Fíresova zamyšlení

Osobní sdílení od členů, detailní popisy jejich životních osudů, vyprávění zajímavých příběhů, případně kazuistiky a příběhy z druhé ruky - příběhy zneužitých, životopisy slavných pedofilů ap.
Uživatelský avatar
Fíres
VIP člen
Příspěvky: 127
Registrován: 22.1.2016 22:17:52
Pohlaví: muž
Povolání: Zatím studuji
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 16
Děkoval: 1264 x
Oceněn: 283 x

Fíresova zamyšlení

Příspěvekod Fíres » 23.1.2016 13:54:21

Ahoj,
je mi 15 let a teprve před několika dny jsem si opravdu přiznal, že jsem pedofil. V následujících příspěvcích se vás pokusím vtáhnout do mých myšlenek v době, kdy jsem si uvědomoval svoji orientaci. Pokusím se tu podrobně vylíčit vše, nad čím jsem v té době přemýšlel a popsat příhody, na které jsem si v této době vzpomněl a které mají s mojí sexuální orientací něco společného. Dále bych se tu chtěl věnovat i dalším věcem, které se mě týkají a o které bych se s vámi chtěl podělit.

Svoje komentáře k mým příspěvkům, k tomuto tématu, prosím, směřujte sem
Uživatelský avatar
Fíres
VIP člen
Příspěvky: 127
Registrován: 22.1.2016 22:17:52
Pohlaví: muž
Povolání: Zatím studuji
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 16
Děkoval: 1264 x
Oceněn: 283 x

1. díl

Příspěvekod Fíres » 23.1.2016 22:22:44

Moje já a já


Nejraději bych se pustil do popisování, jak sem si přiznal pedofilii. No první, co budu muset popsat, jsem já, neboli to, co se skrývá v hlavě člověka, který se kryje jako fíres.

Přemýšlel jsem, co je nejdůležitější k pochopení mého já. Ono to, co se skrývá v mé hlavě, je složité, velmi složité, a ač si myslím, že svůj mozek tak nějak chápu, tak o něm stále vím jen velmi málo. S touto složitostí mívám občas docela problém. Ono vyjádřit něco z mých myšlenkových pochodů něčím, jako jsou slova, je dost obtížné. Kolikrát potřebuji nepřiměřené množství času, abych vyjádřil svůj názor, jen kvůli tomu, že tento názor musím nějak převést na jednoduchou lidskou řeč, navíc kolikrát vlastně z mé hlavičky ani nic nevydoluji. Dalším problémem spjatým se složitostí mého uvažování je velká provázanost. Když jsem začal přemýšlet nad tím, jak vylíčit přiznání mé pedofilie, tak jsem si uvědomil, že bych musel objasňovat tolik věcí v jednom příspěvku, že by to snad ani nikdo nepochopil.

Tento příspěvek jsem nazval Moje já a já. Je to proto, že se můj mozek stále hádá. Přijde mi, že mám po většinu času v hlavě tři osoby. První osoba je moje vědomá část, možná bych ji nazval spíš logická. Moje vědomé já, které, dalo by se říct, ovládám. To moje první já ale dosti naslouchá mému podvědomí, které je rozděleno na dvě části. Jedna část je ano a druhá ne - a to ať se jedná o cokoli. V minulosti jsem měl problém, že když jsem chtěl něco udělat, tak prostě většinou vyhrávala ta část pro ne, hodně se to projevovalo hlavně na tom, když jsem chtěl něco říct, o spoustě věcí jsem se raději nebavil a občas jsem se kvůli tomu i trápil (to, že kdybych to řekl, tak by to bylo lepší, jsem si moc neuvědomoval.) Hlas "ne" je pořád stále dost silný, ale daří se mi ho v určitých situacích překonávat lépe, než v minulosti (dřív bych nebyl schopný se takto otevřít). Abych hlas "ne" tolik neodsuzoval, tak musím říct, že je velmi důležitý, co se týče špatných rozhodnutí, od kterých mě párkrát hlas "ne" ochránil. Ono ty hlasy se perou i teď. Tak pro představu mám teď v hlavě asi něco takového:
Hlas ne: "To tam nepiš, každej se rozhoduje a probíhá mu v hlavě něco podobného, jen si vzpomeň, jak mají ve filmech na ramenou toho čertíka a anděla, to je skoro to stejný."
Hlas ano. "To nemůžeš vědět. Třeba to mají jen někdy, při vážných rozhodnutích, čertíci s andílkama tam jsou přeci jen občas. A vůbec, je to podstatná část tvého já, tak to tam napiš, ať si myslí cokoliv."
Hlas ne: "Budeš vypadat, jako ..., ztrapníš se, nepiš to tam, to tam nedávej."

Ono to sem píšu i proto, že mi občas přijde, že na jednu a tu samou věc dokážu zareagovat dvěma opačnými způsoby. Víc se na toto téma plánuji rozepsat v dalším příspěvku, který se bude týkat mých "úchylek." Ono já totiž nejsem jen pedofilně orientovaný, ale je ve mně i podstatná část sadomasochisty - a opět je tu vidět výrazné rozdělení, protože jediné, co mají tyto "úchylky" společného, je fakt, že jsem spíše na ženské pohlaví než na mužské, ale i v tomto se u mě pedofilie se sadomasochismem rozchází.

Nevím, zda mají následující řádky taktéž původ v mém rozdělení na dvě části, možná tam nějaký základ bude, možná to je v něčem jiném. Každopádně se snažím vidět věci z více úhlů a někdy jakoby z pohledu třetí osoby. Netvrdím, že se mi to vždy daří, ale snažím se být otevřen novým informacím. Obdobná otevřenost platí i pro jakékoliv názory na mě, ať už kladné, ale hlavně záporné. Netvrdím, že jsou mi příjemné, a hodně kritiky mi škodí, ale snažím se odůvodněnou kritiku přijmout a poučit se z ní. Tady ale dost záleží na typu kritiky, pokud někdo okomentuje něco, cokoliv stylem: "To je úplná ..., ty seš úplně ....", tak mě daný komentář totálně nezajímá a autor pro mě klesne hodně hluboko. Zato jsem vděčný za komentáře typu: "Tady toto není nejlepší, lepší by to bylo udělat takto." Autory takovýchto komentářů dost oceňuji, napsat bezhlavou kritiku je jednoduché, ale napsat kritiku, která bude mít hlavu a patu je mnohem obtížnější. Ale tím jsem odbočil od původního tématu.

Následující téma je věc v mé hlavě, o které vím, jak se projevuje, ale vlastně jsem ji zatím pořádně nepochopil. Když mě zasáhne nějaká zásadnější věc, tak nad ní přemýšlím. Přemýšlím skoro pořád, ale většinou o věcech, které mě moc neovlivňují. Dalo by se říct, že při tom běžném přemýšlení si převádím složité myšlenky na řeč. Toto je ale jiné. Řekl bych, že je to při přijímání závažnějších věcí (rozhodnutí). Naposledy, kdy se mi to stalo, bylo právě, když jsem si uvědomoval, zda jsem pedofil. Většinou se to projevuje tak, že nedokážu pořádně přemýšlet (nebo aspoň ne tak, jako obvykle), občas mě bolí hlava a nejpodstatnější je pocit, který nedokážu definovat. Většinou se v takových situacích docela trápím a jsem hodně citlivý na jakékoliv podněty.

Docela zajímavý příklad je nedávná událost, kdy jsem neúmyslně ublížil jedné kámošce, v podstatě jsem za to ani nemohl, ale i tak mě to dost vzalo, hlavně proto, že kámoška musela jet do nemocnice. Když jsem ji potom viděl, tak jsem s ní ani nedokázal pořádně promluvit. Podstatné z této historky je to, že jsem následující den v hlavě rozebíral do nejmenších detailů každý pohyb v jejím obličeji a každé slovo, co ten den vyslovila. Nad každou věcí sem se pozastavoval, zda to nesouvisí se mnou a s tím, co se stalo. Každopádně tento pocit naprosto vždy odezní, někdy to trvá pár dní, někdy to může trvat i měsíce. Po tom, co se ale vrátím do normálu, můžu o dané situaci normálně mluvit, dokonce i vtipkovat, aniž by to mělo na mou psychiku významný vliv. U velmi silných podnětů se mi párkrát stalo, že se daný stav vrátil, ale vždy na poměrně krátkou dobu. Přijde mi to dost nenormální - představa, že kdybych někdy, třeba pod vlivem nějakých omamných látek, někoho zabil, tak že bych se tomu dokázal po půl roce úplně normálně smát (jestli se teda dá normálně smát tomu, že někdo někoho zabil.)

Pro dnešek je to asi vše. Jistě mě za chvíli napadne spousta dalších věcí, co jsem sem měl napsat, ale myslím si, že toto pro představení mé osobnosti stačí.

Ještě bych dodal pár slov k mému nicku. Možná jste si všimli, že ho píši s malým f. Je to takový můj odpor. Když jsem byl menší, tak jsem si to psaní velkých písmenek moc neuvědomoval a nechci se měnit kvůli tlaku společnosti (jinak normálně používám velká písmena, ale co se týče nicků, tak zůstávám u malých). Jestli budete psát ve svých příspěvcích fíres s malým, nebo velkým f, je mi docela jedno. Zas Plyšáček si dává s obsahem fóra dost záležet a už to, že si píšu já ve svých příspěvcích fíres s malým f mu v tom dělá docela nepořádek a nemusíme mu ho ještě zvětšovat.

A ještě bych doplnil, že některé příběhy v tomto i v jiných příspěvcích mohou být lehce upraveny, aby se zachovala moje anonymita. Jedná se především o změnu míst, kde se příběhy odehrávaly, nebo jiných věcí, které neovlivní význam příběhu.

Další díl mého zamyšlení o mně se bude týkat, jak jsem již naznačil dříve, mé sexuální orientace.
S pozdravem fíres.
Uživatelský avatar
Fíres
VIP člen
Příspěvky: 127
Registrován: 22.1.2016 22:17:52
Pohlaví: muž
Povolání: Zatím studuji
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 16
Děkoval: 1264 x
Oceněn: 283 x

2. díl (1. část)

Příspěvekod Fíres » 25.1.2016 23:16:00

Jednou Magdu zavraždit, podruhé ji zachránit



V tomto díle se chci zabývat tím, co se děje v mé hlavě v případě sexuální orientace, věcí, co mě vzrušují a všeho okolo. Rozebírání mé pedofilie se lehce vyhnu, protože ji chci řešit samostatně v některém z následujících dílů.

1. část

Jak jsem se již zmínil dříve, jsem sadomasochista. To jsem si přiznal již mnohem dříve, kdy jsem si uvědomil, že mě normální porno nevzrušuje tak jako právě BDSM. Sklony k sadomasochismu jsem měl již jako kluk. Nechci se tu příliš rozepisovat o věcech, co se děly. Jen ve zkratce povím pár těch věcí, co se mi vybavují.

Vzpomínám si na "hru" mučení, kdy jeden jakože mučil druhého a přitom říkal, co jakože dělá (rukou pohyboval na noze a říkal, že ji řeže apod.,) poté se role obrátily. Další, na co si vzpomínám, bylo vymýšlení, jak někoho mučit, přesněji toho druhého, jeden řekl svoji možnost a ten druhý potom tu svoji. Tyto "hry" jsme hráli jen výjimečně (když na mě přišla chuť) a nemusím snad říkat, že jsem byl ten, co ty "hry" vymyslel a nutil je ostatní hrát. Často jsem pak byl docela zklamán, že to, co vymýšleli ostatní na mě, bylo příliš měkké, oproti tomu, co já vymýšlel na ně. Zajímavé je, že jsme tyto aktivity prováděli dlouho před tím, než jsem si uvědomil, že mě to sexuálně vzrušuje. (A tím dlouho, myslím hodně dlouho, nedokážu říct, kolik mi tenkrát bylo, ale je to hodně dávno.) V období, někdy než jsem šel do puberty a těmito "hrami," jsem dělal věci, které by mě dnes dovedly asi až k výstřiku. Tehdy to končilo bolestí, kterou jsem již nezvládal a přestal jsem. Nevím, jak dlouho jsem to dělal, rok, dva, možná i déle.

To je k nejdávnější minulosti všechno. Z posledních 3 až 4 let nemám nic moc zajímavé události. Uvědomil jsem si sadomasochismus, sledoval převážně BDSM porno, zjišťoval si věci o středověkém mučení, pak přišly různé weby otroků, subíků, domin a dominantů, či jiné weby se sadomasochistickou tématikou. Pár věcí jsem si i sám na sobě vyzkoušel. Chtíč po různých způsobech trýznění se stále zvyšoval a já vyhledával stále jiné a drsnější mučení, pak to začalo trochu nabírat směr spíš k věcem, co bych mohl uskutečnit a ještě před měsícem jsem plánoval, jak si udělám masochistický víkend.

Nemám v plánu popisovat, co měl být masochistický víkend (na pedoweb se to moc nehodí,) ale pokud by o to měl někdo zájem, tak můžu zkusit něco sesmolit.

To by asi stačilo k představení mé sadomasochistické části. Mé představy by si asi nedokázala představit většina lidí, co si tyto řádky čte. Jen pro představu, tak některé věci by zastínily i Hitlerovy koncentráky.

Tento netvor je ale v těle někoho úplně jiného. Začnu třeba výrokem mé kámošky (pravděpodobně má podobný názor celá skupina, které jsem mimochodem součástí už přes 5 let.) Ten výrok zněl nějak takto: "Nedokáži si představit, že bys někdy někomu ublížil." Jiná kámoška, zase z jiného kolektivu řekla (když jsem je trénoval bojový sport, nechci blíže identifikovat), že se jí strašně líbí, jak se hned ptám, jestli je ten/ta, na které jsem předváděl danou techniku, v pořádku. Je pravda, že jsem větou: "Seš v pohodě?" nebo obyčejným: "Dobrý?" zakončoval snad každou techniku, kterou jsem prováděl s někým, kdo daný sport nedělal. Dál věci, jako ubližování dětem, násilí ať na lidech, nebo zvířatech, okrádání starších lidí (šmejdi apod.) a spousta další věcí mi připadá, jako odporná a hnusná, kolikrát vymýšlím způsoby, jak bych mohl lidem a zvířatům v této situaci pomoct.

Samostatnou kapitolou jsou přímo konkrétní případy. Uvedu zde pár příkladů, ale určitě to není všechno.
Tak jsem jednou naslouchal rozhovoru (nebylo to šmírování, věděli o mně, jen jsem se nezapojoval do diskuze), ve kterém spolužačka mluvila o svých alergiích, já měl v tu chvíli pocit, že bych jí chtěl nějak pomoct, udělat něco, abych jí pomohl, ale to je jen ta méně zajímavá část příběhu. Já se do ní zamiloval. U holky, která se mi nikdy zvlášť nelíbila a momentálně se mi také nelíbí, jsem najednou cítil pocit, který přisuzuji lásce. Ten pocit asi za jeden dva dny vyprchal, ale v ten moment... Nevím, jestli na to existuje taky nějaká parafilie, v Kompletním přehledu parafilií od Leonida jsem nic takového nenašel (pokud tam něco takového je, tak mě prosím opravte.)

Podobný pocit jsem cítil i v případě, kdy jsem se díval na televizi, a tam byla jedna holčička, tak 7 let, která měla zdravotní poruchu. Pak bych ještě zmínil animovaný film Frozen (Ledové království), kde jsem to samé cítil k jedné z hlavních hrdinek Elze. Tehdy jsem si představoval, že se přemístím do té pohádky a pomůžu jí, ještě před tím, než se po dlouhých letech utrpení naučí ovládat své schopnosti.

