E.Vaníčková: Sexuální násilí na dětech

Témata zaměřená na prevenci sexuálního zneužívání (SZ) dětí, ale i zneužívání a sexuálního násilí obecně, výpisky z knih a brožurek o SZ, hlubší souvislosti a vazby na jiná témata, chybné počiny v osvětě. Kazuistiky zneužitých dětí, nejsou-li součástí pojednání, patří do subfóra Životní příběhy.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3073
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1819 x
Oceněn: 6465 x

E.Vaníčková: Sexuální násilí na dětech

Příspěvekod Plyšáček » 15.4.2016 13:15:02

Eva Vaníčková, Kamil Provazník, Zuzana Hadj-Moussová, Jana Spilková

SEXUÁLNÍ NÁSILÍ NA DĚTECH

Výskyt, podoby, diagnostika, terapie, prevence

Nakladatelství: Portál
Rok vydání: 1999
Vazba: Brožovaná
Počet stran: 216
Lektoroval: Slavoj Brichcín


Obrázek
odkaz a zdroj: www.cbdb.cz

Autoři v knize, která je určena odborníkům, učitelům, rodičům i širší veřejnosti, shrnují informace o problematice sexuálního násilí na dětech. Východiskem jsou výzkumy skutečné situace v naší republice. Na jejich základě autoři vytvořili modelové popisy zneužívání dívky i chlapce typické pro naši populaci, které jsou konkretizovány v popisech skutečných případů. Pozornost je věnována i pozdním následkům zneužívání v dospělém životě oběti a dalším souvisejícím jevům - např. pornografii a dětské prostituci. Autoři naznačují i východiska: cestu prevence, sexuální výchovy a ochrany dětí a také včasnou detekci, správnou krizovou intervenci a terapii oběti.
Zdroj: www.cbdb.cz

Kniha patří mezi praktické příručky, jejichž preventivní působení může být přínosné, ale i nebezpečné. Četl jsem ji poprvé po dosažení dospělosti. Kdyby psali více o tom, že vztah s dítětem obvykle nezačíná žádným násilím a že vůbec nemusí jít o nátlak ze strany dospělého, že i dítě se může svým způsobem angažovat, udělali by lépe. Ale to v podstatě ve všech brožurkách tohoto typu.

Z této knihy zpracuji výpisky poněkud odlišným způsobem. Nemá cenu zde opakovat informace, které jsou uváděny v širších souvislostech a odborněji v jiných publikacích. Navíc jsou třeba již ve výpiscích z jiných knih. Takže jen takové zajímavosti, které jinde uváděny třeba nejsou... Berme však v úvahu také to, že kniha byla napsána v minulém tisíciletí...
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3073
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1819 x
Oceněn: 6465 x

E.Vaníčková: Sexuální násilí na dětech

Příspěvekod Plyšáček » 15.4.2016 13:23:46

Antika kontra 20. století


  • v raných vyspělých kulturách incest dovolen
  • dnes incest nejrozšířenější tabu lidského rodu
  • Sokrates, pravidla Akademie - forma výchovy, která nejen dovolovala pohlavní styk mezi vychovatelem a vychovávaným, ale přímo jej požadovala
  • pro helénskou kulturu je typická homosexuální pederastie
  • řecký sexuální ideál: mladíci vlastní rasy
  • překonání sexuální závislosti na ženě
  • bohatí aristokrati si drželi harém, tzv. paedagogicum
  • zasvěcování chlapců a dívek znamená přechod z dětství do dospělosti
  • chlapecká obřízka jako součást pubertálních rituálů
  • ženská obřízka - projev neospravedlnitelného, zmrzačujícího násilí na ženách

Sexuální zneužívání dětí ve 20. století


  • významné dokumenty ochraňující děti před všemi formami interpersonálního násilí:
    1. Charta práv dítěte (1924)
    2. Konvence o právech dítěte (1959)
    3. Úmluva o právech dítěte (1989)
  • ještě v roce 1978 Oates píše, "že si povšiml výrazně erotického potenciálu dětí a myslí si, že nenásilný incest dcera-otec může vyprodukovat kompetentní a výrazně erotickou reakci u mladých žen. Dětství je tou nejlepší dobou pro učení".
  • třetí evropská konference o zneužívaných a zanedbávaných dětech, která se konala v roce 1991 v Praze, poprvé definovala syndrom zneužívaného a zanedbávaného dítěte - child abuse and neglect (CAN)
  • syndrom sexuálně zneužívaného dítěte - child sexual abuse (CSA) - byl, přestože je součástí života lidí po celou dobu jejich existence, identifikován jako poslední a v odborných kruzích je mu v současné době věnována velká pozornost
  • některé náboženské sekty předpokládají, resp. vyžadují mezigenerační sex
  • osud každého dítěte se formuje v raném dětství, významný vliv má matka a její osobnost
  • matka traumaticky poznamenaná ve svém dětství bude jen obtížně bez následné pomoci plnit své základní výchovné poslání v rodině, kterou sama založí
  • 20. století přezdíváno stoletím dítěte
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3073
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1819 x
Oceněn: 6465 x

