Plyšové příhody

Osobní sdílení od členů, detailní popisy jejich životních osudů, vyprávění zajímavých příběhů, případně kazuistiky a příběhy z druhé ruky - příběhy zneužitých, životopisy slavných pedofilů ap.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3075
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1823 x
Oceněn: 6478 x

Plyšové příhody

Příspěvekod Plyšáček » 24.12.2015 19:15:33

20. SEZNÁMENÍ S KAROLINKOU

Vezmu to trochu do detailu, abyste měli pocit, že tam jste se mnou. Normálně takových situací zažívám celou řadu, ale tato mi nějak zůstala v srdci. Ke konci prázdnin jsem již zažíval poněkud smutek, jistý "absťák" po holčičkách...
Jdu vám takhle dopoledne nakupovat do obchodu, když tu u melounů jsem si nemohl nepovšimnout nádherné maličké holčičky. Tmavé vlásky měla na koncích zatočené, krásná tmavá jiskrná očka, netipoval jsem ji ani na tři roky. Držela babiččinu nákupní tašku na kolečkách a důležitě se rozhlížela. I se ohlédla za dvěma předškoláky. Když jsem procházel kolem nich, jen jsem se mírně ohlédl, ale jinak jsem nešel do větších akcí a choval jsem se zcela civilně. Jen jsem si povzdychl: "Škoda, že tě neučím." A zaslechl jsem, že ta krásná šmudlinka se jmenuje Kája.
U sýrů jsem hledal své oblíbené, když tu slyším: "Hele, babi, pan učitel..."
Pozdravil jsem a zeptal jsem se, zda mě znají. A babička začala vysvětlovat, že jsem učil jejího vnuka a teď že ke mně půjde její vnučka - a ukázala na ni. Já jsem řekl: "Ty jsi Kája, viď? Tak to tě rád poznávám. Budu se moc těšit." A babička ještě opáčila, že Karolínka se už taky nemůže dočkat. Pak jsme se rozloučili. Bylo mi hezky u srdce.
Když jsem dal nákup do auta, vracel jsem se pro balíky toaletních papírů, ale protože jsem své nové známé viděl odcházet od pokladny, vzal jsem si z kufru auta svoji "základní pedovýbavu", luxusní čelenku do vlasů - kamínkovou. V jedinečném okamžiku jsem poklekl ke Káje a vysvětlil jí, že jelikož ji teď budu učit, tak jí mohu dát dárek. Ona poděkovala, babička vděčně s úsměvem také.
Ještě když jsem odjížděl, viděl jsem, jak se Kája prohlíží ve skle výkladní skříně. Já přibrzdil, ztlumil propedofilní písničku, aby mě slyšela, a řekl jsem jí: "Kájo, moc ti sluší. Jsi nádherná." Bylo mi nádherně u srdce, zamávali jsme si a byl jsem pryč.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3075
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1823 x
Oceněn: 6478 x

Plyšové příhody

Příspěvekod Plyšáček » 24.12.2015 19:17:03

21. PROBLÉM SE SVATBOU

Rád bych se s vámi podělil o zážitek s Elenkou, její sestrou a přísnou matkou. Elenku znám již nějaký ten rok, vlastně od jejích plenek - jelikož předtím ke mně do školky chodila její sestra Terezka a vídali jsme se v šatně. Nyní je Elence již pět a máme se moc rádi. Právě dneska došlo mezi námi k důvěrnějšímu sblížení. Měl jsem na ni skoro deset minut a opravdu jsme se nechali poněkud unést. Tedy vše v mezích, ale celkem síla!

Rozloučili jsme se jako ve snách. Zatímco se Elenka oblékala s maminkou v šatně, před školkou jsem potkal její sestru, školačku Terku. Moc jí to slušelo, hned jsem jí pochválil lak na nehty a dodal jsem znalecky, že stejnou barvu má i Elenka. Najednou se objevila má láska s matkou a ta udeřila: "Pane učiteli, máte velký problém!..."

Moc jsem nezpanikařil, ale hlavou se mi honily různé myšlenky... Já, Plyšáček, že bych něco nepodchytil? Že by o mně Elenka už v té šatně příliš básnila?... Když tu matka pokračovala již více žertovně: "Obě moje holky si vás chtějí vzít za manžela, ale nevím, jak to uděláte, když jsme v České republice..." :D
Terka jako správná osmička odvětila: "Ne ne, já ne..." Kdežto Elenka: "Já ano..." :)
Stačil jsem jen poznamenat: "Na to je čas..." :D

A pak jsme se rozcházeli a matka ještě prohodila: "Tak jdi s panem učitelem, ať si tě vezme s sebou domů..." Já ji sice již naprosto profesionálně chytal, že tedy půjdeme na to, ale Elenka, přeci jen, abychom nepřišli do řečí, s mrknutím odběhla směrem k jejich domovu...
Celkem potěšující příhodka...
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3075
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1823 x
Oceněn: 6478 x

Plyšové příhody

Příspěvekod Plyšáček » 24.12.2015 19:18:28

22. JAK SE KE MNĚ HOLČIČKY HLÁSÍ

Za poslední týden jsem zažil několik drobných a milých příhod, o které se chci s vámi, přátelé, podělit.

