Traumatizace z pedosexuálních aktivit

Témata zaměřená na prevenci sexuálního zneužívání (SZ) dětí, ale i zneužívání a sexuálního násilí obecně, výpisky z knih a brožurek o SZ, hlubší souvislosti a vazby na jiná témata, chybné počiny v osvětě. Kazuistiky zneužitých dětí, nejsou-li součástí pojednání, patří do subfóra Životní příběhy.
Uživatelský avatar
Dejan
Uživatel
Příspěvky: 65
Registrován: 23.8.2016 23:48:59
Pohlaví: muž
Povolání: školstvo
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 9
... až do věku: 13
Děkoval: 193 x
Oceněn: 151 x

Traumatizace z pedosexuálních aktivit

Příspěvekod Dejan » 3.9.2016 13:57:36

Traumatizácia z pedosexuálnych aktivít



Písanie o sexuálnych aktivitách dospelých s deťmi (ďalej: pedosexuálne aktivity) je v našej spoločnosti vždy na hrane. Prinajmenšom na hrane bulváru (naháňanie senzácií), ako aj na hrane schvaľovania či ospravedlňovania zločinov (navyše takých, na ktoré je naša spoločnosť extrémne citlivá). Len sotva pomáha úvodné vyhlásenie, že autor uvedenými príkladmi neospravedlňuje sexuálne zneužívanie. Obzvlášť vtedy, keď sa chystá referovať o praktikách, ktoré sú v iných kultúrach a spoločnostiach považované za normálne, a ako normálne v danej spoločnosti ich aj predstavuje. Takže rituálnu formulku „autor neschvaľuje, len vysvetľuje“ si v tomto článku odpustím. Pokúsim sa totiž obhájiť nasledujúce tvrdenia:
Po prvé, traumatizujúci potenciál pedosexuálnych aktivít nezávisí od týchto aktivít samotných, ale od nastavenia spoločnosti, v ktorej sa odohrávajú. Nedá sa teda automaticky stotožniť pedosexuálne aktivity so sexuálnym zneužívaním detí, ako to robí momentálna právna úprava odvolávajúca sa na morálne normy.
Po druhé, z toho, čo píšem, ale naozaj nevyplýva, že stačí, aby vzniklo niečo ako „kolónia voľnej lásky“, v ktorej by mohli byť pedosexuálne aktivity zbavené traumatizujúceho potenciálu. Toto posledné tvrdenie nie je politicko-korektný gól do vlastnej brány, ale logický dôsledok argumentov, ktoré predkladám.

Pedosexuálne aktivity nemusia byť zákonite traumatizujúce


Na tomto mieste nebudem hovoriť o pedosexuálnych aktivitách, ktoré sú spojené s použitím násilia. V histórii aj v rôznych súčasných kultúrach je totiž dosť príkladov spoločensky akceptovaných alebo dokonca oceňovaných pedosexuálnych aktivít, ktoré nie sú spojené s násilím či zraňovaním. Nepatrí k nim teda napríklad vaginálny sex s predpubertálnymi dievčatami vydatými za dospelých mužov.
Z pojednania vylučujem aj prax detských sobášov ako takú. Dôvod je jednoduchý; sobáš v tradičnej spoločnosti sa dá považovať za akt inštitucionálneho násilia, keď sa „láme“ vôľa dievčaťa napriek jeho odporu. Sobáš v tradičnej agrárnej spoločnosti bol predovšetkým zmluvou zakladajúcou alianciu medzi rodinami. Ďalším dôležitým dôvodom bola ochrana rodinnej cti, ktorej súčasťou bolo aj panenstvo nevydatých dcér. V roľníckych spoločnostiach bol často spoločenský tlak (miestami kodifikovaný aj v právnych normách) na to, aby sa dievčatá vydávali čo najskôr (v antickom Grécku približne od 12 rokov, ale až po menarché; porov. Demand, 1994, s. 102-104). Takáto prax bola rozšírená aj v stredovekej Európe, u židovskej populácie v Palestíne a v iných spoločnostiach. Už od staroveku sa však ozývali učenci, ktorí kritizovali skoré tehotenstvá a poukazovali na to, že čím bližšie k menarché nastane tehotenstvo, tým väčšie riziko pre zdravie a život matky aj dieťaťa spôsobuje. Hesiodos odporúčal najmenej 5 rokov po menarché, Platón požadoval minimálny vek nevesty 17 až 20 rokov a pod. Navyše, už antické pramene dokumentujú, že skoré sobáše boli spojené so strachom a obavami na strane dievčaťa, Nancy Demandová (1994, s. 103) zmieňuje, že strach a obavy, ktoré prejavovala detská nevesta, boli dokonca oceňované mužmi, za ktorých ich vydávali.
V mnohých spoločnostiach na svete aj v súčasnosti deti spávajú v jednej miestnosti s dospelými, takže bežne pozorujú ich sexuálne aktivity. Okrem toho sa však v mnohých kultúrach všetci členovia domácnosti bežne dotýkajú detí, hladkajú ich a sexuálne láskajú (Ford a Beach, 1951, spomínajú napríklad Hopiov, Sirionóov, Kazakov, Alorčanov, ale aj európske spoločnosti do neskorého stredoveku). V západnej spoločnosti rodičia alebo opatrovateľky do pomerne nedávnych čias upokojovali malé deti pomocou masturbácie (Haeberle, 1978).
Často sa diskutuje o tom, že negatívne dôsledky pedosexuálnych aktivít sú v podstatnej miere vyvolané následnou reakciou spoločnosti (Bernard, 1981; Constantine, 1981; Sandfort, 1984). Ukazujú sa skôr opačné trendy. Ford a Beach (1951) dokumentujú, že rané sexuálne zážitky koreluju s vyššou sexuálnou a medziľudskou spokojnosťou v dospelosti. Prescott (1975) ukazuje, že potláčanie detskej sexuality sa spája s vyšším výskytom sociálneho násilia v dospelosti. Navyše mnohí pacienti trpiaci sexuálnymi problémami odhaľujú, že v detstve im vychovávatelia bránili získať prirodzený sexuálny imprinting vyskytujúci sa u zvierat a u ľudí žijúcich v „primitívnych“ spoločnostiach (Harlow & Harlow, 1962). Nie je ani jednoznačne preukázané, že by rané vystavenie detským sexuálnym skúsenostiam nevyhnutne viedlo k dlhodobým škodlivým efektom. Poukazuje na to napr. Kilpatrick (1987), ktorý preskúmal 34 výskumných štúdií na túto tému. To neznamená, že medzigeneračné sexuálne aktivity nemôžu dieťa poškodzovať. Zdá sa však, že tieto skúsenosti môžu siahať od negatívnych cez neutrálnych až po pozitívne. Záleží skôr na celkovom nastavení spoločnosti a na praktikách voči osobám zapojeným do pedosexuálnych aktivít.

Subkultúra nie je riešenie


Momentálne nastavenie západnej spoločnosti interpretuje pedosexuálne aktivity ako obzvlášť odporné, morálne často horšie ako vraždu. Toto nastavenie má svoje základy v tom, ako je v moderných západných spoločnostiach chápaná sexualita na jednej a detstvo na druhej strane. Spoločenské chápanie sexuality, detstva a čohokoľvek iného má svoj historický vývoj a je v zásade arbitrárne – nejde o nejakú „pravdu ako takú“. Je takmer isté, že sa v budúcnosti nejakým spôsobom zmení, spolu s tým, ako sa mení celá spoločnosť. To, akým smerom sa zmení, sa však nedá predvídať. História ukazuje, že nie je ani možné dosiahnuť cielenú zmenu pomocou vytvárania subkultúr, akýchsi „kolónií voľnej lásky“. Tie totiž už zo samotnej definície predstavujú cielenú negáciu (vybraných) pravidiel dominantnej spoločnosti. Aby však takáto negácia bola možná, musí vychádzať z rovnakého pojmového základu. Členovia určitej spoločnosti sú takto vlastne „väzňami diskurzu“.
Ak je to príliš abstraktné, môžeme to prirovnať k športom. Celá západná spoločnosť v tomto zmysle hrá futbal; riadi sa pravidlami futbalu, vo svojich členoch pestuje cit pre hru a trestá porušenia pravidiel. Je však pokojne možné, že sa sformuje kontrakultúra, ktorá bude zámerne negovať zákaz hry rukou. Takáto kontrakultúra (okrem toho, že bude vystavená vonkajším sankciám) však nebude avantgardou, ktorá by do spoločnosti mohla postupne zaviesť zmenu pravidiel. Za istých – historicky náhodných – okolností sa síce môže stať, že sa takáto zmena ujme a rozšíri, nedeje sa to však na požiadavku protestujúcich. Je však možné, že niekde inde sa hrá basketbal, v ktorom sa zas očakáva, že hráči budú hrať rukami. To však neznamená, že „basketbalová spoločnosť“ je menej zviazaná pravidlami a že ich porušovanie nespôsobuje traumatizáciu u svojich členov.

Literatúra


Bernard, F. (1981). Pedophilia: A study of psychological consequences for the child. ln L. Constantine & F. Martinson (Eds.), Children and sex (pp.189-199).Boston: Little, Brown.
Constantine, L (1981). The effects of early sexual experience: A review and synthesis of research. In L. Constantine & F. Martinson (Eds.), Children and sex (pp.217-244). Boston: Little, Brown.
Demand, N. (1994). Birth, Death, and Marriage in Classical Greece. John Hopkins University Press.
Ford, C., & Beach, F. (1951). Patterns of sexual behavior. New York: Harper & Row.
Haeberle, E. (1978). The sex atlas. New York: Seabury Press.
Harlow, M., & Harlow, H. (1962). Social deprivation in monkeys. Scientific American, 207, 136.
Kilpatrick, A. C. (1987). Childhood sexual experiences. The Journal of Sex Research, 23(2), 173-196.
Landis, J. T. (1956). Experiences of 500 children with adult sexual deviation. Psychiatric Quarterly 30, 91-109.
Prescott,J. (1975). Body pleasure and the origins of violence. Bulletin of the Atomic Scientist, November, 19.
Sandfort, T. (1984). Sex in pedophilic relationships: An empirical investigation among a non-representative group of boys. Journal of Sex Research, 20(2) 123-142.
Uživatelský avatar
Max
VIP člen
Příspěvky: 175
Registrován: 2.1.2016 17:09:35
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 3
... až do věku: 12
Děkoval: 2219 x
Oceněn: 458 x

Re: Traumatizace z pedosexuálních aktivit

Příspěvekod Max » 3.9.2016 16:41:13

Pekne napísané.

