Etologie pohlavního života člověka

[Neptun]

Dostaly se mi rukou materiály z odborné konference, kde se některé příspěvky zabývaly výzkumem okolo pohlavního života lidí. Není tam nic o pedofilii, jen o jiných úchylkách a podrobnosti o neúchylném chování. Budu se snažit postupně zveřejnit výtah z některých studií převedený do srozumitelné formy.

Své komentáře k uvedeným studiím pište do samostatného diskusního vlákna.

První studie má téma

Sexuální orientace a dominantně-submisivní chování

(T. Hladký a kol., UK)
Analýza vychází z údajů na internetovém portálu zaměřeném na BDSM (bondage disciplina sado masochismus). Tedy nikterak nejde o reprezentativní vzorek populace, ale přímo o lidi, kteří mají rádi sado-maso, ať z té či druhé strany. Kladem daného portálu je dost velký počet uživatelů a zastoupení jak hetero-, tak homo- a bisexuálů. A právě o vztahu dominantnosti či submisivity oproti hetero-, bi-, homosexualitě analýza vypovídá následující poznatky:
Muži: U heterosexuálních mužů s úchylkou pro BDSM převládala jimi samými deklarovaná dominance nad submisivitou (1277:803 mužů), zatímco u homosexuálních opačně (33:104). Ještě submisivnější byli muži bisexuální (76:331). Tyto výsledky podporují zažitý sterotyp, že normální muž je spíš macho, který občas i bije svou manželku, zatímco gay je růžový hošík, který chce pořádného chlapa.
Ženy: Heterosexuální ženy byly převážně submisivní (44:270), homosexuálních žen byl na portálu nepatrný počet (6:9), mezi bisexuálními ženami pak bylo dominantních trochu více, ale zdaleka ne polovina (76:155). Zdá se, že mnoha ženám vyhovuje dělat svému chlapovi puťku nebo bezbrannou kočičku. Dominy jsou jen o trochu více mezi oboupohlavně zaměřenými ženami.
Poměr počtu homo- a heterosexuálních mužů na portálu ukazuje, že obliba BDSM není doménou gayů, ale rádi ji "normální" muži.
Protože členové portálu skórovali svou dominanci či submisivitu na vícestupňové škále, mohli výzkumníci ukázat, že dominantní ženy jsou dominantnější než dominantní muži. Když už, tak už! A submisivní muži byli submisivnější než submisivní ženy. Hodní hošánci.

[Neptun]

Neverbální projevy mužů při dvoření partnerce a hormony

(Ježková a kol., UK)
U mužů jsou s dvořením ženám spojeny signály dominance, které vypovídají o schopnostech muže se postarat o rodinu. S dominancí souvisí vyšší hladina testosteronu. Vyšší koncentrace kortizolu se naopak objevují při stresu. Studie se snažila zjistit, jaké mimoslovní projevy používají mladí muži (16-18 let) při dvoření preferované partnerce (sebeprezentační videonahrávka) a jejich souvislost s hladinou obou hormonů.
Přátelské projevy kladně souvisely s celkovým počtem pohybů. (A skutečně, kdo je neschopný ve společenských záležitostech, řekneme o něm, že je dřevo.) Přitom u těchto jedinců stoupla hladina kortizolu. Dominantní prvky chování skutečně kladně souvisely s počáteční i konečnou hladinou testosteronu. (Ti chlapi to jen tak nehrají, oni to musejí mít v těle.) Nervozita projevující se nějakou sekundární aktivitou byla vyšší u mužů s nízkou hladinou testosteronu. Koukání do země se vyskytovalo u mužů s nízkou hladinou kortizolu. (Neměli dost tohoto stresového hormonu, aby je nabudil na aktivnější projev.)
Zdá se, že existují dvě oddělené strategie balení: buď dominantní chování při vysokém testosteronu, anebo přátelské chování při dočasně zvýšeném kortizolu. A děvčata - pokud si nejste jista, jaký ten váš nápadník skutečně je, musíte si nechat plivnout do zkumavky a upalovat se vzorkem do nejbližší laboratoře.

Své komentáře k uvedeným studiím pište do samostatného vlákna.

[Neptun]

Mezipohlavní rozdíly mezi obrazem ideálního a aktuálního partnera

(Kučerová a Havlíček, UK)
Studie, které porovnávaly představu ideálního partnera s reálným, proběhly obvykle tak, že se respondent svěřil, jaký by jeho ideální partner měl být, v době, kdy už měl vztah s reálným. Ideální obraz tak může být pokřiven mírou spokojenosti v reálném vztahu. Naopak tato studie získávala představy o ideálním partnerovi před utvořením vztahu s reálnou osobou díky některé speed-datingové agentuře. Pokud spolu kontaktovaní vydrželi šest měsíců, byla zhodnocena osobnost reálného partnera v kategoriích jako pro ideálního, tedy vzájemné porozumění, schopnost vydělávat, fyzická síla, extraverze, emoční stabilita a fyzická přitažlivost. Průměrný věk žen i mužů ve studii byl 28 let.
Ženy udávaly významně vyšší skóre pro ideálního partnera než pro reálného ve všech kategoriích. Chtějí všechno nej a obyčejně to nedostanou. Nejvíc se jim nedostávalo porozumění, příliš si nestěžovaly na finance.
Muži si přáli významně vyšší skóre pro ideální partnerku jen ve vzájemném porozumění a emoční stabilitě. Nejenže kašlou na fyzickou sílu a finanční zajištění ženy, ale jsou spokojeni i se vzhledem reálné partnerky. Jen kdyby mu lépe rozuměla a občas nevyšilovala.

Své komentáře k uvedeným studiím pište do samostatného vlákna.