V pátek brzy ráno jsem před dveřmi do školky potkal Terezku, novou žačku z jiné třídy, s jejími oběma rodiči.
Hned mě zdravili, i vyzvali dceru, aby pozdravila. Ta se v prvním okamžiku trochu styděla.
"Pane učiteli, Terezka doma mluví jen o vás. Jste pro ni největší zážitek z celé školky. Včera říkala, že chodíte jako princ."
"No musím, když tady máme takovou princeznu." :)
Hezký začátek dne.

Dvakrát po sobě se mi stala tato situace.
Procházím jednotlivé třídy se svými několika žačkami - jako delegace.
U těch nejmenších se paní učitelce odtrhla Gábinka, opravdu nádherná, kouzelná blondýnka s vlnitými vlásky, že chce jít s námi.
Kolegyně se se mnou domluvila, že ji tedy vezmu na chvíli s námi.
Příští týden, když nás Gábinka viděla, se už začala automaticky řadit do dvojice.
Kolegyně: "Já už nevím. Chcete ji s sebou?
A já na to: "No jasně. Vždyť ona mě chce TAKY." :D
Tak chodí ke mně, no. Ještě, že má rozumné rodiče.

Zrovna včera přijdeme nakouknout zase do té samé třídy k nejmenším, a tam vám pláče taková tříletá milá černovláska.
Jak mě viděla, přišla ke mně se slzičkami v očích: "Já chci tátu, táta píde?"
Kolegyně mi řekla, že to je nová Simonka a že jí už několik dní pořád pláče.
Jak jsem klečel u Simonky, začala mě hladit oběma dlaněmi po tvářích a skoro se tulit. "Já chci tátu!"
Já šeptnul na kolegyni: "Hele, podívejte, jak se chová nestandardně."
Udivená učitelka: "Tak ji chcete vzít s sebou? Gábinko, půjdeš s panem učitelem a jeho holčičkami?"
"Ano." Pomohl jsem jí od nudličky, chytily se za ručičky a radostně s námi odešla."
Když se po klidné hodině plné úsměvů vracela, začala zase plakat. :(
"Já chci tátu."
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3075
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1823 x
Oceněn: 6478 x

