Neptunovy sonety

[Neptun]

Zdá se, že jsou tady na fóru vcelku oceňovány básnické pokusy. Tak jsem tedy také jednu básničku sepsal. Jelikož na rozdíl od jiných uznávám, že umění má svoje pravidla, sáhl jsem po formě pravidly silně sešněrované - po sonetu.

Prázdniny s Katkou 1 – Za jezerem

Člun hladce plyne přes jezero,
jež kolem chrání tichý břeh,
stále jsi se mnou v těchto dnech,
ač neříkám tobě „moje dcero“.

Písčitá pláž tu v stínu leží,
borovic vonných stín to jest.
Tvou ručku svírá moje pěst,
ležíme spolu a čas běží.

Jaký to šelest náhle sílí,
kdo se sem blíží z lesa k nám,
rychle ať nese nás pryč vlnka!

Měli jsme počkat ještě chvíli,
že je to hajný byl jen klam,
za člunem dívá se jen srnka.

[Neptun]

S Katkou v kině

Do sálu vstoupím s dívkou mladou.
Sedadla samý jemný p l y š.
Co v nových filmech hleď a slyš!
Zpozdilci tiše nohy kladou.

Posadíš se mi po pravici,
kukuřic kornout křupavých.
Utichá šepot, šelest, smích.
Před námi starší tetka spící.

Začíná film a moje pravá
ruka je prázdná, toužící.
Po sále skáčou světla, stíny.

V tom tvoje ručka levá, dravá
popadne tu mou pravici -
drží se prsty spletenými.

[Leonid]

Považuji Neptuna za nejlepšího básníka zde na fóru. Jeho styl je opravdu vybroušený a jeho sonety mají skvostnou atmosféru.

[Neptun]

Prázdniny s Katkou 2 – Pod hladinou

Jezero tiché, modré, hladké,
v blankytu nad ním slunce jas,
ve vodě chladné, plné řas
tělíčko tvoje tolik sladké.

Plaveme. Po boku tvou krásu.
Daleko odtud dub i smrk.
Vyzkouším hloubku – máčím krk.
Nestačíš, u mne najdeš spásu.

Jak tě tak držím, náruč plnou,
udělám krůček malý jen,
hladina vodní uzavře se.

Vynoříš hlavu, zlita vlnou,
Prskáme, hrabeme se ven,
smíchem se vodní říše třese.

[Neptun]

Homonymní sonet

Tentokrát to nebude žádný prázdninový příběh s Katkou. Taky jsem tu kočičku neviděl už 177 hodin. Vůbec to nebude pořádný příběh, ale jen takové verše, aby do nich bylo možno zakomponovat homonyma. Je až neuvěřitelné, kolik má čeština slov, která stejně znějí a přitom znamenají něco úplně jiného. Občas je to dvojice slov proti jednomu. Prostě jsem byl dnes nějaký hravý a vytvořil jsem toto směšné dílko:

Pastvinou horskou zprudka žena
spatřil jsem z křoví trčet hnát.
Asi bych neměl se tak hnát,
radí mi to i moje žena.

A pod tím křovím psíček vyje,
také tam vidím dívku nýt,
jestli vám z riflí vezmou nýt,
můžete okrást také vy je.

Na louky soumrak když se snese,
dívka ta o svém princi sní,
jak bude švarný ženich její.

V kurníku slípka vejce snese,
Hospodář rovnou čtyři sní,
Smažená se slaninou je jí.

[Gabriel Svoboda]

Když jsem si četl sonety o lásce a pak homonymní sonet, hned jsem si vzpomněl na písničku Moje milá plaví koně. Ale kam se na tebe Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř hrabou, protože tam mají jen jednu dvojici homonym a to ji ještě prý nevymysleli oni, ale Jan Hraběta.

phpBB [video]

[Neptun]

Tentokrát se mi téma nevešlo do sonetu, ale ztvárnil jsem ho do sedmi slok běžné básničky.

