Výstava Co mi otec strkal do vagíny

Odkazy na mediální zprávy s pedofilní tématikou (s uvedením zdroje v závorce), klíčové citace, komentáře a diskuse na dané téma, otevřené dopisy redaktorům, komunikace s širokou veřejností.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 2942
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1759 x
Oceněn: 6106 x

Výstava Co mi otec strkal do vagíny

Příspěvekod Plyšáček » 5.3.2017 14:39:43

ALMA LILY RAYNER: CO MI OTEC STRKAL DO VAGÍNY (artwall)



Výstavu (2. února do 31. března 2017) tvoří série objektů vytvořených podle skutečných předmětů, fotografií a vzpomínek multimediální umělkyně a aktivistky Almy Lily Rayner. Zobrazené předměty odkazují na dlouhodobé sexuální zneužívání, které autorka v dětství zažívala. Tento typ osobní zpovědi se v českém veřejném prostoru objevuje poprvé.

Obrázek

Ženy tvoří více než padesát procent obyvatel České republiky. Zeptejte se kterékoliv z nich a možná vám řekne něco o své zkušenosti s diskriminací, sexuálním obtěžováním, pohlavním zneužíváním a dalšími formami násilí. Možná, že pachatel byl člen rodiny, partner, přítel, učitel, kolega, nebo úplně cizí člověk (což je ten nejméně častý případ). Možná se jednalo jen o příhodu, anebo to byla dlouholetá záležitost. Pravděpodobně jste se nikdy nezeptali. Ale i kdybyste se zeptali, dotyčná žena by nejspíš stejně nic neřekla. Dobře totiž ví, že by ji to stigmatizovalo. Život ženy v naší společnosti je i tak dost komplikovaný, tak proč si to ještě dělat horší?

A tak mlčíme jako slušní občané, kteří se do ničeho nepletou. Přesvědčujeme sami sebe, že sexuální násilí je o sexu. Tím pádem je to přece každého soukromá věc, nikoliv společenský a politický problém, jemuž se daří dobře především ve společnosti, která je patriarchální, ale odmítá si to přiznat. Celá pětina všech žen přitom zažije nějakou formu sexuálního násilí před dovršením osmnácti let. V drtivé většině případů (85%) je pachatel někdo, koho oběť zná – v šestině případů se jedná o incest. Statistická data ale není lehké sesbírat, jelikož sexuální násilí často nikdo nenahlásí. Je přesto jasné, že zneužívání není nic výjimečného, je všude kolem nás a netýká se jen žen s nízkým socioekonomickým statusem. V médiích se zneužité ženy objevují, jen když jsou senzačně zavražděny. Nedozvíte se nic o dlouhodobých psychologických a sociálních dopadech, s nimiž se potýkají. Pokud vše překonají, naučí se mlčet a do ničeho se neplést. A tak to pokračuje z jedné generace do další jako začarovaný kruh.

Cílem našeho projektu je tento bludný kruh přerušit. Jde nám o vytvoření veřejné platformy, která umožní o kultuře znásilnění otevřeně hovořit. Kolem sexuálního násilí existuje spousta stereotypů a celé téma je tabuizováno. Proto je především nutné celý diskurz zásadně změnit a zasadit téma do širšího společenského kontextu. Dál je pro nás důležité bojovat proti neviditelnosti zneužívaných žen. Při plánovaných diskuzích tak vystoupí po boku ostatních odbornic a odborníků.


Obrázek
odkaz a zdroj: www.artmap.cz

VIDEO na IDNES.CZ
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 2942
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1759 x
Oceněn: 6106 x

Výstava Co mi otec strkal do vagíny

Příspěvekod Plyšáček » 5.3.2017 14:48:59

Co mi otec strkal do vagíny:
Výstavu o zneužívání vidí všichni Pražané, i ti nejmenší.
Je to problém? (koule.cz)



Pro rodiče, kteří znásilní své dítě, je v pekle speciální místo - takové, že i sám ďábel se do něj bojí vstoupit. Přesto, že obecně panuje názor, že pohlavní zneužívání je špatné, jedná se o téma tabuizované, o kterém se spíš nemluví. Tuto hradbu zkusila prolomit česko-izraelská umělkyně a oběť sexuálního násilí Alma Lily Rayner se svou pražskou výstavou s příznačným názvem Co mi otec strkal do vagíny. Vzbudila ale asi trochu jiné reakce, než čekala.

