Chat pro oprávněné uživatele je obvykle v provozu od 18:00 do 22:00

Články o pedofilii

Témata zaměřená přímo na problematiku pedofilie - její diagnostiku, výzkum a terapii. Odborná pojednání na témata spojená s pedofilií, rady pedofilům i pedofilů mezi sebou navzájem, populárně-naučné články od členů (reakce na média jsou v GL tématech), výpisky z knih a odborných prací o pedofilii, vědecké studie, ankety.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7555 x
Kontaktovat uživatele:

Články o pedofilii

Příspěvekod Plyšáček » 6.1.2018 8:29:59

POPULÁRNĚ-NAUČNÉ TÉMATICKÉ VLÁKNO ZAMĚŘENÉ NA ČLÁNKY O PEDOFILII A KOMENTÁŘE K NIM

Obrázek
odkaz a zdroj: www.theodysseyonline.com
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7555 x
Kontaktovat uživatele:

Článek o pedofilii v Pionýru

Příspěvekod Plyšáček » 6.1.2018 9:10:12

No toto! Pedofilie?!

Pionýr 2015


A máme tu další seriál pro nový ročník Mozaiky, ale jak už z titulku vyplývá, nebude to seriál tak úplně obyčejný. V rubrice nazvané No toto! se budete setkávat s tématy ožehavými, kontroverzními, se kterými se musíme tak či onak potýkat, protože prostě v dnešním světě existují. A když už, tak už, takže jsme do toho skočili rovnýma nohama a začínáme tématem pedofilie. Nebojte, nemáme v úmyslu nabízet pravdy a pochybná řešení, protože často ani žádné jasně správné řešení není. Postačí nám téma otevřít, poukázat na souvislosti a třeba i rozvířit debatu. Pojďme tedy na první téma: Pedofilie.

Jistě znáte starý vtípek, který se ptá: "Jaký je rozdíl mezi pedagogem a pedofilem?", načež rozverně odpovídá: "Pedofil má děti rád". Na rozdíl od pedagoga, který prostě jen zrovna nemá rád děti a ve většině případů se to přehlíží, má ovšem jedinec trpící pedofilií, i kdyby chtěl dětem snést modré z nebe, velký problém ve společnosti i před zákonem. Jako většina kontroverzních fenoménů nemá pedofilie jednu všemi přijímanou a jasně stanovenou definici. Je jich spousta a jinak na ně reagují ti, kterých se přímo týká, a jinak zase ti, kteří proti nim brojí.

CO TEDY PEDOFILIE JE A CO NENÍ?
Pedofilie je porucha sexuální preference (parafilie) a řadí se k ostatním poruchám, jako je například fetišismus, exhibicionismus apod. Žádná z těchto poruch není sama o sobě trestná. Trestné je porušení zákona (a je úplně jedno, jakou má dotyčný sexuální preferenci). Samotné slovo pedofilie nevzniklo s tak extrémně negativním významem, s jakým ho chápeme dnes. Pochází z řeckého paidofilia (pais chlapec, dítě + filia láska, přátelství). Ačkoliv původně o žádné poruše nevypovídalo, dnes jsou jím označovány osoby, které jsou sexuálně přitahovány nedospělými jedinci - dětmi (míra toho, jak moc nedospělými, se může samozřejmě lišit). Pedofilie ale ani nutně nemusí být brána jako porucha. Podle mezinárodních klasifikací nemocí MKN-10 i DSM-IV se parafilie jakéhokoli druhu považuje za poruchu, jen když člověku způsobuje osobní či společenské problémy. Pedofil, který se nedopouští kriminálního chování, tedy nesplňuje kritéria poruchy a už vůbec ne trestní postižitelnosti. Přesto se ve společnosti dočká menšího pochopení než například opilý řidič. Další pohled nabízejí sami pedofilové, kteří svou parafilii nepovažují za nemoc, ale za jinou orientaci, jako třeba homosexualitu. Homosexualita byla přece také dlouho brána za nemoc a byla trestná. Tak proč by se nemohla situace změnit i pro pedofily? V tento moment vyrážejí do útoku ti, kteří tvrdí, že tolerance homosexuality povede k toleranci pedofilie, zoofilie, nekrofilie, a nakonec že bude normální úplně všechno. No, kdo ví.