Májová sobota

Soboty náplň mám pestrou,
na výlet můžu jet s Katkou,
i s její drobnější sestrou,
jenomže i s jejich matkou.

Chceme jet k vodě i do lesa,
budeme divou zvěř štváti.
Milenců srdce tam zaplesá,
když mohou těla svá znáti.

V předvečer výletu kamarád
radí jak matky se zbavit.
Ze skály spadne a bude řvát,
já budu s děvčátky slavit.

Nebylo potřebí matičku
mlátiti po zádech vakem,
bolavou měla vám hlavičku,
holky mi poslala vlakem.

Ptal jsem se, kdy doma musí být,
že máme zábavy moc.
Svolila, že mohou u mne snít,
přes celou májovou noc.

Poté, co spláchl jsem ve vaně
ze sestry drobnější prach,
utřel ji, pomuchlal prohnaně,
aniž by cítila strach,

lehl jsem v postýlku měkounkou,
po stranách holčičky maje,
hladil jsem pokožku hebounkou
v sobotu, na sklonku máje.

[Neptun]

Během léta se událo mnoho. Katka se střídavě nechala muchlat a zase odmítala. Nebyl to přímo popud k tomu, abych si hledal jinou šmudlinku. Spíše to bylo tak, že když si mě oblíbila nová mladší šmudlinka, Maruška, nechal jsem se zlákat. Tolik vysvětlení k obsahu dnešního sonetu:

Prázdniny u jezera plynou.
Přec touhu po Katce – tu smaž.
Jen dívce oběd vař a smaž,
však na mazlení hledej jinou.

Z Katky je málem velká slečna.
Nestojí tolik o můj cit.
Smích dívek v chatě slyším znít.
Menší za přízeň bude vděčná.

Ráno Maruška časně vstala:
Já měla krásný v noci sen,
půjdu matičko k jezeru.

Ač v noci temnot jsem se bála,
nyní je bílý letní den,
Neptuna Katce přeberu!

[Neptun]

Po roce jsem opět strávil překrásný týden u jezera. Ptáte se, zda s Katkou anebo s Maruškou? S oběma!

Jezero tiše rok tu stálo,
s Maruškou kde jsem šachy hrál,
rok předtím Katčin zas byl král,
než tělo její v ženu zrálo.

Před chatou u jezera kvítí.
Ta Katka v chatě mé sní zas,
Maruščin rovněž plavý vlas,
dnes obě chtějí se mnou býti.

Ve třech borovým lesem výlet,
na větvi šperk však jeden jest,
zdali se o něj poperou?

Jedna zná přesně šiškou střílet,
na konci temných lesních cest,
ta druhá vládne sekerou.

[Neptun]

Podzimní pondělí. Prší. Po práci piju pivo. Pěkná princeznička přiběhne pro panenku. Podávám panenku padlou pod policí. Přijímám pusinku. Pak princeznu posadím. Povídám pohádku. Původní, praštěnou, připomínající pravěké pověsti. Plnou pavouků, potkanů, případně pidimužíků. Princezna pláče. Pitomý příběh! Postavím princeznu pod paroží. Pojďme pro pepsikolu! Poplácám prdelku.
Před pohostinstvím právě přibrzdil přítelův Passat. Posílám princeznu pro párek. Přítel přisedne, pozoruje pružnou postavičku. Poptává pečeného pstruha, připíjí portským. Puberťačky pokaždé přiláká plnou peněženkou. Provozuje penzion. Po prvním poháru pohladí paže puberťačky. Po pátém prsíčka. Prase! Pije příliš.
Princezna přináší párek. Přítel popadne princeznu, přivine, pomuchlá. Promne pipinku. Princezna piští, plácne padoucha pravicí. Přivolá policii? Pochybuji. Požaduje pokutu. Prohnaná potvůrka. Prozrazený pedofil platí pepsikolu, párek, přidává plyšáka.
Pozdní podvečer. Princezna pomalu půjde. Postýlka připravena. Pápá!


odkaz; zdroj: shutterstock