Pokračovat budu v další části, kde budu rozebírat, kdy mě sadomasochismus vzrušuje a kdy ne a kdy je moje touha po bolesti největší.


Ještě bych doplnil, že některé příběhy v tomto i v jiných příspěvcích mohou být lehce upraveny, aby se zachovala moje anonymita. Změny neovlivňují význam příběhu.
Uživatelský avatar
Fíres
VIP člen
Příspěvky: 127
Registrován: 22.1.2016 22:17:52
Pohlaví: muž
Povolání: Zatím studuji
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 16
Děkoval: 1264 x
Oceněn: 283 x

2. díl (2. část)

Příspěvekod Fíres » 29.1.2016 15:58:15

Jednou Magdu zavraždit, podruhé ji zachránit



V tomto díle se chci zabývat tím, co se děje v mé hlavě v případě sexuální orientace, věcí, co mě vzrušují a všeho okolo. Rozebírání mé pedofilie se lehce vyhnu, protože ji chci řešit samostatně v některém z následujících dílů.

2. část

V minulé části jsem rozebíral své dvě osobnosti, dnes se budu zabývat tím, kdy se která projevuje.

Asi by bylo dost nepříjemné, kdybych měl pocity sadomasochisty a zároveň i pocity poměrně láskyplného člověka. Naštěstí tomu tak není, většinou se projevuje jen jedna osoba. Důležité je, která osoba se projevuje. Celá tato věc je ale o dost komplikovanější. Obě tyto osoby se projevují úplně jinak. Ten člověk, "co by nikdy nikomu neublížil", se projevuje hlavně na úrovni citů, zatímco sadomasochista je čistě sexuálního charakteru.

Jediná věc, která sadomasochismus u mě způsobuje, je sexuální vzrušení. Na rozdíl třeba od pedofilie, která se dá směřovat jinými směry, než je sexuální vzrušení, tak za sadomasochismem u sebe nic jiného nevidím. Už největším faktem je, že po erekci u mě opadá zájem o sadomasochismus. Někdy, když masturbuji, tak po vyvrcholení najednou vidím věci, které mě ještě před pěti vteřinami vzrušovaly, jako naprostou hloupost, nechutnost a nevím, co ještě. Není to tak vždy, záleží na více okolnostech, ale pokaždé tam vidím ten pokles zájmu o sadomasochismus. Nevím, jak je to u "normálních" lidí, jestli po sexu vidí svoji partnerku jako 85 let starou, ošklivou stařenu... Asi bych si tipoval, že ne. Co se týče pedofilie, tak jsem nikdy po masturbaci nezaznamenal nějaký pokles v zájmu o děti.

Celkově vidím sadomasochismus jako nějaký poslední způsob uspokojení. Mám aktivitu, nebudu ji konkretizovat, ale nemá nic společného s nějakým sexuálním uspokojením. Podstatné je, že po této aktivitě vnímám silné potlačení svého sadomasochismu a celkového sexuálního zrušení. Podobně, jako daná aktivita, mi přijde, že působí i pedofilie, ale tam to asi bude ještě trochu jinak a není to tak silné. Jak jsem již psal dříve, tak ve mně před tím, než jsem si přiznal pedofilii, poměrně hodně převládala sadomasochistická část. Od té doby, co jsem si přiznal pedofilii, tak mám sadomasochistické myšlenky jen při masturbaci. Nemusí to přímo souviset s pedofilií, ale zatím to vidím jako nejpravděpodobnější možnost.

Co tedy rozhoduje, zda mě daná věc vzruší, nebo znechutí? Přiznám se, že v tomto nemám na 100 % jasno. Jde nejspíš o souhrn okolností. Asi není jedna podmínka, kterou je třeba splnit, je jich víc a nemusí být splněny všechny, stačí určitá část. Je to ještě složitější v tom, že má každá podmínka různý význam, který se může v různých situacích měnit a i částečné splnění podmínky se počítá. Pokud týraný subjekt s týráním souhlasí, tak má tato okolnost určitou váhu, pro představu třeba 50. Pokud ale vím, že daný subjekt je v tomto rozhodnutí proti své vůli ovlivněn, tak to může snížit váhu této okolnosti třeba až 10. Pokud by ale měla osoba masochistické sklony, tak to může zvýšit váhu dané okolnosti i na 200.

Nevím, zda je to přesně takto, většina těchto věcí proběhne podvědomě a já si je neuvědomuji. Až při zpětném zamyšlení si uvědomuji, jo tam to bylo tak, tam to bylo tak. Abych to uvedl na pravou míru, tak já osobně jsem situaci, kdy jsem někomu prováděl něco s úmyslem se vzrušit, zažil jen jednou, naprostá většina situací se odehrávala v mé hlavě. Nejsem si jistý, možná bylo podobných věcí v reálném světě víc, ale o tom později.

Teď jsem mluvil hlavně o způsobování bolesti jiným, ale týká se to i bolesti mé vlastní. Ono to, že mi bolest způsobuje vzrušení, neplatí vždy. Co si vzpomínám, tak vím jen o jedné situaci, kdy mě způsobování bolesti od jiného člověka způsobilo vzrušení (kromě mých představ samozřejmě).

Shodou okolností to bylo od jedné holčičky, budeme jí říkat třeba Mařenka. Byla to nejhezčí holčička na táboře, moc jsem se s ní nesblížil a dost mě to mrzí, třeba příští tábor. Věkově jí mohlo být okolo 8 let (v odhadování věku jsem fakt mizerný). Hrála si s umělými mincemi. Neudržel jsem se a rozhodl jsem se ji trochu poškádlit. Zakryl jsem dlaní jednu minci, jako že ji chci nepozorovaně ukrást. Jakmile si toho všimla, tak řekla, ať jí to vrátím a já, že ne. Když si uvědomila, že jí minci opravdu jen tak nevrátím, tak mně zaryla svoje nehtíky do mé ruky. Postupně přidávala na síle a intenzita bolesti se zvyšovala, což mě dost vzrušovalo. Po chvíli, kdy už byla bolest opravdu hodně intenzivní, jsem jí minci vrátil. Stopy po jejím útoku jsem pak měl na ruce ještě týden, ale drobná zranění byla (aspoň u mě) na táboře poměrně běžná, takže si toho nikdo nevšímal.

Je hezké, když srovnávám představy s realitou, ale v představách jsou některé věci trochu jinak než v realitě. Tato zkušenost je tedy velice cenná. Můžu si na ní krásně shrnout fakta, proč mě co vzrušuje. Na masochismu vidím jednu velice podstatnou věc. Musím do toho jít s úmyslem vzrušit se. To je jedna ze zásadních věcí jak u masochismu, tak u sadismu, musí tam být alespoň malá, klidně nevědomá, myšlenka: "Jo, toto tě vzruší.". Pak je asi i podstatné, kdo mi bolest způsobuje. U osoby, která mě více přitahuje, je pravděpodobnější, že mě při působení bolesti vzruší. Pak záleží i na druhu bolesti a pravděpodobně na spoustě dalších věcí, ty ale asi přesněji neidentifikuji.

Vrátím se teď zase k trýznění druhých - sadismu. Tento problém vidím oproti masochismu mnohem větší. Problém je ve složitosti a způsobu toho, co mě vzrušuje. Dost zásadní je zde stejně jako u masochismu, zda v tom vidím sexuální podtext a to ať už tím stylem, že u mě proběhne myšlenka: "Jo, toto je vzrušující", nebo že už ze situace vychází sexuální podtext. Stále sice nevím všechny příčiny, proč mě něco vzrušuje a něco ne, ale uvedu zde pár příkladů, kdy jsem se vzrušil a pár, kdy ne + jeden příběh, který vidím jako zvlášť důležitý.

Začal bych na táboře. Kámoš, nevím, jak to přesně formulovat, ale prostě mlátil holky. Nevím přesně, jak to celé probíhalo, ale když se dostali k nám do chatky a já viděl, jak ona škemrá, aby ji pustil a on jí vyhrožoval a občas praštil, tak jsem měl co dělat, aby si nikdo nevšiml, jak mi stojí. Není to úplně přesně popsané, nedokážu to slovy přesně vystihnout, ale bylo to hodně vzrušující - být tomu svědkem. Hodně problémová je i hra. Nevzpomínám si na konkrétní situace, ale takové to vzájemné škádlení (lechtání apod.) mě dokáže taky vzrušit. Nevím, jestli tomu tak bylo pokaždé, ale vím jistě, že jsem pár takových situací zažil. Naopak je tu bojový sport, který dělám. Tam nijak necítím, že by to mělo nějaké vzrušující účinky. Ač tam vlastně taky způsobuji bolest a to i kámoškám, které jsou docela pěkné (jsou sice mého věku, ale tomu se budu věnovat jindy).

Teď ten příběh. Asi před čtvrt rokem byl u nás na návštěvě strýc s tetou, bratrancem (asi o 3 roky mladší) a nevlastní sestřenicí (2. třída). Dospělí už v sobě měli poměrně slušné množství alkoholu a my děti jsme si hrály bokem na "válku". Já s bratrancem jsme bojovali proti bráchovi (taky 2. třída) a sestřenici. Jako zbraně jsme měli tyčky omotané molitanem. Sestřenice s bratrem si potom vzali dřevěné tyčky bez molitanu. Zatím to bylo celkem v pohodě. Já sice cítil, že asi cítím lehké vzrušení, ale zatím bych to zařadil do přijatelných mezí. Pak přišel ten můj hloupý nápad. Vzal jsem provaz, že je svážeme. To bylo o něco vzrušivější, než jen tak válčit. No sestřenici se to nelíbilo, takže nakonec nic nebylo.

No. Po "ukončení" bojů (mě s bratrancem to už moc nebavilo) přišla sestřenice, že nás sváže. Já nejdřív hrál tak jako že ne, ale potom jsem z ní tak nějak vyloudil, že mě sváže, ale já ji potom sváži taky. Tak to i dopadlo, ona mě svázala a pak jsem ji svázal já, což mě dost vzrušovalo. Nakonec jsme jí dali nůžky, aby se mohla osvobodit a já jen doufal, že jí to zůstane v mysli jako obyčejná dětská hra, se kterou se není třeba svěřovat rodičům. (Ještě bych připomenul, že tehdy jsem si ještě pedofilii neuvědomoval.)

Proč je ale ten příběh tak důležitý? Já ho teď vidím jako moje selhání. Takovéto věci by se neměly dít. Tady bylo sice dost dalších faktorů, které mě ovlivnily, abych to udělal, a pochybuji, že by se stalo dost věcí, abych byl schopen někomu ublížit, ale pořád jsem to udělat neměl a já se držím zásady, že nikdo nemůže vědět, co by dělal v situaci, ve které nebyl, protože si nedokážeme dost živě představit, jak bychom to vnímali. Tady ale vidím, jak jednoduché je, abych někdy v budoucnu selhal mnohem horším způsobem. Dnes by se asi podobná situace nestala, protože moje vědomá část funguje pořád a uvědomil bych si, že prostě nesmím a asi bych to neudělal.

V tomto příběhu ale krásně vidím, co všechno se musí stát, abych udělal něco, co bych neměl.
  1. Byla ochotná se nechat svázat, i když ten souhlas byl způsoben vydíráním, i tak měl nějakou váhu, i když třeba menší, tak měl.
  2. Bylo to součástí hry, pravděpodobně se v hlavě nemusela potom ptát, co jsem dělal a proč a ani ji to nijak trvale neublížilo.
  3. V závislosti na bodu 2, nehrozilo odhalení a i v případě odhalení by s tím nebyl nějaký větší problém.
  4. Nebyli svědci, kteří by v tom viděli něco špatného (bratranec se nepočítá, ten pomáhal), ani nebylo nikomu divné, co tam spolu děláme.
Bylo tam víc faktorů, ale toto je asi to nejhlavnější, ten bod 2 by se dal ještě rozvést, ale takto to stačí. Jako největší překážku v tom, abych někdy překročil hranici, vidím to, že tomu dítěti by to ubližovalo celý život a taky fakt, že by bylo mnohem obtížnější to utajit.


Ještě bych doplnil, že některé příběhy v tomto i v jiných příspěvcích mohou být lehce upraveny, aby se zachovala moje anonymita. Změny neovlivňují význam příběhu.
Uživatelský avatar
Fíres
VIP člen
Příspěvky: 127
Registrován: 22.1.2016 22:17:52
Pohlaví: muž
Povolání: Zatím studuji
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 16
Děkoval: 1264 x
Oceněn: 283 x

3. díl

Příspěvekod Fíres » 31.1.2016 0:00:34

Tak nějak o pocitech


V tomto dílu se chci zmínit o tom, kdo mě v sadomasochistických představách vzrušuje a co se mi vlastně líbí na holčičkách a dívkách obecně.

Cíle sadomasochismu


Je docela důležité si uvědomit, že na sadomasochismu mě vzrušuje pouze týrání ať fyzické, či psychické, ale podstatný je fakt, že je někdo týrán. I přes to, že jsem pedofil (nebo si myslím, že jsem pedofil), tak jako sadomasochistovi je mi téměř jedno, koho já, nebo kdo mě týrá, a to hlavně v představách. Co mám zkušenosti s pornem, tak porno, kde jsou jen chlapi, mě nevzrušuje, ale představa, že provozuji sexuální praktiky s mužem mě vzruší, protože nejsem gay a k těmto věcem jsem donucen a to aktivuje mou masochistickou část.

Přiznám se, že jsem si nikdy nepředstavoval, že bych nějak týral muže. Co se týče porna, tak tam když domina mučí otroka, tak si můžu představit v roli otroka sebe a tedy to zase aktivuje moji masochistickou část. Ovšem, jako sadista jsem v představách vždy trýznil jen ženy, jak dospělé, tak děti. Možná jsem si nepředstavoval, že trýzním muže jen pro to, že představy, kde bylo potřeba mužské postavy, se prováděly na mně a nebylo třeba třetí osoby.

Když mi u sadistických představ záleželo na tom, koho mučím, tak to bylo kvůli dalším faktorům. (Jemnější duše upozorňuji, že zbytek odstavce je poněkud drsnější.) Děti například nemůže člověk mučit způsoby, kterými by mohl mučit dospělou ženu (na vyvinutých pohlavních orgánech). Naopak děti ještě nejsou ta vyvinuté (jak duševně, tak fyzicky), takže na ně některé věci působí jinak, než na dospělé. Pak jsem měl i představy, kdy věk trýzněných vyplynul přímo ze situace.

Pokud to situace nevyžadovala, tak mně v představách vystupovaly spíš dospělé ženy. Pravděpodobně to bylo způsobeno hlavně tím, že v pornu byly dospělé ženy a já si v té době neuvědomoval, že jsem pedofil.
V současnosti se trochu víc zaměřuji na děti a docela nedávno jsem přišel na věc, co mě vzrušuje tak nějak nevím, jestli víc, nebo jen jiným způsobem. Je založená na tom, že mě děti (jedno, či více) dělají něco, o čem si ony myslí, že mně to ubližuje, ale ve skutečnosti mě to vzrušuje. Příkladem je příběh s Mařenkou na táboře, který jsem popisoval v 2. části 2. dílu.

