Chat pro oprávněné uživatele běží denně od 18:00 do 21:00.

T. C. Johnson: Děti se sexualizovanými projevy

Odborné texty na téma Dětská sexualita. Populárně-naučné články z médií s odbornými komentáři k nim, výpisky z knih, vědecké studie a výzkum.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7542 x
Kontaktovat uživatele:

T. C. Johnson: Děti se sexualizovanými projevy

Příspěvekod Plyšáček » 21.1.2016 9:40:46

Děti a sexualita


Porozumění přirozeným a problémovým projevům

Toni Cavanagh Johnson, Ph.D.



Obrázek
odkaz a zdroj: tcavjohn.com

V roce 2008 vydalo Občanské sdružení Rozum a Cit
http://www.rozumacit.cz

Toni Cavanagh Johnson, Ph.D., je licencovaná klinická psycholožka se soukromou praxí v Jižní Pasadeně v Kalifornii. Přednášela na téma zneužívání dětí a dětské sexuality v Austrálii, na Novém Zélandě, v Jižní Americe, Evropě, Jižní Africe, Kanadě, Hongkongu a napříč Spojenými státy. Poskytuje konzultace sociálním pracovníkům zabývajícím se ochranou dětí, odborníkům, právníkům, policii, kurátorům a soudům v záležitostech týkajících se zneužívání a domácího násilí.


Tuto knihu jsem zvolil jako základní dokument pro uvedení do problematiky dětské sexuality. Rozebereme ji velice detailně, jelikož se mi jeví jako poměrně povedená, napsaná skutečnou odbornicí. Ačkoliv je zaměřena spíše na děti s nadměrně rozvinutou sexualitou, věnuje se zároveň dětem, u nichž se projevuje zdravě, tedy přirozeně.

Citace z knihy budu v následujících příspěvcích uvádět vždy jako citace, své komentáře jako prostý text.
MÁTE-LI NĚJAKÉ VHODNÉ KOMENTÁŘE - AŤ JIŽ KE KNIZE NEBO MÉMU ROZBORU, PIŠTE JE PROSÍM SEM:
Komentáře ke knize
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7542 x
Kontaktovat uživatele:

T. C. Johnson: Děti se sexualizovanými projevy

Příspěvekod Plyšáček » 21.1.2016 9:55:01

Mgr. Lucie Zemánková v úvodu píše:U dětí lze někdy jen těžko rozlišit, jde-li o projevy zdravé a přirozené, nebo zda signalizují nějakou poruchu, problémy či reakci na trauma. V dalším textu věnujeme velkou pozornost odlišení projevů „přirozených a zdravých“ od „znepokojujících“ až po ty, které si žádají „vyhledání odborné pomoci“. Důležité je rozpoznání možného sexuálního zneužívání dítěte, které může být v pozadí některých sexualizovaných projevů a jehož přehlédnutí by mohlo způsobit pro další vývoj dítěte velké problémy.


Všimněme si, že kniha bude mapovat jak přirozenou - zdravou - dětskou sexualitu, tak i sexualitu určitým způsobem probuzenou - aktivovanou, a to až k patologickým stavům.
Bude se rovněž dotýkat problematiky sexuálního zneužívání (SZ) dětí, což zapadá do našeho studijního zaměření.

Přirozené a zdravé sexuální chování
Asi u 40 až 85 % dětí se v určitých rysech sexualizované chování projeví ještě před dovršením 13 let (Finkelhor, 1983; Friedrich, 1991; Gil & Johnson, 1993; Goldman & Goldman, 1988; Haugaard & Tilly, 1988; Johnson, Huang a kol., 2004; Larsson & Svedin, 2001). Následující text přispívá k porozumění míře přirozeného a zdravého sexuálního chování u dětí malých až do věku nástupu puberty a porovnává ho se znaky chování, které lze považovat za problémové.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7542 x
Kontaktovat uživatele:

T. C. Johnson: Děti se sexualizovanými projevy

Příspěvekod Plyšáček » 26.1.2016 10:34:52

Co by měl vědět každý, kdo přijde do kontaktu s dětmi, jejichž chování má některé sexualizované rysy


1. Většina projevů vztahujících se k intimitě u malých dětí je přirozená a zdravá. To, co bychom mohli nazvat jako sexuální zvídavost, tedy chování a hry zaměřené na intimní tématiku, je přirozenou součástí dětského vývoje.

Přirozené a zdravé objevování lidské sexuality a pohlavní identity v dětství je především procesem získávání informací, v němž děti mezi sebou prozkoumávají části lidského těla jeho pozorováním a dotýkáním se (např. hra na doktora), případně si osvojují základní rozdělení rolí dle pohlaví (např. hra na domácnost). Děti, které se zapojují do přirozené a zdravé sexuální hry, jsou přibližně stejného věku, jsou ve stejném vývojovém období a jejich hra vzniká na základě touhy po objevování. Vzájemné sexuální hry se mohou objevit i u sourozenců, avšak většina podobných aktivit se odehrává mezi kamarády venku či ve škole. Jednotlivé jevy sexuálního chování se vzájemně odlišují svojí povahou a četností a objevují se v určitých vývojových fázích dítěte. Dětská pohlavní zvídavost by měla být vyvážena zájmem o jiné běžné aspekty jejich života. Přirozené a zdravé sexuální objevování může někdy vyústit v pocit nepatřičnosti, ale nemělo by v dítěti zanechat závažné pocity viny, studu, strachu, vzteku či napětí. Je-li dítě přistiženo při takovém chování a vyzváno k zastavení podobných aktivit, zpravidla jej – alespoň před zraky dospělých - omezí. Projevy dítěte při sexuální hře by měly být „bezstarostné“ a „spontánní“. Dítě většinou zjistí, že dotýkání se vlastních genitálií přináší příjemné pocity, některé děti pociťují i vzrušení a některé mohou dosáhnout až orgasmu, nicméně toto se vyskytuje spíše u dětí starších, které vstupují do puberty.

Abyste získali představu, co je obvyklé a co lze u dítěte očekávat, je užitečné hovořit s dalšími rodiči nebo osobami, které pečují o děti podobného věku. Vlastní zážitky z dětství se nedoporučuje brát jako normu pro přirozené dětské sexuální chování v dnešní době. V současnosti je otázka sexu a sexuality ve společnosti daleko více zastoupena, a děti tak mají větší znalosti a přehled o sexuálním chování, než tomu bylo dříve. To však ještě neznamená, že dítě všemu v této oblasti rozumí.

Rád bych se pozastavil u několika bodů:
Přirozené a zdravé objevování lidské sexuality a pohlavní identity v dětství je především procesem získávání informací, v němž děti mezi sebou prozkoumávají části lidského těla jeho pozorováním a dotýkáním se...

Objevování sexuality obvykle začíná dříve, než si člověk začne více uvědomovat ostatní lidi ve svém okolí. Již v prvním roce života začíná miminko objevovat hmatem jednotlivé části svého těla. V intimních oblastech se často zdržuje po delší čas, jelikož objevuje příjemnost dotyků v těchto partiích svého tělíčka. Neohrabanými pohyby dráždí své pohlaví, případně používá plenu a jiné předměty. Rodiče jsou tímto chováním svých potomků mnohdy značně zaskočeni (oni se nepamatují, co sami v tomto věku dělali), neměli by však nikdy reagovat podrážděně či vyděšeně. Rozhodně by neměli dítěti toto zakazovat či je dokonce za toto chování trestat. Vždy jde o jistou citlivou diskrétnost.
Chlapečci mohou mít často po rozbalení pleny erekci, vzrušení může být patrné i u holčiček na buchtičce. Dcera mluvila o "nabobtnalé pipce". Jedná se o přirozené projevy těla související se sexualitou, která je u těch nejmenších dětí prožívána jinak - nemají ji spojenou s erotickými představami (alespoň co se domníváme, je otázkou, jak vnímají sny a obrazy v nich). Jednoduše vnímají slastné pocity při stimulaci vlastních genitálií. (Tak jednoduché to zase není, toto si zaslouží v budoucnu samostatný výzkum.)

Vzájemné sexuální hry se mohou objevit i u sourozenců, avšak většina podobných aktivit se odehrává mezi kamarády venku či ve škole.

Mezi sourozenci opačného pohlaví (ale nejen opačného pohlaví) se za celé dlouhé mládí obvykle odehraje celá řada zajímavých objevných zkušeností.

Přirozené a zdravé sexuální objevování může někdy vyústit v pocit nepatřičnosti, ale nemělo by v dítěti zanechat závažné pocity viny, studu, strachu, vzteku či napětí.

Pocity studu a nepatřičnosti sexuálních projevů jsou obvykle vysvětlovány vlivem výchovy. Mám však za to, že se jedná o významnější záležitost, která pramení ze samé podstaty lidské duše (psychiky) a jejích archetypálních (předem daných, nevědomých) vzorců (programů podvědomě určujících lidské prožívání a chování).

Je-li dítě přistiženo při takovém chování a vyzváno k zastavení podobných aktivit, zpravidla jej – alespoň před zraky dospělých - omezí.

Zde autorka zřejmě zmiňuje jak objevování pohlavních rozdílů při hrách s vrstevníky, tak i soukromou masturbaci u dětí. Již slovo "přistiženo" navozuje u rodičů či obecně vychovatelů dojem, že je jejich úkolem děti "hlídat" a zamezovat v těchto projevech, kterou jsou považovány za "nepatřičné". Přitom nepatřičné, spíše nevhodné, je pouze to, pokud by se měly odehrávat na veřejnosti před zraky ostatních.

Dítě většinou zjistí, že dotýkání se vlastních genitálií přináší příjemné pocity, některé děti pociťují i vzrušení a některé mohou dosáhnout až orgasmu, nicméně toto se vyskytuje spíše u dětí starších, které vstupují do puberty.

Snad každý zažil během svého dětství (myšleno útlé dětství, tak do 6 let) jisté sexuální vzrušení (jinak vnitřně prožívané než u pubescenta nebo dospělého jedince). Otázka dětských orgasmů si jistě zaslouží samostatné téma. Rozhodně to nejsou stavy ojedinělé a už vůbec omezené na starší věk.

Abyste získali představu, co je obvyklé a co lze u dítěte očekávat, je užitečné hovořit s dalšími rodiči nebo osobami, které pečují o děti podobného věku.

Někteří rodiče by se mohli cítit "jako úchylové", pokud by se měli bavit mezi sebou o sexualitě svých dětí. Jiní by to mohli naopak přehánět a překračovat jisté meze slušného chování a vstupovat do intimní sféry svých potomků. Každopádně z vědeckých důvodů bude zajímavé dělat veřejné dotazníkové průzkumy s dotazy na sexuální chování potomků dotazovaných.

Vlastní zážitky z dětství se nedoporučuje brát jako normu pro přirozené dětské sexuální chování v dnešní době.

Nejde jen o dnešní dobu. Obecně by byla velká chyba vycházet jen ze svých osobních zážitků - chceme-li se bavit o vědeckém bádání.

To však ještě neznamená, že dítě všemu v této oblasti rozumí.

Dítě všemu kolem sexu rozhodně nerozumí, svoji sexualitu vnímá jedinečným způsobem (v závislosti na věku, vyspělosti, osobních zkušenostech, preferencích, tělesné konstituci, ap.). Nemůžeme nikdy prohlásit (autorka toto nezastává), že by si sexualitu vůbec neuvědomovalo. Uvědomuje, ale jinak, než dospělý.

V současnosti je otázka sexu a sexuality ve společnosti daleko více zastoupena...

Je to tak. A považuji to za určitý problém. Na děti (i ty nejmenší) podprahově či i přímo stále působí řada erotických podnětů. Pokud je dokáží "chápat", ukládá se v nich jisté "napětí" (dané zvýšenou hormonální činností) a ony pak často neví, co s tím. Nebo ví a vede to k jejich zvýšené sexuální aktivitě.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7542 x
Kontaktovat uživatele:

T. C. Johnson: Děti se sexualizovanými projevy

Příspěvekod Plyšáček » 28.1.2016 19:26:13

2. Sexualizované chování u dětí se vyskytuje na kontinuu od projevů přirozených až po ty, které lze považovat za nějak problematické.

