Chat pro oprávněné uživatele běží denně od 18:00 do 21:00.

Asceho výběr střípků životních

Osobní sdílení od členů, detailní popisy jejich životních osudů, vyprávění zajímavých příběhů, případně kazuistiky a příběhy z druhé ruky - příběhy zneužitých, životopisy slavných pedofilů ap.
Uživatelský avatar
Asce
Administrátor
Příspěvky: 779
Registrován: 16.12.2015 18:13:48
Pohlaví: muž
Povolání: IT služby
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 13
Děkoval: 2785 x
Oceněn: 2595 x

Asceho výběr střípků životních

Příspěvekod Asce » 16.4.2018 17:58:42

Učiliště, VIII. část: REGINA

(Střípek s obsahem jistě akceptovatelným širokým okruhem čtenářů)



Jak (ne)oženit pedofila a co by k tomu (asi) řekl pradědeček


Vážení čtenáři Střípků.

Tento příběh, který jsem poprvé publikoval v rámci velmi omezeného výběru mých životních příběhů na jistém spřáteleném webu před necelými třemi roky, měl být u nás nyní uveden v pořadí o jeden příspěvek později, neboť tam by logicky patřil. Avšak vkládám jej přesto teď, jakožto své bezmezné poděkování „Tetičce ze Střípků“, která mne měla velmi ráda, a bez níž bych v životě dopadl asi velmi neslavně. Měla mě doslova jako svého syna. Nezřídka se mi věnovala více, než své dceři Ivaně (jejíž dcerou je též ve Střípcích zmiňovaná Táňa). I já jsem měl tetičku nesmírně rád. Bohužel již dlouho jsme se vídali jen zřídkavě, většinou jednou ročně, neboť mě osud po neslavném pedagogickém konci na učilišti zavál zpět do mého rodného kraje. Před koncem týdne mi volala Ivana, že tetička je na tom již zhruba tři týdny velice špatně a nejspíš, že umírá. Byla velice smutná, však jak by ne, když jí umírá matka, ale konstatovala, že tetička je na tom tak, že vlastně umřít může každou chvíli, ale tento stav se ony zmiňované tři týdny nemění. Jako kdyby ještě před skonáním na něco čekala… I když mi nebylo vůbec dobře, rozjel jsem se za tetičkou. Již ani neotvírala oči, byla celá taková drobounká, ale na rtech měla úsměv.

Před pár hodinami, což je zase jen několik hodin po mé návštěvě, tetička zemřela… Přátelé, je mi moc smutno…


***
Mám jednu nesmírně hodnou tetičku. Jelikož jsem jí stále nebyl představit nějakou svoji nastávající, usoudila, že pro samou práci a navíc díky své neprůbojnosti si snad nakonec ani žádnou nenajdu. No, na rovinu musím říci, že vůbec nejsem neprůbojný – tedy pokud zrovna nevedu hovor s touto tetičkou, ale v této situaci by se jako neprůbojný jevil každý. Pravda, práce jsem v té době měl až nad hlavu. Ale důvod toho, proč jsem se nehrnul do stavu manželského, byl jinde, ale o tom jsem zatím tetičce jaksi pomlčel. Tetička tím pádem nabyla nezvratného dojmu, že musí vzít věci do svých rukou…

Na příští návštěvě mi tetička sdělila, že má pro mě zásadní novinu. Vždy, když tetička začínala hovor tímto stylem, vyrážela mi husí kůže a na čele vyvstávaly lehké krůpěje potu. Tetiččiny dobře míněné rady či dokonce akce totiž nezřídka mívaly pro moji osobu přesně opačný účinek, než bylo zamýšleno a z pozice tetičky žádoucí…

Tetička mne usadila do křesílka, udělala čaj a dokonce mi nalila cosi likéru. Již podle toho likéru, což jinak bývalo o vánocích, velikonocích a podobných církevních svátcích, jsem usoudil, že tentokrát půjde do tuhého.