Dost často mám v představách lidi, co mě nějakým způsobem přitahují. Mám v těch představách potom víc věcí, co mě mohou vzrušit a jsou tak nějak atraktivnější. Možná někoho z vás, co to čtete, napadá něco ve smyslu, zda nemám výčitky svědomí, nebo jestli mi to nějak nevadí, že dělám s lidmi, co znám, v představách takové věci. Pro mě jsou představy úplně jiný svět, sice o některých věcech přemýšlím tak, jako bych je plánoval (většinou jsem počítal i s nadpřirozenými silami, které by celou věc tak nějak umožnily a zabránily následkům), ale stále to jsou jen představy. V hlavě jsem měl spoustu věcí a nikdy jsem necítil, že by bylo na představách něco špatného. Představy jsou jen v mé hlavě, když nebudu chtít, tak se nikdy nedostanou ven, nikdy nikomu neublíží, nikdy nic nezpůsobí. Nevidím důvod, aby mi to vadilo a ostatní, jestli jim to vadí, je mi celkem jedno, protože to je moje věc, co se mi děje v hlavě a když nebudu chtít, tak se to nikoho jiného netýká.

Co mě vlastně přitahuje?


Teď vás mohlo napadnout několik věcí. Já se tu chci věnovat otázce vnější vzhled vs. to, jaký je člověk uvnitř. Já si totiž o sobě myslím, že se mi líbí hlavně to, jaký člověk je, to, jak se chová apod., a až tohle u mě vyvolává pocit, že se mi ten člověk líbí vzhledově. Ale tak tomu podle všeho není vždy.

Nejdřív se ale stejně pokusím obhájit tu část, že se mi líbí hlavně chování člověka a ne vnější vzhled. Nechci zde tvrdit, že to chování musí být vždy ideální, já sám vlastně nevím, co se mi líbí, jaký typ chování apod. Je to hlavně proto, že chování není tak zřejmé jako vnější vzhled.

Použiji příklad jedné kámošky (říkejme jí třeba Irenka), která se mi opravdu hodně líbila a byl jsem do ní dost dlouho a hodně zamilován. V poslední době ten cit ale tak nějak opadl. Stále tam něco cítím, ale není to to, co to bývalo, spíš jsou to takové ruiny velkého království. Nevím přesně příčinu tohoto klesajícího zájmu. Nabízí se dvě možnosti: buď to byla pouze jakási platonická láska, což mi příliš nepřijde, nebo to může být způsobeno tím, že vyrostla. Irenka je u mě vlastně takovou anomálií, která hrála dost roli, když jsem přemýšlel, zda jsem pedofil. Ono Irenka je asi o půl roku starší než já. Nakonec jsem se ale dostal k vysvětlení, že mě v té době bylo 12, takže ona byla ve věku, kdy stále byla v docela rané pubertě, takže jsem si to hezky odůvodnil hebefilií. Ono by to šlo vyřešit i jinak, ale to není to, proč Irenku zmiňuji a pokud to mám podrobněji rozebírat, tak někdy jindy.

Teď mi jde o to, jak jsem se do ní zamiloval. Ono něco jsem k ní cítil ještě před naším prvním rozhovorem, ale nebylo to nijak významné. Jakmile jsem s ní ale promluvil... Sice jen pár minut, ale i to stačilo. Od té doby jsem na ni nemohl přestat myslet.

Ještě před tím jsem ji pravidelně potkával ve škole a nepřišla mi o moc atraktivnější než ostatní holky. Přiznám, něco málo tam bylo, ale to nemuselo být způsobeno přímo vzhledem, ale tím jak jsem zahlédl, jak se chová. Ten vzhled zahazuji hlavně proto, že tam nevidím moc co krásného. Je tlustá, obličej tak nepříliš zajímavý, snad jedinou hezkou věcí na jejím vzhledu jsou její vlasy.

Ale, pak tu jsou případy, kdy vidím fakt pěknou holčičku a ani ji neznám a líbí se mi. To samé u fotek, jak jsem již psal v tématu Naše profilové avatarky. Ale je tu jeden zásadní nedostatek. Nikdy se mi nikdo nelíbil jen podle vzhledu tolik, jako ty holčičky, u kterých jsem poznal něco z jejich chování.

Vlastně vidím hlavní důvod v tom, proč se mi líbí holčičky, podle vzhledu, pouze v předsudcích. Nebudu se o tom zdlouhavě rozepisovat, ale každý máme jisté předsudky vůči různým skupinám lidí. Když vidíme skupinku Romů, tak se jí pravděpodobně vyhneme, u bělochů tomu tak nebude. Na toto téma byly dělány i výzkumy a vědci se domnívají, že to je pro rychlejší rozhodování. Když má někdo špatnou zkušenost s Romy, tak při setkání s Romem, kterého nikdy nepotkal, bude předpokládat horší chování, než kdyby se potkal s příslušníkem bílé rasy. Podobně to vidím i u toho, kdo se mi právě podle vzhledu líbí a nelíbí. Když mě někdo svými vlastnostmi přitahuje, tak podvědomě budu předpokládat, že podobné vlastnosti bude mít každý, kdo vypadá podobně. Z toho možná i tak trochu vychází moje pedofilie, prostě se mi líbí to chování, které vidím u holčiček a které se s věkem ztrácí a tím končí i přitažlivost. Samozřejmě se můžu mýlit a prostě se mi líbí jak vnitřní já holčiček, tak i nezávisle na tom, kým jsou, jejich vzhled.

Ještě bych přidal jednu takovou dost zajímavou příhodu. Jedná se o Johanku z Arku, do které jsem se tak nějak zamiloval, jen z toho, co bylo v učebnici dějepisu a toho, co nám učitelka řekla. Trvalo to sice asi jen tři dny, ale ze začátku to bylo dost intenzivní. Tu je asi nejpádnější důvod, proč mě přitahují hlavně vlastnosti, ale je tam i jakési sdělení toho, že pokud daná osoba nemá fyzickou podobu, tak vlastnosti nepostačí.


Ještě bych doplnil, že některé příběhy v tomto i v jiných příspěvcích mohou být lehce upraveny, aby se zachovala moje anonymita. Změny neovlivňují význam příběhu.
Uživatelský avatar
Fíres
VIP člen
Příspěvky: 127
Registrován: 22.1.2016 22:17:52
Pohlaví: muž
Povolání: Zatím studuji
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 16
Děkoval: 1264 x
Oceněn: 283 x

4. díl

Příspěvekod Fíres » 9.2.2016 18:47:54

Něco o ničem


Dnešní díl je tak trochu o ničem, vracím se trochu zpět k mé psychice, no přečtěte si sami.

Zmínil bych se tu o tom, když se opravdu naštvu. Slyšel jsem již od spousty lidí, že se dokáží pořádně naštvat, ale vlastně si nepamatuji, že by jsem viděl někde tento stav popsaný. Poslední dobou mi přijde, že místo stavu totálního naštvání mívám spíš stavy totálního přemýšlení, ovšem před pár dny jsem se opět dostal do opravdu naštvaného stavu a rozhodl jsem se to tu trochu více vylíčit.

Asi nejdůležitější věc, když se naštvu, je, že se přestávám ovládat a to doslova. Párkrát jsem už kvůli tomu málem někomu ublížil, jednou jsem díky náhodě minul spolužáka jen o pár cm. Většinou jsem se do těchto stavů dostal doma, možná i proto, že jsem jim tolik nebránil. Většinou mám chuť se vymlátit, už jsem zničil ve vzteku několik věcí. Doma je to vše ještě doprovázeno brekem, nadáváním v myšlenkách a kolikrát nakonec i litováním sama sebe. Dříve jsem přisuzoval tento stav nedostatku spánku. Hodněkrát jsem se naštval, kvůli věcem, kterým by jsem se jinak spíše zasmál. Teď si nejsem tímto úplně jist, hlavně kvůli delší absenci naštvání i přes to,že jsem měl téměř pořád nedostatek spánku. Nedokáži posoudit, kde je ta hlavní příčina. Rozhodně tam záleží na spoustě faktorů a ta jedna věc je poslední kapkou.

Teď se mi ale naskytuje otázka, zda můžu být nebezpečný dětem, když se nedokáži ovládat. No, ve většině případů dokáži potlačit vztek a tím pádem i ztrátu sebekontroly, aspoň, než se vzdálím do bezpečné vzdálenosti. Pak si nemyslím, že bych byl dětem víc nebezpečný, než komukoliv jinému. V té situaci prostě jen musím vymlátit vztek a tak, jako tento chtíč zastíní moji schopnost sebekontroly, tak i veškeré sexuální pudy.

Zmínil jsem se zde o absolutním přemýšlení. Rozhodl jsem se tak nazývat situaci, kterou jsem popisoval v díle, aby se odlišila od obyčejného přemýšlení.

Již několikrát jsem tady narazil na zatajování některých informací. Já miluji informace a nemám rád, když je někdo přede mnou zatajuje. Nevztahuje se to jenom sem, ale celkově na všechno, díky tomu kolikrát pročítám chat (i jinde, hlavně fb) i několik desítek zpráv zpátky, abych věděl, co se dělo. Párkrát mi nedostatek informací napomohl k absolutním situacím přemýšlení, či vzteku. Dost otravné je, když se kámoši baví o věcech, co si psali na soukromém chatu. Respektuji právo na soukromí a chápu, že některé informace prostě jen tak vypustit nelze, ale občas jsem na spoustu věcí dost zvědav.
Uživatelský avatar
Fíres
VIP člen
Příspěvky: 127
Registrován: 22.1.2016 22:17:52
Pohlaví: muž
Povolání: Zatím studuji
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 16
Děkoval: 1264 x
Oceněn: 283 x

5. díl

Příspěvekod Fíres » 15.2.2016 23:19:16

Jak jsem přišel na to, že bych mohl být pedofil



V dnešním díle se konečně začneme věnovat tomu, jak jsem si uvědomil, že jsem pedofil. Konkrétně se v tomto díle podívám na to, co tomu předcházelo.

Když přemýšlím s odstupem o mém přiznání si pedofilie, tak možná ani tak přímo nešlo o pedofilii. Že se mi líbí děti jsem si uvědomoval už dřív. Prvně jsem to nebral příliš vážně. Něco jsem si odůvodňoval, že je to mým mládím a neustálenou sexualitou. Tak nějak jsem si pak řekl: "Jo, líbí se ti i malé holčičky." Nespojoval jsem si to s tím, že bych musel někdy někoho zneužít, ani nějak jinak ublížit. Vlastně jsem to bral tak nějak pasivně: "Jo, líbí se mi holčičky a co s tím?" Nikdy jsem nad tím vážněji neuvažoval, prostě to bylo tak nějak mimo, nebylo to důležité.

Můj vztah k pedofilii bych demonstroval na dvou situacích, kdy jsem se nad pedofilií trochu více zamyslel.

První situace se stala asi rok před mým coming-outem. Bylo to, když jsem poprvé četl následující vtip.
Víte, jaký je rozdíl mezi učitelem a pedofilem? Pedofil má děti upřímně rád.

Když jsem ten vtip přečetl, tak jsem zauvažoval stylem, že tento vtip vlastně může být reálnější, než se zdá. Cítil jsem u sebe nějaké city k dětem - a tak nějak prostě pedofil má dítě upřímně rád. Stále jsem tam viděl jakousi bariéru, něco ve smyslu: "Jo, tobě se líbí sem tam nějaká mladší holka, ale seš normální, pedofil je přece nadrženej na děti mnohem víc."

Pak tu byla situace asi půl roku před coming-outem. Dělal jsem si kurz, abych mohl vést kroužek. (V té době jsem to vědomě nedělal kvůli lásce k holčičkám, ač podvědomě to tak možná bylo.) V tom kurzu se náš lektor zmínil o tom, že někdo pracoval strašně dlouho s dětmi a že se teď zjistilo, že je to pedofil a jak je to strašné, když se někdo takový dostane k dětem... Snad nemusím pokračovat. Tu se ukazuje, že jsem si tak nějak uvědomoval, že se mi líbí holčičky, protože jsem začal přemýšlet, co by bylo, kdyby někdo zjistil, že se mi líbí děti, a měl jsem z toho tak trochu strach. Pak jsem taky přemýšlel: "Proč tolik šílí? Vždyť pokud pracoval tak dlouho s dětmi, tak je nemohl nějak výrazně zneužívat. Navíc se ani nezmínil, že by ublížil dětem. Prostě jediný problém je, že se mu líbí děti a čemu to vlastně vadí, když jim neubližuje."

Tak to je tak nějak moje myšlení před coming-outem.

V čem teda spočíval coming-out, když jsem si uvědomoval, že jsem pedofil? V současnosti to vidím jako jakýsi přechod z pasivního na aktivní vnímání pedofilie. Bylo to jakési připojení se k určité skupině. Před tím jsem byl sám, byl jsem v pohodě, teď jsem měl patřit do skupiny úchylů, do skupiny lovných zvířátek, které loví bezpečnostní složky většiny států a mnoho dalších soukromých pedobijců. To předtím nebylo, to jsem byl jen já a mě neměl nikdo důvod lovit. Pak tu byl strach z toho, že nikdy nebudu cítit city k holkám mého věku a už teď mamka slídí, zda nemám nějakou holku, jak to bude vypadat v budoucnosti, když si nikoho nenajdu. Předpokládám, že toto je jeden z podvědomých důvodů, skutečný důvod, proč jsem řešil coming-out skoro měsíc, ale říci nedokáži, protože vědomě jsem se opravdu přesvědčoval o tom, zda jsem pedofil. Ač, když si uvědomím, jak jsem se dostal na ČEPEK, tak mi to přijde opravdu absurdní.

Prvně jsem zavadil o ČEPEK mnohem dřív, nevím kdy přesně, ale už je to určitě déle jak rok a možná i víc. Nejsem si jist, co jsem tehdy hledal, jestli to byla DP, nebo jiný porno materiál. Dostal jsem se tehdy na téma, ve kterém na ČEPEKu byly nahé děti a byla tam diskuze o tom, že pokud je to umělecké, tak to není DP. No, moc dlouho jsem tam nezůstal a ČEPEK padl na dlouho do zapomnění.

V čase kolem Vánoc ve mně začali vřít hormony a začal jsem mít poměrně hodně sexuálně zaměřených myšlenek. V té době jsem si vzpomněl na ČEPEK a na nahé holčičky a to mě vlastně přivedlo podruhé na ČEPEK. První, na co jsem se na ČEPEKu díval, byly fotky. Po pár vláknech jsem se dostal na téma nevhodné fotografie, snad nemusím vysvětlovat, proč jsem tam šel, no to téma bylo na fotky velice chudé. Nepamatuji se, jestli se mi tam nějaká fotka opravdu líbila, no bylo tam dost textu a já, jako poměrně sečtělý člověk, jsem začal číst. Obecně mě velice baví pročítat různé diskuze a pročetl jsem snad celé vlákno, poté jsem se dostal mimo audiovizuální část fóra a začal jsem aktivně uvažovat o své úchylce - pedofilii.


Ještě bych doplnil, že některé příběhy v tomto i v jiných příspěvcích mohou být lehce upraveny, aby se zachovala moje anonymita. Změny neovlivňují význam příběhu.
Uživatelský avatar
Fíres
VIP člen
Příspěvky: 127
Registrován: 22.1.2016 22:17:52
Pohlaví: muž
Povolání: Zatím studuji
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 16
Děkoval: 1264 x
Oceněn: 283 x

6.díl

Příspěvekod Fíres » 18.2.2016 20:31:50

Příhoda

Trochu se odchýlím od tématu a přidám sem takovou malou příhodu.
(Svoje jméno jsem nahradil přezdívkou.)

Dneska jdu ze školy a teď slyším, jak někdo zezadu volá: "Ahoj Fíresi!" Tak se samozřejmě otočím a snažím se zjistit, kdo to byl. Jediného, koho vidím, je skupinka 5 dětí (3 kutíci a 2 holčičky). Vzhledem k mému špatnému zraku jsem je nemohl identifikovat, a tak jsem jen blbě koukal a snažil se odhadnout, kdo to je.

