Pohádka O princezně z pískového království

Prostor pro vlastní výtvory členů a jejich umělecká díla. Fotografie, výtvarná díla, literární tvorba - básně, povídky, pohádky ap., písně atd.
U literárních děl pozor na písemnou dětskou pornografii.
Uživatelský avatar
Daniel
Uživatel
Příspěvky: 25
Registrován: 5.3.2016 22:55:09
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 10
Děkoval: 178 x
Oceněn: 153 x

Pohádka O princezně z pískového království

Příspěvekod Daniel » 19.8.2016 12:12:52

Plyšáček mě požádal, zda bych zde občas zveřejnil něco ze svých uměleckých pokusů. Začnu jednou písní, která vznikla během letní dovolené u moře. Když jsem se na pláži pustil do stavění hradů z písku, přidala se ke mně jedna krásná sedmiletá dívenka.

Zatímco jsem tvaroval hradby, ona upravovala nádvoří a okolí hradu a přitom mi celou dobu vyprávěla o princezně z pískového zámku. Dozvěděl jsem se, že princezna má večer přijet a že se bude konat velký ples, takže si musíme pospíšit, aby bylo všechno hotovo. Také jsem se dozvěděl, že princezna má ráda květiny a že se ráda v poledne prochází po své zahradě, načež mě dívenka odtáhla kousek od pláže, kde rostly keře a suchomilné květiny, pomohl jsem jí několik květin natrhat a ona z nich pak vysázela zahradu pro princeznu.

Byl jsem zvědavý, a tak jsem se zeptal, jak se princezna vlastně jmenuje. Dozvěděl jsem se, že to se neví. Princezna si prý každý den vybírá jiné jméno a vybírá si jej podle toho, jaký se jí tu noc zdál sen. A zatím ještě nikomu neřekla, jaké jméno si vybrala dnes. Také jsem se zeptal, jestli na večerní ples přijede i nějaký princ. Napřed zavrtěla hlavou, že ne. Pak se na mě ale spiklenecky podívala, naklonila se ke mně a pošeptala mi do ucha, že jeden ano. Prý její taťka. Na malý okamžik mi bylo trochu líto, že ten pozvaný na večerní ples nebudu já, ale i tak musím říct, že to bylo krásně dětsky nevinné a roztomilé.

Konec povídání, tady je písnička.

Písnička Princezna z pískového zámku


Princeznu malou z pískového zámku
dnešní den doma všichni čekají,
pospěšte, rychle, den má na kahánku,
sloužící s přípravami spěchají.

Princezna malá z pískového zámku
ve květinách zálibu nachází
a každý den za poledního vánku
v zahradě své se ráda prochází.

Princezna malá z pískového zámku
každý den vždycky jiné jméno má,
každý den zase píše novou stránku
podle toho, jaký sen se jí zdá.

Princezno malá z pískového zámku
dnešní noc tebe čeká velký ples,
tančit budeš než nadejde čas spánku,
kdo ví, možná se zamiluješ dnes.

Noty: princezna_z_piskoveho_zamku.pdf
Hudba ke stažení: princezna_z_piskoveho_zamku.mid
Uživatelský avatar
Daniel
Uživatel
Příspěvky: 25
Registrován: 5.3.2016 22:55:09
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 10
Děkoval: 178 x
Oceněn: 153 x

Pohádka O princezně z pískového království

Příspěvekod Daniel » 30.8.2016 23:15:16

Uplynul rok a já měl to štěstí, že jsem se ocitl na stejné pláži v přítomnosti stejné dívenky. Jenom tentokrát byla o rok starší, ale z mého pohledu stále stejně krásná. A opět jsme strávili hodně času stavěním hradů z písku a opět jsem s potěšením naslouchal jejím dětským fantaziím.

Tentokrát se nám podařilo dát dohromady celou pohádku. Námět, děj, jména postav a část dialogů pochází přímo od ní, já se tomu pouze pokusil dát formu a doplnil ji písničkami. A dle hesla "méně je někdy více" jsem v její původní verzi provedl několik škrtů. Rozmluvil jsem jí třeba nápad, že by pod hradem mohla stát železniční zastávka, ve které by pracovali začarovaní trpaslíci :D

Poslouchat dětské fantazie je něco úžasného. Bohužel ať se budu snažit sebevíc, můj přepis nebude nikdy tak hezký jako originál :( Takže se posaďte, utište, pohádka začíná.