„Tak jsem ti našla nastávající,“ zahlaholila radostně tetička. Smutně jsem se podíval za již pečlivě uloženou láhví likéru, neboť ač nejsem žádný piják, měl jsem v tuto chvíli nutkavou potřebu ji naráz do sebe obrátit. Tetička, samozřejmě aniž čekala na nějakou moji reakci, nadšeně hovořila dál: „Je to velice seriózní dívka! Je jí 25 a dosud nikoho neměla.“ Jak tetička tyto údaje ví, jsem raději nezkoumal. Tetička pokračovala: „Má ještě dva mladší bratry. Když jí bylo 16, tak se jim při autonehodě zabili oba rodiče. Aby nemuseli do dětského domova, tak je formálně adoptoval jejich osamělý strýc, ale žili sami v domku po svých rodičích. Strýc se tak jednou do měsíce jen přijel ukázat, aby se neřeklo. No a Mirka se o bratry začala starat, dělat jim matku. Naučila se vařit, prala, žehlila, vedla zkrátka celou domácnost. To víš, na nic jiného jí nezbýval už čas. Takže nechodila na žádné zábavy, do kina, nikam. S bídou dodělala maturitu. Kluci zatím vystudovali střední školy a vyletěli z rodného hnízda za studiem na školách vysokých. Tam si navíc našli své partnerky a odstěhovali se. Mirka zůstala sama…“ Tetička se na mě významně podívala. Řekl jsem si v duchu – nahlas bych se neodvážil: „No nazdar! Tohle musí být opravdu úžasná žena! No a já jí zklamu. To bude neskutečná blamáž. Pro všechny.“ V zasmušilých úvahách mě přerušila tetiččina slova: „Jelikož tě znám, ty balvane, napsala jsem ti tady na papírek, kdy a kde se sejdete. Doufám, že mi neuděláš ostudu!“ Tetička při závěrečných slovech významně pozdvihla obočí…

…Na smluveném místě stála plnoštíhlá a docela sympatická ŽENA. Když jsme se představili, předal jsem kytičku, nabídl rámě a odvedl Mirku do taneční vinárny. Hovor trochu vázl, a tak jsem Mirku vyzval k tanci. Naneštěstí začali hrát „ploužák“. Při „parametrech“ Mirčiných prsů nešlo, aby se mne jimi nedotýkala. Bylo to pro mne doslova mučení. Tancujete sice s celkem pohlednou, ale ŽENOU. Navíc se ženou, před kterou je prostě potřeba smeknout klobouk a udělat hlubokou poklonu za to, co v životě dokázala. Jenže já tu nebyl jako ten, kdo má vážit její šlechetné skutky, ale jako ten, kdo se do ní má zamilovat a posléze si ji vzít za manželku. Tancoval jsem jako prkno, byl jsem sám ze sebe nešťastný. S touto ženou bych jistě měl úplně pohodlný život. Ale k čemu pohodlí, když by chyběla moje láska vůči ní?

Posadili jsme se ke stolku a objednali kávu. Když jí číšník přinesl, bylo vidět, jak jsme oba nervózní. Ačkoliv kávu zásadně nesladím, z naprosto nepochopitelného důvodu jsem vzal oba pytlíčky cukru a nasypal si je do šálku. Když mi došlo, jak jsem si kávu znehodnotil, vzhlédl jsem, protože mne zaujalo, jak Mirka postupně, evidentně také omylem, sype svůj cukr místo do šálku pro změnu do popelníku. Oba jsme pak popíjeli ten hnusný nápoj a mlčeli…

Zhruba za týden jsem měl „slyšení“ u tetičky. Ta mě pomalu nenechala ani vyzout a ještě když jsem byl ve dveřích, tak hlaholila, že jí Mirka do práce volala, že se jí schůzka líbila a že bychom se mohli zase sejít. To mě doslova zaskočilo. Vždyť jsem se choval jako trouba, jak se to Mirce mohlo líbit?
Řekl jsem: „Teti, víš co, vezmi prosím ten sváteční likér, budeme ho potřebovat, protože ti musím také něco důležitého říct!“ Teta se podivila, nicméně vyhověla mému přání. Když jsme seděli, začal jsem: „Teti, nechtěl jsem ti přidělávat starosti, tak jsem nic neříkal. Já mám partnerku. Sice spolu chodíme teprve něco přes měsíc, ale cítím, že ji miluju a že je to ta pravá.“
„Pane Bože, ty to slyšíš! Proč jsi mi to safra neřekl?!“
„Jmenuje se Regina. A víš, ono jí ještě není 15 let. Bude jí 15 asi za měsíc. Tak jsem tě s tím nechtěl trápit. Samozřejmě vím, že to je protizákonné…“

