Chat pro oprávněné uživatele běží denně od 18:00 do 21:00.

Coming out pedofila - problematika

Témata zaměřená přímo na problematiku pedofilie - její diagnostiku, výzkum a terapii. Odborná pojednání na témata spojená s pedofilií, rady pedofilům i pedofilů mezi sebou navzájem, populárně-naučné články od členů (reakce na média jsou v GL tématech), výpisky z knih a odborných prací o pedofilii, vědecké studie, ankety.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7536 x

Coming out pedofila - problematika

Příspěvekod Plyšáček » 18.1.2017 11:55:01

NEDISKUSNÍ ODBORNÉ TÉMATICKÉ VLÁKNO ZABÝVAJÍCÍ SE PROBLEMATIKOU ODHALENÍ VLASTNÍ SEXUÁLNÍ VARIACE ZE STRANY PEDOFILA

Odborné články, studie a citace z literatury k tématu coming out pedofila.
Jakékoliv osobní názory, rady, příběhy a otázky pište do diskusního tématu ve fóru GL témata - Ostatní:
Coming out pedofila - názory, sdílení, diskuse

Obrázek
odkaz a zdroj: www.cbc.ca
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7536 x

Coming out obecně dle Wikipedie

Příspěvekod Plyšáček » 18.1.2017 12:19:23

Proces coming out obecně



Coming out je v širším smyslu označení procesu, během kterého člověk rozpoznává a akceptuje svoji menšinovou sexuální orientaci („coming out před sebou samým“ či tzv. „vnitřní coming out“). V užším smyslu se používá pro okamžik svěření jiným osobám, případně veřejnosti (tzv. vnější coming out). V nejobecnějším smyslu lze výraz použít i pro zveřejnění informace, která dosud byla utajována. Může se také užívat ve spojení s osobami nebo skupinami osob, které se rozhodly veřejně prezentovat své pohledy a názory obecně považované za odlišné od názorů společnosti.

Vnitřní coming out nejčastěji nastává v průběhu puberty, kdy se začíná nejvýrazněji projevovat lidská sexualita. Výjimečně však může přijít i v pozdějších fázích života.
Protože coming out přináší stres spojený s přijetím vlastní odlišnosti, v důsledku tzv. internalizované homofobie, bývá někdy předmětem činnosti svépomocných skupin mládeže či psychologického poradenství. Míra obtížnosti zvládnutí coming outu závisí jak na vnitřních dispozicích člověka, tak na prostředí, v němž žije, na přístupu lidí z nejbližšího okolí i na celkové společenské atmosféře. Vzhledem k věku, kdy nejčastěji k tomuto procesu dochází, může být někdy komplikován např. školní šikanou nebo obavou z ní. Udává se, že mezi mladými homosexuálními muži je zvýšené procento sebevražedných myšlenek i pokusů.

V užším smyslu se termín coming out používá pro okamžik, kdy se osoba se svojí orientací dobrovolně svěří jiným osobám (nejčastěji rodině, přátelům, známým, spolupracovníkům), veřejně ji deklaruje anebo svoji orientaci přestane tajit před svým okolím (tzv. „vnější coming out“). Proces coming outu nelze zaměňovat s outingem, což je zveřejnění sexuální orientace třetí osobou, nejčastěji proti vůli samotného subjektu.

Z důvodu obavy před diskriminací a chování okolí (viz homofobie) trvá coming out často několik let a většinou dochází k zveřejnění orientace jen před úzkým okruhem vybraných osob. Coming out se může týkat také osob veřejného života, které oznámí svou menšinovou sexuální orientaci nebo příslušnost k jiné nezjevné menšině prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků. Zaznívají názory, že coming out vážených osob veřejného života zlepšuje postavení sexuálních menšin v očích veřejnosti.


Na Wikipedii se omezují na coming out homosexuálů, což je velice nedotažené a zavádějící. Sebepřijetí pedofilů je nesrovnatelně náročnější. O veřejném odhalení vlastní sexuální orientace ani nemluvě.

