Koutek Asceho smutnění

[Asce]

Vzpomínka na Jíťu

Ilustrační foto z Postimg.org

Byla jsi tady, když jsem tě nejvíc potřeboval
Byl jsem tady, když jsi mě vůbec nechtěla
Byl jsem tvůj otec, tvůj druh, tvůj duch svatý i kněz

Skrz tvé nedostatky a úspěchy
Skrz tvé ztráty a zisky
Viděl jsem příliš mnoho štěstí
Viděl jsem příliš mnoho bolesti

Nemohl jsem zachránit tvoji duši
Nemohl jsem tě ani vzít domů
Nemohl jsem se cítit více osamělý

Viděl jsem tě v nejlepším
Viděl jsem tě v nejhorším
Nemohl bych ti říct, jestli jsi požehnaná nebo prokletá
Je tak těžké najít cestu

Nemohl jsem zachránit tvoji duši
Nemohl jsem tě ani vzít domů
Nemohl jsem hrát tu roli dál

Teď je tak...
Tak pozdě pro to, co jsme měli říct
Tak pozdě pro to, kam jsme měli jít
Před dlouhou dobou

Nemohl jsem zachránit tvoji duši
Nemohl jsem tě ani vzít domů
Nemohl jsem překlenout vesmír

[Asce]

Rozhovor s vílou… A nebo to byl jen sen na okraji lesa…?



Neboj se být slabý
Nebuď příliš hrdý být silný
Prostě nahlédni do svého srdce
To bude návrat k tobě samému
Návrat k nevinnosti…



Pokud chceš, tak se začni smát
Pokud musíš, tak začni plakat
Buď sám sebou, neskrývej se
Prostě věř v osud…



Nestarej se, co lidé říkají
Prostě následuj svou vlastní cestu
Nevzdávej a nepropásni svou šanci
Navrátit se k nevinnosti
To není začátek konce
Je to návrat k tobě samému
Návrat k nevinnosti…



Nestarej se, co lidé říkají
Prostě následuj svou vlastní cestu
Prostě následuj svou vlastní cestu
Nevzdávej, nevzdávej
Návrat, návrat k nevinnosti…



Pokud chceš, tak se směj
Pokud musíš, tak plač
Buď sám sebou, neskrývej se
Prostě věř v osud
To je návrat k nevinnosti…



(Text podle písně Enigma: Return To Innocence, obrázky pochází z webu mm.enterdesk.com)

[Asce]

Enigma – Modern Crusaders

Vkládám na fórum již třetí text od hudební skupiny Enigma, domnívám se proto, že by bylo vhodné ji alespoň malinko představit...

Německá hudební skupina Enigma je zejména studiový projekt, částečně zaměřený na taneční diskotéky. Aranžmá skladeb evokuje některé prvky world music. Mozkem Enigmy je skladatel a producent rumunského původu Michael Cretu, používající pseudonym Curly M. C. V nahrávkách se často objevuje i jeho manželka, velmi známá zpěvačka Sandra. Písně od Enigmy jsou hrané nejen na diskotékách, ale neméně často je můžete zaslechnout v nejrůznějších rádiích – notoricky známá je například píseň Return To Innocence.

Dnes jsem ke společnému smutnění či zamyšlení, tentokrát i trochu bojovněji laděnému, připravil píseň Novodobí bojovníci. Jde o poněkud volnější překlad z anglického a latinského jazyka.


Neohlížej se zpět, již nadešel čas
Všechna bolest se mění v lásku
Nejsme poslušní, nejsme agresivní
Oni si myslí, že se nemůžeme bránit



Povstaň, přidej se k nám!
Novodobí bojovníci jsou naživu
Máme sílu čelit budoucnosti
Protože my jsme ti, co bojují za své sny



Obviňují nás - tak jako vždy bez znalosti
Co je jen fikce a co pravda
Nemají žádné poslání, nemají žádnou touhu
Ale odvažují se nám říkat, co je špatné a co dobré



Povstaň, přidej se k nám!
Novodobí bojovníci jsou naživu
Máme sílu čelit budoucnosti
Protože my jsme ti, co bojují za své sny



Hněv, úchylka, stálá zloba
A proto slabý poráží silného
Bojujte všichni se mnou!



Nyní skrytě, poté bedlivě
Udržujte hravou mysl
Bojujte všichni se mnou!