E.Vaníčková: Sexuální násilí na dětech

Příspěvekod Plyšáček » 22.4.2016 15:32:55

Oběť sexuální agrese


  • zvýšené erotické chování dětí je dáno jejich bezprostředností a touhou vyjadřovat své pocity
  • děti svoji sexualitu prožívají na jiné úrovni než dospělí
  • ke zneužití přirozeného modelu chování malých dětí může dojít tehdy, pociťuje-li dospělý jedinec sexuální reakci
  • SZ chápáno jako sexuální aktivity dospělých s dětmi pouze pro jejich potěchu (pozn. P: naprosto chybná definice)
  • definice zdravotnické komise Rady Evropy (1992): SZ je nepatřičné vystavení dítěte pohlavnímu kontaktu, činnosti či chování.
  • každá třetí dospělá žena přiznává osobní zkušenost se SZ (Vaníčková, 1995)
  • osobní zkušenost uvedl každý čtvrtý až pátý muž
  • pro oběti SZ je charakteristická skutečnost, že se obávají vyhledat pomoc a svoji zkušenost se sexuálním násilím verbalizovat
  • sametová revoluce odtabuizovala téma rodinného násilí (domestic violence), a tím samozřejmě také syndrom CAN
  • k intrafamiliárnímu SZ dochází mnohem dříve, než je tomu při ataku sexuálního násilí mimo rodinu
  • častěji z rodin s vyšším vzděláním
  • dívky, které jsou častěji předmětem intrafamiliárního SZ, hodnotí signifikantně častěji než chlapci svoji primární rodinu jako pohodovou
  • naopak muži, kteří uvedli svoji zkušenost s extrafamiliárním SZ ve středním nebo starším věku, uvedli častěji, že pohodu v rodině nepociťovali
  • v relativně krátkém časovém odstupu se dostaví období, ve kterém jsou všechny nebo některé myšlenky týkající se SZ zapomenuty, ale po delším čase si oběť znovu všechny vzpomínky vybavuje
  • fenomén tzv. falešných vzpomínek - transformovaný výklad minulé události pod vlivem nových informací či zcela účelovým způsobem
  • pro oběti sexuálního násilí je typické, na rozdíl od obětí tělesného násilí nebo hrubého zanedbávání, že mají pozitivní vystupování
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3073
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1819 x
Oceněn: 6465 x

E.Vaníčková: Sexuální násilí na dětech

Příspěvekod Plyšáček » 29.4.2016 14:19:30

Sexuální agresor


  • sexuálním agresorem bývá nejčastěji člen rodiny
  • děti někdy dají souhlas k sexuální aktivitě - přesto akt SZ je vždy násilím, protože dítěti ublížil nebo ho poškodil, třebaže si důsledků není dítě ani jeho okolí hned vědomo

    Model sexuálního zneužití dívky
  • dívky bývají častěji zneužívány opakovaně, dlouhodobě, dominuje heterosexuální forma násilí
  • ke zneužívání dochází nejčastěji doma, zneužívání se opakuje, trvá po dobu několika let
  • dívka s ohledem na mocenské postavení agresora trpně přijímá sexuální násilí a nevyhledává pomoc
  • nejčastější je incest mezi vlastním otcem a dcerou, dále pohlavní styk mezi nevlastním otcem a dospívající dcerou
  • třetí, méně častou formou, je kontaktní zneužívání osobou dívce známou
  • čtvrtá, nejméně častá forma SZ dívky naplňuje definici bezdotykového SZ - přinucení ke sledování pornografie, kontakt s exhibicionistou
  • většina otců - pachatelů, bývají muži s vyšším dosaženým vzděláním, velkou společenskou prestiží a aktivitou ve společenském životě
  • projevují živý zájem o svoji rodinu a podporují ji
  • tito otcové mají doma dominantní postavení a svoji dceru mají rádi
  • otcové zneužívají svoji moc, postavení, ale také emocionální vztah dcery, čímž způsobují psychické a citové strádání oběti
  • trauma z nerespektování soukromí, vniknutí do dětského pokoje, poplenění vlastního lůžka dítěte a neposkytnutí žádné opory po ukončení sexuálních aktivit
  • dívky vystaveny jak SZ, tak často i tělesnému týrání
  • někteří rodiče nabízejí své děti cizím lidem za finanční úplatu
  • je-li sexuálním agresorem vlastní otec, bývá to muž rozhodný, dominantní
  • je-li sexuálním agresorem nevlastní otec, velmi často dochází k SZ nevlastní dcery, je-li její matka v rodině fyzicky nepřítomna
  • tito muži mívají ambivalentní vztah ke svým nevlastním dcerám, a dojde-li k prozrazení, brání se velmi často tím, že je tyto dívky provokovaly
  • pachatelem může být i adolescent - často morálně narušený
  • otázka osobní zkušenosti se SZ v dětství u osob, které se stejné agrese dopustí v dospělosti, je stále probírána
  • dívky upozorňují na relativně časté kontakty s exhibicionistou
  • exhibicionismus je odhalování, vystavování lidského těla, zvláště prsů a genitálií cizím pohledům za účelem sebeukájení s masturbací nebo bez ní
  • představuje jistý druh infantilismu
  • dva základní typy: exhibicionisté, kteří považují odhalení za náhražku koitu, a exhibicionisté, kteří jej berou za náhražku sadistického chování, a chtějí tedy zraňovat
  • druhý typ exhibicionistů vždy vyhledává děti a působí mu radost jejich zděšení

    Model sexuálního zneužití chlapce
  • SZ chlapců se nejčastěji odehrává při náhodném kontaktu, většinou jde o ojedinělý atak sexuální agrese
  • akt sexuální agrese se odehrává nejčastěji při náhodném kontaktu na neznámém místě
  • obvykle méně traumatická událost než je tomu u dívek
  • SZ chlapců ovlivňuje sexuální myšlenky a fantazie v době jejich adolescence a dospělosti, což se zvýrazňuje při jejich kontaktu s malými dětmi
  • na první pohled se muži, kteří se dopouštění sexuální agrese, jeví jako muži s velice hezkým vztahem k dětem, jako muži, kteří se o děti zajímají, podporují je a nezištně pro ně připravují řadu hravých a poznávacích aktivit
  • agresor si často vybírá chlapce z dysfunkčních rodin, chlapce trávící svůj volný čas na ulici, a za sexuální aktivity jim nabízí odměnu
  • riziko navázání dítěte na pedofilního agresora nebo pasáka chlapecké prostituce