Ja by som len doplnil, čo som už písal aj inde, že ak dieťa nemá pocit, že je zneužívané, tak tam nenastane trauma z daného sexuálneho kontaktu. Ale to záleží od vzťahu zúčastnených osôb.

A to napríklad, že dieťa nadobudne pocit, že to, čo sa deje jemu, sa deje aj u iných detí. To znamená, že ak to dieťa začne vnímať toho milého pána, že tieto aktivity vykonáva aj s inými deťmi. Tak to si následne jedného dňa spojí s tým, že tie príjemné pocity, ktoré zažívali spolu, nebolo nič iné, ako zneužitie ich telíčok ako nejakých prostitútok. Tu už tá trauma zo zneužitia môže nastať.

Preto nie je dobré sa zahrávať so psychikou detí, ktorá môže mať následne z toho traumu v budúcnosti v našej spoločnosti. Napr. problém nadviazať vzťah, ktorý dlho nevydrží a nastane striedanie partnerov atď...
Uživatelský avatar
Dreanor
Uživatel
Příspěvky: 68
Registrován: 2.1.2016 22:49:43
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 8
Děkoval: 184 x
Oceněn: 151 x

Re: Traumatizace z pedosexuálních aktivit

Příspěvekod Dreanor » 3.9.2016 17:14:48

Vždy záleží na vztahu, jaký je mezi nimi a na formě zneužití. Pokud se bude jednat o velmi mírnou formu, tak je větší pravděpodobnost, že dítě bude mít větší traumatizující zážitek z možného odhalení této aktivity a posléze z celého vyšetřovacího postupu, který určitě nastane, pokud tohle vše praskne. Protože jestli samotná sexuální aktivita nezanechá v dítěti žádné trauma, tak tohle určitě ano.
Uživatelský avatar
Dejan
Uživatel
Příspěvky: 65
Registrován: 23.8.2016 23:48:59
Pohlaví: muž
Povolání: školstvo
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 9
... až do věku: 13
Děkoval: 193 x
Oceněn: 151 x

Re: Traumatizace z pedosexuálních aktivit

Příspěvekod Dejan » 3.9.2016 19:23:13

V skutočnosti je celá táto debata čisto akademická. Je úplne jedno, kedy a za akých okolností sú pedosexuálne aktivity škodlivé, neutrálne alebo prospešné. Už to, že celá diskusia o tejto téme je plná tak silných emócií, bráni v tom, aby sa čo i len pri súdno-znaleckých posudkoch prihliadalo na nejaké iné faktory než na "sprznil si nevinné a bezbranné dieťa, ty ľudský odpad!"
Z toho vychádza všetko ostatné vrátane toho, že niečo sa nesmie "prevaliť". Ono je to samozrejme čistá schizofrénia, na jednej strane takéto odsúdenie, na druhej strane praktiky čerpajúce energiu práve z napätia vyplývajúceho z toho, že sa pohybujú na hranici prípustného.
Aby som bol konkrétny: matky vešajúce tony fotiek svojich polo- až úplne nahých detí na Rajče by možno osobne vyškriabali oči kolegovi v práci, ak by sa dopočuli, že je pedofil. A YT kanály dievčiniek v plavkách hore bez alebo pubošiek v sexi kraťaskách zbierajú tisíce subscriberov.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 2997
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1798 x
Oceněn: 6352 x

Traumatizace z pedosexuálních aktivit

Příspěvekod Plyšáček » 3.9.2016 20:52:58

Traumatizace z pedosexuálních aktivit
z pohledu dětské sexuologie



Dané téma je nadmíru zajímavé, zároveň však kontroverzní, ožehavé a mimorádně náročné. Pokud se už do něj někdo pustí, měl by mít vynikající znalosti sociologie a zároveň problematiky SZ a dětské sexuality. Dejan se úvodu ze sociokulturního pohledu zhostil excelentně. Já se v tomto příspěvku pokusím o rozbor a zhodnocení se zaměřením na aspekty dětské psychiky a sexuality. Zvláště se pokusím o detailní rozčlenění druhů traumatizace do jednotlivých kategorií. Neopomenu zmínit odlišnosti ve způsobech SZ závislé nejen na společenském klimatu, ale především na psychosexuálním založení participujícího dítěte, přístupu pedosexuála a jejich vzájemném vztahu. Povšimněme si správného užívání termínu pedosexuál, který není synonymem pro pedofila. Zatímco pedofil je jedinec eroticky přitahovaný prepubertálními dětmi, pedosexuálem je každý dospělý, který praktikuje sexuální aktivity s dětmi. Více v Nové terminologii.

Pro úvod nadhodím dva výrazně odlišné případy. Aby i těm těžkopádnějším došlo, že není zneužití jako zneužití. V obou smyšlených kazuistikách bude figurovat šestiletá dívka, jelikož chci poukázat na propastný rozdíl toliko v přístupu k oběti.
V prvním příběhu dochází ke každodennímu znásilňování šestileté dívky v chladném podzemí nesmírně brutálními většinově orientovanými muži, kteří se k oběti chovají jako k erotické pomůcce, ejakulují jí do úst, svazují ji, pálí po těle horkým voskem, jeden po druhém ji penetrují do krvácející a potrhané vaginy. Po satanské mši ji nechávají napospas tmě, chladu a špíně sklepení.
Ve druhém případě potkáváme prvňačku zakoukanou do jejich dvacetiletého pedofilně orientovaného souseda. Oba se znají již tři roky, muž si s dívkou často láskyplně hraje, ona na něm může oči nechat. Jednoho dne spolu zůstávají sami doma. Dívenka se začíná doslova vtírat, sedá mu obkročmo na klín, něžně jej pusinkuje, letmo mu sahá do rozkroku. On ji upozorňuje na to, že takovéto chování je nepřípustné a že lidé by se zlobili. Ona na to, že to dobře ví, že na to kašle a že si jej chce jednou vzít. Pedofil se poddává dané situaci, zcela se odevzdává a nechává dívku, aby se třela přes oblečení o penis. Po chvíli oba vrcholí a vzájemně si v objetí děkují. Ví, že o těchto věcech se nemluví a sama dívka vymýšlí, kdy by se zase mohli setkat osamotě.

I když oba příběhy mohou působit naprosto nereálně, vycházejí ze života. Pokud nevěříte prvnímu, nevíte dost o lidské krutosti. Pokud nevěříte druhému, nevíte zhola nic o bohatosti dětské sexuality. První i druhý příběh byl popisem SZ dítěte, ale vzájemné vztahy a pravděpodobná budoucí traumatizace jsou diametrálně odlišné. Konečná traumatizace dítěte totiž primárně závisí na osobě abusora, jejich vztahu, druhu sexuální aktivity a konkrétních podmínkách, až v druhé vlně na postoji okolní společnosti.

S tímto poznáním přistupme k pokusu o detailnější rozdělení traumatizace dítěte z aktu SZ do několika kategorií:
  1. bezprostřední traumatizace po aktu zneužití
  2. traumatizace způsobená manipulací a následným umlčováním
  3. pozdější traumatizace při pochopení hloubky toho, co se událo
  4. traumatizace způsobená nepřítomností milovaného abusora
  5. traumatizace zapříčiněná změnou vztahu s abusorem
  6. sekundární traumatizace zapříčiněná reakcí okolí po svěření či vyzrazení
  7. sekundární traumatizace po seznámení se s názory a postoji společnosti k pedosexuálním aktivitám
  8. sekundární traumatizace způsobená změnou životní filozofie


Dané dělení není nutně konečné a úplné. Již po prvním přečtení však naznačuje složitost a komplexnost celého fenoménu. Mnohadimenzionálnost lidské psychiky, nevyzpytatelnost životních osudů i vzájemných interakcí společně s neuvěřitelnými rozdíly v kvalitě a stupni projevení sexuality zúčastněných i hodnotících subjektů každou "zápletku" zajímavě ovlivňují či přímo přiostřují.

Toto téma si zaslouží mnohem více pozornosti.
V následujících plyšových kapitolách probereme:
  • rozbor jednotlivých typů traumatizace dítěte způsobené pedoaktivitami
  • faktory určující a ovlivňující míru traumatizace dítěte způsobené pedoaktivitami
  • cílené snižování míry traumatizace dítěte zapojeného do pedosexuálních aktivit
  • rozdílné typy traumatizace dítěte v závislosti na různých druzích pedosexuálních aktivit

A Dejane. Tobě rád přenechám kapitoly, či spíše celé tématické seriály Srovnávací studie zaměřená na přístup jednotlivých kultur k dětské sexualitě a pedosexuálním aktivitám reflektující zejména míru traumatizace dětí a nebo Návrh politické a paradigmatické proměny společnosti zaměřený na snížení traumatizace u případných dětských obětí SZ. Samozřejmě zaměření i názvy tvých dalších úvah jsou na tobě.

Obrázek
odkaz a zdroj: detskechoroby.rodinka.sk
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 2997
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1798 x
Oceněn: 6352 x

Traumatizace z pedosexuálních aktivit - členění

Příspěvekod Plyšáček » 9.9.2016 12:32:22

Typy traumatizace z pedosexuálních aktivit




V předešlém úvodu jsem stanovil členění typů traumatizace dítěte z pedosexuálních aktivit do 8 skupin. Nyní se zaměříme na jejich podrobnější popis a rozbor. Neustále si připomínejme, že každé dítě již díky své jedinečnosti a díky odlišnému stupni psychosexuálního vývoje bude danou situaci prožívat jinak. Některé typy traumatizace je vůbec nepostihnou, některé budou působit zároveň, jiné v odlišném časovém odstupu a intervalu, v jiné intenzitě a s různou gradací i útlumem. Není vyloučeno, že některé děti nebudou pedosexuálními aktivitami nikterak negativně poznamenány.


