Chat pro oprávněné uživatele je obvykle v provozu od 18:00 do 22:00

Výchovné kurzy Respektovat a být respektován

Témata dětské psychologie. Populárně naučné články i odbornější pojednání od členů, výpisky z knih o dětské psychologii, pedagogice, a výchově včetně výchovy sexuální.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7554 x
Kontaktovat uživatele:

Výchovné kurzy Respektovat a být respektován

Příspěvekod Plyšáček » 28.4.2016 7:51:49

Kniha Respektovat a být respektován

Pavel Kopřiva, Jana Nováčková, Dobromila Nevolová, Tatjana Kopřivová
Nakladatelství: Spirála
Rok vydání: 2010
Vazba: Pevná bez přebalu lesklá
Počet stran: 288



Obrázek
odkaz a zdroj: www.pricemania.sk

Respektovat a být respektován považuji ze jednu z klíčových knih o výchově. Před pár lety jsem ji prostudoval pečlivě celou. Dle mého názoru v současnosti nejlepší kniha na trhu. Aniž bych ji v minulosti znal, podle řady jejích zásad učím intuitivně už mnoho let... Jsem přece talentovaný pedofil.

Výrazněji nesouhlasím pouze s názory ohledně pochval. Nejsem sice pro pochvaly typu: "Jé, ty jsi ale krásně sjela tu klouzačku..." Oceňování namísto pochvaly, aplikované některými rodiči, je však na můj vkus někdy nedostatečně procítěné.


„Poslušné dítě může být zbožným přáním i pýchou řady nepoučených rodičů. Když se pak takové dítě třeba „chytne party“, nešťastní rodiče často říkávají: Vždyť on to byl takový hodný chlapec (poslušná dívka)… Vlastně se nic nezměnilo. Jsou stále poslušní. Jenže teď poslouchají někoho jiného“

Mnoho dospělých má za to, že je třeba mít děti hlavně rád a myslet to s nimi dobře. Ve jménu lásky a dobrých úmyslů se však někdy používají výchovné prostředky, které se neslučují s respektem a lidskou důstojností – hrozby, tresty, zesměšňování, „uplácení“ odměnami aj. Dospělí si přejí, aby se děti chovaly s respektem k druhým lidem. K tomu ale potřebují zažít samy na sobě respekt od dospělých. Nestačí, když o vzájemném respektu pouze slyší nebo jej vidí kolem sebe.

Někdo se může obávat, že když se bude chovat k dětem respektujícím způsobem, tak si děti budou dělat, co chtějí. To je ale nedorozumění. Tento přístup nelze zaměňovat za všedovolující výchovu. Respektovat znamená opustit mocenský, manipulativní přístup ve výchově a vzdělávání a vymezovat tolik potřebné hranice jinými, respektujícími a přitom účinnými způsoby. Ty dávají nejen „stopku“ v dané situaci, ale zejména budují něco pro další život - morálku opřenou o zvnitřněné hodnoty, podle nichž budou děti zvažovat své chování i tehdy, když na blízku nebude žádná „kontrola“. Někdy to z vnějšího pohledu vypadá, že se při nesprávném chování děje s dítětem totéž, jako při autoritativní výchově: i při respektující výchově ho odvedeme pryč, když přes upozornění ubližuje jiným dětem, nenecháme ho ničit hračku, nekoupíme věc, kterou si „vydupává“. Zásadní rozdíl je v tom, co dítě při tom slyší. Při autoritativní výchově to bývá často křik, obvinění, že je „zlé“, připomínají se poklesky z minula („ty už zase…“), dítě se trestá (tj. mocnější člověk oplácí dítěti špatnost tím, že mu ubližuje). Při respektujícím přístupu dítě ve stejné situaci slyší často empatii, informaci, proč toto chování není přijatelné, nesměšuje se hodnocení osoby s hodnocením chování (dítě je v pořádku, toto chování teď ne). Dítě má možnost situaci samo řešit či spoluřešit, nadále smýšlí o sobě pozitivně a má šanci vytvořit si vysokou sebeúctu.