Rozdělení sexuálních agresorů (Malá, 1995):
A. Situační pachatelé - nemají své sexuální zaměření orientováno na děti a do interakce s nimi se dostávají z řady příčin
  1. Retardovaní - nižší sebevědomí, děti jsou svojí dostupností pouze náhradním objektem, ataku sexuální agrese předchází závažná stresová situace
  2. Morálně narušení - pouze využívají příležitosti a bezbrannosti dětí, bez zábran se dopouští různých kriminálních aktivit
  3. Sexuálně nevyzrálí - jejich sexuální pud není jednoznačně diferencován, děti jako objekt jsou jen experimentem
  4. Inadekvátní - pedofilní jednání je příznakem duševní choroby
B. Preferenční pedofilové - jsou jedinci, kteří jsou k dětem přitahováni svým abnormálně strukturovaným sexuálním pudem
  1. Svádiví - k dětem se chovají stejně jako k dospělým sexuálním partnerům, většinou mívají množství vztahů s různými dětmi, někdy se hovoří o tzv. dětském sexuálním kroužku
  2. Introvertovaní - protože nedovedou s dětmi komunikovat, vybírají si menší děti, jsou typickými pedofily obcházejícími dětská hřiště, mohou se před dětmi obnažovat, telefonovat dětem a hovořit oplzle
  3. Sadističtí - tito jedinci se sexuálně vzruší jen tehdy, když své dětské oběti fyzicky a psychicky týrají, jedná se o vzácnou sexuální deviaci
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3073
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1819 x
Oceněn: 6465 x

E.Vaníčková: Sexuální násilí na dětech

Příspěvekod Plyšáček » 6.5.2016 14:51:06

Formy sexuálního zneužívání


  • mezi bezdotykové SZ dětí patří obscénní telefonické hovory, přinucení dítěte k obnažení a jeho fotografování, přinucení dítěte ke sledování pornografických videoprogramů nebo prohlížení pornočasopisů, setkání s exhibicionistou a také tzv. sexuální obtěžování
  • mezi dotykové formy sexuálního zneužití patří pohlavní styk vaginální, anální, orální, ale také intrafemurální (pozn. P: Chybné označení v knize. Správně má být: interfemorální) pohlavní styk (styk mezi stehna), dotýkání se erotogenních zón dětského těla, pronikání prstem, jazykem nebo předměty do vaginy nebo anusu, laskání prsou a genitálií
  • orální a anální styk volí často ti agresoři, kteří se bojí prozrazení
  • pokud se dítě cítí v důsledku nějakého sexuálního chování nebo chování, které má sexuání podtext, nepříjemně, pak jde o sexuální zneužívání (pozn.P.: Pozor, chybné konstatování. Děti se někdy cítí nadmíru spokojeně a přesto se stále jedná o SZ.)
  • podle Mufsonové (1996) může být SZ i to,
    - když dítě někdo potajmu sleduje nebo otevřeně pozoruje při svlékání, oblékání, při koupeli, při používání záchodu nebo při nějaké jiné aktivitě, která se normálně dělá v soukromí
    - když po dítěti někdo chce, aby ho dítě pozorovalo při aktivitách, které se dělají v soukromí
    - když dospělá osoba dítě lechtá, laská, objímá nebo si s ním hraje způsobem, který je dítěti nepříjemný
    - když muž nepřeruší hru resp. jakoukoliv činnost s dítětem, když se u něho dostaví erekce
    - když dospělá osoba používá obscénní, oplzlé výrazy a nutí dítě je opakovat
    - když dospělá osoba dítěti popisuje podrobnosti svého sexuálního života nebo vyzvídá podrobnosti o sexuálním životě jeho rodičů nebo jeho samého
  • problémy s rozpoznáním SZ mají především dospívající - to, co pro ně bylo správné, když byli malými dětmi, už nemusí být správné, jakmile dosáhli puberty
  • velmi závažné formy SZ dětí bývají příčinou jejich předčasného odchodu z domova (na střední školu ap.)
  • dítě, které se stalo v dětství obětí sexuálního násilí, se snáze stane opakovanou obětí sexuální agrese v době dospívání nebo v mladé dospělosti
  • paradoxně se stává, že některé děti na útěku se dostávají do ještě těžších podmínek, než ze kterých utíkají
  • jediná možná cesta prevence SZ dětí je správná sexuální výchova dětí - osvojení si vhodných sociálních dovedností, které by dětem umožnily správné rozhodnutí a odmítnutí sexuální aktivity
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3073
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1819 x
Oceněn: 6465 x

E.Vaníčková: Sexuální násilí na dětech

Příspěvekod Plyšáček » 13.5.2016 20:31:03

Klima rodiny a společnosti


  • rodina se na SZ dětí může podílet především způsobem výchovy svého dítěte
  • koketní chování už u malých dětí, které se tak snaží vlichotit do přízně dospělého, zvyšuje pravděpodobnost SZ
  • vyšší pravděpodobnost SZ u dětí s nízkým sebevědomím a u dětí závislých na svém okolí
  • v naší kultuře je dítě většinou vedeno k respektu k dospělým, podřizuje se jejich přáním a rozkazům
  • snadno potom podléhá manipulaci ze strany dospělého
  • rizikovým faktorem je i nedostatečnost sexuální výchovy a informovanosti dítěte
  • dítě, které dokáže rozšifrovat nepřiměřené chování dospělého, je méně ohroženo, že takovému chování podlehne
  • nešťastný rodinný život - chladné, odmítavé či jinak neuspokojivé prostředí - dítě snadněji podléhá abusorovi
  • navíc není dítěti věnován dostatečný dohled ("děti s klíčem na krku")
  • dítě žijící ve funkční rodině, které je však chráněno před jakoukoliv negativní zkušeností (hyperprotektivní rodina), není připraveno poradit si v situaci, jež přesahuje jeho dosavadní zkušenost
  • rodina hraje též významnou roli ve zpracování traumatu