[Neptun]

Frekvence sexu

(Amy Muise, Toronto)
Dnes se jak mezi muži, tak mezi mnohými ženami traduje, že sex je tak zdravý, že čím častější je, tím lépe. Sociální psycholožka Amy Muise z torontské univerzity zkoumala mezi Američany, jak jsou celkově subjektivně šťastní a jak to nepřímo souvisí s frekvencí pohlavního styku u zkoumaných párů. Průzkum zahrnoval více než 30 tisíc lidí ve třech skupinách a časových vlnách. V každé skupině se výzkumníci na štěstí párů ptaly jinak.
Vyšlo jasné optimum: nejšťastnější páry se milují jednou týdně. Studie netvrdí, že sex jednou týdně je příčinou pocitu štěstí. Možná naopak, páry mají sex jednou týdně proto, že žijí ve spokojeném vztahu a užívají si obecné pohody. Studie tak či tak odmítá tlak médií, který často roli sexu přehání.
„Posunuli jsme se z kultury, která nám říkala, že mít sex je něco špinavého, do kultury, která nám říká, že jsme vadní, pokud ho neděláme dost často,“ říká například Rachel Hillsová, autorka letos vydané knihy Sexuální mýtus: propast mezi našimi fantaziemi a skutečností.
Studie také ukazuje, že zájem mužů a žen o sex je srovnatelný. Také nezáleželo na věku nebo délce vztahu páru. O věkovém rozdílu partnerů se studie nezmiňuje.
Páry byly dotazované na leccos, takže mohly být odfiltrované nebo porovnané i jiné faktory. Sex hraje v pocitu štěstí mnohem významnější roli než finance.

Zdroj: http://xman.idnes.cz/sex-jednou-tydne-prinese-stesti-daz-/xman-sex.aspx?c=A151122_153225_xman-sex_fro

Čtenáři idnes.cz mohli jednoduše zaškrtnout, jak často to sami dělají. 29.11. 2015 byly odpovědi: Méně než jednou týdně: 1786, jednou týdně 864, častěji než jednou týdně 2011.

Dr. Miroslav Plzák doporučoval českým párům pravidelný sex dvakrát týdně. To ovšem bylo za minulého režimu, kdy lidé nebyli tolik vytížení prací, a také se nedalo v Československu celkem nic moc jiného příjemného dělat. Dnes přece jen žijeme podobněji Američanům.

Své komentáře k uvedeným studiím pište do samostatného vlákna.

[Neptun]

Ověření Westermarckova efektu

V lidské vývojové psychologii se traduje, že pro pozdější odmítání určité osoby jako možného partnera působí dva impulzy v raném dětství: (1) mateřská perinatální asociace a (2) Westermarckův efekt. (1) znamená, že dotyčná osoba je svědkem toho, že se o druhé dítě stará stejná matka jako o dotyčnou osobu, ačkoli mezi oběma dětmi nemusejí být těsné interakce. Kromě skutečného sourozenectví má jít o případy chůvy či kojné, respektive jejího vlastního a cizího opečovávaného dítěte. (2) znamená vyrůstání v osobní blízkosti jiného dítěte. Oba efekty byly podpořeny studiemi v několika lidských populacích a dotazníkovými studiemi mezi studenty. Takové studie však mohou být zkreslené tím, že lidé odpovídají tak, jak to považují za morálně správné.
Belgický tým se vyhnul tomuto subjektivnímu morálnímu přehodnocení tak, že svou studii o averzi k incestu opřel o psychofyziologické měření. Jejich studie zahrnovala 63 heterosexuálních studentek. Těm ukazovali obrázky jak se sexuálními, tak s nesexuálními aktivitami lidí, přičemž si měly představovat danou situaci buď s partnerem, nebo s vlastním bratrem. Dívky, které měly jen starší bratry, tedy postrádaly (1), měly při představách intimní aktivity s bratrem aktivní ty obličejové svaly, které vyjadřují znechucení. Záporná reakce byla silnější, pokud dívka v raném dětství byla s bratrem často koupána a pokud sdíleli společný pokoj.
V jistém smyslu je tak potvrzen Westermarckův efekt s možností fyziologického měření jeho síly na jemné škále.
De Smet D, Van Speybroeck L, Verplaetse J, 2014: The Westermarck effect revisited: a psychophysiological study of sibling incest aversion in young female adults. EVOLUTION AND HUMAN BEHAVIOR 35: 34-42.

Své komentáře k uvedeným studiím pište do samostatného vlákna.

[Neptun]

Proč některé ženy preferují submisivní muže?

(Jozífková a kol., Neuroendocrinology Letters 35 (2014): 594-601)
V moderní západní civilizaci se rovnost mezi partnery považuje za nejlepší z hierarchických uspořádání vztahu pro jeho funkčnost. Za trochu zastaralé anebo exotické, ale partnersky stále funkční uspořádání se považuje vztah dominantního muže a submisivní ženy. Naproti tomu vztah dominantní ženy a submisivního muže se považuje za nepatřičnou podivnost. Čeští biologové se na tuto otázku podívali z hlediska reprodukční úspěšnosti.
Tři sta mladých Čechů a Češek z úplných rodin vyplňovalo dotazníky ohledně svých sexuálních preferencí a mezi jiným se vyjádřilo k tomu, jak vnímají vztah svých rodičů. Tedy jestli jsou si jako partneři rovni, jestli je dominantní otec, nebo matka, případně oba, anebo ani jeden z rodičů. Respondenti dále vyplnili, kolik mají sourozenců.
Nejvíce potomků, což je pro biology nejdůležitější kritérium hodnocení partnerského vztahu, měly hierarchicky rozrůzněné páry: dominantní muž se submisivní ženou (2,1), ale proti předpokladům i dominantní žena se submisivním mužem (2,1). Partneři se doplňují, rodina funguje dovnitř i navenek. Páry s rovným přístupem obou partnerů měly o trochu nižší počet potomků (1,8), ale stále více než dva dominantní manželé (1,6). Manželství dvou submisivních partnerů pak bylo zcela k pláči, i z hlediska počtu potomků, takže skoro nebylo s kým dělat výzkum. Dvojdominantní páry měly více synů než dcer.
Lidé preferující hierarchicky uspořádaný partnerský svazek uváděli, že je tato nerovnost sexuálně vzrušuje. Přehnaná záliba v nerovnosti pak může vést k sadomasochistickým choutkám.
Potlačování dominantních žen ve společnosti je škodlivé. Pokud jsou submisivní muži uměle tlačeni do dominantní role, nevědí si s ní rady a chovají se patologicky.
Za předpokladu, že osobní dominance je alespoň trochu dědičná, je škodlivé, když jsou dvousubmisivní páry kulturně tlačeni mít mnoho potomků. Početní submisivové dalších generací se snaží kompenzovat své mindráky násilím.

