Vzájemné vztahy mezi pedofily - průzkum

[Plyšáček]

VZTAHY MEZI PEDOFILY

Detailní průzkum vzájemných vztahů i jednotlivých názorů na pedofilii

Každý pedofil v průběhu svého života určitým jedinečným způsobem prožívá a vnímá sám sebe, svoji duši se zvláštní sexualitou, a zejména vztahy k dětem, vlastní rodině i ostatním lidem. Je otázkou, jak dobře se zná, nakolik si připouští svoji odlišnost, jak sám sebe přijímá. Z toho se pak odvíjí i vztah k ostatním soukmenovcům, tedy dalším pedofilům.

Většina pedofilů žije v takovém stupni utajení a s takovým nepřetržitým strachem z odhalení, že se bojí i projít kolem školy, že nikdy nenavštíví žádné internetové stránky zabývající se pedofilií, natož aby se virtuálně seznámili s jinými pedofily. Ti nejodvážnější z odvážných se po určité době mohou sejít i v reálném světě a být si vzájemnou oporou a přáteli pro sdílení všech problémů, nesnází, ale i radostí.

Ve srovnání s časy minulými máme nesmírnou výhodu, že díky internetu se můžeme setkávat na dálku, vyměňovat si znalosti, zkušenosti a postřehy, které vedou ke kultivaci osobnosti, duševnímu rozvoji a bezpečným návykům v přítomnosti dětí. Seznámit se v minulosti s nějakým pedofilem, to jistě nebylo jen tak. Díky pedofilním komunitám se můžeme lépe poznávat, vzájemně se podporovat ve slušnosti a spolehlivosti. Víme toho dnes mnohem více o ostatních pedofilech i o celé problematice související se sexuálním zneužíváním dětí. Ne každý pedofil je zrůdou, ne každý pedofil je zlý, zdaleka ne každý pedofil je předurčený k tomu ubližovat dětem. Na druhou stranu by bylo naivní zastávat stanovisko, že pedofilové jsou jen milí a inteligentní lidé. Najde se mezi nimi, stejně jako kdekoliv jinde, mnoho sobců a psychopatů.

Cílem tohoto dotazníkového průzkumu je detailně zmapovat vzájemné vztahy mezi pedofily, jejich míru sebepřijetí, vzájemné důvěry, morálních postojů a názorů na problematiku pedofilie i sexuálního zneužívání dětí. Při vyplňování se prosím zamýšlejte nad danými otázkami a snažte se o co nejpřesnější odpovědi. V tomto tématu poté můžete jakkoliv cokoliv rozvést do detailů.

Částečně související témata:
Stupeň utajení
Vztah pedofilů k dětské pornografii - průzkum

[Max]

Svoju orientáciu som si uvedomil ešte na základnej škole. Aj keď som ešte plne nechápal, čo to znamená. Neboli informácie, nič, len niečo v TV o úchyloch. Snažil som sa skrývať pred verejnosťou túto vlastnosť, že sa mi páčia deti a priťahujú ma. V tej dobe som nevedel, čo je to byť vyrovnaný, to sa ustálilo až o dosť rokov neskôr.

To, že som vyrovnaný, neznamená, že som s tým aj zmierený, takže mám stavy, keď ma už fakt nič nebaví a najlepšie by bolo sa nezobudiť. Takže som v takom stave do dnes.
V prítomnosti detí nemám problém sa ovládať. Mam ale iný problém. Ak som v prítomnosti malých detí cca do 6 rokov, som úplne rozladený. Proste mi také malé dieťa chýba a ja sa chovám, ako keby by to mal byť posledný deň s deťmi. Všetko takej malej princeznej dovolím a splním. Proste ju rozmaznávam. Už viem, ako sa cítia starí rodičia, ktorým také malé dieťatko chýba a chceli by znova prežiť detstvo svojich detí. Proste je to pre mňa vzácnosť, a tak sa potom aj chovám.

Byl jsem trestně stíhán kvůli SZ nebo DP?
Vzťahy medzi dospelými sú komplikované a niekedy sa stáva, že jeden obviní druhého z niečoho zlého, len aby na tom niečo získal. Takže mám skúsenosť s jedným obvinením, ktoré bolo zamietnuté vďaka známostiam. To dieťa sa nedalo považovať, že bolo zneužívané, ani sa to z výpovede nepotvrdilo. Tam šlo len o také nenápadné hygienické potreby. Tej osobe šlo o príspevky a toto je klasické obviňovanie zo SZ. Viac o tomto bohužiaľ nie je možné písať.

Moji orientaci zná více lidí.
Je to tak. Je to skôr spôsobené tým, že som mal niekoľko kamarátov z detstva a taktiež niekoho z rodiny. Behali sme spolu vonku, boli sme deti a nejak nik neriešil, koho čo priťahuje. A tak to aj zostalo do dnes. Proste sú k tomu neutrálni a nie je s tým žiadny problém. Poznáme sa od mala...

Mám zkušenosti se SZ dětí?
K tomuto bodu sa nedá vyjadriť a ani nechcem. Berte to tak, že ma to už nezaujíma.
DP videlo dosť pedofilov, takže nie som ani jedliný ani posledný, kto dp videl, alebo bude vidieť. V minulosti to bolo zaujímavé aj preto, že net bol pomalý a zvedavosť, napätie, očakávanie boli veľké. Časom sa to už len opakovalo - stále tie isté akty s deťmi, čo už bolo málo príťažlivé. A v súčasnosti ma to už vôbec nemotivuje to vyhľadávať. Proste to už nepotrebujem.

Mam niekoľko obľúbených pedofilov v komunite, ktorý mali so mnou trpezlivosť a neodpísali ma, keď som bol na tom zle a naďalej so mnou komunikujú. No nájdu sa aj takí, čo ma zatratili a sme si nejak nesympatickí a ani si nemáme čo povedať. Čo sa týka názorov, vypočujem si a zhodnotím, podľa toho sa potom aj vyjadrujem, ak sa mi niečo nepozdáva.