Dříve převládal názor, že sexuální problémy u dětí jsou podobné povahy jako u dospělých. Lidé nedokázali nahlížet rozdíl mezi sexualitou dítěte a dospělého. Tento nedostatek vedl ke srovnávání sexuálních problémů dětí a dospělých. Až podrobnější studium dětských sexuálních problémů vedlo k většímu porozumění. Nyní víme, že existují děti s různou závažností sexuálních problémů, a i když se dítě dopouští sexuálního obtěžování, jde o zcela odlišný případ než u dospělého.

Existuje kontinuum sexualizovaného chování u dětí, od přirozených projevů až k sexuálnímu zneužívání jiných dětí. Většina sexuálních projevů u dětí je, jak již bylo řečeno v 1. bodě, přirozená a zdravá, nicméně u některých i malých dětí se mohou vyskytnout projevy, které lze považovat za problematické. Takové děti můžeme rozdělit do tří skupin:

a) děti sexuálně reagující
b) děti, které se výrazně věnují vzájemným sexuálním hrám
c) děti, které sexuálně obtěžují jiné děti

Je důležité vědět, že některé (i když zdaleka ne většina) děti byly sexuálně zneužívány, a proto se tak projevují. Jindy je příčinou to, že děti byly vystaveny příliš velké míře „dospělé“ sexuality.


V tomto druhém bodě autorka zmiňuje důležitý poznatek, že dětská sexualita je výrazně odlišná od sexuality dospělých, což jen posiluje důvodné opodstatnění našeho záměru rozvíjet vědecký obor dětská sexualita. Naši pozornost začíná zaměřovat na děti chovající se nepřirozeně a sexuálně nestandardně.

Děti, které jsou nadměrně sexuálně vzrušivé, mají tendenci k takovým projevům i v přítomnosti dospělých. Je možné odklonit situačně jejich pozornost k jiné činnosti, často se však znovu k problematickému projevu vrátí. Zpravidla tyto děti sexuálně stimulují sami sebe, někdy se však stane, že svůj sexuální zájem obrátí na druhého a to i dospělého člověka. V takovém případě však nepoužívají žádný nátlak ani násilí. Na první pohled se sice takové chování může jevit jako obtěžování. Pokud však dotyčný odmítne spolupracovat, tyto děti dále dotyčného nenutí a snaží se pro svou „hru“ získat někoho jiného. V jádru tohoto chování je zmatek, strach nebo úzkost z lidské sexuality, tedy projevy, které mohou být v dítěti pevně zakořeněné. Dítě se skrze toto chování snaží porozumět a zvládnout nejistotu, snížit napětí. Některé děti, které byly sexuálně zneužité, se snaží zpracovat tento traumatický zážitek skrze to, že se stejným způsobem chovají k jiným dětem či dospělým. Sexualizované chování dětí je často vyústěním napětí, strachu, pocitů viny či zmatenosti, které dítě prožívá. Často lze rozpoznat, co bylo „spouštěčem“ tohoto chování. Některé děti popisují zážitky, které by se daly charakterizovat jako sexuální vzrušení, ale je to spíše výjimečné. Tato skupina dětí je ze všech tří zdaleka největší.


Zpravidla tyto děti sexuálně stimulují sami sebe, někdy se však stane, že svůj sexuální zájem obrátí na druhého a to i dospělého člověka.

Rád bych zde přítomným pedofilům připomenul zcela jasný poznatek, že i kdyby dítě sebe více doráželo, prosilo a žadonilo, nesmí dojít k sexuálnímu jednání - žádného druhu (ani bezkontaktnímu). I když si to dítě přeje, přesto by to bylo sexuální zneužití (SZ) a dítě by mohlo mít díky tomu psychické problémy v budoucnu.

Na první pohled se sice takové chování může jevit jako obtěžování.

Mne osobně nesmírně baví, když mě nějaká žákyňka začne "obtěžovat", ale naštěstí "v tom umím chodit". Některé děti - zvláště dívenky - jsou nadmíru mazlivé a opravdu se i k téměř neznámým lidem chovají až nemístně důvěrně. Zde autorka popisuje spíše extrémnější případy, kdy dítě přímo atakuje intimní místa, případně si přikládá ruku dospělého na své genitálie a žádá o masturbaci.

V jádru tohoto chování je zmatek, strach nebo úzkost z lidské sexuality, tedy projevy, které mohou být v dítěti pevně zakořeněné. Dítě se skrze toto chování snaží porozumět a zvládnout nejistotu, snížit napětí. Některé děti, které byly sexuálně zneužité, se snaží zpracovat tento traumatický zážitek skrze to, že se stejným způsobem chovají k jiným dětem či dospělým. Sexualizované chování dětí je často vyústěním napětí, strachu, pocitů viny či zmatenosti, které dítě prožívá.

S tímto spíše nesouhlasím. Pokud se dítě něčeho bojí, nebude to vyhledávat a tím "snižovat napětí". Nejde ani o "zpracování traumatického zážitku" nápodobou. Zkrátka dítě se něco naučilo, jisté energetické okruhy jeho těla jsou aktivovány, a pokud v tom našlo jisté zalíbení, vyhledává další zdroje potenciální rozkoše. Chce to zkoušet s jinými, chce zaučovat jiné děti - aby nepřišly o tu "slast". Je to chování nepřirozené, nestandardní či nadstandardní, ale nejde o "únik" a "zpracovávání traumatu", ale o další vlnu sexuálních projevů. I s tímto vysvětlením je však opodstatněné konstatování, že takovéto dítě potřebuje odbornou pomoc.

Dítě se skrze toto chování snaží porozumět a zvládnout nejistotu, snížit napětí.

Snaží se porozumět své sexualitě a sexualitě jiných lidí, dále experimentuje. A snižuje maximálně tak napětí skrze dočasné sexuální uspokojení - ukojení.

Některé děti popisují zážitky, které by se daly charakterizovat jako sexuální vzrušení, ale je to spíše výjimečné.

Pokud dítě samo od sebe začíná jakékoliv erotické či sexuální aktivity, jedná z vlastní sexuální touhy a je vzrušené. Nikdy se nejedná o prosté naučené chování, které by pro něj nemělo žádný emocionální rozměr. Je to určitý druh patologie, není to však chování bezpříčinné a bez smyslu.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7542 x
Kontaktovat uživatele:

T. C. Johnson: Děti se sexualizovanými projevy

Příspěvekod Plyšáček » 2.2.2016 9:41:10

Sexuální projevy dětí z druhé skupiny: děti, které se výrazně věnují vzájemným sexuálním hrám, jsou časté. Mohou se objevovat čistě ze zvyku a mohou pokrývat celé spektrum sexuálního chování dospělých. Tyto děti bývají nedůvěřivé, zraňované nebo opomíjené dospělými, a proto se upínají především na jiné děti. Chybí-li dítěti pevný a jistý citový vztah s dospělým, nemá-li v něm dostatečnou oporu, jsou sexualizované projevy způsobem, jak zvládnout pocity opuštění, zanedbání a strachu. Tyto děti obvykle nemívají pevný citový vztah k ostatním dětem ani k dětem, se kterými provozují sexuální hry. Sexuální chování jim slouží jako náhražka za nenaplněný citový vztah a snižuje pocit osamělosti. Sexuální projevy je většinou těžké zastavit, jelikož tyto děti je nepovažují za něco špatného, ale spíše za způsob, jak si získat větší blízkost a pocit bezpečí. Mohou ostatní děti přemlouvat, ale nevyvíjejí nátlak. Nachází si k sobě partnery, kteří s nimi spolupracují dobrovolně, kteří se také cítí osaměle a kteří s nimi dokáží „udržet tajemství“ před rodiči nebo jinými vychovateli. Některé tyto děti zažívají sexuální vzrušení, avšak většina nikoli. Jedná se o druhou největší skupinu dětí s problematickými sexuálními projevy, avšak je jich podstatně méně než dětí „sexuálně reagujících“.


...sexualizované projevy způsobem, jak zvládnout pocity opuštění, zanedbání a strachu.

S tímto vysvětlením bych spíše souhlasil. Sexem dítě řeší absenci hlubokého láskyplného vztahu, díky intimitě s jiným dítětem prožívá projevy něžností, kterých (v přirozené a nesexuální podobě) se mu často nedostává od blízkých dospělých. Logičtější vysvětlení, než to, které bylo uváděno v předchozím odstavci - že se sexualizovanými projevy snaží řešit trauma.
Zde to autorka opisuje ještě jiným způsobem:
Sexuální chování jim slouží jako náhražka za nenaplněný citový vztah a snižuje pocit osamělosti.

Sexuální projevy je většinou těžké zastavit, jelikož tyto děti je nepovažují za něco špatného...

Ono na nich samo o sobě také nic "špatného" není. Je těžké je zastavit, jelikož v nich dítě evidentně našlo zalíbení a vzrušení. Nesouhlasím s následujícím tvrzením:
Některé tyto děti zažívají sexuální vzrušení, avšak většina nikoli.


To by mě tedy zajímalo, jak toto zkoumali! Pokud jde dítě dobrovolně do sexuálních aktivit, je to jednoznačně pro pocitovou odměnu - libé pocity či přímo vyvrcholení. Je možné, že má na sexu jistou "nepříjemnou a nutkavou závislost", ale jistě se nevrhá do sexuálních aktivit jen "ze zvyku" a bez sexuálního vzrušení. Bezcílným činnostem se nikdo neoddává pravidelně a dobrovolně.

Nachází si k sobě partnery, kteří s nimi spolupracují dobrovolně, kteří se také cítí osaměle a kteří s nimi dokáží „udržet tajemství“ před rodiči nebo jinými vychovateli.


Dobrovolná spolupráce nemusí souviset s pocity osamělosti. Jde spíše o to, jak je "partner" ze své přirozenosti sexuálně "nastaven", jaký má vztah k iniciátorovi - zda jej má rád, a zda mu vzájemná intimní interakce přináší potěšení. Ono "udržení tajemství" je svým způsobem intuitivně chápané a děti si většinou nemusí sáhodlouze vysvětlovat, proč o jejich tajných aktivitách nemají vědět ostatní. Je to něco v té největší hloubi lidské bytosti, že se s intimními záležitostmi nesvěřuje a svým způsobem se za ně stydí.

Třetí skupinou jsou děti, které sexuálně zneužívají jiné děti. Je u nich zřetelný nárůst problémového chování během vývoje. Jejich myšlení a chování je ovlivněno silnými nejistotami z lidské sexuality a tendencí ji spojovat s agresí. Tyto děti, aby dosáhly cíle, používají (pokud neatakují dítě velmi malé, které nerozumí, co po něm vyžadují) přímý nátlak, jako např. uplácení, podvádění, manipulaci nebo psychické či fyzické vydírání. Fyzický nátlak není až tak obvyklý, protože tyto děti si vybírají spíše děti v nějakém ohledu slabší či zranitelné – vývojově opožděné, sociálně izolované či citově deprivované. Tyto oběti mohou být mladší, stejně staré, ale i starší. Tito dětští zneuživatelé se i v jiných oblastech chovají často impulzivně a agresivně. Některé děti jsou sexuálně zneužívány. Děti, které sexuálně zneužívají, mají problémy i v dalších oblastech svého života. Dětských sexuálních zneuživatelů je velmi málo, ale v okamžiku, kdy dojde k odhalení problému, je nezbytné vyhledat odbornou pomoc.


Do této skupiny autorka řadí, na rozdíl od skupiny předchozí, děti s agresivnějšími sexuálními projevy, které používají manipulaci a nátlak k dosažení cíle. Uvádí, že někteří tito abusoři jsou sami sexuálně zneužíváni. Já mám za to, že je jich dokonce většina.

Jejich myšlení a chování je ovlivněno silnými nejistotami z lidské sexuality a tendencí ji spojovat s agresí.


Jistě většinou prožívají výrazné nejistoty, co se sexuality a života obecně týče. Sexualitu vnímají tak, jak jim byla, často od toho nejútlejšího věku, prezentována. Nejsou vlastně schopny láskyplného a něžného chování. Sex mají spojený s agresí.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7542 x
Kontaktovat uživatele:

T. C. Johnson: Děti se sexualizovanými projevy

Příspěvekod Plyšáček » 5.2.2016 18:03:29

3. Děti, které sexuálně zneužívají jiné děti, by neměly být ztotožňovány
s dospělými, kteří jsou pachateli sexuálních deliktů.


