Děti a dětství ze sociálně-historického hlediska

[Plyšáček]

HISTORICKÉ A SOCIÁLNĚ-KULTURNÍ POSTAVENÍ DÍTĚTE VE SPOLEČNOSTI

odkaz a zdroj od Maxe: https://farm3.staticflickr.com

[Plyšáček]

V prvních příspěvcích se nechám volně vést klíčovými pasážemi z knihy

Zuzana Kolláriková, Branislav Pupala
Předškolní a primární pedagogika
Predškolská a elementárna pedagogika

• prostředí utváří důležité sociálně-kulturní podmínky pro život jednotlivce
• to, že děti byly "malé", neznamenalo automaticky jejich ochranu a specifickou pozici ve společnosti
• i za, z dnešního pohledu drobné prohřešky, mohly být děti potrestané tak jako dospělí, často ještě přísněji
• dnes mají děti v moderní společnosti úplně jinou pozici, která je i legislativně zakotvená
• pro poznání vývoje dítěte je potřeba poznat i tzv. "vzorce kultury", platné pro společnost, ve které dítě vyrůstá, širší sociálně-historické souvislosti jeho života, které utvářejí sociálně-kulturní kontext dětství
• prostřednictvím kulturních vzorců společnost "vytváří" dětství, rozhoduje o jeho podobě a vyváří tak prostředí, ve kterém probíhá osobnostní vývoj člověka
• již v posledních desetiletích 20. stol. upozorňovali někteří autoři na fenomén "vytrácení dětství"

• dětství a dospělost tvoří dva relativně oddělené sociální světy
• tzv. přírodní národy přikládají velký význam tzv. "iniciaci" - rituálnímu obřadu přijímání dětí, zvlášť chlapců, do světa dospělých
• v tomto typu společnosti dochází k odlišnému sociálnímu zdůraznění fyziologických projevů pohlavního dospívání
• v moderní společnosti není biologická zralost tou určující pro přijetí dětí do světa dospělých - určující se stává až sociální zralost
• vzniká značná mezera mezi biologickým a sociálním určením dospělosti, která souvisí zejména s dlouhotrvající sociální přípravou dětí na dospělost
• propast mezi biologickým a sociálním věkem v moderní společnosti je natolik velká, že plodí pro dítě i společnost problémy, hlavně problém "krize identity" v dospívání
• u přírodních národů přecházejí děti z dětství přímo do dospělosti
• opožďování sociálního uznání biologické dospělosti v moderní společnosti se obvykle ideologicky odůvodňuje tím, že "dítě", které je zralé pohlavně, není zatím ještě "dostatečně zralé osobnostně a sociálně"
• dospělí vnímají děti hlavně v perspektivě toho, kým se mají stát, kým mají jako dospělí být - sami sebe vnímají jako "ochránce" dětí
• děti nevnímají jako bytosti, které už dnes něčím jsou - tedy s jejich vlastními životy, potřebami a přáními, vlastním viděním světa, ale jako "někoho", kdo se plnohodnotným člověk teprve má stát
• často bez zájmu poznat jejich skutečný svět, bez ohledu a reagování na jejich autentické zájmy a potřeby

[Plyšáček]

