Povídka Nový život

Prostor pro vlastní výtvory členů a jejich umělecká díla. Fotografie, výtvarná díla, literární tvorba - básně, povídky, pohádky ap., písně atd.
U literárních děl pozor na písemnou dětskou pornografii.
Uživatelský avatar
Tomi
Uživatel
Příspěvky: 42
Registrován: 2.1.2016 18:41:51
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 4
... až do věku: 12
Děkoval: 35 x
Oceněn: 109 x

Povídka Nový život

Příspěvekod Tomi » 23.2.2016 10:39:04

„Držíš v ruce něco, za co jsi mohl mít něco do žaludku, jen kus papíru, z kterého se nenajíš. Hlupáku, co Tě to napadlo, vsadit si Eurojackpot, stejně prd vyhraješ. Už se stalo, nic s tím neuděláš“.

Stojím bezmocně před trafikou, ve které jsem si tiket na popud prodavačky koupil, a to jsem tam šel jen pro denní tisk, ale těch 450 miliónů mě tak trochu zlákalo. Po cestě domů jsem potkal mnoho krásných holčiček, ale jednu, která mě naprosto uhranula, na tu nezapomenu.
Chvíli jsem si myslel, že to je dcerka mého kamaráda, holčička, kterou v hloubi duše miluji. Ale kdepak, ta bydlí strašně daleko, to není možné, jen si jsou hrozně podobné. Tak jako u každé holčičky, kterou jsem potkal na ulici, ten čas skončí, holčička zmizí v dálce a mě zbydou jen vzpomínky, vzpomínky které si uchovám ve své hlavě a kdykoliv si je budu moc připomenout.

Až teprve když jsem došel do svého skromného bytečku, uvědomil jsem si, že do výplaty zbývá ještě týden a já mám už jen 100 Kč a něco málo v lednici. „Tak to jsem dobře pohnojil, teď budu leda tak jíst trávu venku před barákem.“ Lehnul jsem si na pohovku, myslel jsem na tu holčičku, kterou jsem potkal venku a najednou jsem usnul.

„Haló, Tome, stávej, nemůžeš tady takhle spát!“
„Co? Kde jsem, Aničko? Princezno krásná, ahoj, já jsem nějak usnul, kde to jsem?“
„No jsi v Kořenovicích, na hřišti, opřený o strom, já tady bydlím, ty se nepamatuješ?“
„Ale to víš, že pamatuji, Aničko.“

Zvedl jsem se z lehu, přisunul jsem se k Aničce a pohladil jí po jejích krásných blonďatých vláscích.
Její modro-zeleno-hnědá očička se na mne podívala tak krásně a tak sladce, že jsem z toho byl naměkko. Její rty a koutky se pomaličku od sebe začaly oddalovat a vykouzlily Aničce krásný úsměv, tak nádherný, krásně dětský, čistý úsměv plný lásky a blahobytu.

„Aničko, jak jsem se tady ocitl, jak to že tu jsi ty?“
„Ty si to nepamatuješ?“

Anička sklopila oči a zatvářila se hrozně smutně.

„Promiň zlatíčko, nějak jsem to zapomněl, ale byl bych moc rád, kdybys mi to řekla.“
„No přece jsme si psali a taky volali, no a já ti přece chtěla něco říct, víš taková ty tři slovíčka, ale strašně jsem se styděla, ale ty jsi mi dával hádanky, a když jsi řekl, mám tě rád, tak to bylo ono, ale já se styděla ještě víc a ani jsem neodpověděla a ty jsi řekl, "když mě máš ráda, tak já za tebou přijedu".
No a teď jsi tady a nepamatuješ si, že jsme si pak řekli ta dvě slova, takové ta krásná. „Miluji tě,“ to bylo. Taky jsi mi říkal, že až budeme spolu sami, tak nám bude hezky a že se budeme mazlit a taky že mi ukážeš něco, co se mi bude moc líbit. Já ale nevím vůbec co, no a ty si to nepamatuješ…“

Při tom jejím povídání jsem si všiml, že jí ukápla slza, děsně mě to najednou zabolelo. Hned jsem jí chytil a pořádně objal.