DVĚ PODOBY PEDOFILIE
Po přečtení několika anonymních zpovědí a zoufalých volání o pomoc nám dochází, že většina pedofilů nejsou násilnická zvířata, která se denně ukájejí nad sbírkou dětské pornografie nebo špehují děti na hřištích či u škol. Jsou to především lidé, kteří se neprosili o to, aby byli pedofilní, a kteří se zpravidla snaží s touto poruchou bojovat a držet ji na uzdě tak, aby mohli normálně fungovat ve společnosti. Mnozí z nich se uplatňují v profesích, kde s dětmi pracují, a svou práci mohou díky lepšímu porozumění odvádět na jedničku. Samozřejmě ale existují nebezpeční, dětmi manipulující pedofilové, a na mnoho z nich se ani nepřijde, protože dětským obětem z nějakého důvodu nikdo nevěří. Jakékoliv erotické hry a pokusy o intimní sblížení s dětmi ale rozhodně nejsou v pořádku, stejně jako není v pořádku výroba a distribuce dětské pornografie a vůbec cokoliv, co by dítě narušilo v jeho mentálním či tělesném vývoji. Zde je ale nutné zmínit, že naprostá většina (cca 90%) sexuálních útoků na děti je spáchána sadistickými zbabělci, kteří jsou často dokonce členem či blízkým přítelem jejich rodiny. Statisticky je poměr dokonce takový, že procento pedofilů, kteří podobný čin spáchají, je podobné procentu z populace bez této diagnózy. A toto je skutečný problém, za slovem pedofilie často schovaný, kterým se musí společnost zabývat.

ŽIVOT S PEDOFILIÍ
Na webu uskupení Čepek (které je, mimochodem, naprosto legální, neboť existuje pro vzájemnou podporu pedofilů, nikoliv pro oslavu jejich stavu či dokonce touhu legalizovat pohlavní styk s dětmi) se dočtete spoustu zajímavých informací z různých zdrojů, převážně od lidí, kteří se s pedofilií potýkají osobně, ale i od těch, co mají pedofily v rodině či mezi kamarády, a v neposlední řadě i od lidí, kteří se s pedofilním chováním setkali jako děti. Často se ukáže, že byli pedofilové sami jednou obětmi, a ať už se dočkali spravedlnosti nebo ne, zaslouží si i trochu pochopení. Takoví lidé mohou být neškodní, i nebezpeční, tak či onak ale potřebují podat pomocnou ruku častěji, než být nemilosrdně vyděděni ze společnosti. Totiž člověk trpící pedofilní poruchou, s dobrým sociálním zázemím a sexuologickou pomocí nemusí být dětem nebezpečný o nic víc (jak už bylo uvedeno) než běžná populace.

Normální vs. přirozené
Při vyhledávání informací o pedofilii budete často narážet na věty "Není to normální" či "Není to přirozené". Jenže tahle slova se tak úplně zaměňovat nedají. Přirozené je něco, co je v souladu s přírodou. Je například přirozené mít dvě ruce, pupík, nebo třeba dýchací reflex a taky je přirozené, že se dospělým mužům líbí dospělé ženy a naopak. Normální je ale slovo velice ošemetné a jeho význam z velké části záleží na tom, kdo a kde ho vysloví. V některých oblastech je normální jíst rukama, jinde jsou normální hůlky, u nás příbor - s přirozeností to nemá nic společného. Je tedy pedofilie normální? V našem prostředí jistě ne. A je přirozená? Příroda nám dala přitažlivost muže a ženy, abychom se rozmnožovali, jinak to dost dobře nejde (když nepočítáme zkumavky), takže ani přirozená není. Přesto není vhodné slepě pranýřovat všechny, kdo se k ní přiznají.