Chování dětí nelze v žádné oblasti ztotožňovat s chováním dospělých; tím méně pak v oblasti sexuální. Ve společnosti je zakořeněné, že dětští sexuální zneuživatelé jsou jen menšími kopiemi dospělých sexuálních násilníků. Základní rozdíl je v tom, že všichni dospělí, kteří provozují sexuální aktivity s dětmi, jsou pachateli sexuálního zneužívání. Dospělí pachatelé mají zkušenosti se sexuálním vzrušením a snaží se ho docílit, zatímco u dětí to neplatí. Pedofilové jsou lidé, jejichž objekty sexuálního vzrušení jsou primárně děti, zatímco děti žádné primární objekty sexuální přitažlivosti nemají. Mnoho dospělých páchajících sexuální delikty hledají oběti, nad kterými mají převahu, kde mohou uspokojit svou potřebu nadřazenosti, síly a kontroly. U dětí se tento důvod vyskytuje jen velmi sporadicky. Většina dětí, které sexuálně obtěžují jiné děti, touto cestou ventiluje svůj pocit strachu nebo zranění. Dospělí jsou si vědomi toho, že provozování sexu s dítětem je nelegální a trestné, což je zakotveno v trestním zákoníku. Toto téměř žádné dítě neví. Většina dětí má povědomí o tom, že dávat najevo sexuální projevy u nich není zcela v pořádku, avšak neoperují s termíny jako „ilegalita“, „amorálnost“ nebo „trestní odpovědnost“. Tvoří si úsudek na základě toho, co by jim nejspíš řekli rodiče nebo učitelé, kdyby je přistihli.


Dospělí pachatelé mají zkušenosti se sexuálním vzrušením a snaží se ho docílit, zatímco u dětí to neplatí.


Toto je na samostatné téma. Vyjádřím se jen krátce. Některé (netvrdím že většina) malé děti rozumí svému tělu, jeho energiím a sexualitě lépe, než mnozí dospělí. Od dospělého, který nemá zkušenosti se zneužíváním, je naivní tvrzení, jak jsou nebo nejsou děti vzrušivé a jak sexuálně či nesexuálně ty které aktivity vnímají. Máme mnoho abusorů, kteří referují mnohdy o něčem zcela jiném. Některý jedinec je schopen ve třech letech takových sexuálních prožitků, jakých není schopen ani mnohý jedinec dospělý a vyzrálý. U dětí obecně se jedná samozřejmě spíše o autoerotiku a poměřuji hloubku orgasmů. Jednotlivé rozdíly v tzv. "sexuálních vlohách" jsou někdy tak výrazné, že ani věk v určitých případech není rozhodujícím závažím na pomyslných vahách.

Pedofilové jsou lidé, jejichž objekty sexuálního vzrušení jsou primárně děti, zatímco děti žádné primární objekty sexuální přitažlivosti nemají.


Ovšem toto je zajímavá věta! Vyvstává nesmírně podnětná otázka: Jaké sexuální orientace jsou malé děti? Pokud společně provozují sexuální hry, jistě se nevyjádříme v tom smyslu, že se chovají pedofilně, tedy že jsou přitahovány druhým dítětem. Vidí ve svém vrstevníkovi jednoduše ono "opačné" pohlaví, vyzrálost pohlavních znaků nevnímajíce, nebo si jej představují jako dospělý objekt své preference? Anebo nemá ani smysl hovořit o tom, jak jsou malé děti "orientovány"?

Mnoho dospělých páchajících sexuální delikty hledají oběti...


Je potěšující, že z podmětu předchozí věty "pedofilové" přešla správně v této větě na "dospělí páchající sexuální delikty". Autorka tedy zřejmě správně rozlišuje mezi termíny pedofil a abusor.

Většina dětí, které sexuálně obtěžují jiné děti, touto cestou ventiluje svůj pocit strachu nebo zranění.


Proč opět tento zažitý názor? Pokud mají ze zneužívání nepříjemný pocit, mohou si "vybíjet vztek" na jiných. Pokud jsou navyklé na pocity slasti, navíc jsouce často bez zábran a studu, hledají uspokojení, kde jen to jde. Nebo "pro velikou lásku" k vrstevníkovi jej chtějí "zaučit", aby i on poznal pocity blaha.

Většina dětí má povědomí o tom, že dávat najevo sexuální projevy u nich není zcela v pořádku...


Toto je zajímavý úkaz. Jako by tyto tendence byly tak vnitřně předprogramované, jakýmsi "hlasem svědomí", že se je většinou nemusí nikdo učit. Pokud je některé děťátko od přírody v těchto otázkách příliš spontánní, výchova většinou brzy udělá svoje a zakáže cokoliv, co by kladlo rovnítko mezi děti a sex. Je to tak zřejmě správné. Jistá zdrženlivost a stud jsou v útlém věku zárukou bezpečného sexuálního vývoje.

Tvoří si úsudek na základě toho, co by jim nejspíš řekli rodiče nebo učitelé, kdyby je přistihli.


Zde je důležitá citlivost v přístupu a diskrétnost při vysvětlování. Při hrubém přístupu či dokonce trestání může dítě utrpět psychicky podobně, jako při zneužívání. Mám za to, že jedny z největších psychických bloků mezi rodiči a jejich (třeba již dospělými) potomky (nejvíce asi v pubertě), mají svůj původ v represi přirozeného sexuálního vývoje v dětství - např. zákazech či znemožňování (nedostatek soukromí) masturbovat.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7542 x
Kontaktovat uživatele:

T. C. Johnson: Děti se sexualizovanými projevy

Příspěvekod Plyšáček » 9.2.2016 9:30:58

4. Je důležité, aby rodiče či jiné osoby, které o děti pečují, je za sexuální projevy netrestali a neodsuzovali.

Dospělí zaujímají k sexualizovaným projevům dětí často velmi negativní postoj. Je však důležité si uvědomit, že děti jsou malé a citlivé. Reakce dospělých se tak nutně odrazí v jejich postoji k sexualitě, v jejich sebevědomí a pohlavní identitě. Dospělý by měl pocity, které v něm dítě vyvolává – vztek, rozčarování nebo zmatek, probrat se svým partnerem, jinými dospělými nebo nejlépe s odborníkem. Příčina sexualizovaných projevů dítěte může ležet zcela mimo dítě. Např. je-li dítě sexuálně zneužívané, mohou být sexualizované projevy způsobem, jak se s tímto traumatem vyrovnává nebo či touto cestou jen kopíruje chování dospělého. Dítě tedy nelze za takové chování vinit či trestat.


Toto poznání je v dnešní době již docela rozšířené mezi většinu běžné populace a přístup rodičů k sexuálním projevům jejich dětí se v mnohém zlepšil.


5. Dospělí by neměli zaměňovat vlastní sexuální pocity, představy a projevy s dětskými.

Termín „děti se sexualizovanými projevy,“ se kterým tato příručka pracuje, může být matoucí. Projevy, o kterých se zde u dětí zmiňujeme, jsou sice „sexuální“ v praktickém slova smyslu, ale oproti dospělým je rozdíl v tom, že děti v nich onu „sexualitu“ nevidí. Termín „sexualizované projevy“ je zde používán zjednodušeně, přesnější by bylo uvádět „projevy, které se vztahují k sexu a sexualitě“.


Většina dětí prožívá svoji sexualitu výrazně odlišně od způsobu, jaký známe my dospělí. Více se zaměřují na vlastní tělo, jeho zkoumání, vzrušuje je hra s vlastními pohlavními orgány, někdy je testují až k prahu bolesti, vzrušuje je romantické vyobrazení lásky mezi dospělými partnery - viz. pohádky o princeznách ap. To, jaké mají doprovodné představy či přímo "sexuální fantazie" při masturbaci nebo jaké mají "erotické sny", bude na samostatnou vědeckou práci.

Dospělých, kteří mají zkušenosti s orgasmem před dvanáctým rokem života, je méně než 20 % (Johnson, Huang, Simpson & Doonan, 2004).


Toto číslo budeme těžko prověřovat. Já bych to odhadoval na počet vyšší, zvláště u děvčátek. Některá z nich jsou v předškolním věku nesmírně aktivní a vynalézavá a v postýlkách se někdy odehrávají šílené věci... Pravda, je otázkou, kolika masturbujícím dětem se podaří dosáhnout orgasmu. "Technicky", z hlediska biologie, jsou toho schopny prakticky všechny děti, některé ovšem ne samy bez dopomoci. Mně osobně se to podařilo kolem pěti let. Pak jsem se k těmto aktivitám vrátil až v pubertě.

U dětí v předpubertálním věku sexuální aktivita většinou není nástrojem k vyjádření touhy po sexuálním uspokojení, jako spíše snahou po objevování lidského těla, příp. pohlavních rozdílů. Některé děti tvrdí, že se jejich pocity při tomto „objevování“ blíží skutečnému sexuálnímu vzrušení, ostatní je popisují jako divné nebo zábavné, někteří popisují jakési chvění, jiní jsou zase vzrušení jako při každé činnosti, kterou pokládají za cosi zakázaného. Některé děti, především ty, jejichž sexuální vývoj je poznamenán nepříjemnými zážitky ze strany dospělých, popisují tyto pocity jako nepříjemné, nepohodlné, matoucí nebo dokonce děsivé.


Každý to má jinak. V prvé řadě jde o objevování možností a schopností vlastního těla. Řada dětí objevuje již velice brzy, že "to nemá jenom na čůrání". Pokud ale masturbují, dělají to proto, aby dosáhly "sexuálního uspokojení" - na úrovni dětské sexuality, samozřejmě. Děti, které nejsou zatím schopny pociťovat erotický rozměr sebe objevných aktivit, mohou při dotazování (nevím, zda a jak to autorka prováděla) mluvit o "divných a zábavných pocitech". Tyto formulace mohou být ovlivněny i rozpaky bavit se s někým o niterných erotických pocitech. Vzrušení z toho, že se jedná o zakázanou aktivitu, může být přítomno, může i výrazně posilovat erotičnost okamžiku, ale některé děti toto "napětí ze zakázaného" a výčitky svědomí odradí a zastaví v další činnosti.

Přestože sexuální projevy dětí mohou vypadat jako u dospělých, děti většinou nemají zkušenosti se stejnými erotickými podněty jako dospělí. Tato informace je velmi důležitá pro posuzování situace. Někteří dospělí jsou pohoršeni pocitem, že dětské sexualizované projevy doprovázejí stejné myšlenky a pocity jako u dospělých, následkem čehož na tyto děti pohlížejí s opovržením.


S tímto v podstatě souhlasím. Pro pedofila je nebezpečná situace, kdy vnímá koketování dítěte ve stejném významu a se stejným podtextem jako mezi dospělými nebo kdy se domnívá, že dítě "touží" po sexu v pravém slova smyslu. V naprosté většině případů tomu tak není. A i kdyby se nějaké takové dítě našlo, případné zneužití by mohlo mít negativní důsledky pro jedince v budoucnu. O jednom takovém případu referuje Asce v Komentářích: "Manželka mi vyprávěla, že ještě v předškolním věku např. snila, jak každá pánská návštěva, kolemjdoucí muž (dospělí lidé, nikoliv vrstevníci), „to do ní strkají“. Tedy ne, že si s ní hrají, ale že s ní souloží. Pravidelně vícekrát denně masturbovala a toto si při tom představovala. Aktivně pány vyhledávala…"

Většina malých dětí si nepřipouští myšlenku, že jejich chování je „sexualizované“ ve smyslu, v jakém to chápeme my. V zájmu dítěte není dobré posuzovat jeho chování jako „sexualizované“, lepší je brát každý projev samostatně – např. „dotýkání se penisu,“ „dráždění genitálií“ apod. Mluvit s dětmi o sodomii, znásilňování, orálním sexu, felaci apod. ničemu nepomůže; pouze je to zmate, poznamená jejich chování a přesvědčí dospělé o tom, že dětský a jejich pohled na sex a sexualitu je totožný.