Etymologie
Pojem coming out (z angl. coming out of the closet – vyjít ven (ze skříně)) nemá ustálený český protějšek. Častá je i varianta coming-out, ale objevuje se také nesprávný přepis comming out / comming-out. Někdy se používá pro vnitřní coming out český výraz "sebepřijetí", v souvislosti s vnějším coming outem se objevuje i mírně zavádějící sousloví "přiznat svou homosexualitu", které odkazuje na překonané pojetí homosexuality jako něčeho pohoršujícího či trestného, anebo "přihlásit se k homosexualitě".

Zdroj: Wikipedie
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7536 x

Coming out homosexuála - diplomová práce

Příspěvekod Plyšáček » 22.1.2017 17:10:26

Coming out mladého homosexuála



Vybrané úryvky z diplomové práce zabývající se coming outem homosexuálů mohou mnohé nastínit. Bohužel pojednává pouze o homosexuálech. Pedofilové to budou mít v mnohém značně odlišné. Modře jsem zvýraznil předpokládané důležité společné znaky.

Zdroj: Michaela Halámková: Coming out u adolescentních gayů a lesbiček, Plzeň 2014

Každý člověk, jakkoli orientovaný, prožívá proces coming out. Je to uvědomování si vlastní individuality, čili i své sexuality (Janošová, 2000).
Coming out můžeme definovat jako: „Vnitropsychický konflikt mezi internalizovanou homofobií, jež zahrnuje zvnitřnění a ztotožnění se sociálními negativními postoji k homosexuální orientaci na straně jedné a nově rozpoznaným nebo alespoň podstatně uvědomovaným vlastním erotickým zaměřením.“ (Procházka in Weiss, 2010, str. 115).
Podle Nedbálkové (2007) znamená coming out v překladu vyjít ven, vyjít na povrch, vyjít najevo. Je to proces, kdy se s někým o tuto zkušenost podělíme. „Coming out je individuální záležitost a velmi záleží na tom, jaké máme vztahy s rodiči, kamarády, čemu se věnujeme, kde žijeme. Coming out se nám bude procházet snáz, když jsme sami se sebou vyrovnaní a smíření.“(Nedbálková, 2007, str. 16).
„Proces coming out je označení pro rozpoznání atypické sexuální orientace a jejího osvojení. Typickým obdobím pro začátek coming outu je raná fáze adolescence.“(Polášková in Macek, Lacinová, 2006, str. 70, 71).
Citová a fyzická náklonnost se začíná rýsovat v pubertě, kdy zejména u chlapců dochází k bouřlivým hormonálním změnám, které startují jejich sexualitu, což se projeví erotickými sny, fantaziemi, zejména při onanii. Přesto mnoho homosexuálních chlapců dokáže své touhy potlačit a neuvědomuje si je. Zaměření těchto jedinců se může projevit až ve zralém věku, kdy mají již rodiny a jsou ženatí. Většina z těchto mužů zpětně uvádí, že si v důsledku společenských zvyklostí nedovolili své sexuální zaměření připustit (Procházka, 2002).
Období dospívání, kdy se doposud vzájemně ignorující skupiny chlapců a děvčat začínají vzájemně přitahovat, začínají se sobě vzájemně dvořit, je nepochopitelné pro homosexuální chlapce. Cítí se být zrazeni, zklamáni ztrátou kamaráda, kterého možná on sám miloval. Někdy může trvat i léta, než si uvědomí, že on je ten, kdo je přitahován stejným pohlavím (Brzek, Pondělíčková, 1992).
Po překonání období zmatku ze své odlišnosti, se dospívající rozhodnou někomu svěřit se svou sexuální identitou. Obvykle to bývají důvěrní a blízcí přátelé, teprve poté přicházejí na řadu rodiče. Třebaže má jedinec coming out za sebou, může trvat měsíce i roky, než dosáhne akceptace jako gay či lesba. Jako indikátory míry akceptace slouží spokojenost se svou orientací, nezájem o její změnu a touha navázat intimní vztah s osobou stejného pohlaví (Polášková in Macek, Lacinová, 2006).
Proces rozpoznání a přijetí své sexuální orientace provází neustálé kroky vpřed a vzad a samozřejmě váhání.„Nejzranitelnější skupinou jsou mladší adolescenti, kteří se kvůli citové a fyzické nevyzrálosti, nedostatku zkušeností, potřebě být součástí vrstevnického kolektivu a závislosti na rodině stávají snadnou a častou obětí sociální stigmatizace. Mnozí se svou orientaci rozhodnou popřít, jiní se pokouší aktivně změnit prostřednictvím heterosexuálních vztahů“ (Polášková in Macek, Lacinová, 2006, str. 70).
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7536 x