Z WEBU PEDOFILNÍ KOMUNITY
Po jistém sbírání odvahy jsme si v redakci otevřeli i web Čepek, který je informačním portálem české pedofilní komunity. Hned na úvodní stránce si můžete přečíst řadu dotazů, jejichž pisatelé zpravidla tápou a snaží se (v mnoha různých obměnách) zjistit, zda jsou či nejsou pedofilní. Samozřejmě se najdou i jiné, jako co hlásit, zda může být pedofilní i žena, co je a není legální… Na velkou část dotazů odpovídá psychiatr a sexuolog MUDr. Antonín Brzek. My jsme pro ilustraci vybrali jednu z jeho odpovědí na dotaz z prostředí volnočasové práce s dětmi a mládeží… Tazatelka má obavy o svého kolegu vedoucího, který se až příliš sbližuje s jednou z členek oddílu, jejich náklonnost je oboustranná a postupně již zcela neskrývaná, byť na pohled v mezích zákona. Jak moc se bát a jak s kolegou vedoucím o věci mluvit? Dr. Brzek odpověděl takto:

Milá paní, skutečně asi máte pravdu, že Váš kolega bude pedofil. Oni totiž pedofilové mají děti rádi, a proto bývají těmi nejlepšími učiteli a vychovateli. Nicméně, až do doby, než selžou. To ale neznamená, že selhat musí. Ti, kteří mají silnou morální úroveň, to mnohdy zvládnou celoživotně. Bylo by dobré, kdybyste s ním mohla dát otevřenou řeč v tom smyslu, že pedofily nijak nepohrdáte, naopak, že si jejich lásky k dětem velmi vážíte, ale že máte strach právě z toho selhání. Mohla byste mu nabídnout spoluráci v tom smyslu, že mu budete poskytovat zpětnou vazbu, abyste mu pomohla nějakého selhání se vyvarovat, kdyby jeho přátelské chování k oné dívce překračovalo meze zákona. Je důležité, aby k Vám získal důvěru, ne aby se Vás začal bát jako nějakého policajta. Je to úkol nesnadný, ale pokud uspějete, velmi záslužný.
MUDr. Antonín Brzek


OČIMA POLICIE
...jsme požádali o podrobnější vyjádření ty nejpovolanější – kriminalisty, kteří se problematikou v praxi zabývají. Jim jsme položili dvě otázky:

Jak se stavíte ke snahám o organizování pedofilní komunity a její prezentace na veřejnosti?
Nemáme problém s tím, že si pedofilové mezi sebou vyměňují informace, jak zvládat svou odlišnou sexuální orientaci. Jejich aktivity však nesmí odporovat zákonům. Nepřípustné je tak např. šíření dětské pornografie. Co se týče medializace pedofilie, ta je nebezpečná. Pedofilové si tímto způsobem zvyšují sebevědomí a snaží se obhájit. Mohou získat mylný pocit, že jsou skvělí a jejich odlišnost je společností akceptována. V krajním případě taková opakovaně akceptovaná úchylka může vést až k trestné činnosti v podobě napadení dítěte.

Lze říct, do jaké míry s pedofilní orientací narůstá společenská nebezpečnost jedince? Jak moc je reálné násilí na dětech propojeno s pedofilií?
Mezi pachateli trestných činů na dětech se pedofilové vyskytují jen občas. Většinou jsou to lidé z nejbližšího okolí nebo přímo rodiny. Jedná se o osoby, které nemohou mít z různých důvodů normální vztah a v dítěti vidí lehce dostupný náhradní sexuální objekt. Velmi často se tohoto činu dopustí pod vlivem alkoholu a momentální neutěšené životní situace.
Odpovídala mjr. PhDr. Alena Kolářová, vedoucí mravnostního oddělení pražské policie

CO NA TO PSYCHOLOG?
V naší mozaice pohledů a názorů nemůže chybět pohled odborníka na lidskou duši, kterého jsme hledali v Pedagogické, psychologické a právní poradně PPPK, jež se zaměřuje na dospělé, děti i jejich rodiče, páry, pedagogy, kolektivy… Ptali jsme se na to, jak v životě „fungují“ lidé s pedofilní poruchou.