Čo sa týka stretávania s inými pedofilmi, mám na to už iný názor ako v minulosti. Proste už ani nemám potrebu sa s niekym stretávať, ani by som nevedel, o čom sa mám baviť, keďže takmer všetko som už vykecal v komunitách. A taktiež sa už necítim stabilne na osobné zbližovanie. Dosť som sa zmenil po určitých pracovných aj osobných udalostiach a nechcem, aby ma takto zničeného niekto s pedofilov videl. Takže sa skôr pedofilom vyhýbam.

Čo sa týka prezradenia identity, tak tam som už prezradený, takže s tým už nič neurobím. Len ma trápi, že som prezradil pedofilom osobne viac, než by som chcel. No v tej chvíli mi to prišlo priateľské a bezproblémové. Ale stanú sa veci, že sa človek pre nejakú hlúposť poháda a môže zneužiť moju identitu na zničenie života. S tým som chcel naznačiť, že mám pocit že niekto s komunity zrejme nemá na mňa dobre spomienky.

64,65,66:
K tomuto mám len toľko, že by som to riešil podľa závažnosti a snažil sa pochopiť, o čo šlo, a ako bolo ublížené. Na základe týchto skutočností by som sa rozhodoval ako postupovať.
Pedofilom by som chcel pomôcť, ale už ani neviem ako. Rád si vypočujem ich problémy na chate. No sú tu iní ľudia, čo ho môžu nasmerovať. Ja maximálne poradím, čo by nemal robiť a prečo. A ak už tak nech toho nechá, lebo to nemusí dobre dopadnúť pre všetkých, hlavne pre deti.

84
Nemal by som problém s tým, že by sa iný pedofil zabavil s princeznou. Samozrejme slušne. Viem aké to je byť bez detí a preto by som mu tento pocit doprial.

[Plyšáček]

Když jsem se začal koncem roku 2014 aktivně potkávat s jinými pedofily na diskusním fóru ČEPEK, byl jsem v tomto ohledu nedotčený a přicházel jsem jako dosti naivní nováček. Měl jsem představu, že všichni pedofilové jsou milí, jemní a citliví. V prvních příspěvcích jsem vychvaloval vše s pedofilií související a bral jsem všechny jako přátelská a utlačovaná stvoření.

Postupně jsem poznával jednotlivé členy, kteří na mé příspěvky různě reagovali. Zatímco jsem na jedné straně nacházel sympatizující a milé kamarády, na straně druhé přicházelo stále větší rozčarování z některých nově vznikajících vztahů. Mnozí, zejména odlišně smýšlející jedinci, se projevovali na můj vkus přehnaně útočně, arogantně, egoisticky a až agresivně. Vytvořila se celá skupina odpůrců všeho "plyšového". Nechápal jsem, byl jsem frustrován. Přišlo mi, že jsou velice hrubí, tupí a zatrpklí. Postupně jsem přicházel na to, že pedofilové jsou často velice psychicky narušení a citově labilní jedinci.

Sešel jsem se s několika GL, se kterými jsem si na fóru nejvíce rozuměl. To pro mne byl vskutku velký krok a objevný počin. Začal jsem se více svěřovat, otevíral jsem se intimnějšímu sdílení. Velice mi to pomohlo. Přítel, který je na tom podobně jako já, je velkou pomocí a posilou. Život se mi měnil s každým setkáním. Kamarádi přibývali.

Se vznikem naší říše Pedonia jsem přehodnotil mnohé ze své minulosti, přestal jsem provokovat a "zlobit". Díky své nové pozici jsem začal jednat s větší rozvahou a zodpovědností. Velice mi to prospělo. Ten zlobivý Plyšáček z ČEPEKu zůstal někde v propadlišti dějin. Do říše vstoupili mnozí známí GL a díky svobodným poměrům ("říše, kde se smí zpívat a nemusí se běhat za hranice") a jednoduchým a všeobsahujícím pravidlům se podařilo vytvořit velice přátelskou a pohodovou komunitu. Snad i díky tomu, že jsme si zde nehráli na nějakou demokracii s komplikovanými pravidly, ale na několika málo ukázkových případech jsme si ukázali, jak dopadne případný narušitel harmonie nebo rebel, nám to tu začalo fungovat. Mám velkou radost z toho, jak se dennodenně setkáváme na chatu a jak kultivovaně dokážeme komunikovat na veřejném fóru.

Co mi však často vadí, je jistá necitlivost mezi některými členy. Člověk přijde, svěří se třeba s něčím velice citlivým a bolestivým, a zatímco jedni s ním začnou sdílet příběh, najde se někdo, kdo si z něj začne dělat legraci nebo celou záležitost nemístně zlehčuje. Mnohdy se stává i to, že člověk přijde s něčím nesmírně zajímavým a povznášejícím, je pln nadšení, ale ostatní nejsou schopni jakékoliv reakce a nechají jej prakticky bez odezvy. I to může být ubližující. Pokud jde o vztahy mezi pedofily, všiml jsem si tedy v některých případech jisté lhostejnosti a podlosti. Přičítám to jednak psychické deprivaci, jednak tomu, že se setkávají pouze virtuálně a nemají před sebou reálnou živou bytost.