Coming out homosexuála - diplomová práce

Příspěvekod Plyšáček » 30.1.2017 9:33:28

Proces coming out u pedofila bude probíhat značně odlišný způsobem, než naznačuje Procházka v pěti fázích coming outu u homosexuálů (zvláště 3.-5. fáze). Rovněž coming out před rodiči probíhá obvykle jinak. Budeme rozebírat později.

Zdroj: Michaela Halámková: Coming out u adolescentních gayů a lesbiček, Plzeň 2014

Pět fází procesu coming out


Procházka rozděluje coming out do pěti fází, jež se mohou vzájemně prolínat. Těmito fázemi jsou: precoming out, vlastní comig out, fáze explorace, partnerství a fáze integrace (Procházka in Weiss, 2010).

1. PRECOMING OUT
Období, kdy si jedinec uvědomuje vlastní odlišnosti, nedokáže je však pojmenovat a vyjádřit je. Již v dětství se u něj projevuje tzv. změněná pohlavní identita, někdy i narušený vztah k otci a izolace v kolektivu vrstevníků. V této fázi vznikají poruchy sebehodnocení (Procházka in Weiss, 2010).

2. VLASTNÍ COMING OUT
V tomto období si jedinec uvědomuje, že zdrojem odlišnosti je jiné sexuální zaměření než čekal a jež od něj očekává jeho okolí. Neztotožňuje se s ním, dokonce jej odmítá a brání si připustit jeho existenci. Mezistupněm u tohoto jedince je bisexuální sebeidentifikace. Jedinec někdy považuje homosexuální cítění za přechodné období vývoje. V další fázi přiznává sám sobě svou sexuální orientaci a po určité době se dokáže svěřit i někomu blízkému. Průměrná doba od rozpoznání sexuální orientace po chvíli svěření se někomu jinému bývá i několik let. Za nejobtížnější krok této fáze je svěření se rodičům se svým zaměřením. To mnohdy vyžaduje psychoterapeutickou a edukační intervenci. Jednodušší a časnější svěření bude probíhat v rodinách s blízkými rodinnými vztahy, kde bude příznivější průběh coming outu. V opačném případě, kde je nedostatečná emoční podpora, činí mladé homosexuální jedince ještě více zranitelné při negativních reakcích okolí (Procházka in Weiss, 2010).

3. FÁZE EXPLORACE
V tuto chvíli dochází k experimentování s novou uvědomovanou sexuální identitou. Jedinec přechází k navazování prvních sexuálních vztahů. Gay muži měli v průzkumech svůj první sexuální styk dříve, než první partnerský vztah. I tak je ale sexuální vývoj homosexuálních jedinců proti heterosexuálním pomalejší (Procházka in Weiss, 2010).

4. FÁZE PARTNERSTVÍ
Jedinec navazuje první partnerské vztahy, dochází ke sladění sexuální orientace a citových vztahů. Stále ale přetrvává nedůvěra k perspektivě vztahu, k partnerovi, obavy z reakcí okolí (Procházka in Weiss, 2010).

5. FÁZE INTEGRACE
V této fázi nastává integrace osobnosti, nalezení a dotvoření hodnotového systému včetně začlenění sexuální orientace do všech důležitých částí života (Procházka in Weiss, 2010).