Jak se po chvíli ukázalo, tak to asi nikdo, s kým bych se znal, není. Starší ze dvou holčiček najednou docela překvapeně řekla, že to je vážně Fíres. Tak jsem napůl proto, abych zjistil, kdo to je vlastně zač, a hlavně kvůli těm dvou holčičkám čekal, až přijdou blíž.

Když si všimli, že tam na ně čekám, tak ta samá holčička najednou, že se bojí a že to jí řekla ta mladší, že jsem Fíres. V tom se za ní objevila moje spolužačka a hned začala s tím, že se mě má bát, že jsem strašně nebezpečný. Já se začal bránit, jako že jak jsem nebezpečný? (Já jsem doufal, že se seznámím se dvěma holčičkami a ona je začne hnedka takto odhánět. :( )

No to se už blížili ke mně a já je mohl konečně blíže identifikovat. Tu starší jsem opravdu neznal. Ta mladší holčička mi přišla poněkud povědomá, ale ze zbytku obličeje, co koukal zpod čepice jsem ji nepoznal. Kutíky jsem si moc neprohlížel, ale jeden z nich mi připadal, že jsem ho viděl u nás ve škole. Docela bych se nedivil, kdyby to byla skupinka páťáků.

Jak jsem šel vedle nich, tak najednou kámoška, že vypadám jako pedofil. (To je to na mě vážně tak vidět? - abych raději ani nevylézal ven.) Na to se otáčím na tu skupinku dětí a říkám: "Jo, jsem pedofil a všechny vás znásilním." A v ten moment mě dostala ta větší holčička: "Přestaň, my už víme, co to znamená."

Tak doufám, že jsem vás neunudil k smrti. Další příspěvek bude (doufám) už na téma mého coming-outu.
Uživatelský avatar
Fíres
VIP člen
Příspěvky: 127
Registrován: 22.1.2016 22:17:52
Pohlaví: muž
Povolání: Zatím studuji
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 16
Děkoval: 1264 x
Oceněn: 283 x

7. díl

Příspěvekod Fíres » 20.2.2016 15:46:26

Válka: "Jsem pedofil!" "Nejsem pedofil!"



Dnes se podíváme na to, jak jsem se "přesvědčoval", zda jsem pedofil.

Všechno se to odehrálo někdy po Novém roce. Začal jsem uvažovat, zda jsem opravdu pedofilně založený, a co to pro mě má vlastně znamenat. Nejdřív jsem se musel přesvědčit, že to, co mě k určitým osobám přitahuje, je opravdu pedofilie, a že to není způsobeno něčím jiným. Při tom jsem používal argumenty, které nemusely mít příliš veliký vliv.

Asi největší argument proti pedofilii byla Irenka. K ní jsem cítil asi 2 roky city, které přesáhly snad všechno, co jsem kdy k někomu cítil. A to nejpodstatnější bylo, že je asi o 0,5 roku starší. Ten argument byl prostý. Jak můžu být pedofil, když jsem se zamiloval do starší osoby?

Ano, dnes vím, že se mi můžou líbit děti i starší mého věku současně - a k tomu se váže další věc, která mě zasáhla po té, co jsem se coming-outoval. Tehdy jsem si ten fakt již uvědomoval a na tom se zakládala tato myšlenka. Budou se mi za dva, tři roky stále líbit vrstevnice? Já nevím. Nedávno jsem byl při vybírání SŠ na dnu otevřených dveří, tak mě tam žádná studentka nezaujala. Celkově se mi vlastně nikdo starší nelíbí. Jsou tu dvě, tři osoby (starší), ke kterým možná něco cítím, ale tam si to možná jen namlouvám...

Když se nad tím zamyslím, tak Irence bylo tehdy taky tak 13 - 15. A vlastně, ač byla starší než já, stále byla v relativně malém věku. Ať se mi líbil kdokoli, vždy byl v onom věku dítěte, či mladistvého. Bylo tu pár výjimek, ale ty musím z různých důvodů vyřadit. Ve svém uvažování jsem došel k tomu, že v současné době nemohu dostatečně dobře posoudit, zda se mi budou líbit stále jen děti v mém současném pref. věku a nebo jestli se tento věk posune. (Je pravděpodobnější, že zůstanu jen u dětí, ale prostě si tu nechávám takovou malou naději.) Když jsem nad tím uvažoval, tak jsem byl rád za můj sadomasochismus. Jak jsem již psal, tak tam nezáleží tolik na věku, takže vlastně mám východisko krásného DS vztahu.

Když jsem byl tak napůl přesvědčený, že jsem pedofil, tak jsem začal přemýšlet, zda si pedofilii vlastně pouze nenamlouvám. Vlastně skoro každá osoba, co se mi líbila, byla jen o 1-2 roky mladší. Prostě třeba mám jen trochu posunutou preferenci, která se ještě vrátí do normálu. Párkrát jsem zahlédl dětské přirození. Měl jsem možnost mnohokrát vidět obnažený hrudník holčičky a necítil jsem při tom nic nijak výjimečného. Toto mě nevzrušuje. No jo, ale já vlastně ani nic pořádně necítil u dospělých žen. Ne, samotné obnažení mě tolik nevzrušuje. Ač mě k tomu cosi táhne, možná je to tím, že je to zakázané ovoce, možná něco jiného, ale chybí mi tam nějak ten vzrušující faktor.

Vlastně i dnes mě napadá, že možná nejsem pedofil, že k dětem prostě necítím to, co bych měl. Přesvědčit jsem se tenkrát a i dnes musel fakty. Prostě jsem si musel uspořádat, kolik se mi začalo líbit holčiček ještě ve věku před pubertou (od kterých jsem starší o několik let). Docela mě v té chvíli překvapilo, kolik se mi vlastně líbilo holčiček a jak vlastně mohu pochybovat o pedofilii. Můžu začít Magdou, pak holčička z jednoho kroužku, holčička z druhého kroužku. Několik holčiček ze školy. Docela kontroverzní cit ke dvěma holčičkám z jiného kroužku (ty možná budou chtít i vlastní díl). Tech holčiček bylo víc, teď se mi nějak nechtějí vybavit, ale bylo jich celkem dost.

Dnes


Tak jsem se zamyslel, jestli vnímám pedofilii jako výhodu, nebo nevýhodu. Tam jsem se trochu zasekl, tak jsem se zamyslel spíš nad tím, jestli bych v případě, že by se tu objevil kouzelný skřítek a nabídl mi, že nebudu pedofil. Jestli bych tuto nabídku přijal?

Bylo by úžasné, kdybych nemusel být pedofil. Nemuset se bát projevit svoje city. Nemuset nic skrývat. Zažít všechny ty věci, co zažívají "normálové" a především si je tak i užít. Místo strachování z odhalení si v klidu užívat normální péčko. Normálně moci vyjádřit svoje city a neskrývat je jen za staršího kamaráda.

No pak tu je to, o co bych přišel. Vlastně bych nikdy nepoznal spoustu lidí, především vás z Pedonie. Nikdy bych neviděl svět z pohledu toho odlišného. Nikdy bych neviděl tu ohromnou aroganci, zaslepenost, namyšlenost a hloupost lidí. A nikdy bych neviděl v dětech tak úžasné duše. Nikdy bych v nich neviděl to, co v nich vidím dnes. Nikdy bych se o ně tolik nezajímal, nikdy bych o nich tolik nevěděl. Nikdy bych nenahlédl do podsvětí, které je mnoha lidem skryté.

Samozřejmě nic z toho, co teď mám, by mi nechybělo. Žil bych si ten svůj průměrný život. Byl bych zaslepený médii a ostatními průměrnými spoluobčany. Netrápil bych se ničím, žil bych si svůj spokojený život.

No chci to? Všechno špatné je v něčem dobré. To platí i naopak. Já v to věřím. Někdy to není úplně vyrovnané, ale všechno špatné, co se člověku stane, se vyváží něčím dobrým. Já nalezl na pedofilii tolik dobrého, že i to špatné přetrpím. Nebýt pedofilem, přijdu o spoustu špatného, ale i o spoustu dobrého, a to dobré se mi líbí dosti, abych obětoval pár jiných věcí.

Úvaha pěkná... No kdyby opravdu ten skřítek přišel, tak bych neřekl, že chci zůstat pedofilem. Neřekl bych ale ani, že pedofil být nechci. Řekl bych mu, že na to nedokáži odpovědět hned. Nejdřív bych potřeboval opravdu dlouhou dobu na přemýšlení. Teď mě to táhne, abych řekl, že chci být pedofil. Abych se lépe smířil se svým údělem, ale kdyby se opravdu naskytla ta možnost, tak by se opravdu ukázala ta touha zbavit se toho špatného.

Současně bych se asi pedofilie vzdát nechtěl, ale co já vím? Zítra se něco zvrtne a já budu donekonečna chtít, abych nikdy pedofil nebyl. No, nedostal jsem se k největšímu záporu na pedofilii, co teď vidím.

Není to ani dnes všeobecný boj proti pedofilům, není to ani nemožnost ukojit své touhy s objektem své lásky, ne. Je to nestálost citů. Jednoduchý fakt, že ty city nebudou trvalé. Nevím, jak je to u "normálů," jestli cítí city po celý život, nebo jestli se časem odplaví. No, dospělý člověk se nemění. Dítě, to se změní, změní se jak na duši, tak na kráse. Nelíbí se mi ten fakt, že jsem za někoho ochoten zemřít, a o pár let později k němu necítím skoro nic.

Takový největší příklad je právě Irenka. V období asi 0,5 roku před jejími 16. narozeninami jsem začal cítil slábnutí mých citů. Dnes už k ní necítím téměř nic. Je tam jakýsi pozůstatek potom, co bylo dříve, ale už to není založeno na tom, na čem před tím. Nelíbí se mi to. Nevím, nechci tady být pro někoho a za pár let se s ním pak rozloučit. Ano, šmudlinka o mě taky přestane mít zájem, ale i tak se mi to prostě nelíbí. Nevadí mi, když někoho v představách umučím k smrti jen pro své potěšení, no vadí mi, že toužím někoho navěky ochraňovat a za pár let mi bude fuk.


Tak pár mých myšlenkových pochodů... Možná nebude vše tak úplně srozumitelné, no je to výtah mých myšlenek a někdy je tam trochu přimíchaná myšlenka odjinud, která ovšem není zaznamenaná v tomto tématu. No připsání těch myšlenek není tak úplně uskutečnitelné.

Ještě bych doplnil, že některé příběhy v tomto i v jiných příspěvcích mohou být lehce upraveny, aby se zachovala moje anonymita. Změny neovlivňují význam příběhu.
Uživatelský avatar
Fíres
VIP člen
Příspěvky: 127
Registrován: 22.1.2016 22:17:52
Pohlaví: muž
Povolání: Zatím studuji
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 16
Děkoval: 1264 x
Oceněn: 283 x

8. díl

Příspěvekod Fíres » 1.3.2016 0:25:02

Masturbace


Dnes vám vylíčím, jak jsem přežil asi týden bez ejakulace. Před přečtením tohoto dílu doporučuji přečíst můj příspěvek ve vlákně Masturbace v dětství - retrospektivní průzkum.

Ještě než se podíváme na ten příběh, tak bych se rád zastavil nad zakazováním masturbace. Proč? OK. Masturbovat 20x denně asi není ideální, ale u mě se bez masturbace úplně mění myšlení (jak je možno číst v následujících textech). Viděl jsem celkem překvapený výraz, když holky ze třídy zjistily, že kluci od nás masturbují min. jednou týdně (dál se neptaly). Uvažoval jsem odpálkovat je tím, že masturbuji každý den...

Je to hodně? Pro někoho možná ano, ale já vím, že to prostě potřebuji a nevidím důvod to omezovat. Možná bych ještě pochopil, když má někdo holku, tak může s ní, ale je mnoho, co nikoho nemají....

Masturbovat jsem začal při vykonávání potřeby na záchodě. Tam to zůstalo. Dnes jsem zvyklý masturbovat pokaždé, když vykonávám velkou potřebu, což je téměř každý den. Výjimka nastává, když jsem mimo můj dům, na nějaké akci. Tam většinou omezuji jak vykonávání potřeby, tak i s tím spojenou masturbaci.

Nedávno jsem byl na horách. Na záchod jsem šel 3. den večer. Původně jsem chtěl normálně masturbovat, po chvíli jsem se rozhodl tento rituál neuskutečnit. Na toalety stále někdo chodil a já nestál o to, aby si celá chata povídala o tom, jak mastím na záchodě. Večer se začaly objevovat první příznaky. První příznaky toho, že jsem delší dobu nemasturboval.

Přišly na mě sadomasochistické myšlenky. Též jsem pomalu ztrácel zájem o Pedonii. První tři dny jsem ještě sem tam na Pedonii zašel. Následující dny jsem sem už téměř nezavítal. Zájem o holčičky se stále projevoval, ale jen, když jsem nějakou pěknou viděl. Jinak většinu volných chvil postupně čím dál tím více zaujímaly sadomasochistické myšlenky.

Nemasturbovat ani takový problém nebyl. Měl jsem dost dobrý důvod nemasturbovat. Kdybych se dostal až k ejakulaci, tak ztratím zájem o sadomasochismus. To jsem nechtěl. Měl jsem v plánu, že až se vrátím domů, tak odjedu na chatu a tam..., no raději nebudu popisovat. Přišel jsem si tak, jako že mám vše pod kontrolou, že kdykoli můžu jít, udělat se a oprostit se od těch nekalých myšlenek. Ale samozřejmě, já se od těch myšlenek oprostit nechtěl. Přijde mi to jako ta závislost na mobilech. Já to můžu vypnout, ale já nechci... To, že to nemám pod kontrolou, jsem si uvědomoval, ale byl tam ten krásný pocit.

Jak šel čas, tak sadomasochistické sklony víc a víc sílily. Když jsem se dostal 6. den domů, tak jsem příliš dlouho nevydržel. Začal jsem uskutečňovat některé představy. Byl jsem přitom neustále vzrušen. Koukal jsem na porno a přemýšlel, jak si ještě pobyt na chatě, který měl teprve přijít, ještě více z(ne)příjemnit. Tak jsem se dostal až k tomu, že jsem to večer neuhlídal a dostal se k ejakulaci.

Bylo to dobře? Bylo to špatně? Stoplo to moje touhy. Původně jsem to chtěl ukončit až po chatě, tedy jsem měl před sebou ještě několik dnů. Je špatné provozovat masochistické hrátky? Rozhodně méně špatné, než zneužívat děti. No sakra nelíbí se mi to. Ač, jestli si ho dneska nevyhoním, tak zítra už budu střádat plány, jak... No to je jedno. Dnes je to špatné, zítra to bude to nejlepší. Ach, jak úžasné by bylo být normální...

Každopádně je pro mě masturbace dost důležitá. Musím, musím masturbovat. Už jsem se kvůli masochismu dostal do pár nepěkných situací. No myslím, že tu ten text ukončím, protože už začínám přemýšlet...
Uživatelský avatar
Fíres
VIP člen
Příspěvky: 127
Registrován: 22.1.2016 22:17:52
Pohlaví: muž
Povolání: Zatím studuji
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 16
Děkoval: 1264 x
Oceněn: 283 x

9. díl

Příspěvekod Fíres » 3.3.2016 23:25:00

ONA



Proč? Já myslel, že je to pryč, že je ona pryč. Co tu dělá, co to bylo. Už to skončilo, mělo to dávno skončit. Proč to tady je? Byl jsi tady, byl jsi naprosto v klidu a pak...

Ta kytara. Ne ta píseň. Ty písně. Jsou snad prokleté? To je hloupost, kouzla neexistují, ač... co jsou to kouzla. Odkud jsou. Není toto snad prapůvod magie (povídek o magii)? Ne, už lezeš úplně jinam. Co to bylo? Vždyť, vždyť měla být už dávno pryč. Proč je tady?

