Incest

Ostatní témata odborného charakteru, která se nehodí do jiného subfóra - pediatrie, gynekologie, sexuologie, psychiatrie, právní otázky, problematika kolem dětské pornografie,...
Uživatelský avatar
Neptun
Moderátor
Příspěvky: 390
Registrován: 2.1.2016 13:35:44
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 6
... až do věku: 40
Děkoval: 1251 x
Oceněn: 1215 x

Incest

Příspěvekod Neptun » 3.1.2016 16:20:18

INCEST



Incest, česky postaru krvesmilstvo, je sexuální aktivita mezi blízkými příbuznými. Ačkoli může jít o dobrovolný pohlavní styk mezi dospělými osobami, často se kombinuje i s pedosexualitou, zejména jako styk otce s nedospělou dcerou. Anebo může zahrnovat projevy dětské sexuality mezi mladými sourozenci. Proto jeho studium patří i do říše Pedonia.

Incest je a byl ve většině současných i historických kultur považován za tabu a zakázán. Jinde se naopak více méně příbuzenské sňatky upřednostňovaly. Podle některých výkladů je důležitá pokrevní, tedy genetická příbuznost. Podle jiných se mezi blízké příbuzné považuje i dítě adoptované nebo získané sňatkem, podle šaríe i osoba kojená stejnou ženou.

V tomto tématu se podíváme jak na biologické (genetické), tak kulturní (společenské, náboženské, právní) okolnosti a důsledky incestu. Rovněž se poučíme o tom, jak to chodí u jiných živočichů.
Uživatelský avatar
Neptun
Moderátor
Příspěvky: 390
Registrován: 2.1.2016 13:35:44
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 6
... až do věku: 40
Děkoval: 1251 x
Oceněn: 1215 x

Incest

Příspěvekod Neptun » 5.1.2016 0:06:47

Kniha Leviticus


Začnu tím, jak vymezuje incest Bible, Starý zákon, kniha Leviticus, 18. kapitola. Praví: "Nikdo nesmí pohlavně obcovat s žádnou svou pokrevní příbuznou." Ale protože více či méně jsou si příbuzní všichni, bylo to nutné omezit na bližší příbuzenstvo. Obsah veršů 7-23 jsem shrnul do následujícího obrázku, který budeme dále analyzovat:

Vysvětlivky:
1: Dotyčná osoba, muž, ke kterému Bible hovoří a ke kterému se vztahují následující osoby
2: Manželka
3: Otec
4: Matka
5: Macecha
6: Bývalý manžel macechy
7: Bývalý manžel matky
8: Teta = sestra matky
9: Teta = sestra otce
A: Strýc = bratr otce
B: Teta = manželka bratra otce
C: Vlastní sestra
D: Vlastní bratr
E: Švagrová = manželka bratra
F: Poloviční sestra = dcera matky
G: Bývalý manžel manžellky
H: Švagrová = sestra manželky
I: Poloviční sestra = dcera otce a macechy
J: Nevlastní sestra = dcera macechy
K: Syn
L: Snacha
M: Dcera
N: Nevlastní dcera
O: Manžel nevlastní dcery
P: Vnučka
Q: Nevlastní vnučka
R: Libovolná žena ve dnech menstruace
S: Bližní
T: Manželka bližního
U: Libovolný muž
V: Zvíře
Žlutý znak plus značí manželský svazek. Černé šipky spojují biologické rodiče a děti (v různých úrovních) a biologické úplné (vlastní) sourozence (vodorovně v jedné úrovni).
Uživatelský avatar
Neptun
Moderátor
Příspěvky: 390
Registrován: 2.1.2016 13:35:44
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 6
... až do věku: 40
Děkoval: 1251 x
Oceněn: 1215 x

Incest

Příspěvekod Neptun » 5.1.2016 23:30:22

Čísla osob z výše uvedeného obrázku, kterých se týkají starozákonní zákazy, jsou uvedena níže přímo v citacích z Bible v hranatých závorkách.
Leviticus 18, 6: Nikdo nesmí pohlavně obcovat s žádnou svou pokrevní příbuznou. Já jsem Hospodin.
Obecný zákaz. Židé ale chtěli mít v knihách jasné zákony, proto text pokračuje konkrétními příbuzenskými vztahy:
7:Nezostuzuj svého otce [3] tím, že bys obcoval se svou matkou [4]. Je to tvá matka, nesmíš s ní obcovat!
Jedno pravidlo je pro jistotu řečeno dvěma větami. Asi jakože je to chování špatné i vůči té matce i vůči otci.
8:Neobcuj ani s jinou manželkou svého otce[5]. Zostudil bys tím svého otce!
Kniha Leviticus byla psána v době, kdy ještě mnohoženství u lépe postavených Židů bylo běžné. Případně byla běžná předčasná úmrtí jednoho z partnerů a následné sňatky s dalším partnerem.
9:Neobcuj se svou sestrou. Ať je to dcera tvého otce [I] nebo tvé matky [F], ať je zplozená ve tvé rodině [C] nebo mimo ni [možná F,I], nesmíš s ní obcovat!
Zákon v zásadě rozlišuje mezi vlastní biologickou sestrou a poloviční sestrou (dvou typů), ale incest zakazuje s oběma (všemi třemi) stejně.
10:Neobcuj se svou vnučkou. Je to dcera tvého syna [P] nebo tvé dcery [neuvedeno, je na úrovni P], nesmíš s ní obcovat. Zostudil bys sám sebe!
Jasný zákaz, i když snad trochu překvapivý v kontextu toho, že život byl ve starozákonních dobách kratší a dospělosti vnučky se patriarcha často nedočkal, nebo ne v takové síle, v jaké jsou dnešní sedmdesátníci. Ale proč mluvit o dospělé vnučce, že?
11:Neobcuj s dcerou manželky svého otce [J]. Je jako zplozená tvým otcem, je tvojí sestrou, nesmíš s ní obcovat!
Zde se jedná o biologicky nepříbuznou osobu. Nevlastní sestru, vyženěnou do rodiny. Jde tedy o směs různých zákazů, nikoli o přesný výčet pokrevních příbuzných. Ale kněz, který to sepisoval, dával přednost stručnému a jasnému textu před věcně zcela správným. Však my to chápeme.
12:Neobcuj se sestrou svého otce [9]. Je pokrevní příbuznou tvého otce!
Zákon rozlišuje několik typů tetiček. Všechny jsou zakázané, toto je první.
13:Neobcuj se sestrou své matky [8]. Je přece pokrevní příbuznou tvé matky!
Druhý typ tety. Zakázaný.
14:Nezostuzuj bratra svého otce tím, že bys obcoval s jeho manželkou [B]. Je to tvá teta!
Třetí typ tety, tentokrát ne biologicky příbuzné. I tak je zakázaná. Pokrevnost tedy není chápána jako biologická příbuznost, ale společenský vztah, vznikající i sňatkem.
15:Neobcuj se svou snachou [L]. Je to manželka tvého syna, nesmíš s ní obcovat!
Opět osoba biologicky nepříbuzná, vztah získán něčím sňatkem.
16:Neobcuj s manželkou svého bratra [E]. Zostudil bys svého bratra!
První ze dvou typů švagrové. Biologicky nepříbuzná, zakázaná.
17:Neobcuj se ženou a její dcerou [N]. Neber si ani její vnučku [Q], abys s ní obcoval, ať už je to dcera jejího syna nebo její dcery. Jsou si pokrevně příbuzné, je to zvrhlost!
Zde je zmíněna nevlastní dcera a nevlastní vnučka. Tento zákaz by byl v dnešní době s velkou rozvodovostí zvláště aktuální.
18:Neber si ženu i s její sestrou [H]. Trápil bys jednu, když bys za jejího života obcoval s tou druhou.
Při velkém počtu sourozenců v dřívějších časech toto pravidlo vylučovalo hned několik žen. Zajímavá je motivace pravidla: nejde o čest nějakého muže, ale o city ženy. Výborně!
19:Nesmíš pohlavně obcovat se ženou během nečistoty jejího krvácení [R].
Starozákonní kněz to bere šmahem. Když pravidla sexu, tak to tam nacpeme všechno najednou. Pokrevní příbuzenství nebo menstruační krev - všechno jedno.
20:Nesmíš obcovat s manželkou svého bližního [T], a tak se s ní poskvrňovat.
A kruci! Poněkud problematické pravidlo. Kdo je náš bližní? Kdyby šlo o jakoukoli ženu vdanou za Žida (ostatních národů se Zákon netýkal), nemělo by smysl konkrétně jmenovat polovinu z výše uvedených osob. Několik zákazů by se vyřešilo tímto jedním. Takže jde třeba o manželku našeho souseda nebo přítele? Když se Ježíše ptali, kdo je můj bližní, neodpověděl, ale vyprávěl podobenství o milosrdném Samaritánovi, které nám v našem případě incestu nepomůže. Jsem nakloněn vysvětlení, že jde o zákaz podvést svého přítele.
21:Nedovol, aby někdo z tvých potomků byl obětován Molochovi – znesvětil bys tak jméno svého Boha. Já jsem Hospodin.
Zcela mimo sex a realitu.
22:Nesmíš obcovat s mužem [U] jako se ženou, je to ohavnost!
Doposud byly pečlivě jmenovány nevhodné vztahy s určitými ženami. Homosexuální vztah s muži je zakázaný všeobecně.
23:Nesmíš obcovat se žádným zvířetem [V], a tak se jím poskvrňovat. Ani žena se nepoddá zvířeti, aby se s ní pářilo. Je to zvrácenost!
Zákaz zoofilie (či zoosexuality), která byla u pastevců v odlehlých místech asi často praktikována. Ale nejen to. Je zde pravidlo pro ženy. Výše uvedená pravidla jsou směrována k mužům. Nemyslím, že by to znamenalo, že Zákon na ženy kašle, že se jimi buď odmítá zabývat, nebo že je jim všechno zakázáno. Tento poslední verš ukazuje, že všechna pravidla jsou kvůli stručnosti formulována jednostranně, od muže k ženám, ale platí i opačně. Ale v případě zvířete tato reciprocita neplatí, ženě se musí napsat pravidlo samostatně.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3076
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1828 x
Oceněn: 6478 x

