Masturbace
Rodiče, vidí-li dítě, jak dráždí své genitálie, často mylně tento projev považují za masturbaci. Je vhodné mít přehled o různých situacích, za kterých k tomu dochází. Některé děti se tak vyrovnávají se silnými emocemi, jako je rozrušení nebo strach či nervozita, jiné si takto hrají např. při sledování televize. Některé děti se dráždí ze zvyku a potřeby stereotypního pohybu při usínání. Zejména tato rytmická a dlouhodobá stimulace pohlavních orgánů může i u dětí vyústit v orgasmus. Všechny malé děti, dokonce i ty nejmenší, jsou k možnosti dosáhnout orgasmu fyzicky uzpůsobené.
Rodiče zpravidla vedou děti k tomu, aby takové chování omezily na místa, kde jsou samy. Ideální je dětský pokoj, příp. koupelna. Pokud dítě provozuje masturbaci v soukromí a bere ji jako nástroj příjemného vzrušení, jde o přirozené a běžné chování, ovšem za předpokladu, že nedochází k poranění genitálií, nebo že se nestává hlavní prioritou před jinými pro jeho věk adekvátními aktivitami.
Někteří rodiče jsou k masturbaci a dalším sexualizovaným projevům silně negativní. Pokud dítě bere masturbaci jako způsob, jak se zbavit nepříjemných pocitů, příp. aby zapomnělo na své problémy, je třeba zakročit. Avšak úplný zákaz nemusí být tím nejlepším řešením. Snahou rodiče by mělo být zajistit, aby se masturbace nestala způsobem, jakým dítě řeší své problémy, strach či napětí. Způsob, kdy se dítě naučí řešit problémy výhradně touto cestou, může v pozdějším životě mít svoji obdobu v tom, že začne problémy řešit alkoholem, drogami, či jinými závažnými patologickými formami.
Pokud se dítě vzrušuje skrze dráždění svého těla o druhého člověka, je na místě tomu zamezit např. tím, že řekneme: „Není dobré, když se mě takhle svým přirozením dotýkáš. Pojď, půjdeme se projít (přečteme si knihu, zahrajeme si hru, upečeme dort, popovídáme si apod.).“ Některé tyto děti mohou být citově deprivované nebo mají v kontaktu s druhými jiné problémy, další byly sexuálně zneužívané, např. byly nuceny dělat tyto věci pro vzrušení jiných osob. Pokud rodič ví, že dítě má tuto zkušenost, měl by dítěti pravidelně připomínat: „Vím, že se tě takto XY dotýkal, to nebylo od něj správné.“
Pokud má dítě sklony bolestivě dráždit své genitálie, je na místě konzultace s lékařem, aby se vyloučilo, zda příčinou není zdravotní důvod. Pokud chování i při vyloučení zdravotního důvodu pokračuje, je na místě vyhledat odborníka, který má s touto problematikou zkušenosti. Některé děti přestanou masturbovat, projev přetrvává pouze v případě zvláště vypjaté či emotivní situace nebo v situaci, která jim připomene „spouštěč“ dřívějšího chování. Je nutné proto snažit se tyto spouštěče eliminovat.
Vše podstatné k tomuto řešíme v tématu Dětská masturbace - komentáře k článkům.
Autorka, ačkoliv zde upozorňuje na schopnost dětí prožít orgasmus, zploštuje jejich motivaci toliko na "vyrovnávání se se silnými emocemi, jako je rozrušení nebo strach či nervozita" či na kratochvíli (navíc snad pouze) "při sledování televize". Dokonce tomuto dráždění ani nechce říkat masturbace. Tak jednoduché a bezduché to zkrátka není.
Říci zneužitému dítěti, že "XY dělal nesprávné věci", obzvláště, pokud to dítě tak nevnímalo, jen prohloubí sekundární traumatizaci ze SZ.