Proces přijetí homosexuality rodiči


Jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících proces coming out u dospívajících je reakce lidí v nejbližším okolí, především pak rodičů. Většina rodin však není připravena na coming out svého dítěte a je jím zaskočena. Pro rodiče, kteří nejsou o tomto procesu informováni, je dosti obtížné se s jinakostí svého dítěte vyrovnat. Mnohé rodiny se potýkají s pocity zmatku a lítosti a velmi často na sdělenou informaci reagují popřením. Smířit se s touto skutečností vyžaduje čas, jehož délka může značně variovat u jednotlivých rodin. Některé rodiny se někdy rozhodnou vyhledat odbornou pomoc (Polášková in Macek, Lacinová, 2006). Často se hovoří o „rodičovském coming outu“. Rodiče procházejí procesem, který je analogický s procesem vyrovnání se smrtí blízké osoby, kdy jednotlivé fáze zahrnují: šok, snahu o popření skutečnosti, hněv/zlobu, vyjednávání, deprese a v závěrečné fázi přijetí reality. Rodiče mají někdy pocit, že kvůli homosexualitě o své dítě přicházejí a se ztrátou dítěte mizí i status tzv. normální rodiny (Polášková in Macek, Lacinová, 2006).
Zároveň se před nimi samými otevírá nový proces přijetí nové perspektivy budoucnosti, kdy budou muset přehodnotit své budoucí plány a představy týkající se např. vnoučat (Janošová, 2000). Reakci rodičů na zprávě o odlišném zaměření jejich dítěte může ovlivnit i fakt, zda se ji dozví přímo od dítěte nebo nepřímo z okolí. Neméně důležitý aspekt je věk dospívajícího, který se rozhodl svěřit rodičům. Čím nižší věk dospívajícího, tím více rodiče sdělení bagatelizují a deklarovanou homosexualitu považují za záležitost přechodného charakteru. Velkou roli hraje i věk, vzdělání rodičů a místo, kde rodina žije (Polášková in Macek, Lacinová, 2006).
Když se adolescent rozhodne svěřit někomu s něčím, s čím se předtím dlouho zabýval a třeba i trápil, očekává často dramatickou reakci. Ta však nemusí přijít. Kamarádi mohou říct, že si to mysleli, spolužáci tento fakt přijmou dobře. U rodičů se můžeme setkat s mlčením. Žádné prudké reakce, ani žádné otázky. Vzali to na vědomí, nechtějí však o tom slyšet, natož o tom mluvit. Někteří potřebují delší čas, pro přijetí takové skutečnosti (Nedbálková, 2007).
Rodiče nikdy nefigurují jako první osoba, které by se homosexuální syn či dcera svěřili. Mezi prvním coming outem a svěřením se rodičům může být časová prodleva i několik let. Obecně rodiče reagují hůře – zamítavěji než první osoba, které se dospívající svěřili (Polášková in Macek, Lacinová, 2006).
Většina chlapců o své homosexuální orientaci informuje dříve matku, která pro ně představuje větší emocionální zázemí než otec. Přejí si a zároveň potřebují matčinu podporu. Ti chlapci, které matka podporovala, měli s ní důvěrný a stabilní vztah, ti vykazovali vyšší sebehodnocení (Savin-Wiliams in Macek, Lacinová, 2006).
Lesbické dívky mají s otci většinou citově chudý vztah a otcové se zřídka kdy zajímají o partnerský život své dcery. Zdrojem informací tohoto rázu pro ně supluje matka. Proto otec nepatří mezi osoby, kterým by se lesbická dcera rozhodla svěřit. Pokud se tak stane, otcovské reakce jsou obvykle neutrální nebo mírně pozitivní. Dívky považují vazbu s matkou za lepší zázemí pro sdílení osobních a citových záležitostí (Collins, Russell in Macek, Lacinová, 2006).
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7536 x

Coming out transsexuála

Příspěvekod Plyšáček » 5.2.2017 10:52:00

Coming out transsexuála


Pro další předběžné zmapování toho, co se již o procesu coming out obecně ví, uvádím mírně upravené nejdůležitější úryvky z textu na www.transsexualita.cz. Narozdíl od homosexuálů a pedofilů transsexuálové musejí provést mnohem rozsáhlejší veřejný coming out. Některé tipy jsou praktické i pro pedofily.

Coming out (z anglického coming out of closet, doslova ‘vylezení ze skříně’) je proces, při kterém se člověk vnitřně vyrovnává se svojí menšinovou pohlavní identitou a/nebo sexuální orientací (tzv. vnitřní coming out) a začne svůj život žít s souladu s touto skutečností (tzv. vnější coming out). Úžeji se termín chápe jako svěření se se svou odlišností blízkým osobám, případně veřejnosti.

Pokud chcete (jako transssexuál) projít přeměnou, pak vás coming out dříve či později čeká. Coming out není v žádném případě bezúčelným exhibicionismem, ale praktickým krokem od dosavadní přetvářky k vlastnímu plnohodnotnému životu podle vašich představ.