• hledání "objektivních" zákonitostí ve vývoji dítěte
• zajímavým se zde stává to, co je v dané společnosti považováno za zralost/nezralost, za dětství/dospělost, kdo za dítě/mladistvého/dospělého a pod.
• děti jsou konkrétní sociální skupinou ve společnosti
• v síti společenských vztahů získaly oproti minulosti svoji specifickou společenskou pozici dítěte a z ní vyplývající roli dítěte
• znamená to, že děti se odlišují od dospělých svým přípustným chováním a činnostmi, že s nimi nesplývají
• společnost je vnímá a přistupuje k nim jinak než ke "zralým", dospělým jedincům
• určitá podoba "moderního" dětství - legislativa a povinná školní docházka, právní neodpovědnost dětí
• uznání práva dětí na hry, zábavu, oddych, specifickou péči, vzdělání ap.
• dopad rozvoje sídel na způsob života dětí
• model moderního dětství se stal do jisté míry nadnárodním a universálním
• skutečná dospělost nastává často až tehdy, když jedinec získá přístup k rozhodujícím sociálně-ekonomickým zdrojům
• podoba dětství, tedy život skupiny dětí, je ovlivňována způsobem a kvalitou života jiných skupin z různých oblastí života společnosti
• děti vytvářejí celou řadu pracovních příležitostí pro dospělé
• zatímco dětí relativně ubývá, přibývá odborníků zabývajících se dětmi
• narůstá emocionální hodnota dětí
• dětství již není chápáno jen jako přechodná fáze v životě člověka, ale jako trvalá součást moderní společnosti
• ze sociálně-historického přístupu k dětství vyplývá i odpovídající chápání a přístup k dětem samotným
• děti se tu nechápou jako nezralí, nehotoví dospělí, ale jako jiné než dospělí - jejich sociální jinakost
• děti se nadále nechápou jen jako nastupující, budoucí generace, ale jako generace dětí tady a teď
• snaha zjistit, co si o světě a o svém postavení v něm myslí samotné děti
• děti už dnes vytvářejí svoji osobitou dětskou kulturu, začínají formovat svůj specifický estetický vkus a životní styl
• děti nejsou jen nějaké hračky v rukách dospělých - jsou to relativně autonomní sociální aktéři, obdaření vlastní vůlí, vlastními zájmy a přáními
• v tom, co považujeme za potřeby dítěte, se odráží především určitá ideologie konkrétní skupiny dospělých a jejich zájmy

[Plyšáček]

Děti a dětství v archaické společnosti

• neexistuje jeden model dětství - každá kultura si vytváří svou vlastní verzi dětství
• lidi z celé tlupy (muži, ženy i děti) se společně zúčastňovali obstarávání potravy
• dělba práce - společnost se generačně, ale hlavně rodově diferencovala
• v přírodních společenstvích (na úrovni doby kamenné) děti hru jako takovou moc neznají - buď se věnují lenošení, bezcílnému potulování, různým zápasům a neplechám, nejčastěji však žijí životem věrně napodobujícím život dospělých, participují na činnostech dospělých
• spolu s mladými ženami tvoří děvčata pevné "kamarádské" společenství, připomínající vztahy důvěrnosti, jaké nacházíme v našich skupinách vrstevníků
• je to rozdíl oproti chlapcům, kteří takovéto spojení s muži nevytvářejí
• děvčata jsou proto mnohem dříve samostatnější
• přírodní společenství obvykle děti netrestají, nikdy je nebijí
• vůči svým dětem projevují velkou náklonnost a ta bývá oplácena stejnou měrou
• podobně jako s dětmi zacházejí s domácími zvířaty, se kterými žijí ve velmi důvěrném vztahu
• účelem rodiny u lovců a sběračů je pokračování rodu - rovnováha mezi úrovní mortality a natality
• funkce dětí v tomto typu společnosti je tedy zejména reprodukční, částečně emocionální

[Plyšáček]

Děti a dětství v antické společnosti

• v době starověkého Říma infanticida - zabíjení novorozenců, většinou ženského pohlaví, a odkládání dětí, t.j. zbavování se dětí
• až římský zákon z r. 374 začíná klasifikovat zabití dítěte jako vraždu
• v antice bylo dítě bezprávné
• patria potestas (dítě chápané jako majetek otce) v Římě dovolovala otci prodat dítě do otroctví nebo je zabít
• ve staré Spartě byla infanticida ve státním zájmu
• příliš velký počet dětí byl ve starověkém Řecku považován spíše za neštěstí než za požehnání
• praktikovaly se různé způsoby zabránění početí a těhotenství
• pokud měli Řekové v městských státech děti, tak jich měli z důvodů odevzdání dědictví a zabezpečení rodičů ve stáří
• ti, kteří se dožili stáří osamotě, mohli si dítě adoptovat
• v antickém období zjevně nepanoval kult dětství, ale spíše kult dospělosti (mužské krásy) a stáří (moudrosti)
• postavení chlapců se výrazně odlišovalo od postavení děvčat
• život chlapců více připomínal podobu dětství než život děvčat
• zatímco chlapci chodili do školy, s děvčaty se jednalo podobně jako se ženami - jako se služkami

[Plyšáček]

