Memoáry mladého Flashouna

Osobní sdílení od členů, detailní popisy jejich životních osudů, vyprávění zajímavých příběhů, případně kazuistiky a příběhy z druhé ruky - příběhy zneužitých, životopisy slavných pedofilů ap.
Uživatelský avatar
Flashoun
Uživatel
Příspěvky: 11
Registrován: 23.7.2016 16:15:15
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 11
Děkoval: 41 x
Oceněn: 44 x

Memoáry mladého Flashouna

Příspěvekod Flashoun » 27.8.2016 13:59:16

VLÁKNO MAPUJÍCÍ ŽIVOT FLASHOUNA

Budete-li chtít reagovat na některý z Flashounových příběhů, učiňte tak prosím ve speciálním vláknu
Diskuse k Memoárům mladého Flashouna.


Upozornění pro čtenáře: 1) Tyto memoáry nejsou psány ve správné časové posloupnosti, takže se může stát, že nejprve bude příběh ze srpna 2016 a poté z července 2015. Je to pro mě vlastně takové zlehčení, abych se nemusel moc hrabat v paměti a mohl psát to, na co si vzpomenu jako první.
2) Možná na někoho tyto příběhy působí, jako že jsem si je právě vymyslel (nebylo by to poprvé, proto tohle upozornění). Nejspíše to bude tím stylem, kterým píši, lépe to vysvětlit nedokážu…


A zase mi to strašně dlouho trvalo, ale nakonec – díky bohu – jsem se k tomu dokopal…

Výjezd do Hradiště



To jsem měl jednou takový „super” nápad, že bychom zkusili Exit game v Uherském Hradišti s tím, že by s námi mohla jet kolegyně mojí matky plus její dvě dcery (8 a 16 let) – přece jen proč jít ve dvou, když je to až pro pět lidí, že? (Možná v tom, že jsem navrhl zrovna kolegyni, vidíte záměr… ;) ) Abych se přiznal, tak jsem byl celkem překvapený, že tento můj nápad prošel „schvalovací komisí”, tvořenou výše zmíněnými plnoletými osobami. To se jen tak nestává…

V den „výjezdu” jsem se po nastoupení do autobusu již po několikáté mohl přesvědčit, že pedo-aura opravdu funguje… Kája mě objala tak pevně, že ze mne málem vymáčkla všechny orgány, a skoro po celý den se ode mě neodtrhla. Musel to být celkem super pohled pro ostatní cestující, tedy hlavně ten můj výraz ve tváři. Když tak zpětně přemýšlím, tak to objetí možná nebylo tak silné kvůli pedo–auře, ale proto, že jsme se zase víc jak měsíc neviděli, což je pro děti nejspíše celkem dlouhá doba. Také je možné, že se jí podařilo pochopit, že pro mě není jenom super kamarádka, ale i něco víc ;) .

Po příjezdu na místo určení, nalezení budovy Malé scény Slováckého divadla, vystoupání do – jestli si správně pamatuji – pátého patra a dostání se ze zamčené místnosti, kde se nestalo nic zajímavého pro napsání, jsme se vydali do Uherskohradišťské nemocnice, neboť matka si na stejný den domluvila pohovor na personálním. Jediné štěstí, že u této budovy byly lavičky hezky ve stínu - přece jen sedět ve třiceti stupních na slunci, navíc v poledne, není zrovna moc příjemné. Samozřejmě, že si Kája sedla vedle mne, což již po těch necelých dvou letech asi nikoho nepřekvapuje. A hned chtěla, ať jí vymýšlím nějaké hádanky, což je u ní také celkem evergreen. Jenom se divím, že jí to se mnou ještě baví, protože já jsem na tohle naprosto blbej, ale když už něco vymyslím, tak to má občas problém uhádnout i někdo starší :D . Já asi musel být v tu chvíli v jiném světě, neboť mi přišlo, že se máti vrátila během pěti minut, přitom to bylo minut pětačtyřicet.