Narozdíl od coming outu, který si prožívají gayové a lesby, translidé na počátku přeměny mají situaci obecně trochu komplikovanější v tom, že o své situaci musí informovat daleko širší spektrum lidí. To znamená nejen svou rodinu a blízké, ale i ostatní lidi, se kterými běžně přicházejí do styku (učitelé, spolužáci, zaměstnavatel, spolupracovníci,…).

Pokud ovšem celým coming outem úspěšně projdete, získáte onen nádherný pocit, že svou identitu již nemusíte před nikým skrývat. Je to jako by vám ze zad spadl obrovský balvan a náhle můžete volně dýchat. Zároveň to znamená, že jste překonali tu největší překážku na cestě k přeměně, tj. lidské předsudky.

Ale pozor! Můžete přitom i leccos ztratit: rodinu, partnera, přátele, zaměstnání. Míra akceptace translidí se sice v ČR stále zvyšuje, ale i tak se najdou lidé plní zášti a předsudků...

Pár značně neuspořádaných tipů:
  • Je lepší informovat jednoho člověka po druhém spíše než celou skupinu najednou, jedna negativní reakce může strhnout všechny. Pokud je to nutné, není špatný nápad mít mezi lidmi již předem nějaké tajné spojence.
  • Osondujte opatrně terén. Nenápadné poznámky či otázky pomůžou odhadnout reakci vašeho protějšku. Zkuste si vzpomenout, jak vaši blízcí reagovali na podobné krizové situace v minulosti. Pokuste se představit sama sebe na jejich místě, jak byste reagovali vy? Přizpůsobte svůj projev jejich povaze/věku/vzdělání.
  • Není zbabělost začít tam, kde čekáte nejmenší problém. Právě naopak, potřebujete si na začátku své cesty hlavně nalézt spojence, na které se budete moci spolehnout, až přijdou ty nesnadné úseky. První úspěchy a přijetí vám dodají tolik potřebnou sebedůvěru.
  • Svěřovat se rodičům jako úplně prvním nemusí být dobrý nápad, jakkoli vás mohou mít sebevíce rádi. Blízký přítel bývá obvykle lepším začátkem.
  • Na druhou stranu, snažte se zamezit tomu, aby se to vaše rodina dozvěděla od třetí osoby místo od vás osobně. Není nic horšího, než když se dozví, že si o tom štěbetají i vrabci na střeše a vy k nim nejste upřímní.
  • Právě proto, že rodičům na vás záleží, se vás budou snažit chránit před rozhodnutími, která se jim z jejich pohledu mohou zdát být chybná. Zkuste jim vysvětlit, že si tím možná trochu na čas zkomplikujete další život, ale mnohem větší komplikací je pro vás váš současný stav.
  • Pokud už máte někoho z rodiny na své straně (třeba jednoho z rodičů), použijte ho jako oporu v dalším postupu v řadách příbuzenstva.
  • Nikdy to o sobě neříkejte v hádce nebo jinak vyhrocené atmosféře. Najděte si klidnou chvíli.
  • Na druhou stranu – na ten ‘úplně perfektní’ okamžik můžete čekat až do skonání světa.
  • ‘Neutrální území’ je většinou nejlepší. Pokud máte před sebou ‘horkou hlavu’, zkuste si najít místo spíše někde na veřejnosti (restaurace apod.), třeba tak předejdete výbuchu emocí a následnému odmítnutí, které nebude mít zmíněná osoba odvahu pak vzít zpět.
  • Třeba už to ví. Lidé (obzvláště rodiče/blízcí přátelé) mohou tušit víc, než si myslíte.
  • Pokud se chystáte na coming out před rodiči, na kterých jste ještě existenčně závislí, či před partnerem, se kterým sdílíte domácnost, mějte vždy připravený plán (např. místo na přespání pro nejbližší noci), co dělat, když věci naberou opravdu špatný směr.
  • Rodiče mohou cítit vinu, zda váš problém nezavinili sami, např. špatnou výchovou. Ujistěte je, že, ač příčiny vzniku transsexuality nejsou dosud dostatečně známé, není to nic, co by se dalo ovlivnit výchovou.