Ne ne ne, ona už není. Aspoň ne v reálu, už vyrostla. To nebyla ona, tedy ano, byla, ale ne teď. To nebyla ona, to byla ONA. To nebyl cit k ní, k reálné osobě, žijící teď a tady. S ní už to není spojené. Je to... Je to mlhavá představa jí, jí před pár lety.

Ona je Irenka, ta, o které jsem se již několikrát zmiňoval.

Co to vyvolalo. Vědecky - cit spojený s činností se vrátil. Mýticky? Nebylo to někdy v tomto období, kdy se mi začala líbit. Hmm, k přesnému datu ještě pár dní zbývá, ale ano, muselo to být teď někdy, před kolika? Třemi roky? Asi možná dřív, možná později. Bylo to... Byl jsem tehdy... Hmm, to je jedno.

Dal jsem se s ní do řeči... Pár slov, spíš vět o takovém tématu, mám chuť se vrátit k těm zprávám na fb. Facebook!! Tam jsme si psali, mělo by tam být všechno, data... Chceš se tam podívat? Chci se tam podívat? Co tam, bude tam trojčlenka :) To nikdo, kromě mne nepochopí, no. Proč mám v hlavě pořád...

No postupně, co sem napíšu, přesněji, jak to napíšu, po časové ose? Či spontánně, co mě napadne. Hmmm, těžké, budu pokračovat po časové ose.

No, tak proběhly první slova, věty. Nepříliš krátký rozhovor, no dostačující, abych se do ní zamiloval. Dostačující, aby mi zůstala v hlavě a pořád dokola mě tam mlátila a připomínala se.

No, tak jsem na ni nemohl přestat myslet, psali jsme si. Psal jsem si s ní tak často, jak ještě s nikým a vlastně dodnes jsem s nikým tak intenzivně na chatu nebyl. Něco mě táhne zpět, zpět k našim zprávám. Nebylo by lepší je ztratit, smazat a nadobro to hodit za hlavu? NE!! To nesmíš!

K čemu by byl ten papír v knížce, ten jeřáb...?! Měl bych to vysvětlit... Knížka, půjčil jsem jí knížku. Když jsem ji potom doma otevřel... Vypadl z ní vzkaz načmáraný na papíru.
Irenka píše:AHOJ, FÍRESI,
MOCKRÁT TI DĚKUJU
ZA PŮJČENÍ
(NÁZEV KNIHY)!
ARYA


Já jsem .... proč jsem jí tak nezačal říkat hned? Arya? Jo možná proto, že by pak každý, kdo ji zná, poznal, kdo jsem... No, pokud si někdo dá tu práci a přečte si to až sem, ať mě klidně pozná... Stejně ti, které by to trklo do očí, tak že by mě hned poznali, mě poznají i tak.

Není to trochu nezodpovědnost, sem se takto vypisovat? Jestli se to provalí... Celý můj život... Už se nedostanu ke šmudlinkám. :roll: Ne, musíš doufat, že ti, co tě znají, jsou dostatečně inteligentní, aby to nerozhlásili do celého světa. Ale co, lidi jsou různí, už vidím, jak se to šíří a než se to dostane ke mě, abych mohl Plyšáčkovi napsat o smazání... Přestaň, teď se tu bavíme o úplně jiných věcech. Irence od teď říkám Arya a konec diskuze, ač možná ji občas oslovím Irenka, podle nálady. :P

Zpět k tomu papírku. Ne, to sem nejde napsat, musím převyprávět, co bylo předtím. Tak jsem ten rok, kdy se mi začala líbit, někdy mezi srpnem a červencem. No, prostě... eee... No prostě ne, řekla "ne", nebudu to tu rozebírat, co a jak. Od té doby jsme si tolik nepsali, já jsem byl potom z toho celkem špatný, ale zpravilo se to. Prostě jsme byli dál kamarádi.

Tam proběhlo ještě něco. Tehdy, no stále se mi o věcech týkajících se Arye moc mluvit nechce, ale ok. Nebudu lhát, nevím, jak dlouho, ale byl jsem z toho fakt hodně špatný. V té době vzniklo několik parodií kvůli této události. Bohužel si už žádnou nepamatuji a ani nebyly nijak zajímavé. V té době jsem si řekl, že na to kašlu. Prostě se nechci kvůli žádné holce takto trápit. Proč, o co mi vlastně jde?

Když budeme kamarádi, můžeme si povídat, můžeme spolu (jak to napsat, tak aby to nebylo dvojsmyslné) řekněme dělat vše, co ti, co spolu chodí, jen sex a líbání tam nebude. A já vlastně po těchto věcech ani tolik netoužím, teda jo, ale ten cit, co cítím, nechce sex, ten chce ji... Takže v současnosti (kdy je to ještě posíleno pedofilií) aktivně nehledám partnerku. Pokud by se to nějak vyvinulo víceméně samo, tak tomu nebudu vzdorovat, ale nebudu se o to prát.

Ách jo, další stupidní myšlenka, co tu píši... Ne, už to tady nechám. Tak, kde jsem skončil... Jo, v období trápení.

Tak jsem párkrát uvažoval i o sebevraždě. Nebylo to tak, že bych se chtěl zavraždit. (Přemýšlel o sebevraždě, ale nechtěl se zavraždit, potlesk +clap+ ) Ne, měl jsem příliš důvodů se nezabít, ale ty myšlenky... Ten nůž je tak blízko. Jen jeden pohyb, do srdce a... a bude klid, nic už nebude, možná pár vteřin bolesti, ale ta odměna. Ale to jim přece nemůžeš udělat, všichni tví blízcí, víš, jak by to nesli? Ale co.., ona, ona ti tak ublížila, napiš dopis, sveď to na ni, stejně by za to mohla ona, tak to jen zdůrazni.. NE!! To nejde, ona za to nemůže, ona nemohla za to. Takové myšlenky byly... Nevím, jak k nim došlo. To, co jsem chtěl nejvíc, bylo ji ochránit, ale toto... No, bylo to v silné emoční chvíli.

Ještě jsem přemýšlel, že kdyby se něco stalo a že by bylo super, kdyby se něco stalo... myslím tím, že by se mi stal nějaký úraz. Tehdy jsem dost často chodil se vybrečet do lesa, na takovou skálu... Kdyby kus té skály spadl, tak... Měl jsem v té chvíli pocit, že bych tam jen tak zůstal ležet a příjemně umíral. No, asi bych ihned po zranění začal myslet na to, jak se zachránit, a celá Arya by mi byla u (hmm, jak to napsat slušně...) řitního otvoru.

Po tomto období nastalo, řekněme, období klidu. Těšil jsem se na naše společná setkání v kroužku... A až na pár chvil jsem se kvůli ní nijak výrazně netrápil.

V tomto období si právě Arya půjčila tu knihu... A když jsem našel ten papírek, řekl jsem si, že ho nesmím ztratit, nechal jsem ho v té knize a doteď u mě vzbuzuje jisté pocity...

Pak ten jeřáb, je to maličkaté origami jeřába. Možná... ale jo, vyfotím vám ho sem. Nosím ho v pouzdře, ani pořádně nevím, jak jsem k němu přišel, ale je od Arye a to je podstatné...

Obrázek

Ke konci, ke konci to bylo tak, že tam byla období, kdy jsem už skoro nic necítil. A pak jedna událost a šup - ten pocit zpět. No, v poslední době jsem už ten pocit... ten pocit, který přicházel a strhl mě do..., spustil ve mně lavinu pocitů, se nedostavil a ouha, dnes... Ale je tu rozdíl, jak jsem psal na začátku. Už, už jsem nemyslel na ni, když si ji představím, tak jak ji vidím dnes, tak to není ona... Ty city opravdu cítím k té, kterou jsem znal, kterou jsem znal...

Tak ještě něco ke kytaře. Už jsem to někde zmínil... Hraji na kytaru, nedalo by se říct, že na ni umím, ale hraji. Hraji na kytaru právě díky Aryi. Pokusů naučit se hrát na kytaru bylo několik už dříve, ale až díky ní jsem se doopravdy dokopal k tomu se něco naučit. Teď se snažím mít motor ke hraní v pedofilii, ač se to tolik nedaří, aspoň občas zahraji - víc, než jsem hrával v období mezi Aryí a Pedonií.

Toto množství citů způsobilo i několik upravených textů k písničkám. Do dnešní doby se dochovaly dvě, které vznikly až v poslední době. Ani jedna se mi příliš nelíbí, ale mají v sobě něco, pod těmi slovy je skryto hodně pocitů, které se pokaždé, když ty písničky hraji, derou napovrch. Obě písničky se pokusím do konce týdne vložit do vlákna Fíresovy hudební parodie.


Asi jste z textu poznali, že jsem dneska po přehrání pár písniček pocítil staré pocity, které mi umožnily se takto "vylít" tady na fórum. Snažil jsem se sem zaznamenat všechny své myšlenky hned, jak se objevily. Je tu možnost pozorovat dost z mé osobnosti - moje přemýšlení. Je tam i docela pěkně vidět, jak byly moje myšlenky na začátku rozbouřené a jak se s postupem času uklidňovaly. Samozřejmě je tu i drobná cenzura, samozřejmě se Irenka, teď již Arya, jmenuje ve skutečnosti úplně jinak a já vlastně nevím, proč jí říkám Irenka, když se mi to jméno vůbec nelíbí, ale co už...
Uživatelský avatar
Fíres
VIP člen
Příspěvky: 127
Registrován: 22.1.2016 22:17:52
Pohlaví: muž
Povolání: Zatím studuji
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 16
Děkoval: 1264 x
Oceněn: 283 x

10. díl

Příspěvekod Fíres » 25.3.2016 0:38:31

Jak si Fíres dělí holky (podle věku)



Už dřív jsem si tak trochu uvědomoval jistou odlišnost v tom, jak mě přitahují holčičky, holky a pubošky. Chystal jsem se o tom napsat zamyšlení, no pak mi to přišlo jako příliš nepodložená věc. Potom se ale objevilo pár příspěvků na Pedonii, které mě dotlačily až k tomu, abych toto zamyšlení opravdu napsal.

Nejdůležitější byl příspěvek Časosběrné filmy - růst holčičky od Dreanora. Jak jsem tam již psal, holka na videu se mi líbila ve třech etapách a pokaždé trochu jinak.

Tyto rozdíly bych chtěl trochu více probrat a rozdělit vývoj do několika období. Každá holka je individuální a u každé přichází jednotlivá období v různém věku, rozdíly můžou být i několik let. Co zde napíši, je spíše orientační a z velké části ovlivněné holkou na videu.

(Už teď mi to, co tady píšu, připadá jako úplná pitomost...)

1. období - Miminko
Období od narození, než začne miminko vypadat jako holčička, asi jeden, dva roky. Miminka mi připadají obecně dost podobná, možná je to tím, že miminka nevídám tolik, co ostatní věkové kategorie. Nepřipadají mi nijak zajímavá a nic k nim necítím.

2. období - Šmudlinka
Začíná po Období miminka (překvapivě). Je dost obtížné definovat, do kdy toto období trvá. Ať už z věkového hlediska, nebo z pohledu na holčičku samotnou. Jednoduše řečeno je to období pedofilní, tedy období, kdy se šmudlinka líbí mé pedofilní části. Jak nad tím čím dál víc přemýšlím, tak si toto období čím dál tím víc přirovnávám k Plyšáčkově preferované věkové skupině. Jsou to zhruba děti ve školce, konec tohoto období je mezi posledním rokem ve školce a 2. třídou ve škole. U této skupiny necítím tolik sexuální podtext citů, které cítím. Líbí se mi ta... dětskost?, šmudlinkatost? Zas bych to nebral jako běžné city k dětem, představa, že jsem se šmudlinkou sám a můžu se jí dotýkat..., je lákavá.

3. období - Holčička (holka)
Přechodné období mezi šmudlinkou a puboškou. Mnou asi nejvíce preferovaná skupina, ale toto označení "nejvíce preferovaná skupina" je asi trochu zavádějící. Šmudlinky se mi líbí, do pubošek se zamilovávám. Toto období tak trochu propojuje obojí. Stále se mi holčička líbí jako šmudlinka, sice ne tolik, ale už to začíná vynahrazovat pocit mé hebefilní části, a dokonce se mi dostává až možnosti se do holčičky zamilovat, což u šmudlinky tak dobře nejde. Šmudlinky se mi prostě líbí, líbí hodně, ale necítím tam ten vážnější pocit.

4. období - Puboška
Začátek se pohybuje někde na přelomu 1. a 2. ročníku (5. a 6. třídy). U pubošek už jsou mé city velice individuální. Zatím co šmudlinky a holčičky se mi většinou líbí, u pubošek je to složitější. Puboška si mou oblibu musí získat. Celkově vztahy u pubošek jsou složité a zatím nevím, zda tuto skupinu ještě nějak rozdělit a kdy ji ukončit. Stalo se mi, že se mi jedna puboška přestala líbit ve věku, kdy se mi začala líbit jiná... Oficiálně mám napsaný konec preferovaného věku v šestnácti, no dnes jsem si uvědomil, že se mi líbila i jedna dospělá žena. Obecně bych ale mohl říct, že nejsilnější pocity zažívám u pubošek ve věku asi 10 - 14 let, no samozřejmě byly tu výjimky.

5. období - Žena (dospělý)
Asi nemá cenu komentovat...


Podrobněji se vrátím k přiblížení rozdílů mezi jednotlivými obdobími v některém z dalších dílů.
Uživatelský avatar
Fíres
VIP člen
Příspěvky: 127
Registrován: 22.1.2016 22:17:52
Pohlaví: muž
Povolání: Zatím studuji
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 16
Děkoval: 1264 x
Oceněn: 283 x

Definice názvů pro holky

Příspěvekod Fíres » 25.3.2016 0:39:45

Definice názvů pro holky



V tomto vláknu budu používat pro holky názvy podle svého rozdělení. Zjednodušeně se dá říct, že místo holka budu používat slovo holčička. Přesněji definované jednotlivé názvy jsou níže. Udávaný věk je spíše orientační, přesnější definice je v 10. díle.

1. Miminko
Věk: 0 - 2 roky

2. Šmudlinka
Věk: 3 - 6 let

3. Holčička
Věk: 7 - 9 let

4. Puboška
Věk: 10 - 16 let

5. Žena
Věk: 17 let a více


Holka
- univerzální označení pro člověka ženského pohlaví (většinou pod 18 let, ale není pravidlo)
Uživatelský avatar
Fíres
VIP člen
Příspěvky: 127
Registrován: 22.1.2016 22:17:52
Pohlaví: muž
Povolání: Zatím studuji
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 16
Děkoval: 1264 x
Oceněn: 283 x

11. díl

Příspěvekod Fíres » 29.3.2016 23:29:47

Jsem schopný někdy zneužít?


Dnes odpoledne jsem na mobilu procházel Pedonii, na něco jsem omylem klikl (v tomto nesnáším dotykáče), dostal jsem se k nejlépe hodnoceným příspěvkům, a tam jsem spatřil příspěvek od Maxe, Maxovy umělecké drobotiny. Přesněji to byla věta: "Ne, není těžké se rozhodnout, těžké je žít s následky." To mě přivedlo na myšlenku, jak obtížné by pro mě bylo zneužít nějakou holčičku? Je až strašné, jak by mohlo být jednoduché využít důvěry některé z holčiček, se kterými se stýkám, odvést si ji někam...