Cestou zpátky jsme se ještě zastavili na oběd... a směr autobusák.
V autobuse jsem si vzpomněl, že jsem Karolíně při cestě k nemocnici vlastně slíbil, že budeme sedět spolu (což při cestě tam moc nešlo, protože by si musela buď její matka, nebo ségra přesednout). Málem jsem toho slibu litoval, neboť na mne většinu cesty pálilo slunce. V předchozí větě je velmi důležité slovo málem → To si mě opravdu tak oblíbila, že místo, aby seděla v pohodlí vedle mé maličkosti, mi po pár minutách chtěla sednout na klín? Ehm, a samozřejmě zase nechyběly hádanky… Bohužel mne za okamžik čekala ne zrovna příjemná skutečnost, a sice loučení… Také celkem vtipný okamžik, kdy jsem se musel dostat přes Káju do uličky (z toho mi plyne poučení, nikdy si nesedej k oknu). Teď ještě do obchodu a rovnou domů a začít psát, dokud to mám čerstvě v paměti.
Uživatelský avatar
Flashoun
Uživatel
Příspěvky: 11
Registrován: 23.7.2016 16:15:15
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 11
Děkoval: 41 x
Oceněn: 44 x

Memoáry mladého Flashouna

Příspěvekod Flashoun » 3.9.2016 16:54:18

Zdravím. Ještě než začnu, musím konstatovat, že prokrastinace je holt s… No, zbytek slova sem asi moc nepatří. Ale teď k tomu hlavnímu.

Dovolená u vody


Příjezd a první večer a noc



Byla horká červencová neděle a já se už nemohl dočkat sedmé hodiny večerní (i když by se tato doba mohla ještě považovat za odpoledne). Tou dobou, dle domluvy, jsme měli být vyzvednuti před naším panelákem a odvezeni k chatě stojící na pravém břehu řeky Moravy. Nakonec, k mé nelibosti, se náš odvoz o půl hodinky zpozdil, neboť dotyčná přece nemohla své kufry jen tak „hodit“ za dveře, ale musela je vybalovat :D . Když se odvoz konečně dostavil, já vyšel s první várkou zavazadel a uslyšel jsem mně již známý hlas, bylo mi jasné, co bylo myšleno tím, že mi matka řekla „Už jedou“. Tak nějak jsem čekal, že náš odvoz (teď již mohu prozradit, že je to znovu kolegyně) Karolínu nechá na chatě s její ségrou, které, jak jsem již psal v minulém příspěvku, je šestnáct, takže by mohla být schopná mladší sestru pohlídat. To, že se tak nestalo, bylo pro mne velmi příjemné překvapení, které mi alespoň trochu zpříjemnilo cestu autem s „naříkajícím“ psem. – Ten náš blázen (pes) jízdu v jakémkoliv dopravním prostředku doslova nenávidí a dává to hlasitě najevo.


Těsně před příjezdem se Kája se mnou vsadila, že pokud bude u dveří dřív, tak „obětuji” prvních patnáct minut po příjezdu a půjdeme si zahrát badminton. Tedy přesněji řečeno něco, co se badmintonu vzdáleně podobá – bez sítě a bez pravidel. Vlastně jedno pravidlo bylo: udržet míček (vážně se tomu říká míček?) co nejdéle ve vzduchu. Na sázku jsem kývl, i když jsem věděl, že ji mám předem prohranou, neboť já seděl na místě spolujezdce a Kája za místem pro řidiče, takže já jsem musel auto obejít, kdežto ona to měla přímo. Ale co si budeme nalhávat, já se ani nesnažil se ke dveřím dostat dřív, spíše naopak - má rychlost pohybu připomínala lenochoda. Přece jen jsem se mohl vyhnout vybalování našich zavazadel, což jsem se vyhnul - tedy alespoň jsem si to myslel. Možná bych ještě mohl vzpomenout, že krom toho, že se chata nachází na břehu řeky Moravy, tak je to stále úsek Baťova kanálu, což znamená celkem časté proplouvání lodí. K důvodu onoho vzpomenutí se snad dostaneme v průběhu několika dalších dní.


Ten večer se toho zase tolik nestalo. Za zmínku stojí snad jen to, že Káju o půl desáté (!!) napadlo ještě jednou jít hrát badminton – a já blázen jí na to kývnul. Bohužel (nebo bohudík?) naši hru přerušilo mocné spojení: tma jak v pytli a strom, přesněji koruna stromu ;) . Alespoň jsem s Kájou měl na další den jasný plán - najít onu herní pomůcku. Když už jsme se přemístili do budovy ke spánku, čekalo mě nepříjemné překvapení… Víte, jak jsem si myslel, že jsem se vyhnul vybalování? Tak tomu jsem se nevyhnul. Nějak jsem v té době zapomněl, že má matka patří k typu lidí, co kufry hodí za dveře a jdou relaxovat, takže na můj vysněný spánek přišlo až po vybalení několika nejdůležitějších věcí.