  • Prarodiče překvapivě často reagují chápavěji než rodiče. S věkem možná opravdu přichází moudrost. Spoléhat se na to ovšem ve všech případech nedá.
  • Ženy obecně přijímají transsexualitu lépe než muži, zvláště pokud jste transžena.
  • Nechoďte kolem horké kaše, nebuďte přehnaně defenzivní. Neomlouvejte se. Nemáte se za co stydět!
  • Transsexualita není něčím, za co je třeba cítit vinu. Změna pohlaví je jediným známým způsobem, kterým lze problém s transsexualitou vyřešit. Pracujte na sebevědomém projevu. Příliš defenzivní postoj vyzývá k útoku. Ale nepřežeňte to, přehnaná agresivita má ve výsledku stejné důsledky.
  • Nechte svému protějšku prostor na rozmyšlenou, čas na promyšlení otázek, netlačte příliš na pilu. Vy jste se na tuto chvíli pravděpodobně připravovali dlouhou dobu, pro druhou stranu je to naopak zcela nová informace, kterou si musí nejprve trochu (víc) nechat projít hlavou.
  • Připravte si odpovědi na otázky. Pokud žádné nepřijdou, automaticky to neznamená nezájem, i proto je dobré nezávazně nabídnout nějaké informace, třeba v psané formě (články, knihy, weby, dopis..)
  • Většině lidí bude chvilku trvat než si na vaše ‘nové já’ zvyknou, dejte jim čas. Obzvláště oslovení dělá ze začátku problém. Mějte tedy pochopení, ale trvejte na svém.
  • Váš terapeut vám může pomoci si coming out naplánovat. Ale samotné sdělení je vždy na vás. V případě problémů bývá v některých případech možné si vzít po domluvě tvrdohlavého blízkého s sebou na sezení.
  • Přijetí je (nebo alespoň by měla být) normální reakce. Pokud se setkáte s odmítnutím, chyba není na vaší straně. Na druhou stranu je slušné dát najevo, že kladnou reakci oceňujete.
  • Čas přivede k rozumu mnohé, tak nezoufejte, pokud první reakce je odmítavá.
  • Budte připraveni, že váš coming out vzbudí silné emoce na obou stranách. Hněv a odmítnutí často maskuje strach, obavy o vaši budoucnost, strach z toho, jak vaše rozhodnutí ovlivní váš vzájemný budoucí vztah. A v neposlední řadě ‘Co řeknou lidi?’. Ujistěte svůj protějšek, že budete stále tím samým člověkem, přítelem/potomkem/rodičem/sourozencem, bez ohledu na to, co přijde.
  • Ke coming outu (pokud zrovna nehledáte prvního člověka, kterému se svěřit) přistupujte ve chvíli, kdy máte už trochu rozmyšlené další kroky. Nepůsobí dvakrát důvěryhodně, pokud se po oznámení dlouhé měsíce z vaší strany nic neděje.
  • Vašeho šéfa vždy informujte dříve než ostatní spolupracovníky! Bude si připadat důležitě. Ujistěte ho, že se změna na vašem pracovním výkonu neprojeví, naopak budete pracovat na 110%, abyste si vydělali na novou garderobu.
  • Ve škole (mimo blízké přátele) začněte u třídního učitele nebo ředitele. Případně kontaktujte školního psychologického poradce.
  • Sdělení dopisem umožňuje adresátovi si reakci důkladně promyslet a vám vhodně formulovat své myšlenky, pokud nejste dvakrát výřeční. Nicméně na druhou stranu je to dosti neosobní forma, někoho to může až urazit. Email si raději schovejte pro případy, pokud potřebujete hromadně informovat vaše spolupracovníky ve větší společnosti nebo spolužáky, se kterými nemáte pevnější vazby.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7536 x

Rozhodování o coming outu před rodiči - Plyšáčkův náhled

Příspěvekod Plyšáček » 5.2.2017 15:16:09

Rozhodování o coming outu před rodiči



Pokusím se krátce a výstižně vyjádřit svůj současný náhled na problematiku odhalení vlastní pedofilie před rodiči.

