Život a dílo Leonida Jumpera

Osobní sdílení od členů, detailní popisy jejich životních osudů, vyprávění zajímavých příběhů, případně kazuistiky a příběhy z druhé ruky - příběhy zneužitých, životopisy slavných pedofilů ap.
Uživatelský avatar
Leonid
VIP člen
Příspěvky: 256
Registrován: 19.12.2015 22:44:16
Pohlaví: muž
Povolání: dělník
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 3
... až do věku: 45
Děkoval: 491 x
Oceněn: 920 x

Život a dílo Leonida Jumpera

Příspěvekod Leonid » 13.1.2016 13:21:46

Dětství
Moje dvě hlavní erotické záliby, holčičky a čůrání, asi ovlivnily zážitky z dětství. Pamatuji si to jako dnes. Vlastně první moment, kdy jsem postřehl, že se holčičky liší od kluků, bylo, když jsem někdy na konci první třídy viděl u nás na dvoře jednu spolužačku čůrat. Zprvu jsem vůbec nechápal, co dělá. Zlom v tomto nastal v létě, kdy jsme trávili dovolenou se známými na jedné šumavské chatě. Ač to bylo v létě 1980, pamatuji si tu celou dovolenou nesmírně detailně. "Známí" byli tvořeni dvěma holčičkami Martinkou (7) a Kačenkou (4) plus jejich prarodiči. Jednou jsem šel na záchod, kde ale při otevřených dveřích trůnila ona Martinka (moc krásná štíhlá tmavovláska). Zeptal jsem se jí, zda kaká, a ona mi hbitě vysvětlila, že holčičky u toho sedět musí, že tam mají jenom takovou dírku... no, hned na místě mi to všechno podrobně ukázala a vysvětlila. mě to kromobyčejně zaujalo (zájem trvá dosud) a do oné dívky jsem se velice zamiloval. Pusinkovali jsme se ostošest a dokonce se domluvili, že spolu půjdeme spát. Což jsme si představovali tak, že si prostě lehneme spolu do postele. Nic víc. Krásná dětská prostota… Následně jsem si začal všímat i Kačenky, která záchod neřešila a čůrala přímo na dvorku. Od té doby jsem si neodpustil jedinou příležitost toto spatřit. S těmi dvěma děvčátky jsem se po té krásné dovolené už viděl asi pouze dvakrát, i další dovolená byla v plánu, ale ze všeho sešlo a skončilo to. Nemám ani fotografii, ale pamatuji si ji jako by to bylo včera (je trochu podobná mé oblíbenkyni Lauře). Tolik Martinka, má první láska. Po prázdninách jsem se začal čile pusinkovat s kamarádkou z ulice Petrou a začal si všímat toho, proč se holky občas ztratí v houští.

Holky kamarádky
A tady se to asi nadlouho popletlo. Protože mě zajímaly VŠECHNY čůrající osoby ženského pohlaví, pedofilie se dostala na vedlejší kolej a já se zajímal výhradně o svoje vrstevnice. Nebyl jsem typ krasavce, a nepoštěstilo se mi s žádnou chodit. Postupně jsem se, i díky rostoucí šikaně ze strany spolužáků, začal s vrstevnicemi spíš kamarádit, i ve věku, kdy jsou kluci a holky dost na nože. Když mně zajímalo, co má některá pod sukýnkou, tak jsem ji často prostě ukecal, aby mi předvedla kalhotky (dál jsem si netroufal). Též v hledání otvorů do šaten jsem dosáhl skutečného mistrovství.

Loudil
Někdy od jedenácti let jsme s otcem začali jezdit tábořit na kemp. Jakožto stále neúspěšný u vrstevnic, obrátil jsem se na malé holčičky, tak kolem pěti let věku, kterých tam bylo všude dost, vesměs se nudily, koupaly se často nahaté a čůraly, kde je zrovna napadlo. Já se při tom kamarádství naštěstí omezil jen na zvídavé otázky, letmé dotyky a zvědavost. Asi jsem občas tlačil na pilu, protože několika holčičkám bylo zakázáno se mnou kamarádit. Naštěstí to skončilo u toho. Krátkou epizodou byly pobyty u příbuzných, kteří měli dcery 11 let a 5 let, se kterými jsme já a ještě dva kluci 13 a 9 prováděli hru s krycím názvem "čarování" což spočívalo ve vzájemné prezentaci genitálií. Toto se odehrálo asi třikrát.
Uživatelský avatar
Leonid
VIP člen
Příspěvky: 256
Registrován: 19.12.2015 22:44:16
Pohlaví: muž
Povolání: dělník
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 3
... až do věku: 45
Děkoval: 491 x
Oceněn: 920 x

Život a dílo Leonida Jumpera

Příspěvekod Leonid » 14.1.2016 0:40:23

Víra a následky
Někdy v patnácti letech jsem uvěřil v Boha. To mě uchránilo od různých pubertálních výstřelků, ale současně mi to udělalo trochu nepořádek v navazování vztahů. V církvi to totiž je tak, že člověk by neměl hledat partnera sám, ale čekat, koho mu ukáže Bůh. Zdlouhavá metoda s nejistými výsledky. Nyní, po letech, vidím, že u takto vzniklých párů je úplně stejná rozvodovost jakou těch vzniklých klasicky. S církví se též pojilo nemilosrdné potlačování veškerých sexuálních libůstek, masturbace a všeho sexuálního. Navíc můj otec, který pro mě vždy představoval nezlomnou autoritu (byť vesměs pozitivní) se jednou zmínil, že masturbace je nízká a zbytečná činnost, což vedlo k tomu, že jsem více než 15 let nemasturboval. Nikdy. Že se nestal žádný malér, je zázrak.