Své komentáře k uvedeným studiím pište do samostatného vlákna.

[Neptun]

Láska v podzemí

Tentokrát etologie chování zvířat, ale s četnými paralelami se světem lidí
Rypoši jsou na pohled oškliví hlodavci. Jsou téměř slepí, žijí většinu života v podzemí. Několik druhů je sociálních, žijí v rodinách. V rodině se rozmnožuje jen jeden pár. Jejich potomci, i dospělí, se nemnoží, jen pomáhají s odchovem mladších sourozenců. A časem buď přeberou hnízdo a roli rodičů, anebo utečou z domova a založí vlastní podzemní systém a vlastní rodinu. Proč nedochází mezi rodiči a potomky a mezi sourozenci v podzemním labyrintu k incestu, bude popsáno v jiném vlákně.
Potkají-li se mimo hnízdo dva dospělí neznámí (nepříbuzní) rypoši, začnou se pářit překvapivě brzo po setkání. Páření trvá chvilku, ale mnohokrát se opakuje. Kromě vlastního páření také očichávají a lízají pohlavní orgány partnera (cunnilingus, felace).



Pokud byli oba partneři v pokusu vráceni do svých původních rodin, zůstali tam opět pohlavně neaktivní. Při novém setkání mimo hnízdo se opět pustili s vervou do sexu. Pokud se takovému páru umožnilo založit vlastní hnízdo, setrvali spolu v monogamním svazku. Po počáteční fascinaci se frekvence sexu ustálila na jednom styku za den až za dva dny. Pokud rypoší rodinku přemístili do nového prostředí (terária, či jen vyměnili typ substrátu na hrabání), frekvence styku se opět dočasně zvýšila. Není jasné, zda proto, že se jim v novém bytě tak líbilo, anebo proto, že produkce hormonu oxytocinu mozkem při orgasmu pomáhá proti stresu.
Při souloži stejně jako při cunnilingu samice vydává hlasité zvuky.
(S. Begall a spol.)

Své komentáře k uvedeným studiím pište do samostatného vlákna.

[Neptun]

Tělesný pach, antikoncepce a rozvodovost

Lidé, podobně jako většina obratlovců, mají širokou paletu takzvaných MHC genů, tvořících "hlavní histokompatibilní komplex". Tyto geny mají asi dvě rozdílné funkce. Jednak se pomocí molekul vytvářených těmito geny poznávají buňky těla. Imunitní systém pomocí kombinace spousty molekul na povrchu buněk pozná, jestli do organismu nepronikla cizí buňka. Tu by imunita zlikvidovala. Proto je těžké najít dárce orgánů pro transplantaci. Často nestačí poloviční příbuznost genů, jež je mezi rodičem a potomkem (viz Genetika incestu). Musí se hledat dárce, u kterého se od rodičů náhodně nakombinovala většina stejných MHC genů.
Pro běžný život je vhodné, když soubor MHC genů je co nejpestřejší. Pak je lépe rozpoznána větší škála patogenů a parazitů nebo se parazité nemohou dobře adaptovat (maskovat), když je každý hostitel dost jiný a bohatý na rozpoznávací signály. Proto potomci nepříbuzných rodičů, s hodně rozdílnými MHC, budou zdravější než potomci dvou příbuzných (viz Genetika incestu), kde bude podobná sada MHC od jednoho a druhého rodiče a celkem tedy skoro poloviční oproti potomkům nepříbuzných rodičů.
Současně ale MHC geny ovlivňují obsah sekrece apokrinních potních žláz a tím tělesný pach nositele (v kombinaci s bakteriemi na pokožce). Bez nadsázky lze hovořit o tom, že partneři dokáží vyčmuchat, jak moc si jsou příbuzní. Ženám za normálních okolností voní spíše muž s rozdílným MHC, než mají samy. To je adaptivní vlastnost, protože pokud se vezmou, jejich potomek bude mít hodně rozmanitý MHC a tudíž dobrou imunitu.
Zjistilo se, že ženy užívající hormonální antikoncepci, což navozuje stav jejich těla v mnohém podobný těhotenství, dávají naopak přednost mužům s pachem představujícím podobný MHC, jako mají samy. V těhotenství to třeba znamená, že manžel jim přestane vonět a ony se přestanou, dočasně, s ním chtít milovat.
Prekérní situace nastává, pokud žena, která antikoncepci nebrala, po nějaké době šťastného manželství završeného několika chtěnými potomky začne užívat hormonální antikoncepci, aby potomků již nepřibývalo. Manžel jí přestane vonět, což může posílit jiné neshody mezi manžely a přispět k rozvodu.
Jiná prekérní situace nastává, pokud si žena původně našla muže pod vlivem dlouhodobě užívané hormonální antikoncepce. Když antikoncepci vysadí, aby měli děťátko, jsou manželé ještě romanticky zamilovaní. I když se změní vnímání pachu partnera touto ženou, nevede to hned k neshodám. Pokud ale nezačne časem opět antikoncepci užívat, může pachová neshoda posílit jiné neshody mezi manžely a přispět k rozvodu. Zde navíc ještě ti dva stačili zplodit imunitně defektního potomka.
Část vysoké rozvodovosti v Evropě tak může mít na svědomí hormonální antikoncepce.

Své komentáře k uvedeným studiím pište do samostatného vlákna.