To be continued… :)
Uživatelský avatar
Flashoun
Uživatel
Příspěvky: 11
Registrován: 23.7.2016 16:15:15
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 11
Děkoval: 41 x
Oceněn: 44 x

Memoáry mladého Flashouna

Příspěvekod Flashoun » 17.9.2016 18:14:51

Zdravím, přináším další den naší dovolené. Vím, tentokrát byla opravdu hodně dlouhá časová mezera, ale bohužel zatím kvůli škole moc nestíhám. Každopádně doufám, že se Vám bude následující text líbit.

Den druhý


Pes – „nejlepší” budíček člověka. Tedy alespoň tohle jsem si říkal, když mne pes už o půl osmé probudil. Tím jsem měl takřka po celé dopoledne „okno”, kdy jsem mohl jen relaxovat - tedy až poté, co jsem sehnal onen badmintonový míček ze stromu. Ona totiž Karolína dokáže spát klidně až do oběda. Během této volné doby jsem si vyslechl plán pro tento den. Ten zněl celkem dobře: minigolf na Pahrbku, a jinak volný den. Poté, co se Kája konečně probudila a dojedl se oběd – řízek s chlebem, který byl ještě z domu (přece jen jsme pořád Češi), jsme se vydali směr Pahrbek. Cesta měla být, dle „velmi přesných” výpočtů serveru mapy.cz, na 40 minut a celkem překvapivě to opravdu bylo asi těch 40 minut, tleskám.

Když jsme přišli na místo určení a mimo jiné se i na místě zorientovali, šli jsme tedy na ten již zmiňovaný minigolf. Už na první jamce se zjistilo, že to bude asi na dlouho, neboť nikdo z nás se nedokázal vlézt do šesti úderů. Nakonec se nám asi po hodině hry povedlo dostat k poslední jamce, kdy už ale bylo o vítězi rozhodnuto. Tím se stala kolegyně, druhá byla Kateřina, poté následovala má matka. Nevím proč, ale o mém umístění asi bylo rozhodnuto dřív, než jsme začali – s Karolínou jsem měl shodný počet úderů - že by osud? :D Při cestě zpět jsme se domluvili, že si dáme kroket (s „menšími” úpravami v pravidlech, viz níže).

Po návratu na chatu jsme byli přivítání hlasitým štěkotem. A zatímco ostatní odpočívali, já byl společně s Kájou vyslán, abychom připravili hrací plochu pro kroket. Zde přichází změny v pravidlech: branky rozmisťujeme náhodně s tím, že vítězem se stává ten, kdo celou dráhu jako první projede, obtočí se kolem kolíku a vrátí se zpátky (samozřejmě zase skrz branky). Díky náhodnému rozmisťování branek a členitému terénu se stává celkem často, že se někdo dostane do situace, kdy se ne a ne dostat z jednoho místa, protože se mu nedaří projet přes nějakou terénní překážku, a tak se z toho stává dost zajímavá zábava. Jakmile byla hrací plocha připravena, začali jsme hrát. A zase jsem se strašně dlouho držel v postupu s Karolínou, tentokrát to ale bylo první a druhé místo. A nejen že jsem jí byl strašně dlouhou dobu v závěsu, já jsem se tam udržel až do konce. Konečné pořadí bylo následovné: na prvním místě Karolína, v závěsu za ní já, třetí místo obsadila matka, čtvrté kolegyně a páté Kateřina.

