Chat pro oprávněné uživatele běží denně od 18:00 do 21:00.

Povídka Válka je zlá

Prostor pro vlastní výtvory členů a jejich umělecká díla. Fotografie, výtvarná díla, literární tvorba - básně, povídky, pohádky ap., písně atd.
U literárních děl pozor na písemnou dětskou pornografii.
Uživatelský avatar
Angelo
Uživatel
Příspěvky: 247
Registrován: 2.1.2016 19:00:26
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 5
... až do věku: 20
Děkoval: 254 x
Oceněn: 349 x

Povídka Válka je zlá

Příspěvekod Angelo » 6.2.2016 19:30:39

Všude kolem panovalo nesnesitelné ticho. Vzduch byl nasycen zápachem suti s občasným pachem hniloby. Nikde nebylo živého tvora. Ani jediná rostlinka, ani jediný trs trávy, nikde poblíž nebylo nic, co by život připomínalo. Vše bylo zahaleno do slabě mlhavé šedi, skrz kterou procházely paprsky zářícího slunce na čistém azurovém nebi.
Malá nahatá holčička seděla na zemi opřená o zeď svého napůl rozbořeného domu a měla skrčené nohy. O kolena měla opřené ruce a na nich položenou hlavu. Dívala se do země. Byla celá špinavá. Její blonďaté dlouhé vlasy byly plné prachu a různých nečistot. Bylo jí zle. Byla znechucena tím, co se to děje. Chtělo se jí plakat, ale přes tu bolest to nedokázala.
Lehce zafoukal vítr. Byl to jemný vánek, který holčičku pohladil po těle a slabounce ji počechral vlasy. Holčička zvedla hlavu a podívala se na oblohu. Tak krásné modré nebe bez mráčků, tak krásný na to je pohled a přitom všude okolo je tolik hrůzy, která je tak strašná, až se člověku chce umřít. Kolem holčiččiných nohou se ve větříčku přimotal jakýsi kus papíru. Byl to nějaký list z kalendáře, na kterém byl k přečtení jen rok, jak byl špinavý a pomuchlaný. A vlastně i trochu roztrhaný.
Rok 2114, bylo na onom papíře napsáno. Holčička si to s žalem přečetla a uvědomila si, že za necelé dva měsíce jí bude deset let. Bude jí deset let! Úplně ji to vyděsilo, protože si byla téměř jistá, že do té doby už bude mrtvá. Ano, bude tu ležet a hnít jako všichni ostatní z tohoto města, ve kterém až do teď žila a které je úplně celé zpustošené a zdevastované. Věděla, že ona je jediná, kdo z celého města přežil. Všichni lidé, i její rodina, zde leží pod hroudami rozbořených domů. Nikdo, kromě ní, nepřežil.
Holčička začala mít husí kůži. Všude na těle se jí udělaly pupínky, když si uvědomila, že o všechno přišla, a že všechno, co měla a bylo to třeba krásné, už nemá. Začal se v ní probouzet vztek a nenávist. Proč? Proč jsou někteří lidé tak zlí, že kvůli blbostem vyhlásí válku a všechny, kdo s nimi nechtějí sdílet stejné názory a žít podle nich, prachsprostě zabijí?
Holčička zaslechla nějaký hluk. Jako by z dálky přijíždělo nějaké auto. Chvilku poslouchala, co to je, a pak se zvedla, aby se porozhlédla, odkud to jde. A netrvalo to ani minutu a uviděla, jak se do města blíží nějaké vojenské vozidlo. A Jede právě včas. Holčička v sobě stále měla vztek a nenávist, a protože věděla, že už nemá co ztratit, rozhodla se alespoň malinko pomstít. Rozběhla se přes ulici k jednomu domu. Ani se nerozhlížela a vyvrácenými dveřmi vběhla dovnitř. Tam před pár dny, když po okolních domech hledala něco k jídlu a pití, objevila nabitou pistoli. Vzala ji do ruky a vyběhla ven z domu zpět na ulici. Přeběhla do vedlejší ulice a přes totálně zničený park vběhla přízemním oknem do jednoho, celkem zachovalého, domu. Chodbou po schodech utíkala do prvního mezipatra a opatrně vykoukla ven na ulici. Vojenské vozidlo jelo ulicí přímo k ní, což holčička dobře tušila. Jen doufala, že ji nikdo z auta neviděl, protože až v tuto chvíli zjistila, že jsou to nepřátelé, kteří tak hrůzně zničili tohle město a zrůdně v něm všechny zabili.
Holčička seděla schovaná pod oknem a v ruce pevně držela zbraň. Podívala se na ni a byla připravena na akci, která se jí tak náhle zrodila v hlavě, když uviděla přijíždět vojenský vůz. Sice hned nevěděla, zda-li to jsou nepřátelé, ale věděla, kudy pojedou, a kdyby nebyli, tak tu svoji akci neuskuteční a hned se k nim bude hlásit. Jenže to byli nepřátelé a holčička byla připravena jednat. Poslouchala zvuk motoru a když už se jí zdálo, že vůz je někde u jejího místa, rychle se zvedla a začala z okna střílet do vozidla. Tedy jen do kabinky, protože to byl nějaký vojenský přepravní vůz. Ve voze byli dva vojáci. Toho, co seděl jako spolujezdec, holčička zabila hned, protože byl dobře vidět. Řidiče zastřelila, až když zastavil a vylezl z auta. Oba vojáci byli rychle mrtví a holčička cítila malý pocit spokojenosti, že se alespoň malinko pomstila za to, co se stalo a co ji tak zničilo život.