Ano. Dětská sexualita je značně odlišná od sexuality dospělých. Mnohem významnější roli v ní hrají jemné pocity, stud, hravá a dovádivá interakce s vrstevníky, masturbace a erotické představy mnohdy dosti nesexuálního rázu (představa pusinkování, líbání, hlazení, objímání, unášení v náruči ap.).
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7542 x
Kontaktovat uživatele:

T. C. Johnson: Děti se sexualizovanými projevy

Příspěvekod Plyšáček » 12.2.2016 14:56:03

6. Sexualizované projevy jsou často pouze dočasné povahy. Za pomoci odborníka se často podaří nežádoucí projevy odstranit.

Výzkumy potvrzují, že sexualizované projevy (a to i ty, které jsou spojené s osaháváním druhých u dětí) nepokračují zpravidla do dospělosti (Chaffin, Letourneau & Silovsky, 2002). Tato domněnka vznikla z toho, že lidé stále zaměňují dětské sexualizované projevy s dospělými pachateli sexuálních deliktů a jsou přesvědčeni, že jakmile dítě začne se sexuálním obtěžováním, již v něm nepřestane. Je nutné dodat, že přestože u většiny dětí tyto sexuální projevy v období puberty a dospělosti mizí, existuje určité procento dětí, u kterých projevy přetrvávají. Tito tvoří onu rizikovou skupinu. Je třeba tyto děti identifikovat a zamezit v dalším pokračování sexualizovaných projevů.


Není zcela zřejmé, o jak starém jedinci zde autorka píše. Pokud píše, že "u většiny dětí tyto sexuální projevy v období puberty a dospělosti mizí", co míní tzv. "sexualizovanými projevy" u dospělých? Zdá se, že chtěla spíše poukázat na to, že "obtěžující sexualizované chování" či zneužívání ze strany dětí v pubertě obvykle končí a přechází v běžnou sexualitu adolescentů, avšak někteří pubescenti i dospělí pokračují ve zneužívání.

7. Problémy v sexuálním chování jsou pouze jednou částí celkového chování dítěte.

Sexualizované projevy dítěte by neměly přehlušit chování jako celek, a to jak u dítěte samotného, tak u rodiče. Někteří rodiče jsou sexualizovanými projevy svého dítěte nadměrně zaujati, protože takové chování u svého dítěte zcela odmítají, a často v důsledku toho přehlíží osobnost dítěte jako celek.


Je poté otázkou, co je úchylnější. Zda dítě s jistými většími sexuálními potřebami nebo pominutý rodič fanaticky ujíždějící na zkoumání, mapování nebo omezování těchto projevů.

8. Problémy v oblasti sexuality či vážné dlouhodobé následky v důsledku sexuálního zneužívání dítěte nejsou nutnou podmínkou.

Naneštěstí mnoho lidí věří, že prakticky u všech sexuálně zneužívaných dětí se v průběhu života vyvinou vážné dlouhodobé problémy. Tento postoj vede k pocitu beznaděje, což má na oběť sexuálního zneužívání nepříznivý dopad a nedává šanci k uzdravení. Zda se dítě bude schopné vyrovnat se sexuálním zneužíváním, záleží na celé řadě okolností – na věku a osobnosti dítěte, na podmínkách, za kterých k sexuálnímu zneužívání docházelo a jak bylo následně po odhalení jeho blízkým okolím ošetřeno. Nejdůležitější ze všeho je porozumět zkušenosti dítěte z jeho úhlu pohledu a nepřistupovat k němu jako k „beznadějnému případu“.


Přesně. Máme tolik kazuistik, ve kterých bylo dítěti ublíženo zejména následným vyšetřováním, vyslýcháním a rádoby odbornou psychologickou péčí. Děti samy o sobě v řadě případů SZ nepovažují za nic špatného a nepatřičného, některé k němu daly podnět a prožívaly jej v hluboké zamilovanosti a dobrovolném partnerství. Pedofil by měl už jen z lásky k dítěti myslet i na riziko této tzv. sekundární traumatizace a neměl by se SZ vůbec začínat. I kdyby přicházelo nesmírně nenápadně, spontánně a romanticky.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7542 x
Kontaktovat uživatele:

T. C. Johnson: Děti se sexualizovanými projevy

Příspěvekod Plyšáček » 16.2.2016 9:52:09

9. Není pravda, že většina sexuálně zneužívaných dětí bude zneužívat jiné během dětství, dospívání nebo dospělosti.

Je vžitá mylná domněnka, že ze sexuálně zneužívaných dětí automaticky vyrůstají násilníci. Díky tomuto obecně rozšířenému názoru je právě na zneužívané děti pohlíženo s určitou obavou a nedůvěrou, jako na rizikové osoby (Friedrich & Chaffin, 2000).


10. Ne všechny děti se sexualizovanými projevy jsou či byly zneužívané.

Dříve se mělo za to, že pokud se dítě projevuje sexualizovaně, jedná se nutně o následky sexuálního zneužívání (Friedrich a kol., 1992). Některé tyto děti skutečně sexuálně zneužívané jsou. V takovém případě je velmi důležité tyto děti podchytit a dále s nimi za spolupráce odborníka pracovat na zvládnutí velmi závažného traumatu, kterému byly vystaveny. Naštěstí většina dětí, které se projevují sexualizovaně, zkušenost se sexuálním zneužíváním nemá (Drach, Wientzen, Ricci, 2001; Friedrich, 2002; Silovsky & Nice, 2002). Existuje mnoho podnětů, které ovlivňují vývoj problematického chování u dětí, a skutečné sexuální zneužívání (je-li na dítěti pácháno) je jen jedním z nich. Většina pocitů (zmatení, napětí, strach), které způsobují problémové chování, se v dítěti objevuje jako následek vlivu prostředí, v němž žije.


Jsem velice potěšen, že autorka takto jednoznačně boří oba vžité mýty. I je vhodně přiřadila k sobě.

11. Hlavní zdrojem sexualizovaných projevů u dětí je vedle dosavadních zkušeností s touto oblastí také vliv prostředí, v němž žijí, případné zkušenosti se zanedbáváním či domácím násilím.

Děti se sexualizovanými projevy prožívají v oblasti sexu a sexuality značný zmatek, či strach nebo napětí. Prvním krokem k řešení nežádoucích projevů by měla být stabilizace jejich prostředí a poskytnutí přirozených vzorů, se kterými by se mohly identifikovat. Děti by se měly cítit bezpečně a klidně, naučit se znát hranice intimity.


Stupeň zmatku, strachu či napětí u zneužívaných dětí závisí ve velké míře na způsobu, jakým je dítě zneužíváno. Jedná-li se o láskyplné zneužívání od malička a dítě vše vnímá jako přirozenou součást svého života, nemusí prožívat trauma - do doby, než vlivem socializace zjistí, že to, co se s ním děje, není "normální" a okolní společnost to odsuzuje.

Celkový vliv sexuálního zneužívání (SZ) na oběť určují zejména tyto faktory:
  1. celkové psychosexuální založení dítěte
  2. společenský vztah mezi abusorem a obětí
  3. kvalita vzájemného vztahu
  4. věk oběti v době prvního zneužití, doba trvání a aktuální věk oběti
  5. frekvence jednotlivých sexuálních aktů
  6. míra svobodné vůle oběti při SZ
  7. zneužívací praktiky
  8. doprovodné aktivity - hra na manžele, sledování porna nebo dp ap.
  9. typ prožívané sexuality - dětská či dospělá
  10. kvalita a hloubka sexuálního uspokojení pro oběť
  11. případný druh "kódování" - umlčování oběti
  12. vliv okolí, které si je SZ vědomo nebo které šíří názory na SZ
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7542 x
Kontaktovat uživatele:

T. C. Johnson: Děti se sexualizovanými projevy

Příspěvekod Plyšáček » 23.2.2016 9:22:09

12. Pokud se dítě setkalo s různými formami sexuálního zneužívání, dospělí by mu měli naslouchat, aby odhalili, co je spouštěcím faktorem k sexualizovaným projevům dítěte.

Všechny formy sexuálního zneužívání dítěte jsou trestné a pro dítě škodlivé. Nelze doporučit vypíchnout pouze jednu formu sexuálního zneužívání, kterou považujeme za nejvíce klíčovou. Tato forma nemusí totiž nutně odhalovat ty nejzávažnější příčiny frustrace dítěte. Lidé někdy automaticky považují sexuální zneužívání za hlavní zdroj problémů dítěte a zapomínají na ostatní okolnosti, které mohou být pro dítě přinejmenším stejně důležité. Je nezbytné nedělat ukvapené závěry ohledně toho, co dítě ovlivňuje nejvíce. Pokud jsou děti svědky domácího násilí, je tato okolnost velmi často důležitým faktorem, který ovlivňuje jejich vlastní způsob, jak samy ventilují vztek, řeší problémy, spojují sexualitu s násilím.


Děti vyrůstající v rodinách, kde vládne domácí násilí, neuvěřitelně trpí. Pokud se k tomu všemu přidá sexuální násilí, mají sex spojený s fyzickým nátlakem, brutalitou a bolestí. Je otázkou, zda tento nenormální pohled dokáží někdy překonat a vnímat sex jako něžné, láskyplné a svobodné vyjádření lásky milenecké. Rovněž by bylo zajímavé studovat provázanost a případnou závislost sadomasochistických tendencí na způsobu výchovy a zážitcích z raného dětství.

13. Pro zdravý vývoj dítěte je nezbytný fyzický kontakt.

Dotýkání se, objímání a pusinkování může mít pro dítě se sexualizovanými projevy výjimečný význam. Doporučuje se velká obezřetnost a respekt k dodržení hranice intimní zóny dítěte. Děti se sexualizovanými projevy si mohou fyzický kontakt nebo pusu na dobrou noc zpočátku vykládat totiž chybně. Je vhodné s dítětem přiměřeně k jeho věku, klidně a laskavě promluvit a snažit se o takový kontakt, který je oběma příjemný. Např: „Není mi příjemné, když mě tak moc tiskneš, lépe je to takhle:….“ Nebo jindy: „Tahle pusa se mi nelíbí, takhle se nepusinkují děti. Dej mi jenom malou pusu, takhle:….“ Pokud rodič čte dítěti pohádku a dítě se přitom dotýká jeho intimních míst, může okomentovat, zatímco mu jemně odsouvá ruku: „Je mi nepříjemné, když se mě dotýkáš tady, nelíbí se mi to. Můžeme se ale třeba držet za ruku, když tu takhle spolu sedíme.“ Jednoduché, stručné pokyny, podávané klidným a vyrovnaným hlasem pomáhají dítěti pochopit, co po něm rodič žádá. Děti se sexualizovanými projevy si také mohou brát příklad z jiných dětí, které sexuální problémy nemají. Vidí-li dítě, že se jeho rodiče běžně objímají při návratu domů (z práce apod.) a dávají si pusu, bude to na něj mít pozitivní vliv. Avšak pokud míra fyzického či sexuálního kontaktu mezi rodiči před dítětem překročí příslušnou mez, může to mít účinek přesně opačný.


Je vhodné s dítětem přiměřeně k jeho věku, klidně a laskavě promluvit a snažit se o takový kontakt, který je oběma příjemný.


Zde je samozřejmě myšlen případ, kdy dochází ke kontaktu mezi dítětem a nepedofilním rodičem. Jé, to by to dopadlo, kdyby se pedofilní rodič a dítě s rozvinutější sexualitou řídili tímto pravidlem. Pokud jste pedofilně orientováni, dejte si tedy pozor na takovéto a podobné situace. Pomyslnou hranici si raději posuňte v poněkud přísnějším směru. Hrozilo by totiž nebezpečí, že váš vzájemný kontakt s dítětem, ať vlastním či nevlastním nebo svěřeným, by se stával stále intimnějším a intenzivnějším.
Při čtení pohádky v posteli byste se nejprve tulili, dotýkali v oblasti pánve, poté byste se začali hladit, dítě by například zpozorovalo vaši erekci, začalo by vzájemné osahávání genitálií, masturbace atd... Pokud nemáte jistotu, jak byste danou situaci zvládli, raději neulehejte do společné postele, raději se neschovávejte pod deku, raději si držte jistý odstup, jelikož například již samotná erekce způsobená záměrným kontaktem s dítětem může být považována za sexuální zneužití (SZ) dítěte.