„Hlavně neplač, lásko moje, sice jsem to zapomněl, ale teď už to vím, vím, že jsem tu s tebou, beruško moje.“

Přitiskl jsem si jí pořádně k tělu a dal jí pusinku na tvář a najednou jsem si uvědomil, že říkala, že jí ukážu něco, co se jí bude líbit. Ne, ne, ne! To nemůže být pravda, snad nejsi takové prase, abys jí něco dělal…

„Ty jsi mi dal pusinku, jů, ta byla tak krásná!“
„Ano, dal, princezno, chtěla bys ještě jednu takovou?“
„Jo! Ale až u mě doma.“
„Jak u tebe d…“

Ani jsem nedořekl větu a Anička už mě za ruku táhla k nedalekému krásnému domku. Dotáhla mě ke dveřím, velice pracně strčila klíč do zámku a otevřela dveře.

„Pojď dál, nikdo není doma, honem!“

Vstoupil jsem přes práh dovnitř, Anička mě vedla dlouhou chodbou, strašně dlouhou, díval jsem se na ni, jak krásně cupitá, jak jí vlají vlásky a jak je strašně krásná. Když otevřela dveře, myslel jsem, že byly tak padesáté čtvrté.

„Tady je můj pokojíček a tady moje postýlka, klidně si sedni.“

Ukázala na postýlku ustlanou do krásného růžovo-bílého povlečení Hello Kitty. Samotný pokojík byl laděný do těchto barev, zároveň velice útulný. Popošel jsem k postýlce a posadil se na krásně měkoučkou a voňavoučkou postýlku. Vzal jsem do ruky její polštářek pod hlavičku a přičichl k němu. Ááách, voní přesně jako Anička.

„Né, ty se musíš mazlit se mnou, a ne s polštářkem!“

Vyjekla na mě Anička a popoběhla ke mně a hupsla mi rovnou na klín a objala mě.

„Vau, beruško, takový skok jsi na mě udělala, to víš, že se budu raději mazlit s tebou, než s polštářem.“
„Tak to je dobře. Dáš mi tu pusu?“
„Dám, na kterou chceš tvář? Pravou, levou nebo na obě?“


Anička se na mě podívala tak trochu spiklenecky, znejistěl jsem.

„Já nechci na tvář, ale na pusu. Přece se máme rádi, a když se mají dva rádi, tak si přece dávají pusinky na pusu.“
„Dobře tedy, princezno moje.“


Podíval jsem se jí do očí hodně hluboce a viděl tam tu její dětskou natěšenost, ale taky tu její nevinnost.
Odhrnul jsem jí ofinku za ouško, zavřel jsem oči a pomalu jsem se začal přibližovat k jejím rtíkům, a když se naše rtíky skoro dotýkaly, otevřel jsem oči a viděl, jak se na mě Anička upřeně s natěšením kouká.
Najednou se naše rtíky spojily. Mnou projel nádherný pocit štěstí, lásky a něhy. Naše pusinka trvala věčnost, krásné tři vteřiny, skoro nekonečné tři vteřiny, tři vteřiny lásky mezi mnou a krásnou holčičkou. Když se naše rtíky oddělily, cítil jsem její dech na svých rtech. Nepřestal jsem se koukat do jejích očí a pro změnu jsem tam viděl obrovskou radost. Zírali jsme si upřeně do očí, když v tom se ke mně Anička přiblížila a naše rtíky se opět spojily v jeden krásný celek. Cítil jsem, jak se Anička zatřásla, a naše pusinky se rozpojily.
Tato pusinka měla nekonečných 10 vteřin.
Její karamelová pusinka se dotýkala mých rtů, no já se zblázním, to je nádhera. Koukl jsem na Aničku a všiml si, jak se začervenala.

„Lásko moje, jsi spokojená s pusinkou?“
„Ano…“

Řekla trochu smutně, pohladil jsem ji po tváři.

„Holčičko moje, copak je?“
„Ale víš, ono to bylo strašně krásný, no…“
„Tak bys neměla být smutná, vždyť tu jsme spolu, těsně u sebe a je nám dobře.“
„To jo, ale víš, mě štve, že jsem malá a nemůžeme se spolu mazlit v postýlce nahatý.“


Mazlit se nahatý. Proč nejsi velká, Aničko moje, lásko malá, rád bych, ale nemůžu ti ublížit, nesmím!