Kdo jezdí tramvají či autem po pražském Nábřeží kapitána Jaroše, už to určitě viděl. Na cihlové zdi ala venkovní galerii Artwall visí velké šedobílé grafiky, které na první pohled zpodobňují haraburdí všedního dne - lžičku, zapalovač, mýdlo. Náhodného kolemjdoucího zarazí až název této neortodoxní výstavy, který je všeříkající - Co mi otec strkal do vagíny. Autorkou počinu je umělkyně a aktivistka Alma Lily Rayner, kterou v dětství zneužíval otec a která je nyní předmětem zapálených diskuzí. Není tohle téma moc silné pro tak otevřeně veřejné vystavení? A především, co na to řeknou děti, které obrazy uvidí?

Sama autorka chce především společnost přimět k tomu, aby se nebála o pohlavním zneužívání mluvit, její dílo pro ni má ale bezpochyby i terapeutický význam. Její kritici jí přesto vzkazují, že si má svá traumata řešit soukromě. "Co když to uvidí dítě, kterému nikdo nevysvětlí, co to znamená, a ono se pak doma začne na tatínka dívat jinak?" Ozývá se v internetových diskuzích.

Ano, pohlavní zneužívání je téma, které by se mělo řešit citlivě. Jenže zaprvé, děti jsou výrazně chytřejší, než si většina diskutérů připouští. Rozhodně sotva neslezly ze stromů. Pokud se nejedná zrovna o batole, většina z nich se už pravděpodobně s tématem sexuálního násilí setkala, ať už v televizi, nebo na internetu, a jeho základní podstatu, totiž že je to špatné a nedělá se to, chápe. Žijeme v roce 2017, proboha. Další věc je, že pokud se o to batole náhodou jedná, bez kontextu přece vidí jen obrázky náhodných předmětů.

A zatřetí; sama Alma Rayner si uvědomila, že ji otec v mládí zneužíval, až v dospělosti. Předtím se o tom prostě nemluvilo, nikdo jí neřekl, že tatínkovy noční návštěvy nejsou úplně ok. Tenhle přístup bohužel ale nepatří minulosti, platí i dnes. Případů zneužívání, kdy má dítě pocit, že to, co se děje, je vlastně v pořádku, je bezpočet, a co je horší, často na to takto hledí i ten z rodičů, který se zneužívání nedopouští, ale ví o něm. "Tak, vzal si mě i s děckem na krku, hezky se o nás stará, holt tohle je daň..." Zdá se vám, že takhle šíleně přece nikdo neuvažuje? Kéž by to tak bylo.

Její výstava tedy skutečně má velkou sociální hodnotu, o to větší, že je spojena s několika diskuzemi, kterých se můžete účastnit v prostoru v Tranzitdisplay na Praze 2, poslední je naplánována na 30. března. Umně vyvedené 3D grafiky inkriminovaných předmětů jsou asi tím nejuhlazenějším zpodobněním zneužívání, jaké jsem kdy viděla. Velmi pochybuji, že by jedna procházka okolo měla na dítě takový vliv, aby bylo dokonale zmatené a jako mávnutím kouzelné hůlky se okamžitě začalo bát tatínka.

Takže, až půjdete s nějakým děckem okolo a jeho výstava zaujme, vysvětlete mu především, že, stejně jako všechno umění, se jedná o osobní projev jednoho konkrétního člověka. Tomu se stalo něco ošklivého a on se s tím pokouší vyrovnat, zároveň se ale snaží pomoci tomu, aby se jiným nedělo totéž. Pro klid duše děcka i té vaší by tohle mělo stačit. Bojkotovat ale podobné happeningy se rovná zavírání očí před něčím, co si zaslouží naši plnou pozornost.


Obrázek

Zpět na “REAKCE NA MÉDIA”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host