Antipedofil... a průšvih
Kolem osmnácti let jsem se výrazně zajímal o dívky mého věku. Někde v podvědomí jsem cítil přitažlivost k holčičkám, ale schválně jsem se definoval větou "nemám rád děti", abych to v sobě zabil. Přece nemůžu být ten, kdo láká holčičky na bonbóny do křoví! V roce 1991 jsem zklamal. Přišel jsem na jednu party, kde byla holka, se kterou jsem tak napůl chodil (stejně stará jako já) a jedna krásná čtrnáctka, naše kámoška. Vypadala na 11-12, štíhlá a drobounká. Měli jsme tam víno, a já jí začal nalévat, až byla jak cep. Moje přítelkyně usnula a já si kamarádku pečlivě prostudoval. Jsem prase. Ona o ničem nevěděla. Časem jsem se jí přiznal a ona mi to dokázala odpustit. Potom to léta pokračovalo ve stejném duchu, do toho přišel internet a já se pořád držel hlavně čůrání. A pocitů viny. Před lety jsem si našel mou úžasnou současnou partnerku na inzerát a po pár letech jsme se vzali. Sex s mojí ženou se mi líbil a líbí pořád. Voyerství mi zůstalo, nicméně v éře internetu se už nemusím plížit houštinami.

Pedoexploze

Prošel jsem před pár lety kvůli vnějším okolnostem (úmrtí rodičů, ztráta práce) psychickou krizí a léčil se. To mě asi dodalo sílu vyrazit jednoho dne k Apolináři a za výborným Mudr. Brzkem to všechno probrat. Přiznal jsem si pedofilii. Brzy jsem narazil i na fórum CZGL, kde jsem se konečně cítil svobodný. Všichni mi připadali jako bílí rytíři ctnosti, kteří nikdy na dítě nesáhli a bojují svůj vznešený boj. No, iluze nikdy dlouho nevydrží...:-) Se mnou ale začala pedofilie opravdu mlátit. Slovo "holčička" bylo jedno z nejčetnějších v mém repertoáru. Jednoho dne jsem byl u známých. Měli devítiletou holčičku. Vylezla zrovna z vany, měla mokré vlásky a byla jen v tričku. Jak voněla! Musel jsem vyvinout veškeré fyzické úsilí, abych na ni nesáhl. Dost, řekl jsem si, vyrazil opět k Apolináři a vyfasoval - po dohodě a na vlastní žádost - Androcur, čili chemickou kastraci. A nastal klid. Sice mi vypelichal hrudník a měl jsem občas návaly zimnice či pocení, ale usadil jsem se. Přestaly ty návaly touhy. Také mi pomohlo, že jsem se ze svých fantazií literárně vypsal. Plody tohoto vypsání budete zajisté sklízet i na tomto fóru. Když jsem po čase Androcur přestal brát, s překvapením jsem zjistil, že "uvolnění" trvá. Hodně lidem z mého okolí jsem svou odchylku přiznal a jakoby se "legalizoval". Prakticky všichni mí přátelé to o mě vědí. S tím šel ruku v ruce i vnitřní coming-out, což byl a je dlouhodobý proces, který není ještě zcela dokončen. Jakožto věřící jsem se ptal, proč mě Bůh tohoto břemene nezbaví, a časem jsem dospěl k tomu, že pokud se s ním smířím, mohu z handicapu udělat přednost. Začal jsem opatrně pracovat s dětmi. A hle, jakmile jsem se zbavil napětí chtíče a našel vnitřní klid, aktivovala se ve mně funkce, které říkám "holčičkomagnet". Cizí holčičky se se mnou dávají do řeči a jiné se na mě třeba jen usmějí. A když pak člověk sedí v práci (bohužel bývalé), má na sobě celý hrozen malých mazlilek, a necítí vzrušení, ale jen pocit maximálního štěstí, pak věří, že ten boj přece jen za to stál.

Ty následky...
I když jsem provedl jen tu jedinou věc, a to dávno, dohání mě moje psychika. Neustálý pocit pronásledování a občasné paranoidně-úzkostné stavy jsou daň, kterou platím za to, že se zde angažuji. Těmhle věcem se nemá ustupovat. Kdybych někdy nadlouho zmizel, asi to bude znamenat, že jsem to psychicky přestal zvládat.

PPG epilog
Před časem jsem jako dobrovolník absolvoval vyšetření PPG. Výsledek mi řekl, že preferuji malé holčičky i dospělé ženy zhruba stejně, kategorii "náct" o trochu méně. Ale našli mi i reakci a dospělé muže. To byl další úkol pro můj vnitřní coming-out, kdy jsem si přiznal, že když jsme to s jedním kámošem lehce opilí zkusili, tak to nebylo vůbec špatné. Jo, někteří chlapi se mi líbí, hlavně ti zarostlí a vousatí.