Pedofily bych z hlediska přístupu k dětem rozdělil do tří kategorií:

1. potlačení nebo slušní - nezneužívají, přísně dodržují hranice při interakci s dětmi
2. přátelsky "zneužívající" - vyhledávají dětskou společnost a jsou nakloněni přátelstvím, kde jemně a s láskou překračují hranice
3. bezohledně zneužívající - sobečtí, necitliví a bezohlední abusoři, dítě mnohdy degradují na předmět pro uspokojení

Mezi těmito třemi skupinami dochází při vzájemné komunikaci zákonitě k ostrým potyčkám. Tyto tři základní pedopřístupy vzájemně soupeří a odhalují své stinné stránky. Jedinci vyznávající první přístup závidějí těm z druhé skupiny a nenávidějí ty ze třetí. Ti z druhé kazí a svádějí ty z první a mohou napravovat ty ze třetí. Ti ze třetí nadávají zejména té první skupině, která je přísně napomíná a hrozí postihem. Druhou mohou kazit a svádět k nelegální DP.

Závist je mezi pedofily velice rozšířenou vlastností. Někdy jen v pozitivním smyslu napíší kamarádovi, že "závidí". Jelikož však často nemají vhodnou příležitost k tomu být v kontaktu s dětmi, prožívají frustraci, pokud slyší, že ostatní se baví a realizují v naplňujícím přátelství s milovaným dítětem.

Samostatnou kapitolou je soužití GL s BL. Dle mého to jsou dosti nesourodé skupiny. Prostě si mnohdy nemohou porozumět. Pro vzájemnou psychoterapii shledávám funkčnější oddělené skupiny.

Nabudete-li dojmu, že by bylo naprosto úžasné sejít se s někým v reálu, chci vás varovat před lehkovážností a přehnanou důvěrou. Vždy si pečlivě rozmyslete, zda skutečně a s kým se chcete scházet. Na jedné straně můžete najít přítele na celý život. Na straně druhé můžete prožít rozčarování a jen své nitro odhalit člověku, který vás pak může pošpinit či vydírat. Pokud se vám však vzájemné přátelství z internetové komunikace potvrdí i v reálném světě, mnoho získáte.

[Dreanor]

Je až zarážející, že chceme změnit celkový pohled většinové společnosti na nás, ale mnohokrát nenajdeme pochopení ani mezi sebou. Vztahy v komunitě určitě nejsou nejlepší. Vše spočívá v naší odlišnosti.
Každý z nás je jiný, každý přichází s jiným příběhem a s určitou potřebou se svěřit. Každopádně odlišné názory či přístupy k určitým věcem a odlišné hranice přípustného chování, které má každý nastavené jinak, vedou k neustálým neshodám nebo dohadům. Neustálé dohady o tom, kdo je tím správným pedofilem a kdo už se svým chováním je za hranou, kdo má děti doopravdy rád a kdo je pouze využívá.

Dobře to vystihl Plyšáček v tom, jak rozdělil pedofily z hlediska přístupu k dětem.
1. a 2. skupina se většinou neschodnou, každopádně to nevylučuje to, že by mezi sebou určití členové z těchto skupin nemohli mít kamarádský vztah. Zřejmě je asi vyloučené, že by nějaký vztah mohl být mezi 1. a 3. či mezi 2. a 3. skupinou. Předpokládám, že 1. a 2. skupina mají děti rádi, jsou rádi s nimi v kontaktu, rádi s nimi navazují přátelské vztahy, z kterých může něco vzejít - ale také nemusí. 3. skupina je skupinou sobeckou, nemorální a bezcitnou. Členové 3. skupiny jsou narušené osobnosti, u kterých pedofilie není tím nejhorším problémem (spíše sadismus, absence určitých emocí či neschopnost vcítit se). Tím se samozřejmě separují od 1. a 2. skupiny, kde jsou hodnoty jinde. Kdybych měl vypíchnout jednu věc, kterou by měla určitě 1. a 2. skupina společnou, tak je to odpor k té třetí.

Já jsem osobně rád, že jsem v komunitě, i když to občas mezi námi skřípe a ne vždy se na všem shodneme. Měli bychom zahodit veškeré malicherné neshody, společně se semknout a změnit celkový pohled na nás a také na celou tuhle problematiku.

[Angelo]

Původně jsem se k tomuhle tématu nechtěl vyjadřovat, protože k němu vlastně nemám co říct. Ale Dreanor to napsal hezky, že bychom měli zahodit veškeré malicherné neshody a společně se semknout. Vždycky jsem si myslel (bylo to před více jak osmi lety, tedy v době, kdy jsem žádného pedofila neznal nebo kdy jsem ještě vůbec neměl internet), že pedofil s pedofilem musí být vždy kamarád, protože mají společné sexuální zaměření. Ale jak jsem objevil pedofilní komunity a začal se v nich pohybovat, pochopil jsem, že to tak není.

A i když pedofily Plyšáček krásně rozdělil do skupin, myslím si, že i tak to není ten hlavní důvod různých neshod. Třeba já to vidím tak, že vy se tu mezi sebou nehádáte a hádáte se jen se mnou - a je úplně jedno, co napíšu. Vypadá to, jako byste mě neměli rádi a dávali mi to každý den pořádně najevo. Jestli je to však pravda nebo ne, to nebudu řešit. Ale za sebe chci říct, že bych si přál, abychom zde byli všichni k sobě milí, neuráželi se, neprovokovali, aby nikdo nikoho nezesměšňoval, až třeba šikanoval.

Ano, jsme každý jiný, ale všichni máme něco společného: líbí se nám holčičky. Někdo je dokonce miluje, jako když muž miluje ženu, někoho sexuálně vzrušují a někomu se jen tak líbí. A proto bychom se měli mít rádi a jeden druhého podporovat a ne ho hned okřikovat, zesměšňovat, urážet a podobně. Když k sobě budeme všichni milí a budeme tolerovat jeden druhého, věřte, že nám tu bude krásně. Copak je tu snad někdo z nás, kdo se tu nechce cítit dobře? I já sem rád chodím, i když nemám tolik čím přispívat. A také se mi nelíbí, když se hádáme. Zkrátka, moje přání je, abychom se měli všichni rádi, podporovali se a tolerovali.