Sebeúcta má klíčový význam pro to, jak se chováme sami k sobě, k druhým lidem, ale i k přírodě a k věcem. Kdo se naučí vážit si sám sebe, naučí se také vážit si ostatních. Dítě, které si o sobě myslí, že je „budižkničemu“, nemá vlastně žádný důvod chovat se dobře a slušně.

Prvním tématem v kurzech je sdělování oprávněných požadavků. Dětem často nevadí ani tak to, co po nich chceme (obléci se, uklidit…), ale forma, jakou to sdělujeme. Proč tradiční přístupy (příkazy, hrozby, vyčítání, dávání za vzor…) často nezabírají? Vyvolávají v dítěti negativní emoce: jsem neschopný, nemají mě rádi, nemá cenu se nějak snažit. A jak to tedy říkat jinak? Na kurzu se probírají obecné zásady i konkrétní komunikační postupy.

Neméně důležité je i druhé téma – téma emocí. Běžné reakce na emoce druhých často nepomáhají, ač jsou dobře míněny (zlehčování, vyptávání se, rady…). Pokud si osvojíme základní pravidlo, že na emoce máme reagovat v první řadě empatickou reakcí a s vysvětlováním počkat, až se emoce utiší, pak se mnoho situací vyřeší snáze a rychleji.

Nevhodné chování dětí nemůže zůstat bez odezvy. Většina dospělých je přesvědčena, že potrestat dítě za to se prostě musí. Tresty sice někdy účinkují, ale jejich působení bývá jen krátkodobé. Riziko je v tom, že učí děti chovat se správně jen ze strachu. Když nebude v blízkosti nikdo, kdo má moc je potrestat (nebo odměnit), není důvod se chovat správně. Netrestat ale neznamená nedělat nic! Tato lekce učí rozlišovat přirozené důsledky od trestu a nabídne alternativní postupy založené zejména na spoluúčasti dětí na řešení situace a na nápravě.

Překvapením bývají rizika pochval, odměn a soutěží. Ač jsou vesměs příjemné, mají své nežádoucí účinky – snižují ochotu dětí učit se a chovat se správně, pokud za to nic nezískají. Dávat druhým najevo, že jsme si všimli, co udělali správně a dobře, je velmi důležité. Jde ale o formu, jakou to sdělujeme. Některé způsoby vytvářejí závislost na autoritě a učí dělat věci pro spokojenost druhých lidí, nikoliv pro věc samotnou. Jsou však i formy pozitivních sdělení, které podporují sebeúctu a rozvoj pozitivních vlastností.

Ti, kteří jsou přesvědčeni o hodnotě partnerského přístupu, dostanou v knize i na kurzech nabídku komunikačních nástrojů až do úrovně konkrétních dovedností, které mohou pomoci zachovávat respektující přístup v každodenních situacích a vést děti místo k pouhé pasivní poslušnosti k vytváření skutečné zodpovědnosti a samostatnosti.

Zdroj: http://www.respektovani.com
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7554 x
Kontaktovat uživatele:

Výchovné kurzy Respektovat a být respektován

Příspěvekod Plyšáček » 28.4.2016 10:09:10

O čem je kniha Respektovat a být respektován


Pojmenovává rizika výchovy založené na nerovném, mocenském modelu vztahů mezi dospělými a dětmi a ukazuje, jaké zisky plynou z partnerského přístupu, který je založen na rovnocennosti a respektování důstojnosti. V knize jsou tyto dva základní vztahové modely zobrazovány symboly – dvojicí stejně velkých panáčků pro respektující vztah a dvojicí velkého a malého panáčka pro autoritativní, mocenský vztah. K těmto základním konceptům jsou pak vztahovány výchovné postupy až do tak konkrétní úrovně jako jsou věty uvedené na začátku článku. (Mimochodem, všechny reprezentují mocenský vztah!)