Děkuji za pozornost.
Uživatelský avatar
Leonid
VIP člen
Příspěvky: 256
Registrován: 19.12.2015 22:44:16
Pohlaví: muž
Povolání: dělník
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 3
... až do věku: 45
Děkoval: 491 x
Oceněn: 920 x

Lumpík Leonka, Leonidova Láska

Příspěvekod Leonid » 25.6.2016 14:38:48

Tenhle příběh je stoprocentně pravdivý, jen jména jsou změněna.
Bylo to na Silvestra před dvěma roky. Hovořil jsem po telefonu s Tomim a postěžoval jsem si mu, že teď není v mém okolí žádná malá princezna. Asi za půl hodiny mi zavolala jedna dávná kamarádka, že bydlí kousek od nás, a jestli bychom nezašli na přípitek. Léta jsem ji jen občas potkával. Vyrazili jsme s manželkou na tu nečekanou party. Na místě jsem zjistil, že kamarádka stihla povít tři děti, dvanáctiletého kluka a dvě holčičky, šestiletou a čtyřletou. (Ano, ty, které tenkrát tak hezky vítaly Asceho, jak píše ve svých Střípcích.) Sedli jsme si, popíjeli, debužírovali a počali hovořit. Starší děti si nás prakticky nevšímaly, ale malá Leonka se mi po pár minutách nastěhovala na klín a chovala se přátelsky a mazlivě. Pak si vzala do pusy slanou tyčku a podávala mi ji, abych si ukousl druhou půlku. To jsem sice neudělal, ale krátce jsem s ní pohovořil.
Abych Leonku trochu popsal. Má normální postavu, úměrnou svému věku, ani vychrtlou, ani baculatou. Má delší (čím dál delší) rovné blond vlásky a modré oči. Kolem nosu má trošičku pih. Je moc krásná. Prý se málem nenarodila, protože při předporodních testech měla pozitivní testy na Downův syndrom a byly zde velké tlaky na potrat. Ale její máma šla do rizika. A vyplatilo se to. :)
Kdybych se pak o tu rodinu začal invazivně zajímat, bylo by to podezřelé. Nicméně Leonka se (podle tvrzení Moniky, její maminky) začala dožadovat mé přítomnosti – Kdy zase přijde strejda Leo? A to se nedá odmítnout, že? Leonka se začala projevovat jako velký mazlík. Třeba deset minut dokáže setrvat v objetí. A jak se s tím chudák pedofil má vyrovnat? Ale opravdu mě moje sebekázeň zase jednou nezklamala a i po těch dvou a půl letech mohu zodpovědně prohlásit, že jsem čistý.

Včera jsem měl volno, a tak jsem vzal Leonku na výlet. Protože vlak jel ráno brzy, už v půl osmé, spala Leonka u nás. Tohle mělo zajímavou předehru. Něco podobného jsme plánovali už asi před měsícem, ale nevyšlo to. Leonka z toho byla moc smutná. Když jsem vymyslel včerejší akci, Leonka o překot vyprávěla každému, včetně učitelek v MŠ: „Já budu spát u Jarky (moje žena) a u Lea! Já se těším!“ „No, a kdo je Leo?“ ptala se učitelka. „To je strejda, co si mě fotí!“ No, musela pak Monika hodně vysvětlovat, v dnešní pedobijecké době.
Odbočka: Použil jsem totiž Leonku na jeden fotokšeft, kdy jsem potřeboval nafotit nějaká trička a šály pro jedno politické uskupení. Když jsem potřeboval, aby si, majíc dlouhé dospělé tričko, sundala kalhoty, jen tak, bez emocí, mi oznámila: „To ale budu muset říct mamince, že jsi chtěl, abych si sundala kalhoty.“ Proč ne. Je docela správně opatrná.
Takže jsem Leonku (natěšenou tak, že prý o tom mluvila i ze spaní) večer vyzvedl a odvedl domů. Chvíli jsme koukali na internet na fotky zvířátek. Leonka říkala, že přírodopisné filmy má raději než pohádky. Zvířátka má moc ráda. Hravě mi jmenovala šelmy kočkovité i psovité, a tak jsem jí vysvětloval, třeba že Panda vlastně není medvěd, ale spíš mýval, i když si nejsou podobní, a docela to chápala - ta příbuzenství mezi zvířaty.
„Víš, Leo,“ řekla mi potom Leonka, „já bych tady chtěla bydlet, abyste vy byli moji tatínek a maminka.“ Skoro jsem uronil slzu. U nich doma to není, řekněme, úplně standardní. Potom jsme ještě i s Jarkou hráli Člověče, nezlob se. Leonka měla občas tendence podvádět, hru strašlivě prožívat - nu, jako všechny děti. Pak jsem vyhlásil večerku, Leonka padla do postele, dostala pusu na čelo, a za chvilku byla tuhá.
Ráno jsem vstal brzy. V letních dnech spím v (samozřejmě pánské) noční košili. Sedl jsem si na kraj postele a tupě zíral do země, abych se nastartoval. Když jsem zvedl oči, proti mně stála Leonka s plyšáčkem v náručí a usmívala se. Jejda. Dal jsem nohy k sobě a rychle vstal. Ale nijak to nekomentovala. V klidu jsme se sbalili a nasnídali, učesal jsem jí vlásky (zvládnu to za 5 minut a bez tahání :) ), namazal opalovacím krémem exponované části těla a vyrazili jsme na nádraží. Původně jsme plánovali nalhat průvodčímu, že je jí pět, ale to, že jsem jí koupil jízdenku, s sebou neslo hezký benefit, a to obrázkový časopis s hrami zdarma. Ve vlaku bylo naštěstí dost místa, Leonka se tedy zula a pohodlně se rozvalila na sedadle proti mně. Na výlet dostala krátké a poměrně průhledné růžové šatičky. Zaujímala na sedadle pozice, za které by se nemusely stydět ani v Candydoll či Siberian Mouse. I jsem se bál to fotit. Nakonec z těch pozic usnula. Po přestupu jsme seděli vedle dvou starších paní a Leonka byla samé prosím a děkuji, utírala si po jídle pusu ubrouskem, plyšového tygříka měla pořád v náruči a obě paní se na ni celou dobu přiblble usmívaly, jaká že je to princezna. Ono jí to fakt hodně slušelo.
Když jsme vystoupili z vlaku, rozhodl jsem se jí nastříkat repelentem. Je tam dost klíšťat. Za rohem zastávky si tedy Leonka vyhrnula šaty až pod bradu a zpoza rohu vyšla nějaká školní třída na výletě. No nic. Provedl jsem sprejování, při kterém Leonka pištěla, protože repelent byl ještě studený, a vyrazili jsme směr Bezděz.
Leonka hezky pochodovala, občas jsme dali svačící, čůrací, či picí pauzu. Šli jsme sice lesem, ale vedro bylo vražedné. Při jedné zastávce jsme ulehli do mechu poblíž borůvčí. Leonka se pustila do trhání a já jen ležel a občas otevřel pusu, kam jsem dostal pár borůvek. Příjemné. Také část cesty (i po městě) se Leonka rozhodla jet na tygrovi. To si tedy plyšáka dala mezi nohy a šla takto. Asi kilometr před cílem už byla Leonka hodně hotová a trochu kňourala. Přece jen už měla v nohách deset kilometrů v tom vražedném horku. Sedla si tedy na pařez u cesty, shodila šaty a já jí polil ruce, nohy a zátylek ještě trochu chladnou vodou. Pak jsem si k ní klekl a namasíroval jí chodidla. V tu chvíli prošla opět nějaká školní třída. Snad jsem vypadal jako pečující tatínek.
Dorazili jsme k vodě a Leonka už byla tak zničená, že jsme zaparkovali mezi asi 30 cikánů, kteří se koupali mimo pláž. Bylo tam asi 8 dětí, mladších než Leonka, a ona se jediná koupala nahatá. Plavky jsme s sebou nedostali. Po dlouhém cachtání jsem ji zase namazal a šla stavět nějakou pevnost z písku. Pořád se předkláněla a vystrkovala zadeček a… buď na mě, nebo směrem k asi tři metry vzdálené rušné cestě k pláži. Nakonec jsem Leonku osušil a ona se ještě nahatá přitulila a mazlila se. Já měl zatím jen košili, ale naštěstí mě tělo nezradilo. Nakonec jsme se neradi sbalili a odešli sehnat něco k jídlu.
Ale ouha, sezóna ještě nezačala a většina stánků byla zavřených. Přišli jsme až na nádraží. Ve stánku s občerstvením seděl tlustý chlap a škrábal se na hlavě kuchyňským nožem. No nic. Poslední spásou byla nádražní hospoda, kde jedinou hodnotnou potravinou byly smažené brambůrky a tatranky. Stud mi bránil a hanba mě fackovala, ale vyhladovělá Leonka měla alespoň nějakou večeři. Ve vlaku neviděla ani následující zastávku - usnula totiž hned jako dřevo. Na přestupu jsem ji musel nést v náručí, ani nešla vzbudit. V dalším vlaku v tom pokračovala. Vagón byl úplně prázdný a Leonka se hezky vyspala. V cíli jsem ji vynesl ven, ale naštěstí se probudila a tak jsem ji nemusel nést až do tramvaje. Doma si ráda lehla na postel a já seděl u ní a povídali jsme si. Bylo mi smutno, že ten krásný den končí. Byla výborná, hodná a statečná. Mám ji moc rád.