Incestní rodina
  • vlastní rodiče dítěte jsou častými pachateli SZ
  • incest patří mezi nejstarší tabu všech známých civilizací
  • rizikový faktor - rozpad původní rodiny dítěte
  • pachatelé SZ často uvádějí, že vyhledávají osamělé matky s malými dětmi
  • vazba matky na nového partnera a strach z nového rozpadu vztahu často vedou až k tomu, že matka se v případě obvinění ze SZ partnerem ze strany dítěte staví spíše za nového partnera než za svoje dítě
  • incestní rodina je většinou fakticky dysfunkční
  • rigidní patriarchální hierarchie, rodina je uzavřena do sebe a s nedůvěrou pohlíží na lidi mimo rodinu
  • typické pro incestní rodinu je zmatení rolí, které je ještě posilováno vyklízením partnerské role matkou ve prospěch dcery
  • otec poskytuje dítěti emocionální kontakt, který mezi matkou a dítětem chybí
  • není respektováno soukromí
  • matky většinou selhávají v ochraně dítěte, odmítají vidět, co se děje, v zájmu zachování chabé rovnováhy rodiny raději dítě obětují
  • pokud dojde k odhalení, jejich hněv se obrací proti zneužívanému dítěti
  • matka nemusí být mlčenlivým spolupachatelem, může být rovněž obětí násilníka (pozn. P.: nebo o tom nemusí vědět)
  • dalšími pachateli bývají sourozenci, strýcové či tety, bratranci, dědečkové a dokonce i babičky

Postoje společnosti
  • názory na SZ dítěte ve společnosti výrazně ovlivňují chování rodičů, učitelů i dalších jedinců, kteří přijdou se zneužitým dítětem do styku
  • jde primárně o to, do jaké míry je sdělení dítěte vnímáno jako věrohodné
  • přetrvávání tlaku na oběť
  • "epidemie" falešných obvinění - větší povědomí o SZ vede k větší citlivosti a zvýšené pozornosti, ale může mít i negativní důsledky
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3073
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1819 x
Oceněn: 6465 x

E.Vaníčková: Sexuální násilí na dětech

Příspěvekod Plyšáček » 26.5.2016 12:58:51

Krizová intervence


  • do duševní krize se dítě i dospělý dostane, setká-li se s překážkou, kterou není schopen vlastními silami zvládnout
  • nezvládnutá krize většinou ústí v dekompenzaci tělesného stavu nebo v duševní poruchu
  • krize má většinou typický průběh: první je fáze šoku, kdy postižený jakoby trauma vytěsňuje, v následujícím období dochází k mobilizaci obranných mechanismů, může být pozorována regrese se sebedestruktivním chováním, požívání drog, alkoholu, sebepoškozování i pokusy o sebevraždu, v průběhu většinou dochází s pomocí okolí ke znovunalezení rovnováhy
  • průběh krize u postiženého dítěte úzce souvisí s rodinným zázemím
  • důležitý je postoj osoby, které se dítě svěřilo
  • neformální pomoc blízkých osob a profesionální krizová intervence
  • bezprostředně po události nebo asi do šesti měsíců se projeví různé stavy úzkosti (pocení, bušení srdce, napjatý výraz v obličeji, neschopnost se soustředit, apatie), strachu (následné vyhýbavé chování), deprese, tělesné příznaky porušení duševní rovnováhy nebo sebevražedné tendence
  • má-li být klient schopen situaci řešit, musí jí porozumět, orientovat se v ní
  • aktuálním cílem je uklidnit klienta, stabilizovat jeho stav
  • terapeut pomáhá v prožívání a v pochopení okolností, které k situaci vedly
  • aby se člověk dokázal vyrovnat s krizovou situací, musí si ji uvědomit, nalézt hlavní problém
  • zásada nedirektivního empatického rozhovoru
  • klientovi se má dostat citové opory
  • vhodné bývá do terapie zahrnout i rodinu
  • terapeut by se měl orientovat v přehledu okolností, které vedly k propuknutí krize
  • měl by sledovat klientovy reakce, kterými se pokouší situaci zvládnout
  • nutné sledovat verbální i nonverbální složku sdělení
  • terapeut by se měl umět vcítit do situace, nepodporovat však klienta v jeho závislosti, pasivitě
  • dítě v krizi očekává výraznou podporu, jen těžko se ztotožňuje s představou, že každý je sám zodpovědný za svůj život
  • terapeut respektuje osobnost a přání dítěte, ale ve své strategii akcentuje potřeby dítěte a jeho věkové zvláštnosti
  • nezbytné podporovat co nejvyšší míru samostatnosti a iniciativy klienta
  • intervence by měla vést k tomu, aby klient rozpoznal, co krizi způsobilo, skutečnost, zda a že je překonána, jak ji příště překonávat
  • pochopení a získání náhledu
  • naprosto nedostatečné poučení dětí a mladistvých v oblasti sexu
  • důraz na vytvoření důvěry
  • nejčastější pocit sexuálně zneužitých dětí je bezmocnost
  • dáme-li dítěti najevo, že se nám může svěřit s hezkými, ale i špatnými zážitky, je to počátek společné cesty
  • dítě potřebuje ujištění, že mu pomůžeme
  • pracovník by neměl dítěti slibovat, že sdělené tajemství uchová
  • velká tíha zodpovědnosti, jedná-li se o trestný čin, který je nutné ohlásit
  • zabránit manipulaci dítěte do očekávané sociální role, postoje či odpovědi
  • dlouhé období navazování důvěry, než dítě formuluje přesně problém
  • není správné dítě "navádět" na možné závěry, řešení situace
  • u větších dětí se zmíníme o možnosti nátlaku z jeho okolí, nicméně ho ujistíme podporou
  • důvěra, pochopení a respektování jsou základem krizové intervence
  • dítěti musíme k jeho sdělení poskytnout čas
  • dítě svůj vnitřní čas volí podle vztahu a stupně důvěry k terapeutovi
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3073
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1819 x
Oceněn: 6465 x

E.Vaníčková: Sexuální násilí na dětech

Příspěvekod Plyšáček » 10.6.2016 9:49:14

Diagnostika


Faktory, které působí u SZ:
  • věk dítěte v době zneužití
  • opakované zneužití
  • závažnost
  • vztah k pachateli