„Tahle pusa se mi nelíbí, takhle se nepusinkují děti. Dej mi jenom malou pusu, takhle:….“


Tento přístup považuji za správný. Přesto můžeme poměrně často vidět mnohé divné matky, které dovolují svým miminkům v podstatě francouzské polibky s otevřenými ústy. I kdyby to miminko sebevíce chtělo, ona jsou v jisté vývojové fázi přímo lačná vše cucat a prozkoumávat ústy, je důležitou úlohou kohokoliv dospělého - vyspělého, aby jej taktně vedl k vhodnému dětskému pusinkování se zavřenými ústy.
Z pohledu pedofila je nutné si uvědomovat, že i kdyby dítě jakéhokoliv věku samo chtělo erotické polibky s otevřenými ústy, pokud bychom mu to umožnili a šli do toho s ním, dopustili bychom se již tímto trestného činu SZ dítěte.

„Je mi nepříjemné, když se mě dotýkáš tady, nelíbí se mi to. Můžeme se ale třeba držet za ruku, když tu takhle spolu sedíme.“


Děti někdy sahají jakoby mimoděk a "omylem" do intimních míst blízkých dospělých. Zvláště se s tím setkávám u holčiček a dospělých mužů. Jedná se o přirozený psychosexuální vývoj, který je však nutno korigovat. Nehodí se, aby jakékoliv dítě sahalo na nahé genitálie dospělého, i kdyby to byl biologický rodič.
Na druhou stranu může být velice necitlivé dítěti sdělit, že je nám "nepříjemné", když se mimoděk nebo ze zvědavosti dotkne intimních partií přes oblečení. Je potřeba to vysvětlit ještě vhodněji, než uvádí autorka. Ne, že "je nám to nepříjemné" (ono většině i normálně orientovaných je to popravdě příjemné, ale vyhodnocují to jako silně nesprávné), ale že to není vhodné. Že do intimních míst druhých se nesahá a i dospělí že tak dělají jen se souhlasem toho druhého.

...pokud míra fyzického či sexuálního kontaktu mezi rodiči před dítětem překročí příslušnou mez, může to mít účinek přesně opačný.


Jedním extrémem je, kdy se rodiče bojí před dítětem políbit, aby nevidělo něco "nepatřičného". Druhým, zavrženíhodným extrémem je, kdy rodiče před dítětem provozují sex, byť se mohou sebevíce vzájemně ubezpečovat, že dítě vedle nich v posteli jistě tvrdě spinká. Problematice "soulože s dítětem" (ve smyslu sdílení společné postele) se budeme věnovat jinde.
Dnešní doba je natolik přesexualizovaná, že na děti se doslova lepí neustálá sexuální atmosféra odevšad - z myšlenek a řečí dospělých i starších dětí, z časopisů, televize, překvapivých reklam na internetu, atd., že není ani divu, že mají více aktivovanou sféru sexuality, než tomu bylo v dobách minulých.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7542 x
Kontaktovat uživatele:

T. C. Johnson: Děti se sexualizovanými projevy

Příspěvekod Plyšáček » 26.2.2016 14:58:49

14. Vztahy, které vznikají v dětství, jsou pro zdravý vývoj dítěte klíčové.

Má-li dítě zkušenost se sexuálním zneužitím, případně s rozpadem vztahu rodičů ze sexuálních důvodů, ze zanedbávání, či z důvodu domácího násilí nebo jinak agresivního chování jednoho z rodičů, výrazně to ovlivní jeho identifikaci s rolí sebe jako ženy/muže a s rolí pohlavní identity a sexuality v oblasti lidských vztahů. Nejlepší způsob, jak pomoci dětem utvořit si zdravé vztahy v dospělosti, je být jim vlastním vzorem. Takový vzor je plný lásky, péče a pochopení, poskytuje dítěti pocit bezpečí a důvěry, upřednostňuje potřeby dítěte před svými.


Má-li dítě zkušenost se sexuálním zneužitím... výrazně to ovlivní jeho identifikaci s rolí sebe jako ženy/muže a s rolí pohlavní identity a sexuality v oblasti lidských vztahů.


Nicméně vůbec neuvádí, jak je dítě ovlivněno.

15. Děti se sexualizovanými projevy potřebují pomoc zdravých dospělých osob, mají-li se zbavit nežádoucích projevů, nahradit mylně vytvořené domněnky a chování v oblasti sexu a sexuality zdravým a k věku adekvátním způsobem.

Rodiče dětí se sexualizovanými projevy mohou sami potřebovat pomoc, zvláště to platí v případě, jestliže má dítě zkušenost se sexuálním zneužíváním. Lze doporučit obrátit se na specializovaná zařízení – psychology a psychiatry pracujícími s touto problematikou.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7542 x
Kontaktovat uživatele:

T. C. Johnson: Děti se sexualizovanými projevy

Příspěvekod Plyšáček » 8.3.2016 9:34:31

Co může ovlivnit sexualizované projevy u dětí?



Individuální rozdíly mezi jednotlivými dětmi se projevují ve všech formách chování, tedy i v oblasti sexuality. Dětský zájem o sex a sexualitu se může velmi lišit – od velkého zájmu přes mírný až po vůbec žádný. Věk dítěte, míra stresu, násilí a sexuálních projevů v rodině či sexuální zneužívání, které bylo na dítěti pácháno, i čas strávený v institucionální péči mohou formy a četnost sexualizovaných projevů dítěte ovlivnit (Friedrich, Fisher, Broughton, Houston & Shafran, 1998). Sexuální projevy u dětí a míra akceptace tohoto chování mohou být dále ovlivněny velikostí místa, v němž rodina žije, sousedskými vztahy, věkem sourozenců a mírou jejich zájmu o sexualitu, a v neposlední řadě i rodičovskými, náboženskými, sociálními a kulturními normami.


Které faktory, kromě těch, které jsou považovány za přirozené a zdravé, mohou mít podíl na sexualizovaných projevech dítěte?



Autorka zde poněkud směšuje faktory vedoucí k sexualizaci dítěte a sociální faktory zapřičiňující sexuální zneužívání.

Problémové sexualizované chování se může projevit u dětí, které:
  • Nerozumí tomu, co vidí v televizi, na videu, DVD, v časopisech, nebo na internetu a v počítačových hrách.
  • Nejsou pod dostatečným dohledem ze strany dospělých, děti ponechané o samotě se mohou dostat do společnosti lidí, kteří je vystavují příliš velké míře „dospělé“ sexuality.
  • V okolí dítěte je sexualita hlavním tématem.
  • Žijí v prostředí, které je nadměrně sexualizované: rodičovské konflikty ohledně sexu, sexuální žárlivost partnerů, sexualizovaná řeč, narážky, vtipy o lidské sexualitě, sexualizované komentáře k druhým lidem, sexuální gesta, nelichotivé sexualizované poznámky o mužích a ženách, pornografické materiály, které rodiče (jiní lidé) před dětmi sledují či jsou ponechány v dosahu dětí.
  • Žijí v prostředí, kde se dodržuje jen malá nebo žádná míra soukromí fyzického, intimního i psychického. Např.: dveře v koupelně nejdou zamknout; děti se dozvídají detaily o sexuálním životě a problémech svých rodičů. Rodiče nerespektují dospívání a věk dítěte – nevhodně se ho dotýkají, komentují jeho tělo a vyspívání. Děti jsou nucené k nadměrně intimním projevům k lidem, kteří jim jsou nesympatičtí, bez ohledu na to, že se v takové situaci necítí dobře. Před vstupem do koupelny se neklepe. V domácnosti dochází k otevřeným sexuálním projevům.
  • Jsou zneužívány k uspokojení potřeb jednoho z rodičů, které mohou překračovat až do sexuální roviny. Děti mohou plnit roli „náhradního partnera“ – tzn. spát s rodičem v jedné posteli, být obeznámeni s jeho problémy nebo s ním trávit mnoho času nakupováním, chozením do kina atd. Rodič tak uvádí dítě ve zmatek, co se týče jeho role, chování a projevů. Nemusí se jednat o na první pohled jasný případ sexuálního zneužívání; naopak, často jde o zneužívání skryté nebo o zneužití na psychické rovině. Dítě může cítit míru sexuálního napětí mezi sebou a rodičem.
  • Žijí s rodiči, kteří se oddávají sexuálním „hrátkám“ po požití alkoholu nebo jiných návykových látek bez ohledu na přítomnost dětí.
  • Žijí v prostředí, kde je sex spojován s agresivitou: dochází například k hádkám ohledně sexu, vynucenému sexu nebo používání hrubých a násilných slov.
  • Žijí v prostředí, kde se sexem „platí“ za drogy nebo kde je sex používán jako nástroj k vydírání.
  • Jsou fyzicky nebo psychicky zneužívány (příp. zanedbávány či týrány).
  • Jsou svědky fyzického násilí, především v rodině, přílišné žárlivosti nebo nedůvěry ohledně sexu.
  • Jsou nuceny k pozorování intimních partií nebo samotného sexuálního aktu za účelem vzrušení či pobavení ostatních.
  • Jsou pozorovány nebo fotografovány nahé za účelem sexuálního vzrušení druhých (mohou být rovněž násilím přinuceny zúčastnit se sexuálního aktu).
  • Jsou sexuálně zneužívány – přímo fyzickým kontaktováním, či nuceny k masturbaci druhého.
  • Jsou fyzicky nebo hormonálně odlišné od ostatních dětí.

Další faktory, které se někdy vyskytují spolu se sexualizovanými projevy u dětí, jsou: nízká socioekonomická úroveň, nedostatečně vřelý vztah pečující osoby, či celá řada dalších stresujících faktorů (Friedrich, 2002; Friedrich & Fehrer, 2004).


Máme zde tedy 4 základní skupiny faktorů vedoucích k sexualizaci dítěte:
  1. sexem posedlá rodina
  2. nerespektování soukromí dítěte
  3. manipulace dítěte do partnerských a sexuálních aktivit
  4. přímé zneužívání dítěte

Za zvláště nebezpečné případy považuji rodiny s dětmi, kde si dětí příliš neváží a nemají k nim hluboký láskyplný vztah. Pokud rodiče nedokáží správným způsobem plnit pečující a ochranitelskou roli, dítě se může stát "hračkou" pro pobavení a rozptýlení rodičů, jejich přátel či zákazníků. Pokud má daná sociální skupina navíc sex na prvním místě, může se dítě stát hračkou sexuální. Jedná se potom o ještě odsouzeníhodnější situaci, než když pedofil zneužívá z lásky ke konkrétnímu dítěti.

Rodiče posedlí sexem, sexuální maniaci, navíc však intelektuálně a morálně slabší, mohou osvětu v dané oblasti považovat za prvořadou záležitost a sexualizaci svého dítěte od jeho prvních krůčků mohou mít za prioritní cíl. Chtějí přece pro své dítě jen to nejlepší, jako každý milující rodič. A pokud sex považují za smysl života a nechají se vést pravidlem "Co se v mládí naučíš...", a zároveň si neuvědomují správné zásady sexuální výchovy a nemají poznatky o přirozeném psychosexuálním vyzrávání dítěte, mohou hluboce ublížit a natrvalo poškodit svého potomka.

Je-li psychické a fyzické soukromí dětí běžně porušováno, může to u nich na nevědomé rovině vést k pocitům úzkosti ze sexuality, což se může projevit ve zvýšeném zájmu o sexualitu. Některé děti jsou vystavovány „dospělé“ sexualitě v takové míře, že tyto poznatky nedokážou přirozeně začlenit do svého vlastního, průběžně se vyvíjejícího pohledu na sex. Tyto děti se mohou na základě vzniklého napětí, úzkosti či ve snaze porozumět těmto zkušenostem uchýlit k sexualizovaným projevům.