Obrázek

Za celý den jsem měl tisíce příležitostí překročit hranice. Ale já je nepřekročil. Jeden pedofil mi kdysi poradil: „Nikdy nesmíš udělat první krok. Máš ji v náruči a sáhneš jen o kousek dál, pro svoje vzrušení. Nikdo to nevidí. Ona si toho nevšimne. Ale jakmile uděláš první krok, časem uděláš další. A pak další, až se nakonec rozjedeš bez ohledu na následky pro tebe i pro dítě.“
Zatím jsem ten první krok neudělal. A věřím tomu, že nikdy neudělám.
Uživatelský avatar
Leonid
VIP člen
Příspěvky: 256
Registrován: 19.12.2015 22:44:16
Pohlaví: muž
Povolání: dělník
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 3
... až do věku: 45
Děkoval: 491 x
Oceněn: 920 x

Sedmero Leončiných hlášek a akcí

Příspěvekod Leonid » 26.6.2016 12:46:07

Tyhle věci už nevydají na celistvé příběhy, ale zaslouží si zveřejnit.

Leonka stála na posteli a mlátila se dvěma polštáři do hlavy. „Já si dělám sama polštářovou bitvu!“

Leonka seděla v trávě a žvatlala si pro sebe: „Malá kočička, malé vajíčko, malá žirafa…." A potom, přísahal bych, nevím na co, jsem zřetelně slyšel: „Malý G-bod.“ V takových situacích se dospělý obvykle ujistí, zda správně rozuměl. Ale riskovat, že potom někde plácne „Strejda Leo mě naučil G-bod,“ to jsem fakt nechtěl.

Leonka si během výletu dala mezi nohy větev. „Mám koníka!“ Klacek byl opravdu krátký. „Nebo taky pindíka!“

Ve fastfoodu plném lidí opakovala tu scénu s nabízením hranolku pusou, abych si ukousl.

Má takový zvyk, že cizím mužům (třeba i v MHD) pokládá hlavu do klína. Ke mně se zase nakloní a něžně mě hladí po bradě a po tvářích.