Děti a dětství ve středověké společnosti

• především společnost polnohospodářská, až 90 procent obyvatelstva žilo na venkově
• prvních několik let trávilo dítě v těsném kontaktu s matkou, kojnou, vychovatelkou zastupující matku ap.
• v té době šlo o samotné přežití dítěte
• jen co však tato nutnost pominula, stalo se tzv. "malým dospělým" a přestalo být pod dozorem svojí matky
• zdržovalo se mezi dospělými, motalo se mezi nimi na veřejných prostranstvích, v krčmách, vojenských táborech, při práci
• vlastní dětství bylo takto omezeno jen na několik prvních let života (max. do 5 až 7 let)
• potom vstupuje do jakéhosi učňovsko-socializačního poměru vůči společnosti - už není "jako dítě", ale dospělý, spíše "malý dospělý"
• velmi brzy se jím cítí a stává díky tomu, že s dospělými žije
• sleduje, co dělají, pomáhá jim
• hra není z jeho života zcela vyloučena, ale hraje si s věcmi dospělých, když zrovna nemá práci a povinnosti
• vedeno je především k práci, protože je důležitou pracovní silou
• celá společnost je chápána jako celek složený z patriarchálně fungujících rodin
• přebytečné děti z chudších rodin, pokud se pro ně nenajde pracovní uplatnění doma, musejí odcházet do světa
• odcházejí do služby, do učení, zřídka na studie
• jejich odchod často znamenal rozloučení s domovem na celý život
• děti po čase nezřídka inklinovaly více k pánovi, k chlebodárci, než k rodičům
• byly k němu vázány existenční solidaritou na život a na smrt
• z našeho pohledu v dětském věku přebírali malí dospělí (děti) funkce vládnutí, ženili a vdávali se, pracovali ap.
• děti ve středověku tedy nemají specifickou "dětskou" pozici, nejsou zvláštní sociální skupinou a prakticky jsou součástí skupiny dospělých, i když s minimálními právy
• pozice malého dospělého nevyplývala z necitlivosti dospělých vůči dětem, vyplývala z tehdejších socioekonomických poměrů života lidí
• ve středověku přetrvává chápání dítěte jako vlastnictví otce (patria potestas)
• křesťanská ideologie jen podpořila patriarchální moc otce rodiny vůči ženě a zejména dětem
• dítě bylo otci zavázáno absolutní poslušností
• to v praxi znamenalo, že ačkoliv se s dítětem zacházelo jako s malým dospělým, týkalo se to zejména jeho povinností, v mnohem menší míře jeho práv
• středověk neměl vlastně žádnou ideu dětství - středověk, na rozdíl od antiky, neměl de facto žádnou ideu vzdělávání

[Plyšáček]

Zrod a etapy vývoje moderního dětství

• koncept moderního dětství - tento dlouhotrvající proces začal uvědoměním si psychické jinakosti dětí a skončil oddělením sociálního světa dětí a dospělých
• změny byly propojeny s postupným prosazováním se přírodních a společenských věd v lidském chápání univerza, s trendem sekularizace lidského myšlení a vytlačování křesťanské ideologie
• ve společnosti mezi sebou soupeřilo naráz i několik "obrazů", představ dítěte a dětství

Rodí se kult senzibility a citů - vzniká obraz romantického dítěte

• přelom 15. a 16. stol. - 18. stol., polovina 19. stol.
• obraz, představa romantického dítěte - v něm má své specifické potřeby - především potřebu hry a laskavého zacházení ze strany rodičů a ostatních dospělých
• v západní části Evropy se objevují první hračky
• aby se tyto ideje, zdůrazňující čistotu dítěte, jeho nevinnost, andělskost, jeho přirozenou dobrotu a nezkaženost, mohly v praxi ujmout, je potřebná změna v myšlení lidí
• rodina se stále více stává institucí poskytující určitou, zpočátku jen velmi malou, míru emocionální podpory mezi manželi
• jelikož lidé z bohatých vrstev mají dostatek volného času, začínají obracet pozornost i na děti
• jejich vztah k dětem je zpočátku jen jako k jakýmsi hračkám na pobavení dospělých, bez toho, aby si uvědomovali zvláštní způsob bytí dětí
• dospělí si začali s dětmi hrát, hýčkat je a rozmazlovat, vyprávět jim pohádky a pod.
• v 80. letech 17. stol. cambridgeští novoplatónští filozofové poukázali na vrozenou dobrotu dítěte
• to představovalo útok proti dosud převládající myšlence "mravní zanedbanosti" (zpustlosti) dítěte a znamenalo zobrazení dětí jako tabula rasa (čistá, nepopsaná deska)
• laskavější přístup v rodinách elit

[Plyšáček]

Debaty o podstatě dítěte v 18. stol.