Re: Incest

Příspěvekod Plyšáček » 6.1.2016 11:34:43

Neptune, máš můj velký obdiv, jak jsi se zhostil tohoto tématu. Přímo s vědeckým přístupem.
Budu rád, když budeš zpracovávat další kapitoly. Možná tolik nespěchej, abychom to všechno stačili prostudovat.

Mám poznámku k jednomu z bodů:

Neptun píše:
20:Nesmíš obcovat s manželkou svého bližního [T], a tak se s ní poskvrňovat.
A Kdo je náš bližní?


Mám za to, že zákaz se vztahoval na všechny vdané ženy. Tedy že za "jejich bližního" byli považováni všichni (známí) muži. Zda se zákaz vztahoval i na manželky z jiných kmenů či na manželky nepřátel, bůh ví.
Jinak k bibli i jiným "svatým" textům musíme přistupovat s pochopením, že v nich obsažená moudrost odpovídá dané době a kultuře.
Uživatelský avatar
Neptun
Moderátor
Příspěvky: 390
Registrován: 2.1.2016 13:35:44
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 6
... až do věku: 40
Děkoval: 1251 x
Oceněn: 1215 x

Incest

Příspěvekod Neptun » 25.1.2016 9:49:55

Co v knize Leviticus chybí


V minulém příspěvku jsme rozebrali, co vlastně v osmnácté kapitole biblické knihy Leviticus JE. Nyní se podíváme na neméně zajímavé téma, co v daném textu NENÍ.

Dcera [M]. Autor analyzovaného božího zákona vůbec nezmiňuje zákaz pohlavního styku muže s vlastní dcerou. Je však mnoho důvodů domnívat se, že tento klasicky incestní vztah zakázaný byl. Ba byl tak jasně nepřípustný, že autorovi daného textu ani nestálo za to takovou věc explicitně jmenovat. To prostě jasně pokrývá verš 6. Skrytě je sexuální styk s vlastní dcerou označen jako nepřípustný ve verši 17. Když je nepřípustné spát i s nevlastní dcerou, co teprve s vlastní, která je pokrevně příbuzná. Méně důležitý by asi byl Westermarckův efekt, který by měl bránit zálibě muže ve vlastní dceři, kterou ve starověké židovské společnosti muž asi měl v jejím raném dětství stále nablízku. Ale na to nešlo spoléhat. Nevhodnost sexu s vlastními dcerami je naznačena v příběhu o Lotovi, kterého dcery musely opít, aby s ním mohly spát a otěhotnět (Gen 19, 31-35).

Babička. Zatímco vnučka, i nevlastní, je jmenovaná jako zakázaná sexuální partnerka, žena také o dvě generace vzdálená, ale na druhou stranu, tedy babička, zmíněná není. Jistě z praktických důvodů. Kolik bylo (či je dnes) mladých gerontofilů, kteří by chtěli spát s vlastní babičkou? I když oproti dnešní situaci taková babička tehdy nemusela být moc stará, řekněme o 30 let starší než mladý muž. To je dnes běžný věkový rozdíl mezi tzv. tygřicí (cougar) a jejím mladým milencem. Jen na okraj lze uvést scénu z románu a filmu Já, Claudius, kde mladý Caligula osahává svoji prababičku Livii. Ale to byla už jiná doba a jiná kultura.

Sestřenice. Zcela jasně a zřejmě záměrně chybí ve výčtu zakázaných příbuzných sestřenice. Příbuzenský svazek na této úrovni byl patrně v mnoha starých společnostech nejen povolen, ale mnohdy vítán. Zejména z majetkových důvodů bylo někdy výhodné nemísit se s cizími rody. Zatímco z hlediska genetického (bude podrobněji rozebráno později) byla sestřenice dosti blízkou příbuznou (1/8) a příliš časté uzavírání podobných sňatků mohlo vést k degeneraci. K čemuž patrně u mnoha šlechtických rodů došlo. Naproti tomu u prostého lidu fungovaly mechanismy, jak takovému příbuzenskému křížení zabránit, například odlišné kroje v jednotlivých vesnicích, aby se příbuzní poznali, i když neznali přesně genealogické vztahy se všemi početnými příbuznými (viz film „Jak básníci přicházejí o iluze“).

Neteř. Analogicky k sestřenici, svazek s neteří byl povolen a z důvodů majetkových leckdy vítán. V situaci, kdy si zajištění muži brali o hodně mladší ženy, byl svazek s neteří ještě přijatelnější než se sestřenicí. Avšak z hlediska genetického jde o bližší příbuznou (1/4) a riziko degenerace bylo větší.
Zde narážíme na nevysvětlitelnou asymetrii, dalo by se říci až nespravedlnost – proč teta a její synovec spolu obcovat nesmějí a strýc s neteří ano? Nemám žádné lepší vysvětlení než mužsko-šovinistické, že chlapi se prostě možnosti vzít si mlaďounkou neteř nechtěli vzdát.

Genetická příbuznost sestřenice a neteře vůči dotyčnému muži je srovnatelná nebo dokonce vyšší než u některých zakázaných osob. Takže pravidla v knize Leviticus se pokrevní příbuznosti opravdu týkají jen okrajově, šlo spíš o vyjádření kulturních zvyklostí dané společnosti.

Poznámka k sestře: Zákaz vzít si poloviční sestru [I] se u Židů objevil až v nevím kterém století. Patriarcha Abraham si bez potíží mohl vzít Sáru (Genesis 20,12): „Kromě toho, je to opravdu má sestra. Je dcerou mého otce, ale ne mé matky, a tak se stala mou ženou.“
Podle fundamentalistického výkladu knihy Genesis, kdy si věřící myslí, že Adam a Eva byli první a dočasně jediní lidé na světě, by si musely jejich děti brát své vlastní sourozence. Proč ne, Mojžíšovy zákony ještě neplatily. Avšak sama Bible naznačuje, že na světě byli jiní lidé, se kterými mohli potomci Adama a Evy uzavřít manželství (Genesis 5, 16-17): „Kain tedy odešel od Hospodinovy tváře a usadil se v zemi Nódb na východ od Edenu. Kain se miloval se svou ženou a ta počala a porodila Chanocha.“
Uživatelský avatar
Slav
Uživatel
Příspěvky: 9
Registrován: 4.1.2016 20:44:45
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 12
Děkoval: 64 x
Oceněn: 15 x

Re: Incest

Příspěvekod Slav » 27.1.2016 11:34:30

Zajímavý rozbor.

Když už se tu rozebírá pohled cizí víry na Incest, přidám i já něco z kultury naší:

Neberte si za ženy bratr sestru svou a syn matku svou, neb Bohy rozhněváte a krev Rodu zahubíte. - Perun
Uživatelský avatar
Neptun
Moderátor
Příspěvky: 390
Registrován: 2.1.2016 13:35:44
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 6
... až do věku: 40
Děkoval: 1251 x
Oceněn: 1215 x

Incest

Příspěvekod Neptun » 29.1.2016 0:07:12

Nevěra podle Leviticus


Dříve než se vrátíme k incestu z jiného než starozákonního hlediska, dovolím si dorazit načatou kapitolu a dokončit analýzu tehdejších sexuálních zákonů.