1. Bezprostřední traumatizace po aktu zneužití

Dítě, které se účastní sexuální aktivity s dospělým nepřipravené, které je zneužito proti své vůli a které nebylo vědomým iniciátorem sexuálního kontaktu, bude zřejmě silně šokováno, vyděšeno a vystrašeno daným aktem. Nebude mnohé z aktivit a tělesných projevů abusora i svých chápat. Může prožívat i ambivalenci pocitů - strach a pocit zrady, naproti tomu příjemné tělesné pocity způsobené stimulací.

Během pedosexuální aktivity a zejména bezprostředně po ní bude silně traumatizováno díky neschopnosti integrovat zažitou událost do svého osobního životního rámce. Síla prožitků, jejich novost, nečekanost, neobvyklost, značný odpor k abusorovi či jeho chování a tělesným projevům, výrazně negativní vnímání jeho těla, genitálu, jeho pachu, případně vzdechů, slovních projevů, semene... to vše vede zcela zákonitě k nesmírně silné traumatizaci zneužitého dítěte. Dítě se snaží zpracovat tento typ traumatizace vytěsněním a zapomenutím. S jistým časovým odstupem se vše vrací v podobě následné traumatizace (typ 3).

K tomuto primárnímu typu traumatizace dochází u všech dětí, které nejsou dostatečně poučené a psychosexuálně zralé pro daný typ aktivity, které danou situaci nečekají, jelikož nebyly vědomými iniciátory, které se stýkají s osobou, kterou nemilují. Po tomto výčtu proměnných je zřejmé, že převážná většina zneužitých dětí je traumatizována již samotným aktem zneužití, samotnou pedosexuální aktivitou.


2. Traumatizace způsobená manipulací a následným umlčováním

Dospělý s touhou po sexuální aktivitě s dítětem musí obvykle používat nejrůznější triky a způsoby manipulace s dítětem. Různě je podplácí, kupuje si je prostřednictvím dárků, slibuje mu nejrůznější výhody, může mu však i přímo vyhrožovat a používat nevybíravé způsoby psychického nátlaku a manipulace. Dítě silnému a mocnému dospělému nakonec vždy podlehne. Často je na dítě vyvíjen větší tlak a používána drsnější manipulace, než by byly nezbytně nutné. Pedofilně orientovaný jedinec díky vrozené empatii k dítěti dokáže oběť přimět k čemukoliv snadněji, nepedofilně orientovaný abusor používá mnohdy přehnaně hrubé metody. U násilně orientovaných je to dáno již jejich sexuálně-motivačním systémem (SMS). Tento typ traumatizace v jistých případech zastiňuje traumatizaci 1. typu a svým dopadem na oběť způsobuje ničivé rány na dětské duši. Dítě může prožívat i vztek na sebe samo za to, že naletělo na promyšlený trik abusora.

Kromě traumatizace z pedosexuální aktivity jako takové se obvykle přidružuje další typ traumatizace, zapříčiněný způsobem komunikace dospělého s dítětem, procesem "kódování", často spojeným s různými zastrašujícími prohlášeními, výhrůžkami a líčením hororových situací, které by mohly nastat po vyzrazení. Na dítě je svalována vina za proběhlou situaci, je označováno za sprosté, žádostivé či zlobivé.

Prioritním zájmem abusora je neodhalení deliktu, proto je z jeho strany na dítě často vyvíjen obrovský nátlak. Zvláště primitivní a sobecký abusor, který nepředpokládá další příležitostné kontakty se zneužitým dítětem, se snaží maximálně zamést stopy a dítě co nejefektivněji "zakódovat" již z toho důvodu, že jej nebude mít v budoucnu pod dohledem a pod kontrolou. Kódovací prohlášení obvykle obsahují výroky o dítěti v roli viníka, o rozvrácení rodiny či odchodu rodiče při provalení tajemství, o policejních zákrocích, o pobytu dítěte v nemocnicích či dětských domovech, atd. Všechny tyto nemístné řeči dítě velice poškozují a způsobují mu další trauma.


3. Pozdější traumatizace při pochopení hloubky toho, co se událo

Zneužité dítě se obvykle krátce po pedosexuální aktivitě otřepe, celou událost úplně vytěsní a chová se, jakoby se nic nestalo. Po několika hodinách, dnech či týdnech začne jeho nevědomá psychika trauma významným způsobem zpracovávat, vzpomínky a obrazy vystupují napovrch do vědomého prožívání. Dítě se budí v rozrušení z nočních můr, je neklidné, zamlklé, může se třást, být agresivní a sebedestruktivní. Trauma se může stát ústředním obsahem mysli, veškeré prožívání je silně ovlivněno novou nepřijatelnou zkušeností.

Tento typ traumatizace zřejmě souvisí s rozporem mezi prožitou událostí a ideální představou o mezilidských vztazích a vzájemných interakcích, kterou jedinec může intuitivně vyciťovat z nevědomí, případně z pohádkových archetypů a vzorců chování ze strany milujících rodičů. Jeho svět ideálů je brutálně poničen, pošlapán, sám sebe nyní může vnímat jako negativní postavu. Dítě se ocitá v nové roli - roli oběti či "spolupachatele", kterou dosud neznalo. Navíc je díky studu či kódování nuceno mlčet o pravé příčině svého neštěstí, na scénu nastupuje přetvářka, lež a mlžení. Pravé důvody nemůže projevit a tím rozpouštět, vše si nese v sobě jako velkou zátěž. Mnohdy je nuceno hledat nepravdivá vysvětlení svého psychického stavu. Někdy prožívá peklo na zemi a toto trauma si nese s sebou až do konce života.


4. Traumatizace způsobená nepřítomností milovaného abusora

Lidské osudy jsou mnohdy neuvěřitelné, vztahy mezi lidmi jsou někdy nepředstavitelné. V některých případech jsou pedosexuální aktivity vítány ze strany dospělého i dítěte a větší traumata nenastávají. Jde zejména o případy starších "dětí", které mají vztah s mladým dospělým, o případy dětí, které jsou abnormálně psychosexuálně zralé a vyspělé, které jsou samy iniciátory pedosexuálních aktivit s člověkem, kterého nadmíru milují. Pro úplnost chci zde uvést i tyto případy.

Ve většině kazuistik popisujících sexuální zneužití dítěte se vyskytuje dítě v roli oběti. Pachatele nezná, nenávidí, případně má rádo, protože se jedná o příbuzného či člověka blízkého. Může se však stát i to, že svého "zneuživatele" nade vše miluje a sexuální aktivity s ním vyhledává a zbožňuje. Neznamená to automaticky, že v budoucnu nebude vystaveno určitým typům traumatizace - zejména sekundární traumatizace způsobená společenskými vlivy nadále hrozí. Dokud je oboustranně láskyplný vztah tajen a naplňován nenásilnými pedosexuálními aktivitami, je vše (z jejich pohledu) v pořádku.

K traumatizaci 4. typu však dochází v okamžiku případného odhalení. Dítě je považováno za oběť (pokud se zmíní, že se mu to líbilo, je se zhnusením dokopáno do rohu), dospělý za násilníka, manipulátora a zrůdu. Dítě je traumatizováno nejen reakcemi okolí (viz další typy traumatizace), ale i nepřítomností svého milovaného a nemožností pokračovat v libých sexuálních praktikách, které mu přinášely pravidelné uspokojení. Pokud nedokáže onanovat, je traumatizováno nejen absencí svého miláčka, ale i narušením uspokojujícího pohlavního života. Nic na světě není jen černobílé. Všichni zúčastnění by měli moudře zvažovat konkrétní situaci a řešit daný případ s ohledem na všechny proměnné.

Obrázek
odkaz a zdroj: earthqvake.tumblr.com
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 2997
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1798 x
Oceněn: 6352 x

Traumatizace z pedosexuálních aktivit - členění

Příspěvekod Plyšáček » 11.9.2016 12:17:59

5. Traumatizace zapříčiněná změnou vztahu s abusorem

V některých případech mohou pedosexuální aktivity probíhat poměrně dlouhou dobu ve vzájemném souladu a porozumění obou aktérů. Může se stát, že se potkají rozumný pedofil s typickou propedofilkou a díky zamilovanosti a rezonanci provozují sexuální aktivity k oboustranné spokojenosti. Po čase se vztah může proměňovat, nastávají první nedorozumění, dochází k hlubším konfliktům.

Ke změně vzájemného vztahu může dojít z mnoha příčin. Jmenujme si jen několik nejběžnějších. Některé jsou podobné těm, které působí i mezi dospělými. Muži (obecně dospělému) se může dívka (obecně dítě) po čase okoukat, vzájemné něžnosti mohou zevšednět, on hledá novou lásku nebo přitvrzuje v aktivitách. Zatímco dívka mohla být spokojena při citlivém provádění cunnilingu, snahy o vaginální či anální penetraci může vnímat jako silně nepatřičné a bolestivé. Namísto vděčnosti za pocitovou odměnu v podobě orgasmů může prožívat nenávistné emoce a projevovat odmítavé reakce. Ty zase vedou abusora ke vzteku a drsnějšímu zacházení s obětí, jež je poté někdy vnímána jako "sexuální hračka", se kterou si může dělat, co chce. Již je nabažen jemnými praktikami na úrovni dětské sexuality, hledá drsnější odreagování a dospěláčtější praktiky. Mám za to, že takovýto necitlivý přístup je charakteristický spíše pro nepedofilní abusory.

Prepubertální dívka si rovněž může povšimnout, že pro pedosexuála je jen jakousi bokovkou, experimentem či povyražením, že má svoji rodinu, dospělou milenku nebo mnoho jiných malých děvčátek. Svého milého chce mít jen pro sebe, může s ním i plánovat svatbu, ale on ji vytáčí svojí promiskuitou či povrchností vztahu, který je jen o sexu a navíc před společností utajen. Ideály mladého děvčete se rozplývají a vztah, který původně vnímala jako pohádku, nese těžce. Touto proměnou vzájemného vztahu nebo pozdějším dopochopením jeho pravého charakteru je dítě silně traumatizováno. Na jednu stranu chce vztah povznést, na druhou cítí bezmoc, která plyne již z jeho aktuálního společenského postavení. Zažívá roli využívaného a v pravém slova smyslu zneužívaného.