Co si z vaší zkušenosti myslíte o lidech s pedofilní orientací, kteří profesně nebo i ve volném čase pracují s dětmi?
Neumím si představit, že člověk s pedofilní orientací by měl možnost pracovat s dětmi. Je to stejné, jako byste svěřil odpovědnost za bezpečnost stáda ovcí vlkovi. Jinými slovy řečeno, v žádném případě bych při nepochybné rizikovosti takového spojení nemohla s tímto vyslovit svůj souhlas.

Setkáváte se s lidmi s pedofilní poruchou – dá se říct, že když svůj stav zvládnou, tak fungují zcela normálně?
K této otázce je nezbytné uvést, že problematika pedofilie se řadí mezi poruchy sexuální preference.
Cílem léčby takové poruchy nebývá změna sexuální orientace, ale utlumení sexuálního pudu. Z otázky mi není jasné, co si představujete pod pojmem „zvládnutý stav“. Je zřejmé, že minimalizaci rizika zneužívání dětí se předchází medikací na základě psychiatrického vyšetření. Domnívám se, že ani psychiatři nebudou schopni stanovit míru rizika projevu poruchy při tzv. „zvládnutém stavu“, vzhledem k řadě faktorů, které nelze vztahovat ke každému případu pedofilního chování, a zcela vyloučit riziko recidivy.
Odpovídala PaedDr. Zdeňka Kašparová
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7555 x
Kontaktovat uživatele:

Článek o pedofilii na Opsychologii.cz

Příspěvekod Plyšáček » 14.1.2018 10:46:25

Jaroslav Pustina: Pedofilie


9.12.2014



Pedofilie je jedním ze společensky nejzavrhovanějších fenoménů. Je ale opravdu každý pedofil nebezpečný? A kolik jich vlastně mezi námi žije? Pojďme nahlédnout pod pokličku mediálních iluzí a dozvědět se o této deviaci fakta.

Slovo pedofilie pochází z řeckého slova paidofilia, které se skládá ze slov pais - chlapec, dítě a filia - láska, přátelství. Jedná se o poruchu sexuální preference - parafilii, kam mimo pedofilie řadíme například i fetišismus, exhibicionismus a voyeurství. Jedná se o silně převažující či výhradní sexuální reaktivitu vůči dětem a dospívajícím do 15 let. Je však důležité upozornit, že podle mezinárodních klasifikací nemocí MKN-10 i DSM-IV se parafilie jakéhokoli druhu považuje za poruchu jen tehdy, když člověku způsobuje osobní či společenské problémy. Pedofil, který se nedopouští kriminálního chování, tedy nesplňuje kritéria pedofilie jako poruchy. V současné době se pracuje na nové klasifikaci DSM-V a opět se vede rozsáhlá debata nad klinickými projevy parafilií.

Pravá či nepravá, chlapec či dívka?
Pedofilie je častější u mužů než žen a rozlišuje se pravá a nepravá pedofilie. Pravá pedofilie plyne ze sexuálního zaměření jedince čistě na děti a dospívající, zatímco nepravá pedofilie je pedofilií náhražkovou, situační, příležitostnou apod., kdy jedincovo sexuální zaměření není primárně soustředěno na děti a ty jsou zneužívány například kvůli nedostupnosti preferovaného sexuálního partnera. Podobný fenomén můžeme zaznamenat v případě náhražkové homosexuality ve věznicích.

Existují poměrně značné rozdíly mezi homosexuálními, heterosexuálními a bisexuálními pedofily. Bisexuální pedofilové preferují nejmladší děti, protože nemají ještě vyvinuty sekundární pohlavní znaky (dívky i chlapci jsou si tělesně podobní), heterosexuální pedofilové pak vyhledávají dívky ve věku od 8-10 let a homosexuální pedofilové dávají přednost chlapcům v mladší pubertě, kde se již začínají rýsovat mužské sekundární pohlavní znaky při zachování dětského vzhledu.

Trauma, na které se nezapomíná
Pravý kriminálně se chovající pedofil dětem skutečně rozumí. Postupně získává důvěru dítěte, takže s ním dítě ochotně komunikuje a považuje jej za kamaráda nebo "strýčka". Následný průnik do intimní sféry dítěte je pak o to více traumatizující, přičemž tolik nezáleží na tom, zda k němu došlo násilně či nenásilně. Toto trauma mívá pro oběť celoživotní následky.

