Píseň pro dceru

Prostor pro vlastní výtvory členů a jejich umělecká díla. Fotografie, výtvarná díla, literární tvorba - básně, povídky, pohádky ap., písně atd.
U literárních děl pozor na písemnou dětskou pornografii.
Uživatelský avatar
Daniel
Uživatel
Příspěvky: 25
Registrován: 5.3.2016 22:55:09
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 10
Děkoval: 176 x
Oceněn: 153 x

Píseň pro dceru

Příspěvekod Daniel » 3.10.2016 2:50:54

Před několika lety jsem se nechtěně zamiloval do jedné sedmileté dívenky. Znal jsem ji už delší dobu, předtím mne příliš nezaujala a skoro vůbec jsem si jí nevšímal. Pak jsem ale o ni jednou málem zakopl (míněno obrazně) a přitom si uvědomil, jak vyrostla a neskutečně zkrásněla. Bylo to, jako kdyby mne bez varování oslnilo prudké světlo, a rázem jsem v tom byl až po uši.

Ovšem, zamilovat se je krásná věc, ale ne tehdy, když máte nějaký vztah a přejete si, aby vaše srdce hořelo láskou k jiné osobě. Snažil jsem se na tu dívenku příliš nemyslet a nevyhledávat její blízkost, ale i když jsem k tomu měl dobré motivy, myšlenky na ni se mi stále vracely a v její blízkosti se mi několikrát rozbušilo srdce.

A pak asi po měsíci se mi o ní zdál sen. Moje rodina v tom snu odjela pryč, její také, ale rodiče ji s sebou vzít nemohli a tak mne požádali, jestli bych se jí jedno odpoledne mohl věnovat. Šli jsme se spolu projít po městě, zablbli si v parku, navštívili blízkou pouť a svezli se na kolotočích. Nakonec jsme se v parku posadili na lavičku, odpočívali jsme a já naslouchal jejímu dětskému vyprávění. A pak jsem se probudil :(

A v té krátké chvíli, na rozhraní spánku a bdělosti, se v mé mysli zrodil nápad na písničku a k tomu jednoduchá melodie. Vstal jsem, oblékl se, nasnídal, a už už chtěl vyrazit do práce. Ale nějak mi to nedalo, sedl jsem si ke stolu, vzal tužku a papír a pustil se do psaní. Nemám příliš velký básnický talent a slova písní obvykle tvořím tak, že nosím po kapsách papírky, zapisuji si všechno, co mě k tématu písně napadne, abych se pak jednou za čas pokusil nápady poskládat dohromady. A když se zaseknu a nemohu se pohnout z místa, tak rozepsanou písničku odložím do zásuvky a zkusím se k ní za půl roku vrátit. Tato noc však v sobě skrývala nějaké zvláštní kouzlo. Seděl jsem a bez přerušení psal řádek po řádku.

Kdyby byly hvězdy u konce svých cest,
mohly by se všechny dolů na zem snést,
dotkly by se lehce sladkých spících rtů
a pak vklouzly tiše do tvých dětských snů.

Šly by s tebou sněním, zemí duhovou,
tam, kam velcí s tebou nikdy nemohou,
až tam, kde se smutek mění v zlatý prach,
zaháněly by vždy od tvých víček strach.


Když jsem si pak po sobě přečetl svůj výtvor, moje první reakce byla: "Jé, to je hezký." A druhá reakce: "No jo, ale co s tím budu dělat, přeci to té dívence nemůžu dát."

Cestou do práce jsem smutně myslel na to, že píseň asi skončí navždy na dně zásuvky, když mě najednou napadlo: "Nemá dcera za necelý půlrok šesté narozeniny? A nemá duha šest barev? Píseň by mohla pokračovat vyprávěním, jak holčička ve svém snu spolu s hvězdičkami putuje duhovou zemí a potkává přitom věci, které ji doprovázely v šestém roce jejího života. A na konci jejího putování by se s ní hvězdičky rozloučily a holčička by se probudila do svého narozeninového dne."

Když jsem dorazil do práce, vzal jsem znovu tužku a papír a napsal poslední sloku. Kouzlo noci sláblo a psaní mi tentokrát zabralo 15 minut. Jestli tohle někdy budou číst moji nadřízení, tak jen doufám, že se nebudou příliš zlobit.

Na konci duhy se hvězdy zastaví,
každá z nich se s tebou krátce pozdraví,
končí naše cesta, končí i tvůj sen,
je čas vstávat, dneska významný máš den.

Zase kolem slunce otočil se svět,
kolik barev duhy, tolik je ti let,
je čas vstávat a my zase půjdem spát,
večer znovu budem dobrou noc ti přát.