[Asce]

No, tak jak to vidí Asce. Jistě nikoho nepřekvapím, že tak trochu úchylně… Ale já už jsem prostě takový…

Do Plyšáčkova dělení pedofilů bych se moc nevměstnal – a myslím, že to nebude mojí aktuální postavou, ale tím, že jsem introvert, který se velmi účinně maskuje za extroverta a dále tím, že kromě pedofilie je ve mně i trochu sadismu. Ale na druhou stranu se dost hluboce domnívám, že tato kombinace povahových rysů nebude v naší komunitě ojedinělá.

Jako introvert bych si u holčiček moc neškrtl, a tak kromě dalších závažných důvodů, počínaje psychickými a konče obchodními, se na venek projevuji velice otevřeně a přátelsky. Tím se snažím dostat do situace, kdy potenciální nepřátele převedu do role přátel, takže moje introvertní jádro se pak nemusí trápit bojem s nepřítelem. Mimochodem, ten případný boj by se neprojevoval, jak by možná někoho napadlo, stažením se do sebe, ale útokem.

To jestli se u mne projeví vůči holčičce laskavost, přátelství až cit, anebo naopak jestli mám tendenci ji jen využít, záleží zejména na té dívce, na její osobnosti. Záměrně se zde vyhýbám slovu „zneužít“, protože to by bylo v tomto kontextu zavádějící.

Srovnat můžeme třeba Jíťu s Terkou. Jíťu jsem velmi miloval, choval ji v úctě, a kdyby bylo potřeba, dýchal bych za ni. Naproti tomu Terku jsem bral jako hračku a pro svoji zábavu jsem ještě zvyšoval její již tak velkou perverzitu, kterou získala masivním zneužíváním vícero pány již od miminkovského věku. Terka ráda zvedala před pány sukénku, aby ukázala kalhotky. Naučil jsem ji, že jakmile opustí matčin byt, má kalhotky stáhnout a schovat, protože páni jistě ještě více ocení, když na potkání místo kalhotek bude ukazovat pipinku…

Do Plyšáčkovy skupiny 2 se z části nehodím, protože vůbec aktivně nevyhledávám společnost holčiček. Například když mne Plyšáček vzal na dětské hřiště, byl jsem z toho velmi nesvůj, cítil jsem se nepřirozeně a bylo mi to nepříjemné. Ovšem pokud doslova není zbytí a já se nějakým řízením osudu ve společnosti holčiček ocitnu, je to úplně jiné. Tedy určitě bych nikdy nestepoval před školou – ale pokud se stanu učitelem, jsem rázem někdo jiný a je naprosto zaručeno, že to skončí tak, jak si společnost rozhodně nepřeje (narozdíl od nejméně jedné, ale spíše více holčiček či dívek).

Nejspíš bych přeci jen do té druhé Plyšáčkovy třídy pedofilů patřil nejvíce, trochu s přesahem do třídy třetí. Takže je mi dáno, že si nerozumím s pedofily třídy 1, ale v určitých situacích nerozumím ani těm z „mojí“ skupiny 2, avšak nakonec ani 3, protože všeho moc škodí a tito lidé dle mne často jen ubližují, aniž to má sexuální podtext.

Tedy vzato podle toho, co jsem napsal, měl bych se vlastně hádat se všemi soukmenovci a být na ně protivný. Velmi však doufám, že nic takového nepozorujete. Je tedy jen na každém z nás, abychom potlačili podvědomé tendence a soustředili se na to, co nás spojuje. Ti z nás, kteří byli v životě úspěšnější a získali srdíčko nějaké něžné princezny (myslím, že společnost by tuto moji myšlenku formulovala značně jinak), se nemusí hned dívat skrz prsty na ty, kterým se nic takového nepodařilo, či se dokonce brání tomu, aby se jim to podařilo. Ti, kteří jsou sečtělí a znalí teoretických pouček, se nemusí hned povyšovat nad ty, kteří se k daným knihám buď nedostali, nebo by jejich studium pro ně bylo nad jejich síly. Obzvlášť, když v oněch knihách je nejeden omyl… Prostě musíme vždy mít na paměti toto: S kým bych si měl lépe rozumět, než právě s tím soukmenovcem, se kterým jsem zrovna na chatu či v diskuzi na fóru? S nikým jiným to totiž v oblasti našeho erotična nepůjde. Společnost je proti nám. Tak buďme spolu alespoň my.

To neznamená, že musím souhlasit se vším, co mi kolega říká. Ale i nesouhlas se dá vyjádřit různě. A hlavně, pokud již ke sporu dojde, měly by tak trochu vycouvat obě strany. Hlasatel věčné pravdy by měl zvážit, zda ona jeho tvrzení jsou opravdu tak neotřesitelná, a nebohý příjemce zas zvážit, zda při jistém úhlu pohledu by přeci jen nemohlo být aspoň zrnko akceptovatelného na tom, co říká kamarád. Oba si tak budou moci zachovat svoji důstojnost a z hrotícího se sporu nakonec zbyde jen přátelský „pokec“ – což by ostatně mělo být naším cílem vždy a je to i důvod, proč jsme vlastně na fórum vůbec implementovali chat.

[Neptun]

Ohledně vztahu k holčičkám můžu shrnout několik bodů z úvodního dotazníku, tedy že jsem nevyhraněný, na holčičky i na ženy, že s pedofilní stránkou své osobnosti jsem vyrovnaný, v přítomnosti holčiček se umím ovládat (hleďme, to o sobě tvrdí každý). Dále příliš nerespektuji homosexuály a jiné úchyly‚ Pedonia na mě působí přátelsky, díky ní jsem se s několika pedofily seznámil osobně, ale s dalšími to neplánuji. Leda s vysoce vzdělaným kolegou, se kterým bych si popovídal i o jiných věcech než o tom, jaký má moje nebo jeho milá krásný zadeček.