I. Hranice jsou nutné - jde ale o to, jak je vytváříme
Partnerský versus mocenský přístup ve výchově a vztazích

Autoři jsou přesvědčeni, že nestačí mít děti rád, že základem pro dobrou výchovu a vzdělávání je respekt a partnerský přístup k nim. Partnerský přístup je téměř módní slovo a tak jako u mnohých jiných obecných pojmů, jeho obsah chápou různí lidé různě. V této kapitole čtenář najde vysvětlení pojmu a jeho propojení s tím, co říkáme dětem v běžných každodenních situacích, kdy se děti nezachovají zcela správně. Právě v takových situacích, přestože se o partnerský přístup snažíme, často nechtěně signalizujeme dítěti přístup mocenský, nadřazený, autoritativní.

Autoři jasně říkají, že vymezování hranic považují ve výchově za naprosto nezbytné. Rozdíl mezi demokratickou a autoritativní výchovou není v tom, že by v té první bylo vše dovoleno a v druhé vládla především omezení, ale v tom, jakými způsoby se stanovují pravidla a hranice chování. Neexistuje žádný rozumný důvod pro to, abychom se k dětem v zásadě chovali jinak než k dospělým, co do způsobů komunikace a slušného chování.

Pokud dítě vyrůstá v mocenském modelu výchovy, přijímá tento pohled na svět a vztahy v něm. Reaguje buď tím, že o moc bojuje (vzdor, neposlušnost) nebo přijme roli „malého panáčka“ a je poslušným tvorem. Dospělí se většinou obávají vzdoru a neposlušnosti dětí. Poslušnost za riziko nepovažují. Tomuto tématu se věnuje ještě i XIII. kapitola.


II. Mluvíme, mluvíme… a nějak to nefunguje
Neefektivní způsoby komunikace

Po vymezení základních východisek knihy následuje kapitola, v níž se rozebírají nejčastější neefektivní způsoby komunikace s dětmi).

1.Ty zase (vždycky, nikdy, pořád)…! Kdybys aspoň…! (výčitky, obviňování)
2. Měla by sis uvědomit, že… (poučování, vysvětlování, moralizování)
3.Tohle jsi udělal/a špatně! (kritika, zaměření na chyby)
4 Já(někdo) kvůli tobě… (lamentace, citové vydírání)
5. Nedělej to, nebo se ti stane…! (zákazy, varování)
6. Z tebe jednou vyroste… (negativní scénáře, proroctví)
7. On je takový… (nálepkování)
8. Udělej… (pokyny)
9. Okamžitě běž a udělej…! (příkazy)
10. Přestaň…, nebo…! Běda, jestli…! (vyhrožování)
11. Křik
12. Podívej se na…, vezmi si příklad z … (srovnávání, dávání za vzor)
Já pro tebe…, a ty…! (poukazování na vlastní zásluhy)
13. Ty snad chceš…? Copak ty nechceš…? (řečnické otázky)
14. Ty jsi ale… (urážky, ponižování)
15. To je náš génius! To ses teda vyznamenal! (ironie, shazování).


Všechny bez výjimky jsou výrazem mocenského nerespektujícího postoje k dítěti. V řadě z nich se čtenáři jistě poznají nebo si vzpomenou, že takto s nimi mluvili někteří dospělí v jejich dětství. Vysvětlení jejich neefektivnosti je v tom, jak funguje náš mozek: Jestliže se cítíme ohroženi (a tyto způsoby ohrožují především pocit vlastní hodnoty!), naše energie se soustředí na vlastní obranu, takže se nezabýváme tím, co jsme udělali nesprávně a co bychom měli nějak napravit. Tak to probíhá u dětí i u dospělých.