Seběhla po schodech dolů do chodby a vyběhla ven na ulici. Hned se šla ujistit, že jsou oba vojáci mrtví. V ruce držela pistoli namířenou střídavě na oba dva vojáky, kdyby se nějaký z nich pohnul. Prohlédla si kabinku, jestli v ní něco užitečného nenajde. Nic v ní nebylo a tak obešla vůz, aby se podívala, kde jsou nějaké dveře do přepravní kabiny. Pochopitelně byly vzadu.
Holčička pevně chytla za kliku a otevřela pravé dveře. Vyvalil se na ni děsný zápach hniloby. V té tmě bylo sotva co vidět. Otevřela tedy i ty levé a díky prosvícení kabiny se ji naskytl hrůzný pohled. Kupa mrtvých svázaných nahých dětských těl, to nebylo něco, co by lahodilo očím a nosu. Holčička leknutím poodskočila a hrůzou nevěděla, co dělat. Všimla si ale, že se jedno tělo hýbe, jako by se chtělo z toho provazu, kterým bylo svázáno, vysvobodit. Dokonce to i zavolalo o pomoc.
V tu chvíli holčička poznala, že je to nějaký chlapec, který je ještě živý. Vlezla do kabiny, uklidnila chlapce, že mu nechce ublížit a pomohla mu rozvázat provaz. Jenže nešlo to. Holčička vyskočila z kabiny a popoběhla ke kabince s mrtvými vojáky. Začala šacovat řidiče. Našla u něho nůž, se kterým se vrátila do kabiny, a provaz, kterým byl chlapec svázán, přeřezala.
Chlapec se posadil a holčičce poděkoval. Byl ale zesláblý a tak se nemohl zvednout. Holčička mu pomáhala, ale byl slabý na to, aby se udržel na nohou. A přitom hubený nebyl. Holčička opět vyskočila z kabiny a znovu zamířila ke kabince s mrtvými vojáky. I když před tím nic užitečného nenašla, teď prostě musí. Prohledávala kabinku ještě důkladněji, než před chvílí. A pod sedačkou řidiče našla malou bedýnku, ve které byly čtyři bandasky plné vody. Vzala dvě, vrátila se do kabiny a jednu dala chlapci. Oba se hned napili.
Chlapec se zvedl a bez pomoci holčičky vylezl z kabiny ven. Holčička jej následovala. Oba stáli proti sobě a začali rozmlouvat.
„Děkuju ti moc. Zachránila si mě,“ řekl chlapec.
„A si v pořádku?“ zeptala se holčička.
„Přišel sem o rodiče,“ řekl smutně a zničeně chlapec.
„Já taky. Úplně o všechno,“ řekla holčička.
„A kde to sme?“ zeptal se chlapec.
„Ve městě. Ale nikdo tu živý neni, jen já.“ odpověděla holčička.
„Asi ho vybombardovali, co?“ ptal se dál chlapec.
„Jo,“ řekla holčička.
„A jak dlouho tu takhle běháš?“
„Už několik dní.“
Chlapec si holčičku prohlížel. Očima ji projížděl po celém jejím nahém těle. Jako by nahatou holčičku nikdy neviděl. Holčička si zase prohlížela chlapcovo nahé tělo. Oba se v jednu kratičkou chviličku vzájemně prohlíželi.
„Nevypadáš, že by si neměla co jíst,“ řekl chlapec.
„Tak zatim sem dycky něco našla. Ale ty taky tak nevypadáš,“ řekla holčička.
„Tak měl sem co jíst.“
„A co se ti vlastně stalo, kam ste to jeli?“
„Zajali nás a odnesli od rodičů. Ty pak zabili. Nás pak věznili a nechali nás trpět hlady a žízní. Já ale něco málo potají jedl a pil a pak sem jen předstíral, že sem mrtvý. A asi nás chtěli někde zakopat nebo nevim,“ odpověděl nešťastně chlapec.
„A jak se menuješ?“ zeptala se holčička.
„Patrik. A ty?“
„Já sem Nikola.“
„Nikolo, poď odtud pryč. Tam dál, odkud sem přijel, je to ještě v pořádku. Tam válka ještě nic nezničila. “
„Tak jo, Patriku,“ řekla Nikola a usmála se na chlapce.
Nikola a Patrik se chytli za ruce a vyrazili vstříc lepším zítřkům. Nikola se naposled poohlédla za zpustošeným městem, kde se narodila a žila, a pak už jen s Patrikem spěchala pryč za lepším životem.
Nad městem svítilo hřející slunce, které celé město, skrz slabou šedivou mlhu, ozařovalo. Nikolčiným odchodem zde vyhasl jakýkoli život. Město se stalo tichým hrozivým pohřebištěm, které už z dálky varovalo, jak krutá dokáže válka být. A jeho zničení bylo její hroznou památkou.
Uživatelský avatar
Leonid
VIP člen
Příspěvky: 276
Registrován: 19.12.2015 22:44:16
Pohlaví: muž
Povolání: dělník
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 3
... až do věku: 45
Děkoval: 522 x
Oceněn: 1062 x