Podle McFarlana (1986) je rozhodující:
  • úroveň následné poskytnuté terapie
  • emocionální reakce rodiny dítěte na zneužití
  • tíha pocitu viny u dítěte
  • pohlaví oběti
  • délka
  • reakce rodičů

  • děti s internalizovaným chováním mají sklon se izolovat, nekomunikují s ostatními, jsou úzkostné, negativně vidí samy sebe
  • identifikují se s rolí oběti, často se stávají obětí jiných, přijímají roli týrané, zneužívané, podřizující se osoby
  • somatické obtíže, poruchy příjmu potravy, drogová závislost, sebepoškozování, suicidální tendence
  • externalizující chování - spíše u chlapců
  • chování nepřátelské, agresivní, destruktivní, provokativní, násilnické, negativistické k druhým
  • tito chlapci často mučí nebo zabíjejí zvířata
  • projevuje se sexualizované chování
  • identifikují se spíše s násilnickou rolí, dopouštějí se násilí na druhých

Způsoby vyrovnání se s traumatem


  • obranné mechanismy - styly jednání, způsoby, jakými se člověk proti krizi brání
  • jejich cílem je přispět k obnově předchozí úrovně psychické rovnováhy
  • převážně nevědomé probíhající procesy

  • regrese - návrat na dřívější způsob jednání
  • vytěsnění - odsun nežádoucích myšlenkových obsahů do nevědomí
  • reaktivní bloky - např. přehnaná čistota, izolace
  • projekce - své vlastní chyby vidí v tom druhém
  • obrácení se proti sobě - často u potlačované agresivity
  • popření - naprosté odmítnutí vlastních špatných pohnutek
  • identifikace s agresorem - nápodoba jeho jednání
  • únik do fantazie - únik do vlastního světa
  • hypochondrie - nevědomé uspokojení, jehož se dosahuje přivoláním péče
  • přehnané reakce - přímý převod cítění do jednání
  • fobie - vlastní úzkost přesune jedinec na objektivně málo významné situace
  • suprese - negativní emoce odložena, aniž by došlo k jejímu popření ("dnes se tím nebudu zabývat")
  • anticipace - realistické očekávání a plánování budoucnosti, včetně možných problémů a ztrát
  • altruismus - přepracování vlastních bolestných zkušeností do pomoci druhým
  • sublimace - napětí ústí do kreativity

Diagnostický postup


  • podrobná zdravotní a sociální anamnéza, objektivní vyšetření
  • strangulační rýhy na krku, hematomy na pažích či jiných částech těla, oděrky na zápěstí a kotnících (od svazování)
  • vyšetření genitálu a konečníku
  • možné poranění zevního genitálu, výtok
  • zarudnutí, trhlinky, pigmentace, otok, rozšířené žíly, přítomnost infekcí v anogenitální oblasti
  • laboratorní vyšetření na pohlavně přenosné choroby
  • může být obtížné odlišit poranění způsobené dítětem samým např. při masturbaci, úrazem, podráždění poševního vchodu způsobené zánětem atd.
  • posouzení speciální věrohodnosti výpovědi
  • možnost použití jednosměrného zrcadla
  • optimálně by vyšetření mělo probíhat za přítomnosti jediného odborníka
  • znalost vývojové psychologie, schopnost zadávat nenávodné otázky
  • videozáznam
  • anatomické panenky - dítě si manipulací s panenkami "odžijí" traumatický zážitek
  • při stanovování diagnózy mají děti možnost ukázat na panenkách, co se stalo
  • vždy je třeba přihlédnout k aktuálnímu psychickému stavu dítěte
  • oběti někdy pomůže sejmutí odpovědnosti
  • vázne-li komunikace, je možné použít práce v 3. osobě - klademe otázky: Co se stalo tomu dítěti...
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3073
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1819 x
Oceněn: 6465 x

E.Vaníčková: Sexuální násilí na dětech

Příspěvekod Plyšáček » 21.6.2016 10:59:40

Syndrom dětského přizpůsobení sexuálnímu zneužití


  • dítě jako oběť sexuálního násilí je sekundárně traumatizováno v průběhu krize, kterou prochází
  • popření je nejběžnější forma vyrovnání se se stresem, nicméně je to projev bezmocnosti
  • 5 kategorií syndromu: utajování, bezmocnost, svedení a přizpůsobení se, opožděné odhalení, odvolání svého tvrzení
  • utajování
  • dáno závislostí dítěte na dospělé osobě, která ho zneužije a přiměje dítě společnou zkušenost prožívat jako společné tajemství, jehož vyzrazení by ohrozilo buď dítě, druhého rodiče nebo sourozence apod.
  • k utajování je dítě přinuceno vyhrožováním, citovým vydíráním a zastrašováním
  • vyzrazení se tak stává zdrojem strachu
  • spojeno s pocitem špatnosti
  • strach z toho, že mu nikdo neuvěří, že vina bude přičtena jemu a že někomu v rodině ublíží
  • bezmocnost
  • dána ambivalentním vztahem dítěte k sexuálnímu agresorovi
  • dítě se nebrání tak, jak by dospělí očekávali
  • jeho selhání je dáno autoritou dospělého a skutečností, že se domnívá, že někdo, kdo je má rád, by mu přece nikdy nemohl ublížit, udělat něco špatného
  • svedení a přizpůsobení se
  • tehdy, jestliže se dítě ihned nesvěřilo a nevyhledalo ochrannou intervenci
  • znamená jedinou zdravou alternativu, jak situaci přijmout, vyrovnat se s ní a přežít
  • pro sexuálního agresora, který je oběti známý a je s ní v každodenním kontaktu, je obtížné se sexuální aktivitou přestat pro sladkou příchuť zakázaného ovoce, snadnou proveditelnost a dostupnost
  • normální dítě se naučí přežít, přizpůsobí se jak požadavkům, tak i vědomí, že ten, koho má rádo a předpokládá jeho lásku k sobě, ho zradil
  • nedokáže si představit rodiče jako toho špatného, proto přičítá vinu sobě
  • domnívá se, že bude-li hodné, získá zpět jeho lásku
  • po splnění příkazů dítě odměněno - privilegia, služby a materiální výhody
  • mezi mechanismy přizpůsobení patří domácí mučednictví, rozštěpení reality, alterované vědomí, hysterický fenomén, delikvence, sociální patologie, vztek, agrese, automutilace (sebepoškozování), zneužívání drog
  • opožděné, nepřesvědčivé a konfliktní odhalení
  • často vyvoláno rodinným konfliktem nebo selháním přizpůsobovacích mechanismů v pubertě a adolescenci oběti
  • dítě uniká do part - žárlivost sexuálního agresora
  • dospělí nevěří, nechápou, proč se dítě nesvěřilo hned po zneužití
  • riziko dalšího ponížení a potrestání dítěte
  • odvolání výpovědi
  • dítě pod tlakem vývoje událostí, které eskalují po jeho odhalení, pravděpodobně "přizná", že si historku vymyslelo
  • dítě tak pozná, že strach z prozrazení byl opodstatněný: rodina je rozbita, agresorovi hrozí vězení, matka dítě odsuzuje, napadá či citově vydírá, dospělí je označují za lháře, je potupně vyslýcháno, všichni se na ně dívají jako na nějakou raritu, často je předáno do ústavu
  • "špatnou" volbou je říci pravdu a dobrou volbou je v zájmu rodiny obnovit lež
  • pokud se dítěti nedostane speciální podpory a bezprostřední pomoci, své původní tvrzení odvolá
  • tato jednoduchá lež je totiž uvěřitelnější než nejjasnější líčení intrafamiliárního svedení
  • tím zároveň potvrdí očekávání dospělých, že dětem se nedá věřit, a paradoxně tak posílí jejich postoje k dalšímu příběhu sexuálního násilí