Povstaň, přidej se k nám!
Novodobí bojovníci jsou naživu
Máme sílu čelit budoucnosti
Protože my jsme ti, co bojují za své sny

Zdroj obrázků je Svatební salon Adeleine
Zdrojem textu je píseň Enigma: Modern Crusaders

[Asce]

Brána nepoznaných tajemství

Brána nepoznaných tajemství
Mám se jí dát...
...nebo tu dál stát?
Co poznám za ní?
Věčný život?
Neznámo smrti?
Možná je to další léčka…
…nebo cesta do ráje...



Zpracováno na motiv textu uživatele DevilDan z Karaoke Texty.
Obrázek dívky pochází z Imgsrc.ru, kde byl dodatečně zrušen celý uživatelský účet, nyní z Postimg.org.

[Asce]

♥ Výročí s Jíťou ♥

Mnoho let vzpomínám na den, kdy jsme se s Jíťou poprvé spolu objímali jako milenci. Bylo to na okraji vzrostlého lesa, pod hvězdnatou oblohou…
Tento životní střípek mi vězí zabodnut v srdci po celý život. Jíťa, ačkoliv mladinká dívenka, dala mému životu naplnění. Nikdy jí za to nepřestanu být vděčný…


Zdroj fotografií Pictures11.ru

Další z mnoha letních nocí se snesla na naše pamětní místo
Tam, kde vzpomínky dál bdí
Tam i dnes barvy se skryly před potemnělou šedí
Co je kolem… v lidech…
Víme to oba, že se spolu už nikdy nevrátíme…

[Asce]

[Asce]

Další střípek smutnění za Jíťou

Za několik dní přijde ve Střípcích čas na nejsilnější příběh mého života. Je to příběh zapovězené, přesto vítězné lásky. Ale je to příběh, který mne celá předlouhá léta naplňuje smutkem – pro společenské konvence tuto silnou a opětovanou lásku nebylo možno přetavit do společného soužití. Byla ztracena. Předem. Já to věděl, a i tak jsem dar té dívky přijal… jsem vinen…

V době, o které je řeč, jsem si zakoupil gramofonovou desku, kde se hrála píseň, kterou jsem si sám pro sebe s touto životní událostí spojil. Předkládám vám drobně poupravený úryvek z textu. Mimochodem, právě z této básně pochází motto, kterým příběh o Jítě uvádím.


(obrázek z videa k písni)

Jsme proud a země i břeh svých přílivů.
Jsme vzduch a kámen, dech svých zálivů
lásko, lásko!
Jsme dálka, světlo, hra svých odlivů.
Z povodní vyjdem jen bažinou.
Otázka těžká jak kámen visí nad hladinou,
když týdny, týdny nezabliká hvězda…

Jsme dny a roky, paměť svých snů.
Jsme příběh, klid a ticho pohledů
lásko, lásko!
Jsme chvíle i hra náhod, prázdnost dnů.
Z těch pastí padnem jen do stejných,
bludný kruh nálad dnů lhostejných,
když týdny, týdny nezabliká hvězda…

Koho z nás najdeš, koho z nás vynecháš?
Koho z nás necháš zplanět, jak nás hledáš?
Lásko, lásko!
Jak nás to změníš a kdy nás vybíráš?
Nádherným zkratem nás rozsvítíš,
zdi z nadějí zas postavíš!
Rozžehneš nás a necháš jít
k hvězdám…

(podle textu písně Lásko, lásko od C & K Vocal)

[Asce]

Ach ty střípky vězí hluboko…

Přátelé, psát Střípky je něco psychicky neskutečně obtížného. Rány na duši a srdce plné jizev… Ne, ty osudové se nikdy nezhojily. Čas je sice zasypal tunou prachu – ale ony pod tou milosrdnou poduškou věčně a neúnavně číhají, aby mohly moji mysl polapit a dovléci na rande s paní Smutněnou… Během mého života, který byl nesmírně dynamický, neměly zas tak mnoho šancí. Nové a nové události, lásky, zklamání, odpovědná práce, výchova dětí, budování bytu… Ale nyní, když píšu Střípky, se podrobně vracím a doslova šťourám ve své minulosti. Znovu tak prožívám mnoho bolestných chvil…

Týká se to i těch příběhů, kde by to nezasvěcený nejspíš nečekal. Tak třeba: byla to radostná práce překreslovat pro vás plánky mých dětských bunkrů. Pak ale stačilo, abych pohlédl ven, na trávník lemovaný keři nádherných růží, tedy na místo, kde dříve stávaly hospodářské budovy, na jejichž půdě se tyto mé stavby nacházely - a smutek přikvačil tak, jako přichází noc po krásném západu slunce. Nejde jen o nějaké místo, kde jsme si jako děti i dorostenci hrávali. Nejenom, že jsem zde prožíval své první lásky, že jsem zde vládl své partě, ale já zde měl i úkryt před zlobou mé Nevlastní matky. V bunkrech byly neustále zásoby jídla i dalších potřebných věcí, abych mohl kdykoliv utéci z domova. Tehdy pro mne byly doslova živoucími bytostmi, kterým jsem se mohl svěřit do laskavé náruče…