U spíše pubertálních děvčat může docházet k proměně vztahu k pedofilovi. Zatímco on ztrácí erotický zájem o tělo procházející pubertou a stále zůstává na úrovni dětské sexuality, dívka sní o romantickém vztahu se vším všudy - rande před zraky veřejnosti, romantické večeře, společné dovolené ap., má chuť na vyzrálejší formy sexuálních praktik. Pedofil toho není díky svému sexuálně-motivačnímu systému (SMS) nebo kvůli společenskému statusu schopen. Pubescentka začíná být eroticky přitahována probouzející se mužností svých vrstevníků, dosavadní partner jí začíná připadat starý a opotřebovaný, chce se vymanit z jeho vlivu. On často chorobně žárlí, což do vztahu vnáší další napětí. Traumatizace nastupuje zcela zákonitě.

U mladších dětí může dojít k brzkému opadnutí zájmu o pedosexuální aktivity. Po jakémsi "zasvěcení" do sexuálního života buďto přecházejí do latentní vývojové fáze nebo se zaměří na autoerotiku. Pedosexuál je vnímán jako přítěž a obtěžující partner. On, pokud chce zůstat v milostném vztahu, se musí proměnit v manipulátora a sobeckého obchodníka.


6. Sekundární traumatizace zapříčiněná reakcí okolí po svěření či vyzrazení

Fatální typ traumatizace, který nastává v naprosté většině prozrazených pedosexuálních vztahů. Dítě mohlo být do té doby traumatizováno různými způsoby. Reakce rodičů, příbuzných a známých, kteří se dozvídají o případu, mohou vše každopádně dokopat a totálně dodělat. Jen málokdo je natolik bdělý a moudrý, aby na dítě nezačal přenášet své vlastní vnímání jeho vztahu, podvědomá celospolečenská dogmata, hysterická prohlášení a odsuzující pohled.

Pokud bylo dítě čistě v roli oběti, uleví se mu. Takovému dítěti je potřeba vysvětlit a opakovat, že není za danou situaci zodpovědné a že vina spočívá na dospělém. Mnohdy si však rodina nedokáže ani představit, natož pochopit, že dítě bylo ve vztahu rádo a dobrovolně. Jakékoliv hodnotící soudy v něm poté vyvolávají silné pocity viny a hanby, dítě je silně traumatizováno všemi primitivními reakcemi okolí a ještě více se uzavírá. Je doslova tlačeno do role oběti, bezmocné chudinky, na které se "ta bestie" dopustila šíleného bezpráví. Bojí se ozvat, bojí se přiznat, že vztah vnímalo celkem pozitivně, má strach, že hněv by se snesl i na ně a že by bylo označeno za hnusné, zkažené, perverzní či deviantní. Obává se lékařských prohlídek a policejního vyšetřování.

Peklo začíná mnohdy právě v tomto bodě - až sekundární traumatizací. I za ni může pedosexuál, participuje ovšem i nevědomá a tupá společnost. Ke každému případu sexuálního zneužití by se mělo přistupovat s maximální empatií, citlivostí a diskrétností. Nejde o senzaci pro média. Zůstává otázkou, co na těchto případech tak "rajcuje" čtenáře a jak to léčit.


7. Sekundární traumatizace po seznámení se s názory a postoji společnosti k pedosexuálním aktivitám

V současné době je naše společnost nesmírně agresivní již při zmínce o pedofilii nebo jakémkoliv sexuálním kontaktu s dítětem. Člověk, který by jen naznačil pedofilní zaměření či pochopení k této sexuální variaci, je hnán na špalek nebo bičován tou nejpřísnější společenskou pseudomorálkou. Zneužívači, nesprávně a zcela chybně označovaní, pro zjednodušení a pro hanlivý přídech slova, za pedofily, jsou v očích prostého člověka vnímáni ještě hůře než vrazi.

Pokud není dítě postupně a citlivě seznamováno i s tímto společenským pohledem, po několika letech, v souvislosti se školním vzděláváním nebo mediální osvětou, prožívá sekundární traumatizaci tohoto typu. S velkou pravděpodobností začne svoji minulost vnímat z mainstreamového pohledu tak, jak to do té doby nemuselo nutně vnímat. Pedofil byl pro ně zkrátka milý kamarád, který je učil zakázané, ale příjemné věci. Jak se však dostane do nového vnímání reality, je tlačeno do role oběti, "zprzněného a hloupého nevyzrálého děcka, na kterém se sobecky a bestiálně vyřádila šílená zrůda". Touto celospolečenskou masáží oněch "honičů čarodějnic" trpí mnohdy více, než předchozí předčasnou sexuální zkušeností. I kdyby se nedalo přesvědčit tímto jednostranným vnímáním, bude trpět už jen proto, že nemůže veřejně vystoupit a dokladovat svoji jedinečnou zkušenost.


8. Sekundární traumatizace způsobená změnou životní filozofie

Tento druh traumatizace do jisté míry souvisí s předchozím 7. typem. Osobní životní filozofie a vidění světa vždy vyrůstá z výchovného působení lidstva jako celku a proto jde vždy ruku v ruce s názory společnosti. Do této skupiny bychom zařadili i takové situace, kdy dítě vnímá sexuální aktivity pozitivně, později k nim však zaujímá odlišný postoj.

Zprvu sex pro jeho příjemnost aktivně vyhledává. Navíc v očích pedosexuála je mnohdy za hvězdu - umí se chovat jako dospělé, skvěle pózuje před objektivem, na kameru předvádí mistrné a světově bezkonkurenční prasárničky,... má řadu výhod, nadstandardní přísun peněz či drahé dárky. Duše v těle dítěte je však velice citlivá a intuitivní, takže, pokud není dostatečně ubita perverzní výchovou, po čase začne vyciťovat omezenost, nízkost a plochost takovéhoto způsobu života a jeho hodnot. Instinktivně vede dítě ven z tohoto labyrintu. Může nastat odhalení "omylem", nemoc nebo nepřijatelné chování, které je v podstatě voláním o pomoc.

Ke změně náhledu na život i minulé zkušenosti a postoje může dojít až v období dospívání a osobnostního dozrávání. Člověk se seznamuje s nejrůznějšími filozofiemi, ideologiemi, ezoterickými naukami i individuálními přístupy k lidské sexualitě. Může se vzhlédnout v ideálech pohlavní čistoty a panenské neposkvrněnosti, což vede k aktuální traumatizaci v souvislosti s uvědoměním si vlastní historie. Ačkoliv je mu oficiálně připisován status oběti, může vnímat vlastní participaci na minulých zkušenostech, cítí vlastní díl spoluviny, který vycházel z jeho dětských postojů a tehdejších priorit.

Obrázek
odkaz a zdroj: tvxs.gr
Uživatelský avatar
Max
VIP člen
Příspěvky: 175
Registrován: 2.1.2016 17:09:35
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 3
... až do věku: 12
Děkoval: 2219 x
Oceněn: 458 x

Re: Traumatizace z pedosexuálních aktivit

Příspěvekod Max » 11.9.2016 17:25:32

Naprosto geniálne, nemám slov.

Tak dobre popísané jednotlivé body traumatizácie sa len tak nevidia. Všetko, čo som len tak polovičato popisoval, Plyšáček dotiahol do konca.

V minulosti som napísal kontroverznú myšlienku "Ak zneužívať, tak poriadne", čím som myslel vedomé neprirodzené zneužívanie, o ktorom si je dieťa vedomé a má kladný vzťah k svojmu milému. Čo som už nespomínal je, ako sa taký vzťah môže vyvíjať v ďalšej etape života dieťaťa. A tu je vidieť, že aj taký romantický vzťah môže skončiť negatívne pre to dieťa. Aj z tohto dôvodu by som si netrúfol taký vzťah nadviazať, nakoľko by som nezvládal dlhodobo udržovať láskyplný vzťah. A to z dôvodu, že dieťa raz vyrastie a ja už nebudem mať taký záujem o to dospievajúce dieťa.

Každý nech sa zamyslí nad tým, čo môže spôsobiť svojej milovanej nevhodným správaním.
A nech si dobre zváži svoje schopnosti a zbytočne neriskuje.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 2997
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1798 x
Oceněn: 6352 x

Traumatizace z pedosexuálních aktivit - ovlivňující faktory

Příspěvekod Plyšáček » 14.9.2016 11:51:26

Faktory ovlivňující traumatizaci dítěte
z pedosexuálních aktivit




V této kapitole rozebereme několik klíčových faktorů, které ovlivňují charakter, míru a průběh traumatizace dítěte způsobené pedosexuálními aktivitami. Vybereme zvláště ty, které významným způsobem určují výsledné subjektivní vnímání daných aktivit dítětem. Každý případ sexuálního zneužívání dítěte je jiný, každý vztah mezi dospělým a dítětem je jedinečný. Záleží na tolika proměnných - na věku obou, jejich příbuzenském či společenském vztahu, na způsobu jejich interakce, na míře svobody či manipulace, na druzích pedosexuálních aktivit, které společně provozují, na časových podmínkách, rodinném zázemí oběti, celospolečenském klima atd. Pokusíme se dané faktory systematicky seřadit a stručně popsat.


A. Vzájemné postavení ve společnosti

Jedním z klíčových faktorů, které významným způsobem ovlivňují vnímání dítěte pedosexuálních aktivit, jichž se účastní, je vzájemný vztah mezi ním a pedosexuálem. Je rozdíl v tom, když se svobodně stýká milovaný bratranec s mladší sestřenicí, než když je tříletý chlapec prodáván do sadomasochisticky zaměřené sekty. Jinak bude pedosexuální aktivity vnímat nymfomanická třináctiletá dívka, jinak stydlivá autistická předškolačka, jiná traumata budou obě zpracovávat z mazlení s milou hodnou kamarádkou a jiná po brutálním znásilnění ve vojenském zákopu.

Pokud dochází k pedosexuálním aktivitám v rodině, dítě je může vnímat méně traumaticky díky tomu, že pedosexuála dobře zná a má k němu vybudovaný hluboký láskyplný vztah. Pokud je zneužíváno od narození a navíc citlivým způsobem, vnímá pedosexuální aktivity mnohdy pozitivně a samo si o ně říká. Jelikož je zahrnulo do svého přirozeného vnímání světa, nemá pocit ublížení či nějaké nepatřičnosti a traumatizace z tohoto důvodu nenastává. Jiné typy traumatizace na sebe však obvykle nedají dlouho čekat.