Cizí vdaná žena. Ačkoli na některých místech v Bibli se setkáme s úplným zákazem mimomanželského sexu, v poměrně jasně definovaném zákoníku Leviticus to nenalézáme. Jediná nejasná věc zde je, kdo měl být považován za bližního. Neboť s manželkou bližního bylo zakázáno spát (viz výše). Kdyby se jím rozuměl každý Žid a jeho manželka, bylo by zcela zbytečné vyjmenovávat jednotlivé mnohé vdané příbuzné (Leviticus 18: 7-8+14-16). Sice jsem výše v některých bodech kritizoval zákonodárce, který tuto kapitolu Zákona sepisoval, ale nepovažuji ho za takového hlupáka, který by se vypisoval s konkrétními příbuzenskými svazky a pak šmahem zakázal všechny vdané ženy a svou práci tím znehodnotil.

Dalo by se namítnout, že zákaz platil vůči ženám v daném příbuzenském postavení i po smrti manžela, že by tedy šlo o jiný případ, než nepříbuzná žena momentálně vdaná za nepříbuzného muže = bližního v nejširším smyslu slova. Nikoli. Švagrovou bylo naopak dokonce povinností si v případě ovdovění vzít a zplodit zemřelému bratrovi potomka (Deuteronomium 26,5). Takže se v Leviticus 18 jednalo o momentální manželský stav. Tedy by se v případě širokého chápání bližního jednalo o duplicitu, a tedy hloupost zákonodárce, kterou odmítám.

Před sexem s cizí vdanou ženou byli mladí Izraelští muži varováni, ale v tom smyslu, že podvedený manžel bude zuřit a smilníkovi se pomstí (Přísloví 6,34). Není uvedeno, že by kvůli tomu zuřil Hospodin. Tedy se znovu utvrzujeme v tom, že bližní v Leviticus 18,20 je osobní přítel daného muže. Pak je zde ovšem mužsko-šovinistická asymetrie (jako u neteře), neboť sex s přítelkyní manželky zakázán není.

Cizí svobodná žena. O ní už není v knize Leviticus ani zmínka. Lze předpokládat, že svobodní lidé (mimo příbuzné vyjmenované výše) spolu směli volně mít pohlavní styk. Bez věkového omezení.
Ale není uvedeno ani to, že by ženatý muž nesměl mít poměr se svobodnou dívkou. Ach, další mužsko-šovinistická asymetrie!

Sex před svatbou. Požadavek v některých církvích či sektách na pohlavní zdrženlivost až do svatby tedy nemá v Bibli oporu. Zde již nejde jen o zákony v knize Leviticus. Vůbec nikde v Bibli není zmíněn zákaz sexu před svatbou! Výjimkou je ustanovení, že kdož by pannu o panenství připravil a znehodnotil ji tak jako cennou nevěstu, za kterou by otec byl dostal od vhodného ženicha tučně zaplaceno, musí si ji vzít sám, anebo prostě jen zaplatit otci odstupné, pokud mu dívku nechce dát (Exodus 22,15-16). Zprznění panny byl majetkový přečin!
Uživatelský avatar
Neptun
Moderátor
Příspěvky: 390
Registrován: 2.1.2016 13:35:44
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 6
... až do věku: 40
Děkoval: 1251 x
Oceněn: 1215 x

Incest

Příspěvekod Neptun » 8.2.2016 14:47:57

Domácí zabíjačky


S pohlavním stykem mezi příbuznými osobami často, ale ne nutně, souvisí jistý stupeň donucení až násilí. Podívejme se nyní na extrémní formu násilí, zabití (vraždu, homicidu) a její vztah k příbuznosti násilníka a oběti, zatím bez sexuálního podtextu.

Níže jsou volně citované výňatky z knihy Jan Zrzavý: Proč se lidé zabíjejí. Triton, 2004:
Ačkoli evoluční biologie předpokládá, že blízce si příbuzní jedinci by měli co nejvíce kooperovat a obecně řečeno být na sebe hodní, každodenní praxe se nám snaží naznačit opak. Domácí násilí včetně bití, mučení, znásilňování a vražd je běžnou součástí života. Alespoň to tvrdí organizace, které se živí tím, že upozorňují na to, že domácí násilí jest a že stát s tím moc neudělal. Případně to tak malují média, zejména bulvární.
Na skutečnost se ale musíme zeptat někoho jiného - kriminalistů. Výbornou studii umožnili zejména policisté Detroitští - však tam je materiálu ke zkoumání daleko více než v jiných velkoměstech, ba než v celých zemích. Ukázalo se, že pouze čtvrtina vražd se odehrála v širší rodině, což je při frekvenci denních mezilidských interakcí v rodině a mimo ni málo. Vraždy, které se týkaly nejbližších pokrevních příbuzných (vlastní rodiče vs. děti, sourozenci) představují pouze 6 % objasněných vražd (a tento typ vraždy sotva zůstane neobjasněn). V Británii to bylo celých 16 % vražd, ale tam je holt úroveň vraždění tak nízká, že se domácí násilí více uplatní.
Je těžké kvantifikovat, kolik procent vražd by teoreticky mělo připadat na rodinu a kolik mimo ni. Jistý obrázek nám ale umožní srovnání počtu násilností v rodině mezi pokrevními příbuznými (rodič a dítě, sourozenec) a biologicky nepříbuznými (manželka). V druhém případě je riziko vraždy 11krát vyšší.
Samostatnou kategorií jsou vztahy nevlastních rodičů a vyženěných dětí. Otčím se obvykle o nevlastního syna nebo dceru nějak stará, ale hlavní je pro něj získání manželky jako matky vlastních dětí. Z různých společenských důvodů je infanticida (zabíjení malých dětí) v takových sekundárních rodinách potlačována, i když by bylo biologicky logické se cizích dětí zbavit a starat se jen o vlastní. Tak to také chodí u mnoha zvířat - lvů, velkých opic apod. Přijde-li smečka o vůdčího samce, okolní svobodní samci se poperou, jeden převezme harém samic a zabije lvíčata.
Rodičovská psychika, která se dá zmást pohledem na roztomilé bezbranné mládě bez ohledu na jeho příbuznost není dlouhodobě biologicky výhodná. Protože neumíme úroveň příbuznosti rodinných příslušníků vyčmuchat jako některá zvířata, myslíme si my muži o dětech, co máme v rodině, že jsou naše, pokud nejsou nějak nápadně odlišné. I když asi 8 % dětí zplodil ve skutečnosti nějaký jiný muž s naší manželkou. O tyto děti však nejde. Jde o ty, o nichž muž ví, že nejsou jeho.
Na základě pohádky o Popelce a jejích variant všude po světě je život nevlastních dětí trudný a nebezpečný. Platí to i dnes? Malé děti, které žijí s nevlastním rodičem, mají v USA, Kanadě a Británii 50-100násobné riziko, že budou zavražděny, než děti žijící s vlastními rodiči. Mít nevlastního rodiče je nejriskantnější jednotlivá věc, která se dítěti může stát. Pokud tedy nenarazí na pedofila, který má děti obecně rád.

Co tedy vlastně znamenají pro dítě inzeráty svobodných a rozvedených matek typu "hledám životního partnera takového a makového a pro svou tříletou holčičku hodného tátu"? S velkou pravděpodobností si ženu vybere pedofil, který bude holčičku zneužívat, anebo nepedofil, který bude nevlastní dceru bít a sem tam ji i zavraždí. Co je asi pro holčičku lepší?
Uživatelský avatar
Neptun
Moderátor
Příspěvky: 390
Registrován: 2.1.2016 13:35:44
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 6
... až do věku: 40
Děkoval: 1251 x
Oceněn: 1215 x

Incest

Příspěvekod Neptun » 10.2.2016 23:01:09

Genetika incestu 1


V dalším pojednání o možných důsledcích incestu budeme probírat pravděpodobnost, že příbuzní jedinci zplodí postiženého potomka. Obecněji budeme počítat míru příbuznosti různě vzdálených příbuzných. K tomu je dobré znát základy genetiky, aby si člověk představil, co uvedená čísla znamenají.

Většina vloh k nějaké vlastnosti organismu je zapsána v jádře každé buňky. Je rozdělená na několik tělísek, zvaných chromozómy. Nemusela by být, ale prostě je takto rozkouskovaná na balíčky. Celou sadu chromozómů máme dvakrát, jednu od maminky (z vajíčka), druhou od tatínka (ze spermie). Jednotlivé chromozómy v obou sadách vytvářejí páry. Téměř identické, ale v drobnostech se každý chromozóm od otce trošku liší od toho od matky. U člověka je 23 párů takových chromozómů.