A příběh mé životní lásky, který pro vás připravuji právě v těchto dnech, značí to vše, co bylo řečeno, ale ještě jaksi mnohonásobně umocněno… Ach Jíťo…


Asceho archiv

[Asce]

Suzi Quatro a Chris Norman: píseň Stumblin' In (Klopýtáme)

V době, kdy jsem se miloval s Jíťou, se dokonce i v našem režimu hrávala překrásná píseň Stumblin' In. Pokud si tuto skladbu chcete vychutnat, musíte tak ale činit při poslechu originálu - tedy pokud ji zpívají oba výše uvedení interpreti. V jejich podání skutečně vyzní. Pozdější verze (byť i s Chrisem, ale bez Suzi) jsou jen slabým odvarem.

Včera jsem si připomněl výročí okamžiku, kdy jsme se s Jíťou sobě navzájem zcela odevzdali. Předali jsme si prstýnky. Ty, byť jen z papíru, byly pro nás symbolem splynutí našich duší.

Pro alespoň vzdálené dokreslení tehdejší doby jsem si píseň pustil z YouTube. Ach ta dnešní doba - tak zatracená, přesto tak úžasná…

Zpěváci Chris a Suzi byli jen přátelé, nikoliv milenci. Ale když se podíváte na ono (níže vložené) video, pak jistě, stejně jako já, z něj ucítíte tu úžasnou sílu citu.

A tím se dostávám k pointě. Právě na svůj Svátek Lásky, kterým uctívám svůj vztah k Jítě, jsem do Střípků vkládal příspěvek Ples, který pojednává o mně a mé kamarádce Dáše. Jakmile jsem si pustil skladbu Stumblin' In, jako bych na tom plesu byl zase. V podvědomí mi něco neustále spínalo jakousi propojku, o které já už ale dávno nemám potuchy. Je pravděpodobné, že i tehdy kapela hrála tuto píseň, byla velmi oblíbená, ale já to zkrátka v paměti nemám. Jen to zlobivé podvědomí pořád cosi úporně vnucuje…

Pokud si chcete představit, jak to asi tak mezi mnou a Dášou tenkrát vypadalo, tak je zmíněné video naprosto dokonalé. Přesně takto jsme se spolu smáli, přesně takto jsme jakoby do sebe byli zamilovaní. Pochopitelně, že mezi námi a zpěváky byly značné rozdíly - já bych si proti Chrisovi ani neškrtl, nikdy jsem nebyl takový fešák, naproti tomu Dáša byla mnohem hezčí než Suzi. Také hledisko výšky by nesouhlasilo - Dáša byla jen nepatrně menší postavy než já. Ovšem ta atmosféra - ta je naprosto dokonale stejná. Hluboké přátelství, skvělá nálada, plno smíchu… Zase jeden článeček z kulinářské knihy Náhody tohoto světa od šéfkuchaře Života…

Stumblin' In (Asceho překlad)

Naše láska ožívá… a tak začněme
Pošetile otvíráme svá srdce, klopýtáme
Naše láska je oheň, který plane
Tu a tam žáru ohně podléháme, klopýtáme
Chris:
Kamkoliv jdeš, cokoliv děláš
Víš, že mé bezstarostné myšlenky tě budou doprovázet
Suzi:
Podlehla jsem ti a podléhám, ať děláš cokoliv
Protože ty, lásko, jsi mi ukázal tolik věcí, které jsem nikdy nepoznala
Oba:
Cokoliv budeš chtít, lásko, pro tebe udělám
Chris:
Byla jsi tak mladá
A já jsem byl tak svobodomyslný
Suzi:
Možná jsem byla mladá, dokonce ještě dítě
Dítě není to, čím jsem chtěla být
Chris:
Byla jsi jediná!
Suzi:
A proč právě já?
Chris:
Protože ty, lásko, jsi mi ukázala tolik věcí, které jsem nikdy nepoznal
Oba:
Cokoliv potřebuješ, to ode mě dostaneš
Oh, klopýtáme, klopýtáme
Bláznivě vykládáme naše srdce na stůl, klopýtáme
Chris:
Oh, klopýtáme, klopýtáme
Oba:
Bláznivě vykládáme naše srdce na stůl, klopýtáme
Suzi:
Oh, klopýtáme, já klopýtám
Oba:
Zasáhl nás blesk, tak klopýtáme

phpBB [video]