[Neptun]

Unikátnost potních žláz člověka

V minulém článku jsme zmínili význam osobního tělesného pachu, který je vytvářen z obsahu sekrece apokrinních potních žláz bakteriemi sídlícími na povrchu pokožky a na chlupech v podpaží a kolem pohlavních orgánů člověka. Neboť právě hlavně v těchto dlouze ochlupených oblastech tento typ žláz u člověka najdeme. Dále jsou přítomné v prsních dvorcích a na okraji očních víček, v ústí nosu a uší. Na konci cylindrických buněk v těchto žlázách se hromadí tukové kapénky a bílkovinná sekreční zrnka. Po vydání tohoto komplexního sekretu odloučením velkého kusu cytoplazmy se buňky sníží na kubické a pak nějakou dobu hromadí nový sekret. Muži mají více těchto žláz než ženy. Východoasijské národy mají těchto žláz méně než běloši a ti méně než Afričané.

Produktem apokrinních žláz tedy není pot v pravém slova smyslu, nýbrž vazký sekret bohatý na bílkoviny. Ty podmiňují pach typický pro jednotlivé žlázy i pach charakteristický pro určité jedince nebo příslušníky určité skupiny. Jde i o produkty MHC genů, viz článek výše. Zejména axilární (podpažní) žlázy produkují mléčně zbarvený sekret obsahující kromě bílkovin a jiných organických látek i malé množství steroidů - hlavně androgenů, tedy feromonů podvědomě ovlivňujících atraktivitu jedince. U žen podstupují podpažní žlázy cyklické změny během menstruačního cyklu. Sekrece potu z apokrinních žláz u člověka je stimulovaná spíše emocemi a stresem než vysokou tělesnou teplotou.

Apokrinní žlázy jsou přitom u jiných savců přítomné téměř rovnoměrně po celém povrchu těla. Hojné jsou zejména u koní, kde fungují normálně pro termoregulaci. Nebo naopak nejsou přítomny, jako u vodních savců. U psa jsou tyto žlázky rozmístěné téměř po celém povrchu těla, ale nejsou součástí termoregulace. Jejich výměšek zabraňuje vysychání kůže, pomáhá udržovat její ohebnost a vláčnost, ale hlavně vytváří typický psí pach.

Z apokrinních potních žláz u předka savců vznikly mléčné žlázy.



Dále máme v kůži holokrinní žlázy. Tam se celá buňka stává součástí výsledného sekretu. Patří sem mazové žlázy.

Třetím typem jsou ekrinní potní žlázy. V nich buňky produkují váčky s kapalinou a ty se exocytózou vylévají ven. Sekret těchto potních žláz je téměř jen voda a sůl, nejsou v něm téměř žádné látky pachové. Na lidském těle se nacházejí v hojnější míře, skoro po celém povrchu pokožky jsou jich asi 2-3 miliony. Jsou důležité pro termoregulaci, pocení při přehřátí. Před pubertou pracuje pouze tento druh potních žláz. Holčičky proto nesmrdí.



Ekrinní žlázy zcela chybějí u většiny savců. U některých jejich funkci plní apokrinní žlázy. Plně vyvinuté ekrinní potní žlázy má třeba pes jen v chodidlových polštářcích, a to kvůli udržení jejich pružnosti. Nemají je poloopice. U primátů jich postupně přibývá směrem k člověku, spolu s řídnutím srsti. Přesto i za horka jsou tyto žlázy u šimpanzů málo aktivní a pokožka u nich zůstává skoro suchá.

Mezi typicky lidské vlastnosti tedy patří chůze po dvou nohách, obrovský mozek, holá kůže bez srsti, schopnost vyrábět nástroje, dlouhé těhotenství a dětství, schopnost artikulované řeči, trojrozměrný zrak, palce opoziční vůči ostatním prstům, ale hlavně (!) i v kontrastu vůči šimpanzům velký počet ekrinních potních žláz a skutečně silná schopnost se potit.

Své komentáře k uvedeným studiím pište do samostatného vlákna.

[Neptun]

Posuzování účinnosti aplikace pro mobilní telefony určené pro snížení sexuálně rizikového chování mezi mladými lidmi

Can Technology Decrease Sexual Risk Behaviors among Young People? Results of a Pilot Study Examining the Effectiveness of a Mobile Application Intervention
American Journal of Sexuality Education 11: 41-60. D.D. Jackson a kol., 2016

Každý rok v USA otěhotní 615 000 dívek ve věku 15-19 let. 82% těchto těhotenství jsou nechtěná.
Mládež mezi 15 a 24 lety tvoří asi čtvrtinu pohlavně aktivní populace, ale celou polovinu z 20 milionů nových případů pohlavně přenosných chorob v USA za rok. Jejich léčení přijde na 16 miliard dolarů.
Vysokoškolští studenti v USA jsou překvapivě lehkomyslní v oblasti sexu, nedávají si na pohlavní nemoci pozor. HIV a další považují za něco exotického, co se jich osobně netýká. Jen 50,7 % z pohlavně aktivních studentů používá pravidelně kondom při vaginálním styku, a 27,2 % při análním.
Vysokoškoláci mají příležitost (a využívají jí) často střídat partnery, i mít současně víc partnerů. Třetina z nich pije před sexem alkohol a polovina z této skupiny mívá pak nechráněný sex.
Současně drtivá většina těchto studentů pravidelně používá internet v telefonu. Na ně jsou zaměřeny mobilní aplikace informující o riziku sexu, o antikoncepci a podobných tématech. Z nich se mnozí z nich dozvěděli rozsáhlé informace o sexu. V zásadě však nezměnili své postoje a návyky.

Své komentáře k uvedeným studiím pište do samostatného vlákna.