Při procházce jsme se ocitli na křižovatce. Leonka se rozhodla pro strmější cestu. Na otázku proč, odpověděla: „Protože jsem zvědavá!“ Ke konci procházky, když už byla unavená, na podobné křižovatce pohlédla na strmou cestu, pak na mě, a prohlásila: „Já už nejsem tak zvědavá…“
Uživatelský avatar
Leonid
VIP člen
Příspěvky: 256
Registrován: 19.12.2015 22:44:16
Pohlaví: muž
Povolání: dělník
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 3
... až do věku: 45
Děkoval: 491 x
Oceněn: 920 x

Víkend s Leonkou - Den první

Příspěvekod Leonid » 8.8.2016 18:37:40

Na věšáku u dveří už nevisí malá růžová bunda, u snídaně už není prostřeno pro tři a nikdo už nechodí do spíže na křížaly… Skončilo to, co bylo krásné i smutné. Snad ne natrvalo. Ale jak to začalo?

Minulý čtvrtek jsem si přivezl domů Leonku. Moje princezna… Už se moc těšila, a já taky. Strávíme spolu tři dny čistého času. Protože Leonka tráví prázdniny na chalupě, kam je dost pitomé spojení, dostal jsem od Plyšáčka velkomyslnou nabídku, že mě tam a zpátky hodí autem. Bylo to trochu chaotické, protože dlouho nebylo jasné, kdy se Leonka vlastně vrátí z nějakého výletu. Nakonec jsme se shledali. Odměnou Plyšáčkovi bylo, že si vyslechl svědectví její maminky, která byla v dětství různě sexuálně zneužívána. Ten rozhovor se ukázal být pro jeho vědeckou práci velice cenný. Leonka se mezitím bavila napouštěním vody do zadku plastovému koníku a kopáním díry v záhonu.

Po návratu domů jsme vybalili věci, které si přivezla sebou, plus oblečení, které mi dal Plyšáček po jeho dcerce. Byly to samé krásné kousky hodné pedokrálovy dcery. Večer Leonka chvíli koukala na televizi, pak jsem ji osprchoval a šla spát. Trochu zlobila. Ráno jsme vstali a shledali, že se pokazilo počasí, je chladno a prší. Půjdeme tedy do zoo, bude tam totiž kvůli počasí málo lidí. Hezky jsem si Leonku oblékl – krásná halenka s obrázkem víly, džínové kraťásky a černé silonky. Jenže... Leonka s sebou nedostala pořádné boty, jen sandálky. Šli jsme tedy do krámu a tam jsme naštěstí jedny vyhovující sehnali. A protože byly s Hello Kitty, byla spokojenost na všech stranách. V krámě Leonka uviděla malého medvídka. Nekoupil jsem jí ho, ale slíbil, že když nebude celý víkend zlobit, dostane ho.

Nakonec jsme vyrazili asi jen o hodinu později. Byla to pravda. Lidí bylo pomálu, ani u goril nebyla žádná tlačenice, a to je co říct. Leonka zvířátka miluje a všechno ji zajímalo, věci poněkud nestandardní - jako vrabci schovávající se před deštěm pod stolečky v restauraci. Připadali jsme si jako rodina. Škoda, že jen připadali… Dali jsme si oběd v restauraci. Leonka si poručila lívance a úžasně si umazala pusu od borůvek. Potom v restauraci usnula. Když jsme odcházeli, nastala klasická situace, kterou zná asi každý, kdo měl na starost dítě. V restauraci bylo WC. „Leonko, nepotřebuješ na záchod?“ „Ne.“ Dobře. O pár set metrů dál, Zkřížené nožičky: „Musím čůrat!“ Naštěstí tam byla alespoň elektrická skříňka, která Leonce poskytla jisté soukromí.

Nakonec jsme v zahradě strávili více než sedm hodin a ani jsme všechno nestihli. Leonka byla utahaná a většinu cesty domů prospala. Doma si lehla vedle mě, že se chvilku natáhneme před večeří – a probudili jsme se až k ránu. Moje žena spala na gauči vedle. Ano, spal jsem v manželské posteli s holčičkou. Neříkám, že mě to celé nechalo úplně chladným, ale omezil jsem se na otevření se jejím dotykům a hlazení, které jsem velmi šetrně opětoval, samozřejmě na neintimních místech. Jako by to byla moje dcerka. Ale ten zážitek vzájemné sdílené něhy byl obrovský. Tak jsme se promazlili až ke snídani.
Uživatelský avatar
Leonid
VIP člen
Příspěvky: 256
Registrován: 19.12.2015 22:44:16
Pohlaví: muž
Povolání: dělník
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 3
... až do věku: 45
Děkoval: 491 x
Oceněn: 920 x

Víkend s Leonkou - Den druhý

Příspěvekod Leonid » 9.8.2016 8:13:34

Sobota byla dnem odpočinku. Leonka ho strávila kreslením, povídáním o zvířátkách a koukáním na pohádky. Starala se o naše domácí zvířata a pomáhala vyrábět křížaly, do kterých se zamilovala. No, je to lepší, než jíst sladkosti. Přinesl jsem sice z půdy bednu starých hraček a knížek, ale Leonka nějak není zvyklá si hrát, ona vlastně doma ani moc hraček nemá. Kouká hlavně na televizi, a to často až do půlnoci. K obědu jsem upekl kuře. Zatímco se dodělávaly hranolky, nosil jsem Leonce k televizi kousky křupavé kuřecí kůžičky rovnou do pusinky. Chutnalo jí to.
Ten večer se stala ještě jedna smutná příhoda. Jarka se Leonky zeptala, kdyby její rodina byla zvířátky, jakými tedy. A Leonka začala: „Ty bys byla opice, Leo by byl slon, já lev…“ Prostě první asociace se slovem „rodina“ jsme byli my. Nakonec se vyjádřila i k vlastní rodině – otec medvěd, maminka gepard, brácha lvice a sestra - to už nevím.
Jo, hodně času strávila u televize, ale snažil jsem se dívat s ní „aktivně“, kdy jsem jí upozorňoval na chování některých postav, proč dělají to a to a podobně. A taky se u toho mohla přitulit – toho se nikdy nenasytí. Akorát je hrozné, že si pořád cucá palec. Kdykoliv je chvíle klidu nebo odpočinku, hned ho vrazí do pusy až na doraz. Bojím se, že se jí děti ve škole za to budou smát.
Večer alespoň hodně kreslila, listovali jsme knihou o zvířátkách a povídali jsme a povídali.
V noci jsme nemohli s Jarkou spát. V koupelně jsme nechali rozsvícené světlo, aby Leonka trefila na WC. V jednu chvíli skutečně vstala a štrachala se na záchod. Nicméně v ospalosti hledala dveře tam, kde nebyly, kam jen svítilo světlo z nich. Navedl jsem ji tedy, vyhrnul jsem jí košilku a posadil ji. Prakticky spala. Po vykonání potřeby se zvedla, ale zamířila na opačnou stranu bytu, do naší ložnice a do pracovny. Tam jsem ji dohnal a otočil, ale ona okamžitě ulehla do mojí postele a ve vteřině zase spala.