Plyšové příhody

Příspěvekod Plyšáček » 26.2.2016 19:48:01

23. KROCENÍ POSEDLÉHO KRISTIÁNA

Jednoho rána jsem šel do jedné třídy ve školce a vidím, že je zamčeno. Kolegyně mi odemkla a tu jsem viděl běsnícího pětiletého Kristiána, jak hází ručníky a hřebeny na zem a řve na učitelku...
Ona mi vysvětlila, že je u ní nový a že má často takové záchvaty, že musí zamykat, jelikož jí utíká, a že napadá i děti a že si nenechá domluvit. Zeptal jsem se jí, zda jí mohu pomoci a ačkoliv to je poněkud mimo moji kompetenci, začal jsem s ním pracovat.
"Kristiáne, podívej se, co jsi tady teď udělal. To nemůžeš dělat. Paní učitelka musí být také s ostatními dětmi a určitě to tady po tobě nebude uklízet."
Padl vztekle na zem a začal řvát, že uteče, že tady s námi nebude.
Naprosto otrle a vytrénovaně jsem jej chytl za paži a zvedl. Ohnal se po mně a třískl s sebou znovu na zem.
"Nech mě, já to řeknu mámě, ta na tebe zavolá policajty. Jseš zlej!"
Teď už jsem nastolil hodně drsný výraz, chytil ho za paži tak šikovně, aby jej to při jeho cukání a cloumání znatelně bolelo, on řval a já pokračoval takto:
"Já ti říkám, že to tady okamžitě uklidíš a přestaneš takhle vyvádět."
Sedl si na zem a hodil mi hřebeny do obličeje. "Ne! Zavolám na tebe policajty, ty tě zavřou do vězení!"
Chytl jsem ho oběma rukama, až byl nad mojí hlavou, pak jsem jej tvrdě postavil a hodně uvolněně, rozhodně a skoro až výsměšně jsem mu řekl:
"Panáčku, ty si myslíš, že to s tebou nezvládnu? Já už zažil věcí, prosím tě... Ty policajty bychom měli zavolat spíše my, vždyť ty prý ubližuješ i dětem. To ti tedy opravdu nedovolím. A mámě to říct můžeš."
Zkrotl, začal uklízet. Přišla učitelka, divila se, jak se proměnil, a on na ni zase začal držkovat. Sáhl jsem do kapsy, že tedy budeme muset zavolat, a... už ani nepípl a jel. Nandal i ručníky, které původně nevisely.
Ještě jsem Kristiánovi řekl, že kdykoliv se mohu objevit a pokud uvidím, že někomu ubližuje, že se mnou bude mít velký problém.
Po chvíli jsem zavolal kolegyni, zda je vše v pořádku, a ona: "Ano, už se srovnal... počkejte, už zase někoho bouchl." A tak jsem jí nabídl, že hned zajdu.
Podruhé, když učitelka odemkla a Kristián mě uviděl ve dveřích, pochopil, že se nejednalo o jednorázový zásah, ale že situace se přiostřuje. Vysvětlil jsem mu, že pokud by se takto choval k dětem, musel by chodit do jiné školky, kde mají mříže na oknech. Již byl krotký, trpělivě mě při výkladu držel za ruku. Poté tam začal uklízet kartáčky do kelímků a pokorně u toho klečel. Kolegyně se odtrhla od dětí, zašla za námi a viděla krotkého Kristiána na kolenou, už ani nepracoval, nevím, co si myslela, ale vypadal jak světec.
Poté jsem jej ujistil, že mu už věřím, že mi na něm záleží, že nechci, aby musel od dětí jinam, a on slíbil, že se bude chovat k ostatním slušně. Moc mile se na mě podíval a zdvořile a beze strachu mi podal ruku. Myslím, že nejen kolegyni a celé třídě, ale hlavně jemu se hodně ulevilo.
Byl to značně nestandardní postup, bylo to doslova jako vymítání ďábla, ale povedlo se.
To víte. Kluk bez otce, nezvladatelný, matka to neřeší, učitelka pokousaná a s modřinou od kopance na noze a opatrná, moc se jej vyptávala.

Když dítě nerozumí jinak, než na fyzické úrovni, musí se začít na té úrovni, na jaké slyší.
Ve škole to je náročnější. Ale pokud žák použije násilí, učitel se může přiměřeně bránit. Machrovina pak je použít jeho energii a namířenou ránu přesměrovat na jeho tělo.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3075
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1823 x
Oceněn: 6478 x

Plyšové příhody

Příspěvekod Plyšáček » 6.3.2016 8:06:12

24. OKOUZLENÁ NETEŘ

Obvykle se zmiňuji o svých zážitcích, až dobrodružstvích, se žákyňkami. Tentokrát vám dám trošku nahlédnout do naší rodiny.

Mám čtyřletého synovce Martina a osmnáctiměsíční neteř Ivonku. S oběma si dobře rozumíme a ačkoliv se vídáme tak dohromady desetkrát do roka, vždy se ke mně hrnou a chtějí si společně hrát. Ivonku jsem si velice často choval a vždy jsem jí nĕžně zpíval do ouška, což od jiných asi nezažila.

Tentokrát jsme však prožili něco tak zvláštního a hlubokého, že i já jsem docela koukal. Už když jsem se zouval, začala bouchat na skleněné dveře a dožadovala se mé okamžité přítomnosti. Když jsem vešel, nebyla plachá a neodběhla, jako to děti při "rozkoukávání" dělávají, nechala si podat ruku, já v podřepu, ale co dál...

Zůstali jsme na sebe koukat, z očí do očí, a toto spojení se stále prohlubovalo a my se společně během desítek vteřin propadali kamsi do nitra duší, až do srdce toho druhého. Byla to fakt síla. Hlavou mi jen prolétla rušivá myšlenka: "No, hezky. Ty se teď předvádíš, peďáku, jak to s holčičkami umíš, viď?" Bratr to celé viděl a byl z tohoto výjevu dost překvapený. Jeho divoká a nespoutaná Ivonka je náhle zcela mimo a jako očarovaná.

Jen jsem si sundal bundu, skočila mi do náruče, já ve stoje v kuchyni řešil, jaký si dám čaj, Ivonka v jakémsi pokleku na mých prsou. Zase jsme si dobře viděli do očí a pohled jsme zopakovali. Táta po půl minutě našeho naprosto nehybného souznění zavolal nejistě: "Ivonko". Nic. Ozvalo se pronikavé: "Ivonko! Halo!" Velké nic. Absolutně žádná odezva, spojení pokračovalo stále ve zcela jiné dimenzi. Vzpomněl jsem si na říši Pedonia.