[Neptun]

Těhotenství puberťaček – Severoamerických Indiánek

McMahon a kol., 2015: American Journal of Sexuality Education 10:218–241
Ačkoli se v posledních desetiletích počet těhotných mladistvých dívek ve Spojených státech snižuje, USA jsou v této charakteristice stále na předních místech mezi průmyslovými zeměmi světa. A mezi jinými populacemi v rámci USA jsou to původní Indiánky, které jsou nejčastěji těhotné před dosažením zákonné dospělosti (35 na 1000 porodů ve srovnání s 20 těhotnými mladistvými nehispánskými běloškami). Část z nich žije v rezervacích v podmínkách blízkých původní kultuře, část ve městě, částečně integrována do většinové společnosti.
Třetina ve městech žijících Indiánek začíná se sexem v 15 letech a dříve (ve srovnání se 14 % všech Američanek). 38 % z nich prý mělo první sex nechráněný (14 % celonárodně) a 61 % nepoužívá nikdy antikoncepci. Pro Indiánky v rezervacích takové údaje pochopitelně neexistují, ale lze se domnívat, že jsou ještě vzdálenější národnímu průměru.
Sociální program Native STAND, adaptovaný z původního programu Students Together Against Negative Decisions (STAND) adaptovaného na Indiány, má informovat mladé původní obyvatele o nebezpečích plynoucích z časného a nechráněného sexu a poskytnout jim informace pro ochranu proti pohlavně přenosným nemocem a nechtěnému těhotenství. Takové programy jsou však menšinami vnímány jako vměšování se do jejich vnitřních záležitostí a podkopávání původní kultury. Mladé Indiánky jsou pod společenským tlakem ve svých kmenech, aby se sexem začaly brzo.
Kolektiv autorů buduje informační kampaň a sociální program, který je založen na příslušnících cílových etnik (učitelích a zdravotnících) namísto na vzdělaných běloších zvenku, což by mělo zajistit přístupnost mladých Indiánů k dobře míněným doporučením.

Své komentáře k uvedeným studiím pište do samostatného vlákna.

[Neptun]

Řešení hráčova dilematu

Ethics Inf Technol (2015) 17:267–274
Rami Ali z Libanonské Americké univerzity analyzuje kontroverzní prvky současných počítačových her. Mnoho hráčů pravidelně ve hře virtuálně zabíjí lidi a považují to za morálně přípustné. Nikdo skutečný přece nepřišel k úhoně. Naproti tomu hráči intuitivně cítí, že pohlavní zneužití dítěte v počítačové hře je nepřípustné a odmítají ho. Zabíjení či přímo vraždy ve videohrách jsou přípustné, protože se nikomu reálnému nepřihodí žádná újma. Přitom při zneužití počítačové postavy dítěte se také nikomu reálnému nic nestane. Jiné morální rozdíly mezi těmito dvěma herními situacemi nenacházíme. Kdyby platila rovnost či rovnoprávnost situací, měli by si hráči buď odpustit hry s násilnými prvky (tj. skoro všechny), anebo přijmout erotickou aktivitu s dítětem v rámci hry.

Rami Ali ale argumentuje jinak. Ony totiž ne všechny virtuální vraždy v počítačových hrách jsou morálně přípustné a ne všechny virtuální aktivity s dítětem jsou nepřípustné. Učme se rozlišovat. Také nemusí být stoprocentně pravda, že nikdo není virtuálními vraždami či zneužitím virtuálního dítěte poškozen. Sám hráč může pociťovat jedno nebo druhé jako svou újmu, jako nepříjemný zážitek.

Částečně jde o psychickou bariéru způsobenou tím, že erotická aktivita s dítětem ve hře je dětskou pornografií, tak jak ji dnes chápe právní systém mnoha zemí (její přechovávání jako trestný čin), zatímco hraní si na zabíjení není nijak zakázáno. K tomu přistupuje existence možných diváků, ať už hráči někdo kouká přes rameno na monitor, anebo se hra hraje on-line se spoustou hráčů a diváků kdesi v kyberprostoru. Je před kým se stydět, nebo je koho pohoršit či přímo psychicky zranit.

O jak závažný virtuální čin jde, závisí na kontextu. Na dvou kontextech. Jedním kontextem je, v jaké situaci se právě nachází herní postava ve videohře (pak zabití jiné postavy může být buď (zbytečnou) vraždou anebo (nutným) zabitím (v sebeobraně), druhým je situace hráče v reálném světě. První kontext je spíše záležitostí pro vývojáře hry, záleží, jaké motivace ponechají na hráči.

Druhý kontext závisí na přístupu hráče v situacích, kde kontext hrací postavy není vyhraněný. Hráč se stejně tak může perverzně vyžívat na vraždění jiných herních postav jako na znásilňování virtuálního dítěte. A stejně tak může racionálně bez temných emocí střílet nepřátele ve hře jako bez vzrušení vykonat nějaký akt s dítětem ve videohře.

Oddělovat oba kontexty k vyřešení dilematu (zda je únosné vraždit a neúnosné zneužívat) nepomůže. Hráč se svými všemi emocemi a reálným prostředím a postava se svými pravidly a virtuálním prostředím tvoří nedílný celek. Morální rozhodnutí k jednomu či druhému typu činností ve hře je individuální a závislé na obou úrovních.

Autor anglického článku používá dva zmínění hodné jazykové jevy, jeden sporný – slovo pedophilia ve smyslu erotické aktivity s dítětem, a jeden neobvyklý – hráče videohry stále označuje jako she = ona.

Své komentáře k uvedeným studiím pište do samostatného vlákna.

[Neptun]

Dot-probe testování pedofilie

Psychologové používají mimo jiné tak zvaný „dot-probe test“ ke zjištění, co přitahuje pozornost určité skupiny lidí. Test spočívá v následující sekvenci obrázků: Nejprve se uprostřed na obrazovce počítače objeví kříž, na který se má zkoumaný člověk upřeně zadívat. Pak se na obrazovce objeví dva obrázky. Buď jeden neutrální a druhý podle tématu výzkumu, anebo dva tematické z kontrastních oborů. Třeba kombinace jednoho obrázku ženy a jednoho obrázku muže (spoře oblečených) se použije ke studiu pohlavní orientace. Tyto dva obrázky jsou na obrazovce asi jen půl vteřiny a pak se v místě jednoho z nich objeví puntík (dot).
Testovaný člověk má nějakým způsobem rychle zadat, kde se objevil puntík. Počítač přesně měří reakční dobu. Pokud je zkoumaný člověk třeba heterosexuální muž, bude jeho reakční doba na puntík v místě, kde předtím byla polonahá žena, velmi rychlý. Na puntík v místě obrázku vysvlečeného muže zareaguje pomaleji. Zatímco žena reaguje podobně rychle na puntíky bez ohledu na pohlaví předchozího obrázku. Nahota mužů ženy moc nepřitahuje. (Snowden et al., 2016: ARCHIVES OF SEXUAL BEHAVIOR 45: 843-853.)
Dalším plánem je využít dot probe test v diagnostice pedofilie namísto třeba penilního pletysmografu. Není třeba mít drahé zařízení a není třeba, aby si zkoumaný něco navlékal na penis. Prostě se jen prozradí tím, které obrázky ho rychle zaujmou. A oproti jiným obrázkovým testům lze takto zjistit i preference, ke kterým se dotyčný nechce přiznat.

