Chat pro oprávněné uživatele je obvykle v provozu od 18:00 do 22:00

Drsným chlapům patří růžová

Odkazy na mediální zprávy s pedofilní tématikou (s uvedením zdroje v závorce), klíčové citace, komentáře a diskuse na dané téma, otevřené dopisy redaktorům, komunikace s širokou veřejností.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7555 x
Kontaktovat uživatele:

Drsným chlapům patří růžová

Příspěvekod Plyšáček » 23.5.2016 12:59:12

Drsným chlapům patří růžová. Dřív to byla barva boje a síly (xman.idnes.cz)



Barva chlapů, barva mužnosti a energického životního pudu. Dokonce barva rváčů, neurvalců a neotesanců. Růžová dříve rozhodně nebyla symbolem zženštilosti. Dějiny jejího vnímání společností jsou výmluvným dokladem o tom, jak proměnlivé jsou kulturní stereotypy.

„Chlap jako tenhle určitě! Vždyť nosí růžový oblek!“ vyprskl v románu Velký Gatsby z roku 1925 na adresu hlavní postavy Tom Buchanan. Rozhodně tím Jaye Gatsbyho nemínil znevážit jako slečinku. Naopak, reagoval na to, že ten chlapík má mít vystudovaný Oxford. „To určitě!“ říkalo nevěřícně Buchanan zvolání. Růžový oblek mu s vzděláním z prestižní univerzity nepasoval.
To proto, že růžová v té době byla spíš barvou grázlíků zespoda společnosti než džentlmenů vybraného chování. „Růžová byla ve dvacátých letech minulého století považována za příbuznou rudé, za válečnickou a maskulinní barvu, s konotacemi dělnické třídy,“ píše v článku „Jste dost chlapi na růžovou?“ list The Telegraph a uvádí, že až později barvu převzali pro elegantní pracovní oděvy někteří Newyorčané z vyšších tříd.
Valerie Steele z newyorského Fashion Institute of Technology pro server The Atlantic dodává, že růžová muže provázela po celé devatenácté století. I ona to zdůvodňuje její příbuzností s bojovnou červenou.
Na to, kdy jí kultura přisoudila konotace zženštilosti, existuje spousta vysvětlení.

Chlapečkovi růžovou, když chcete držet tradice
Například podle Jo Paoletti, autorky knihy Pink and Blue: Telling the Boys from Girls in America se původně v Americe nerozlišovalo mezi barvou pro chlapce a pro dívky, spíše mezi barvami pro děti a pro dospělé. Mezi dětské patřila růžová a modrá, zaměnitelně pro obě pohlaví. „Byly to genderově neutrální barvy,“ vysvětluje.
Obě barvy si začaly hledat svůj výlučný gender až na začátku dvacátého století, a bylo to nejisté a tápající hledání. „Jste-li ctiteli konvencí, použijte růžovou pro chlapce a modrou pro holčičku,“ doporučoval magazín The Sunday Sentinel v roce 1914 rodičům, kteří by chtěli pohlaví potomka odlišovat barvou.
Obchodní publikace Earnshaw’s Infants’ Department se stanoviskem k této závažné otázce o čtyři roky později souhlasí. Přiznává, že v minulosti panovala v problematice velká pestrost názorů, je si však jistá: „Obecně akceptované pravidlo je, že růžová je pro chlapce a modrá pro dívku.“ A obchodníci mají i vysvětlení: „Důvodem je, že růžová je rozhodnější a výraznější, a je proto vhodnější pro hocha. Modrá, která je jemnější a elegantnější, je hezčí pro děvčátko.“
Stereotyp se však prosazoval těžko, panovala taková svévole a chaos, že magazín Time v roce 1927 raději oslovil velké obchodní prodejce, aby veřejnost osvětlili, jaká barva je vhodná jakému pohlaví. Ani podnikatelé se ve výsledné přehledné tabulce neshodli, ale šest z deseti přikázalo růžovou hochům a modrou dívkám.
Mimochodem, i na to, proč se obchodníci do rozlišovací hry vůbec pustili, existuje interpretace. Velmi cynicky ekonomická, až tak, že zní věrohodně. Prostě jim různé barvy pro holky a kluky prospívaly finančně. Když se barvy daly zaměňovat, mohli spořiví rodiče točit mezi potomky pořád totéž oblečení. Když si však barvy našly s pomocí společenských norem své výlučné pohlaví, museli rodiče koupit nové šatičky, pokud jim byl po dívence nadělen hoch.
Barvy se však holkám a klukům rozhodily nahodile, téměř jen podle toho, jak to viděli výrobci a obchodníci. „Mohlo to být klidně obráceně,“ konstatuje v magazínu Smithsonian.com lakonicky Paoletti.