Nebude tak náhodou, že až třetina homosexuálních pedofilů uvádí, že ve svém dětství byli pohlavně zneužiti. Nejhorší následky mají děti, které byly zneužity násilím a/nebo blízkým příbuzným. U zneužitých dětí se vyskytuje zvýšené riziko posttraumatické stresové poruchy, disociačních poruch, prakticky všech druhů neurotických onemocnění, poruch identity, poruch osobnosti a v neposlední řadě i poruch v oblasti sexuality.

Heterosexuální muži, kteří vyhledávají pohlavní styk s vlastními dcerami, trpí spíše hebefilií. Jsou přitahováni mladými dívkami v pubertě a dvoří se jim. Jsou na rozdíl od pedofilů daleko náročnější, co se týče frekvence styku, a k dívkám se chovají spíše jako k dospělým ženám než jako k dětem. Pokud se jedná o homosexuálního muže zneužívajícího podobným způsobem chlapce, hovoříme o efebofilii.

Komplikovaný výskyt
Výskyt pedofilie je dosti těžké vyčíslit už jenom z důvodů uvedených v prvním odstavci. Spousta pedofilů své pohlavní tužby nikdy neuskuteční, zatímco jiní mohou zneužít několik dětí a dospívajících, než se na ně přijde. Obecně lze tedy statisticky sledovat jen četnost sexuálních trestních deliktů na dětech nebo počet trestně stíhaných či léčených pedofilů. Pedofilie je ale rozšířena daleko více, než se domnívá většina laické populace. Některé výzkumy udávají, že až 21% mužů přiznalo sexuální přitažlivost k některým malým dětem a 5% přiznalo masturbaci s těmito fantaziemi. Lze také předpokládat, že zdaleka ne všichni respondenti se k těmto preferencím vzhledem k jejich společenské nepřijatelnosti přihlásili.

Dalším častým omylem laické veřejnosti je přesvědčení, že pachatel sexuálního deliktu vůči dítěti musí být pedofil. Skutečnost je taková, že většina pachatelů zneužití dítěte nemá jako svůj primární sexuální objekt zájmu právě děti. Jde tedy o nepravou pedofilii.

Pedofilie je stále v očích veřejnosti hluboce zakořeněná jako cosi ďábelského. Pravdou je, že většina mužů s pedofilními sklony tyto sklony nikdy neuskuteční. Pedofilie u žen je například velmi málo prozkoumanou oblastí, což plyne z odlišného pojetí sexuality u žen a také ze společenského konsensu, který silné projevy ženské lásky vůči dětem považuje za normální. Pravý pedofil s dobrým sociálním zázemím a sexuologickou pomocí nejenže nemusí být dětem nebezpečný, ale díky svému porozumění dětské duši jim může být i prospěšný. Český sexuolog prof. Petr Weiss například věří, že pedofily byly takové osobnosti jako Hans Christian Andersen či Jaroslav Foglar, kteří dokázali své touhy přetavit v úžasná literární díla pro děti.


Obrázek
Plyšáčkův ilustrační obrázek odkaz a zdroj: thoughtcatalog.com


Autor se snažil čerpat z mnoha knih. Některá fakta zjednodušil, přehled jednotlivých poddruhů pedofilie zjednodušil. Není pravdou, že bisexuální pedofilové by vyhledávali jen nejmenší děti, že by heterosexuální pedofilové šli jen po dívkách 8-10 či že by hebefilové zneužívali jen své (ještě k tomu vlastní) dcery. Dělení na pravou a nepravou pedofilii je zcela nešťastným počinem Petra Weisse. Tento článek uvádí řadu polopravd a mnohé nepravdy. Bez doplňující kritiky by spíše škodil.

Naprosto skvěle se k tomu vyjadřuje v komentáři pod článkem Mgr. Karel Žák, podporující ČEPEK. Dovoluji si celé vyjádření uvést zde.