Re: Povídka Válka je zlá

Příspěvekod Leonid » 10.2.2016 11:41:26

Hezké, líbí se mi to, taky jsem jednou napsal něco podobného. Ale proč je holčička nahá? Pokud našla v troskách něco k jídlu, nemohla najít i jakýkoli vhodný hadr?
Uživatelský avatar
Angelo
Uživatel
Příspěvky: 247
Registrován: 2.1.2016 19:00:26
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 5
... až do věku: 20
Děkoval: 254 x
Oceněn: 349 x

Re: Povídka Válka je zlá

Příspěvekod Angelo » 10.2.2016 17:06:27

Leonid píše:Ale proč je holčička nahá? Pokud našla v troskách něco k jídlu, nemohla najít i jakýkoli vhodný hadr?


Protože si nahotu neumím odpustit. A v takovéhle situaci je pravděpodobné, že holčička může být nahatá. Vám se to snad nelíbí? :)
Uživatelský avatar
Leonid
VIP člen
Příspěvky: 276
Registrován: 19.12.2015 22:44:16
Pohlaví: muž
Povolání: dělník
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 3
... až do věku: 45
Děkoval: 522 x
Oceněn: 1062 x

Re: Povídka Válka je zlá

Příspěvekod Leonid » 10.2.2016 21:19:16

Líbí, ale já se vždycky snažím při psaní vycházet z toho, jak by se postava reálně chovala. Fakt nic ve
zlém +ok+
Uživatelský avatar
Angelo
Uživatel
Příspěvky: 247
Registrován: 2.1.2016 19:00:26
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 5
... až do věku: 20
Děkoval: 254 x
Oceněn: 349 x

Re: Povídka Válka je zlá

Příspěvekod Angelo » 10.2.2016 21:22:11

Leonid píše:Líbí, ale já se vždycky snažím při psaní vycházet z toho, jak by se postava reálně chovala. Fakt nic ve
zlém +ok+


Dobře, pojďme to rozebrat. Co ti přijde v povídce nereálné? :)
Uživatelský avatar
Leonid
VIP člen
Příspěvky: 276
Registrován: 19.12.2015 22:44:16
Pohlaví: muž
Povolání: dělník
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 3
... až do věku: 45
Děkoval: 522 x
Oceněn: 1062 x