Předcházení syndromu přizpůsobení SZ


  • tři základní zásady: poslouchání, respektování, pochopení
  • požadavek na rychlost, pružnost, taktiku a strategii intervenčních zásahů a opatření
  • "utajování" důvěrně sdělených informací dítětem před druhými lidmi
  • získání podpory rodiny pro oporu dítěte
  • etický kompromis (dítě v rodině nebo ústavu, kriminalizace agresorova chování nebo psychoterapie agresora)
  • syndrom přizpůsobení nemůžeme identifikovat u obětí jednorázového ataku sexuálního násilí, kdy většinou bývá agresorem cizí osoba
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3073
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1819 x
Oceněn: 6465 x

E.Vaníčková: Sexuální násilí na dětech

Příspěvekod Plyšáček » 20.7.2016 10:14:30

Posttraumatická stresová porucha


  • reakce na závažný stres a poruchy přizpůsobení
  • vzniká jako zpožděná nebo protrahovaná odezva na stresovou událost neobvykle hrozivého nebo katastrofického rázu
  • mnohé sexuálně zneužité děti s neodžitým traumatem mají příznaky této poruchy
  • záblesky opakovaného oživování traumatu, které se objeví v nečekaných situacích (flashbacky), noční můry, sny o prožitém traumatu, potíže s usínáním, nespavost,...
  • může se objevit stálý pocit necitlivosti a emočního otupění, sluchové halucinace, zvýšená citlivost na nepatrné podněty, zvýšená dráždivost, subjektivní tělesné vjemy, psychogenní amnézie, ztráta zájmu o cokoliv, nereagování na okolí, špatná koncentrace, vyhýbání se činnostem a situacím, které postiženému připomínají trauma
  • často se přidružuje úzkost a deprese, časté jsou sebevražedné myšlenky
  • příznaky se projevují po určitém období latence od několika týdnů až po několik měsíců
  • u malé části pacientů může nastat chronický průběh, trvající mnoho let, a přechod k trvalé změně osobnosti

Posttraumatický proces u sexuálně zneužitého dítěte tvoří 4 faktory: traumatická sexualizace, zrada, bezmocnost a stigmatizace
  • traumatická sexualizace
  • nepřiměřený posun sexuálních postojů dítěte
  • vytváří dysfunkční interpersonální vzorce chování, pro něž dominuje skutečnost, že se dítě učí používat sexuální chování jako strategii, kterou lze manipulovat druhými a docilovat tak svého prospěchu
  • pokud se jednalo o brutální sexuální agresi, může naopak přetrvávat strach ze sexu
  • často chybně chápou svoji sexualitu
  • v dospělosti - nutkavé sexuální chování, předčasné zralé sexuální aktivity, agresivní sexuální aktivity, promiskuita, prostituce, sexuální dysfunkce, vyhýbavé reakce k sexuálním aktivitám až fobie ze sexu
  • zrada
  • u všech dětí, které byly sexuálně zneužity osobou blízkou, známou, na které byly existenčně a emocionálně závislé
  • v dospělosti dokáží tito jedinci manipulovat s ostatními lidmi, zvláště s těmi, které milují, až s krutou bezohledností, lží a přetvářkou
  • absolutní ztráta důvěry, nedostatečná opora v rodině, smutek, rozčarování, hněv, závislé chování s nižší schopností ubránit se dalšímu zneužívání
  • bezmocnost
  • únikem bývají různé fobie, deprese, poruchy příjmu potravy, útěky, zneužívání alkoholu a drog, disociativní poruchy, záškoláctví, šikanování, problémy ve vztazích
  • stigmatizace
  • dítě sexuálně zneužívané se cítí špatně, obává se, že to na něm každý pozná, stydí se za to, protože si navíc přičítá vinu za toto chování
  • také vycítí nebo slyší, jak se podobné chování společností odsuzuje
  • obtíže se sebehodnocením, obtíže ve vztazích k druhým lidem, s navazováním kontaktů, s uplatněním,...