Tento názor autorky se zde opakuje již po několikáté a opravdu nechápu, o jaká fakta se opírá. Proč by dítě, které prožívá pocity úzkosti ze sexuality, mělo projevovat zvýšený zájem o sexualitu? Možná autorka vůbec nechce připustit tu možnost, že některé zneužívané děti mají sex rády, neprožívají žádné negativní pocity, tedy ani pocity úzkosti, ale sexuální aktivity dobrovolně vyhledávají, protože jim přinášejí libé pocity a nebo přímo uspokojení. Nebudeme si zde nalhávat, tak jako se tomu často děje v brožurkách o SZ, že dítě je vždy a v každém případě traumatizováno a nešťastné. Některé děti přijímají SZ s radostí a nadšením. To však neopravňuje nikoho k sexuálním aktivitám s dítětem. Nikdy nemůžeme odhadnout, jaké psychické následky bude toto počínání mít na daného jedince v budoucnu. Řada těchto "dětských nadšenců" bude mít v dospívání a dospělosti velké psychické problémy. Proto i v případech, kdy je zneužívání ze strany dítěte iniciováno či dobrovolné, není správné.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7542 x
Kontaktovat uživatele:

T. C. Johnson: Děti se sexualizovanými projevy

Příspěvekod Plyšáček » 11.3.2016 12:19:16

Dvacet charakteristik problémového sexualizovaného chování u dětí


Následující body mohou posloužit v případě, kdy se zdá, že sexualizované projevy u dítěte mohou vyžadovat odborné posouzení. Splňuje-li chování dítěte některou z následujících charakteristik a rodič či jiná osoba pečující o dítě pro to nemá rozumné vysvětlení, bylo by vhodné obrátit se na kvalifikovaného odborníka v oblasti dětské sexuality nebo problematiky sexuálního zneužívání dětí. Podmínkou práce s dětmi je citlivě vedený rozhovor, který bere v úvahu okolnost, že dítě může být zmatené z věcí týkajících se sexu a sexuality, stejně jako další možné příčiny. Obzvláště důležité je vést rozhovor s dítětem velmi citlivě, máme-li podezření na to, že bylo sexuálně zneužíváno. V takovém případě každé necitlivé zacházení či dokonce obviňování dítěte, nedůvěra v to, co nám sděluje či přehlížení těchto skutečností může mít na zdravý vývoj dítěte velmi nepříznivý vliv.


Splňuje-li chování dítěte některou z následujících charakteristik a rodič či jiná osoba pečující o dítě pro to nemá rozumné vysvětlení...

Ono většinou prostě nemůže mít "rozumné vysvětlení", když nezná ani základy z oboru dětská sexualita. A to platí nejen pro rodiče a jiné pečující osoby, ale, bohužel, i pro pedagogy, pediatry a dětské psychology. Jsem rád, že Pedonia může být v tomto významně nápomocna.

Podmínkou práce s dětmi je citlivě vedený rozhovor, který bere v úvahu okolnost, že dítě může být zmatené z věcí týkajících se sexu a sexuality...

Opravdu velkým štěstím pro zneužité dítě je odborník, který dokáže vést opravdu citlivý rozhovor a který sám není "zmatený" a ze své vlastní sexuality. Mnozí dospělí mají sami značné sexuální problémy a ty pak mohou projektovat na dítě. Zhoubou jakéhokoliv odborného vyšetření by byly tzv. "návodné otázky", které v sobě již nabízejí předpokládanou odpověď.

Např.: "A vystříklo z něho něco bílého?" Zcela chybná otázka. Nabízí, již předem, jednak odpověď obsahující popis ejakulace, jednak popisuje a podsouvá barvu semene. Pokud by dítě určilo jinou barvu, samozřejmě s kontrolou, že rozeznává a správně pojmenovává jednotlivé barvy, bylo by důvodné podezření, že si celou věc vymýšlí. To, že určí barvu semene správně, však ještě neznamená, že se s ním muselo nutně setkat v kontaktu s podezřelým. Rovněž určení barvy semene jako bílo-žluté není chybným údajem. Spíše naznačuje detailnější znalost.

Odborník vedoucí výslech "podezřelého" dítěte by měl být maximálně citlivý, pokud jde o problematiku SZ, asi by to měla být spíše žena, měl by nejprve letmo zmapovat znalosti dítěte v sexuální oblasti, dítětem používané pojmy a jejich chápání, a poté opatrně zjišťovat potřebná fakta. Dítě z něho nesmí ani podvědomě cítit potřebu slyšet jisté konkrétní odpovědi, jinak může mít snahu "uspokojit" dotazovaného "správnými" řešeními "hádanek". Dítě se dá rafinovanými otázkami zmást a zmanipulovat často opravdu ke všemu. Oba se musí shodnout na tom, že pravdivost je tím nejdůležitějším. A že všechny předchozí závazky mlčenlivosti padají díky skutečnosti, komu se dítě svěřuje.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7542 x
Kontaktovat uživatele:

T. C. Johnson: Děti se sexualizovanými projevy

Příspěvekod Plyšáček » 15.3.2016 8:36:59

1. Dítě nemá ke své hře vhodného společníka.

Sexuální hry mezi dětmi jsou rozšířením klasických her. Jestliže platí, že děti si obecně rády hrají s dětmi, se kterými vychází dobře, platí to i o sexuálních hrách. Protože jsou si vědomé faktu, že otevřené sexuální hry jsou tabu, vybírají si přátele, kteří dovedou udržet tajemství.


Zde se autorka zajímavým způsobem zmiňuje o skutečnosti, že děti obvykle intuitivně ze své přirozenosti vnímají, že sexuální hry jsou něčím tajuplným, intimním a snad i zakázaným. Jsou tabu - jednoduše něčím, o čem se nemluví. Platí to jak pro sexuální hrátky s vrstevníky, tak i pro sexuální aktivity s dospělým partnerem - tedy pro situace sexuálního zneužívání (SZ). Jsem přesvědčen, že tento přístup k sexualitě vychází z lidského nevědomí - z lidem společných vzorců chování - archetypů, chcete-li slovy kybernetiky "programů", v lidské psychice daných od narození.

Myslím, že děti si pro případné sexuální hry vyberou takové dítě, které znají delší dobu, které je jim sympatické, líbí se jim. Výběr může být ovlivněn i partnerovou schopností udržet tajemství, rozhodující dle mého je však touha experimentovat a sbližovat se. Je to prostě vzrušující! Můžeme považovat za "štěstí", pokud vůbec pro podobné aktivity nastane příhodná situace. Zase nedělejme, jako kdyby sexuální hry patřily mezi obvyklé aktivity u dětí a jako kdyby byly na pořadu každého dne. Takto intenzivně k nim dochází jen výjimečně.

2. Projevy sexuality se objevují u dětí, které jsou různého věku či na odlišné vývojové úrovni.

S výjimkou případu, kdy v okolí nejsou žádné děti stejného věku, vybírá si většina dětí stejně staré kamarády. Děti vývojově opožděné si mohou chtít hrát spíše s mladšími dětmi, protože jsou na stejné vývojové úrovni. Stejně tak je tomu u dětí méně sociálně zdatných. Abychom mohli určit, zda jsou projevy sexuality mezi různě starými dětmi problematické, je důležité vyhodnotit, zda má dítě možnost stýkat se s vrstevníky, na jaké vývojové úrovni se nachází a jaké byly jeho předchozí vztahy k dětem. Zjednodušeně bychom mohli říct: čím větší věkový rozdíl mezi dětmi je, tím větší důvod ke znepokojení.


Děti si pro své aktivity opravdu obvykle vyhledávají podobně vyzrálé jedince. Pokud je někdo zaostalý, může si lépe rozumět s dětmi mladšími. Zde řeší pravděpodobně takovou situaci, kdy by dítě pro své sexuální experimenty aktivně vyhledávalo děti například o pět či více let mladší. To už by bylo svým způsobem divné. Pokud by pubescent, třeba právě vývojově opožděný, atakoval maličké děti, nemuselo by to být z důvodu jeho probouzející se pedofilní náklonnosti, ale z toho důvodu, že si s nimi více rozumí a že si na vrstevníky "netroufne". Malé dítě má potom za náhradní objekt pro zkoumání a případně ukojení touhy, která se v období dospívání dere mocně na povrch.

Zatímco nevinné sexuální hry mezi kupříkladu pětiletými dětmi mohou být úžasnou objevnou a naplňující aktivitou, sexuální aktivita mezi třeba pětiletým a dvanáctiletým dítětem může mít stejně závažný dopad, jako klasické SZ. Může, nemusí. Záleží vždy na konkrétních účastnících a jejich vzájemném vztahu, dané situaci a celkové atmosféře.

Obecně nejsem moc pro nějaké nevázané a podporované sexuální hrátky mezi dětmi. Když už se něco děje, dobrá, ale pokud můžeme, tedy pokud o tom víme, jemně a nenápadně přerušíme tuto jejich aktivitu a vedeme děti k tomu, aby se věnovaly jiným činnostem. Jakékoliv sledování dětí při intimních činnostech by mělo charakter zneužití. Takže na to pozor. A to platí i pro většinově orientované spoluobčany. Natočili jste si děti, třeba sourozence, jak se osahávají? Máte doma dětské porno a laskavě se tohoto materiálu ve vlastním zájmu zbavte.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7542 x
Kontaktovat uživatele:

T. C. Johnson: Děti se sexualizovanými projevy

Příspěvekod Plyšáček » 18.3.2016 14:40:34

3. Projevy sexuality jsou v nerovnováze s jinými oblastmi života a zájmů dítěte.

Děti se zajímají o vše, co se děje v jejich okolí, od toho, jak vychází slunce, až po to, jak přišly na svět. Dětské zájmy jsou přelétavé, což platí i o sexualitě. V jednu chvíli je jejich sexualita nesmírně zajímá, ale za chvíli se začnou starat třeba o to, jak funguje pračka, nebo jak vytočit rodiče. Je-li dítě příliš zaujato otázkami ohledně sexuality, je to důvod ke znepokojení, stejně jako v případě, že dítě preferuje masturbaci před aktivitami, které jsou jeho věku přirozené.


Děti jsou zvídavé a opravdu se zajímají o ledacos. V sexuální výchově by mělo platit, že dítěti se dostanou pravdivé odpovědi, citlivě podané, s ohledem na jeho projevovaný zájem a dosažený věk. Můžeme zaregistrovat období zvýšeného zájmu a nemusíme hned propadat děsům, že se z našeho dítěte stává nějaký sexuální maniak. Třeba mu odpovídáme nepochopitelně, nepravdivě, hloupě a nebo ne dostatečně do hloubky. Třeba se nás ptá i na něco docela jiného, a my jen nechápeme, co opravdu řeší.

Přijde mi zvláštní psát o sexualitě jako o zájmu. Sexualita není nějakým hobby a pokud má autorka na mysli zájem o informace ohledně sexuality, souhlasím s ní v tom, že dítě bude s otázkami ohledně sexuálního života přicházet nepravidelně a mnohdy nečekaně. Absolutní nezájem i posedlost touto problematikou by značily jistou vývojovou odchylku. Ovšem to, že se dítě vůbec neptá, nemusí znamenat, že se nezajímá. Buďto se nás nedokáže zeptat, může se bát nebo nás může považovat za tupé v této oblasti, nebo má jiný zdroj informací.

Masturbace již v útlém věku patří mezi činnosti naprosto přirozené - poslední citovaná věta může vést k odlišnému názoru. Někdo onanuje od malička, někdo na to přijde třeba až v dospělosti. Jsme zkrátka hodně individuální. Znepokojování se nad absencí nebo nadměrnou masturbací našich dětí by bylo zcela zbytečné, vlastně i nevhodné. Pouze v případě, že se jedná o masturbaci nutkavou, tedy takovou, že dítě je na ní zcela závislé a nemá čas na to hrát si jinak, je nutné hledat řešení.

4. Děti, které mají příliš mnoho znalostí ohledně sexuality a jejich chování se v tomto směru podobá spíše chování dospělých.

Jak děti vyrůstají, dozvídají se o sexu a sexualitě z televize, filmů, časopisů, od rodičů, příbuzných, ze školy a od ostatních dětí. Tyto znalosti se zpravidla bez problému začlení do celkového obrazu dětského sexuálního vývoje; lze to chápat jako další přirozený a zdravý zájem. Je-li dítě nadměrně vystaveno sexuálnímu chování, pornografii, nebo dokonce přímému sexuálnímu zneužívání, může se stát, že se bude zajímat nebo že bude mluvit o věcech souvisejících se sexem, o kterých by ve svém věku vůbec nemělo vědět.