Jinak je tomu v případě, kdy dochází ke zneužívání dítěte rodinným příslušníkem ve vyšším věku dítěte. To nerozumí nově prožívaným zkušenostem, mohou se mu zdát odporné a nepříjemné. Velký vliv na celkovou situaci má přístup daného abusora, jeho charakter, druh vyžadovaných aktivit, způsob nátlaku na dítě i další proměnné. Pokud má dítě již ponětí o tom, co je incest a jak na něj pohlíží okolní společnost, může být silně traumatizováno i díky pocitu zrady, zneuctění a porušení morálních pravidel. Pokud je navíc bráno jako pouhá sexuální pomůcka či hračka, dostává se do silně negativních psychických stavů.

Nejčastějším abusorem je otec - vlastní nebo nevlastní. Pedofilie u něj může být, ale nemusí nutně být diagnostikována. Dítě v těchto případech často slouží pouze jako náhradní sexuální objekt. U biologických otců jde v pravém slova smyslu o krvesmilstvo a oba to mohou na podvědomé úrovni vnímat. Celkovou situaci může zvláštním způsobem ovlivňovat i tzv. Westermarckův efekt. Jeho platnost bych ovšem celkem zpochybnil. Při pedosexuálních aktivitách nevlastního otce s jeho adoptivním dítětem dochází rovněž k incestu, nikoliv však ke "krvesmilstvu". Opět jiné to bude v situaci, kdy dochází k anální penetraci dvouletého syna, a jiné v situaci, kdy dospívající dcera svede nevlastního otce a radostně se oddávají orálnímu sexu.

Poměrně častý je erotický vztah mezi učitelem či učitelkou a žákem či žákyní. Díky společenským rolím mají k sobě blízko, tráví spolu denně mnoho času, společnými aktivitami se postupně sbližují. Je na zodpovědnosti pedagoga, aby k intimnějším chvilkám nedocházelo. Dojde-li k pedosexuální aktivitě mezi učitelem a žákyní, nejčastější kombinaci, nepřipravená a překvapená žačka může mít značné trauma, její aktivní a koketní spolužačka může být naopak nadšena a může danou situaci vnímat jako výhru a důvod pro posílení vlastního sebevědomí. Jedna může prožívat trauma z toho, že byla nechutně zneužita a pošpiněna, druhá bude vděčná za zasvěcení a zaučení od učitele svých snů. I ta nadšená však může v budoucnu zpracovávat jiné typy traumatizace (2.- 5., zejména však 6.- 8. typ - viz předchozí kapitola).

Pokud dojde k sexuálnímu zneužití dítěte neznámým pachatelem, traumatizace může být dosti vážná. U jednorázového zneužití (poměrně časté v případě pubescentních chlapců) není obvykle tak devastující jako v případě dlouhodobějšího zneužívání například v dětské prostituci. Jelikož se jedná o neznámého člověka, dítě neprožívá pocity zrady, může však zase více vnímat zneužití situace, jeho nevyzrálosti nebo neopatrnosti, a absenci lásky.

Obrázek
odkaz a zdroj: theconversation.com



B. Věkový rozdíl aktérů

Je otázkou, zda můžeme poměr mezi čtrnáctiletou a patnáctiletým, ale i kupříkladu mezi třináctiletým a sedmnáctiletou, označit za pedosexuální aktivitu. Dle mého rozhodně ne. Přesto díky legislativě mluvíme o trestném činu pohlavního zneužití dítěte. Jelikož danou problematiku bereme vážně a z hlediska znalců dětské sexuality, nebudeme zde popisovat paradoxní situace a raději se zaměříme na skutečné bádání.

Za pedosexuální aktivitu bych označil sex mezi prepubertálním dítětem a dospělým. Nadržený většinově orientovaný dospělý při sexu s čtrnáctiletou vyvinutou pubescentkou neprovádí pedosexuální aktivitu, byť se dopouští trestného činu SZ dítěte. Jak je jedinec tělesně podobný dospělému, nemá smysl jej ze sexuologického hlediska řadit mezi děti. Zkrátka jsou děti (z právnického hlediska) a děti (z biologického hlediska). Takzvaní hebefilové zaměření na starší pubescentky jsou z tohoto hlediska řazeni mezi pedofily chybně. A širokou i odbornou veřejnost to potom jen mate.

Rozebereme-li problematiku tohoto určujícího faktoru do detailu, budeme popisovat v první řadě věk dítěte, v druhé řadě věk dospělého, následně i jejich vzájemný věkový rozdíl. Dalo by se říci, že čím je dítě starší, tím je díky individuálnímu psychosexuálnímu vývoji zralejší a připravenější na pohlavní život. Jen v období tzv. první puberty (od 4. do 7. roku, nejvíce kolem roku 5.-6.) je na erotické vlivy citlivější a přijímá je často s větším zájmem a jaksi přirozeněji. Traumatizace v tomto věkovém období může být u některých dětí poněkud mírnější, než v jiném životním období. S nastupující pubertou je jedinec sexuálně aktivnější, většinou začíná masturbovat a snít o partnerském vztahu. Sexuální aktivity v tomto věku nemusí vnímat traumaticky. Velice záleží na dalších faktorech.

Věk dospělého značně ovlivňuje vzhled jeho těla, jeho půvab a sexuální přitažlivost. Čím je pedosexuál starší, tím se jednak zvyšuje mezigenerační rozdíl mezi abusorem a obětí, jednak tělo dospělého je méně a méně atraktivní. Stařec je většinou odpudivější ve srovnání s dvacetiletým mladíkem. I to může spolupůsobit při probíhající pedosexuální aktivitě. "Když už to s někým musím dělat, raději s někým mladým a krásným, než starým, scvrklým, shrbeným a zapáchajícím."

Věkový rozdíl kolem 5 let není pedosexuální aktivitou. Pedosexuál o 10 let starší může být pubescentními dětmi vnímán celkem pozitivně jako starší kamarád či vyzrálejší sexuální partner. Věkový rozdíl přibližně od 15 do 35 let může díky podobnosti s věkem rodičů navozovat dojem zneužití rodičem či jeho kamarádem. Věkový rozdíl vyšší než 30 let je již dosti nepochopitelný a pro dítě těžce uchopitelný. Je-li dospělý atraktivní a v dobré kondici, může se do něj dítě stále ještě romanticky zamilovat. Tento stav je však bezesporu velice vzácný. S přibývajícím věkem pedosexuála je jakákoliv intimní situace s ním stále nechutnější a odpudivější. Snad jediné pozitivum u senilních starců je v tom, že nemohou brutálně penetrovat penisem. Jejich starobou zapáchající tělo však může traumatizovat kdekoho.

Obrázek
odkaz a zdroj: thehoopla.com.au
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 2997
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1798 x
Oceněn: 6352 x

Traumatizace z pedosexuálních aktivit - ovlivňující faktory

Příspěvekod Plyšáček » 15.9.2016 11:20:41

C. Místní podmínky a časové faktory

Zmiňme se o faktorech času a prostoru. K celkovému dojmu a vyznění sexuálního zneužití, obecně pedosexuální aktivity, přispívá značnou měrou i rozměr prostorový. Jistě si dokážeme představit rozdíl milování v kupce sena, na kraji kanálové stoky, na oltáři uprostřed kostela nebo v načechrané posteli zámeckého apartmá. Čím hrubější zacházení, prostší a špinavější prostředí, tím vyšší stupeň traumatizace. Výjimkou by byla pouze taková situace, kdy by si dítě vyloženě přálo sexuální aktivitu za těchto podmínek. Jinak nevlídné místo, nepřijatelná teplota, nepohodlný podklad, hluk, strašidelné zvuky a vjemy obecně, tma, zápach - to vše jen zhoršuje prožitky dítěte.

Mezi místní podmínky zařaďme i okolnosti, za kterých k pedosexuální aktivitě dochází. Zda se oba aktéři scházejí dobrovolně, s vědomím okolí, či tajně. Zda mají k dispozici pohodlný byt či zda se musejí ukrývat na veřejných záchodcích. Zda na styk mají celé romantické odpoledne nebo jen pár minut o přestávce. Zda mají k dispozici čisté peřiny nebo se musejí spokojit s pohozeným kabátem. Zda se mohou akusticky projevovat či musejí být potichu. Zda hrozí nebezpečí, že do jejich prostoru vkročí nezvaný pozorovatel, a nebo třeba, zda mají možnost se po sexu v klidu očistit či opláchnout.

Jedná-li se o faktory časové, obecně platí, že větší traumatizace nastává po sexuálním ataku dlouhotrvajícím a opakovaném. Čím déle trvá nechtěná sexuální aktivita, tím více oběť strádá. Čím častěji a po delší období zneužívání probíhá, tím hůře pro oběť. Pokud bychom se měli zamyslet nad otázkou týkající se denní doby, ve které k ataku dochází, asi bychom se shodli, že večerní a noční čas jsou nejvíce k traumatizaci přispívající, jelikož dítě bezprostředně po zneužití může intenzivně prožívat traumatizaci 1. typu (viz předchozí kapitola) a silně rozrušené a s těžkou hlavičkou má usínat. Noční můry budou v mnoha případech pochopitelně následovat.

Obrázek
odkaz a zdroj: www.indiegogo.com



D. Manipulace, míra svobody a stupeň nátlaku

Čím negativněji působí tento faktor na prožívání oběti, tím silnější je traumatizace 2. typu (traumatizace způsobená manipulací a následným umlčováním). Amatér a řadový pracovník vám řekne, že každá pedosexuální aktivita je pro dítě silně traumatizující, vždy nechtěná a bolestivá, že dítě je vždy silně zmanipulováno, podplaceno, vyděšeno výhrůžkami nebo brutálně znásilněno. Fundovaní odborníci, znalci problematiky včetně zkušených zneužívačů vám diskrétně dosvědčí, že mnohé případy sexuálního zneužívání probíhají se souhlasem dítěte, na jeho přání a s jeho naprostou spoluprací. Pro úplnost zde zmíním, že i takovéto okolnosti jsou nepřijatelné a nedají se brát jako argument pro obhajobu pedosexuální aktivity. Jen abychom si na začátek ujasnili, že v některých případech může být svoboda tzv. "oběti" naprostá, manipulace ze strany abusora minimální a nátlak nulový. Pokud se dítě do sexu pouští zcela z vlastní vůle a radostně s láskou k dospělému partnerovi, tento faktor se do výsledného psychického stavu dítěte nepromítá.