Teta mi vyrazila dech, protože čekal jsem všechno, jen ne to, co poté řekla: „Vy mužští našeho rodu jste zkrátka všichni stejní!“ A pak začala vyprávět rodinný příběh o pradědečkovi, který jsem nikdy neslyšel…

Začátek popisovaného děje spadá někam před rok 1890. Můj pradědeček, jemuž na začátku vyprávění bylo asi 35 let, byl oficiálně zasnouben s asi třicetiletou dcerou sedláka ob vesnici dál. Jak vidno, v 19. století se nevdávaly zdaleka všechny dívky extrémně brzo. Zásnuby byly oficiální, a tehdy to opravdu mnoho znamenalo. Nicméně zasnoubeni v době příběhu již byli 7 let a pradědeček se evidentně přes to zasnoubení do manželství nehrnul. Celé ty roky k nim docházel do rodiny na návštěvu, pochopitelně pěšky, tedy i dost namáhavě, chodili spolu na tancovačky, promenádovali se po návsi, ale svatba pořád nic. Když se pradědeček jednou vracel z takové návštěvy u snoubenky, na okraji vesnice, kterou procházel, si u cesty hrála děcka. Byly to děti různého věku, včetně poněkud starších, které zřejmě hlídaly ty mladší. A mezi nimi stála dívka, která pradědečkovi okamžitě padla do oka. Řekl si v duchu: „Toto je má žena!“ Oslovil tu dívku s tím, že jakmile ji uviděl, okamžitě se do ní zamiloval a že by ji chtěl poprosit, zda by ho chtěla provázet životem. Dívka souhlasila. Vzali se za ruce a za výskotu ostatních děcek šli za dívčinými rodiči. Pradědeček se představil, řekl odkud je, jaké jsou jeho majetkové poměry a především požádal o ruku své vyvolené. Rodiče vážili jeho slova, ale pradědečkovi řekli, že tato jejich dcera je ještě mladá, je dítě, že úřady jistě svatbu nepovolí, že by musel nějaký čas čekat. Ale jinou překážku že nevidí. Nemám potuchy, jak to chodilo v Rakousko – Uhersku, ale kdyby to bylo dnes, tak by to znamenalo, že mé prababičce muselo být v té době 14 let, čekali na 15 let a pak podali žádost na úřad, aby svatbu povolil před dovršením plnoletosti. Sice přesný rok prababičky v době seznámení s pradědečkem jsem z tetičky „nevyrazil“, ale podle toho čekání bych tipoval, že to bylo nějak podobně jako dnes. Navíc, proč by jinak tetička říkala, že jsme všichni muži rodu STEJNÍ, neříkala, že to máme jen podobně…

Ale zpět k pradědečkovi. Když se vrátil domů a řekl, co se stalo, byl z toho pořádný poprask. Odmítl takovou partii. Bohatou nevěstu. Co všechno by se za její věno dalo pořídit. Pořádný kus pole přikoupit. Navíc byli zasnoubeni. A všechno to zahodil kvůli nějakému dítěti! A ještě k tomu úplné žebrotě! No, chápete to? Já tedy ano, ale mě se tehdy pochopitelně nikdo neptal. Pradědeček pak musel snoubenku navíc ke všemu vyplatit nějakými penězi, ale co sejde na penězích, když získáte svoji vysněnou lásku.

Pradědeček a prababička pak měli spolu 8 dětí. Bohužel při onom osmém porodu prababička zemřela. Tehdy prostě některé věci byly jinak než dnes… O rodinu se pak staraly starší dcery. Mimochodem ty se vdávaly ve velmi pozdním věku…

Takže pradědeček by mi asi moji lásku schválil. Ale na rozdíl od něj, já jsem se při vyřizování toho, že už se s Mirkou nesejdu, nechal zastupovat tetičkou…

Pradědečku, přijmi tam někde na nebesích můj hold za to, že jsi šel za svou láskou, i když bys měl rozhodně pohodlnější život s jinou ženou!