Pohádka O princezně z pískového království



Pískové království, daleko za duhou tam na břehu moře leží,
pískové království, malé je, schované, dospělý ho najde stěží,
pískové království, o kterém dnešní den naše písně vyprávějí,
pískové království, kde lidé dobří jsou a kde všichni v míru chtějí
žít.


Notový zápis: kralovstvi.pdf
Melodie: kralovstvi.mid

Kdysi dávno v daleké zemi na břehu moře bylo pískové království. Království to bylo malé. Na skále nad mořem tyčil se hrad a v podhradí byla vesnice. Lidé ve vesnici byli hodní, měli se rádi a každý z nich měl svůj úkol. Rybář vyrážel každý den časně ráno na moře nalovit čerstvé ryby, pekař zadělával na chléb, dřevorubec vyrážel do lesů kácet stromy, tesař je otesával, truhlář vyráběl ze dřeva spousty užitečných věcí, švec spravoval boty, hrnčíř vyráběl krásné džbány a hrníčky, krejčí šil nové šaty a vesnicí se každý den rozléhal zvuk kovářského kladiva.

V zámku nad vesnicí bydlel král s královnou. Jednoho dne se jim narodila překrásná dcerka. Dostala jméno Zlatěnka. Princezna rostla, prospívala, až dorostla do sedmnácti let. Byla milá, krásná a všichni z podhradí ji měli rádi.

V dalekých lesích na hranici království bydlel zlý čaroděj Hnusosvět. Jednoho dne se doslechl o krásné princezně Zlatěnce a rozhodl se, že ji chce za ženu. Nikdo nevěděl, odkud a jak čaroděj přijel, objevil se znenadání a předstoupil před krále a královnu.

„Dejte mi princeznu Zlatěnku za ženu, nebo se vám zle povede!“
„Nedáme ti naši princeznu, čaroději Hnusověte“, odpověděli král s královnou.
„Jestli mi princeznu nedáte, sešlu kletbu na vás i celé vaše království“, zamračil se čaroděj a zloba mu čišela z očí.
„Můžeš nám vyhrožovat jak budeš chtít, Zlatěnku stejně nedostaneš. Ale jestli přesto chceš, můžeš se jí zeptat sám.“
„Nechci tě, ty starý a zlý čaroději“, řekla princezna Zlatěnka, „chci za muže někoho, kdo mě má rád a kdo má dobré srdce.“
Nato se čarodějovi oči temně zableskly, jeho ústa vyřkla magické zaříkávadlo a král s královnou se proměnili v kámen. Princezna Zlatěnka zkoprněla a pak propukla v pláč.
„Ty jediná budeš mého kouzla ušetřena, princezno, a to bude také tvůj trest. Za rok se vrátím a uvidím, zda sis mou nabídku nerozmyslela“, zachechtal se škodolibě čaroděj a s vyslovením další magické formule zmizel.

Čarodějova kletba nepostihla jen krále a královnu, ale i celé jejich království. Lidé jako by byli vyměnění. Přestávali jeden druhému pomáhat, přestávali s radostí dělat svoji práci, přestávali mít jeden druhého rádi. Namísto veselých písní, které si tak rádi při práci zpívali, zněly podhradím hádky. Marně hledala princezna Zlatěnka někoho, kdo by jí pomohl. Všichni ji odbývali a skoro to vypadalo, jako by ji najednou nikdo neznal.

Zoufalá princezna se nakonec vypravila na dlouhou cestu do lesů, kde bydlela její kmotřička, stará dobrá kouzelná víla, aby ji požádala o pomoc.
„Milá princezno, čarodějova moc je příliš silná“, řekla princezně víla. „Jeho kouzlo může zlomit jen láska z upřímného srdce. Ty jsi jedná, kdo může rodičům a lidem v království pomoci. Kouzlo můžeš zlomit jenom tak, že budeš lidem pomáhat, i když na tebe budou zlí. A že jim zazpíváš píseň na rozveselení.“

Princezna se rozhodla poslechnout radu dobré víly. První den ráno šla navštívit hrnčíře. Řekla si, že zkusí všem ve vesnici vyrobit nový džbán na vodu a několik hrnečků. Když vstoupila do hrnčířovy chalupy, ten ji ani nepozdravil a místo toho na ni spustit smršť nadávek. Ale princezna hezky pozdravila a požádala ho o pomoc. Hrnčíř opět cosi zamumlal a odešel pryč. A tak princezna zůstala na svůj úkol sama. Naštěstí vše potřebné k práci bylo už připraveno. Princezna vzala hrnčířskou hlínu, usedla ke kruhu a pustila se do práce. Nešlo jí to, hlína nechtěla chytit správný tvar a princezna musela začínat stále od začátku. Ale byla vytrvalá, zkoušela to stále a stále a zpívala si při tom písničku.