Ten den nás ještě navštívil jeden z majitelů chaty – vášnivý rybář, který, aby se Karolína moc nenudila (jako by se za celý den někdy nudila :) ), jí vyrobil provizorní prut (větev, vlasec a háček) a navíc, aby to měla komplet, jí dal kelímek plný červů. A vzhledem k tomu, že to je rybářská chata a u žádné takové chaty nesmí chybět uvázaná rybářská pramice, tak se Kája odebrala na pramici a začala lovit ryby. A po pár minutách měla první úlovek – asi deseticentimetrovou rybku. To bylo ještě v době, kdy pán majitel byl stále přítomen, takže jí rybu z háčku sundal. Poté, co okolo sedmé hodiny odešel, zůstala tato práce na mě. Od té chvíle mě Kája přemlouvala, ať jdu za ní na pramici, což jsem zpočátku odmítal, bo přímo nesnáším, když nemám pevnou půdu pod nohama. Po nějaké době přemlouvání jsem se ale dokázal překonat a na pramici vlezl. A aniž bych si to uvědomoval, seděl jsem tam s Kájou až do večeře, která byla asi v devět hodin. Krásný to zbytek dne, tedy až na ty komáry…


Budete-li chtít reagovat na některý z Flashounových příběhů, učiňte tak prosím ve speciálním vláknu
Diskuse k Memoárům mladého Flashouna.
Uživatelský avatar
Flashoun
Uživatel
Příspěvky: 11
Registrován: 23.7.2016 16:15:15
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 11
Děkoval: 41 x
Oceněn: 44 x

Memoáry mladého Flashouna

Příspěvekod Flashoun » 8.10.2016 19:53:25

Den třetí


Den třetí, ten by se dal shrnout do dvou bodů, a sice:
– návštěva dvou kolegyň + nejstarší Karolíniny sestry
– chytání ryb s Karolínou

Takže, jak můžete hádat, nic moc zajímavého pro napsání, proto jsem se tak nějak rozhodl tento den spojit se dnem následujícím… A také jsem zjistil, že pořád psát „kolegyně” je celkem vopruz, takže jsem se rozhodl, počínaje dnem čtvrtým, psát jména (samozřejmě smyšlená ;) )

Den čtvrtý


Tomuto dnu dávám „za vinu”, že jsem se posléze zaregistroval zde na Pedonii.
Ráno proběhlo asi úplně stejně, jako ta dvě předchozí. Jen mi bylo oznámeno, že dorazí Jitčina (kolegyně) kamarádka Dana, kterou si Karolína hodně oblíbila – což jsem poznal již minulý rok, kdy mě Kája po jejím příjezdu začala „zneužívat” jen jako rezervu, pokud Dana zrovna neměla čas – takže trochu té zdravé konkurence :D . Tato obrovská oblíbenost bude způsobena hlavně tím, že Dana to s dětmi opravdu umí, jak jinak by přece mohla učit v praktické ZŠ…

Mám tady ještě popisovat, jak vypadal den, než přijela Dana? Ale tak dobře. Ryby, badminton, kroket, ryby, ryby, badminton, ryby… Ale počkat, něco bylo přece jen navíc. Jistě si pamatujete, že jsem v jednom z předchozích dní zmiňoval ten hustý lodní provoz. Proplouvající loď vytváří vlny – na tom se jistě všichni shodneme, čím rychleji se loď pohybuje, tím jsou vlny silnější – také asi nikdo nebude nic namítat. No, a když se vlny dostanou k přivázané pramici...? Správně, pramice se začne „houpat”. No a Kája zjistila, že je celkem zábava na té pramici stát. Ach jo, jak málo stačí malému dítěti k radosti, že?

Tak, a už se dostáváme do půlky dne. Asi ve dvě hodiny dojela Dana. První hodinu jejího pobytu s námi jsem bral jako takový menší odpočinek a začal jsem přemýšlet o Pedonii. Tak nějak jsem si uvědomil, že se blíží rok, co jsem si „přiznal”, že asi budu mít trochu rozdílnou sexuální preferenci. To byl nejspíše ten moment, kdy jsem si předsevzal, že se sem zaregistruji. Ještě víc mne v tom utvrdila Dana, neboť jsem si vyhlídl moment, kdy Kája někam odběhla, a šel jsem si s ní trošku pokecat. Vlastně se dá říci, že jsem jí během dvou minut převyprávěl všechny důležité události v mém životě (tedy až na ten poslední rok). Poté se již Kája vrátila a já byl požádán, abych se zapojil do jejich zábavy - nemohl jsem odmítnout. Princip jednoduchý – každý měl vymyslet jednu větu, nejlépe takovou, aby se hodila do kontextu, a vznikl z toho takový příběh – ale v jednoduchosti je krása, no ne? Navíc já tomu dal celkem zvláštní zápletku, neboť jsem do příběhu zasazeného do dob princezen a čarodějnic dokázal vecpat, cituji: „Lepidlo z Tesca za dvě padesát”, a přesto to dávalo celkem smysl :D