Inu, aktuálně jde o to, že mám přístup k mnoha holčičkám, ony se se mnou rády muchlají a moc víc ani já ani ony nepotřebujeme. Před rokem jsem měl jednu přítelkyni a to mi stačilo, nezáviděl jsem Plyšáčkovi jeho harémy, ani jiným jejich zkušenosti. Nestál jsem příliš o to, aby mne Plyšáček bral do své školky ani na letní pobyt, ale když už se tak stalo, ohromně jsem si to užil. Je hezké, když se člověk, který má něčeho nadbytek, rozdělí s kamarády. A teď má Plyšáček jedinou výjimečnou přítelkyni, o kterou by se nedělil, a já přístup k více obyčejným holčičkám a zase mu jeho vztah ani trochu nezávidím.

Jenže jak on se svými hvězdnými zážitky, tak já se svými obyčejnými máme potřebu se svěřovat či přímo chlubit dalším pedofilům a nevím, zda je tím někdy zbytečně nedráždíme nebo nedeprimujeme, pokud oni takové zážitky nemají. Tak promiňte kamarádi, ale přeci jsme tu od toho, abychom se bavili o holčičkách, ne?

Jinak je občas poznat, že jsme panoptikum děsných úchylů – psychopati, sociopati, sadisti a tak dál, to je pak těžké se nehádat. Nejen kvůli výše uvedenému trojímu vztahu k holčičkám, ale kvůli své celkové úchylnosti. A nejtěžší je chlácholit dva takové rozhádané úchyly, kteří si pochopitelně myslí, že jsou v právu a že já jsem ve sporu na jejich straně. Jemně se snažím jim naznačit, že je chyba u nich. Měl bych být drsnější.

[Asce]

Před rokem jsem měl jednu přítelkyni a to mi stačilo, nezáviděl jsem Plyšáčkovi jeho harémy, ani jiným jejich zkušenosti. Nestál jsem příliš o to, aby mne Plyšáček bral do své školky ani na letní pobyt, ale když už se tak stalo, ohromně jsem si to užil… A teď má Plyšáček jedinou výjimečnou přítelkyni, o kterou by se nedělil, a já přístup k více obyčejným holčičkám a zase mu jeho vztah ani trochu nezávidím.

Jenže jak on se svými hvězdnými zážitky, tak já se svými obyčejnými máme potřebu se svěřovat či přímo chlubit dalším pedofilům a nevím, zda je tím někdy zbytečně nedráždíme nebo nedeprimujeme, pokud oni takové zážitky nemají.

Milý Neptune, píšeš to moc hezky, ale ti, kteří nebyli třeba na Plyšáčkově táboře, tak jako my dva, by si z tvého textu mohli představovat, co že se to tam asi tak dělo. Nu, prostě byli jsme obklopeni dívenkami, vyprávěli jim překroucené pohádky, tu a tam si na vycházce nějaká dívenka vyžádala vést za ruku, společně jsme si stavěli domeček v lese, a tak… Bylo to moc krásné. Ale nic takového, co by nemohl zažít kdokoliv a kdykoliv. Jenom my to asi díky naší orientaci dělali spontánněji a také nás to pravděpodobně více naplňovalo pozitivní energií. Tolik asi k tomu, jaké že to hvězdné zážitky k chlubení máme.

Plyšáčkova přítelkyně je sice krásná dívenka, ale ono vlastní slovo „přítelkyně“ si nikdo nemůže vykládat v jiném, třeba dospěláckém kontextu. To prostě jen my, pedofilové, mezi sebou navzájem nazýváme věci tak, jak se nám možná zjevují v nějakých tajných snech…

Já se přiznám – a rád, že Plyšáčkovi tak trochu závidím. A samozřejmě nejen Plyšáčkovi. Ale zde je třeba si uvědomit následující myšlenku, kterou na onu lidskou vlastnost aplikuji z poučky velkého středověkého alchymisty a lékaře, kterým byl Philippus Aureolus Theophrastus Bombastus von Hohenheim, alias Paracelsus: „Jed od léku odlišuje pouze podávané množství.“ Mně by totiž přišlo spíše divné, kdybych jako pedofil nezáviděl to, že je někdo neustále obklopen a obdivován spoustou krásných holčiček, zatímco já takovou možnost nemám. Ale v souladu s tím, co soudil zmíněný učenec, moje dávka závisti je na té lékové úrovni. Má za cíl potěšit dušičku kamaráda, rozradostnit jej tím, že uznávám, že má něco výjimečného…

Poznámka:
Rozbor jiných Paracelsových výroků bych nechal, s dovolením laskavého čtenáře, na jindy. Mám na mysli tyto dvě věty, jež se vzájemně doplňují, a to, přestože byly vysloveny v různých obdobích mistrova života:

• „Kdybych se byl sám neobrátil ke zkušenosti, staří lékaři by mne byli ponechali ve slepotě, nevidomého.“
• “Znalost je zkušenost.“

[Medvídek]