Karel Žák píše:Obrázek Nepřesnosti v článku
Vážený pane Pustino, v článku jste se dopustil několika nepřesností. Předně pedofilie není pouze o sexuální reaktivitě, jedná se o erotickou náklonnost - pedofilové se do dětí často zamilovávají, redukovat pedofilii jen na sexuální přitažlivost by bylo chybné. Dále uvádíte, že pedofilie se vyznačuje zájmem o osoby do 15 let věku. Diagnostická kritéria pedofilie žádný konkrétní věk neuvádějí, rozhodně tímto kritériem není Trestní zákoník, ale fyzická nedospělost. Tedy správně by mělo v článku být napsáno, že se jedná o erotickou náklonnost k nedospělým osobám (bez uvedení věku, protože nelze stanovit konkrétní věk, kdy daná osoba je ještě dítětem a kdy už je dospělá, jedná se o souvislý proces).

Na klasifikaci DSM-V se v současnosti již nepracuje, jelikož DSM-V byl vydán v minulém roce. DSM-V již pedofilii neřadí do poruch/nemocí, nově došlo k přejmenování diagnostické položky na pedofilní poruchu.

Nemáte rovněž pravdu, že pedofil, který se nedopouští kriminálního jednání, nemůže spadat pod poruchu - jde také o to, zda mu odlišná preference nezpůsobuje nějaké osobní či sociální problémy, problémy se sebepřijetím apod. Redukovat potíže s pedofilií pouze na kriminální záležitosti je rovněž zavádějící a nepřesné.

Weissovo rozlišování na pravou a nepravou pedofilii bych vůbec nebral v potaz, nepravá pedofilie totiž vůbec není pedofilií, takže takové rozlišování spíš dělá další nepořádek v pojmech. Sám Weiss uvádí, že až 90% případů pohlavního zneužívání dětí nemají na svědomí pedofilové.

V další podkapitolce píšete, že "Pravý kriminálně se chovající pedofil dětem skutečně rozumí." A nekriminální pedofil dětem nerozumí? A ten, který není kriminální, tak je falešný? Nebo jak chápat tuto větu?

Píšete, že heterosexuální muži, kteří zneužívají své dospívající dcery, trpí hebefilií. Nikoliv. Děti zneužívají především lidé s osobnostní nebo sociální patologií, lidé nezdrženliví, se sníženou schopností empatie apod. U 90% případů pohlavního zneužívání dětí není sexuologem diagnostikovaná parafilie, tedy ani hebefilie. O efebofilii hovoříme v případě erotické preference dospívajících chlapců, nikoliv v případě homosexuálního muže zneužívajícího chlapce, jak máte psáno v článku.

Chtělo by to některé pasáže článku přepracovat, vzhledem ke směšování pohlavního zneužívání dětí s pedofilií a uvádění správných informací vedle těch nesprávných působí celý článek značně zmatečně.
S pozdravem Mgr. Karel Žák


Obrázek
Plyšáčkův ilustrační obrázek odkaz a zdroj: cherylshireman.com
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7555 x
Kontaktovat uživatele:

Článek o pedofilii na g.cz

Příspěvekod Plyšáček » 22.3.2018 9:25:24

Zapovězená láska k dětem: pedofilie se netýká jen knězů a sbormistrů (g.cz)



Představte si, že žijete normální běžný život jako všichni ostatní a najednou si uvědomíte, že vás vzrušuje pohled na děti. Co teď? Je to jedna z těch věcí, která se v podstatě nedá říct nikomu, protože tento typ tabu je zkrátka tabu i mezi tabuizovanými tématy. V roce 2014 vznikl dokumentární film Danielův svět, který popisuje život pedofilního studenta Daniela. Na základě tohoto snímku vznikl tento článek.

90 % všech pedofilů jsou muži
Samozřejmě, že jakmile zjistíte, že je s vámi něco jinak a že místo žen nebo mužů se vám líbí děti, začnete googlovat. Na internetu naleznete skupinu ČEPEK, což je Československá pedofilní komunita, která spojuje lidi s erotickou náklonností k dětem. Členem této skupiny se může stát kdokoliv. Na tomto webu se lidé s tímto problémem sdružují a diskutují skrz fórum. Někdy dokonce pořádají i srazy, kde se o tomto tématu baví a řeší, jak s ním naložit ve svém životě.