Jelikož je však většinou nezbytné se dítěti zmínit o nutnosti mlčenlivosti, o existenci tabu, o rizicích plynoucích z případného odhalení, je v naprosté většině případů oběť částečně stresována a traumatizována nutností "kódování" a způsobem emocionálního nátlaku. Provádí-li tyto manipulační techniky odborník na dětskou psychiku, dokáže to dítěti podat jemně a citlivě a ono díky tomu neprožívá takové trauma, jako kdyby bylo šokováno vyprávěním primitivního násilníka o policejních manévrech, zavražděných rodičích apod.

K intenzivnější traumatizaci může docházet tehdy, pokud dospělý při slovním popisu proběhlé události užívá morálně hodnotící výroky, pokud svaluje vinu na dítě, pokud sexuální aktivity nazývá vulgárními výrazy a pokud o nich hovoří jako o něčem nízkém a pokleslém. Negativní důsledky společného zážitku může zmírnit ujištěním, že se neodehrálo nic špatného, nemorálního, že dítě není díky tomu zkažené nebo pošpiněné, že to dítěti udělal motivován zamilovaností. Pokud z reakcí dítěte odečítá, že se u něj projevuje bezprostřední traumatizace (1. typu) a že samo sebe vnímá jako oběť, je na místě omluva za způsobené příkoří.

Největší traumatizaci jsou vystaveny děti, které byly v průběhu pedosexuální aktivity vystaveny brutálnímu zacházení a které byly v pravém slova smyslu znásilněny. Takto poznamenaní jedinci mohou mít poté sex trvale spojen s fyzickým násilím a mohou celoživotně trpět sexuálními poruchami, dysfunkcemi či se u nich může rozvinout patologické chování nejrůznějšího typu. Dokonce se mohou v budoucnu sami stát abusory. I když asi ne v takové míře, o jaké hovoří různé nástřelové výzkumy.

Obrázek
odkaz a zdroj: www.babble.com



E. Stupeň psychosexuální vyzrálosti a sexuální aktivity dítěte

Klíčovým faktorem, který spoluurčuje způsob prožívání pedosexuální aktivity dítětem a míru jeho následné traumatizace, je bezesporu věk a s ním obvykle významně související stupeň psychosexuální vyzrálosti dítěte. Můžeme zaznamenávat nesmírné rozdíly v individuálním vývoji jednotlivých dětí. Jedno může v pěti letech zvládat masturbační techniky na vrcholové úrovni, zatímco jiné může ještě v deseti letech "to mezi" považovat toliko za nástroj k močení. Pokud se tedy malá nymfička vrhne na svého milovaného trenéra a začne se po něm spontánně svíjet, nebude traumatizována zdaleka tak, jako kdyby stydlivého introvertního chlapce začal jiný trenér ve dvanácti letech na pódiu před zraky jeho vrstevníků masturbovat. Uvádím záměrně extrémnější situace, aby bylo zřejmé, že není zneužití jako zneužití.

Děti v předškolním věku často různě experimentují se svými pohlavními orgány, společně se pouštějí do tzv. her na doktora, mnohé, zejména dívenky, v tomto věku masturbují. Někdy jsou samy sobě nebezpečné a vyloženě provokují či vyvolávají eroticky podbarvené situace. Je na rozumném uvážení a sebekontrole dospělého, aby dokázal vymezit přijatelné a "zdravé" mantinely. Ačkoliv by dítě mnohé z nabízejících se aktivit a experimentů přivítalo a prožilo celkem přirozeně a bez negativních následků, sekundární traumatizace v budoucnu by mohla následovat. Dítě zkrátka neví, do čeho se pouští, a jaké všechny následky může jeho počínání mít. Proto také nedokáže dát tzv. informovaný, vědomý souhlas k sexuální aktivitě.

Děti přicházející do puberty se začínají svému tělu a jeho sexuálním projevům a žádostem věnovat intenzivněji. Ty, co dosud příliš nemasturbovaly, mnohdy náhodně objevují tuto nesmírně emocionálně uspokojující aktivitu, ty, co slast již poznaly, se jí s přívaly hormonů začínají oddávat naplno. Mnohé začínají randit a provozovat jemnější sexuální praktiky se svými vrstevníky. Pokud se seznámí se starším partnerem, hrozí zde nebezpečí překročení zákona nebo provozování nepřiměřených praktik, na které pubescent dosud není zralý. Pak nastupuje traumatizace různého typu. Není nad to postupovat opatrně, krůček po krůčku, po boku tolerantního a milujícího vrstevníka.

Někteří dospívající, zvláště dívky, mohou toužit po intenzivním vztahu a důkladném zasvěcení do sexuálních praktik. Slečny potom vyhledávají zkušeného muže - pořádného "alfa samce". Někdy se to povede, jindy mohou být zklamány a celkově rozčarovány. Jedná-li se o dívky v pokročilé fázi puberty, jde o vyzrálou sexualitu a nemá smysl toto řadit do pedosexuálních aktivit. I pro kolohnáty zde máme ženy, které se rády oddávají těmto zajíčkům a jejich nezkušeným údům. Rozdílnost těchto dvou kombinací můžeme nacházet zejména v celospolečenském náhledu a hodnocení. Zatímco starší muž s pubescentkou je "pedofil", násilník a prasák, žena zasvěcující mladíka může vyjít toliko jako pozorná učitelka obětující se při krocení dorostu (berte prosím s nadsázkou).

Obrázek
odkaz a zdroj: cz.pinterest.com
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 2997
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1798 x
Oceněn: 6352 x

Traumatizace z pedosexuálních aktivit - ovlivňující faktory

Příspěvekod Plyšáček » 16.9.2016 18:27:53

F. Výběr sexuálních praktik

Dalším velice významným faktorem, který ovlivňuje míru a typ traumatizace dítěte zapojeného do pedosexuálních aktivit, jsou druhy sexuálních praktik, jakým je dítě vystaveno. Jistě si ponese jiné dojmy z drobného osahávání na stehnech než z mučení či penetrace koňským vibrátorem. Logicky platí obecné pravidlo přímé úměry: Čím násilnější, hrubější a drsnější praktika, tím silnější trauma pro dítě.

Mnoho tzv. sexuálních praktik spadá do oblasti dětské sexuality. Děti se samy dotýkají svých pohlavních orgánů, některé masturbují. Mezi sebou navzájem se různě předvádějí, osahávají a různě blbnou. Lechtají se, "mučí se", plácají se z legrace po zadku, dávají si pusinky či se dokonce líbají. Zamilované páry staršího školního věku mohou zvolna začínat vážnější seznamování a praktikování neckingu, pettingu, učí se vášnivému líbání pomocí jazyků, případně i orálním praktikám. Dojde-li k sexuálnímu ataku a dítě bude vystaveno těmto "soft" praktikám, nemusí jej to tolik traumatizovat jako v případě znásilnění a uplatnění dospělácké vaginální či anální penetrace.

Dítě může být do svého "sexuálního partnera" zamilováno. Případů, kdy je zamilován chlapeček do dospělé ženy, není málo. Rozhodně však není mnoho pedosexuálních aktivit mezi chlapečky a ženami. Případů, kdy by byl chlapeček zamilován do velkého kluka či muže, také mnoho není. Spíše si to mnoho homosexuálních pedofilů (BL) namlouvá. Homo-pedosexuální aktivity budou značně komplikovanější, zvláště pro chlapečky, u kterých se neprojevují homosexuální sklony. Výskyt sexu mezi dívenkou a ženou bude také poměrně řídký. Ale jsou i takové. O tom nám svědčí mnohá zvrácená, často naaranžovaná, dépéčková videa. Zbývá nám tedy nejčastější kombinace: holčička s mužem.

Taková malá holčička, ta se dokáže tak romanticky a naplno zamilovat, to byste koukali... Některé pedosexuální aktivity ji mohou těšit, k některým může dát sama první impuls či souhlas. Přesto se bude jednat o pohlavní zneužití dítěte. Jen traumatizace (zvláště 1. typu) nebude tak silná, jako u případů, kdy dochází ke kontaktu s nemilovaným či neznámým abusorem, nebo u případů, kdy jsou praktikovány dospělácké sexuální aktivity.

Expozice genitálu dítěte. Častěji u dívek než u chlapců se setkáváme s jakousi podvědomou niternou touhou exponovat vlastní genitál - lidově řečeno "ukazovat pipinu". Je až neuvěřitelné, co dokáží dívky za pomoci moderní techniky, zejména webkamer, předvádět. Ve většině případů se rozhodně nejedná o "chudinky zmanipulované a donucené oběti". A nejde pouze o chování u počítače. Odedávna se rády ukazují v reálu, mezi vrstevníky nebo svému milému, skoro se až vnucují, pipinku rozevírají, co to jde, někdy zároveň mistrně masturbují. Nepřímý internetový kontakt však přímo svádí k uspokojení této niterné potřeby, míra studu je totiž při tomto druhu komunikace nižší. Jde samozřejmě pouze o menší podmnožinu z celkového množství dívek. Většina se takto neprojevuje a mnohé z nich by to ani neprováděly, kdyby měly tu příležitost. Vše je individuální. Zmiňuji to zde jako názorný příklad toho, že mnohé sexuální aktivity jsou dětem přirozené a mají k nim sklony. Chlapci se v jistém vhodném naladění mohou vytasit se svým pindíkem, často ve ztopořeném stavu. I u nich jde o jakousi niternou touhu a o hledání nových nečekaných a vzrušujících prožitků. Expozice vlastního genitálu může být pro dítě sama o sobě značně uspokojující a vzrušující. U stydlivějších, které by k tomu byly donuceny, by naopak došlo k silné traumatizaci.