Původně jsem na toto téma ani reagovat nechtěl. Říkal jsem si: "Je mi patnáct let, jsem vlastně ještě dítě. Tak co bych k tomu říkal." Ale po hlubším zamyšlení jsem došel k závěru, že každý člen této komunity má k tomuto tématu co říct.
Já osobně (dle mého názoru) nejsem moc dobrý v navazování vztahů a vůbec v komunikaci s lidmi. To je z části důvod, proč jsem se registrace zde trochu bál. Druhá část mého strachu spočívala v tom, že už jsem na internetu narazil na poměrně dost nepříjemných lidí. I přes můj počáteční strach jsem se zde registroval. Jen pár minut po mé registraci mi přišla soukromá zpráva od Plyšáčka. To jsem se upřímně lekl, že už mi někdo chce vynadat (už se mi taky stalo, že jsem se někde na internetu registroval a hned mi vynadali). Ale opak byl pravdou, přišlo mi hezké přivítání a návrh na změnu jména (byl jsem Medvidek s krátkým i). Už jenom tato zpráva mě neskutečně povzbudila a dodala mi ohromné množství pozitivní energie. Další pozitivní energie na mne čekala na chatu, kde jste mě mezi sebe přijali a... a tak dále
Celkově si myslím, že celá naše komunita je na velmi vysoké úrovni, příliš se nehádáme. Dle mého názoru se jen občas najde někdo, kdo začne říkat, že mu všichni nadávají a že ho nikdo nemá rád. Ale to vůbec není pravda. S někým si rozumíme více, s někým méně, ale to přeci neznamená, že bychom se neměli rádi... Já bych to viděl asi tak: Pokud někdo takové pocity má, měl by se nejdříve zamyslet sám nad sebou, jestli on nedělá někde chybu, a teprve potom hledat chybu v ostatních. Jinak celkově by to chtělo trochu více vzájemné tolerance a pochopení. Snažit se podporovat ostatní a nikdy se nikomu nevysmívat.

[Sertralin]

Popravdě, kdybych nebyl labilní melancholik s psychickými problémy, tak bych se nejspíše ani nezaregistroval. Jsem přecitlivělý člověk, který nemá rád násilí pácháné na dětech a zvířatech. Celý život v sobě potlačuji emoce před okolním světem. Dokážu se před okolím tvářit, že je všechno v pořádku, ale uvnitř jsem duševně narušený, a proto jsem vyhledal toto místo, kde se nemusím přetvařovat.
S ostatními pedofily se snažím vycházet se vší úctou a respektem, i když někteří dělají věci podle mého názoru už za hranou. Já vnímám děti jako nevinné, čisté a křehké bytosti, jež si nezaslouží hrubé zacházení.
S největší pravděpodobností se budu řadit do první kategorie - mám svoje hranice, které nehodlám překročit. Jinak samozřejmě dokážu tolerovat i pedofily z ostatních kategorií, ale nedokážu pochopit ani respektovat ty, co pravidelně sexuálně zneužívají. Pokud někdo jednou udělá chybu, tak si zaslouží druhou šanci, ale když promarní druhou šanci a nechce se ani pokusit o nápravu, tak pro něj nemám pochopení.
Co se týče pedofilů v Pedonii, tak nevnímám od ostatních averzi, i když si ji možná zasloužím.

[Asce]

S ostatními pedofily se snažím vycházet se vší úctou a respektem, i když někteří dělají věci podle mého názoru už za hranou.

Milý Sertraline!

Chtěl bych ti, tentokrát převlečen do role psychologa, položit dvě otázky. Prosím, ber ty věci tak, jak je napíšu. Tedy takzvaně "mezi řádky" není nic navíc.

Napsal jsi: "Já vnímám děti jako nevinné, čisté a křehké bytosti, jež si nezaslouží hrubé zacházení." Já si myslím, že žádná lidská bytost si nezaslouží hrubé zacházení. Děti jsou fyzicky slabé, tak tím pádem samozřejmě ještě méně. Ale co vlastně myslíš onou první částí věty? Děti jsou lidská mláďata. A jako takovým jim chybí lidskost, které se teprve dospíváním musí naučit. Kdo viděl dvě batolata tahající se o lopatičku na pískovišti, jistě mi dá za pravdu - to je v podstatě boj na život a na smrt. Jen k tomu naštěstí nemají dostatek síly a umu. O něco větší děti (třeba 9 až 10 let věku) jsou ti nejkrutější vojáci na světě. Ještě, když už se tak vůbec děje, že jejich verbování je možné jen tam, kde bych opravdu nechtěl být. Já si myslím, že bychom se měli pokoušet vidět věci objektivně. Podle mne jsou děti krásné, milé až roztomilé, ale zrovna tak třeba i zlé, někdy lžou, někdy záměrně zlobí, aby dosáhly svého. Prostě lidské bytosti, které je třeba alespoň částečně dovybavit duševními technikami tak, aby přeci jen ony špatné stránky omezily - tomu se říká výchova. Podstatná část lidstva je, dle mého názoru, vychována přijatelně - z toho logicky plyne, že dospělí jsou lidštějšími bytostmi než děti. Jistě, ne tak roztomilými - ovšem roztomilost je jen pozlátko... Někde jsem v úvaze udělal chybu?

Napsal jsi: "...ale nedokážu pochopit ani respektovat ty, co pravidelně sexuálně zneužívají. Pokud někdo jednou udělá chybu..." Ale jak víš, že jde o chybu? Nebo co když ta chyba není vůči dítěti, ale jen vůči nějakým neživým předpisům daného území? Anebo co když někdy o chybu jde a jindy zas nikoliv?
Příklad 1: U nás se člověk, který se zamiloval do čtrnáctky a dokonce s ní má milostný poměr, považuje společností za pedofila a jeho konání je označeno jako trestný čin. Ale v Rakousku ne, tam je ona hranice o rok nižší než u nás. Takže kdybychom spolu klábosili někde v ČR u hranic, tak mne odsoudíš, nebudeš pro mne mít pochopení, ale pak popojdeme pár kroků, a ty zázračně změníš názor, protože to již budeme v Rakousku, kde bych za pedofila - zneužívače považován nebyl? A pak se zas vrátíme - a ty opět změníš názor?
Příklad 2 : Bydlím nedaleko dětského domova. Občas jsem se tajně scházel s jeho chovankyní - postupně asi od věku 6 let až do konce puberty. Snil jsem o tom, že ji získám do péče. Je pravděpodobné, že bychom spolu prožívali i erotiku - tedy (podle dnešního poněkud zamlžujícího názvosloví) bych ji zneužíval. A ty bys mne jistě odsoudil. Ale protože jsem ji nezískal, tak jsem ji ani nezneužíval. Žila v tom děcáku, kde o panenství přišla v deseti letech s nějakým cikánem, který si ji přidržel, občas pak sexovala i s jinými. Byli ovšem jako komunita, takže to bylo v podstatě něco jako jeden za jednoho, všichni za všechny. Nikdy by to nenahlásila, oni ji zase na oplátku chránili před jiným násilím, byli parta - a bylo to tam běžné. Kontrola její přípravy do školy byla, ale taková formální, já bych z ní dostal více, už proto, že bych se jí s láskou věnoval. Prostředí děcáku bylo drsné, bez lásky, formou oko za oko, zub za zub. Nebylo by pro to děvče lepší, kdyby žila se mnou, byli bychom naplněni láskou, já bych dbal na její řádnou přípravu na budoucí povolání, učil bych ji pracím - tak, jak jsem činil i u svých dětí? Já tedy za sebe říkám, že v případě této dívky je chybou to, že se nestalo ono, za co bys mne odsoudil. Někde jsem v úvaze udělal chybu?