Obrázek

Jarka si tedy šla lehnout na gauč (mně se na něm spát nikdy nedaří) a spali jsme jako předchozí den. Noc a ráno proběhlo podle včerejšího schématu. Společné spaní s mazlivkou – není to o kradmém osahávání ve spaní a o tom být invazivní. Je to o tom prožít štěstí z blízkosti milované princezny, přijímat její doteky (pokud nesahá na penis, samozřejmě) doteky s mírou opětovat, bez projevů vášně, a dávat si pozor na všechna jen trochu citlivá místa – podbřišek, zadeček apod. Lépe je obejmout, než přímo hladit. Pokud políbit, tak maximálně před spaním na čelo, nebo jen velmi nenápadně do vlásků, aby si toho vlastně ani nevšimla.
Uživatelský avatar
Leonid
VIP člen
Příspěvky: 256
Registrován: 19.12.2015 22:44:16
Pohlaví: muž
Povolání: dělník
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 3
... až do věku: 45
Děkoval: 491 x
Oceněn: 920 x

Víkend s Leonkou - Den třetí

Příspěvekod Leonid » 10.8.2016 7:20:06

Leonka si vzala výtky ohledně zlobení k srdci. V sobotu zlobila méně a v neděli prakticky vůbec. Ráno slupla jogurt, oblékl jsem ji - tentokrát do žlutého trička s květinovým obrázkem a džínové minisukénky - a vyrazili jsme do Prahy. První bylo v plánu muzeum MHD. Leonce se tam moc líbilo, nakukovala do vozů a všechno ji zajímalo.
Po cestě na Pražský Hrad si začala zpívat známou „Mašinku“, nicméně přidala dvě nové, dosud neznámé sloky, které mě dokonale rozbily:

Jede, jede tatínek, kouří se mu z trenýrek,
Jede, jede do dáli, vybouchly mi spoďáry.
Jede, jede maminka, potí se jí pipinka,
Jede, jede do dáli, veze samý manžely.

Došli jsme ke Hradu. Vojenská hlídka nám prohlédla tašku a mohli jsme dál. Musel jsem Leonce vysvětlit, proč to tak je a kdo a proč by mohl panu prezidentovi jít po krku. Hrad se Leonce líbil, viděla ho poprvé(!) v životě. Ke všemu jsem se jí snažil říct něco zajímavého. Dole pod Hradem jsme si sedli na Radnické schody, odpočívali, svačili a hráli hru na předvádění hudebních nástrojů.
Leonka se o mě zboku opřela. Hledal jsem něco v mobilu a sotva jsem si uvědomil, že vzala moji ruku a kamsi ji posunula. Mimovolně jsem s ní pohnul jinam. Odložil jsem mobil a ona ruku znovu uchopila a položila si ji, stejně jako předtím, do dolní části podbřišku (nyní jsem to už viděl). Okřikl jsem ji a ucukl. Tvářila se jako neviňátko. Po chvíli jsme vstali a pokračovali Nerudovou ulicí dolů. Leonka chtěla zmrzlinu (kopeček za 40 Kč) ale nechala si vysvětlit, že to nemá cenu - za ty prachy. Byla vůbec hodná. Začala si stěžovat, že má hlad.
Teprve dole, na Malostranském náměstí, jsme objevili stánek, kde byly docela rozumné ceny. Leonka si poručila hamburger a ledovou tříšť, já si dal klobásu v rohlíku, tedy jídla, která se nedají ani položit, natož zabalit, a… „Potřebuju čůrat!“ Nakonec to silou vůle vydržela, dokud jsme to nesnědli. Odkvačili jsme na blízké WC, které nebylo právě čisté. Napadlo mě tedy, že Leonku postavím na prkénko, aby si sedla na bobek a vyčůrala se nekontaktně. Bohužel má, holka, příliš výkonné čerpadlo, a tak místo vyčůrání se způsobně do mísy mi počůrala celou nohavici od kolena dolů, botu a ještě zbylo na pořádnou louži na podlaze. Omluvil jsem se toaletářce (nezlobila se) a spěchali jsme dolů na Kampu, kde jsem si alespoň nohavici a botu vymáchal v řece. Na Karlově mostě už Leonka vypadala unaveně, a tak jsem místo plánované vyjížďky parníkem zamířil k domovu.
Ještě zastávka na zmrzlinu – to proto, že když jsem jí odmítl koupit tu předraženou pod Hradem, vzala to sportovně a nevyváděla. Zmrzlina – ač jedna z nejlepších v Praze, Leonce moc nechutnala, asi na ni není zvyklá.
Ovšem jakmile spatřila poutač na Dinopark, všechna únava z ní spadla. Byla tak vzrušená, že jsem rád obětoval peníze (stejně jsme ušetřili za parník) a šli jsme tam. Návštěva Dinoparku se protáhla asi na tři hodiny. Prošli jsme ho asi třikrát, Leonka si všechny dinosaury pojmenovala a ty pohyblivé „cvičila“, rozuměj odkoukala si frekvenci pohybů a v patřičný čas pronášela povely.
Při jednom „kolečku“ jsme koukali na nějaké býložravé dinosaury, vzdáleně podobné nosorožcům.
Prohodil jsem: „…to byly takový jako kravičky, nebyli asi moc chytří.“
Leonka: „Byli to blbci?“
Já: „To se takhle neříká, prostě nebyli moc chytří.“
Leonka (pro sebe): „Jeden blbec, dva blbci, čtyři blbci, dvacet blbců, sto blbců...“ pak se zarazila: „Ale sto blbců, to je hodně, viď?“
Já: „To jo, ale kdyby bylo na světě jenom sto blbců, bylo by na světě krásně.“
Leonka (nejistě): „Ono je víc než sto blbců?“
Já: „Bohužel jo, mnohem víc…“
Leonka (zašeptala zděšeně): „Ježišmarja…“
Návštěvu Dinoparku si prostě užila.
Doma už byla zase hladová. Slupla páreček. Potom jsme hráli kreslící hru, kterou si sama vymyslela a která spočívala v tom, že jsme vždycky každý něco nakreslili a ten druhý hádal, co to je, nebo co na tom obrázku chybí. Přiblížil se čas odjezdu. Sbalil jsem její věci, ještě chvilku jsem se natáhl a Leonka se přitulila. A pak už jen rozloučení a odjezd.