Hlazení, osahávání, jemná masturbace, neinvazivní líbání. Tyto soft sexuální praktiky odpovídají dětské přirozenosti, děti je někdy mezi sebou provádějí radostně a spontánně, jsou samozřejmými projevy dětské sexuality, reflektují zdravý psychosexuální vývoj dítěte. Pokud je jich dítě účastno s dospělým z vlastní iniciativy a je zamilováno, nemusí prožívat traumatizaci (1. typu). Mohou se mu dokonce výrazně líbit a může zažívat sexuální vzrušení či dokonce vyvrcholení a uspokojení. Pokud je však do těchto, byť neinvazivních, sexuálních praktik nuceno, případně sváděno člověkem, kterého nemiluje, může prožívat trauma srovnatelné s traumatem znásilněné dospělé ženy.

Drsná masturbace, orální sex, obtěžování genitálem dospělého. Tyto pro dítě méně přirozené praktiky invazivnějšího typu mohou způsobit hlubší rány na duši. Pokud je na dítěti, které se s danou praktikou nikdy ani teoreticky neseznámilo, prováděna felace či cunnilingus, bude pravděpodobně velice šokované již samotným nápadem. To, čím se čůrá, do úst? Šílenost. Je možné, že se dostaví příjemné pocity, vzrušení či dokonce vyvrcholení. Ale přesto bude dítě zřejmě dosti vystresované a traumatizované. Pokud by bylo dospělým nuceno dráždit rukou či vlastními ústy jeho genitál, bude traumatizace s největší pravděpodobností obrovská. Cizí velký nechutný zapáchající penis do úst je pro dítě skutečné peklo. K případnému setkání se se semenem při ejakulaci se budeme vyjadřovat u následujícího faktoru.

Nucení dítěte k vaginálnímu nebo análnímu styku, HC a BDSM. Ty nejdrsnější a nejhrubější dospělácké sexuální praktiky a techniky zanechají trvalé šrámy na duši, možná i na těle, každého dítěte. Těchto skutečných nechutností a brutalit se dopouštějí nejčastěji nepedofilní pachatelé, kteří k dítěti necítí lásku a něhu, kteří jsou mnohdy psychicky nemocní či ploší a kteří mají tělo dítěte jako náhradní sexuální objekt. Zkrátka jako "další použitelnou teplou vlhkou dírku". Takovéto abusory bych trestal mimořádně přísně. Po incidentu se u oběti obvykle rozvine většina typů traumatizace, zejména 1.-3., určitě ne 4. (traumatizace způsobená nepřítomností milovaného abusora).

Jistě bychom mohli procházet další seznamy myslitelných a představitelných sexuálních praktik. Zvláště v současnosti je v tomto lidstvo mimořádně kreativní a nespoutané. Pro nastínění problematiky to však doufám postačuje. Na první pohled je patrné, že právě tento faktor sehrává zcela klíčovou roli při působení pedosexuálních aktivit na dítě. Není aktivita jako aktivita, jsou praktiky a "praktiky".

Obrázek
odkaz a zdroj: www.shutterstock.com



G. Tělesné projevy a chování abusora

Jako speciální faktor ovlivňující celkovou traumatizaci dítěte zde uvedeme tělesné projevy, se kterými se dítě setkává při pedosexuální aktivitě, i různé způsoby přístupu a chování dospělého. Jen ve zkratce nastiňme projevy ohleduplné a osobnost dítěte respektující a naopak přístup a projevy značně necitlivé, bezohledné a silně traumatizující.

Citlivý přístup se vyznačuje maximálními ohledy, citlivostí a hlubokou empatií k dítěti, snahou vyhovět jeho přáním a respektovat jeho vůli. Značnou "výhodu" zde mají zkušení pedagogové, dětští psychologové a pediatři, vedoucí zájmových kroužků a skupin, ale i pedofilové, kteří rozumějí dětské duši a obvykle uplatňují inteligentní a neinvazivní metody manipulace. V "ideálním" případě jsou svými "obětmi" přímo nuceni do pedosexuálních aktivit. Měli by si být vědomi toho, že "i když TO dítě moc chce", stále se jedná o sexuální "zneužití" dítěte.

Necitlivý a traumatizující přístup se naopak vyznačuje násilným jednáním, agresivní manipulací, vydíráním a vyhrožováním. Více jsme k tomu psali již u bodu D (faktor Manipulace, míra svobody a stupeň nátlaku). Čím je abusor hrubější a primitivnější, tím pokleslejší je celý akt a z něho plynoucí celkový dojem a tím více traumatizující je dopad na dítě.

Zastavíme se u tělesných projevů, ke kterým dochází u obou aktérů v průběhu pedosexuální aktivity. Při milování se těla chovají poněkud jinak, než při běžném provozu. I dítě může být překvapeno a vyděšeno vlastními pocity a nezvyklými projevy vlastního těla. U chlapců dochází k erekci, kterou samozřejmě znají, ale mají ji obvykle spojenou s pozitivními prožitky. Zde jim může stát, přesto o to třeba ani nestojí. Mají pocit bezmoci, neschopnost zbavit se erekce je může trápit. Stydí se již za nahotu samotnou, za ztopoření ještě více. Samozřejmě ne všichni, i zde platí pravidlo individuality v prožívání. U pubertálních chlapců může při delší masturbaci či felaci dojít i k prvnímu výronu semene. Ty neinformované to může i nemile překvapit - zvláště díky okolnostem, za kterých k tomu dochází.

Dívky mohou na svém genitálu rovněž pociťovat změny, při masturbaci či cunnilingu mohou poprvé v životě zažít orgasmy, což je uvádí do ambivalentních pocitů. Na jednu stranu je s nimi jednáno nepochopitelným způsobem, s přístupem, s jakým se dosud nesetkaly a o němž neměly ani potuchy. Mohou se cítit značně nepříjemně a mohou být vpravdě vyšokované a doslova ztuhlé, bez jakékoliv schopnosti se vzepřít. Na druhou stranu mohou pociťovat nové slastné tělesné pocity, které dosud nepocítily. A teď jak to má nevyzrálá dětská psychika zpracovat... V případě hlubších orgasmů jsou o to více překvapené a vykolejené. Po takovémto aktu může nastupovat traumatizace i z pocitu, že své tělo a jeho prožívání neměly pod vlastní osobní kontrolou. Podobně, jako tomu nastává u starších dětí, pokud neovládnou vylučovací potřebu.

Co se tělesných projevů dospělého obecně týká, jde většinou o faktor přitěžující. Pot, zrudnutí ve tváři a v oblasti genitálu, zvlhnutí vaginy či erekce penisu, prohloubený a slyšitelný dech, vzdychání, hekání, řev, větry, slinění, slintání, atd. působí na malé, čisté a jemné dítě zvířecky a odpudivě. Nejhorší kapitolou je samotné sperma. Je-li to jen trochu možné, mělo by být dítě ušetřeno alespoň tohoto. Sledování ejakulace, vstříknutí semene na tělo, na tvář či do úst, případně vaginy dítěte je něco tak nechutného a perverzního, že traumatizace bude pravděpodobně nesmírně intenzivní. Jeho zápach, zejména však konzistence, připomínající sekret z nosu, a jeho nepříjemná lepkavost se zažírají do paměti dítěte jako mor. I ty nejodvážnější a nejotrlejší děti, které se pouštějí do felace celkem s chutí (např. ty, co v SZ "jedou" od narození) jdou většinou "od toho" a tváří se s odporem a nesmírně znechuceně, když dostanou dávku do úst (viz poznatky soudních znalců po shlédnutí některých dokumentů DP). Ostatně i málokterá žena toto přijímá jako lahodné "vitamíny".

Mnoho zvrhlíků se vyžívá v nejrůznějších nechutnostech. Nicméně i při maximální kultivovanosti a zachování slušnosti a čistoty jsou tělesnost dětská a tělesnost dospělého značně odlišné a při intimním kontaktu těchto dvou je dítě tím, kdo odlišností ztrácí nebo přímo strádá.

Obrázek
odkaz a zdroj: clampart.com



H. Celospolečenské klima

Posledním zde uváděným faktorem, který výrazným způsobem ovlivňuje traumatizaci dítěte, je celospolečenské klima - tedy okolní společnost se svými postoji k otázkám sexuálního zneužívání dětí a příbuzným tématům, se svými hodnotami a normami. Způsob vidění světa společností, ve které dochází k pedosexuálním aktivitám, významným způsobem ovlivňuje utváření intimního vztahu mezi pedosexuálem a dítětem a zásadním způsobem určuje stupeň rozvinutí sekundární traumatizace u dítěte (typ 6.-8.) v případě odhalení vztahu. Co někde považují za normu a přirozenost, za to jinde přísně odsuzují a trestají. Můžeme vidět relativitu všeho a ve všem, musíme však respektovat místní tradici a hodnoty. K této sociální problematice se můžeme vyjadřovat i jinde a později. A v jiných tématech. Zvláště u Dejana nacházím vysokou kompetentnost v této problematice.

Obrázek
odkaz a zdroj: www.shutterstock.com



Po kapitole mapující 8 typů traumatizace uzavíráme kapitolu věnující se 8 faktorům, které významným způsobem ovlivňují míru traumatizace. Otevírám volnou diskusi k dané problematice.
Uživatelský avatar
Dejan
Uživatel
Příspěvky: 65
Registrován: 23.8.2016 23:48:59
Pohlaví: muž
Povolání: školstvo
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 9
... až do věku: 13
Děkoval: 193 x
Oceněn: 151 x

Re: Traumatizace z pedosexuálních aktivit - ovlivňující faktory

Příspěvekod Dejan » 16.9.2016 20:50:55

Plyšáček píše:V případě hlubších orgasmů jsou o to více překvapené a vykolejené. Po takovémto aktu může nastupovat traumatizace i z pocitu, že své tělo a jeho prožívání neměly pod vlastní osobní kontrolou. Podobně, jako tomu nastává u starších dětí, pokud neovládnou vylučovací potřebu.


Na toto som chcel reagovať otázkou, nakoľko rozlišuješ stres a traumatizáciu. Traumatizácia vzniká ako následok stresu, ale zďaleka nie každý stres spôsobuje traumu. Nebyť stresu, nenaučili by sme sa nikdy nič nové, lebo učenie sa nových vecí je takpovediac nevyhnutne spojené s vykročením zo "zóny komfortu".
Paralela s neovládnutím vylučovacej potreby (pocikaním sa) u starších detí neobstojí, lebo to až na výnimky nie je spojené so silnými pozitívnymi pocitmi (teda až na úľavu z toho, že dotyčného/-nú prestal tlačiť mechúr). Naopak, orgazmus okrem iného zaplavuje telo "tonami" hormónov a endorfínov, ktoré sú zodpovedné nielen za intenzívne pocity blaha, ale aj za reguláciu stresovej reakcie.