Poznámka:

Všimněte si mého negativního vnímání dotyků velkých prsou od ženské bytosti, kterou chápu jako skutečnou dospělačku. Třeba moje učenka "Mamka Rozália" měla prsy ještě větší, a já z nich byl nadšen. Prostě Mirku jsem nebyl schopen vnímat jako partnerku, a tím pádem cokoliv, co by mohlo mít erotický podtext, jsem nevnímal pozitivně. Dlužno ještě dodat, že po létech již nejsem takto vybíravý...
:D

Upozornění pro čtenáře

Životní příběhy budou podávány formou postupně tvořené knihy. Proto prosím ty čtenáře, kteří budou chtít diskutovat k čemukoliv, co je v příbězích zaujme, aby tak činili v tomto vláknu: Diskuse k Asceho Střípkům.

Seznam příspěvků tvořících Střípky - ať již Asceho memoáry či různé drobné příhody všedního dne, nalezne čtenář zde: Rozcestník Asceho životních příběhů

Přehled dívek z publikovaných příběhů a jejich klasifikace je k dispozici zde: Asceho typologie dívek ze Střípků
Uživatelský avatar
Asce
Administrátor
Příspěvky: 779
Registrován: 16.12.2015 18:13:48
Pohlaví: muž
Povolání: IT služby
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 13
Děkoval: 2785 x
Oceněn: 2595 x

Asceho výběr střípků životních

Příspěvekod Asce » 26.4.2018 23:46:40

Učiliště, VIII. část: REGINA

(Střípek s obsahem jistě akceptovatelným širokým okruhem čtenářů)



Seznámení (třetí rok učiliště)

Tento příběh se začal odvíjet sotva několik dní poté, co mě v kabinetu navštívila Jiřina, což se událo současně poprvé i naposledy. Tedy to naposledy onoho dne nastalo nejspíš, ale jak jsem vylíčil v minulé kapitolce, jistojistě to až zas tak nevím…

Pokud se mne někdo ptá, přičemž mohu odpovědět svobodně, obvykle uvádím jako největší lásku svého života malou Jíťu. Po pravdě řečeno, byl jsem do ní naprosto zblázněný. To nebyla jen hvězda lásky z mého osobního znaku, to byla rovnou supernova. Velkolepá, vášnivá a spalující. Záblesk, který v okamžiku své jsoucnosti přezáří vše, co si jen lze představit, ba i to, co si představit ani nelze. Něco nepopsatelně nádherného a povznášejícího, co dává životu smysl i po mnoha letech. Ovšem pokud bychom to brali více pragmaticky, tedy jak dlouho jsem s kterou dívkou skutečně chodil, miloval ji a ona mě, s kterou jsme zcela vážně a realisticky plánovali svoji budoucnost, pak bych za mou největší životní lásku měl považovat právě Reginu.

***
Je běžný pracovní den. Z oné dálavy času to nevím již přesně, ale s největší pravděpodobností je středa, druhý týden nového školního roku, někde poblíž poloviny září. Měl jsem volnou hodinu, věnoval jsem se vyplňování nějakých dokumentů, a přitom v poklidu popíjel kávu.

Ticho nečekaně přerušilo poměrně nesmělé zaklepání na dveře kabinetu. To značilo, že nepůjde o šéfa s novou várkou nesmyslných lejster pro nadřízený školský úřad, ba ani o Hlavní vychovatelku hodlající kázat mi nějaká svoje modra, či o někoho podobně nepřátelského vůči mé aktuální duševní pohodě. Vskutku. Po vyzvání vstoupila krásná, mně neznámá, asi 35letá žena. Pozdravila: „Dobrý den,“ a hned pokračovala, „mě sem poslali z ředitelství a hledám soudruha učitele Asceho.“
„Dobrý den, to jsem já! Prosím pojďte dál! Copak vás za mnou přivádí?“
„My jsme měli nějaké rodinné a zdravotní problémy, moje dcera nemohla nastoupit včas na střední školu a nyní nás na krajském úřadu nasměrovali na toto učiliště. A jeho vedení zase sem za vámi.“
Došlo mi, že rodiče evidentně zanedbali vše, co mohli i nemohli, ale řekl jsem smířlivým tónem: „Aha, tedy vaše dcera dodatečně nastupuje na naše učiliště, a jestli to dobře chápu, tak byla přidělena do mé třídy.“
„Ano, tak to asi nějak bude…“
„A prosím, když už vás za mnou poslali, aniž se obtěžovali mi cokoliv oznámit, řekli vám alespoň, do které třídy má vaše dcera nastoupit? Mám totiž na starosti dvě třídy.“
„No, to mi neřekli. Tedy aspoň si to neuvědomuji…“
„Hm, klasické,“ neodpustil jsem si rýpnutí na adresu mého šéfstva. „A kde tu dceru vlastně máte?“
„Tady na chodbě. Regino, prosím, pojď sem!“
Když dívka vešla, myslel jsem, že spadnu pod stůl, okamžitě uteču, nebo naopak se na ní hned teď vrhnu, nebo nevím vlastně co. Po těle se mi sem a tam proháněly mrazivé vlnky, kterým ve svém slangu říkám „Mako výboj“ a jež jsou obvykle předzvěstí pořádného průšvihu, neboli toho, že se nebudu schopen ovládat tak, jak by přináleželo mému statusu, aktuálně učitelskému…