[Snilko]

Naozaj vynikajúci príspevok, Asce. A aj vynikajúci zážitok. Keď som si dočítal príspevok a pustil som si videoklip, tak ma to úplne vrátilo do rokov minulých. Super pieseň a super klip, vyžaruje z neho energia a sila lásky. O to viac, keď si spolu s piesňou prežíval aj príjemné chvíle. Kôli takýmto zážitkom sa oplatí žiť.

Tento klip som nikdy nevidel, až teraz. Až teraz som zistil, o čo som sa okradol.

Na tvoj príspevok pasuje jediné slovo: excelentné

[Snilko]

Vplyvom čítania tvojho vlákna pre mňa nadobudla táto pieseň úplne nový rozmer. Vždy mi vylepší náladu, keď ju počujem v rádiu, a samozrejme spomeniem si aj na tvoje príbehy. Ďakujem

[Asce]

31. květen, Asceho svátek konce Mission Exocet
krátké mystické zamyšlení



Aegishjalmur - germánská ochranná runa válečníka
Kreslila se před bitvou krví na čelo.


Virtuální promluva k Denise

Tělo tvé jako zboží… S kůží na trh jdeš… Díváš se do modrých očí - a ony nevidí nic víc, než tvou vyprázdněnou duši…
A přitom bývalas čistá a milá… Vědělas, jak bys chtěla žít, ale i tak ses zaprodávala… Za svůj prospěch duši ďáblu Pokušení jsi dala… Nemělas na paměti, že on se vždy pomstí…


Lehká řeč o bojovnících

Je to zvláštní, ale když jsem tentokráte zavzpomínal na Denisu a to, jak ovlivnila můj život, nevybavily se mi rakety Exocet, ale starověcí bojovníci. Nicméně přesto zase válečníci. Nu, ono ale není divu. Já to takto v mé psychice mám odedávna. Když mi kdysi jeden náš významný soukmenovec napsal, že po přečtení Střípků nechápe, jak moje psychika vlastně drží pohromadě, tak jsem si jen pomyslel: Však ona pohromadě nedrží. Už od dob svých pobytů po nemocnicích jsem si vytvořil jakýsi zvláštní obranný mechanismus. Tím je právě to, že pokud je mi těžko, pokud mne nějaká situace psychicky drtí, jdu do války. Tak jistě, nenajdete mne v nějakém tanku či s jinou zbraní, například bezmezně obdivovaným mečem. Ale to je jen navenek. Uvnitř, v jisté rovině mé psychiky, zuří regulérní válka. Má své bojové linie, své polní velitele, hrdiny i padlé. Do tohoto fantaskního světa unikám, abych odlehčil jiné dimenzi mé psychiky, která by se, přetížena, točila stále v kruhu chmurných a neúčinných myšlenek. Z mého pohledu tedy Mission Exocet byla opravdovou válkou, ne jen nějakým příměrem.

Dnes opět po roce nastal den, kdy vzdávám úctu svým padlým. Říká se, že vítěz bere vše – a já jsem vítězem Mission Exocet. A tak si prohlížím krásný diplom, který je současně i pozvánkou do klubu stejných vítězů jako jsem já. Onen krásně vyvedený dokument podepsal sám Pyrrhos, král Epeiru – a tento válečník je legenda, před kterou se v úctě skloní nejen Asce…

Poznámka 1:
Narážka na krále Pyrrhose směruje k pojmu Pyrrhovo vítězství. To je slovní spojení, které vyjadřuje formální vítězství, které ve skutečnosti ve svých důsledcích žádným úspěchem není. Označuje tak vítězství, které je příliš těsné a příliš draze zaplacené, takže přineslo vítězi namísto zisku pouze ztráty.