Své komentáře k uvedeným studiím pište do samostatného vlákna.

[Neptun]

Diagnostika pedofilie pomocí magnetické rezonance

Již dříve vědci přišli na to, že sexuální preferenci dospělých mužů směrovanou k dětem (pedofilii) lze rozpoznat pomocí odezvy mozku na erotické obrázky dětí a dospělých. Hemodynamická odpověď mozku byla měřena funkční nukleární magnetickou rezonancí (fMRI). V nové studii byli 24 muži, u kterých bylo známo, že jsou přitahováni předpubertálními dívkami a chlapci, vystaveni pouze fotografiím obličejů. Obrázky obličejů mužů, žen, chlapců a dívek byly náhodně ukazovány účastníkům výzkumu klidně ležícím v NMR přístroji. Jako kontrola posloužilo 32 teleiofilů (tedy mužů pohlavně přitahovaných dospělými).
Mezi těmito 24 + 32 muži byli čtyři chybně klasifikováni. Tři byli falešně pozitivní, tedy nepedofilní muži (ale homosexuálové) vzrušení dětskými obličeji více než dospělými, a naopak jeden homopedofil přitahovaný více obličeji dospělých mužů než chlapců. Senzitivita testu tedy byla 95 % a specificita 91%. Takový nadějný výsledek umožní odhalit pedofila s velkou určitostí, aniž by se vyšetřovaným musely během testu ukazovat vysloveně erotické obrázky dětí (dětská pornografie). Fotografie obličejů vlastně fungovaly lépe než obrázky celých těl či samotného genitálu z předchozí studie. Použití NMR je ovšem daleko dražší než jiné dostupné diagnostické metody, na druhé straně přesnost měření je lepší než u falometrie.
Není vyloučeno, že reakce pedofila s nepřiznanou, potlačovanou orientací může být pokřivená. Jedinci, kteří jsou často vystaveni přítomnosti dětí (rodiče, učitelé) mohou být častěji chybně klasifikováni.
Studie ukázala zajímavý výsledek, když se porovnala odezva homosexuálních a heterosexualních pedofilů na dívčí a chlapecké obličeje. Rozdíly byly nejasné, nespecifické, neumožňující odlišení homo a heterosexuální preference. Trochu lépe, ale stále neuspokojivě, reagovali teleiofilové na mužské a ženské obličeje.
Samotná struktura mozku a procesy zpracovávající pohlavní stimuly byly podobné u pedofilů a teleiofilů.

Ponseti J, Granert O, Van Eimeren T, Jansen O, Wolff S, Beier K, Deuschl G, Huchzermeier C, Stirn A, Bosinski H, 2016: Assessing paedophilia based on the haemodynamic brain response to face images. WORLD JOURNAL OF BIOLOGICAL PSYCHIATRY 17: 39-46.

Své komentáře k uvedeným studiím pište do samostatného vlákna.

[Neptun]

Těšíte se na děťátko?

Těhotenství dospívajících dívek je ve Spojených státech stále velkým veřejným zdravotním problémem. Málo bylo dosud známo o přístupu mladíků k těhotenství dívek. Tato studie měla nalézt faktory související s potěšením mladých sexuálně aktivních mužů s tím, kdyby jejich dívka byla těhotná. Dotazováním se 1445 sexuálně aktivních chlapců se zjistilo, že 25% by bylo potěšeno těhotenstvím jejich dívky. Ti byli většinou už někdy vyhozeni ze školy, neměli pravidelné zdravotní pojištění, byli to spíše starší adolescenti a byli již někdy testováni na HIV. Vyšší vzdělání mladíků i jejich otců snižovalo pravděpodobnost potěšení. Nepravidelné zdravotní pojištění zvyšovalo pravděpodobnost potěšení z těhotenství třikrát. Starší a na HIV testovaní mladíci byli potěšeni dvakrát více než mladší a netestovaní. Zaměřením se na tyto dospívající hochy při prevenci nežádoucího těhotenství dospívajících dívek může být efektivní metodou.

May Lau et al., 2016: Factors Associated With Being Pleased With a Female Partner Pregnancy Among Sexually Active U.S. Adolescent Males. American Journal of Men's Health.

Své komentáře k uvedeným studiím pište do samostatného vlákna.

[Neptun]

Lidé sledující porno častěji než jednou týdně se stávají zbožnějšími

Vědci tvrdí, že zvýšená pobožnost mezi pravidelnými uživateli porna může znamenat kompenzaci k pocitům viny.

Předcházející výzkum soustavně ukazoval, že zbožnější lidé sledují pornografii méně často. Nová studie Samuela Perryho ukazuje, že sledování pornografie častěji než jednou týdně u Američanů souvisí s pevnější náboženskou vírou, než jakou mají lidé sledující porno příležitostně. Data získaná od více než 1300 Američanů byla sbírána po dobu šesti let. Mezi oběma typy chování není jen prostá korelace. Zaznamenán byl vývoj chování v čase, který naznačuje příčinnou souvislost. Lidé, kteří porno nikdy neviděli, byli nejzbožnější a měli nejméně pochyb o své víře. Sledování porna párkrát za měsíc vedlo časem ke slabší zbožnosti. Ale ti, co sledovali pornografii jednou týdně a více v roce 2006, pak uváděli v roce 2012, že se modlí častěji a chodí do kostela častěji, než lidé sledující porno příležitostně.