Dnešní doba je přímo prosáklá, mnohdy až nechutně, zájmem o vše kolem sexu. Sex se tiskne na letáky a do časopisů, sex září z televizních obrazovek, sex je cítit z ložnice i nákupního centra. Něco šíleného a pro zdravý psychický stav všech nevhodného.

Děti v tomto společenském "hnisu" žijí od malička a mnohé neví, co si s tím počít. Některé začnou intuitivně napodobovat vnímané nebo rozpouštět napětí nahromaděné v těle masturbací, jiné, a to platí spíše pro holčičky, začnou nepřiměřeně koketovat s dospělým... Variant je mnoho, řešení nespočet. Ne každé je správné.

Pokud je dítě ještě nadto vystaveno nepřiměřenému vlivu, ať už ze strany staršího sourozence, perverzních rodičů či deviantních vychovatelů, může se jeho psychosexuální vývoj silně uchýlit a vést mimo dětskou přirozenost. Děti zneužívané zneužívají jiné děti, neznají stud, rády exhibují, jiné prožívají naproti tomu silná traumata a všeho se sexem souvisejícího se velice obávají.

Může se stát i v tzv. normální rodině, že si rodiče, kteří vyznávají sexualitu na prvém místě, usmyslí, že svému milovanému potomkovi předají to nejdůležitější vzdělání, jakého se mu může dostat, a předvedou mu porno nebo sami sebe. Jen ať se mládí poučí. Jakékoliv nepřiměřené jednání tohoto typu může být však již posuzováno jako bezkontaktní sexuální zneužití dítěte. Samozřejmě je něco jiného, když rodič nechá před svým čtrnáctiletým synkem jakože omylem na stole DVD s červeným obalem, než když rodiče provozují za přítomnosti batolete SM praktiky. Mnozí tzv. "normální" by se mohli hodně zamyslet sami nad sebou. Často dělají takové nechutnosti a nevhodnosti, člověk by rád věřil tomu, že nevědomky, že by to pedofila ani nenapadlo.

...může se stát, že se bude zajímat nebo že bude mluvit o věcech souvisejících se sexem, o kterých by ve svém věku vůbec nemělo vědět.


Ono je otázkou, co by dítě "mělo" či "nemělo" v tom kterém věku vědět. Nejde ani tak o věk, jako o jeho psychosexuální vyzrálost. Děti zneužívané mají pochopitelně neadekvátně vyšší poznatky, bohužel většinou pokřivené, ve srovnání s jejich vrstevníky.

Když se ale dozvídám některé "moderní" návrhy osnov sexuální výchovy, zůstává mi rozum stát. Buďto je vytvářejí sexuální maniaci, lidé podplacení pornoprůmyslem nebo skuteční devianti. Někteří mají opravdu divoké představy o tom, co by dítě mělo v tom daném věku znát ze sexuality - tedy teoreticky. Snad se to časem zlepší.

Na druhou stranu - úplná izolace dítěte od informací a přirozených podnětů, týkajících se partnerských vztahů a intimního života, by mohla dítě poškodit. Jak? Tím, že by nemělo pozitivní vzory v této oblasti, nerozumělo by řadě svých vnitřních hnutí i reakcí z okolí a mohlo by se stát obětí manipulátora či rodičem na začátku puberty. Ani by nevědělo jak.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7542 x
Kontaktovat uživatele:

T. C. Johnson: Děti se sexualizovanými projevy

Příspěvekod Plyšáček » 25.3.2016 13:50:10

5. Dítě se v sexuálním chování podstatně liší od svých vrstevníků.

Četnost a typ projevů dětské sexuality záleží v určité míře na prostředí (domov, sousedství, kultura, region), ve kterém dítě vyrůstá, na postoji, který k sexu zaujímají jeho rodiče a sourozenci, a na chování jeho vrstevníků. Pokud se sexuální projevy dítěte výrazně liší od projevů jeho vrstevníků, je to důvod ke znepokojení.


Takto bych to nezjednodušoval. Teoreticky se může stát, že naše dítě bude v pohodě a jeho vrstevníci budou provozovat perverzní orgie. Potom není potřeba znepokojovat se nad naším dítětem... Pokud někdo chce řešit problém, důvod si najde vždy a kdekoliv. Pokud někdo chce být rozrušen sexualitou svého potomka, je to možné, teď je otázkou, kdo má ten problém. Co tam ten rodič tak moc řeší, že je tak silně upoután dětskou sexualitou...

Mezi dospělými, a o to více mezi dětmi, jsou diametrální rozdíly, pokud jde o sexualitu. Zatímco jeden jinoch ještě v patnácti může používat svůj penis pouze k močení, čtyřletá holčička může dvě hodiny s nepatrnými přestávkami usilovně přirážet na matraci. Zatímco jedna dospělá není schopna dosáhnout jediného orgasmu, její kamarádka je polyorgastickou bohyní. Je velice obtížné posuzovat, kdo potřebuje kolik slasti. Nechal bych to více na inteligenci matky přírody. Upřímně, ještě jsem neslyšel o dítěti, které by se uonanovalo k smrti.

Vliv prostředí na sexuální projevy dítěte není zanedbatelný, prvořadá je však vrozená dispozice. Moc nevím, co myslí autorka "vlivem sousedství a regionu". Jistě by stálo za to detailněji zmapovat vlivy domova a kultury. Rozhodně velký vliv mají postoje rodičů a založení a zkušenosti sourozenců. Takový sourozenec, ten někdy zásadně ovlivní psychosexuální vývoj - ať již sourozenec stejného či opačného pohlaví, starší i mladší. Myslím, že co se týká jistého "zasvěcování" (teď neřeším, zda je vhodné či nikoliv), může nejvíce intervenovat starší sourozenec (nejspíše o 2 - 5 let) stejného pohlaví. Mám zato, že mezi sestrami panuje o něco menší tabu než mezi bratry.

6. Nežádoucí sexuální chování dítěte pokračuje i přes zřetelný požadavek přestat.

Děti dospělým v řadě oblastech odmlouvají, dospělí sami jsou ve výchově nedůslední, co se ale týče sexuality, velmi rychle děti pochopí, že zabývat se otevřeně sexualitou je jakési tabu. Většina dospělých je zajedno v tom, že je třeba omezovat dítě v sexuálních projevech, někteří s tím však nesouhlasí, což může podpořit tyto projevy u dětí.
Pokud dítě pokračuje v sexualizovaných projevech před zraky dospělých i přesto, že bylo jasně vyzváno k tomu, aby to nedělalo, či dokonce bylo za to potrestáno, může to být vědomé nebo nevědomé „volání o pomoc“. Když děti takto „volají“, mohou v tom vytrvat tak dlouho, dokud jim dospělí nezačnou věnovat pozornost nebo nezačnou řešit příčiny problému.
Některé děti mají tendenci, když zažívají nějaký stres, stáhnout se do ústraní. Během této chvíle se mohou věnovat sexuálním aktivitám, které jim pomohou od pocitu úzkosti. Pokud se děti takto chovají, nemusí si být vědomy toho, že je to chování nežádoucí. Sexuální projevy mohou pro dítě znamenat únik ze stresu, toto chování tedy může pokračovat i přes výzvy k jeho zastavení.


Ano. Sexuální aktivity (včetně onanie samozřejmě) mají nezastupitelný význam v životě lidské bytosti. Mimo jiné pomáhají vyrovnat energie v těle a uvést je do pocitu pohody a uvolnění. Pokud tuto alternativu dítě objeví a dokáže ji praktikovat osamotě s přirozeným a zdravým pocitem studu, je vše skvělé.

V případě, že tak koná na očích veřejnosti, máme zde velký problém. Toto nemůžeme opravdu nikomu, ani dítěti, dovolit. Svým "voláním" by mohlo navíc velice záhy "přivolat" abusora, ne nutně pedofilního zaměření. Obecně by se mnoho věcí a mezilidských vztahů vážně narušilo. Sexualita patří do soukromí. Stačí se podívat, co způsobuje pornoprůmysl. Podle mne nic hezkého.

Pokud dítě nedokáže své sexualizované projevy rozumně krotit a sebeukájení přesouvat do soukromí, je na sexu závislé, své energie naopak uvádí do nerovnováhy a potřebuje odbornou pomoc.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7542 x
Kontaktovat uživatele:

T. C. Johnson: Děti se sexualizovanými projevy

Příspěvekod Plyšáček » 1.4.2016 14:38:35

7. Dítě není schopné se sexualizovanými projevy přestat.

Některé děti pociťují stálé nutkání k sexuálním projevům, přestože za ně byly napomenuty nebo potrestány. Tento druh chování je často odpovědí na věci, které se kolem nich dějí, nebo na pocity, které v nich oživují traumatické, bolestivé, příliš živé nebo nesrozumitelné vzpomínky. Dítě může reagovat masturbací nebo jinými sexuálními projevy, ať už o samotě nebo s jinými dětmi či dospělými. Skrývání těchto projevů není schopné. Sexuální chování, které je reakcí na strach, napětí nebo pocit viny, často neodpovídá běžné úrovni. Toto chování je způsobem, jak se vypořádat s pocity, které mají na dítě zdrcující dopad, a děti si ho nemusí být zcela vědomy. Dosud není zcela potvrzené, ale může se jednat i o to, že některé děti, které pociťují nutkavou potřebu sexuálního chování, mají zvýšenou hladinu hormonů, či jsou fyziologicky odlišné nebo v důsledku stresu dochází u nich k biologickým či chemickým reakcím v mozku, které ho k tomuto chování nutí.


Některé děti pociťují stálé nutkání k sexuálním projevům, přestože za ně byly napomenuty nebo potrestány.


Jakmile někdo objeví kouzlo sexuality a její slastnou pocitovou odměnu, zvláště pak v podobě vyvrcholení, těžko se bude tohoto konání vzdávat. A je jedno, zda se jedná o batole nebo seniora. U někoho se sexualita probouzí spontánně, u druhého zásahem vnějším (kamarád, abusor). Někdo "si to dává" od kolébky, jiný hodně opožděně. Může přijít i latentní klidové období, ovšem tresty a jakákoliv represe v tomto směru jsou marné. Jediný rozumný postup u dětí se sexualizovanými projevy je toto jejich počínání přesouvat do soukromí a samoty.

Tento druh chování je často odpovědí na věci, které se kolem nich dějí, nebo na pocity, které v nich oživují traumatické, bolestivé, příliš živé nebo nesrozumitelné vzpomínky.


Sexualizované projevy se mohou dostavovat jako reakce na dráždivé podněty z okolí. Nemyslím si však, že by jimi dítě rozpouštělo traumatické vzpomínky - ať už na cokoliv. Není vyloučeno, že se tímto sebeukájením zklidňuje, spíše však reaguje na přirozenou touhu.

Dosud není zcela potvrzené, ale může se jednat i o to, že některé děti, které pociťují nutkavou potřebu sexuálního chování, mají zvýšenou hladinu hormonů, či jsou fyziologicky odlišné nebo v důsledku stresu dochází u nich k biologickým či chemickým reakcím v mozku, které ho k tomuto chování nutí.


Když vědec neví kudy kam, začne příčinu svalovat na mozek nebo hormony - tedy na materii. Přitom prvotní příčinnou všeho je duchovní sféra, tedy i psychika. Stav duše neboli psychiky určuje činnost mozku i hladinu hormonů, nikdy opačně.

8. Jiné děti si stěžují na sexualizované chování dítěte nebo jsou jím nevhodně ovlivňovány.

Děti si obvykle stěžují, když je něco obtěžuje, vadí, je jim nějak nepohodlné. Pokud si malé dítě stěžuje na sexuální projevy ze strany jiných dětí, signalizuje to, že mu takové chování vadí, a mělo by se to brát vážně. Jde-li o přirozenou a zdravou sexuální hru, obě děti s ní souhlasí, nikomu o ní neřeknou a hrají si takto dobrovolně. Je poněkud nepravděpodobné, že by jeden žaloval na druhého; nicméně pokud se toto stane, je to důvod ke znepokojení. Pokud jsou děti stejně staré, na stejné vývojové úrovni a společná hra je baví, jsou stížnosti většinou pouze ve formě provokace, kterou není třeba řešit, ale je dobré sledovat, zda hra zůstává pro děti zábavou a nedochází k použití nátlaku.