Poznámka 2:
Ochranný symbol Aegishjalmur směruje k mému výroku o tom, že dnes se mi, v upomínku Mission Exocet, vybavili starověcí válečníci. Konkrétně mám na mysli postavu, která je pro mne velmi rozporuplná - toho muže stejně tak obdivuji, jako nenávidím. Jde, podle mého názoru, o největšího germánského vůdce všech dob. Po rozhodující bitvě již svět nikdy nebyl takový, jako před tím. Možná to z běžné výuky historie tak nebudete cítit, ale při hlubším studiu zjistíte, že tomu tak je. Roku 9 našeho letopočtu utrpěla nejgrandióznější civilizace této planety porážku, z které byla nasměrována na trajektorii úpadku. Přes ještě mnoho let pokračující blahobyt jejích občanů, mnoho dílčích úspěchů i pokračující tvorbu uměleckých skvostů, Římská říše již pobývala ve své pohřební síni. Zmiňovaným vojevůdcem spojených germánských kmenů byl Arminius a svého zcela drtivého a nekompromisního vítězství dosáhl zradou svého přítele římského konzula v Germánii, úskokem a geniální strategií. Je poněkud příznačné, že jako vládce Germánie byl později zavražděn svými vlastními příbuznými.


Arminiův pomník v Teutoburském lese (místo bojiště roku 9)

[Asce]

Asceho sváteční smutnění 1.12.2017

Tak jako každý rok, i letos jsem vzpomněl výročí úmrtí svého otce, které připadá na den 1. prosince. Jak již víte, zůstal jsem pak na světě sám. Bylo to tehdy nesmírně tvrdé. Je to neskutečně mnoho let, můj život se za tu dobu zcela změnil, a vlastně i já sám jsem prakticky jinou osobností. Přesto si onen osudový zlom, který předznamenal dlouhou a trnitou cestu za světlem, připomínám dodnes.

Pamatuji se, že jsem vycházel z předpokladu, že tím nejdůležitějším by bylo najít si spřízněnou duši – nějakou dívku, která mne bude milovat. Společně pak budeme kráčet bok po boku, aniž budeme vnímat, že ve skutečnosti je svět jakýmsi slzavým údolím. Leč, bohužel, mé nadějné vztahy se vždy po krátkém čase nějak zvrtly, a já, pln bolesti, zůstával stále sám. V této souvislosti nejvíce vzpomínám na Jíťu, sluníčko mého života, jejíž opětovaná láska pro mne představovala splněný sen. Ano, Jíťa byla dívka mého života. Ovšem jak to dopadlo, již také ze Střípků znáte…

A tak, byť dnes jsem duševně značně jinde, si naznačené dávné události, které významně formovaly mou osobnost, stále připomínám. V případě výročí smrti mého otce má jeho připomínka dvě části. Tou první je něco, co bychom snad mohli nazvat Velké rekviem. Je to slavnostní chvilka se vzpomínkami a rozjímáním při svíčce, pod obrazem bohyně Hecaté a při svařeném vínu.


Asceho vlajka s hvězdou osudu

Na své pouti za hvězdou
Nahlížím již na okraj svého času
Ale stále jdu
Nikdy se nevzdám
Jsem osamělý rytíř

Mířím za budoucností
K branám odkud není návratu
Budu bojovat až do konce

Jednoho dne dosáhnu ke hvězdě
a mé ruce se dotknou nebe

Druhá část se odehrává obvykle o několik dní jindy. To nejprve zajdu na náš lidový jarmark. Jako pokaždé, tak i tentokrát slupnu spolu s vánočními perníčky pořádnou porci švestkové omáčky s mandlemi, rozinkami a ořechy. Hlavně však koupím krásnou, ručně vyráběnou svíčku z pravého včelího vosku, a s tou pak odkráčím Cestou vyvolených, která je lemována prastarými duby, javory a lípami, k jednomu prostému hrobu. Zde zapálím svíčku a oddám se tichým vzpomínkám.


Cesta vyvolených

Poznámka:

Prapůvodně byly Asceho střípky koncipovány tak, že půjde o pel mel útržků z každodenního života, které budou doplněny zásadním příběhem o Jítě a také povídáním o Terce. Jednou z prvních kapitolek mých memoárů byla příhoda z jarmarku. Při vzpomínání na otce se mi vždy nejsilněji vybaví mé pozdější tápání při hledání láskyplné opory, konkrétně má milovaná Jíťa. Cesta vyvolených tak vlastně propojuje zdánlivě oddělené příběhy ze Střípků do jednoho vyššího celku. Pravda však také je, že jakmile jednou smutním, pak nakonec stejně vše sklouzne k jediné události. Tou je spálení dopisu, který jsem od Jíti dostal a má myšlená promluva k ní: „Moje největší přání je, abys byla šťastná. Nesmírně mě bolí, že to nebudu já, jehož láska by tě hřála. Přeji ti, abys někdy později našla muže, který ti i za silných bouří bude ukazovat jen správný směr ve tvém putování za hvězdou.“