III. Jsi fajn. Jen je třeba udělat...
Efektivní komunikační dovednosti a postupy

1. Vidím (slyším), že... (popis, konstatování)
2. Je…; Je potřeba…; Tohle děláme (tak a tak)...; Pomůže, když…; Když…, tak… (informace, sdělení)
3. Očekávám, že... Pomohlo by mi, kdyby... (vyjádření vlastních očekávání a potřeb)
4.Uděláš to tak… nebo tak…? Můžeš si vybrat. (možnost volby)
5. Jirko,…! (dvě slova)
6.Co s tím uděláme? A co si o tom myslíš ty? (prostor pro spoluúčast a aktivitu děti)


Tato kapitola přináší alternativy k předcházejícím neefektivním stylům. Je jich sice méně, ale dají se kombinovat. Každá z komunikačních dovedností je popsána velmi podrobně, čtenář zde najde i cvičení s klíčem, kde si může sám vyzkoušet jejich použití.


IV. Potřebujeme, aby druzí chápali a přijímali, když se cítíme v nepohodě
Zvládání negativních emocí

Asi každý zažil situace, kdy jsou děti rozrušené, smutné, zklamané, mají zlost... A často se nám také stalo, že přes naši snahu uklidnit je, emoce spíše rostly. Co dělat a co nedělat, když druzí jsou v emocích, popisuje tato kapitola. A navíc nabízí postupy, co dělat, když v emocích jsme my sami – co říkat, abychom si nenechali všechno líbit, ale zároveň nezhoršovali konflikt. Základními komunikačními dovednostmi jsou empatická reakce a já-výrok, kapitola nabízí cvičení pro jejich praktické používání.


V. A za trest budeš…!
Rizika trestů ve výchově


VI. Opravdu se zlobím!... Tak co teď navrhuješ?
Co namísto trestání – přehled výchovných postupů a komunikačních dovedností


Tyto dvě kapitoly se svým pojetím liší od řady knih o výchově, kde se doporučuje s tresty zacházet opatrně a s rozvahou, ale v podstatě se akceptují jako nutný výchovný prostředek. Pokud to čtenář myslí s partnerským přístupem a respektem k dětem vážně, pak zde nalezne nejen argumenty, proč tresty nepoužívat, ale zejména, jak postupovat v situacích, kdy si člověk myslí, že „teď ale už potrestat musí, protože jinak by přece selhal jako odpovědný vychovatel“. Cestou je zejména rozlišení trestu a přirozeného důsledku a povzbuzování dítěte ke spoluúčasti na řešení situace, v níž se zachovalo nesprávně.


VII. Když budeš hodný, dostaneš za odměnu… Ty jsi ale šikulka!
Rizika odměn a pochval ve výchově a co namísto nich

Psychologické výzkumy ukazují, že odměny nejenže nezvyšují skutečný zájem o odměňovanou činnost, ony ho dokonce snižují! Proč tedy věříme v jejich blahodárné výchovné působení, proč jsou tak hojně používány doma i ve škole? Snad proto, že mívají – podobně jako tresty - okamžitý účinek, což mnohdy zabraňuje vidět jejich dlouhodobější negativní účinky. Podrobná analýza působení odměn kromě jiného také ukáže, proč se během několika málo týdnů či měsíců v první třídě stanou z dětí nadšených pro učení a vědění „sběratelé známek“, proč se mnoho dětí nezajímá o výuku , pokud to není na známku.

Součástí tématu je vyjasňování pojmů – co je a co není odměna, co je a není pochvala, ocenění, zpětná vazba. A také co říkat, když se dětem daří, abychom podpořili jejich snahu a přitom je neučinili závislé na hodnocení autority, jíž se pak chtějí buď zavděčit, nebo jí ve vzdoru ukázat, že o žádnou pochvalu nestojí.


VIII. Cukr a bič nebo vlastní chtění?
Vnější a vnitřní motivace

Téma trestů a odměn uzavírá kapitola o motivaci. Ukazuje, proč dělení motivace na pozitivní a negativní je slepou uličkou. Teprve když se podíváme na lidské chování z hlediska vnitřní a vnější motivace, jsou nám najednou jasné mnohé souvislosti, uvidíme kořeny návyku nicnedělání, nekvalitní práce, čekání na pokyny... Jistě zaujmou 3 S + 1 Z vnitřní motivace, které mohou být učitelům velmi praktickým návodem jak zlepšovat přípravu svých hodin.