Obrázek

Určení pohlaví

V jednom páru se oba chromozómy mohou lišit velmi, jeden je zván X a druhý Y. Taková situace je u muže (obecně u samců savců, nikoli třeba u ptáků). Pokud jsou oba chromozómy typu X, jedinec bude žena (savčí samice). Vajíčka a spermie mají jen po jedné sadě chromozómů. Všechna vajíčka produkovaná měsíčně vaječníky a putující do dělohy tedy musejí mít právě jedno X. Spermie to mají napůl - některé nesou X, jiné nesou Y. Buď anebo, nic mezi, žádnou spatlaninu X a Y.


Za pohlaví potomka tedy zodpovídají spermie. Tedy otec. V dobách dřevních, kdy se o těchto genetických věcech nic nevědělo, byly někdy ženy bity svými manželi za to, že jim rodily samé dcery. Přitom za to mohl onen muž. Tedy nijak vědomě za to nemohl, to se tak nějak samo v tom závodu miliónů spermií v ženině děloze náhodou přihodilo.
Že se narodí jedna dcera, má vysokou pravděpodobnost p=50 %. Že se narodí dvě dcery, má p=25 %. Tři dcery při p=12,5 %. Čtyři dcery může mít zcela náhodně 6 % rodin se čtyřmi dětmi. Znáte-li alespoň 16 rodin (100 % / 6 %) se čtyřmi dětmi (já tedy ne), máte vysokou šanci, že v jedné z nich budou samé holky. Jen tak náhodou.
Ve skutečnosti mohou rodiče přeci jen pohlaví dítěte trochu ovlivnit. Buňka spermie nesoucí X se může svou pohyblivostí a vytrvalostí lišit od jinak stejné spermie nesoucí Y. Někteří muži prostě mají šanci na zplození syna anebo dcery ne 50:50, ale třeba 70:30, protože jejich X chromozóm třeba nese vlohu pro línější spermie. Pro zajímavost - většina prezidentů USA má syny. Mnoho úspěšných dominantních mužů má převážně syny. V těle přecpaném nadbytkem testosteronu se asi tvoří zdatnější spermie Y a méně zdatné X.
Ale i ženino tělo může nevědomě pohlaví potomka ovlivnit. Chemické prostředí v děloze může být příznivější buď jednomu nebo druhému typu spermií. Ono to s tím bitím tak úplně scestné nebylo.
Uživatelský avatar
Neptun
Moderátor
Příspěvky: 390
Registrován: 2.1.2016 13:35:44
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 6
... až do věku: 40
Děkoval: 1251 x
Oceněn: 1215 x

Incest

Příspěvekod Neptun » 14.2.2016 22:36:57

Genetika 2: Mutace, dominantní a recesivní geny


Gen

Gen je ohraničený kus chromozómu, úsek molekuly DNA, který skrze nějakého hmotného prostředníka, nejčastěji bílkovinu, do které jej přeloží ribozóm, ovlivňuje určité vlastnosti organismu. Máme třeba gen pro pepsin (ribozóm podle genu vyrobí trávicí enzym pepsin v buňkách žaludku). Ten gen tvoří několik set nukleotidů (chemických jednotek, molekul) navázaných za sebou jako písmena ve větě.

Mutace

Když se některé písmeno změní, říkáme tomu mutace. K té změně může dojít náhodnou chybou při opisování genu před dělením buňky na dvě, může dojít ke změně písmene vlivem chemické látky mutagenu anebo vlivem záření.
Nový gen, respektive jeho produkt, může fungovat stejně dobře jako původní, pak takové mutaci říkáme neutrální nebo tichá. To je nejčastější případ. Dost často se také funkce genu mutací pokazí. V různé míře. Od trochu horšího fungování (pepsin štěpí snědený řízek v žaludku o pětinu pomaleji), až po mutace smrtelné, letální (nový pepsin vůbec nefunguje a novorozeně nestráví mléčnou bílkovinu, týdny chřadne, až uchřadne). Vzácně se mutací sám od sebe vytvoří gen lépe fungující než předchozí verze. To je zdrojem rozmanitosti pro darwinovskou evoluci. Třeba pracovitější pepsin dokáže zpracovat víc bílkovin, takže zvíře může přejít (spolu s jinými mutacemi) z rostlinné na živočišnou potravu.
Skoro každý živočich (třeba ne trubec) má v každé buňce těla (kromě vajíčka nebo spermie) dvě sady chromozómů (od tatínka a od maminky), tedy dvě kopie každého genu. I když jedna kopie (říká se jí alela) je zmutovaná, nefunkční, pokud druhá alela funguje normálně, funguje normálně celá buňka, celé tělo. Pokud třeba vznikne mutací nefunkční pepsin, podle druhé správné alely se vyrábí dál. I když jen polovina správného množství. Ale to může danému jedinci stačit, pokud žere pestrou stravu a ne samé řízky a tlačenku.

Dominance a recesivita

Situace, kdy se účinek jedné alely projeví a druhé ne, popisuje genetika tak, že jedna alela je dominantní vůči jiné, recesivní. Škodlivé či nefunkční alely se obvykle neprojeví, jsou-li kombinované s funkční alelou. Tedy když funkční alela je dominantní (značíme ji velkými písmeny), špatná je recesivní (malými písmeny). Pokud by škodlivost zmutované alely spočívala v tom, že se začne vyrábět nějaký škodlivý aktivní enzym, který to v buňce všechno zkazí (pepsin se nevylije do žaludku, ale tráví vnitřek buňky), bude taková alela dominantní a původní funkční alela bude recesivní. Protože ta sice vyrábí, co a kde je třeba, ale neopraví škody nadělané mutantní alelou. Jedinec může nést dvě stejné funkční alely (být homozygotní) anebo i dvě různé alely (být heterozygotní), přitom obě plně funkční (žlutý hrách – dominantní vlastnost, zelený – recesivní).
Tak může být v populaci přítomna celá řada alel v jednom genu (lokusu – místě na chromozómu). V každém jedinci budou právě jen dvě alely (po jedné od maminky a od tatínka), ale různí jedinci v populaci budou mít různé dvojice, a v potomstvu se budou nově a nově míchat další dvojice, jaké se třeba dosud nepotkaly. A průměrným rodičům vyroste geniální dítě.
Uživatelský avatar
Leonid
VIP člen
Příspěvky: 257
Registrován: 19.12.2015 22:44:16
Pohlaví: muž
Povolání: dělník
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 3
... až do věku: 45
Děkoval: 493 x
Oceněn: 933 x

Muslimská genetika (Zdroj: Pravý prostor)

Příspěvekod Leonid » 16.2.2016 9:47:35

Následky incestu v muslimské populaci

Dr. Nicolai Sennels je dánský psycholog, který pracoval nejprve jako sociální pracovník asociálních jedinců. Poté terapeut muslimských nezletilých delikventů, po vyhazovu jako armádní psycholog vojáků, kteří se vraceli z války v Afghánistánu. Je autorem knih o psychologických profilech zločinců – vyznavačů islámu i muslimské kultury jako takové, dle svých slov přišel na to, proč se u muslimských vězňů nedostavují po terapiích výsledky, chtěl vymyslet novou metodu pro jejich léčbu a tak pochopil islám a nyní před ním varuje již nejen ve své zemi.
Dr. Sennels udělal rozsáhlý výzkum na málo známý problém v muslimském světě. Katastrofální výsledky muslimského příbuzenského plození dětí přinesla manželství mezi blízkými sestřenicemi a bratranci.
Tato praxe, která byla zakázána v židovsko-křesťanské tradici už od dob Mojžíše, avšak schválena Muhammadem, probíhá v muslimském světě již po 50 generací (1400 let). Praxe příbuzenského „křížení“ nikdy nezmizí v muslimském světě, protože Mohamed je konečný příklad a jediná autorita ve všech záležitostech života, včetně manželství.
Masivní inbreeding (pokolení zrozené z rodičů blízce příbuzných) v muslimské kultuře mohl snadno způsobit prakticky nevratné poškození muslimského genofondu, včetně rozsáhlé škody na jejich inteligenci, duševním a tělesném zdraví. Podle Sennelse, téměř polovina všech muslimů na světě jsou inbrední.