Já mám skutečně, coby pedofil, zkreslené vnímání "světa". Proto jsem se chytil tvého příspěvku, kladu ti tyto dvě otázky a prosím o odpověď.

[Sertralin]

Ale co vlastně myslíš onou první částí věty?

Většinu dětí vnímám jako nevinné tvory. Ano, máš pravdu v tom, že některé děti "zlobí", ale úplně za své činy nemohou, jelikož ještě nechápou, co je špatné a co nikoliv.

Napsal jsi: "...ale nedokážu pochopit ani respektovat ty, co pravidelně sexuálně zneužívají. Pokud někdo jednou udělá chybu..." Ale jak víš, že jde o chybu?

Chyba je diskutabilní pojem. Každý ho vnímá jinak, a proto ho nelze přesně definovat. Někdo považuje za chybu vraždu, jiný krádež a další kuplířství. Každopádně si myslím, že ať už je chyba jakákoli, tak má každý dostat druhou šanci.

Takže kdybychom spolu klábosili někde v ČR u hranic, tak mne odsoudíš, nebudeš pro mne mít pochopení, ale pak popojdeme pár kroků, a ty zázračně změníš názor, protože to již budeme v Rakousku, kde bych za pedofila - zneužívače považován nebyl? A pak se zas vrátíme - a ty opět změníš názor?

Abych někoho odsoudil, tak musím znát detaily. Měl bych znát, jestli šlo o dobrovolné SZ, jak moc je zneužívaná psychicky vyspělá, popřípadě jestli na ní zanechalo SZ nějaké následky.

Nebylo by pro to děvče lepší, kdyby žila se mnou, byli bychom naplněni láskou, já bych dbal na její řádnou přípravu na budoucí povolání, učil bych ji pracím - tak, jak jsem činil i u svých dětí?

V předešlém příspěvku jsem zapomněl zmínit, že dobrovolné SZ se mi sice hnusí, ale dokážu ho tolerovat. Pakliže bys ji nevnímal pouze jako sexuální objekt, ale opravdu ji miloval, tak si myslím, že by to bylo přijatelnější, než kdyby byla v dětském domově. Ale rozhodně ani dobrovolné SZ nepodporuji, vnímám je pouze jako "menší zlo".

[Asce]

Děkuji, Sertraline, za obsáhlé odpovědi. Nyní většinu z toho, co píšeš, již chápu. Tedy asi až na ten závěr:

V předešlém příspěvku jsem zapomněl zmínit, že dobrovolné SZ se mi sice hnusí, ale dokážu ho tolerovat. Pakliže bys ji nevnímal pouze jako sexuální objekt, ale opravdu ji miloval, tak si myslím, že by to bylo přijatelnější, než kdyby byla v dětském domově. Ale rozhodně ani dobrovolnou SZ nepodporuji, vnímám ji pouze jako "menší zlo".

Pedofilie je taková vlastnost jedince, kdy ten je sexuálně orientován na děti. Sexuální orientace není jen to, že se se zalíbením podívám na dívenku v plavkách - to se jistě ráda podívá i její matka. Sexuální orientace je to, že ji ve své mysli považuji za svoji potenciální partnerku. To, jestli tímto směrem vyvinu nějaké úsilí (a dostanu se do střetu se zákonem) a nebo vše zůstane jen v rovině mých představ, je věc jiná. Podstatné je to, že jako pedofil bych, kdyby to bylo možné, rád s onou dívenkou "chodil", mazlil se s ní, a vůbec projevoval vůči ní podobnou přízeň, jako tak činí dospělý muž vůči dospělé ženě. Neboli řečeno jinak - rád bych s tou dívkou dělal to, čemu se říká, a i ty tento termín používáš, dobrovolné sexuální zneužívání. Jestliže tobě se ale i představa dobrovolného SZ přímo hnusí, pak mi z toho plyne, že nejsi pedofil...

[Plyšáček]

Pánové, prosím nejprve se shodněte na tom, co přesně řešíte.

...dobrovolné SZ se mi sice hnusí, ale dokážu ho tolerovat.

Jestliže tobě se ale i představa dobrovolného SZ přímo hnusí, pak mi z toho plyne, že nejsi pedofil...

Setralin píše o dobrovolném SZ, Asce o PŘEDSTAVĚ dobrovolného SZ.

Jsem zvědav, kam se vaše debata pohne. Ale může to být napínavé až nebezpečné...

[Gabriel Svoboda]

Mně se taky hnusí představa dobrovolného SZ. Děti se mi líbí samozřejmě včetně pohlavních orgánů, ale ty se mi líbí jen vzhledově; nepřipouštím si, že by ty pohlavní orgány měly ještě nějakou jinou funkci než čůrání. To, že někdo používá i tyto jiné funkce, se mi hnusí.