Krátce jsme si popovídali s Martínkem, ukázal mi nové autíčko. V pokoji u stolu jsme si s Ivonkou vyměnili zamilovaný hypnotický pohled napotřetí. Teď už ze mě musela jasně vnímat, jak mě těší, že se mi líbí, jak ji bezmezně přijímám, že ji začínám zbožňovat. Bratra jsem se poté zeptal, jestli u ní podobné chování někdy zažil. Prý vůbec. Asi byl dost šokovaný. Ale jelikož jsem s ním měl před pár měsíci coming out, navíc zná mé aktivity v Pedonii, asi pochopil, o co jde. Já mu jen řekl: "Vidíš, takhle působím na holčičky." Pro mne bylo překvapením to, co jsem "provedl" s tak maličkou - osmnáctiměsíční, navíc příbuznou. Napadly mě v tu chvíli dvě věci. Pan Westermarck se mýlil a opravdu platí mé tvrzení, že "holčičky ze mě cítí příslib slasti".

Ještě se odehrálo něco zajímavého. Hráli jsme na bubáka, Martínek v dětském pokojíčku zhasnul, my s Ivonkou jsme číhali za skříní. Tu se ke mně v té tmě tak hezky přivinula, k mému krku, ne snad ze strachu z bubáka, spíše tak velice něžně a romanticky. Jen jsem ji hezky pohladil po voňavých, na konečcích prstýnkovitě zatočených vláscích. Když jsme po chviličce vylezli, máma s překvapením na Ivonku: "Holka, ty jsi nějaká červená." U mě si snad ruměnce v obličeji nepovšimla. Snad jsem se ani moc nečervenal. Jsem totiž zvyklý i na jiné situace...

Během této vzájemně naplňující návštěvy jsem se dozvěděl jednu zajímavost, která se vyloženě tématicky hodí do naší vědy. Prý, když se před mým příchodem obě děti koupaly, Ivonka z ničehož nic popadla Martínka za pinďu a nechtěla jej, k jeho stupňující se nelibosti, pustit. Ptal jsem se, jako správný výzkumník, zda jim to připadalo jako agresivní hmat, či spíše jako zvídavé objevování. Holka byla zřejmě zvědavá a svého brášku snad neporanila.

Těším se na další setkání se svými příbuznými. To zase něco zažijeme...
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3075
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1823 x
Oceněn: 6478 x

Plyšové příhody

Příspěvekod Plyšáček » 17.5.2016 14:48:34

25. SE ZTRACENOU HOLČIČKOU

Jdu vám takhle po obědě nakupovat do Globusu, beru pětikorunu, vozík, když tu koukám, kolem mě prochází malá čtyřletá holčička. Mé vycvičené pedofilní a zároveň pedagogické oko si nemohlo nepovšimnout, že je bez dohledu. Vozík jsem zaparkoval zpátky a vydal se holčičce po stopě. Říkal jsem si: "Tohle bude ještě zajímavé." Už jen jako sociální experiment. Třeba hned odchytnu na holčičku někoho zralého pro terapii v naší říši...
Jako agent jsem stále monitoroval situaci. Ušli jsme asi už 300 metrů a holčička stále sama. Začala se opírat o pult s nějakými bublinami. Kontaktoval jsem ji: "Dobrý den. Kde máš maminku? Ty ses ztratila?" "Mně se chce čurat." Ta holka si přímo říká o maléry. Ne, že bych to nezvládl levou zadní, ale přesto tato situace si vyžadovala jiný bezpečnostní postup. "Počkej, s kým tady jsi?" "S babičkou." "Tak nejprve najdeme babičku."
Kolem právě procházel muž s vysílačkou. Ukázal jsem na malou a řekl mu: "Dobrý den, vy jste ostraha? Máme tu ztracenou." Navraceli jsme se s holčičkou k pokladnám, každý z jedné strany, já ji chytil za ruku. "Jsem rád, že jdu s vámi. Ale jako pedagog jsem si nemohl nepovšimnout bezprizorního dítěte." "Aha, vy jste z branže."
Babička byla ta nedbalá žena ve frontě, co prý vnučku poslala za dědečkem. Ale děda, běda, nikde. Babička argumentovala, že se holka vyzná. Muž z ostrahy opáčil, že byla na druhé straně centra. Nebyl bych to já, kdybych se poněkud více neprojevil: "Já se znám s hodně lidmi, kteří by jí mohli ošklivě ublížit." Nemyslel jsem tedy na nikoho konkrétního z Pedonie. Potom jsme se všichni naplněni jedinečným zážitkem rozloučili. Jen holčička s výraznou světle růžovou rtěnkou zůstala u babičky. Alespoň, co jsem viděl.

Toto vlákno je zamčené, aby bylo ucelenou knihou. Své případné reakce můžete vpisovat do tématu
Diskuse k Plyšovým příhodám.

Zpět na “ŽIVOTNÍ PŘÍBĚHY”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host