V Pákistánu se blíží 70%
I v Anglii nese více než polovina pákistánských přistěhovalců tento problém.
V Dánsku je počet inbredních pákistánských imigrantů kolem 40 %.
Čísla jsou stejně zničující v jiných důležitých muslimských zemích:
67% v Saúdské Arábii
64% v Jordánsku a Kuvajtu
63% v Súdánu
60% v Iráku
54% ve Spojených arabských emirátech a Kataru

Podle BBC je odůvodněno, že u britské pákistánské rodiny je více než 13krát vyšší pravděpodobnost, že děti mají recesivní genetické poruchy. I když Pákistánci mají 3% podíl dětí narozených ve Velké Británii, 33 % z nich má genetické vrozené vady. Riziko toho, co se nazývá autosomální recesivní poruchy, jako je cystická fibróza a spinální muskulární atrofie je u Pakistánců 18krát vyšší a riziko úmrtí způsobených vrozenými vadami je 10krát vyšší. K dalším negativním důsledkům příbuzenské plemenitby patří dvojnásobné riziko mrtvě narozených dětí a o 50 % větši možnost, že dítě zemře při porodu.
Snížená intelektuální kapacita je další zničující důsledek muslimských příbuzenských manželství. Podle Dr. Sennelse výzkum ukazuje, že děti z příbuzenských manželství ztrácejí 10-16 bodů z IQ a že se sociální schopnosti u nich vyvíjejí mnohem pomaleji.
Riziko vzniku IQ nižší než 70 (hranice normality/debility), oficiální vymezení, aby bylo děcko hodnoceno jako „retardovaný – opožděný“, se zvýší o udivujících 400 % u dětí z těchto manželství. V Dánsku mají „nezápadní“ přistěhovalci více než o 300 % vyšší pravděpodobnost selhání testu inteligence požadované pro vstup do dánské armády.
Dr. Sennels říká, že „schopnost používat a produkovat znalosti a abstraktní myšlení je prostě nižší v islámském světě.“ Poukazuje na to, že arabský svět překládá jen 330 knih každý rok, asi 20 % toho, co překládá jen samotné Řecko … V posledních 1200 letech islámu bylo přeloženo pouhých 100 000 knih do arabštiny, přibližně totéž, co Španělsko produkuje v jednom roce. Sedm z 10 Turků nikdy nečetlo nějakou knihu.
Dr. Sennels upozorňuje na úskalí pro muslimy, kteří se snaží uspět na Západě: „Nižší IQ, spolu s náboženstvím, které nepřipouští kritické myšlení určitě vytváří téměř nepřekonatelné překážky pro mnoho muslimů, pro úspěch v naší pokročilé společnosti.“
Pouze devět muslimů získalo Nobelovu cenu, pět z toho „Cenu míru.“ Podle časopisu Nature všechny muslimské země produkují pouze 10% světového průměru, pokud jde o vědecký výzkum (měřeno články na milion obyvatel). V Dánsku (Dr. Sennelsově rodné zemi) jsou muslimské děti nadměrně zastoupeny v požadavcích na speciální potřeby. Jedna třetina (33 %) rozpočtu na dánské školy je spotřebována požadavky na speciální vzdělávání a 51 % až 70 % retardovaných dětí s tělesným postižením v Kodani jsou děti imigrantů.
Jejich schopnost učit se je stejně výrazně ovlivněna. Studie ukázala, že 64 % dětí školního věku s arabskými rodiči je stále negramotných po 10 letech v dánském vzdělávacím systému. Přistěhovaleckých dětí, které nedokončí střední školu v Dánsku, je dvakrát větší počet, než dětí zde narozených. Podobně je to s duševním onemocněním. Čím blíže je krev rodičů příbuzná, tím vyšší je riziko schizofrenní nemoci, rovněž tak klinického šílenství. Více než 40 % pacientů na oddělení pro klinicky šílené zločince v Dánsku jsou imigranti.
Dr. Sennels uzavírá: „Není pochyb o tom, že mezi muslimy široce rozšířená tradice úzce příbuzenských sňatků poškodila jejich genofond. Vzhledem k tomu, že muslimská náboženská víra zakazuje ženám sňatky s nemuslimy a tím napůl brání přidávání čerstvého genetického materiálu do jejich populace, genetické škody na jejich genofondu jsou obrovské. Jejich Prorok před 1400 lety zavedl tuto škodlivou tradici, s přímými i nepřímými společenskými a lidskými důsledky.
Sečteno a podtrženo: Islám není pouhou neškodnou a morálně ekvivalentní alternativou k židovsko-křesťanským tradicím.
Dr. Sennels poukazuje, že první a největší obětí islámu jsou muslimové. Jednoduše, křesťanský soucit s muslimy, zdravý selský rozum a touha chránit západní civilizaci před drancováním islámem diktuje rozhodný odpor proti šíření této temné a nebezpečné ideologie, která není jen náboženstvím.
Tuto tvrdou realitu je třeba brát v úvahu při vytváření veřejné politiky zabývající se imigrací z muslimských zemí.
ZDROJ: Dr. Nicolai Sennels

Zdroj: zde
Uživatelský avatar
Neptun
Moderátor
Příspěvky: 390
Registrován: 2.1.2016 13:35:44
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 6
... až do věku: 40
Děkoval: 1251 x
Oceněn: 1215 x

Genetika incestu

Příspěvekod Neptun » 22.2.2016 22:37:01

Genetika 3

Epistáze aneb Kočka Zelenoočka a kocourek Modroočko

Epistáze

Je běžné, že určitý vně viditelný znak (fenotyp) je ovlivňován více geny (lokusy). Jejich vzájemná či jednostranná závislost se nazývá epistáze. Vyrábí-li se nějaká látka v těle v metabolické dráze zahrnující několik kroků, záleží na funkčnosti všech enzymů katalyzujících každý krok. Špatné alely v jednom kroku nemohou být kompenzovány funkčními alelami v jiných krocích. U holohlavého člověka nezáleží, jestli má v genu pro barvu vlasů alely určující blonďaté anebo hnědé vlasy.
Oba jevy, dominance a epistáze, se uplatňují při Určení barvy očí. Pro určení barvy duhovky očí u lidí známe dva samostatné geny (lokusy): HERC2 a gey. Dominantní alela genu HERC2 (B) způsobuje velkou produkci barviva melaninu v duhovce, takže jeho barva bude hnědá. Recesivní alela (b) by sama produkovala málo barviva, což se v souhře se strukturou duhovky projeví jako modrá barva. Člověk nesoucí dvě dominantní alely (BB) bude mít hnědé oči. Člověk heterozygotní, s jednou alelou pro hnědou a s druhou pro modrou barvu očí (Bb) bude mít také hnědé oči. Možná trochu světlejší, ale skoro se to nepozná. Jen člověk s oběma alelami pro modrou barvu (bb) bude mít oči skutečně modré.
Jenže je tu ještě druhý gen, gey. Jeho dominantní alela způsobuje zelenou barvu očí (G), recesivní modrou barvu (b). Mechanismem epistáze je způsobeno, že osoba nesoucí alespoň jednu alelu HERC2 B bude mít oči hnědé. Ať jsou ostatní alely jakékoli. Budou-li obě alely recesívní (bb), pak teprve bude záležet na alelách genu gey, zda budou oči zelené nebo modré. Modré vlastně budou jen v případě, že v obou genech obě alely budou recesivní, pro modrou barvu (bb bb). Což ale klidně může být u většiny populace.
Může mít otec s hnědou barvou očí modrooké dítě? Nesvědčí modrá barva očí jeho syna o tom, že není jeho? Ale kdepak. Má-li otec genotyp (kombinaci alel) Bb Gb nebo Bb bb (a to je běžné), a jeho žena je modrooká bb bb, bude mít s 50% pravděpodobností modrooké dítě. Z dvojice alel Bb se tvoří stejný počet spermií B a b, takže to náhodně vyjde napůl.
Mohou mít dva rodiče s hnědou barvou očí modrooké dítě? Jistě, ale s pravděpodobností nejvýše 25 %. Jedna čtvrtina dětí rodičů Bb bb x Bb bb bude mít genotyp BB bb (hnědá), dvě čtvrtiny genotyp Bb bb jako rodiče (hnědá) a čtvrtina bb bb (modrá). Dokonce mohou mít modrooký otec a hnědooká matka zelenooké dítě. Zkuste si zapsat jejich genotypy.
Tmaví cizinci z jihu budou mít skoro určitě obě alely BB. Pak je jisté, že budou mít s modrookou Evropankou hnědooké dítě. I jiné dominantní vlastnosti exotického otce se u dítěte projeví, protože tam bývají v homozygotním stavu. Takže zakrýt následky milostného románku s takovým mužem jen tak nelze.
Uživatelský avatar
Neptun
Moderátor
Příspěvky: 390
Registrován: 2.1.2016 13:35:44
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 6
... až do věku: 40
Děkoval: 1251 x
Oceněn: 1215 x