Muži přišli o růžovou po válce
Pokud však až do oné doby nebylo jasné, kdo má jakou barvu, kdy kulturní diktát odkázal růžovou slečnám? Nejčastěji se zlom situuje do období po druhé světové válce: mdlost, opatrnost, zamlklost válečných let vystřídala naděje, radost, a k ní patřily i zářivé barvy.
Od žen se očekávalo, že budou permanentně toužící a hodné toužení, šťastné, optimistické. Líčidla, rtěnka, růže na tvář byly samozřejmostí, a k tomu se hodila růžová. „Odhoďme černou, spalme modrou, pohřběme béžovou. Odteď, děvčata, mysleme růžově!“ jásá módní redaktorka v romantické komedii z roku 1957 Funny Face.
Některé hlasy přitom upozorňují na to, že spolu s růžovou vyfasovaly ženy i „infantilizaci“. Protože nezapomeňme, že růžová byla dětskou barvou. Za to, že muži o růžovou přišli, však můžeme vinit více faktorů, roli hrálo jistě i to, že si modrá obsadila muže díky válečným modrým uniformám.
Podle Jo Paoletti, kterou jsme citovali zkraje článku, však růžovou pro ženy zajalo paradoxně feministické hnutí. „Od osmdesátých let dvacátého století se růžová stala silně ženskou barvou. Pravděpodobně proto, že ji ženské hnutí ve své kritice tak úspěšně spojilo s tradičním holčičkovstvím,“ píše. V praxi se feministické hnutí pokusilo růžové šatečky vymýtit genderově neutrálním oblečením, růžová už však děvčátkům zůstala.
Když obliba unisex oblečení odezněla, kult růžové s modrou tu byl stále. Byl navíc podpořen pokroky ve zdravotnictví, s tím, jak bylo schopno určit pohlaví plodu ještě v době těhotenství, věděli rodiče, zda jít v obchodech po modré, nebo růžové. Ano, zase u toho byli obchodníci. „Čím víc oblečení individualizujete, aspoň podle pohlaví, tím více ho prodáte,“ komentuje Paoletti.
Mnohé feministky se k růžové vracejí, aby z ní udělaly symbol silného ženství. Muži si jí zřejmě nechali vzít definitivně, vracejí se k ní snad jen na přehlídkových molech.
Uživatelský avatar
Miminko
Uživatel
Příspěvky: 65
Registrován: 16.2.2016 19:36:12
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 0
... až do věku: 11
Děkoval: 117 x
Oceněn: 78 x
Kontaktovat uživatele:

Re: Drsným chlapům patří růžová

Příspěvekod Miminko » 23.5.2016 14:25:42

Super článek. Také říkám, ať každý nosí, co chce za barvu. Pokud kluk nosí rád růžovou, tak ať ji nosí. A pokud maminka bude chtít vozit chlapečka v růžovém kočárku, tak proč ne. Nevidím na tom nic divného. A také mě zaráží, jak se všude píše, že ženám sluší pánská móda, ale už nikde neuslyšíš, že mužům sluší ženská móda. Prostě žena si oblékne mužské věci a pohoda. Ale muž si oblékne ženské věci a je hned úchyl.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7555 x
Kontaktovat uživatele:

Drsným chlapům patří růžová

Příspěvekod Plyšáček » 23.5.2016 18:03:36

Zdá se, že tady chce někdo něco prodat. Pokud bych byl manipulovatelný, hned bych si běžel koupit růžový oblek...

Nevím, co se kdy nosilo a jaké barvy byly v tom kterém století či desetiletí tzv. in. Pravdou je, že vše je poplatné své době a soudobému paradigmatu, celé naše vnímání světa je podmíněno vlivem okolí a společenskými zvyklostmi. Pokud bychom byli zvyklí odmalička vídat lidi s hrnci na hlavě, divili bychom se, proč ta paní támhle jej nemá...

Tady předně ale nejde jen o to, jaká je současná společenská norma a zvyklost, ale zejména o to, nakolik tyto odpovídají přirozenosti lidského žití a nakolik rezonují s harmonií v přírodě. Beruška +beruska+ je zkrátka obvykle červenočerná. Pokud bychom byli odmalička zvyklí na berušky modré, nepřipadaly by nám divné, nicméně některé vztahy mezi broučky by to pozměnilo. Samotné vnímání barev je závislé na senzorickém vybavení jednotlivých živočichů. U člověka jde o složitý proces, kterému nikdo dodnes dostatečně nerozumí. Jak se z odraženého světla stává vjem, jak probíhá porozumění tomuto vjemu naší myslí, jak jej dokáže vnímat právě takovým způsobem, jakým to celé prožíváme?

Pojďme raději od mystérií lidské mysli zpět k barvám. Záleží na vkusu a typu těla každého jednotlivce. Co sluší jednomu, nemusí slušet druhému. Jsem dosti tolerantní. Vlastně zcela. Ať si každý nosí to, v čem se cítí dobře, a ať chodí v tom, o čem se domnívá, že jej správně reprezentuje. Nicméně...