Kouzlo noci definitivně odeznělo a mě nezbylo, než se vrátit ke staré osvědčené metodě psaní. Následujících pět měsíců jsem už zase nosil po kapsách lístečky a dával dohromady tři prostřední sloky písně. A pro vás, kteří jste se ve čtení dostali až sem, podávám pro jejich pochopení krátké vysvětlení.

Šestý rok byl poslední, kdy moje dcera chodila do mateřské školky, jednotlivé třídy byly barevně odlišeny a její třída měla zelenou barvu. Byl to také rok, kdy se naučila jezdit na kole bez postranních koleček, kolo dostala k pátým narozeninám a mělo žlutou barvu. Byl to rok, kdy si nejraději ze všeho hrála s malými koníčky s česacími hřívami, její nejoblíbenější byl ten nejmenší, měl fialovou barvu a říkala mu Timi. Její druhou nejoblíbenější hračkou se stalo Lego, to je sice různobarevné, ale v naší stavebnici výrazně dominovaly červené dílky. A z pohádek a večerníčků si v tomto roce nejvíce oblíbila (oranžového) kocoura Vavřince a (modré) Šmouly.

Píseň pro dceru k šestým narozeninám

1. Kdyby byly hvězdy u konce svých cest,
mohly by se všechny dolů na zem snést,
dotkly by se lehce sladkých spících rtů
a pak vklouzly tiše do tvých dětských snů.

Šly by s tebou sněním, zemí duhovou,
tam, kam velcí s tebou nikdy nemohou,
až tam, kde se smutek mění v zlatý prach,
zaháněly by vždy od tvých víček strach.

2. Červenou barvou tou duha začíná
a je všude kam se oko podívá,
kostky z Lega tady všude leží též,
postavíme si z nich třeba velkou věž.

S hvězdičkami potom putuješ zas dál
v oranžovou zemi, kocour přiběh k nám,
jako Vavřinec se tobě představil
a legraci s kamarády připravil.

3. Hvězdy tě pak žlutou zemí provází,
tvoje malé kolo se zde nachází,
ty že projedeš se na něm maličko,
shora usmívá se na tě sluníčko.

A pak ocitla ses v zeleném kraji,
děti v školce na trávníku si hrají,
jen se přidej, jedna hvězda povídá,
škola volá, času moc ti nezbývá.

4. Na modré ti z dálky mává Šmoulinka,
říkáš jak je krásná, jak je malinká,
ona že zas krásné modré oči máš,
jednu ze svých zlatých hvězdiček jí dáš.

Pak si dorazila ve fialovou zem,
koník Timi přiběh, pospěš, pojedem.
Už je málo času, hvězdy volají,
a na konec duhy s tebou spěchají.

5. Na konci duhy se hvězdy zastaví,
každá z nich se s tebou krátce pozdraví,
končí naše cesta, končí i tvůj sen,
je čas vstávat, dneska významný máš den.

Zase kolem slunce otočil se svět,
kolik barev duhy, tolik je ti let,
je čas vstávat a my zase půjdem spát,
večer znovu budem dobrou noc ti přát.


Notový zápis: 6.pdf
Melodie ke stažení: 6.mid

Nakonec to byla nejlepší píseň, kterou jsem kdy pro dceru napsal. Soudím tak z toho, že celý následující měsíc chtěla před spaním zpívat jen tuto a žádnou jinou. A i dnes, když jí dám na výběr, tak se nejčastěji dožaduje právě této písně.

A co se týče oné dívenky, díky které píseň vlastně vznikla, stala se zvláštní věc. Tím, jak jsem svou energii a úsilí obrátil k psaní písně, myšlenky na ni se vytratily z mojí hlavy. Zamilování skončilo. Trvalo několik týdnů, než mi to došlo, a samotného mě to překvapilo. Ale paradoxně jsem najednou také neměl nejmenší problém s tím, abych se při setkání s ní na ni podíval a v duchu obdivoval, jak je neskutečně krásná.

A tak nakonec i pro mě samotného bylo psaní písničky zajímavou lekcí, díky které jsem si uvědomil několik věcí. Za prvé: asi poprvé v životě jsem byl ochoten sám sobě připustit myšlenku, že sexuální přitažlivost k dívenkám prepubertálního věku není sama o sobě špatná a může do mého života a do života mých blízkých přinést dobré věci, pokud .... pokud ji dokážu správným způsobem usměrnit. Za druhé: poznal jsem, že jedním ze způsobů, jak usměrňovat svoje sexuální touhy, je právě psaní písniček. A za třetí: pochopil jsem, že nejlepší způsob, jak předcházet náhlým a nechtěným zamilováním se, není předstírat, že holčičky kolem mne neexistují, ale naopak si holčiček kolem sebe cílevědomě všímat :)

Zpět na “OSOBNÍ TVORBA”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host