Na druhou stranu mi teď přijde dost absurdní, že bych to udělal. Promiňte mi trochu morbidní přirovnání. Představte si nůž, je velice jednoduché ho vzít a propíchnout se, ale asi to jen tak neuděláte. Pro holky v mém okolí by mohla být v současnosti nebezpečná především moje sadomasochistická stránka, ta je ale v současnosti dosti utlačovaná a čím dál tím víc převládá touha pedofilní a hebefilní.

Přes to, že je dosti nereálné, abych vzal ten nůž a opravdu se propíchl, tak od toho psychicky člověk není až tolik daleko. Já si teď opravdu připadám, že bych se opravdu nikdy jen tak nepropíchl, ale jak se můžete dočíst v 9. díle, tak jsem od toho až zas tak daleko nebyl. Tedy i v té chvíli, kdy mi bylo opravdu nejhůř a v těch nejhorších momentech bych nebyl schopen ten nůž vzít a... Ale může se stát hodně věcí a jedna špatná myšlenka, jedno špatné rozhodnutí.

Jak jsem psal, nemyslím si, že by mě v současnosti něco donutilo zneužít holčičku, ale je tu to ale... Shrňme si fakta.
  1. Stává se mi, že jsem sám v místnosti s jednou, či dvěma holčičkami
  2. Pravděpodobně bych dokázal holčičku přesvědčit...
  3. Už jednou jsem tak nějak "selhal", ač tehdy jsem si plně neuvědomoval možné následky a... viz 2. díl (2. část)
Co by se muselo stát, aby na mě dolehla touha a já překročil přípustné meze? Co by mě mohlo motivovat k tomu, abych za vhodné situace povolil?

Představme si ideální situaci. Jsem na táboře, zrovna jsem se dostal s nejkrásnější holčičkou mimo dohled zbytku táborníků. Víme, že následující 1-2 hodiny se jistě nic dít nebude a nikdo nás nebude shánět. Já jsem téměř v sedmém nebi a najednou se to nějak semele a přímo od holčičky přijde žádost na zapovězené aktivity. V tuto chvíli musí přijít to těžké a přitom velice důležité rozhodnutí vše zastavit. I teď tady u obrazovky při té představě zažívám docela silný nápor pocitů. Co teprve, kdybych byl v té situaci? Holčička to sama chce... Téměř naprostá jistota, že se to nikdo nedozví... Je tu jediná překážka, zničilo by to té holčičce život, to nesmím, je to špatné.

Je to silný argument, který dokáže převážit i hodně emocí, ale je na něj kladen opravdu obrovský tlak, sice stále není dost silný a já bych byl nejspíš za této situace stále schopný vše ukončit, ale... Ale co když se objeví další drobnůstka, něco, cokoli, co by mohlo posílit chtíč to jednou zkusit, teď nevidím nic, co by mi tak nějak ten chtíč dostatečně zvýšilo, ale co když...

Musím stále zvyšovat své ovládání a hlídat si, abych se nedostal do situace, kterou bych nezvládl, ale jak poznám, že situaci nezvládnu, když jsem se do ní ještě nedostal?

Cha, tak to je zajímavé, jestli padne někdy podezření, tak to bude sranda, právě jsem tu napsal, že jsem schopný někoho zneužít, to by mohl být u soudu silný argument: "I přesto, že věděl, že může být dětem nebezpečný, stále se s nimi stýkal." :D

Tak teď pojďme na trochu veselejší téma.

Fíres má narozeniny!


Vzhledem k tomu, že jsem v podstatě ještě puboš, tak si myslím, že je docela důležité uvádět přesněji můj věk. U staršího člověka není příliš velký rozdíl, jestli mu je 30, 31 nebo 33. No u mě je takový rozdíl o dost podstatnější, zda je mi 15, 16 nebo 18.

Problém bylo říct, kdy mám narozeniny. Ono říct datum narození je skoro jako říct svoje jméno... No teď se stala úžasná událost, stal se ze mě VIP člen. Zrovna tak v době kolem mých narozenin. Fíresovi narozeniny si tedy stanovím na datum mého vstupu do Clubu Pedonia, 27. března. Pro ty zvídavější řekněme, že mám narozeniny v období 1,5 měsíce před nebo po tomto datu.

Teď mi tedy už není 15, ale 16. :)
Uživatelský avatar
Fíres
VIP člen
Příspěvky: 127
Registrován: 22.1.2016 22:17:52
Pohlaví: muž
Povolání: Zatím studuji
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 16
Děkoval: 1264 x
Oceněn: 283 x

12. díl

Příspěvekod Fíres » 2.4.2016 0:25:42

Zamyšlení nad komentářem od Asceho



Děkuji ti, Asce, za tvůj velice přínosný komentář a krásné GL srdce. Věnuji tomuto tvému příspěvku celý díl zamyšlení, protože s tím, co jsi napsal, nemůžu než souhlasit, no zároveň je to tak nějak v rozporu s tím, co je v předchozím díle.

Ono vlastně původním konceptem celého tohoto tématu bylo přenést sem moje myšlenky z doby uvědomování si mé pedofilie. To se mi alespoň podle mého názoru příliš nepovedlo, ale pořád by mělo toto téma obsahovat především moje aktuální myšlenky. A to může být někdy docela problém.

Moje myšlenky ovlivňuje spousta faktorů, od nálady přes vše, co se mi poslední dobou stalo, až po to, jak jsem se vyspal, zda mám hlad a mnoho dalších faktorů. Jeden den se rozplývám nad krásou jedné šmudlinky a o dva dny později se mi vloudí do mysli myšlenka, zda jsem opravdu pedofil. (I teď mám občas takové myšlenky, ale stačí si vzpomenout na poslední setkání s holčičkou...)

Dále je velký nedostatek ve F. zamyšleních, že si velice často promýšlím díly dopředu. Teď už to nedělám tolik jako dřív, ale u dřívějších příspěvků jsem měl většinu z dílu předem naplánovanou, což byl problém, protože jsem to psal tak, jak jsem nad tím zrovna přemýšlel, ale zároveň jsem se snažil držet toho, co jsem měl naplánované. Lepší mi teď přijde psát, jak se říká "přímo z fleku". Úplně "z fleku" jsem napsal 9. díl ONA a myslím si, že je u něho vidět moje myšlenkové pochody lépe, než u jiných dílů.

Tyto změny v myšlení se odrážejí v každém díle F. zamyšlení. Někdy již po pár dnech tak úplně nesouhlasím s tím, co jsem napsal. Kdybych měl začít teď právě psát zamyšlení od začátku, asi bych se nevěnoval tolik rozdělení mé osobnosti. Podobná změna nastala i po přečtení Asceho komentáře.

Toto se docela špatně píše, vlastně se mi o tom i docela špatně přemýšlí a špatně se mi četl i Asceho komentář. (A špatně se mi znovu čte i předchozí díl.) Kdybych měl teď napsat předchozí díl znovu, asi by vypadal odlišně, a právě proto, že se na to teď dívám jinak, než předtím, tak mi jisté věci, co jsem napsal, připadají hloupé a měl jsem lehce chuť ten příspěvek smazat, ale právě z těchto důvodů ho mazat nebudu a raději se zkusím zamyslet, proč jsem to napsal tak, jak jsem to napsal.

Asce píše:Především si myslím, že zbytečně podléháš názoru, do kterého byla vmanévrována většinová společnost. Vůbec není samozřejmé, že dívenka, která někdy provozovala hrátky, na které jistě měla ve svém věku dosti času, z toho bude mít později nějaké trauma či dokonce zničený život.


Po přečtení první věty, "především si myslím, že zbytečně podléháš názoru, do kterého byla vmanévrována většinová společnost," si musím přiznat, že tímto směrem jsem byl při úvaze pravděpodobně hodně ovlivněn. No další věta, "vůbec není samozřejmé, že dívenka, která někdy provozovala hrátky, na které jistě měla ve svém věku dosti času, z toho bude mít později nějaké trauma či dokonce zničený život," ve mě vyvolává několik myšlenek.

Začnu od začátku. Myslím si, že jsem částečně propadl tomu, že budu mít touhu holčičku zneužít tím stylem, jak píšeš: "Vrhnout se na ni, strhat z ní šaty, …" To je hodně velká blbost. Jak jsem k tomu došel? Já nevím... Názor většinové populace? Uvažoval jsem nad uměle vytvořenou situací s uměle vytvořenými pocity. Když jsem s hezkou holkou, tak se většinou snažím využít co nejvíce možností k dotyku, ale k tomu strhávání šatů mě vlastně ani ta touha nijak netáhla... To je hlavní velká chyba v mém myšlení.

No ano, není úplně samozřejmé, že ta holčička z toho bude mít trauma, ale v tuhle chvíli to mělo sloužit jako jakýsi blok k zastavení něčeho, co by šlo z citů, a já to potřeboval vědomě zastavit. Je důležité počítat s tím, co jsem bral za zneužití. Pravděpodobně by z toho trauma mít nemusela, ale i tak tam hrozí riziko, které není potřeba riskovat. Ale mám v hlavě nějakým způsobem poskládané, co si ještě dovolit můžu a co ne. Myslím si, že by to mohlo odpovídat tomu: "Anebo bys najednou zjistil, že tak nějak samovolně se tvá ruka zapomněla třeba na zadečku, dívka se zasměje, uvolní, popoběhne, je pomalu čas se vrátit…" OK. Nebo se dívka od tebe neuvolní, zvláštně se na sebe podíváte, procítíš její zamilovanost… No, není to OK, ale proč si myslíš, že by z toho měla mít nějaké trauma?" Záleží hodně na situaci... No to bych musel opět vytvořit nějakou situaci, která by v reálu nakonec byla úplně jinak, nebo se podívat na nějakou již proběhlou situaci, ale ani jedna věc se mi teď nechce psát...

Když se na to tak dívám, tak je to už tak nějak vše, sice mi připadá, že jsem toho měl v hlavě víc, no asi ne... Nejpodstatnější je ta část s tím stylem zneužití, ke které ani pořádně nevím, jak jsem došel, a vlastně se tím zmanipulovalo celé zamyšlení.

Jinak ještě jednou ti Asce děkuji za zajímavý příspěvek, který mi pomohl si to v hlavě trochu lépe porovnat. A abych se ještě zmínil k té Filoménině služebné Anně, už jsem měl možnost se s takovými lidmi setkat. Naštěstí se nejednalo o holčičky a my měli všechno v pořádku, takže pouze daná paní vypadala jako nejmenované hospodářské zvíře...
Uživatelský avatar
Fíres
VIP člen
Příspěvky: 127
Registrován: 22.1.2016 22:17:52
Pohlaví: muž
Povolání: Zatím studuji
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 16
Děkoval: 1264 x
Oceněn: 283 x

13. díl

Příspěvekod Fíres » 2.5.2016 23:48:47

Má výchova a pár hloupostí



Tak tento díl je takový... no uvidíte... Hlavní část jsem psal v poměrně rozzuřené náladě a je tam pár hrubších výrazů, tak mě snad omluvíte, ale bez nich by to nemělo ten správný důraz.


Nejdříve se chci (vy)omluvit, že jsem zde tak dlouho nic nepřidal, neměl jsem moc času.
Jo, tuto výmluvu miluji... "neměl jsem čas". Času máme všichni stejně a to 24 hodin každý den, jen jde o to, jak jej člověk využije. Omluvu "neměl jsem čas" moc neberu, ale třeba říct "Místo ukájení se nad holčičkami na Pedonii jsem se raději učil na přijímačky." - je to o něco lepší, takže to zkusím znovu. V posledních několika dnech jsem se učil na přijímačky a nezbyl mi čas na Pedonii. Ono toho bylo trochu víc, ale toto vám musí stačit.
(Tak teď, když si to po sobě čtu, tak mě napadá, proč se vlastně omlouvat, vlastně to píšu hlavně jako zdůvodnění, proč jsem tu nebyl, ale ani to vlastně nemusím, natož se omlouvat. Nedal jsem nikomu závazek, že tu budu něco psát, no teda až na to, že jsem souhlasil s tím, že jako VIP člen budu jakási "elita" Pedonie, takže bych měl přispívat trochu pravidelně, ale to by měla být ta omluva směřována spíš přímo Plyšáčkovi a ne takto veřejně... No nic, už je půl dvanácté, ráno brzo vstávám, jsem líný to měnit.)

O tom ale dnešní úvaha být neměla. Vlastně nevím, na co přesně napsat úvahu. Napadlo mě několik témat, ale jakmile sednu k počítači, tak okamžitě všechna vyfičí ven. Mám tu ještě nachystanou úvahu o Zuzce, ale ta se mi osobně příliš nelíbí, navíc je dost krátká. Mohl bych se zmínit o mém preferenčním věku, ale o tom tu melu stále dokola, to nemá význam. Mám spoustu podnětů, co bych mohl napsat do jiných témat, ale ne...

Ještě k tomu mamka - vrazí do pokoje, začne řvát, že mám vypnout počítač! Kdybych ho nevypnul, tak tu bude otravovat další půl hodinu. Vypínat ho nehodlám, takže volím třetí možnost. Hodím na počítači režim spánku, počkám, až odejde, a pak si v klidu zapnu počítač a dodělám si to.

No v klidu... v klidu ne, protože jsem pěkně na***nej - jednak, protože mě mamka děsně se**, a jednak, protože kvůli tomu budu muset být déle vzhůru, protože já to prostě dopíšu a v tom mi ona nezabrání, zvlášť takto ospalý dokážu být večer dost radikální, takže má smůlu.

Ale teď jí musím poděkovat. Nadhodila mi úžasné téma, ve kterém bude krásně účinkovat: Výchova.

Starší lidi, a především rodiče, by měl mít člověk v úctě. Aspoň jsem to už hodně krát slyšel. A v podstatě s tím souhlasím - starší člověk má většinou více zkušeností a mnohdy je lepší ho poslechnout - ale to neplatí pro všechny. Ač s tímto názorem docela souhlasím, tak to musí být i naopak - starší člověk by měl mít i jistou úctu k mladšímu. Čím ignorantštější přístup, tím horší.

Moje milovaná maminka u mě už dávno skončila. Tak jednak především na mě (na bráchy už tolik ne, ale taky) používá metodu cukru a biče, ale to jí nestačí. Ještě k tomu mají její slova pro mě hodnotu... něčeho s hodně malou hodnotou. Nabídne, že když uděláš toto, tak ona tě pustí na počítač. Tak už tenhle přístup není nejlepší, ale OK, pokračujeme. Řekněme, že ač se to tomu dítěti příčí, tak na ten počítač jít chce - a tak v dobré víře jde a udělá to. Ale že by se dočkal vytoužené odměny, to ne. Dítě přiběhne za maminkou: "Mami! už to mám hotovo, můžu jít na ten počítač? :)" A odpověď? "Ještě udělej toto." Tak k****, řekla jenom toto a teď i toto, no tak i přes obrovskou nevůli dítě stejně jde a udělá i toto. Ok, třeba se na ten vysněný počítač dostane - no byly i situace, kdy prostě řekla, že už je moc pozdě, že tam už dneska nepůjde.

Tak toto je opravdu děs, dámy a pánové, a podobnou obdobu této situace jsem zažil. Samozřejmě byly protesty, ale osm, deset let zpátky jsem toho moc nezmohl a ani si tolik nedovolil. Potom totiž mohly přijít i tělesné tresty!!

No s tresty to není o nic lepší. Tak začíná to tím, že nejdříve strašně dlouho vyhrožuje - u mě skoro pravidelně. Chodí za mnou do pokoje a začne nadávat, že to mám vypnout, a jestli to nevypnu (počítač), tak mi to zabaví a bla bla bla.... Tak jen tak pro představu mě počítač nezabavila již několik let. Horší je to s bráchou, ten ho má zabavený častěji a dokonce už i některé tresty dodržuje :D , ale dříve se mi stalo, že mi mamka zabavila počítač klidně na celý měsíc :o ... Po pár dnech od zabavení jsem měl počítač spokojeně zpátky...