Byl to moc krásný víkend. Moje city k Leonce nejsou, mám pocit, ani tak chlípně pedofilní, jako spíš tatínkovské. Mám větší požitek z toho, když je šťastná při procházce v zoo, než když se na posteli při převlékání nakrucuje nahatá a vystrkuje pipinku. Možná je to proto, že žádné dítě nemáme, i když bychom moc chtěli. A moje žena mi řekla, že bych byl skvělý táta, jak mě tak sledovala. A ona máma, jak jsem ji tak sledoval...

Smyslem tohohle článku není, abych si tady leštil ego, jaký jsem dokonalý a neochvějný. Chci raději říci, abyste si dávali pozor. Tenhle článek není pobídka, abyste se bez obav vystavovali mezním situacím. Sám nevím, jestli bych to před chemickou kastrací (viz můj životopis výše) takhle zvládl – spíš ne, obávám se. Celou tu dobu šla po mně a skoro bych řekl, že se nabízela – kdo ví, jestli v jejím životě není nějaké temné tajemství. To, co zvládne jeden, nemusí zvládnout někdo jiný. Já si ale pedosvatozář zasloužím!
Uživatelský avatar
Leonid
VIP člen
Příspěvky: 256
Registrován: 19.12.2015 22:44:16
Pohlaví: muž
Povolání: dělník
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 3
... až do věku: 45
Děkoval: 491 x
Oceněn: 920 x

Leonka v ohrožení

Příspěvekod Leonid » 8.9.2016 8:19:12

Vymyslel jsem, ve shodě s jejími rodiči, že budu 2x týdně, kdy mám volno, dělat s Leonkou přípravu do školy. Doma jim to nějak nejde. Tak jsem si ji včera poprvé vyzvedl v družině. Byla moc ráda, akorát si stěžovala, že je jí horko a že ji bolí hlava od sluníčka. I si po cestě musela chvíli sednout a odpočinout. Doma se napila, docela se vzpamatovala, necelou hodinu jsme koukali na Krtečka. Potom začala naříkat, že ji pořád bolí hlava, až z toho usnula. Potom to probíhalo po čtyři hodiny podle stejného scénáře: každou půlhodinu se vzbudila, doslova se svíjela bolestí a po pár minutách zase usnula. Teplotu neměla. Dostal jsem do ní Paralen, ale nepomohlo to. Co teď? Její maminka byla nedostupná, otec to nezvedal. Nakonec jsem zavolal kamarádce, která je dětská lékařka, ta to celé označila za podivné a znepokojivé a doporučila zavolat RZS.

Sanitka přijela brzo, doporučili odvoz, ale protože jsem neměl kartičku pojišťovny, byli tak hodní, že s námi popojeli k Leonce domů, kde moje žena vyběhla zazvonit na Moniku. Ta měla horečku a celou situaci trochu bagatelizovala, kartičku pojišťovny nenašla, ale pár údajů jsme získali. Potom se jelo do nemocnice. V sanitce a při čekání bylo Leonce docela dobře, ale pak to na ni zase přišlo. Během čekání jí raketově vylétla teplota, z 36,5 na 38. Konečně nás vzali. Byla zevrubně prohlédnuta a byla doporučena hospitalizace - protože paní doktorce se to celé nezdálo a měla vážné obavy. Nakonec se nám podařilo dovolat se tatínkovi. Slíbil, že přijede, protože bez jeho podpisu by to nešlo. Leonka šla na příjem, kde jí nabírali krev a zaváděli infuzi, což se neobešlo bez řevu. Ale doktorka i sestřičky na ni byly ohromně hodné, samá starost, jestli nemá žízeň, že nás to až překvapilo. A to je prosím obyčejná nemocnice. Tatínek po kratším bloudění areálem dorazil a provedl potřebné úkony. Rozloučili jsme s Leonkou, on nás hodil domů a potom se ještě vrátil do nemocnice pro výsledky. Asi v jednu potom volal, že to podle všeho je viróza. Tak snad bude v pořádku.