V dětském kolektivu se občas vyskytne nějaký "provokatér", "předčasně vyspělý" a nebo "perverzní" jedinec, který do nevinných společných aktivit vnáší erotický rozměr a zajímavým způsobem celou interakci zpestřuje. Buďto nenásilně ve smyslu osvěty nebo manipulativně až násilně ve směru "zkažení" dobrých mravů - toto je již vpravdě sexuálním zneužíváním. Jistě jste se již s někým takovým setkali nebo o něm minimálně četli. Perverznost a sexuální nevázanost mohou být postupně přeneseny na některé další chytlavější jedince.

Pokud si děti stěžují, že je někdo obtěžuje, musíme nekompromisně zasáhnout a chránit jejich "nedotknutelnost" - ať již před dospělým nebo jiným dítětem.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7542 x
Kontaktovat uživatele:

T. C. Johnson: Děti se sexualizovanými projevy

Příspěvekod Plyšáček » 13.4.2016 12:39:02

9. Sexualizované projevy dítěte jsou směřovány vůči dospělým.

Děti objímají dospělé a dávají jim pusy. To jsou v zásadě buď spontánní projevy náklonnosti, nebo jim to rodiče sami řekli. Pokud se dítě dospělého dotýká stále a tyto doteky překračují běžnou společenskou normu a nabývají podoby spíše dospělého sexuálního chování, nebo pokud dítě dospělého bere jako sexuální objekt, či ho přímo o sexuální kontakt žádá, je to důvod ke znepokojení.


Děti objímají dospělé a dávají jim pusy. To jsou v zásadě buď spontánní projevy náklonnosti, nebo jim to rodiče sami řekli.


Objímaní a pusinkování jsou mezi lidmi naprosto samozřejmé a přirozené projevy náklonnosti a měly být být vnímány jako zcela normální - pokud si je zúčastnění přejí. Samozřejmě by neměly překračovat míru vhodnosti. Pokud se jedná o dospělé, dokáží nebo měli by umět vymezit se vůči případným nepříjemným nabídkám od druhých.

V případě dítěte je tomu poněkud jinak. Pokud dítě někoho vůbec nezná, mělo by být rozumně zdrženlivé - ani ne bázlivé, ani ne vlezlé. Pokud se však chce s někým známým objímat a pusinkovat, měla by to být jeho věc a nikdo by mu do toho neměl moc zasahovat. Za velice nevhodné považuji pokyny rodičů, aby jejich dítě prolíbalo celé příbuzenstvo, pokud to ono samo tak necítí. Na druhou stanu mi přijde nepatřičné a choré, pohoršuje-li se někdo nad objetím s učitelem, pokud jde o aktivitu ze stany dítěte ap.

Pokud se dítě dospělého dotýká stále a tyto doteky překračují běžnou společenskou normu a nabývají podoby spíše dospělého sexuálního chování...


Dotyky samy o sobě nejsou v ničem na závadu. Naopak, někteří lidé jsou kontaktnější a doteky jim dělají dobře a podporují jejich psychickou pohodu. Pokud se u dítěte setkáme s přehnaným dotýkáním, které má již erotický podtext, musíme to řešit. Ačkoliv je takové dítě vysněným ideálem snad každého pedofila, musíme umět říci dost. Jedná se zejména o situace, kdy dítě nedokáže milovanou osobu na okamžik opustit, kdy jí jakoby omylem sahá mezi nohy, kdy se mačká neúměrně svými genitáliemi k dospělému nebo na jeho intimní místa, kdy se chce rozkročená holčička na klíně vrtět nebo hopsat apod.

Autorka píše správně, že tyto situace jsou již "důvodem ke znepokojení". V tom s ní souhlasím, avšak zatím nepíše, jak to řešit. Zřejmě se k tomu ještě dostane v následujících kapitolách. Jen bych krátce uvedl, že v takových citlivých situacích musí být každý, nejen pedofilně orientovaný člověk, velice obezřetný a při vší diskrétnosti dosti rázný a nesmlouvavý. Stačí jen říci:
"Toto už opravdu nejde."
"Tohle spolu nemůžeme dělat."
"To nedělej, nebo budeš muset jít ode mne, to děti nemohou dělat. Přeháníš to."

A dítě pochopí. Ono to většinou chápe intuitivně od začátku, že jde za hranici, jen to zkouší a chce to slyšet, aby se ujistilo, co už není v pořádku. Pokud si pedofil a dítě se sexualizovanými projevy nestanoví jasnou hranici intimity, vklouznou do takového zneužívání, že se budou brzy oba divit. Varuji před takovýmto nezodpovědným přístupem. Někdy to končí tragicky.

10. Malé děti ještě neznají svoje práva, případně nerespektují práva druhých.

Většina rodičů učí své děti, co je jejich fyzické, psychické a intimní soukromí podle svého vlastního příkladu. Ve školním věku mají pojem soukromí vlastního či druhých již zažitý. Jsou-li děti vychovávány v prostředí, kde dochází k narušení hranic jejich soukromí, ať už jde o soukromí psychické nebo fyzické, může se stát, že se tato nepsaná pravidla nenaučí.


V tom nejhorším stupni projevu se jedná zejména o rodiny, ve kterých je SZ přítomno již od narození dítěte a ono vnímá intimní a sexuální sféru zcela jinak a "deviantně", než v obvyklých případech. V mnohých tzv. normálních rodinách, kde však je svoboda a sexuální nevázanost na prvém místě, kde běží porno v televizi místo večerníčku a kde se dospělí promenádují před dětmi neustále nazí nebo ve spodní prádle, má dítě také problém s vnímáním vhodných hranic soukromí a nastává u něj konflikt při vnímání cudnosti.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7542 x
Kontaktovat uživatele:

T. C. Johnson: Děti se sexualizovanými projevy

Příspěvekod Plyšáček » 19.4.2016 9:28:58

11. Sexualizované projevy dítěte jsou čím dál častější, intenzivnější nebo naléhavější.

U přirozených a zdravých sexuálních projevů dítěte platí, že se nevyskytují příliš často a většinou k nim dochází, aniž by o tom ostatní věděli. Už od základní školy se děti snaží stále více skrývat svoji sexualitu před dospělými. Pokud tyto projevy narušují soukromí ostatních, jejich intenzita se zvyšuje a dítě je neskrývá před dospělými, je to důvod ke znepokojení.


V těchto případech se jedná o závislost na sexu, která může být nepřímo doprovázena absencí studu či potřebou exhibovat. Zdravý jedinec se s přibývajícím věkem a blížící se pubertou stále více stydí, což je zcela v pořádku a přirozené. Navíc je i inteligentnější a mazanější, takže skrývání intimních aktivit je propracovanější. Přesto jsem přesvědčen, že v mladším školním věku je obecně těchto aktivit poněkud méně než v předcházejícím období předškolním a nebo následujícím období puberty.

Pokud jsou sexualizované projevy dítěte stále častější, intenzivnější a naléhavější, je potřeba k nim přistupovat jako k jakékoliv jiné závislosti. Dítě vedeme k tomu, aby si tuto svoji nutkavou závislost uvědomilo, aby si přiznalo, že jej znesvobodňuje a zotročuje. Dále jej důsledně vedeme k tomu, aby se intimním činnostem věnovalo pouze o samotě. Časový rozsah těchto chvil určujeme v rozumné míře. Pokud by dítě mělo masturbací trávit hodiny před usnutím v postýlce, po půl hodině otevřeme dveře do pokojíčku, což je signál, že již není osamotě a že má již pouze odpočívat a spát. Ne snad se rčením "v nejlepším přestat" (chtěl bych vidět dospělé, jak by se tvářili, kdyby měli před vyvrcholením přestat), spíše "všeho moc škodí". Postupným snižováním "dávek slasti" se sexualita sexem posedlého dítěte má šanci srovnat k vyváženějšímu stavu. V žádném případě však nevedeme dítě k úplné abstinenci. Bylo by to pro něj stejně těžké až nemožné jako pro dospělého jedince a jen by bylo nuceno žít nečestně, skrývat se a lhát.

12. Dítě si spojuje sexuální zážitky s intenzivním pocitem viny, studu, strachu nebo napětí.

Děti pohlížejí na sexualitu zpravidla bezstarostně, spontánně, pošetile a se smíchem, avšak v některých případech, kdy je dítě přistiženo dospělým, v něm může následná odezva vyvolat pocit trapnosti nebo viny. Nicméně tyto pocity jsou ve své podstatě odlišné od intenzivního pocitu hlubokého studu, viny, strachu nebo napětí u dítěte, které je nuceno či upláceno k sexuálnímu chování, nebo je neadekvátně vystaveno sexuálnímu chování dospělých, nebo zejména v součinnosti s agresivními projevy.


Ano, záleží především na "následné odezvě" - na tom, jak "divák" reaguje (může jít o dospělého nebo i jiné dítě) a v případě sexuálního zneužívání na způsobu, jakým je dítě zneužíváno (dobrovolně - s donucením, s úctou a citem - hrubě a ponižujícím způsobem).
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7542 x
Kontaktovat uživatele:

T. C. Johnson: Děti se sexualizovanými projevy

Příspěvekod Plyšáček » 26.4.2016 9:24:58

13. Dítě se vytrvale a intenzivně věnuje „dospělým“ sexuálním projevům s jinými dětmi.

Děti obvykle projevují, i když pouze příležitostně, určité formy sexuálního chování ze zvědavosti či touhy po objevování. Některé děti, které se cítí osamělé, se mohou obracet na jiné děti, aby nebyly samy – takové děti jsou často citově deprivované, dospělí pro ně nejsou dostatečným zdrojem lásky a péče. Pokud se dítě setkalo se sexuálními projevy nebo se naučilo, že sex rovná se starat se o někoho, může se pokusit použít právě sex jako cestu k překonání své osamělosti a opuštěnosti.


Je to ovšem podobně jako u dospělých. I řada z nich provozuje sex pro "překonání své osamělosti a opuštěnosti". Pravým smyslem sexu je projevení lásky k druhému na tělesné úrovni. Při milování by mělo jít i o "touhu po objevování" a o "starání se o někoho", ale zejména o niternou touhu činit druhého šťastným a přímo nebesky blaženým.

U dětí, které provozují sexuální aktivity s druhými dětmi, můžeme nalézt všechny z těchto příčin. Jen tak hluboká romantická zamilovanost, jakou známe u dospělých, zde zpravidla není. Jde také o to, že tyto děti mohly být médii, sourozenci, vrstevníky či abusorem naučeny činnostem, které nesmírně oceňují pro jejich pocitovou odměnu, a snaží se toto "vzdělání" šířit dál - mezi kamarády, které mají rády. Také mohou chtít nalézt partnera pro vzájemné ukájení, a tak se snaží druhé dítě "svézt" a skrze praktickou ukázku (jakousi reklamu) je naučit tyto aktivity a vytvořit u něj jistou závislost na orgasmu.

14. Děti dráždí genitálie zvířat.

Tato oblast se týká převážně dětí venkovských, které mohou častěji přijít do takového kontaktu se zvířaty, nicméně takové chování je velmi zřídkavé. Pokud se takové kontakty se zvířaty u dítěte opakují, nebo pokud dítě tímto zvířeti ubližuje, je to důvod ke znepokojení.


Opravdu perverz. K těmto aktivitám snad nedochází příliš často. Jak vůbec dítě napadne něco tak nepřirozeného a pokleslého? Buď si hraje pouze z touhy objevovat (podobně jako když mouše utrhne křidélka a sleduje, jak nemůže vzlétnout), nebo to vidělo u někoho jiného a láká jej to také vyzkoušet, nebo bylo sexuálně zneužíváno tímto perverzním způsobem.

Z jistých dokumentů víme, že abusor někdy nutí dítě k tomu, aby provádělo felaci kupříkladu u psa. Nebo kočičce umisťuje pochoutku na intimní místa dívenky. Toto však již není o lásce ani o sexu - abusor to nedělá pro vyjádření hlubokých citů k dítěti, nýbrž pro perverzní pobavení své či diváka DP.

Zpět na “D. SEXUALITA”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host