Ale nedodržování slova mi nevadí jen u mé maminky, ale je to z mého pohledu ta nejhorší věc, kterou může pedagog, nebo vlastně úplně kdokoli, udělat. Ať si klidně hraje na dominantní osobu, diktuje co a jak a používá metodu cukru a biče, ale prosím, ať, když něco řekne, ať to dodrží. Je velice obtížné dodržet všechno, co člověk řekne, je potřeba rozmýšlet, co říct, nedávat nesplnitelné požadavky a úkoly, je potřeba dokázat odhadnout, co je daná osoba schopna zvládnout a co jsem schopen já udělat, když to ta osoba nezvládne. Je potřeba, aby, když se řekne "Odjíždím ráno v osm, kdo chce jet se mnou, ať je v tu dobu připravený a kdo nebude, musí jet autobusem", tak aby se opravdu v osm odjíždělo a bohužel, ten kdo se nenachystá jede autobusem a ne, že se řekne "Odjíždí se v osm", tak si nastavím budík na čtvrt na devět a před odjezdem stihnu ještě napsat další Zamyšlení. OK, takový extrém jsem zatím nezažil, ale spousta lidí tím směrem jde a pak si stěžují, že je ty děti neposlouchají.

Z popisu se mi velice zamlouvá knížka, o které tu psal Plyšáček Respektovat a být respektován. Začínám silně uvažovat o jejím pořízení a to z více důvodů, třeba proto, abych mohl tu knížku doporučit dál, protože zatím vypadá hodně dobře, ale nemohu soudit, dokud ji nepřečtu.

Lze na mě krásně demonstrovat rozdíl při "správném" a "špatném" přístupu.

Když přijde maminka a něco po mně chce, tak mám nutkání to neudělat, proti síle silou - to je přirozený instinkt -u mamky to došlo až tak daleko, že si řeknu "Zítra to udělám", pak přijde mamka, řekne: "Teď hned to udělej!" a já to neudělám ani za týden právě kvůli ní.

Naopak taťka, ten když řekne, že mám něco udělat, tak to prostě chci jít udělat, ne vždy jdu a hned to udělám, já chci dělat víc věcí, ale mám v sobě to nutkání jít a udělat to, na rozdíl od příkazů od mamky.

No, tak už jsem se uklidnil a už to i nepíše, tak to bude pro dnešní Zamyšlení asi vše. (Hmm, učitelka říkala, že se nemá na konec psát "Už končím", protože čtenář vidí, že už je na konci, ale to říkala u dopisu - no ano, protože u dopisu to lidi dělají nejčastěji, ale nejspíš by se to nemělo dělat nikde - no co, čeština má smůlu.)
Uživatelský avatar
Fíres
VIP člen
Příspěvky: 127
Registrován: 22.1.2016 22:17:52
Pohlaví: muž
Povolání: Zatím studuji
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 16
Děkoval: 1264 x
Oceněn: 283 x

14. díl

Příspěvekod Fíres » 30.6.2016 2:05:28

Nátlak ze všech stran


Kdysi kdesi jsem něco napsal, tak tu teď musím napsat následující řádky.
Fíres píše:Dále jsem měl při psaní tohoto příspěvku rozpor. Vím, že kdyby holčička vypadala nějak, tak by mě přitahovala nejspíš víc, ale na druhou stranu cítím, že bych byl raději, kdyby vypadala jinak. Tady jsem volil tu druhou variantu, protože v ní cítím něco silnějšího, než obyčejnou krásu. Tomuto se budu ještě věnovat v dalším díle Fíresových zamyšlení.


První pocit bych definoval jako "Jé, pěkná holka," a e... dál nic. Druhý pocit je silnější, nedefinovatelnější - déle trvající něco, čemu bych mohl říkat láska?

No jo, takto to dopadá, člověk si něco naplánuje, řekne si, to bude na déle, měsíc to odkládá, a pak mu vznikne jedna věta... Když mám něco v hlavě, tak to budu muset psát hned, jinak to nemá význam, na to odkazovat, že to udělám, protože to pak dopadne takto...

Docela nedávno přidal Asce příspěvek, kde se ptal na správnost Susinkova jednání. Moje reakce byla značně ovlivněna. Vlastně jsme ovlivňováni všichni, pořád a vším. Někdo se nechá ovlivnit lépe, někdo hůře.

Po přečtení Plyšáčkovy reakce a zamyšlení se nad tím vším jsem se rozhodl, že si od Pedonie lehce dáchnu, budu se chvilku soustředit na jiné věci, a tady se rozepíšu až mi začnou prázdniny, kdy budu mít mnohem více času (což jsem trochu nedomyslel, protože začátkem prázdnin jedu na tábor a pochybuji, že tam budu mít vůbec čas číst nové příspěvky...)

Já osobně si myslím, že jsem poměrně ovlivnitelná osoba. Dle mého názoru to je způsobeno tím, že vše, co kdo řekne, se snažím nějak "objektivně" zanalyzovat, nakolik jsou jeho argumenty pravdivé. Tímto si jednoduše nechám nalézt do hlavy i věci, o kterých si myslím, že to jsou hlouposti.

Pak tu je další faktor. Podvědomě se snažím co možná nejvíce vyhovět tomu druhému. Když se na ten můj příspěvek podíváme, tak jsem vlastně pokaždé napsal, že to, co Susinka udělal, je v pohodě. Předpokládám, že to je můj názor, který se dere z pod laviny věcí, co se na něj sypou odjinud. Pak tam jsou jisté věci, které jsem psal již proto, abych vyhověl otázce. Ono celý ten příspěvek na mě působí dojmem, že to Susinka měl udělat jinak, tak jsem předsunul pár možností. Nelíbí se mi to, že takto funguji, a rád bych s tím něco udělal, zas se ale nechci dostat do stavu arogance, kde, když někdo něco řekne, tak ne, je to špatně, bude to po mém, jen můj názor je ten jediný správný...

Ale byl jsem překvapen, nakolik jsem byl ovlivněn. Nevím, jestli je to problém Pedonie nebo ČEPEKu nebo obou. Ono je pěkné, když se napíše, že pedofil nemusí zneužít, že může prožít poměrně šťastný život třeba jako vedoucí nějakého kroužku. Ale tento kouzelný text je náhle zkažen slovy, že pedofil nesmí to, musí si dávat pozor na to, aby neudělal to či ono, musí mít vysokou úroveň sebeovládání. Problém je v tom, že to na někoho (na mě) může působit tak, že musí chtít zneužívat děti, že v určitých situacích se musí nějak chovat.

Dorazilo mě, když jsem zjistil, jak velký dopad na mě tento tlak měl. Bylo to při tématu Erekce při interakci s dětmi. Tak nějak jsem si uvědomil, že co jsem na Pedonii/ČEPEKu, tak jsem v přítomnosti holek vzrušivější. Úplně nejkrásnější případ je Arya.

Nepamatuji si, že by se mi někdy dříve při tancování postavil. Zato když jsem tancoval později s nějakou hezkou puboškou, tak se mi najednou stavěl velmi rád. Ale proč? Proč se u Arye nepostavil a teď jo?

Dřív jsem byl mnohem vzrušivější, na začátku puberty si někdy opravdu stál vlastně jen tak ze srandy. Tedy teď, kdy už to tak strašné není, by mi měl stát při tancování méně než předtím.

Aryu jsem miloval více než kohokoliv jiného, měl jsem ji i v sexuálních představách. V té době to byla jedna z mála chvil, kdy jsem v představách neměl nic, co by naznačovalo sadomasochismus. A přece, když jsem s ní tancoval, když jsem se jí mohl dotýkat, tak nic. Teď mi stojí, jen když vím, že mám jít tancovat s nějakou mladší holkou.

Možná by se dalo říct, že tehdy jsem byl ve stresu, chtěl jsem na ni zapůsobit. Tento stres v současnosti nepociťuji, ale pořád mi to nepřijde jako dostatečná příčina.

Jediné, co by to mohlo způsobit, je Pedonia/ČEPEK. Je to jednoduché. Pokud má člověk něco zakázané, tak je tu najednou tendence to udělat. Jinak si to nedokážu vysvětlit. Pokud někoho z vás napadne další příčina, tak sem s ní, ale já zatím nic nemám.

Uvědomuji si více věcí, co jsem dělal, a nevím proč. Někde jsem četl (na ČEPEKu) že osvěta je důležitá, protože mladý pedofil by si mohl kvůli nátlaku veřejnosti myslet, že musí zneužít, a kvůli tomu by zneužil (aspoň tak nějak jsem to pochopil). No, když si pak přečte to, jak moc si musí na všechno dávat pozor - na toto a támhleto, tak to může mít podobný účinek jako ten tlak společnosti.

Objeví-li se člověk, který si uvědomí, že to, že se mu líbí holčičky, hraje si s nimi, povídá si s nimi raději než s dospělými, už asi není příliš normální, a že asi bude trochu pedo. Objeví-li se takový člověk, tak by se mu mělo snad říct: "Hele, pokud si s nimi povídáš, hraješ, nijak je nezneužíváš, tak je vše OK, pokračuj." Než aby si četl, že pokud bude hrát s holkou karty a najednou se mu postaví, tak musí okamžitě přestat, jinak by už mohlo jít o SZ. Pokud půjdeš do pedagogiky, tak pozor, nikdy nezůstávej sám s nějakou holčičkou v jedné místnosti, a když už nedej bože budeš muset, tak nech aspoň otevřené dveře, jinak si hned bude každý myslet kdo ví, co tam děláte...

Neříkám, pokud někdo dělá něco nepřiměřeného... Ale je otázkou, kolik pedofilů, co to dělá, se budou chtít vzdělávat, přečtou si fórum a především kolik pedofilů, kteří nechají holčičku se jim vrtět na klíně, až jim stojí, že ji tlačí do zadečku - kolik takových pedofilů s tím přestane? A kolik mladých nezkušených pedofilů se tím může vystrašit, až se budou holčičky bát jen dotknout...

Je pravda, že Pedonia je spíše pro uvědomělé GL, kteří mají zájem se vzdělávat. Od vnitřního coming outu k prvním krůčkům je tu spíše ČEPEK, takže to může být problém hlavně u nich, ale i sem míří mladá nezkušená krev, kterou je potřeba nasměrovat správným směrem...
Uživatelský avatar
Fíres
VIP člen
Příspěvky: 127
Registrován: 22.1.2016 22:17:52
Pohlaví: muž
Povolání: Zatím studuji
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 16
Děkoval: 1264 x
Oceněn: 283 x

15. Díl

Příspěvekod Fíres » 28.9.2016 22:11:39

Fíresovy prázdniny



Poněkud opožděně přidávám povídání o tom, co jsem zažil o prázdninách.

Ale ono vlastně ani není o čem povídat. Většinu prázdnin jsem holky ani nezahlédl. Ale i tak tu je jedna událost, o které stojí za to napsat. Než se k ní ale dostanu, tak ještě lehce shrnu celé prázdniny. Začátek prázdnin krásně vyplnil tábor - každý den šmudlání s holkami... Po táboře však nastal obrovský převrat, bylo to několik dní, co jsem ani nezahlédl nějakou holku. První dny to bylo celkem v pohodě, ale dostavily se i chvíle, kdy se touha vidět pěknou holku stupňovala. V tu chvíli jsem byl opravdu rád za naši krásnou fotogalerii.

Později jsem občas vídal, jak si hrají holčičky v okolí našeho domu. Či když jsem se dostal někam do civilizace. Nejzajímavější událost se však odehrála na koupališti.

Jedna šmudlinka,
dva kutíci
a bojácný pedofil

Bylo zrovna horké odpoledne. U nás byli moji dva bratranci (věkem někde na 1. stupni ZŠ) a právě se společně s mojí mamkou a bratrem chystali na koupaliště. Mamka na mě vyšla s otázkou, zda půjdu také. Po chvíli přemlouvání (tentokrát opravdu malé) jsem s návštěvou koupaliště souhlasil. Ve skutečnosti jsem se na návštěvu koupaliště opravdu těšil - uvidím spoustu holek všeho věku, ale to by nezapadalo do mého obvyklého chování.

Vydali jsme se tedy na nedaleké koupaliště. Nejedná se o nic velkolepého, jen dva bazény a malá prodejna občerstvení, ale i přes to je tu v nejteplejších měsících poměrně plno. Já jsem samozřejmě příliš líný na to, abych šel společně s ostatními pěšky, a tak jsem sedl na své kolo a jel jsem na něm. Samozřejmě jsem si nezapomněl vzít své cyklistické brýle, které dokonale kryjí směr, kterým se koukám.

Na koupališti bylo příjemně, mohlo být o něco více holek, ale i to, co bylo, stačilo. Docela mě překvapilo, když jsem viděl koupat se snad desetiletou slečnu úplně nahou. Ale natolik to zas zajímavé nebylo. Slečna byla poměrně daleko a já jsem v bazénu nemohl mít své dioptrické brýle.

Po nějaké chvíli jsem následován oběma bratranci zamířil ven z bazénu. Já se uvelebil na lavičku, na které jsme měli věci, přede mě si sedl na deku jeden bratranec a druhý se uvelebil vedle mě. Bratranec přede mnou mi něco ukazoval a druhý bratranec to komentoval, když v tom se k nám přiblížila asi šestiletá šmudlinka. Byli zajímavé dvě věci.
1. Ač mám raději holky o něco starší, tato byla opravdu velmi hezká.
2. Byla úplně nahá.
To by však nemělo takový význam, kdyby si nestoupla asi půl metru ode mě přímo mezi oba bratrance. Stála a pozorovala, co se to tu odehrává. Z jejího výrazu v tváři se dalo poznat, že jí náš "rozhovor" poměrně zaujal. A tak tam stála, pozorovala a stála.

A já také pozoroval. Již dříve jsem si takticky nasadil své cyklistické brýle. Hlavou otočenou směrem vždy k jednomu z bratranců, jsem měl oči přilepené k ní. Na nic víc jsem si netroufl. Cizí šmudlinka, úplně nahá, rodiče na dohled. Prostě jsem to nedokázal. A tak jsem jen koukal a koukal. Šmudlinku asi po minutě přestalo nečinné přihlížení bavit a rozběhla se pryč.
Uživatelský avatar
Fíres
VIP člen
Příspěvky: 127
Registrován: 22.1.2016 22:17:52
Pohlaví: muž
Povolání: Zatím studuji
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 16
Děkoval: 1264 x
Oceněn: 283 x

16. Díl

Příspěvekod Fíres » 10.10.2016 6:12:45

Sen



Úžasný, příjemný, překrásný, nedefinovatelný pocit - ten je na pozadí všeho. Jsem ve svém pokoji. Dveře jsou zavřené. A přede mnou stojí ona. Je to moje nevlastní sestřenice. Nevím, nakolik se podobá skutečnosti, ale je to ona, cítím to. Hrajeme si spolu, smějeme se. Nevím jak, ale měla na sobě jen mikinu a poněkud delší triko, nic víc. Nějak jsme se přemístili na zem. Ona vleže na zádech, já klečím po jejím levém boku, někde pod bříškem jsem lehce nakloněný nad její hrudník a tím směrem se i dívám.

Sama od sebe se začne svlékat, jednoduchým pohybem svleče naráz triko i mikinu. Věnuji se především oblasti hrudníku. Já se směji, ona se směje, užíváme si to. V jednu chvíli se podívám koutkem oka i o něco níž. Sestřenice má nohy široko od sebe. Z nepochopitelného důvodu má na nohách boty. Nevěnuji tomu příliš velkou pozornost a nadále se zaměřuji na vyšší oblasti těla.