Klinický popis příznaků u sexuálně zneužívaných dětí (v pořadí četnosti jejich výskytu):
  1. disociativní odpověď dětského organismu, uzdravující proces (amnézie, vytěsnění, disociativní projevy)
  2. flashbacky
  3. poruchy spánku
  4. iracionální pocity viny
  5. sebepoškozující jednání
  6. poruchy příjmu potravy
  7. sexuální nutkavé chování
  8. sexuální dysfunkce
  9. disociativní porucha identity
  10. beznaděj, zoufalství
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3073
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1819 x
Oceněn: 6465 x

E.Vaníčková: Sexuální násilí na dětech

Příspěvekod Plyšáček » 9.8.2016 10:18:22

Sexuální výchova


  • "Sexualita je mnohostranným jevem ovlivňujícím každý aspekt naší existence a nabývající nové formy v každé etapě životního cyklu člověka." Wilson
  • sexualita má velmi důležitý vliv na utváření a obsah vlastní identity, sebehodnocení, na interpersonální vztahy i vztah k sobě samému
  • zdravý vývoj sexuality ovlivňuje výchova
  • sexualita je intimní součást lidského života a každá rodina se podle své tradice, svého názorového a hodnotového klimatu staví k této oblasti specificky
  • osnovy sexuální výchovy mohou být v rozporu s hodnotovou orientací rodiny
  • otázka, do jaké míry mají rodiče právo ovlivňovat výchovně své dítě tak, jak to považují za nejlepší
  • v našem kulturním prostředí není otevřenost v otázkách sexu běžná, zvláště vůči dětem, a pro učitele to znamená překročit vlastní hluboce zakořeněná tabu
  • tři oblasti v osnovách: biologicko-hygienické poučení, sexuální vztah jako jedna z podob vztahů mezi lidmi, prevence před SZ dítěte
  • nestačí jednorázová informace, je vhodné se k tématu vracet s ohledem na věk dítěte
  • prvních informací by se dítěti mělo dostat již v předškolním věku
  • paradoxně se nejvíce o tom, co by mělo být zahrnuto do programů prevence SZ, dozvídáme od pachatelů těchto činů
  • je nutné poučit děti o pohlaví a sexu, aby věděly, co určité dotyky znamenají
  • nedostatek informací o sexualitě je při zvídavosti dětí v této oblasti nebezpečný také proto, že toho pachatelé zneužívají, aby se k dětem přiblížili

Nejdůležitější zásady:
  1. Dítě je pánem svého těla.
  2. Znalost identifikace privátních míst těla.
  3. Děti se mohou dotýkat svých privátních míst, ale v soukromí.
  4. Mohou se jich dotýkat také lékaři, zdravotní sestry a rodiče, když jde o zdraví nebo hygienu.
  5. Jiným dospělým (starším) to nelze dovolit, zvláště ne tehdy, když to má být tajemství.
  6. Děti nesmějí být nuceny dotýkat se privátních míst jiných lidí, zvláště ne starších.
  7. Když to dělá někdo, kdo je starší než dítě, není to nikdy vina dítěte.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3073
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1819 x
Oceněn: 6465 x

E.Vaníčková: Sexuální násilí na dětech

Příspěvekod Plyšáček » 17.8.2016 16:08:51

Sexuální obtěžování dětí


  • všechny aktivity, které mohou mít sexuální podtext, jsou dítěti nepříjemné a nelíbí se mu (např. objímání a líbání příbuzných)
  • dítě může být obtěžováno také obscénními výrazy na ulici a v telefonu, přinuceným sledováním pornografie, přinuceným sledováním autostimulace dospělé osoby, ale i sexuálním stykem rodičů při nerespektování soukromí v rodině
  • jestliže se dítě při jakékoliv z těchto situací cítí rozladěno, v nepohodě čili obtěžováno, považujeme to za SZ
  • sexuální obtěžování dětí - předstupeň sexuálního násilí
  • dospělý toužící po sexuální aktivitě s dítětem alibisticky předem vyžaduje souhlas dítěte, resp. činí dítěti jakýkoliv návrh na sexuální aktivity s vidinou finanční odměny
  • sexuální obtěžování mezi vrstevníky - pro oběť spojeno s ponižováním a výsměchem ostatních vrstevníků
  • díky pornografii chuť některých pubescentů experimentovat i v této oblasti - chtějí, aby druzí, zejména "slušné" děti bez erotických zkušeností, činili to, co viděli
  • sexuální obtěžování má místo vždy tam, kde ve vztahu panuje závislost
  • k sexuálnímu obtěžování patří i násilí, které se projevuje např. v jazyce, v sexuálně zabarvených vtipech nebo v reklamách, jež z ženy činí pouze objekt sexuální touhy


Dětská pornografie


  • DP je jakýkoli zvukový nebo obrazový materiál, který používá děti v sexuálně implicitním kontextu
  • pornografická produkce využívající děti je často provozována v ilegalitě, tajně, v ústraní a v ovzduší pokoření
  • děti se často naučily spojovat si sexualitu se silou a násilím a identifikovaly se se svými zneuživateli, ke kterým nakonec prožívaly vztahy citové závislosti
  • dospělí mohou donutit děti, které se nezúčastnily produkce pornografického materiálu, aby se na obrázky dívaly a posléze potlačily své zábrany a nechuť k sexuálním kontaktům
  • nástroj potenciálního zneužití budoucího
  • pedofilové tvoří značnou část trhu, existují však i další konzumenti pornografie s využitím dětí a jejich počet stále roste


Dětská prostituce


  • mnohostranné ohrožení - pocit lidské důstojnosti, identity a sebeúcty dítěte je otřesen a dítě již není schopno nikomu věřit
  • téměř ve všech společnostech, mlčky tolerována, někdy dokonce chráněna na základě spoluviny
  • faktory přispívající k dětské prostituci: chudoba a ekonomická nespravedlnost, konzumní přístup k životu, nízké sociální postavení dívek a žen, vliv bouřlivého rozvoje služebních cest a cestovního ruchu
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3073
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1819 x
Oceněn: 6465 x

Plyšové komentáře ke knize

Příspěvekod Plyšáček » 21.8.2016 11:47:51

Sexuální zneužívání chápáno jako sexuální aktivity dospělých s dětmi pouze pro jejich potěchu.
Zcela chybná definice toho, čím je SZ. V podstatě dává zelenou všem těm, kteří dokáží zneužívat nenásilně a tak, aby v tom i dítě nacházelo potěšení. Rovněž formulace "sexuální aktivity dospělých s dětmi pouze pro jejich potěchu" není jednoznačná. Mají autoři na mysli potěchu pachatele nebo potěchu dětí? Vidím, že se budeme muset zaměřit na skutečně fundovanou definici pojmu SZ.