Pedofilie není jen o sbormistrech a skautských vedoucích
Hned na úvodní stránce webu pro pedofilii se dozvíte cíl komunity ČEPEK. Její vizí je poskytnutí základních informací mladým lidem, kteří o sobě zjistili, že je sexuálně přitahují mladiství a hlavně děti. Tato komunita jim slouží jakožto psychická podpora. Zároveň mají k dispozici poradenství, jak vést normální a spokojený život bez toho, aby nikomu neubližovali a nikoho neobtěžovali, což je pravděpodobně nejdůležitější poslání této komunity. V rámci poradny je zde možnost se anonymně zeptat odborného sexuologa, který poradí těmto lidem.

Pouze čtvrtina lidí, kteří zneužijí dítě, je pedofilní
Československá pedofilní komunita se zároveň snaží informovat veřejnost o problematice pedofilie a seznámením s tím, kdo je vlastně pedofil. Ve společnosti je totiž zakořeněno, že pedofil = člověk, který sexuálně zneužíval děti, což není pravda. Pedofilie je dle odborné terminologie dlouhodobá náklonnost či reaktivita s erotickým rozměrem vůči nedospělým chlapcům a dívkám. Web upozorňuje, že ani sami pedofilové nesouhlasí s legalizací pohlavního styku s dětmi a snižování věkové hranice k sexuální aktivitě. Je to samozřejmě trestný čin a tak by to mělo zůstat. Tento článek rozhodně nevznikl proto, aby pedofilii obhajoval, ale pravdou je, že tato problematika není tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá. Proto je dobré si o tom něco přečíst.
Uživatelský avatar
Neptun
Moderátor
Příspěvky: 463
Registrován: 2.1.2016 13:35:44
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 6
... až do věku: 40
Děkoval: 1432 x
Oceněn: 1512 x
Kontaktovat uživatele:

Věk, kdy začínají pedohebefilní zájmy

Příspěvekod Neptun » 5.7.2018 14:33:25

Věk, kdy začínají pedohebefilní zájmy 1

Autoři studie zkoumali věk nástupu pedohebefilních zájmů. Ačkoli otázka, kdy se takové sexuální zájmy prvně v životě objevují, je důležitá pro pochopení vývoje přitažlivosti k dětem, v literatuře existují významné problémy ohledně věku začátku zájmu o děti. Autoři zjistili jasnou souvislost pro několik faktorů týkajících se věku nástupu pedohebefilních zájmů. Poskytují komentáře k některým těchto faktorů s cílem přispět k lepšímu porozumění věku počátku zájmu o mladé u pedohebefilních mužů a žen.

Omezení dosavadních studií

Četné studie uvádějí věk počátku pedohebefilních sexuálních zájmů na 14 až 18 let. Přitom průměrný věk začátku zájmu o druhé pohlaví u teleiofilních osob je opakovaně zjišťován na 9-11 let, před rozvinutím vnějších projevů puberty (pozn. Neptuna: řekl bych, že u mne to bylo až ve 13 letech). Stačí začátek produkce pohlavních hormonů = adrenarche. Z čeho vyplývá tak velký věkový rozdíl počátku sexuálního zájmu u teleiofilních a pedofilních osob?

Studie zkoumající tyto záležitosti u normální populace se obvykle respondentů ptají: "V jakém věku jsme poprvé zažili pohlavní přitažlivost?" Respondenti se nejspíše rozvzpomenou na nějaké hodně rané okouzlení holčičkou - pro ně tenkrát vrstevnicí, budoucí dospělou ženou. Naproti tomu studie zaměřené na pedohebefilní menšinu se obvykle dotazují: "Kdy poprvé jste si uvědomili, že vás přitahují děti?" nebo "Kolik vám bylo, když jste si uvědomili, že jste pedofil?" To přišlo asi skutečně později, než první okouzlení holčičkou, ať už vrstevnicí či mladší. Jak psychology prováděné studie, tak sebehodnocení na diskusním fóru Virtuous Pedofiles uvádějí asi 14 let. Jiné studie uvádějící věk počátku přitažlivosti k dětem se ptají na věk subjektů představovaných si při masturbaci, tedy vlastně na počátek masturbace.