Každá barva nese určitou energii (správněji každá barva je jistým typem energie) a každá vyjadřuje něco jiného, každá jinak působí. Stačí sledovat emoce lidí v místnostech různých barev. Modrá působí zklidňujícím a poněkud chladným dojmem, žlutá povzbuzuje a dodává energii, červená rozvášňuje a působí agresivně. Vždyť se stačí podívat i na zbarvení různých živočichů...

O červené se tvrdí, že je barvou vyjadřující sexuální vášeň. Podněcuje chtíč a zvyšuje sexuální touhu. Dospělé ženy této její vlastnosti využívají a když chtějí zapůsobit, obléknou se do červené či rudé. Spodní prádlo těchto barev si říká o jediné - o svléknutí. I ženská vagína má různé odstíny rudé.

Jemnější variantou červené je barva růžová. Stačí ji pouze naředit, přidat bílou. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že nejde o pouhou společenskou zvyklost, nýbrž o přírodní zákonitost, že k malým holčičkám se hodí nejvíce barva růžová. (Pokud tedy nebudeme uvažovat z hlediska křováků, kteří by nám tvrdili, že přirozené pro člověka je být nahý a "nosit" barvu pleťovou či zahnědlou od slunečního opálení.) Holčička je jakýmsi poupátkem, ze kterého se jednou stane rozevřený květ. Stačí se podívat (nemyslím doslova) na jejich buchtičku. I ta prochází v období puberty značnými změnami a ze své původní nádherné růžové na sebe bere temnější odstíny. Panenská růžová patří k holčičkám a červená k ženám a na té nejhlubší podvědomé úrovni to zajisté souvisí s jejich genitálem.

Barvy vhodné pro muže nesouvisí tolik s tělesností a smyslností. Správný muž - bojovník by měl nosit barvy přírodní, aby byl dobře uzpůsoben k lovu. Pravda, i indiáni si dělají válečné make-upy a honosí se dlouhými péry, ale berme to jakožto jejich módní výstřelek. Nevím, kdo přišel s barvou modrou, ale modrá je obloha a může symbolizovat jistou božskost. Nezapomínejme na to, že naši předci si šatstvo barvili hlavně tím, co měli k dispozici a tzv. po ruce. Není to tak dávno, někteří si to pamatujeme z vlastního dětství, kdy se nosily na tělocvik červené trenýrky a modré holčičí kalhotky. Opravdu nelze hledat nějaký hlubší význam ve fenoménu, kterému říkáme móda. Jen tu růžovou bychom měli nechat spíše našim milovaným holčičkám. No posuďte sami...

Obrázek Obrázek
odkaz a zdroj: cz.pinterest.com
odkaz a zdroj: femmefr.net
Uživatelský avatar
Neptun
Moderátor
Příspěvky: 463
Registrován: 2.1.2016 13:35:44
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 6
... až do věku: 40
Děkoval: 1432 x
Oceněn: 1512 x
Kontaktovat uživatele:

Re: Drsným chlapům patří růžová

Příspěvekod Neptun » 23.5.2016 18:32:12

Smitsonian Magazine writes: Little Franklin Delano Roosevelt sits primly on a stool, his white skirt spread smoothly over his lap, his hands clasping a hat trimmed with a marabou feather. Shoulder-length hair and patent leather party shoes complete the ensemble.

We find the look unsettling today, yet social convention of 1884, when FDR was photographed at age 2 1/2, dictated that boys wore dresses until age 6 or 7, also the time of their first haircut. Franklin’s outfit was considered gender-neutral.
Malý Franklin Delano Roosevelt sedí upjatě na stoličce, bílá sukně zakrývá jeho klín, v rukou drží klobouk s pérem. Vlasy má na ramena, celek je doplněn koženými střevíci. Dnes by takový pohled byl znepokojující, ale společenská konvence v roce 1884, kdy byl budoucí prezident fotografován ve svých 2 1/2 letech, diktovala, že děti bez rozdílu pohlaví nosily šaty do 6 nebo 7. Tehdy jim také poprvé byly stříhány vlasy. Takový vzhled byl považován za pohlavně neutrální.
Obrázek
Zdroj: Smithonian
Pink and blue arrived, along with other pastels, as colors for babies in the mid-19th century, yet the two colors were not promoted as gender signifiers until just before World War I—and even then, it took time for popular culture to sort things out.
Růžová a bleděmodrá se objevily spolu s dalšími pastelovými barvami v polovině 19. století, ale k určitému pohlaví se přiřadily až těsně před první světovou válkou a pak ještě dlouho trvalo, než se ustálily na dnešní symbolice.

Zpět na “REAKCE NA MÉDIA”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 hosti