• John Wesley (Anglie) nabádal rodiče, aby "zlomili vůli svého dítěte"
• na druhém konci extrému stál Jean Jacques Rousseau (Francie) a jeho následovníci
• ve svém díle Emil neboli o výchově hovoří o tom, že s dětmi je třeba zacházet obzvláště citlivě: "Příroda chce, aby děti byly zpočátku dětmi, než se stanou dospělými."
• poskytuje racionální zdůvodnění toho, že děti se rodí dobré, a ukazuje, že každé dítě má svůj unikátní potenciál
• děti jsou odlišné od dospělých, jsou svébytnou ontologií a jako takové si zaslouží specifické zacházení
• ve větší části společnosti stále přetrvává předcházející domácnostní typ rodiny, kde dítě je chápané jako malý dospělý s omezenými právy
• osvícenství položilo důraz na vzdělávání - to byl rozhodující moment pro konstruování moderního dětství
• teprve mnohem později idea povinné školní docházky - ta souvisela s principy humanismu

Období průmyslové revoluce

• konzervativní Hannah More (Anglie) začala protiofenzivu vůči Rousseauovi
• podle ní je zásadní chybou považovat děti za nevinné bytosti, ale je potřeba je spíše považovat za bytosti, které vnášejí do světa zkorumpovanou povahu a zlé dispozice - velkým cílem vzdělání je tuto povahu napravovat
• touha po uspořádané společnosti, charakterizované pořádkem, poslušností a autoritou
• využívání nekvalifikované pracovní síly, zejména dětské
• děti z nemajetných vrstev byly po přesídlení do měst i nadále považovány za malé dospělé, kteří v rodině plní zejména ekonomickou funkci
• postavení dětí bylo přirovnáváno k postavení otroků
• tovární zákon (1833) zakazoval zaměstnávat děti mladší devíti let
• snaha oddělit dětství od dospělosti stanovením určité věkové hranice
• obraz "továrního dítěte" byl velice úzce propojený i s obrazem předčasně vyspělého (i sexuálně) jedince, který se často zapojuje do páchání různé delikventní činnosti - idea "delikventního dítěte"
• ve střední třídě se začal formovat "obraz školního dítěte" - tedy poslušného, mravně ctnostného dítěte, které pravidelně navštěvuje školu a ctí rodiče, učitele a ostatní dospělé
• reformátoři se snažili prosadit legislativní rámec, který by znamenal osvobození dětí od práce, prosazení povinné školní docházky a individuální posuzování delikvence dětí na rozdíl od delikvence dospělých

[Plyšáček]

Psycho-medicínský a sociální obraz dítěte

• 70. léta 19.stol. - počátek 20.stol.
• na scénu vstupuje stát a sociální organizace
• uzákonění povinné školní docházky
• na základě legální autority a na základě úředníka pro školní docházku bylo vzdělání schopno vtlačit svoji představu neposlušným žákům a jejich rodičům
• v tomto období se praktikuje ideál tvrdé přísné výchovy ve školách a laskavého, zvlášť mateřského, zacházení s dítětem v rodině
• pokračuje zápas reformátorů za konečný zákaz dětské práce
• přibývají zákony na ochranu dítěte
• do hry vstupuje stát - potřebuje vzdělané občany, a proto začíná dítě, na rozdíl od dospělého, specificky chránit
• vyčleňuje dítěti zvláštní sociální prostor pro jeho vývin
• tato nová koncepce dítěte/dětství však zároveň pro předtím pracující děti znamenala i redukci jejich pocitu vlastní hodnoty
• děti byly odděleny od toho, co se nazývalo "sociálně významná aktivita" - naopak byly posíleny nové formy sociálně-ekonomické závislosti na dospělých
• dlouhodobá veřejná diskuse o fyzických a mentálních podmínkách školních dětí
• v rámci tohoto kontextu se vynořila dětská psychologie a rozvinula se jako populární a postupně vlivné odvětví empirického výzkumu
• "psycho-medicínský" obraz dítěte s důrazem na studium vývoje dětí, který doplňuje sociální, resp. "sociálně-zdravotnický" obraz dítěte s důrazem na přiměřené materiální a hygienické požadavky v životě dítěte
• důraz na reformu zvyků čistoty, stravování, osobních a domácích režimů, boj proti chorobám
• dětství se vymezuje v pojmech vzdělávání, socializace a závislosti