Pro takový vztah se nabízí několik vysvětlení. Někteří z těch, kdo sledovali pornografii, se mohli přichýlit k náboženství na znamení pokání. V jiných případech se nutkavý typ chování projevil paralelně jak v pobožnosti, tak ve sledování porna. Anebo ti, co porno sledovali nejčastěji, mohli oddělit obě činnosti ve své mysli natolik, že jim to nepůsobilo vědomý rozpor. Dělali to normálně denně jako čištění zubů nebo cvičení.

Dr Perry shrnuje, že jeho studie neukazuje, že by náboženská víra přímo způsobovala větší užívání pornografie. Ale takové hypotézy existují. Poukazují na frekvenci sledování porna ve státech USA s různou pobožností. Méně zábavy před očima spoluobčanů může být kompenzováno doma v soukromí.

Samuel L. Perry (2016): Does Viewing Pornography Diminish Religiosity Over Time? Evidence From Two-Wave Panel Data, The Journal of Sex Research, DOI:10.1080/00224499.2016.1146203

Své komentáře k uvedeným studiím pište do samostatného vlákna.

[Neptun]

Detaily ke studii "Lidé sledující porno častěji než jednou týdně se stávají zbožnějšími"

Nelineární vztah mezi frekvencí sledování porna a frekvencí návštěv bohoslužeb je znázorněn následujícím grafem:



Byly-li dotazované osoby rozděleny na kategorie Nikdy neviděl porno a Někdy viděl porno, pak ti, co ho (údajně) neviděli, byli klasifikováni jako zbožnější, s menšími náboženskými pochybami, s častějšími návštěvami bohoslužeb a s častějším modlením. Opačný trend se projevil teprve při frekvencích sledování porna jednou týdně a častěji. Protože jen 59 % mužů a 20 % žen přiznalo, že by kdy viděli porno, negativní vztah mezi sledováním porna a zbožností v lineárním modelu převládl. Mezi pohlavími nebyl rozdíl, pokud jde o úroveň náboženských pochyb, ale muži chodili na bohoslužby a modlili se méně často.
Podíl lidí, kteří viděli porno, vzrostl mezi lety 2006 a 2012 jen slabě, z 37 na 39 % respondentů. Četnost sledování porna u těchto lidí dokonce slabě poklesla, počet návštěv bohoslužeb slabě vzrostl.
Ve sledovaném vzorku bylo 32 % konzervativních protestantů, 12 % umírněných protestantů, 25 % katolíků a mnoho členů jiných náboženství nebo nezařazených. Ženatých a vdaných bylo 57 %, měli průměrně 2,2 dítěte, 29 % mělo alespoň bakalářský titul. Bělochů bylo 70 %, 12 % černých, 13 % hispánců.
Náboženské pochybnosti byly pozitivně korelovány s frekvencí sledování porna (silnější levá část grafu výše). Návštěvy bohoslužeb a modlení byly negativně korelovány s pornem. Počet návštěv bohoslužeb byl nejsilněji (negativně) korelovaný se sledováním porna u Židů, následovali nezařazení, zatímco u umírněných protestantů byl vztah slabý. Černoši a hispánci vykazovali pozitivní korelaci. Slabý pozitivní efekt věku a rodinného stavu (starší ženatí muži i vdané ženy koukali na porno a chodili do kostela). Na zmíněný vztah neměl vliv počet vlastních dětí ani úroveň vzdělání. Vliv rodinných příjmů byl slabě negativní.

Své komentáře k uvedeným studiím pište do samostatného vlákna.

[Neptun]

Mýtus kukaččích potomků

Až dosud se mělo za to, že minimálně každý desátý otec nevědomky vychovává cizího potomka. Nejnovější výzkum však přináší pochybujícím otcům dobrou zprávu. Děti-kukačky jsou podle něj vcelku ojedinělý úkaz. V nesprávném hnízdě vyrůstá jen zhruba každé sté dítě. A to navzdory tomu, že ženská nevěra je na vzestupu.
(Lidové noviny, příloha Relax, 9.7.2016)

Nejprve je třeba vyjasnit dva číselné údaje z úvodu. Je tam desítka a stovka. To ovšem neznamená, že by se údaj o pravděpodobném počtu nevlastních dětí změnil najednou desetkrát. Desítka se vztahuje k počtu otců, resp. rodin, stovka k jednotlivým dětem. Jsou-li obvykle v rodině pouze dvě děti, pak první údaj znamená každé dvacáté dítě. Tedy údaj se snížil nejvýše pětkrát.
V článku je dále uvedeno, že dřívější vysoké odhady počtu nevlastních dětí pocházejí od laboratoří, které molekulárně geneticky zkoumají otcovství. Jenže do laboratoře zajde jen ten, kdo už má nějaké pochyby, že. Nedostane se tam reprezentativní vzorek obyvatelstva. Takže ten údaj byl pochopitelně nadhodnocen. To ale ty laboratoře potřebují, aby hodně otců mělo pochyby a poslalo jim vzorky ke zpracování. Protože firma spolu s výsledky pošle také fakturu za služby.
Nová studie je tedy dělaná na velkém náhodném či reprezentativním vzorku. A také je dělaná na širším okruhu příbuzných, čímž zasahuje mnoho generací či až staletí zpět. A ukázalo se, že ta míra se udržuje - stále je okolo 1% utajeně nevlastních dětí. Ačkoli dříve nebyla taková možnost antikoncepce. A ačkoli dnes se prý zvyšuje procento nevěrných žen.
Evoluční biologie učí, že by ženy měly mít doma starostlivého taťuldu, ale potomky by měly plodit alespoň občas s donchuany, protože pak jejich syn bude také donchuan a zplodí víc vnoučat. Kulturní vlivy jsou ale natolik silné, že tento biologický jev se moc neuplatní.

Své komentáře k uvedeným studiím pište do samostatného vlákna.

[Neptun]

Sexualita heterosexuálních mužů v ČR

výsledky internetového dotazníku Lucie Simonové na serveru vypln.to

Dotazník vyplnilo 636 heterosexuálních mužů starších 15 let. Třetina respondentů byla v rozmezí 26-35 let, polovina měla vysokoškolské vzdělání, dvě třetiny pracují jako zaměstnanci.