„Broučku to opravdu nemůžeme, já vím, líbilo by se nám to, ale opravdu nemůžeme. Musíme si vystačit s pusinkami.“
„Já vím, pusinky jsou moc krásný. Já už ale musím jít, lásko moje jediná.“
„Kam musíš!? Nikam mi neodcházej!“
„Musím, sbohem lásko!“
„Né, prosím, lásko, neodcházej, zůstaň tu se mnou, moc tě miluji, vrať se mi…“




„Vítáme Vás u pátečního slosováni hry Eurojackpot…“
„Aničko… Lásko… Kde jsi?“


Otevřel jsem oči, uviděl známé prostředí mého skromného bytu.

„Byl to jen sen, ale byl krásný, děkuji ti lásko, ale prosím, přijď za mnou ještě večer, stýská se mi.“

Krásný sen, já v něm neublížil holčičce, děkuji za takové krásné sny, chci další! Běží televize, něco v ní, nezajímá mě to.

„Vylosovali jsme tato čísla 2,9,11,13,23,34… Gratulujeme dnešnímu výherci, je jen jeden šťastlivec, kterému náleží 457 miliónů korun. Gratulujeme výherci“.

V tu chvíli ve mně hrklo, sáhl jsem po tiketu a radši si ho zkontroloval.

„Asi ještě blázním z toho krásného snu, já přece nemám takové štěs… 2 9 11 13? Ne né, to mě šálí zrak!“

„23 34??!“


Zatmělo se mi před očima.

„Fakt tu mám napsaný 2 9 11 13 23 34. To nemůže být pravda! Ne!“

Ještě třikrát jsem ty čísla prošel, snad i obráceně a pozpátku, souhlas. Vzal jsem do ruky telefon a rychle si stáhnul tu ověřovací aplikaci. Chvíle pravdy, namířím čočku fotoaparátu na QR kód, telefon cvakne, chvíli pracoval a najednou se tam zobrazilo „Gratulujeme, vyhrál jste!“

Upadl jsem…
Uživatelský avatar
Max
VIP člen
Příspěvky: 180
Registrován: 2.1.2016 17:09:35
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 3
... až do věku: 12
Děkoval: 2276 x
Oceněn: 475 x

Re: Povídka Nový život - diskuze

Příspěvekod Max » 23.2.2016 13:48:58

Veľmi pekne a romanticky si to napísal. Vieš, ten tvoj sen určite žije niekto iný v reáli. Aspoň ja to tak cítim a definujem, že môj sen žije niekto iný. Tá výhra toľko peňazí, tie možnosti žiť svoj vlastný sen...
Uživatelský avatar
Husky
Uživatel
Příspěvky: 24
Registrován: 5.1.2016 4:55:48
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 8
... až do věku: 11
Děkoval: 43 x
Oceněn: 78 x

Re: Povídka Nový život - diskuze

Příspěvekod Husky » 30.5.2016 16:26:16

Netrpělivě čekám na pokračování, ale je mi jasné, že ono to prostě jednou přijde samo. Povedené dílo. +ok+
Uživatelský avatar
Sertralin
Uživatel
Příspěvky: 92
Registrován: 5.1.2017 14:24:04
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky a chlapci
... ve věku od: 4
... až do věku: 13
Děkoval: 157 x
Oceněn: 224 x

Re: Povídka Nový život - diskuze

Příspěvekod Sertralin » 20.2.2017 7:53:27

Krásně napsané s něhou a citem. Když to nezažívám, tak si alespoň rád o tom přečtu.

Láska, která je oboustranná a neubližuje, je nádherná.
Uživatelský avatar
Snilko
VIP člen
Příspěvky: 241
Registrován: 23.12.2016 21:52:09
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 13
Děkoval: 1910 x
Oceněn: 451 x

Re: Povídka Nový život - diskuze

Příspěvekod Snilko » 20.2.2017 11:25:57

Vynikajúca poviedka, len tak ďalej +ok+

Zpět na “OSOBNÍ TVORBA”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host