Tak jsem zvědavý, kdy ji pustí. Měl jsem o ni velký strach, ale už jsem celkem klidný. Všichni mi teď podkuřují, jak jsem se správně zachoval. A myslím, že to zvedne moje renomé u jejích rodičů. +ok+
Uživatelský avatar
Leonid
VIP člen
Příspěvky: 256
Registrován: 19.12.2015 22:44:16
Pohlaví: muž
Povolání: dělník
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 3
... až do věku: 45
Děkoval: 491 x
Oceněn: 920 x

Leonka v ohrožení - jak to dopadlo

Příspěvekod Leonid » 12.9.2016 8:58:29

Leonku pustili z nemocnice tuto sobotu. Co mě nesmírně dojalo, že v nemocnici, když jí bylo smutno nebo špatně, tak, jak to malé děti dělávají, nevolala maminku, ale MĚ. Beruška moje....
Je prý zdravá, akorát by ještě neměla chodit na slunce a cvičit. A víte, co udělal tatínek? Rovnou z nemocnice s ní odjel k rybníku. Nemám slov. Řeknu vám, kdyby se jí ta nemoc vrátila (zatím se nevrátila), tak už bych fakt snad dal podnět na sociálku...

Leonka vůbec projevuje extrémní životaschopnost. Před dvěma lety ji matka svěřila sourozencům a šla si něco koupit. Když se vracela, Leonka visela do půl těla z okna v pátém patře a mávala jí.
Ve třech letech ji svěřili desetiletému bratrovi a poslali je na hřiště (půl kilometru daleko, mimo vizuální kontakt). Potom na ně nějak pozapomněli a v devět večer přišla Leonka sama domů, že ji na hřišti nechali samotnou a ji to nebaví. Kdo ví, jak se to bude vyvíjet, když její devítiletá sestra se už toulá i potmě...
Uživatelský avatar
Leonid
VIP člen
Příspěvky: 256
Registrován: 19.12.2015 22:44:16
Pohlaví: muž
Povolání: dělník
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 3
... až do věku: 45
Děkoval: 491 x
Oceněn: 920 x

Zvláštní sešit aneb malá vzpomínka z dětství

Příspěvekod Leonid » 2.8.2017 1:05:56

Někdy v šesté třídě základní školy jsem si povšiml, že u děvčat (a žen) dochází k zajímavému přírodnímu jevu, ve světě známému jako cameltoe (česky velbloudí kopýtko). My Češi tomu říkáme prostě a jednoduše, že „ji má v těch gaťkách zařízlou :D “. Samozřejmě, že to úzce souviselo s tehdejší sexuálně-vizuální vyhladovělostí pubescentů, kdy se spatření spolužačky v kalhotkách rovnalo výhře v loterii.

Tehdy dívky nosily na tělocvik modré trenýrky, mající střih jako kalhotky. Měly gumičku kolem nohaviček a vzadu kapsičku. (Více o nich ZDE) Jen málokdy měly některé dívky zahraniční trenýrky s postranním rozparkem, které sice většinou netvořily zářez, ale zase v rozparku býval vidět kousíček kalhotek. I to stačilo k potěšení našich očí. Jinými slovy - spatřit „zaříznutou“ šlo pouze v hodinách tělocviku, případně na plovárně.

Malá odbočka - Možná vás napadne, že tento přírodní jev se často vyskytuje při nošení legín. Jenže... legíny tehdy ještě nebyly vynalezeny - nosily se pouze tzv. kamaše, což byly legíny ze syntetického úpletu s hrubým vzorem. Nosily se hlavně v chladnějších dnech. Pokud byly světlé barvy, docela hezky přes ně prosvítaly kalhotky. Mimochodem, byl jsem asi ve čtvrté třídě u nás první, koho napadlo, že tyto kamaše se dají některé spolužačce v nestřeženém okamžiku snadno stáhnout – a zimní alternativa zvedání sukní byla na světě.

No, a v té šesté třídě jsme s jedním kamarádem poznali, že máme společnou zálibu, a rozhodli se k věci přistoupit důkladněji. Pořídili jsme si zvláštní sešit, kam jsme snad tři roky pečlivě zapisovali, kolik jsme při každé hodině tělocviku spatřili zaříznutých pipinek. Jednou jsem onemocněl a „zvláštní sešit“ zůstal u mne. Máma se mnou šla na kontrolu k doktorovi, a když jsme přišli domů, otec mi hlásil: „Volal ti Jarda. Mám ti vyřídit, že máš zapsat 8. Co to znamená?“ „Noo, to je do fyziky, víš?“ odbyl jsem ho a spěchal spolužákovo pozorování svědomitě zapsat.

Pikantní je, že kdyby někdo náš tajný sešit našel, byl by z toho jelen. Pouhé sloupce dat a čísel, které jen zřídka doplňovala poznámka „KAPKA“, tři vykřičníky a například písmeno R. Toto krátké sdělení znamenalo, že spolužačka Radka byla během tělocviku na WC a… na školních záchodech tehdy nebyl papír.

Předem děkuji za případné komentáře ve vláknu Diskuse k Životu a dílu Leonida Jumpera.
Uživatelský avatar
Ketchup
Nováček
Příspěvky: 3
Registrován: 22.1.2016 22:51:21
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 3
... až do věku: 11
Děkoval: 14 x
Oceněn: 6 x

Re: Život a dílo Leonida Jumpera

Příspěvekod Ketchup » 27.8.2017 19:56:40

Masakr :D

Zpět na “ŽIVOTNÍ PŘÍBĚHY”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host