[Plyšáček]

Děti a dětství v moderní společnosti a jeho teoretické zázemí

• došlo ke striktnímu oddělení práce a vzdělání
• místo jejich okamžitého ekonomického přínosu jsou děti určitým břemenem, ekonomickou zátěží pro rodinu a společnost
• dětská práce je nahrazena školní prací
• dochází k tzv. stárnutí populace - souvisí s poklesem natality
• společnost je ochotna investovat do dětství - budoucí ekonomický efekt
• moderní ekonomika potřebuje vysoce kvalifikovanou pracovní sílu
• institucionalizace dětství - prodlužuje se sociálně-ekonomická závislost dětí na rodičích a dospělých vůbec
• makrospolečenské postavení/pozice dítěte - děti jsou na jedné straně chráněné, na straně druhé jsou ze společnosti prakticky vyloučené
• Úmluva o právech dítěte (1989) - právo na soukromí, na informace, svobodu vyznání a pod.
• děti nejsou v moderní společnosti ani tak ignorované, jako spíše marginalizované (vyčleněné)
• rozhodující moc mají v rukách dospělí
• klíčové postavení má působení rodiny na své dítě
• jako první poukázaly na nevyhnutelnost zkoumat sociální určenost dětí a dětství antropologické výzkumy, jako i některé výzkumy historické
• emancipační snahy různých minorit
• velmi často představa "být ženou" splývá s mateřstvím, s péčí o dítě, zatímco "být otcem" není svázané s každodenní starostlivostí, s připoutaností k dítěti jako v případě ženy-matky
• masmediální zobrazování nevyhovujících životních podmínek dětí, zejména v tzv. rozvojových zemích, polemika okolo problému zneužívání dětí
• nový pohled na dítě, chápané nejen jako objekt, ale jako subjekt práva
• samotné sociální parametry dětství se stávají výzkumným předmětem
• děti už nejsou považovány za "konzumenty" svého dětství, ale za jeho aktivní spolutvůrce
• nové přístupy k socializačnímu procesu jsou významně inspirované psychologickým poznáním
• aktivní rozměr dítěte v jeho kognitivním vývoji
• vzdělání ve své formě (jak učit) a obsahu (co učit) je sociálním konstruktem

[Leonid]

Nosu nepotvoř, ni svírej,
ošetřuj jej, ne kloboukem,
rukávem ani podolkem,
ale šátkem k té potřebě,
maje jej vždycky při sobě.
Takto vypadaly v 16. století spisky o výchově dětí. Ale nebyla to tato doba, kdy se této problematice začali věnovat teoretici.
První evropské pojednání o výchově mládeže napsal Petrus Alphonsus již před rokem 1105. U nás se objevují první výchovné návody již ve 14. století v dílech Tomáše Štítného, Jana Husa (jeho pojednání Dcerka) a Petra Chelčického.
Nicméně rozkvět této literatury přišel až v době renesanční. Za základní renesanční díla lze považovat knihu Baltasara Castiglione "Libri del Cortigiano" a dílo Stefana Guazza "La civil conversatione". Velké publicity došlo též dílo Erasma Rotterdamského "Civilitas morum". Známá je i latinská příručka, kterou zpracoval v Německu Fridericus Dedekindus, a která byla přeložena snad do všech evropských jazyků. U nás vyšla již v 16. století pod názvem "Doktora nezdvořilého Grobiána práva nepravá, v nichžto pod žertem opravdově mnohé nynější nemravy směšně představuje". Principem knihy bylo naučit správným mravům tím, že ironicky předepíšeme nezpůsoby, a to značně obhroublou formou. Odtud přišel do češtiny výraz krobián a vzhledem k tomu, že děti jsou vlastně pořád stejné, musely tehdejší děti tuto knihu milovat...
Tato literatura byla posléze ve velké šíři rozvinuta v Jednotě Bratrské, která kladla velký důraz na sepětí života rodinného a církevního, přitom však přejímala nejnovější poznatky ve společenských vědách. Již zde, v 16. století, se hovoří nejen o právech rodičů vůči dětem, ale již i o právech dětí vůči rodičům a vychovatelům. Jen je škoda, že ruku v ruce s protestantskou přísností docházelo k jistému omezování přirozené rodičovské lásky. Už v roce 1535 vydal kazatel Jan Augusta "Kázání o stavu manželském", kde jsou již uváděny zcela moderní zásady výchovy dětí, jako včasné a mírné jídlo, časná a pravidelná hodina spánku, stálé zaměstnávání dospělejších dětí, učení zábavným a lehkým způsobem, potřeba procházek a her. Ozývá se zde již známá Komenského zásada "Škola hrou". Bití dětí považuje Augusta za pochybný (sic!) výchovný prostředek. Dalo by se říci, že dítě bylo vedeno k tomu, aby se stalo zdravě sebevědomou osobností, hlavně však s upřímným pojetím osobní víry a vlastním uvažováním o věcech duchovních.
Tento slibný vývoj byl přerušen obdobím protireformace, kdy tyto moderní zásady ustoupily před katolickým drilem, bezduchou poslušností a vírou v manipulativní pověry.