Pedohebefilní muži často vzpomínají na to, že jak dospívali, subjekty jejich zájmu s nimi nestárly, zatímco lásky teleiofilních chlapců byly časem vyššího a vyššího věku, i když třeba mladší než chlapec. Tak se teprve s odstupem několika let pedofilové přesvědčili o své orientaci, i když již byla přítomna dříve. Ale tenkrát nebyl nápadný věkový rozdíl mezi partnery. Pedoefebofilní ženy bývají zřídka objektem studia, ale zkoumat věk počátku jejich náklonnosti k mladým chlapcům je také důležité.

Takže udávaný věk 14-18 let je věk vyzrání či uvědomění si pedohebefilní identity. Podobně tomu, uvědomění si pohlavní orientace u homosexuálních mužů bývá jasné až v 16-19 letech.

Age of Onset in Pedohebephilic Interests
Uživatelský avatar
Neptun
Moderátor
Příspěvky: 463
Registrován: 2.1.2016 13:35:44
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 6
... až do věku: 40
Děkoval: 1432 x
Oceněn: 1512 x
Kontaktovat uživatele:

Články o pedofilii

Příspěvekod Neptun » 8.8.2018 12:24:28

Věk, kdy začínají pedohebefilní zájmy 2


Standardizace vývoje pedohebefilních zájmů

Pravděpodobně nebude nijak problematické předpokládat, že sexuální zájmy u jedinců pedohebefilně zaměřených se budou objevovat ve stejném věku jako u teleiofilních jedinců, tj. mezi 8 a 11 lety. Problematičtější by bylo, kdybychom počátek sexuální přitažlivosti u pedofilů z nějakého neznámého důvodu považovali za dřívější anebo opožděný oproti většinové populaci. Pokud by se takový rozdíl našel i po tom, když by se výzkumníci pedofilů ptali správně na jejich první přitažlivost k libovolné osobě a nikoli na jejich uvědomění si přitažlivosti k velmi mladé osobě, pak by to teprve zasluhovalo další výzkum. V jediné známé studii, která se ptala správně (Griesemer, 2006), vyšel věk první přitažlivosti pedofilů na 9 let. U všech orientací tedy začíná pohlavní přitažlivost stejně a to několik let před viditelnými projevy puberty.

Jaké jsou pak ale rozdíly v pohlavním vývoji pedohebefilů a teleiofilů, pokud věk počátku zájmů o cílové osoby je stejný? Možná že první přitažlivé osoby byly stejného a nižšího věku, než zkoumaný pedohebefil, zatímco stejného a vyššího u teleiofilů. A skutečně, Griesemer’s (2006) uvádí, že průměrný věk děvčat přitažlivých pro pedohebefily byl 9 (tedy stejný jako byli oni, což nevzbudilo u nich ani u okolí žádné podezření), zatímco pro teleiofily to bylo 12 let (chlapečci koukali na dívky již poněkud pohlavně vyvinuté, což ale opět nemuselo vzbudit přílišnou pozornost). Nápadnější rozdíl byl v modusu, tedy nikoli průměrné, ale nejčastější hodnotě. Pedohebefilové koukali nejčastěji po šestiletých holčičkách (mladších než tehdy oni), teleiofilové po jedenáctiletých (starších než tehdy oni).

Další rozdíl nalezli Freund a Kuban (1993) v zájmu vidět druhé děti nahé - častější byl u budoucích pedofilů. Vývoj věku přitažlivých osob se pak odlišoval během dospívání. U pedohebefilů od 9 do 19 let stoupl průměrný věk přitažlivých holek z 9 na 13 let, u teleiofilů z 12 na 19. Přitažlivost předpubertálních dívek vymizela u normálů už asi ve 13 letech.

Pak je tu ale spor nízkého věku nástupu zájmu o holčičky (9) a věku vyzrání či uvědomění si pedohebefilní identity (16). Pohlavní identita může být u většiny osob přítomna již na samém počátku puberty, ale její uvědomnění si vyžaduje fyzické a psychické vyzrání a srovnání se stejně starými, zde adolescentními osobami v okolí.

Zpět na “PEDOFILIE”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host