Svěřit se či nesvěřit? To je, oč tu běží.
Pedofil, na rozdíl od gaye, má rozhodování o vlastním sebeodhalení před rodiči významně těžší a pokud se již rozhodne pro coming out, celý proces je obvykle značně bolestivější a náročnější pro všechny zúčastněné.

V minulosti jsem odvážně prohlašoval, že "rodiče mají (povinnost i právo) vědět o pedofilii svého potomka. Vycházel jsem z přesvědčení, že sexuální zaměření je něčím tak bytostným a od osobnosti člověka neoddělitelným a že ti nejbližší - tedy rodiče a jejich děti, by se měli co nejvíce znát a bezpodmínečně přijímat. Že skrývání vlastních tužeb a sklonů brání radostnému prožívání vzájemné sounáležitosti a vytváří překážku proudění lásky mezi srdci. Pedofil při celoživotním skrývání svého zaměření lásky hraje nepohodlnou a nevyžádanou roli, žije život někoho jiného a pro někoho cizího. Nebo alespoň díky přetvářce značně se odcizujícího.

Prohlašoval jsem, že rodičům se takto zaměřené dítě nenarodilo náhodou a že oni i jejich potomek mají za úkol toto přijmout a naplno prožít. Že to může být ten největší úkol pro jejich duše v tomto životě. A že mlčení a skrývání těchto faktů před nimi je zbabělostí a ochuzováním jich o skutečné příležitosti k hlubšímu pochopení zákonitostí života i k rozvoji větší tolerance, důvěry a respektu k odlišnému. Takto jsem mluvil a věci vnímal. Dnes to vidím i částečně jinak.

Ne každý má štěstí na rodiče. Jsou i rodiče zlí, hloupí a netolerantní, nebo naopak přecitlivělí, staří a unavení nebo psychicky nemocní. Zde je uvážlivost a moudrá rozvaha samozřejmě na místě. Tento umírněný a vyzrálý postoj zde reprezentuje Asce. Jeho zmínka o tom, že sexuální orientace je něčím velice intimním, s čím se člověk nesvěřuje ostatním, i o tom, že je projevem lásky a ohledů ke svým nejbližším nepřipravovat jim další utrpení, na mě hluboce zapůsobila svou moudrostí. Rozhodně již nikoho zbrkle neženu do coming outu před rodiči. Je i pravda, že naši nejbližší ve snaze nám "pomoci" nás pak mohou automaticky cpát do rukou odborníků a nebo nám bránit v jakémkoliv kontaktu s dětmi.

Svěřit se či nesvěřit? Rozhodně si nenechejte od nikoho radit! Každý pedofil to má zcela individuální a musí se rozhodnout sám. Zde uvedu jen některé body, které stojí za úvahu. Po rozumném zvážení všech proměnných se spolehněte zejména na vlastní úsudek. Rozhodně nemá cenu psát si čárky pro a proti a pak se prostě rozhodnout. Jistě se vyplatí delší zvažování a rozmýšlení všech eventualit, předpokládaných výhod i nečekaných komplikací v případě, že k odhalení přikročíme. Více než prostý rozum zde napoví intuice. Coming outem se může mnohé uvolnit, projasnit a urovnat, ale zrovna tak může začít nečekané utrpení a peklo. Není rodič jako rodič. Navíc velice záleží na způsobu podání a síle argumentů. Za nesmírně nešťastný považuji nechtěný coming out (lidi nám o tobě něco donesli) či "naaranžovaný" nechtěný coming out (nastražený notebook a odhalení "omylem"). To je zkrátka průšvih. Rodiče vždy lépe přijmou to, když za nimi přijdeme z vlastní vůle a s důvěrou v jejich bezpodmínečnou lásku, než z donucení okolnostmi.

Prosím nikdo mě neobviňujte z toho, že zde propaguji či zakazuji coming out. Opakuji. Je to na vás!

Body (pouze pro inspiraci), které bych osobně zvažoval při ROZHODOVÁNÍ O COMING OUTU PŘED RODIČI

PRO COMING OUT
  • S rodiči máme důvěrný a vyrovnaný vztah.
  • Rodiče se často vyptávají, zda "někoho máme", mají starosti, že zůstaneme sami.
  • Rodiče již tuší či mají podezření či zprávy z okolí.
  • Rodiče jsou vyzrálí a velice tolerantní, preferují otevřenost a nebojí se intimního sdílení.
  • Máme problém se svou pedofilií, bojíme se selhání a chceme se léčit.
  • Máme doma trvalé psychické problémy s popíráním pedofilie, výčitky z přetvářky.