Genetika incestu

Příspěvekod Neptun » 2.3.2016 23:42:56

Míra příbuznosti 1

Abychom mohli zhodnotit riziko, že dvě blízce příbuzné osoby zplodí postižené dítě právě kvůli tomu, že si byly příbuzné a nesly proto tutéž škodlivou mutaci, musíme si nejprve kvantifikovat míru příbuznosti v různých příbuzenských vztazích.
Jednak můžeme uvažovat podobnost informace zapsané v DNA v chromozómech. Když se sekvence nukleotidů v genech převede na písmena a porovná se shoda mezi dvěma jedinci téhož druhu, vyjde číslo blížící se 100 %. Dva různí nepříbuzní lidé – hodně nepříbuzní, třeba z jiného národa nebo rasy – mají shodu písmen dědičné informace 99,5 %.
Pro srovnání: se šimpanzi máme shodu v 98,7 % celého genomu. Připadá vám rozdíl 1,3 % málo na to, jak se od šimpanzů lišíme? A co třeba, když vám prozradím, že se od nich odlišujeme ve 40 milionech písmen? To už je slušný rozdíl. Jenže se lišíme v tolika písmenech (nukleotidech) z celkových tří miliard. V nejkritičtějších místech DNA (ve vybraných 97 genech) se člověk a šimpanz shodují v neuvěřitelných 99,4 %.
To, jací jsme, má na svědomí asi 22 500 genů, což je pár procent celého genomu. Zbytek toho obrovského genomu je více méně nepotřebný odpad.
No dobře, ale když chceme hovořit o blízce příbuzných lidech, musíme si podobnosti či rozdíly nadefinovat jinak. Zde půjde o drobné rozdíly mezi dvěma alelami téhož genu, jako jsou výše uvedené alely pro barvu očí. Stačí rozdíl v jediném nukleotidu v genu, který obsahuje obvykle okolo 2000 nukleotidů, a jeho fenotypový projev může být zcela odlišný (modrá místo zelené barvy očí). Pro hodnocení příbuznosti budeme považovat tento malý rozdíl za 100%. Respektive shodu v 1999 ze 2000 nukleotidů za shodu nulovou.
Můžeme poznat rozdíly mezi všeobecně rozšířenými alelami (jako pro barvu očí), můžeme uvažovat vzácné alely existující dlouhou dobu (mnoho dědičných chorob) a také opravdu individuální rozdíly. Podle Národního centra pro biotechnologické informace připadá na jednu lidskou zygotu (oplodněné vajíčko) průměrně 128 mutací. To je dost, ale v rámci tří miliard písmen málo. To člověk lehce přežije.
Ovšem v našem počítání musíme nové mutace zanedbat. Budeme se tvářit, jako že veškeré genetické rozdíly mezi dvěma alelami pro určitý gen u nás plynou z rozdílu mezi polovinou genomu od matky a polovinou od otce. A stanovíme, že podobnost mezi genomy nepříbuzných osob je nulová. Ona je 99,5%, ale nám jde o ty rozdílné a zejména vzácné a jedinečné alely. Takže řekněme, že máme v buněčném jádře dvě sady chromozómů, a ta sada od matky se s tou sadou od otce totálně neshoduje, jejich podobnost je nulová.
Uživatelský avatar
Neptun
Moderátor
Příspěvky: 390
Registrován: 2.1.2016 13:35:44
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 6
... až do věku: 40
Děkoval: 1251 x
Oceněn: 1215 x

Genetika incestu

Příspěvekod Neptun » 3.3.2016 22:00:56

Míra příbuznosti 2

Když se tvoří vajíčko anebo spermie, rozdělí se dvojnásobná sada chromozómů na dvě jednoduché, které se 100% liší, tedy vůbec nepodobají. Když je počat nový jedinec, má jednu sadu chromozómů od matky, v tom je s ní 100% shodný (zanedbáváme těch 128 individuálních mutací) a druhou sadu od otce, v tom je s matkou 100% rozdílný, tedy 0% shodný. Podobnost genomu rodiče a potomka je tedy podle naší definice vždy přesně 50 %.

Podobnost mezi genomy vlastních sourozenců je průměrně také 50 %. Ale ne přesně. V těch dvou spermiích, co daly z poloviny vznik dvěma sourozencům (rozdílného věku, ale i dvojvaječným dvojčatům), může být náhodně namícháno úplně stejných 23 chromozómů, pak je shoda 100%, anebo právě těch druhých rozdílných 23 chromozómů, pak je shoda 0 %. A podobně tak s chromozómy od matky ve dvou vajíčkách.

Vlastní sourozenci jsou tedy vzájemně podobní průměrně na 50 %, ale v individuálních případech cokoli mezi 0 a 100 %. Jistě znáte sourozence, co se naprosto nepodobají – jeden udělaný blonďák, druhý hubený brunet. A jindy jsou dva bráchové narození pět let po sobě k nerozeznání.

(Jednovaječná dvojčata mají 100% stejný genom. Krom těch pár desítek nukleotidů, co zmutují až po oddělení dvou embryí v děloze. Pro naše účely povídání o incestu je můžeme zanedbat, protože jsou nutně téhož pohlaví a tedy nemohou spolu zplodit žádného potomka.)

Incest mezi otcem a dcerou a incest mezi bratrem a sestrou jsou tedy geneticky na podobné úrovni. Jejich genomy jsou si z 50 % podobné a z této podobnosti se odvíjí pravděpodobnost, že zplodí potomka s nějakou recesívní vadou (viz příští příspěvek). Obecně či průměrně je to 50 %, ale pokud známe konkrétní sourozence, můžeme odhadnout, že jsou si ve skutečnosti podobnější než průměrně (bratr i sestra oba zrzaví, zelenoocí, s matematickým nadáním), anebo méně podobní (velký zrzek hrající fotbal a drobná černovláska hrající na flétnu).

Mezi rodičem a dítětem je shoda vždy přesně právě 50 %, ale ne tak již mezi jejich gametami. Podobnost genetické výbavy konkrétní spermie otce a vajíčka dcery zase může být cokoli mezi 0 a 100 %, jako u sourozenců.

Pravděpodobnost, že dva sourozenci v jedné rodině jsou si 50% podobní, bychom správně měli zmenšit kvůli tomu, že ve skutečnosti asi 8 % dětí v úplných původních rodinách má jiného otce, než toho, kdo se za něj považuje. Tím se myslí výsledek tajné nevěry matky. Takže průměrně 46 %.

Podívejme se na další příbuzenské vztahy. Poloviční sourozenci, ti, kteří mají třeba téhož otce, ale různé matky, jsou si podobní z 25 %. Strýc a neteř jsou si podobní z 25 % (dcera se svým otcem 50 %, otec se svým bratrem=strýcem dívky z 50 %, to se spolu násobí, tedy 25 %). Stejně tak teta a synovec. K tomu připomínáme, že podle židovského zákoníku zapsaného v knize Leviticus (viz příspěvek výše) byl styk tety a synovce zakázán, zatímco styk strýce a neteře povolen.

Jenže strýcem a tetou my označujeme několik různě příbuzných. Takže má-li otec dívky sestru, její tetu, a ta si vzala cizího muže odjinud, je příbuznost dívky a tohoto strýce nulová. Totéž platí pro chlapce=synovce a přivdanou „tetu“. Taková „příbuzenská“ křížení jsou pak geneticky velmi bezpečná. Totéž platí pro švagra a švagrovou, podle naší metodiky mají nulovou příbuznost.

Dědeček a vnučka mají podobnost 25%. Sestřenice a bratranec už jenom 1/8 = 12,5 %. (Dívka s otcem ½, ten se svou sestrou ½, ta se svým synem ½). Prastrýc a praneteř 12,5 % (pravý pokrevní prastrýc, ne přiženěný, ten má 0). Vzdálenější příbuzní mají nanejvýš 1/16 (6,25%) podobnost ve vzácných alelách / mutacích.
Uživatelský avatar
Neptun
Moderátor
Příspěvky: 390
Registrován: 2.1.2016 13:35:44
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 6
... až do věku: 40
Děkoval: 1251 x
Oceněn: 1215 x

Dědičné choroby

Příspěvekod Neptun » 9.3.2016 17:19:49

Autozomálně recesivně dědičné choroby

Zmíníme se o dvou dědičných chorobách, které jsou vyvolány nefunkčními alelami na nepohlavních chromozómech (autozómech), přičemž tyto alely jsou recesivní. To znamená (viz výše), že v těle, které nese jednu zdravou dominantní alelu pro danou funkci, je vše v pořádku. Jedna alela stačí produkovat dostatek příslušného enzymu. Člověk, který nese jednu škodlivou či nefunkční alelu, je zdravý a obvykle netuší, že je nositelem (přenašečem) této nemoci.