Dílo, které jsem měl možnost podrobně studovat, se skládá ze tří samostatných, avšak již tehdy společně vydávaných děl. (Souborně vydal Kalich, 1940, pod názvem Mravy ctnostné, mládeži potřebné.)

1. Mravové, aneb naučení potřebná, jak dítky hned z mládí mravy a obyčeje znáti, jim zvykati a vyučovati se mají, rytmy českými sepsaná od Jiřího Strejce Zábřežského, 1600.
Zde jsou popsány zásady slušného chování dětí a to v přirozeném běhu dne: ranní konání, konání vlastního těla, oblékání, chování ve škole, u stolu, při interakci s ostatními, při hrách a při ukončení dne.
Zde se klade důraz na pracovitost, poslušnost, čistotu a slušné chování. Moderními prvky zde je důraz být k výše postaveným zdvořilý, avšak ne podlézavý, a celá kapitola je věnována tomu, že děti si MAJÍ hrát, že to je pro dítě prospěšné, a které ty prospěšné hry jsou. Bylo zde varováno před hraním o peníze (doporučovaly se místo toho slušné fanty) a před přílišnou soutěživostí. Spánek měl už tehdy trvat osm hodin, a i tehdejší autoři si všimli, že lidé, kteří jedí prostou stravu, bývají zdravější, než ti, kteří jedí nákladné lahůdky.
Dále je zde vyloženo všech deset přikázání, kde je v přikázání sedmém (nezcizoložíš) zajímavá zmínka o čtení "knih frejiřských" tzn. literární pornografie. Poznámka: Výběr z ruské erotické prózy ze 16. století vyšel i u nás pod názvem Frejíři a prostopášnice (Lidové Nakladatelství, 1988). Zajímavá je i zmínka o sodomii, z čehož usuzuji, že byla v té době jistým způsobem rozšířená.

Neodpustím si uvést velice nadčasový citát (z výkladu přikázání osmého - nepokradeš):

... že vuobec zloděje malé
tresce svět popravou stále,
takže v železném řetězi,
mnohý z nich potupně vězí,
an veliké zloděje trpí,
těm se i čest děje:
přední místa a ouřady
ti mívají téměř všady,
ti zlaté řetězy nosí,
každý se jich báti musí.
2. Přídavek mravů pro šlechetné panny a děvečky, kteréž někdy vzáctné paměti Adam Starší Šturm z Hranic dcerkám svým byl sepsal i vydal, 1600.
Už ten samotný počin, kdy otec napsal pojednání pro své dcery, svědčí o proměně rodinných vztahů ve společnosti.
Jaká tedy měla být vzorná dívka té doby? Zbožná, tichá, čistotná, pokorná, šetrná, netoulavá. Neměla se zbytečně vykecávat s chlapci, byvše někam pozvána měla se chovat skromně, u stolu se neklátit, nevrtět, nechovat se hamižně při jídle, (co skrojíš, to třmi prsty beř, pomalu nelakotně jez). Nemá dbát na zbytečné a drahé módní doplňky, jakožto i na vyzývavé šaty. Není zde žádná zmínka o čemkoli sexuálním. "...když na loži hráš si s dírkou svou, čiň toho s ručkou obmytou..." - ne, to tam opravdu není! Spisek naopak obsahuje i vhodné modlitby a duchovní písně.

3. Mravy ctnostné, mládeži potřebné, autor Matouš Konečný, 1625-1626.
Opět přehlídka toho, jak se chovat doma, venku, ve škole i při jídle.
Ve všech třech dílech je obecně věnováno hodně prostoru chování u stolu.