Mierim k tomu, že nezvyčajnú, novú a zaiste stresujúcu skúsenosť môže skúsenejší partner dieťaťu pomôcť "stráviť", ale môže ho ešte viac zdeptať.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 2997
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1798 x
Oceněn: 6352 x

Traumatizace z pedosexuálních aktivit - definice pojmů

Příspěvekod Plyšáček » 16.9.2016 22:00:46

Dejan píše:...zďaleka nie každý stres spôsobuje traumu. Nebyť stresu, nenaučili by sme sa nikdy nič nové, lebo učenie sa nových vecí je takpovediac nevyhnutne spojené s vykročením zo "zóny komfortu".

Takto slovo stres nevnímám. Je i možné, že Slováci mají význam tohoto slova poněkud posunutý.

Při učení se novým věcem je dle mého názoru nezbytná BDĚLÁ POZORNOST - SOUSTŘEDĚNÍ - KONCENTRACE, nikoliv stres. Stres je již negativním prvkem v procesu učení. Jak já definuji pojem stres:

STRES je zvýšená psychická aktivita způsobená stresory (podněty, které jedinec vnímá jako ohrožující). Stres je negativní a škodlivý psychický stav, jenž sehrává pozitivní roli pouze v krátkodobém boji s nebezpečím. Člověk je díky stresu připraven k intenzivní tělesné i psychické aktivitě (boji).

Dejan píše:...nakoľko rozlišuješ stres a traumatizáciu.

V celé práci řeším TRAUMATIZACI jakožto negativní dopad na psychiku jedince. Ano, obvykle nastává po traumatizující, ne nutně stresující, události (zde bereme v potaz SZ). Zpracovaný stres odeznívá, nezpracovaný stres ovlivňuje imprintingem paměť a dílčí psychické "programy" - je vnímán jako trauma a daný jedinec prožívá posttraumatickou stresovou poruchu - dochází k jeho traumatizaci. Veškeré vnímání a vidění světa je ovlivněno a "pokřiveno" danou událostí, resp. jejím minulým vnímáním a současným chápáním. Traumatizace může být dočasná nebo trvalá.

Dejan píše:Paralela s neovládnutím vylučovacej potreby (pocikaním sa) u starších detí neobstojí, lebo to až na výnimky nie je spojené so silnými pozitívnymi pocitmi.

Přirovnával jsem pouze nezvladatelnost prožitku. Samozřejmě orgasmus je něčím zcela jiným. Je v pořádku, že paralela, tak jak tys ji pochopil, neobstojí.

Pokud dítě není psychosexuálně zralé na prožitek intenzivního orgasmu (orgasmus způsobený zkušeným abusorem může být nesrovnatelně hlubší, než "náhodně" navozený orgasmus samotným dítětem), nebude prožívat stres, bude prožívat intenzivní hluboký orgasmus. Pokud to však díky své aktuální psychické vyzrálosti nedokáže "zpracovat" a "spálí se mu nervové okruhy", může následně prožívat jistý typ traumatizace. Snad dočasný. Stres neprožije, naopak orgasmus nahromaděné napětí ze stresu zcela rozpouští, ale může prožívat bezprostředně po vyvrcholení trauma z nové nepřiměřené zkušenosti a z toho, že někdo jiný měl zcela pod kontrolou jeho vlastní prožitky (duši). A on s tím nemohl nic dělat.

Dejan píše:Mierim k tomu, že nezvyčajnú, novú a zaiste stresujúcu skúsenosť môže skúsenejší partner dieťaťu pomôcť "stráviť", ale môže ho ešte viac zdeptať.

Původně zamýšlenou kapitolu Cílené snižování míry traumatizace dítěte zapojeného do pedosexuálních aktivit zpracovávat nakonec nebudu, jelikož by mohla na někoho působit jako návod, jak "kvalitně zneužívat". Ale bylo by o čem psát...

Dejane, moc ti děkuji za poznámku. Až mě překvapilo, co jsem k tomu dokázal napsat. Nejprve jsem hledal v nejrůznějších zdrojích a silných encyklopediích, ale s pochybnostmi a rozmrzelostí jsem je odložil, jelikož definice stresu a traumatizace, které jsou oficiálně uváděny, mi přijdou neúplné, jednostranné, pochybné či zavádějící. Díky tomu jsem během chvíle sepsal vlastní, dle mého názoru univerzálnější a přesnější.
Uživatelský avatar
Neptun
Moderátor
Příspěvky: 384
Registrován: 2.1.2016 13:35:44
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 6
... až do věku: 40
Děkoval: 1239 x
Oceněn: 1189 x

Re: Traumatizace z pedosexuálních aktivit - definice pojmů

Příspěvekod Neptun » 16.9.2016 22:28:09

Nemůžeš si vymýšlet definice stresu a traumatizace, to ti pak psychologové a fyziologové nebudou rozumět. Stres není nějaký duševní stav, je to především tělesný stav charakterizovaný vyplavením adrenalinu, aktivací sympatiku, zvýšeným metabolismem, dechovou a srdeční frekvencí atd. Zatímco trauma je asi hlavně duševní prožitek (jakkoli jde o materiální elektrochemický jev).
Zmatenost tvých vlastních definic je patrná ve větě "daný jedinec prožívá posttraumatickou stresovou poruchu - dochází k jeho traumatizaci". Je-li něco POST-traumatické, tak trauma (jistý typ zážitku) bylo na začátku, ne že se vytvoří následně.
Jinak traumatizaci v tvých příspěvcích, v tvém podání, je skutečně možné oddělit od stresu, zatímco mnoho psychologů ji asi chápe tak jako Dejan, jako následek stresu. Ten tam být nemusí.

A když tu píšu, tak tedy zmíním jednu paradoxní záležitost týkající se typu sexuální aktivity. Prepubertální dítě daleko snadněji dovolí a následně psychicky bezproblémově zpracuje jisté nenásilné aktivity zaměřené přímo na jeho genitál (třeba masturbaci), nežli hluboký dospělácký polibek. V psychosexuálním vývoji jde asi o nezávislé procesy, které mají rozdílné načasování.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 2997
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Povolání: pedagog
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1798 x
Oceněn: 6352 x

Re: Traumatizace z pedosexuálních aktivit - definice pojmů

Příspěvekod Plyšáček » 16.9.2016 23:03:59

Neptun píše:Nemůžeš si vymýšlet definice stresu a traumatizace, to ti pak psychologové a fyziologové nebudou rozumět.
Musím. Vývoj nezastavíš. Nebudu setrvávat na materialistickém vědeckém paradigmatu, pokud jde o psychologii. Společenské vědní disciplíny se nedají srovnávat s přírodními vědami, mají jiné než čistě popperovské testování vědeckých hypotéz.

Neptun píše:Stres není nějaký duševní stav, je to především tělesný stav...
Sice jsem nepsal o "duševním stavu", ale o "zvýšené psychické aktivitě", ale hlavně... Stres zažíváme ve své psychice - nikde jinde se ostatně žádné prožitky neodehrají. Na tělesné úrovni se stres projevuje dejme tomu způsobem, jaký popisuješ a jaký dokáže zoolog či fyziolog změřit svými přístroji. Určitá čísla pak může spokojeně zanést do tabulek. Ale co jako?

Neptun píše:Zmatenost tvých vlastních definic je patrná ve větě "daný jedinec prožívá posttraumatickou stresovou poruchu - dochází k jeho traumatizaci". Je-li něco POST-traumatické, tak trauma (jistý typ zážitku) bylo na začátku, ne že se vytvoří následně.
Terminologické sousloví posttraumatická stresová porucha není mé. Protože chci, aby se i běžní psychologové měli čeho chytit, použil jsem jednou jejich ustálený termín. Zmatenost v tom není. V kostce (důležité je každé slovo):

Stres je zvýšená psychická aktivita, traumatická událost je událost negativně zasahující lidskou psychiku, trauma je subjektivní prožívání způsobené onou událostí (ty píšeš "jistý typ zážitku") a traumatizace je negativní proměna psychiky (negativní ve smyslu utvoření disharmonického způsobu vnímání reality), která může způsobovat psychické onemocnění - tzv. posttraumatickou stresovou poruchu (raději nebudu užívat - zastaralá terminologie). ;)

Raději bych se ale bavil o dětské sexualitě. K tomu mám blíže.
Tvůj postřeh s líbáním jistě nebude platit ve všech případech - jsou i děti líbání vyhledávající a zbožňující, ale v mnoha případech jistě platí.
Uživatelský avatar
Asce
Administrátor
Příspěvky: 719
Registrován: 16.12.2015 18:13:48
Pohlaví: muž
Povolání: IT služby
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 13
Děkoval: 2429 x
Oceněn: 2243 x

Re: Traumatizace z pedosexuálních aktivit - líbání

Příspěvekod Asce » 16.9.2016 23:11:00

Neptun píše:Prepubertální dítě daleko snadněji dovolí a následně psychicky bezproblémově zpracuje jisté nenásilné aktivity zaměřené přímo na jeho genitál (třeba masturbaci), nežli hluboký dospělácký polibek. V psychosexuálním vývoji jde asi o nezávislé procesy, které mají rozdílné načasování.

Je to dáno vnímáním světa dítětem, které je jiné, než u dospělého. Dítě se cítí velmi silně ohroženo, až stresováno, pokud se nějaký předmět blíží jeho hlavě. Proto je pro něj polibek problém - musí se k jeho hlavě přiblížit ta cizí. Genitál je daleko od hlavy, tam dítě nepociťuje podvědomé nebezpečí. Zkušený abusor toto ví, a proto rozhodně při zneužívání nevolí postup, který by se z dospěláckého hlediska zdál logický. Tedy polibky až dávno potom, co má od dítěte naprostou až absolutní důvěru, což je dlouhodobější záležitost. Samozřejmě dítětem zde mám na mysli prepubertální osobu, nikoliv pohlavně dávno zralou "šestnáctku".

Zpět na “ZNEUŽÍVÁNÍ”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 hostů