Povídka Válka je zlá - kritika a pochvala

Příspěvekod Leonid » 11.2.2016 11:23:13

Dobře, zkusím to rozebrat na nitky.
- Líbí se mi, že u nahaté holčičky nezacházíš do zbytečných detailů, jinak by to byla pornografie.
- Jak vlastně, ač nezraněna, mohla přijít o veškeré oblečení?
- Pokud byla bosá, měla by nohy do krve zraněné od nesčetných střepů, které by byly všude.
- Pokud vezmeme zkušenosti s nálety: Pokud vyjdeme z toho, že ve městě byly občas zachovalé budovy až do prvního patra a hromady suti nebyly až tak mohutné, aby projel nákladní automobil. Jaká munice byla použita?Nebyla zřejmě použita munice nukleární - škody by byly mnohem větší a holčička by v této době již byla mrtvá na následky ozáření. Podobně se vylučuje munice termobarická, kde by zbylé jídlo shořelo, nebo bylo otráveno. Munice neutronová by nezanechala tolik trosek. Vylučovací metodou docházíme k tomu, že byly použity konvenční bomby, případně řízené střely, když uvážíme dobu, kdy se má příběh odehrávat.
Zde je lapsus, protože i při ničivých náletech, jak je známe z historie (Coventry, Drážďany, Hirošima) značné procento lidí přežilo. I v Hirošimě samotný výbuch přežilo asi 60% obyvatel.
Z toho vyplývá, že přežití jednoho člověka z celého města je naprosto nereálné. Zkrátka, při použití známých zbraní by část obyvatel přežila, pokud se pohybujeme v budoucnosti, můžeme připustit absolutně ničivou zbraň, která by pak spíše zabila - nějakým neznámým postupem - každého.
- Holčička našla pistoli. Jak poznala, že je nabitá? Pokud ji třeba kdysi někdo použití zbraně ukázal, ano, ale to holčičky většinou nezajímá. Na pistoli nejde pouhým pohledem poznat, zda je nabitá. A uměla by holčička zbraň odjistit, natáhnout apod? Pokud šťatnou ranou zabila prvního vojáka, druhý by nevylezl jako slepice a nenechal se zastřelit. No, zde můžeme připustit, že vojáci mající na starost nákladní automobil někde v zázemí, mohli být nešikovní záložníci s nulovými bojovými zklušenostmi. Normální voják by se kryl za vozem a pokoušel se palbu opětovat. Když uvážíme výšku patra, a vzdálenost, v jaké mohlo auto stát (u paty zdí obvykle v těchto případech leží suť) dostaneme vzdušnou vzdálenost cca 7-9 metrů. Aby necvičený člověk na tuto vzdálenost z krátké zbraně dvakrát zabil na "první dobrou" je dosti nereálné.
- Jak jsem psal dříve, devítileté holky už stud celkem dost řeší, a tak by asi kromě jídla skoro stejně vehementně sháněla něco na sebe. Při náletu nejsou zdaleka všechny oběti pod sutinami. Rozhodně by si mohla vzít (s pomocí kluka) třeba košili z mrtvého vojáka.
- Jak chlapec věděl, že poté, co ho vzali od rodičů, ty rodiče zabili?
- Kde sežene jídlo někdo, kdo trpí hladem a žízní?
- Chlapec se chce vrátit na území, kde nepřítel (podle jeho svědectví) provádí totální genocidu a tvrdí, že tam je to v pořádku?

Ach jo. Já jsem hroznej hnidopich. Ale věz, že při psaní jsem strašně přísnej i sám na sebe, abych nepsal nepřesnosti. Třeba kvůli Filoménce jsem přečetl asi 10 knih o středověku, hodiny u internetu nepočítaje. Ono se to prostě líp čte, když je příběh reálný ve smyslu konání postav a logiky děje.
Poslední, co bych chtěl, tě nějak znechutit, či odradit od psaní. Já tvoje věci rád čtu. A vím, že psaní samotné je nesmírně očistný vnitřní proces, dovolující člověku bojovat s různými vnitřními démony. Takže piš. Tenhle úryvek má našlápnuto na strhující příběh, který se bude číst jedním dechem. Doufám, ze bude pokračovat.

Obrázek

Přímý odkaz: zde
Zdroj: zde
Uživatelský avatar
Angelo
Uživatel
Příspěvky: 247
Registrován: 2.1.2016 19:00:26
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 5
... až do věku: 20
Děkoval: 254 x
Oceněn: 349 x

Odpověď na kritiku

Příspěvekod Angelo » 11.2.2016 17:12:06

Děkuji ti, Leonide, za dost podrobný rozbor mojí povídky. V prvé řadě bych chtěl říct, že námět mi dal Max, který po mě chtěl nějakou válečnou povídku. A přiznám se, že ohledně zbraní a válek nemám tolik informací, nedejbože zkušeností, abych v téhle oblasti mohl být dostatečně realistický. Vycházel jsem z toho, co znám a jak si myslím, že by to mohlo být. A tu nahotu jsem využil schválně. No a některé věci jsem v povídce více nerozepisoval, protože jsem je nechtěl považovat za důležité. Jinak, tahle tvoje kritika mě od psaní čehokoli dalšího rozhodně neodradí. Ba naopak, líbí se mi. :)

Zpět na “OSOBNÍ TVORBA”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 hosti