Hrnčířská hlína, hrnčířský kruh,
patří vždy k sobě jak k druhu druh.
Otáčím kruhem, tvaruji džbán,
jestli se zdaří, sama se ptám.
Není to lehké se hrnčířem stát,
blízké své ráda mám, nechci to vzdát.
Jen láska zlomí zlé zakletí,
radost a štěstí zas přiletí, zas přiletí.


Notový zápis: hrncir.pdf
Melodie: hrncir.mid

Jak šel den po dni, hrnčíř se začínal pozvolna měnit. Přestával ze sebe sypat nadávky, chvílemi si zpíval spolu s princeznou a nakonec jí šel pomoci a všechny vyrobené džbány a hrnky sušil na slunci a vypaloval v peci. Když byl poslední džbán hotový, hrnčíř stál před chalupou a protíral si oči.
„Co se to se mnou dělo, připadám si, jako bych se probudil z nějakého zlého snu.“
Byl to zase ten starý dobrý hrnčíř, kterého princezna znala. Vypravovala mu o čaroději a o prokletí seslaném na království.
„Děkuji vám za to, co jste pro mě udělala, laskavá princezno. Roznesu džbány všem lidem ze vsi. A budu se vám snažit pomáhat, jak budu moci.“

Další den šla princezna k rybářovi. Rozhodla se, že každému ve vesnici uloví několik ryb. V rybářově chýši byl obrovský nepořádek, rybář ležel opilý na podlaze a hlasitě chrápal. Když se ho princezna pokusila probudit, cosi zlostně zamumlal a zase usnul. Princezna pochopila, že jeho pomoci se nedočká, a vyšla ven. Před rybářovou chýší visely potrhané sítě a na břehu ležela převrácená děravá loďka. Princezna si povzdechla a dala se do práce. Postupně opravila všechny sítě. Hrnčíř jí přinášel džbány s chladnou vodou, aby měla co pít a pomohl jí obrátit loďku. Princezna pomocí smoly zalepila všechny díry. A stále si přitom zpívala písničku.

Síť potrhanou až vyspravím,
na plavbu bárkou se připravím,
úskalí moře z příběhů znám,
snad strach svůj velký dnes překonám.
Není to lehké se rybářem stát,
blízké své ráda mám, nechci to vzdát.
Jen láska zlomí zlé zakletí,
radost a štěstí zas přiletí, zas přiletí.


Notový zápis: rybar.pdf
Melodie: rybar.mid

Princezně se podařilo překonat strach a několikrát se pokusila vydat se na moře. Ale úlovek nebyl velký a sítě se stále jenom trhaly. Přesto se nevzdávala. I rybář se postupně začal měnit. Nebýval už tak často opilý, chvílemi si broukal princezninu písničku a jednoho dne beze slova přisedl k princezně do člunu a vyrazili na moře spolu. Ten den se vrátili s velkým úlovkem. Když ryby vytáhli na břeh, rybář si začal mnout oči a udiveně se rozhlížel kolem. „Kde to jsem, co se to se mnou děje? Připadám si jako vyměněný.“
Princezna vyprávěla rybáři, co se událo.
„Děkuji vám za záchranu, milá princezno. Já už úlovek donesu všem lidem ze vsi. A snad vám budu nějak užitečný v plnění vašeho úkolu.“

Další den šla princezna za pekařem. Rozhodla se, že do každého domu upeče chléb, několik preclíků a koláčků. Pekař ležel doma za pecí, převaloval se ze strany na stranu a zíval. Když ho princezna požádala o pomoc, znovu jen zívl, převalil se na druhý bok a usnul. Vstal jen, když se chtěl napít a sníst něco ze zásob ve spíži, a sotva dojedl poslední sousto, už zase ležel za pecí a spal. A tak princezně nezbylo, než se pustit do práce. Hrnčíř s rybářem jí ze spíží na hradě donesli mouku a všechno, co bylo potřeba. Donesli ještě čerstvou vodu a několik pečených ryb, aby princezna měla co pít a neměla hlad. Princezna míchala ve velké díži těsto a tvarovala z něj bochníky chleba, preclíky a koláčky. Jednou dala do těsta málo kvásku a těsto nevykynulo, podruhé málo roztopila pec a chléb nebyl dost propečený, podruhé roztopila pec příliš a všechno se připálilo. Ale princezna byla trpělivá a nevzdávala to. A celý den si zase při práci zpívala.