IX. Co všechno děti potřebují
Výchova, vzdělávání a základní lidské potřeby


X. Kdo se naučí vážit si sám sebe, naučí se vážit si také ostatních
Sebeúcta – jádro naší osobnosti

Být přijímán, být respektován, mít dobrou sebeúctu patří mezi základní lidské potřeby. Platí o nich, že pokud nejsou v dětství dostatečně uspokojovány, dochází k poruchám vývoje osobnosti. Sebeúcta se dá označit za „imunitní systém osobnosti“. Dítě, které má vysokou sebeúctu, bude daleko lépe odolávat tomu, co souhrnně nazýváme sociálně patologické jevy. Tyto dvě kapitoly poskytují velmi silné argumenty pro používání praktických dovednosti a postupů z předcházejících kapitol.


XI. Lepší je předcházet, než napravovat
Proaktivní výchova

Mnoho problémů ve výchově nastává, protože jsme u dětí podcenili nácvik různých dovedností. Jak vytvářet návyky, jak učit děti sociálním a komunikačním dovednostem, ale také jak předcházet konfliktům dohodami a pravidly, zvažování smysluplnosti požadavků, čím rozvíjet vztahy – to jsou základní témata této kapitoly.


XII. Škola má větší možnosti, než nabízí její tradiční podoba

Škole je věnována celá kapitola. Ukazuje, že respektující postoj k dětem spolu s odpovídajícími komunikační dovednosti a postupy nejsou jen záležitostí rodiny, ale že jsou podle nejhlubšího přesvědčení autorů základem pro změnu školy. Moderní výukové trendy se budou dařit teprve až se změní přístup učitelů k dětem, pokud se při přípravě ŠVP současně se zamýšlením nad obsahem výuky, nad průřezovými tématy, začnou intenzivně zamýšlet, jak rozvíjet vztahy mezi dětmi, jak vytvářet bezpečné klima, jak využívat při výuce spolupráci a jak umožnit skutečnou spoluúčast dětí na tom, co se jich týká. V této kapitole najdou učitelé také základní nástroje – komunitní kruh, metodu vytváření pravidel společně s dětmi, jiné přístupy k hodnocení dětí.


XIII. Výchova k poslušnosti je rizikem pro demokracii.

Po všem, co bylo až doposud v knize napsáno, se odvažují autoři tohoto radikálního tvrzení. A doufají, že i čtenáři nahlédnou rizika nerespektujícího, mocenského, autoritativního přístupu nejen pro vývoj jednotlivých dětí, ale také pro nás všechny, pro občany demokratické společnosti. Opakem poslušnosti není neposlušnost, je jí zodpovědnost. Kruh se uzavírá: konkrétní komunikační nástroje, věty používané v každodenních situacích, se propojují s principy.


XIV. Z knížky do praxe

Na kurzech Respektovat a být respektován mají účastníci příležitost na každém semináři referovat, co zkoušeli a s jakými výsledky. Na podkladě těchto zkušeností vznikla jedna z posledních kapitol knihy - co dělat, když se někdo chce dovednosti popsané v knize opravdu naučit, čeho se vyvarovat, jak si poradit v situacích, které v knize nebyly popsány...


XV. O kurzech a o autorech

Kniha je výsledkem intenzivní spolupráce čtyř lidí. Nevznikla tak, jak bývá obvyklé, že každý z autorů napíše pár svých kapitol. I když jejich první náčrt si vzal vždy někdo na starost, každá kapitola se měnila příspěvky všech dalších autorů. Jak došlo k takové „orchestrální souhře“ naznačuje poslední kapitola, která nechává čtenáře nahlédnout do historie vzniku kurzů Společnosti pro mozkově kompatibilní vzdělávání.

Zdroj: http://www.respektovani.com

Zpět na “D. PSYCHOLOGIE”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host