Co víc jen říct? Snad jen, že než nás vymýšlení příběhu přestalo bavit, tak byl čas večeře.
Uživatelský avatar
Flashoun
Uživatel
Příspěvky: 11
Registrován: 23.7.2016 16:15:15
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 11
Děkoval: 41 x
Oceněn: 44 x

Memoáry mladého Flashouna

Příspěvekod Flashoun » 19.10.2016 19:01:25

Den pátý


Pátý den, neboli čtvrtek, kterému meteorologové přikládali deštivé počasí „na většině území ČR”, začínal opět slunečným ránem…

Jsem to já? Nejsem to já? Kdo vlastně jsem? Nebo spíše CO jsem?… Podobné otázky se mi to ráno honily hlavou a já na ně stále nemohl najít odpověď. Z rozmítání nad mým vlastním životem mne vyrušilo až „plácnutí” badmintonovou raketou po mé hlavě a následné „Jdeš hrát?”, což znělo spíše jako rozkaz, než jako otázka. Ale tak jak bych mohl tak krásnému stvoření, jako je Kája, říct ne? Alespoň jsem mohl přijít na jiné myšlenky.

… pokračoval již ne tak slunečným odpolednem…

Ach ty ryby… Tohle – možná i něco méně slušného – si asi musel říkat majitel chaty (zmíněn ve dni druhém), když se sumec, na kterého prý již rok čeká, objevil právě ve chvíli, kdy si už sbalil vybavení.
Někdy v průběhu odpoledne Dana navrhla, že bychom si mohli zahrát slovní fotbal. Ovšem abychom to neměli tak jednoduché, slova se musela vztahovat k zadanému tématu. To nám vydrželo téměř hodinu. Poté jsem byl společně s Kájou vyslán, abych sehnal nějaké větve, což nebyl moc velký problém, neboť stromů je u chaty celkem dost. Ty jsme potom nanesli na hromadu vedle chaty asi třicet čísel od kraje altánu, tj. mimo jakýkoliv přístřešek. No, vlastně jsem je nanesl já, protože Káju sbírání přestalo do minuty bavit. Mezitím tedy Kája nachystala dráhu na ten náš slavný kroket, na který asi náš pes nevzpomíná v dobrém, neboť dostal holí přímo do čumáku. Kdyby někoho náhodou zajímalo, jak kroket dopadl: První místo obsadila Dana, druhé Kája, třetí Jitka, čtvrté matka, páté Kateřina a na samém chvostu tentokrát „nebohý” Flashoun.

… a končil deštivým večerem.

To se již blížila osmnáctá hodina, když najednou, kde se vzal, tu se vzal, slejvák. Začala operace „Zachraň si své místo na sezení”. Déšť za chvíli přešel, ale zůstaly po něm následky – na větve si, bohužel, nikdo nevzpomněl, takže místo špekáčků opečených nad ohněm jsme byli odsouzeni na elektrický gril. Možná také stojí za zmínku, že s deštěm se kousek od nás prohnala i bouřka, která také zanechala následky – více než hodinu nefungovala elektřina, takže nebýt sýrů, salámů, oliv,… bychom byli ještě navíc o hladu :D . Ten poslední (celý) den končil vážně „úžasně“…

No a proč to již nedorazit, že? Přeci jen to nebudu roztahovat na další týdny ;)

Den šestý


Ten den se již od rána uklízelo, uklízelo a uklízelo… Což se není čemu divit, v uvážení, že jsme museli do 11 hodin chatu vyklidit. Loučení (naštěstí) proběhlo bez slz, čemuž se zase tolik nedivím, protože jsem Karolíně slíbil, že se do konce prázdnin určitě uvidíme. A to jsem jí i splnil, viz Výjezd do Hradiště.

Tohle byl asi nejlepší týden v mém životě…

Zpět na “ŽIVOTNÍ PŘÍBĚHY”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Livrey a 0 hostů