Počet sexuálních partnerek: 8 % respondentů zatím nemělo sex, 14 % mělo zatím jednu partnerku, 34 % uvedlo, že mělo 2-5 sexuálních partnerek, 19 % uvedlo 6-10 partnerek, 13 % 11-20 žen a 12 % více než 20 partnerek. Vzhledem k nízkému věku respondentů bude u mnohých počet ještě narůstat a celoživotní průměr bude kolem 5.

Dotazník se současně ptal na to, kolik partnerek v životě by respondenti chtěli mít. Dva respondenti nechtějí vůbec žádnou. Celých 17 % by se spokojilo s jedinou životní sexuální partnerkou. 30 % mužů si přeje 2-5 partnerek, 19 % 6-10 partnerek, 14 % 11-20 partnerek a 20 % více než 20 žen. Realita vlastně nepokulhává daleko za přáním, muži si užijí vcelku to, co chtějí (s ohledem na věk a budoucí nárůst počtu).

Pro počet životních sexuálních partnerů, které by muži chtěli pro svou partnerku, uvádějí mnohem nižší čísla: 22 % by chtělo, aby byli jediným partnerem své ženy, 46 % by jí dopřálo 2-5 partnerů, 16 % 6-10 partnerů, 8 % 11-20 partnerů a 5 % více než 20 partnerů.

Myšlenka výhradně manželského sexu (tedy NE sexu před svatbou, zde nejde o nevěru) je blízká 8 % mužů, dalších 13 % by s tím souhlasila, kdyby to bylo velké přání partnerky. Celým 71 % mužů je taková myšlenka cizí.



Graf: Počet pohlavních partnerů: modrá = realizovaný, oranžová = chtěný, růžová = chtěný pro partnerku.
Výška dvou levých růžových sloupců je možná nadhodnocená, protože je pravděpodobné, že někteří pitomci zadali počet partnerů bez sebe sama (přece by 3,5% nechtělo žít trvale s pannou), ačkoli v zadání ankety stojí, že má jít o počet včetně osoby respondenta.

Své komentáře k uvedeným studiím pište do samostatného vlákna.

[Neptun]

Sexualita heterosexuálních mužů v ČR

výsledky internetového dotazníku Lucie Simonové na serveru vypln.to

Věk při prvním polibku udává polovina respondentů (47,5 %) nižší než 15 let. Ve věku 16-17 let to bylo u 29,6 % mužů, až v dospělosti (18-21 let) to bylo u 15,3 %, (22-25) u 3,1 % a ve věku více než 25 let u 1.3 % odpovídajících mužů (chudáci!). První líbání ve věku nižším než v 15 letech udává shodně kolem poloviny mužů mladších 25 i starších 25 let, takže nedochází ke generačnímu posunu této aktivity. 3.3. % respondentů zatím nemělo zkušenost s líbáním. Tuto zkušenost pochopitelně nemají hlavně respondenti mladší 18 let, ale i několik starších 25 let! (Jak je lituji!) Udaný věk prvního líbání považuje za optimální 73,1 % mužů, zatímco 17,1, % si myslí, že už to přišlo pozdě. Kupodivu 6 % si myslí, že to bylo moc brzy - pochopitelně ti, co se líbali před 15. rokem.

Dotazník se dále ptal na věk při první erotické zkušenosti a na věk při první souloži. Takto specifikované dvě otázky jsou důležité, neboť (snad) zajistí, aby respondenti odpovídali na věk při první souloži pravdivě. V jednodušších šetřeních, kde nebyla nabídnuta otázka o nekoitální formě sexu měli mladí muži tendenci uvádět, že už měli sex, i když šlo třeba jen o petting, na který se ty jiné studie neptaly.

Erotickou zkušenost zatím nemělo 5,2 % respondentů. Dříve než v 15 letech to zažilo 18,6 % mužů, do 17 let 39,5 % mužů a v 18-21 letech 28,6 % mužů. V pozdějším věku to přišlo u 2,4 % respondentů. Udaný věk považuje 64,5 % mužů za optimální, 18,1 % si myslí, že to bylo pozdě. Celých 12,1 % reflektovalo, že to bylo poněkud brzy - většinou ti, kteří to zažili před 15. rokem. Pořád asi 60 % těch, co to zažili před 15. rokem, to považují za optimální věk.

Vlastní soulož zatím nemělo 7,9 % dotázaných. Před 15. rokem už souložilo 7,1 % mužů, od 15 do 17 let 29,4 % mužů, nejvíce (40,4 %) pak tuto zkušenost muži získali ve věku 18-21 let. Celých 11 % to zažilo ve věku 22-25 let a 4.3 % až po 25. roce věku. Průměrný věk první soulože tedy asi bude tak jako v jiných studiích kolem 17,5. roku. Za optimální považuje udaný věk 59,1 % respondentů, tedy trochu méně, než u pettingu, a o hodně méně než u polibků. Totiž celých 24,1 % dotazovaných si myslí, že to bylo pozdě - byli by se k tomu chtěli dostat dříve. Naopak 9,1 % mužů (méně než u předchozích aktivit) si myslí, že to bylo brzy, pochopitelně hlavně ti, co to měli před dovršením 15. roku. Pořád 40 % z těchto časných si myslí, že to byl optimální věk.

Soulož před 15. rokem mělo 13 ze 153 respondentů ve věku 15-25 let, zatímco u těch starších to bylo 32 ze 483. Mírně tedy poslední dobou stoupá podíl mladých mužů s touto zkušeností v raném věku, aniž by se snižoval průměrný věk první soulože v mužské populaci. Vyšší procento brzy souložících bylo ale také v kategorii respondentů 36-50 let, než v kategorii 26-35 let. To znamená, že na rozhraní milénia byli mladí muži trochu zdrženlivější než nyní, ale i než v době před revolucí.


Graf: Věk při první zkušenosti: růžová = první polibek, oranžová = petting, červená = první soulož.

Své komentáře k uvedeným studiím pište do samostatného vlákna.