Každá třetí dospělá žena přiznává osobní zkušenost se SZ. (Vaníčková, 1995)
To bych chtěl vidět, z čeho vycházejí a co vše bylo bráno jako SZ. Zapálení aktivisté v boji proti SZ mnohdy manipulují výsledky různých průzkumů. Styl "amerických vědců". Jsem pro prevenci SZ, ale ne za cenu nevědecké manipulace s daty.

Sexuální obtěžování dětí - všechny aktivity, které mohou mít sexuální podtext, jsou dítěti nepříjemné a nelíbí se mu (např. objímání a líbání příbuzných).
Díky uvedenému příkladu nesmírně překvapivé prohlášení pro řadu strýčků i babiček, ale vlastně souhlasím.

Díky pornografii chuť některých pubescentů experimentovat i v této oblasti - chtějí, aby druzí, zejména "slušné" děti bez erotických zkušeností, činili to, co viděli.
A to autoři v roce 1999 ještě netušili, jak masovým jevem se toto stane s rozšířením AV techniky a internetu s YouTube do každé domácnosti, dokonce do každého mobilu. Dnes se dějí snad v každém sídlišti šílené zvrácenosti.

K sexuálnímu obtěžování patří i násilí, které se projevuje např. v jazyce, v sexuálně zabarvených vtipech nebo v reklamách, jež z ženy činí pouze objekt sexuální touhy.
I v tomto učinila současná společnost výrazný "pokrok". Je mi z toho nanic, a to nejsem panic.

Pedofilové tvoří značnou část trhu s DP, existují však i další konzumenti pornografie s využitím dětí a jejich počet stále roste.
A na ty nepedofilní konzumenty bych si posvítil v prvé řadě! Pedofil v tom může hledat relativně "neškodné" vybití a "vhodnou" náhražku. Ale co mají co "normálové" konzumovat takové "delikatesy"?! Vždyť to u nich může jen podnítit pro ně nepřirozené perverzity nebo aktivovat skryté pedofilní sklony (neuvědomované nebo uvědomované za normálních okolností třeba jen v minimální míře).


Vyloženě se mi líbí, jakým způsobem mají v knize rozpracovány kapitoly Krizová intervence, Diagnostika, Syndrom dětského přizpůsobení sexuálnímu zneužití a Posttraumatická stresová porucha.
Uživatelský avatar
Asce
Administrátor
Příspěvky: 720
Registrován: 16.12.2015 18:13:48
Pohlaví: muž
Povolání: IT služby
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 13
Děkoval: 2472 x
Oceněn: 2250 x

Re: Plyšové komentáře ke knize

Příspěvekod Asce » 21.8.2016 15:27:03

Uvedenou knihu, resp. Plyšáčkovy citace, jsem často pročítal jen s velkým sebezapřením. Domnívám se, že autorka se skutečně poctivě, a tak, aby bylo její dílo prospěšné, snažila danou problematiku zvládnout. V mnoha bodech se jí to však nepodařilo. To snad není ani kritika, spíš potvrzení toho, že "normálně" orientovaný člověk prostě nedokáže plně pochopit toto složité téma a jeho nesčetné variace. Jedna věc je, pokud bychom hovořili o zákonech, ale jiná věc je, pokud hovoříme o pocitech. A do těch se paní Vaníčková, jinak při vší úctě k ní, neumí vžít - a tudíž vyvodit vždy ty správné závěry.

Některé takové případy cituje Plyšáček ve svém komentáři. Bohužel, musím ale nesouhlasit - v některých bodech, i s ním. Již to tu bylo řečeno vícekrát.

Líbání mezi příbuznými, které děti zrovna nevítají, není pochopitelně žádné zneužívání ani jeho předstupeň ani nic jiného sexuálně podbarveného. Jde o aplikaci běžné společenské normy. Pokud se toto děti správně naučí, tedy používat standardní sociální vzorce chování, budou mít o to lehčí život v budoucnu. Ono není vždy úžasným nápadem za všech okolností plavat proti proudu. Pochopitelně nic se nemá hrotit na žádnou stranu. Proto v situaci, kdy ten tetičkovský polibek dítě není schopno dát, tak na něm nikdo rozumný trvat nebude. Ale ať tak či tak, o zneužívání či jiný sexuálně motivovaný "delikt" nejde v žádném případě.

Také Plyšáčkův výklad toho, kdo by se případně mohl či nemohl dívat na DP, se zcela míjí s mým chápáním světa. Prostě buď je ta věc dospělým lidem ze zákona povolena a nebo není - a jestli se pak dívá Pavel nebo Havel, je jen jejich věc...

Na druhou stranu bych chtěl zdůraznit, že byť jsem vyslovil jistou kritiku a dokonce napsal, že kniha se mi četla obtížně, přesto si jí cením. Jsou v ní shrnuty poznatky a názory, se kterými sice ne vždy beze zbytku souzním, ale aspoň mám souznít či nesouznít s čím. Bez této a podobných prací bych měl pouze v hlavě pár neutříděných osobních názorů… Autorce tedy děkuji za dílo, ale i neméně pak Plyšáčkovi za zpřístupnění autorčiných znalostí, názorů a myšlenek.

Zpět na “ZNEUŽÍVÁNÍ”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 hostů