Po chvíli začínám mít čím dál tím větší neblahý pocit. Děláme něco, co bychom neměli. Teda ne, že by to mělo sestřenici nějak ublížit, ale kdyby někdo přišel, tak by se to zrovna nejlíp nevysvětlovalo. Raději dám sestřenici pokyn, aby se oblékla. Právě včas, asi v polovině oblékání slyším kroky na schodech do mého pokoje. Otevírají se dveře a vchází mamka. Já i sestřenice stojíme vedle sebe naproti dveřím, sestřenice má teď na sobě i barevné legíny (i když nevím, kdy si je oblékla).
Mamka řekla jedinou větu, přesně si ji nepamatuji, ale první význam byl jednoduchý: "Sestřenice jede domů."
No, tato věta měla i další význam: "Vím, všechno vím. Vím, co jste tu teď dělali."
Mamka i sestřenice jsou pryč. Já v pokoji sám. Co budu dělat? Co teď? Jak to vysvětlím?
Probouzím se! Nějak matně si uvědomuji, či spíše doufám, že to byl jen sen a ihned opět usínám.

Další sen mě však vyvádí z omylu. Byla to pravda! Je ráno, probouzím se, převleču se a odcházím z mého pokoje. Potkávám mámu u stolu, vidím jí na očích, že to, co se událo, byla pravda. Jdu dál. Namířil jsem si to ven - za dům. Táta tam již od rána pilně pracuje. Prochází kolem mě. Něco říká, nepamatuji si již znění té věty, ale vím, co pro mě ta věta znamenala.
Vím! Už se to dozvěděl i táta. Ne to o té sestřenici - ví, že se mi líbí holčičky.
Otáčím se. Naproti mně stojí táta a po jeho pravé ruce máma. Stojí a dívají se na mě. Ví, všechno ví. Dali mi to najevo, ale neřekli to přímo - ani jeden. Důvod je jasný - chtějí, abych jim to vyklopil sám.
Dělej, řekni to! Řekni, že se ti líbí holčičky. Ale jak? Jak to říct? Víte, mami, tati, líbí s mi o něco mladší holčičky, než by měly. A co dál? Sakra, takhle to nemůžeš říct. Ty to říct nedokážeš!

Probouzím se. Sen. Vypadá to, že to byl jen sen. Je to tak? Sestřenice... Kdy tu byl strýc s tetou? Nebyli tu. Tak tu nemohla být ani sestřenice. Tak to nemohla být pravda, musel to být sen. Rodiče nic netuší. Doufám, že nic netuší - neměli by. Zamýšlím se zpětně nad snem. Co se mi zdálo? Ano, byla tam sestřenice. Zase ten úžasný, nepopsatelný pocit, co jsme prožívali ve snu. A pak... Nepříjemné. Lehce si to projdu a zpět k sestřenici. S touto myšlenkou, s tímto pocitem se pokouším usnout. V celku se to daří. Spím. Žádné další sny. Někdy ráno (spíše dopoledne) se probouzím. Ještě ležím v posteli a nechávám se unášet zážitky se sestřenicí a tím... tím úžasným pocitem. Pak vstávám a vše je jako normálně. Tedy vlastně ne - něco tu nehraje. Je středa dopoledne a já nejsem ve škole. Dnes je svátek, nikdo nikam nejde! :)

Co se mi to... proč se mi to zdálo?


Nejdříve bych doplnil, že ač jsem vše popisoval co nejpřesněji, podle původního snu, stále se jednalo jen o sen -myšlenku. Věřím, že jsem vše popsal správně, ale přistihl jsem se, že když jsem se zamyslel, jak by si daný popis asi představil případný čtenář, tak i ve vzpomínce na sen se začala objevovat tato verze příběhu. Rozdíl není příliš důležitý pro hlavní význam snu, ale u několika detailů si opravdu nejsem jist.

Začátek snu se dá vysvětlit poměrně jednoduše - nevlastní sestřenice je nádherná, návštěvy tety se sestřenicí v poslední době nejsou výjimkou a kde jinde provozovat podobné aktivity, než u mě v pokoji za zavřenými dveřmi... Navíc vše ještě podtrhuje příhoda se svazováním, kterou jsem zmínil v 2. části 2. dílu.

To však není na významu snu to podstatné - podstatná je ta druhá část a především druhý sen.
Již na konci letních prázdnin jsem se rozhodl, že o své orientaci řeknu rodičům. Doposud se tak nestalo. Bojím se, že na to nemám dostatek síly. Ten sen to vystihl poměrně dobře. Nebo to snad byl účel snu? Postavit mě do situace, kdy to říct rodičům prostě musím, a ukázat mi, že to nedokáži? Že toho nejsem schopen?

Snad mám strach z jejich reakce? Z toho, jak s touto informací naloží? Zda se nezačnou šťourat do mého soukromí, do Pedonie? Mám se bát, že mamce začne vadit, že se hrnu do aktivit s dětmi? Nebo od ní mohu čekat podporu? Můžu si být stoprocentně jist, že to nepustí dál? Jak se na mě potom budou dívat?

Potřebuji pošťouchnout. Je třeba ten zásadní jednoduchý zlom - zlom, který mě donutí stoupnout a jít. Dostat do mé mysli aspoň na pár vteřin tu myšlenku, že je dobré to udělat. Co bude potom... po tom, co řeknu první větu. To je jedno. Zcela jistě se mi do hlavy vlije pocit, že to byl špatný nápad, že to bylo špatné rozhodnutí, že jsem neměl. Ale bude pozdě, budu muset myšlenku dokončit a pak se snad i ukáže, že jsem nakonec jednal správně... Ale ten zlom... je tak daleko... a přitom tak blízko. Už jsem se rozhodl, chci to udělat - nemá cenu bavit se, zda ano či ne, je třeba mě nakopnout a překopnout přes určitou hranici. Kdo má tu sílu? Mám strach, že já ne....
Uživatelský avatar
Fíres
VIP člen
Příspěvky: 127
Registrován: 22.1.2016 22:17:52
Pohlaví: muž
Povolání: Zatím studuji
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 16
Děkoval: 1264 x
Oceněn: 283 x

17. díl

Příspěvekod Fíres » 11.12.2016 0:35:49

Co mě vlastně přitahuje?



Zdá se mi to, nebo jsem opravdu po dlouhé době napsal další Zamyšlení? Ač mi to zabralo celý večer a sám tomu nemohu uvěřit, tak to tak už asi bude. Tak honem do čtení...

Již několikrát jsem zde psal o svých citech, co se mi líbí a co ne. V posledních dnech jsem došel v tomto směru poměrně velkého prozření. Pojďme se na to teď podívat.

Budu se věnovat třem osobám - dvěma holčičkám a jedné pubošce. Začněme tou, kterou znám dobu nejkratší.

Poprvé jsem se s ní setkal, když se mi podařilo jeden den dostat na příměstský tábor. Nestalo se tam vlastně nic příliš zajímavého. Nejvíc se toho mezi námi odehrálo při cestě na oběd (šlo se do restaurace), kdy jsme si po cestě poměrně dobře popovídali. Už si ani nepamatuji její jméno (jestli jsem si ho vůbec někdy pamatoval...), ale pro naše účely jí říkejme třeba Eliška. Podruhé, když jsem Elišku uviděl, tak jsem si ji nejprve spletl s úplně jinou holkou mého věku. Samozřejmě jsem si nejprve uvědomil, že to, co vidím, je o polovinu mladší než ona, a pak jsem si uvědomil, že se vlastně jedná o Elišku - ta podoba byla úžasná.

Ona kámoška je člověk mně velice sympatický a vše má jen jediný problém - věk. Není se teda čemu divit, že ono stvoření, které proti mě stálo v oné vteřince, než jsem rozeznal Elišku, se mi velice líbilo. Poté, co jsem pod tímto obrazem rozeznal Elišku, se mi ono stvoření začalo líbit ještě víc. V tu chvíli to byl nejzajímavější objekt v okolí... A že ta chvíle trvala pár hodin...

Abych situaci trochu upřesnil, tak Eliška byla součástí jednoho představení, což mi znemožnilo v podstatě jakýkoli kontakt s ní. Stála nedaleko mě v krásných, tmavě modrých historických šatech, přes které měla přehozený plášť stejné barvy. Od té chvíle vystupovala v mých představách vždy v tomto oblečení (teda když zrovna byla oblečená :oops: ) na našem zámku, někde uprostřed hlubokého lesa... Ale to už se dostáváme do úplně jiné pohádky... Pojďme se podívat na onu druhou holčičku...

Říkejme jí třeba Míša. Co je zajímavé, tak jsem s ní prožil dva týdny na táboře a tak nějak si ji nepamatuji :o . Každopádně jsem si jí všiml na konci školního roku, když jsme se, jako devátý ročník, loučili se zbytkem školy. Míša svou krásou zcela jistě vyčnívala ze své třídy. O to více jsem se divil, když jsem při průzkumu toho, kdo se z loňských účastníků vrátí na tábor i letos, našel i její jméno. A to dokonce barvou našeho týmu! Jak jsem ji mohl zapomenout?

Na táboře jsem si jí první týden příliš nevšímal, věnoval jsem se spíše aktivnějším (a mladším) holčičkám, co se na mě lepily. Jí jsem se začal věnovat až někdy od poloviny tábora. Přišlo mi, že s tím, že má jít příští rok do 4. třídy a zároveň tu hlídá svoji mladší sestřičku, tak že už se cítí jako velká slečna a má se tak i chovat. Musel jsem ji nejprve lehce vyvést z omylu. Večer, když se zpívalo u ohně, brával jsem si holky na klín. Zeptal jsem se jednoho večera i Míši, zda si chce sednout. Nejprve, že ne, ale bylo poznat, že to říká ne proto, že by se jí nechtělo, ale právě proto, že už je "velká slečna". Svůj návrh jsem tedy zopakoval, ale tentokrát jsem užil způsobu rozkazovacího. To si Míša dala říct a později si už sedala sama od sebe... Druhou polovinu tábora jsem se věnoval převážně jí, ať už večer u táboráku, nebo i jindy ve volném čase.

Překvapuje mě, jak často se i po půl roce vracím v myšlenkách zpátky na tábořiště, do své chatky nebo kousek bokem do lesa, večer na louku za tábor, kde pozorujeme hvězdičky na nebi, povídáme si... A dál již je to opět o trochu jiný příběh...

Jestli dobře počítám, tak již zbývá pouze ona puboška. Znám ji ze všech tří holek nejdéle. Zasvěcenci z Clubu již jistě tuší, že se jedná o osobu, kterou zde na fóru nazývám Alenka. (Prosím ony zasvěcence, aby do komentářů nepsali více, než je zde zmíněno.) Aktuálně je jí 13 let a já k ní cítím něco, co by se snad dalo nazývat láska. Dlouho jsem nemohl přijít na to, co přesně k Alence cítím a hlavně odkud ony city přichází. Nakonec mi to musela sama Alenka ukázat.

To jsem se tak zase jednou připletl na zkoušku mladšího souboru. Jak jsem tak pomáhal s nácvikem nových kroků, tak najednou přišla Alenka. To jsem si s Alenkou i trochu zatancoval, aby se mohli mladší dívat, jak se ten krok má správně tancovat. Tento náš tanec však netrval příliš dlouho. Jako naschvál zrovna dnes bylo na zkoušce víc kluků než holek a učitelka rozhodla, že Alenka, o hlavu menší než já a o stejnou hlavu větší než kluci z mladšího souboru, bude tancovat s nimi... To podstatné se však událo až na konci zkoušky, kdy mladší soubor obvykle hraje nějakou hru. To jsem nečekal, jaké dítě v ní uvidím. Tedy já, když se dostanu na jejich zkoušku, tak tyto hry nehrávám, ale dnes mě k tomu Alenka donutila. V ten okamžik bylo vidět to, co ji dělá tak krásnou - ta překrásná dětská hravost, to, co se mi na ní líbí - ta krásná dovádivá holčička. Ten den jsem opravdu na Alence vypozoroval spoustu chvilek, kdy z ní to dítě vykouklo a s každým nahlédnutím jsem po ní víc a víc toužil.

Mé city k Alence v současnosti dosahují hranic citů k Aryi, když se mi líbila - když v sobě měla také ještě skryté dítě. Což je citově víc, než k oběma holčičkám, které jsem dnes zmínil. To je bohužel věc, kterou si ještě nedokáži pořádně vysvětlit. Mám pár teorií, ale ty tu teď nechci rozvádět. Podíváme se teď na jiné části Alenky.

Když si mám představit Alenku, tak co vidím... Hubená vyvinutá postava v úboru, který nosí na zkoušky. Obličej nevýrazný, poměrně hodně zkreslený. Toto je důležité. Alenčino dítě se projevuje především na zkouškách, mimo zkoušky se tolik neprojevuje - snad i proto, když ji mám možnost vidět v normálním oblečení, tak city mizí. Tedy je tu souboj s tím, že to je ona, ale to není to, co znám ze zkoušky... (Něco podobného jsem zažíval i u Aryi.) Další je obličej. Je to jedna z nejdůležitějších a nejkrásnějších věcí na holkách a u Alenky se mi vůbec nelíbí. Tedy to, co vidím v představách je krásné, je to pod závojem lásky, ale měl jsem možnost vidět její fotky od současnosti až nějak po jejích šest let. V žádném momentu bych neřekl: "To je pěkná holka." Poslední částí zůstává samotné tělo. Jak jsem již napsal, je o hlavu menší, hubená a přitom dosti vyspělá. Nedokážu říct, zda se mi to přímo líbí nebo nelíbí. Snad mám k tomuto vzhledu neutrální postoj a tak to může být zástupný objekt - za ono nehmatatelné vnitřní dítě, které nelze vizuálně jinak zpodobnit.

Můžeme si tedy shrnout nejpodstatnější věci, proč se mi tyto holky líbí.
1. Eliška
- Funkce, kterou jsem tady již popisoval, pokud se jedna osoba chová nějak a zároveň nějak vypadá, tak se může předpokládat, že jiná osoba, která vypadá podobně, se bude i podobně chovat.

2. Míša
- Na pohled krásná od začátku, mě později i uchvátila svým chováním, snad byla ve své době i v nejpreferovanější věkové skupině.

3. Alenka
- City založené především na "vnitřní kráse," na tom, jaký člověk ve skutečnosti je, a ne, jak vypadá.

Můžeme tu pozorovat zajímavé shody a rozdíly:
  • Citově jsem cítil víc k Alence, než Míši a Elišce.
  • Vzhledově mě přitahují spíše Míša s Eliškou, než Alenka.
  • Míša a Eliška jsou skoro stejně staré (E. možná o něco mladší), Alenka je od nich o 3-4 roky starší.
  • Představy s Míšou a Eliškou mě dokáží sexuálně velmi dobře stimulovat, představy s Alenkou již tolik ne.

Co se z toho dá vyvodit?
  • Že sexuálně na mě působí spíše vzhled a citově spíše chování dané osoby.
  • Že vzhledově se mi líbí holčičky a já ztrácím většinu pochybností, že bych třeba nemusel být pedofil.

Toto zjištění je pro mě velmi důležité, protože mám teď mnohem víc jasno ve své sexualitě. Vím, co můžu od čeho očekávat, dokáži se lépe vyznat v tom, co cítím, a hlavně to v tom cítím jasně a zřetelně. Přesně si to dokáži v hlavě urovnat, což jsem dříve příliš nedokázal - ve spoustě věcí se tak dobře orientovat.

Zpět na “ŽIVOTNÍ PŘÍBĚHY”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Neptun a 2 hosti