Ve velké díži těsto míchám
a pak ho v klidu kynout nechám,
a pec pekařskou pak rozpálím,
snad chléb tentokrát nepřipálím.
Není to lehké se pekařem stát,
blízké své ráda mám, nechci to vzdát.
Jen láska zlomí zlé zakletí,
radost a štěstí zas přiletí, zas přiletí.


Notový zápis: pekar.pdf
Melodie: pekar.mid

Jak šly dny, tak i pekař se začínal měnit. Už celý den neprospal, pozoroval princeznu a poslouchal její zpěv a několikrát jí poradil, co má dělat. Nakonec sám slezl z pece a přiložil ruce k dílu. A když na stole ležela řada voňavých bochníků chleba, křupavých preclíků a sladkých koláčků s rozinkami, pekař si uprostřed místnosti mnul oči a rozhlížel se kolem.
„Co se děje? Co je dnes za den? Připadám si, jako bych právě vstal po dlouhé nemoci.“
Princezna mu vyprávěla, co se stalo.
„Děkuji vám za pomoc, krásná princezno. Sám už donesu chléb lidem ze vsi. A postarám se o to, abyste ani vy, ani nikdo jiný z vesnice neměli hlad.“

A tak šel den po dni, až uplynul celý rok. Princezně se nakonec podařilo zlomit čarodějovu kletbu nad všemi lidmi z vesnice. Jako poslední byl na řadě kovář. Úkol to byl nejtěžší, kovářovo kladivo bylo těžké a práce namáhavá, ale to už princezně pomáhala celá vesnice. A když už si i kovář před chalupou protíral oči a udiveně se ptal, co se děje, všichni se objímali a radovali se, že jsou ze zakletí vysvobozeni. O to větší byla jejich radost, když z královského zámku přispěchali král s královnou. I oni byli vysvobozeni ze svého zakletí, a tak se princezna objímala a radovala i se svými rodiči.

Když v tom se zablesklo a uprostřed návsi stál čaroděj. Rozhlížel se kolem a z očí mu čišela ještě větší zloba, než předtím. Princezna si dodala odvahy a promluvila rozhodným hlasem.
„Nic jsem si nerozmyslela. Nemáš zde už žádnou kouzelnou moc. Odejdi odsud a nikdy se už nevracej.“
„Máš pravdu, princezno, nemohu znova seslat prokletí na tvoje rodiče a na jejich poddané. Ale mohu začarovat tebe. A tvé přání ti splním. Už nikdy se nevrátím a zůstaneš navždy proměněna v kámen.“
Čaroděj vyslovil magickou formuli, znovu se zablesklo, na návsi stála místo princezny kamenná socha a čaroděj byl pryč. V království tak opět zavládl smutek.

Několik měsíců poté tudy projížděl mladý princ. Když viděl na návsi krásnou sochu, vyptával se vesničanů a dozvěděl se smutný příběh o mladé a pracovité princezně, a rozhodl se jí pomoci. I vypravil se do hlubokých lesů za princezninou kmotřičkou, starou dobrou vílou.
„Abys mohl pomoci princezně, musíš nejprve přemoci zlého čaroděje“, řekla princovi víla.
„Ale jak se může obyčejný člověk ochránit před jeho kouzelnou mocí“, zeptal se princ.
„Princeznina láska dokázala zachránit obyvatele království a jen jejich láska ti může pomoci zachránit princeznu“, odpověděla dobrá víla.

A tak princ přesvědčil vesničany, aby se vypravili proti zlému čaroději. Cesta byla dlouhá a nebezpečná, ale nakonec dorazili k čarodějovu obydlí. Marně čaroděj zkoušel sesílat svoje kouzla, nakonec mu nezbylo, než utéci před princovým mečem. Princ s vesničany pak zničili čarodějovo obydlí a spálili všechny kouzelné knihy.

Když se princ vrátil, políbil sochu a princezně se zase vrátil život. A protože byla krásná, zamiloval se do ní a brzy se konala svatba. Všichni se radovali a veselili. A čaroděj, jestli neumřel, tak pukl závistí. Takže stejně umřel... A princ s princeznou žili šťastně až do smrti a moudře v království vládli.

Pískové království, daleko za duhou tam na břehu moře leží,
pískové království, malé je, schované, dospělý ho najde stěží,
pískové království, o kterém dnešní den naše písně vyprávějí,
pískové království, kde lidé dobří jsou a kde všichni v míru chtějí
žít.

Zpět na “OSOBNÍ TVORBA”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host