Fenylketonurie: Vrozená porucha metabolismu aminokyseliny fenylalaninu. Zmutovaná alela neprodukuje enzym fenylalaninhydroxylázu. Fenylalanin nemůže být přeměněn na tyrosin, a tudíž jeho hladina v krvi stoupá. Odbourává se pak na jiné produkty (kyselina fenylmléčná, fenylpyrohroznová a fenyloctová). To vede k poškozování mozku a následné mentální zaostalosti. U postižených jedinců musí být dodržována přísná dieta. Potom je onemocnění relativně bezproblémové. Neléčené onemocnění může na mozku způsobit těžké defekty. Existují i lehčí varianty (mutace, alely) s částečně zachovanou enzymovou aktivitou. Matky i s lehčí formou onemocnění musí během těhotenství dietu přísně dodržovat, jinak hrozí poškození vývoje plodu. Výskyt onemocnění v populaci je asi 1 : 10000.
Jde o resesivní mutaci, onemocnění se projevuje jen u homozygota = nositele dvou defektních alel. Dochází-li náhodně ke kombinaci těchto alel od nepříbuzných rodičů, jedna alela od otce a stejná od matky, znamená to, že v populaci se chybná alela vyskytuje ohromně často: jejím tichým nevědomým nositelem je každý padesátý zdravý člověk. Neboť pravděpodobnost, že spermie zdravého muže nositele (přenašeče nemoci) bude nést nefunkční alelu, je jedna polovina. Pokud ji má každý padesátý muž, je pravděpodobnost, že ji ponese spermie, je 1/50 x ½ =1/100. Stejná pravděpodobnost je, že chybnou alelu ponese konkrétní vajíčko. Při náhodném párování (když si rodiče nejsou příbuzní, ale tak nějak se v populaci prostě seznámili), bude pravděpodobnost, že jedno jejich konkrétní dítě bude mít obě alely defektní, a tedy bude trpět fenylketonurií, je 1/100 x 1/100, tedy 1/10 000 – jak je psáno výše.
Obrázek
Nevíte-li tedy, jak na tom s nositelstvím alel vy a vaše manželka jste, máte tuto obecnou pravděpodobnost, že jedno vaše dítě bude mít zmíněnou nemoc. Genetickými testy lze dnes nositelství chybné alely diagnostikovat a pozitivně zjištěný nositel pak může ohledně své reprodukce učinit nějaké závěry.
Jaká bude pravděpodobnost, že vznikne postižené dítě, pokud se budou brát a reprodukovat blízce příbuzní lidé? Řekněme, ze z padesáti mužů jeden nese jednu vadnou alelu a z padesáti žen také jedna nese jednu tuto alelu. Pokud se vezmou ti dva nositelé (asi si budou příbuzní) a dále se spárují všichni ti zdraví lidé, bude výpočet vypadat následovně:
Jeden pár, nositelé, mají každý poloviční pravděpodobnost, že spermie nebo vajíčko, které formuje konkrétního potomka, bude ta mutantní a to nezávisle u jednoho a u druhého rodiče. Tedy je pravděpodobnost 1/2x1/2=1/4, že dítě bude nemocné, ¼ že bude zcela zdravé a 2/4, že bude zase tichý nositel jedné defektní alely. Máme-li v každé rodině čtyři děti, tak pravděpodobně právě 1 bude postižené fenylketonurií.
Obrázek
49 párů bude mít zaručeně zdravé děti (v této jedné konkrétní mutaci), protože ani jeden z rodičů nenesl ani jednu vadnou alelu. Dejme tomu, že každý pár právě čtyři děti. Není to 49x49 párů, jak by mohlo někoho napadnout. A tedy 2401 rodin a jejich 9604 dětí. To by pak výsledná pravděpodobnost, kolik v takové incestní společnosti bude postižených, byla 9604+3=9607 zdravých nebo nositelů : 1 nemocnému. To se moc neliší od původní pravděpodobnosti 1:10 000 a nemuselo by nás to znepokojovat.
Ono ale prostě bude 49 rodin, každá se 4 zdravými dětmi, tedy 196 dětí. Dostáváme tedy poměr 197 zdravých dětí : 2 nositelé : 1 nemocný. Pravděpodobnost výskytu nemoci v celé populaci, pokud by byla striktně incestní, by se zvýšila na 1:200, tedy 50krát. To je alarmující! Protože podobných slabších postižení (genů s mutovanou alelou) jsou v populacích hromady, vede incest s plozením potomků k vysokému výskytu různých nemocí a projevům debility.
Na druhé straně si všimněme, že počet tichých nositelů mutace se snížil z 1/50 na 1/100. Pokud by se nedovolilo zjevně nemocnému jedinci mít děti, ale jeho příbuzní, pravděpodobní nositelé mutantní alely, by omezeni nebyli, v každé generaci by klesl podíl nositelů na polovinu, až by se nemoc stala mnohem vzácnější.

Obrázek
Diagnostika fenylketonurie z kapky krve z paty novorozence.


Druhým autozomálně recesivním onemocněním, které chci zmínit, je Cystická fibróza. Viníkem choroby je mutace CFTR genu, díky které je kódován vadný protein, a ten způsobí nefunkčnost membránových iontových kanálů v postižených buňkách. Postihuje žlázy s vnitřní sekrecí (pankreas, játra). V plicích se navíc tvoří vazký hlen, vedoucí k respiračním potížím. U postižených žen je plodnost snížená, muži bývají neplodní, takže oproti fenylketonurii máme zaručené nemnožení postiženého homozygota. Heterozygotní nositelé nemají žádné potíže. Jde o jedno z nejčastějších autozomálně recesivních onemocnění člověka, s frekvencí asi 1 : 2500.
Vypočítejte: 1) kolikrát by se v populaci zvýšil výskyt osob postižených cystickou fibrózou, kdyby se nositelé jedné alely množili výhradně spolu, jako v příkladu s fenylketonurií; 2) kolikrát by klesl počet nositelů za generaci v takové incestní populaci. Výsledky mi prosím posílejte sz.
Uživatelský avatar
Neptun
Moderátor
Příspěvky: 390
Registrován: 2.1.2016 13:35:44
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 6
... až do věku: 40
Děkoval: 1251 x
Oceněn: 1215 x

Incest u orangutanů

Příspěvekod Neptun » 19.3.2016 14:49:00

O pohlavním životě orangutanů


Z deníku primatologa Stanislava Lhoty

Orangutanů je málo. Na Sumatře i na Borneu. Dnes jsou ohroženi kácením pralesů a jinými aktivitami člověka. Ale ono jich nikdy nemohlo být mnoho na malé ploše vzhledem k nepravidelnému výskytu hlavní potravy - ovoce.
V národním parku Batang Tor jsou orangutani chráněni a přitom intenzivně zkoumáni. Nejdéle je na lidskou přítomnost zvyklá samice Indah. V Indonéštině to znamená Nádherná, ačkoli kdovíjak nádherná není. Poznat Indah je poměrně snadné. Pokud zaostříte dalekohled na její ruku, zjistíte, že její prostředníček zůstává permanentně vztyčený do podoby jednoho mezinárodně rozšířeného lidského gesta. V případě Indah je to kvůli poškozené šlaše, nikoli že by tím chtěla vyjádřit, co si o nás myslí!
Po dva dny, kdy byla naposledy Indah svolná, ji doprovázel obrovský samec jménem Togos. Trávil s ní dny a na noc si stavěl hnízdo v její blízkosti. Když ráno vstal, začal den sexem. Skončil ale stejně rychle jako začal a pak se dal do jídla, kterým orangutani tráví podstatnou část svých dnů. Prvním pářením Togosův zájem upadl, zatímco zájem Indah vzrostl. Po následující dlouhé hodiny jsem nevěděl, kterého z těch dvou mi má být víc líto. Jestli Indah, která samci neúnavně nabízí svá nejintimnější místa, anebo Togose, který musí dělat vše proto, aby neměl otravnou samici na očích a mohl se pořádně najíst. Anebo si trochu zdřímnout, protože když si Togos v poledne připravil k odpočinku nové hnízdo, sedla si Indah na jeho okraj, s pohlavím přímo proti tomu Togosovu, a čekala tam hodinu, ignorujíc to, jak Togos ignoruje jí. A u odpoledního odpočinkového hnízda totéž. Na druhé straně jakmile Indah ztratila naději a vydala se na cestu pryč, Togos okamžitě zpozorněl a vyrazil za ní. Nezastavil, dokud i ona nezastavila. A pak se dal do jídla a ignoroval její obnovený zájem. To se opakovalo mnohokrát. Togos očividně nepřipustil, aby se Indah v jeho nepřítomnosti setkala s nějakým jiným nápadníkem.