Prosím materialisty za prominutí následující úvahy, ale prostě mi to nedá. Totiž jestli jsem o Dagmaře či Veronice mluvil jako o bytostech Světla, které mne přišly na tento svět povzbudit, či mne nasměrovat na lepší cestu, tak potom ve stejném příměru by bylo naprosto jasné, že Reginu za mnou vyslala ta Druhá strana. Něco jako „The dark side of being”.

Regina byla nesmírně krásná. Měla štíhlou 172 cm vysokou postavu s dokonalým dívčím profilem, dlouhýma nohama a nádherně klenutým zadečkem. Její ostře řezané rysy obličeje doplňovaly úžasné temně zrzavé vlasy do pasu a hluboké pronikavé temně zelenohnědé oči, ve kterých neustále tančily plamínky. Bradavky jejích menších, tvarem ostrých prsů, při onom prvním setkání vyzývavě napínaly triko, jež měla vzhledem k teplému počasí na sobě, a jež také přispívaly k mému okamžitému duševnímu kolapsu…

V Asceho typologii Regina spadala do třídy Puria. V kompletním zatřídění pak odpovídá subtypu Aktivní Strangled Puria.

…S matkou Reginy jsem se domluvil, že vše již zařídím a rozloučil se s ní. Regině jsem poté řekl, že jí zařadím do třídy I. A, kde je méně žáků, a že to udělám příští vyučovací hodinu, neboť to právě v této třídě učím. Zatím že máme ještě čas, a tak spolu vyplníme potřebné formuláře. Nabídl jsem jí kávu, což evidentně ráda přijala. Aby bylo jasné, kdo je zde pánem situace, musela tu kávu na základě mých pokynů udělat sama. Tiskopisy jsme vyplnili poměrně rychle. Přitom jsem zjistil, že jí je 14 let. Zbytek času jsme strávili povídáním. Upřímně řečeno, vůbec to nevypadalo, že klábosím s mladistvou žačkou, kterou vidím poprvé v životě, ale naopak, že rozhovor vedu s dobrou kamarádkou, se kterou jsem se potkal pouze po pár dnech odloučení. Zkrátka v kabinetu byla skvělá pohoda a naprosto neformální atmosféra.

Za několik dní nato jsem ve třídě požádal Reginu, aby za mnou o přestávce zaběhla do kabinetu, že musíme ještě doplnit nějaké údaje. Když pak přišla, zeptal jsem se jí, a to „natvrdo“, tedy bez jakýchkoliv úhybných manévrů, jestli by večer se mnou šla do kina. Řekl jsem, že mám dva lístky a kolega, který původně měl jít se mnou, najednou nemůže. Podívala se na mě těma svýma uhrančivýma očima, usmála se a řekla: „Mám-li být upřímná, čekala jsem, že mi něco takového nabídnete hned ten první den, jak jsme si tady spolu povídali. Ano, půjdu. Takže kde a kdy?“
Chvilku bylo ticho, protože jsem až zas takovou přímočarost nečekal a navíc jsem blafoval, žádné lístky jsem neměl, ale nakonec jsem řekl: „Myslel jsem, že tak ve čtyři, protože bychom si ještě před kinem mohli skočit do vinárny, abychom se na ten film řádně připravili.“ Regina souhlasila, jen jsme ještě dohodli přesné místo setkání. Vinárna, před kterou jsme měli rande, byl poněkud dražší podnik, takže nehrozilo, že bychom zde mohli potkat někoho z učiliště…