Podle Asceho tedy asi nejsem pedofil, ale asexuál. Myslel jsem, že jsem takový mezi pedofily sám (protože ani mezi těmi nejslušnějšími pedofily ze skupiny 1 jsem žádného takového nenašel), ale je možné, že Sertralin je kolega.

Je to asi tím, že mám přirozeně testosteron 6, přestože normální muži by měli mít 8-30. Hodnotu 6 mívají jen léčení sexuální devianti, ale já žádné prášky neberu.

[Sertralin]

Jestliže tobě se ale i představa dobrovolného SZ přímo hnusí, pak mi z toho plyne, že nejsi pedofil...

Neříkám, že mě nevzrušuje představa sexu s dítětem, osahávání a jiné činnosti. Pouze se mi hnusí představa, že bych to udělal dítěti. I kdyby to bylo se souhlasem, tak bych nedokázal žít s tím, že jsem něco takového udělal.

Za SZ nepovažuji mazlení bez sexuálního podtextu, objímání, líbání na krk, vlásky, čelo a tvář...
Toto se mi líbí a připadá mi to jako něco krásného.

[Sertralin]

Je to asi tím, že mám přirozeně testosteron 6, přestože normální muži by měli mít 8-30. Hodnotu 6 mívají jen léčení sexuální devianti, ale já žádné prášky neberu.

Já sice neberu medikamenty určené na snížení hladiny testosteronu, ale pociťuji snížené libido. Ptal jsem se své psychiatričky, jestli antidepresiva mohou snížit libido, a ona mi sdělila, že u někoho to skutečně může snížit libido a někteří mají kvůli antidepresivům i poruchy erekce a ejakulace, ale to se mě naštěstí netýká.

[Asce]

Neříkám, že mě nevzrušuje představa sexu s dítětem, osahávání a jiné činnosti. Pouze se mi hnusí představa, že bych to udělal dítěti. I kdyby to bylo se souhlasem, tak bych nedokázal žít s tím, že jsem něco takového udělal.

Tak teď jsi mi to zamotal už úplně.

a) Jestliže tě tedy vzrušuje představa sexu s dítětem, tak jak to, že se ti ta představa současně hnusí?

b) Proč se ti hnusí udělat něco, po čem ty toužíš a druhá strana také? Nechápu. Kdybys napsal - bojím se následků, bojím se, že to dítě bude mít později na to špatné vzpomínky, bojím se, že mě zatknou... chápal bych.

c) Pokud pracuješ s takovouto situací, zkus aplikovat Mezní zákon. Vem do úvahy čtrnáctku před patnáctými narozeninami. To by se ti hnusilo? A o pár dní později již nikoliv? Že je to už moc stará dívka? Dobrá, tak si po pár dnech její věk v myšlenkách ubírej - a řekni mi, kdy se ti to z ničeho nic začne hnusit...

[Plyšáček]

Neříkám, že mě nevzrušuje představa sexu s dítětem, osahávání a jiné činnosti. Pouze se mi hnusí představa, že bych to udělal dítěti. I kdyby to bylo se souhlasem, tak bych nedokázal žít s tím, že jsem něco takového udělal.

Tak teď jsi mi to zamotal už úplně.

Asce, pokud to správně chápu, Sertralinovi se líbí (přesněji: vzrušuje ho) představa sexu s dítětem, ale hnusí se mu představa, že by to skutečně provedl.
Z toho plyne, že je pedofil, ale natolik kultivovaný (nebo jen poučený společenskými doktrínami, vystrašený z možných důsledků, pln obav o budoucí psychický vývoj dítěte,...), že realizace jeho sexuálních představ je pro něj nepřijatelná. Stejně odporná (hnusí se mu) mu přijde u kohokoliv druhého. Mluví o dítěti. Je zavádějící sem vnášet diskusi o skoro patnáctileté, jelikož na těchto "mezních případech" můžeme spíše minout podstatu problému.

Proč se ti hnusí udělat něco, po čem ty toužíš a druhá strana také? Nechápu.

Mám za to, že Sertralin bere v potaz především nedobrovolné pedosexuální aktivity (PSA). Z hlediska jeho cíle nedopouštět se trestné činnosti to považuji za prospěšné a funkční a nikterak bych s ním na toto téma nepolemizoval.

Pro určení sexuální diagnózy jsou rozhodující sexuální fantazie (ony zmiňované představy), nikoliv odpor či souhlas s realizací jakékoliv sexuální aktivity. Zde zkrátka hraje významnou roli osobnostní morálka.

[Sertralin]

a) Jestliže tě tedy vzrušuje představa sexu s dítětem, tak jak to, že se ti ta představa současně hnusí?

Vzrušuje mě samotná představa sexu, hnusí se mi představa toho, že bych to měl uskutečnit. Já vím, zní to možná divně, ale těžko se to vysvětluje.

b) Proč se ti hnusí udělat něco, po čem ty toužíš a druhá strana také? Nechápu. Kdybys napsal - bojím se následků, bojím se, že to dítě bude mít později na to špatné vzpomínky, bojím se, že mě zatknou... chápal bych.

Protože mi to připadá neetické, nemorální a je to proti mému náboženskému přesvědčení - je to těžký hřích.

c) Pokud pracuješ s takovouto situací, zkus aplikovat Mezní zákon. Vem do úvahy čtrnáctku před patnáctými narozeninami. To by se ti hnusilo? A o pár dní později již nikoliv? Že je to už moc stará dívka? Dobrá, tak si po pár dnech její věk v myšlenkách ubírej - a řekni mi, kdy se ti to z ničeho nic začne hnusit...

To nedokážu posoudit... Jak jsem již psal, záleží to na více faktorech. Nedokážu plošně říci, že sex se třináctkou se mi hnusí, ale se čtrnáctkou už ne. To je jako s věkem, který preferuji. Nemohu říct, že po šestých narozeninách se mi najednou dívka začne líbit a týden před jejími narozeninami se mi ještě nelíbila.