Indah (Nádherná); foto S. Lhota


Indah má ale ještě jednoho nesmělého nápadníka, a tím je její syn Ipang. Je to už sice skoro desetiletý mladík, ale ke své matce se občas ještě vrátí a stráví s ní den či dva. Většinou jen jde tam, kam jde ona, a jí poblíž místa, kde jí ona. Za celý den se jeden k druhému pořádně ani nepřiblíží. I když někdy, když Indah začne rozhrabávat termitiště nebo nějaký jiný lákavý potravní zdroj, Ipang se přeci jen osmělí, přijde až k ní a s tichým pískáním "mip-mip"€œ žebrá o potravu. Indah ho ignoruje, nikdy mu nenechá víc než drobné zbytky. Ipang ale nejeví zájem jen o potravu. Jeho matka je jedna z mála samic, ke kterým má Ipang přístup. A tak ani její genitál neunikl pozornosti zvídavých prstíků. Takové chování je ostatně běžné i u dospívajících orangutaních samečků v zoologických zahradách, rozdíl je jen v tom, že v přírodě je pro matku snadné se sexuálnímu zájmu ze strany dospívajícího syna vyhnout. Prostě tím, že odejde.
Jak Ipang dospívá, začíná se v přítomnosti matky chovat čím dál tím víc jako dospělý samec. Začíná žárlit a přestává tolerovat jiné samce -€“ včetně těch lidských. Zvláště pokud jsem pozorovatelem já (S. Lhota), kterého nejspíš orangutani považují za plně vzrostlého dospělého samce. Pozorování Ipanga raději přenechám našim domorodým asistentům, kteří jsou oproti mě o třetinu menší a nepředstavují pro něj nejspíš takovou hrozbu.
Uživatelský avatar
Neptun
Moderátor
Příspěvky: 390
Registrován: 2.1.2016 13:35:44
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 6
... až do věku: 40
Děkoval: 1251 x
Oceněn: 1215 x

Incest

Příspěvekod Neptun » 10.4.2016 22:43:09

Islanďané se brání incestu mobilní aplikací s rodokmeny (mobil.idnes.cz)

Aplikace, která se tváří jako nevinná genealogická databáze obyvatel Islandu, má jeden vedlejší nepsaný účel. Jelikož je Islanďanů tak málo, je to spolehlivý způsob jak zjistit, že si něco nezačínáte se svým příbuzným.
Situace na Islandu je v tomto ohledu docela složitá. Na celém ostrově žije přibližně 320 tisíc lidí a navíc mají odlišný systém jmen. Místo klasických rodinných příjmení tak jak je známe my používají Islanďané vždy příjmení po křestním jméně své matky nebo otce s příponou „-son“ nebo „-dottir“. Podle příjmení je tak naprosto nemožné zjistit, jestli máte byť jen společnou tetu nebo třeba babičku.
To může být problém zejména u mladých, kteří se náhodně potkají v baru a třeba až po několika společných nocích mohou zjistit, že jsou příbuzní. Tomu chce právě zabránit aplikace s názvem „Íslendingabók“ (v překladu „kniha Islanďanů“), která umí rychle zjistit, jestli jste příbuzní.
Stačí mít nainstalovanou tuto aplikaci a přiložit mobily k sobě, abyste v okamžiku zjistili, zda je skutečně dobrý nápad něco si spolu začít. Samozřejmě, že to není jediný způsob využití, aplikace je volně dostupná pro každého, kdo je třeba jen zvědavý, s kým sdílí předky. Aplikaci si nainstalovalo už přes 10 000 uživatelů Androidu.
Íslendingabók mapuje obyvatele Islandu až do doby před 1 200 lety. Oficiálně se však tváří jako genealogický projekt vědeckého institutu deCODE. K jejímu používání je potřeba mít islandské občanství, respektive platné identifikační číslo.
Zdroj
Uživatelský avatar
Neptun
Moderátor
Příspěvky: 390
Registrován: 2.1.2016 13:35:44
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 6
... až do věku: 40
Děkoval: 1251 x
Oceněn: 1215 x

Incest: Tatínkova hodná holčička

Příspěvekod Neptun » 16.12.2017 16:59:35

Incest: Tatínkova hodná holčička

(vitalia.cz; autor článku PhDr. Tomáš Novák – poradenský psycholog, autor řady článků a knižních publikací)

Incest, česky krvesmilstvo, je pohlavní styk mezi blízkými příbuznými. Nejčastěji to bývá incestní chování otce vůči dceři nebo sexuální kontakt mezi sourozenci.



Popírá mnohá tabu a vždy zneužívá důvěry dítěte, jeho závislosti a citů k ukojení vlastního pohlavního pudu. Zachycen a posléze souzen je jen vrchol ledovce těchto případů.

Když Sigmund Freud konstatoval zhruba to, co je uvedeno výše, vzbudil svojí přednáškou ve Vídni roku 1896 ohromný skandál.

Odvetou byl vyloučen z tzv. slušné společnosti a bylo mu zabráněno přednášet při lékařských setkáních. Něco takového jako incest se prostě stát nesmělo a tudíž v c.k. prostředí ani stát nemohlo. Ve skutečnosti se tak dělo, jen dovolat se pomoci bylo takřka nemožné. Zakladatel psychoanalýzy prokázal v těchto podmínkách určitou míru statečnosti. Na sklonku roku 1896 vydává publikaci K etiologii hysterie. Hysterii chápe jako důsledek sexuálního svedení dítěte dospělým, respektive jako stav, jež po tomto aktu následuje.

Tatínkova hodná holčička
Za velmi nebezpečný považoval Sigmund Freud i stav později nazvaný „tatínkova hodná holčička“. Tam nejde o pohlavní styk, ale různé formy sexuálně podbarveného mazlení. Moderní terminologií by se dalo hovořit o pettingu.

Pod tlakem prudérního okolí a s hledem na nutnost živit rodinu Freud teorii svedení posléze odvolal. Koryfejové pochybné počestnosti zajásali. S odvoláním na psychoanalytika uznávajícího pozdě, ale přece svoji chybu nebyly dětské stížnosti brány v tomto směru vážně. Dítka, jež někoho seznámila se svou zoufalou situací, byla neformálně označkována coby lháři, psychopaté falešně obviňující své obětavé tatínky, učitele či kněze, jakož i strýčky a přátele rodiny.

Incestní problematika zůstala ve středu zájmu psychoanalytiků. Viděli v ní nejen prapříčinu většiny neurotických poruch, ale přímo „destrukce psychiky“. Leonard Shengold v této souvislosti hovoří o „vraždě duše“. Sándor Ferenczi varuje před traumatem ze „zmatení jazyků“. Pokud dospělý reaguje na asexuální cit dítěte neovládanou sexualitou, naruší jistoty dítěte a vyvolá u něj pocit zmatku. Ten může být tak intenzivní, že připomíná pocit transu. Dítě jakoby „neví, co činí“ a příliš ani nechápe, co a proč se mu děje.

Nejde jen o dívky
Ještě před několika desetiletími bývala udávána frekvence jeden případ incestu na milion obyvatel ročně. Dnes se údaje o výskytu pohybují v procentech z populace a atakují hladinu dvojciferných čísel. Souvisí to mimo jiné i s prohloubením a rozšířením definice. Feministky považují za pohlavní zneužívání jakoukoliv, třeba jen slovní, aktivitu přesvědčující dívky o tom, že jejich posláním je být „hračkou“ uspokojující potřeby muže.

Obrázek

Výrazné jsou gender rozdíly ve výskytu incestu. Do nedávna byl uváděn poměr mezi chlapci a dívkami 1 ku 10. Nyní se zdá, jako by prokázaných zneužití chlapců přibylo.

Ne neznámý pedofil, ale „spořádaný“ otec
Dlouho a víceméně automaticky se předpokládalo, že pachatelem sexuálního obtěžování či zneužívání musí být cizí člověk. V krajním případě někdo, kdo do rodiny jen přichází a objevuje se tam občas. Pravda to není. Nejčastěji jde o příbuzného.

pokračování příště...

Zpět na “OSTATNÍ”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 hosti