Musím říci, že Regina byla skvělá společnice. Sice si už vůbec nevybavuji, o čem konkrétně jsme se bavili, ale vím tolik, že hovor krásně plynul, oba jsme měli co říci, prostě bylo to příjemné posezení. Její chování vůbec neodpovídalo tomu, co jsem znal od jejích vrstevnic. Také číšník neměl sebemenší problém s tím, že Regině servíroval i alkoholické nápoje a myslím, že kdybych mu řekl, že jí je 14 let, zasmál by se tomu jako povedené taškařici. Tím vůbec nechci ani naznačit, že by snad měla Regina vypadat staře. To proboha vůbec ne! Ale její nádherné oblečení, perfektní účes, sebevědomé a elegantní vystupování…

„Soudruhu, stejně se s vámi klidně vsadím, že žádné lístky nemáte,“ zasmála se Regina.
„No, to se tedy opravdu nebudu vsázet. Nevím, proč bych měl vstupovat do předem prohraného boje. Já dokonce ani nevím, které kino dneska hraje a které ne.“ Tomu jsme se zasmáli oba.
„Jenom abyste věděl, doma musím být v devět, ale to už opravdu musím vcházet do dveří…“
„Dobře, navrhuju tedy, abychom si teď dali večeři. Než objednáme, budeme obslouženi, najíme se a zaplatím, tak bude asi půl sedmé. Pak bychom si mohli vyjít do parku na procházku a potom tě doprovodím domů, abys přišla včas. Souhlas?“

…Vystoupili jsme z tramvaje nedaleko parku na nábřeží. Vzal jsem ji za ruku a pomalou chůzí jsme kráčeli podle řeky… Zastavili jsme se u zábradlí. Přitáhl jsem si ji za pas k sobě. Podívali jsme se do očí. První polibek. Nádherný…

Odvedl jsem ji kousek stranou. Stáli jsme pod košatým stromem, ale i tak zde bylo dost světla od pouličního osvětlení. Zajel jsem jí rukou pod kalhoty, i pod kalhotky. Vůbec nijak mi nebránila. Její pohled ale zvážněl: „Tak a teď zjistíš, že nejsem panna…“ Překvapeně jsem se na ní podíval. Smutným hlasem se zeptala: „Asi ti to vadí, viď?“
„Ne, jen mě to překvapilo. A už ti nedám šanci mluvit!“ Začal jsem ji líbat a současně prstem vstoupil do její pochvy. Začala rychle, jakoby přerušovaně dýchat a za chviličku se celá napnula…

Jak si laskavý čtenář možná všiml, vlastně jsem Regině vůbec nedal pusu na tykání, které jsem jí ještě ke všemu ani nenabídl. No, pusinek všeho druhu, jsem dostal nepočítaně, takže ta jedna promarněná příležitost mě opravdu nemrzela. Ve věci spontánního tykání musím uvést, že rozhodně jsem tuto „opovážlivost“ nezapisoval jako poznámku o nevhodném chování k učiteli do učňovské knížky…

…Před jejím domem, ve stínu nějakého ozdobného keře, jsem se s ní pro dnešek rozloučil ještě jedním krátkým orgasmem… Myslím, že kalhotky mohla doslova ždímat.

S Reginou jsme od toho dne spolu chodili. Stýkali jsme se pravidelně mimo učiliště, jak jen to šlo, tedy jedenkrát až třikrát týdně. Domluvili jsme se, že za mnou nebude chodit do kabinetu, ani jinak nebudeme ve škole dávat najevo svoji náklonnost a zbytečně provokovat či zavdávat příčinu k nějakým řečem. Bylo to ale nesmírně těžké pro oba. Regina trpěla pod neustálými „nájezdy“ chlapců, zejména z třetích ročníků, protože se jim jevila jako „volná“ – musela si vymyslet přítele z jiného města…

Upozornění pro čtenáře

Životní příběhy budou podávány formou postupně tvořené knihy. Proto prosím ty čtenáře, kteří budou chtít diskutovat k čemukoliv, co je v příbězích zaujme, aby tak činili v tomto vláknu: Diskuse k Asceho Střípkům.

Seznam příspěvků tvořících Střípky - ať již Asceho memoáry či různé drobné příhody všedního dne, nalezne čtenář zde: Rozcestník Asceho životních příběhů

Přehled dívek z publikovaných příběhů a jejich klasifikace je k dispozici zde: Asceho typologie dívek ze Střípků

Zpět na “ŽIVOTNÍ PŘÍBĚHY”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host