PROTI COMING OUTU
  • S rodiči nemáme dobré vztahy, jsme na nich existenčně závislí.
  • Rodiče jsou agresivní, výbušní a zcela netolerantní s vlastními doktrínami.
  • Rodiče jsou psychicky labilní, nemocní či hrozí jejich trvalé zhroucení.
  • Hrozí, že by nám rodiče zakazovali jakýkoliv slušný kontakt s dětmi.
  • Nejsme vyhranění pedofilové (pouze na děti) nebo u nás dokonce převažuje většinová orientace.
  • Nevhodné aktuální podmínky - stres v rodině, úmrtí blízkého, pedofilní kauza v médiích,...
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7536 x

Coming out pedofila - bakalářská práce

Příspěvekod Plyšáček » 17.2.2018 7:51:45

Proces coming outu u pedofilních mužů





Bakalářská práce 2017
UK, fakulta humanitních studií
Kristýna Šulcová
Vedoucí práce: Mgr. Klára Bártová, Ph.D.
Zdroj: is.cuni.cz




Autorka se ve své práci věnuje především problematice pedofilie jako takové, začíná dokonce klasifikací parafilií, rozebírá pedofilii z pohledu sexuologie a společnosti. Otázkou coming outu pedofilů se zabývá celkem na 4 stranách a 8 řádcích. Osobně tedy celou práci považuji za nezdařilou. V závěru má však mnoho cenných dat z laboratoře. Ta zde později uvedu.

Nyní již nechám "hovořit" autorku Kristýnu Šulcovou (její text bude vždy kurzívou). Z celé práce vybírám pouze pro nás podstatné statě. Překlepy a hrubky jí opravuji (jako u všech textů vstupujících do Pedonie).

Data byla získána v rámci Mezinárodního výzkumu pedofilních preferencí, který v České republice zaštiťuje Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy a Národní ústav duševního zdraví (NÚDZ) v Klecanech. Pro tento výzkum mi byla poskytnuta data ve formě polostrukturovaných přepsaných rozhovorů s lidmi s pedofilní preferencí a zároveň mi byly poskytnuty informace o původním výzkumu a o technikách sběru dat, které se při něm uplatňovaly. V případě nedostatečných informací bylo možné data doplnit původními badateli. Původní výzkum probíhal v rámci laboratoře Evoluční sexuologie a psychopatologie (vedoucí laboratoře Mgr. Kateřina Klapilová, PhD.) v Národním ústavu duševního zdraví v Klecanech v roce 2016.

Pamatuji se na vyplňování dotazníku v rámci výzkumu doktorky Klapilové. O něm máme na fóru téma Mezinárodní výzkum pedofilních preferencí.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7536 x

Coming out pedofila - bakalářská práce

Příspěvekod Plyšáček » 17.2.2018 8:21:39

Úvod do problematiky



V tomto příspěvku uvedu pouze krátké citace, které mě v práci nejvíce zaujaly a které můžeme brát jako jakýsi úvod do problematiky coming outu u pedofilních mužů.

V této práci jsem se rozhodla zaměřit na vnitřní a vnější coming out pedofilních mužů, což je období, kdy si jedinci nejdříve začínají svou pedofilní preferenci uvědomovat, tedy procházejí vnitřním coming outem, a následně se někteří svěřují svému okolí, tedy procházejí vnějším coming outem. Coming out může pro pedofily být psychicky velmi náročným procesem. Někteří jedinci mohou mít problém se s parafilií sami smířit, někteří nenajdou pochopení u svých blízkých, někteří se se svou sexuální preferencí nikomu ani nesvěří. Všechny tyto problémy mohou být umocněny právě předsudky, které se k pedofilii vážou.

Rozhodně zde zacituji kapitolu 4.3., kde se píše o nás a o ČEPEKu. Informace má zřejmě v prvé řadě od doktorky Klapilové.

4.3 Pedofilní komunity v České republice
Dvě nejrozšířenější pedofilní komunity v České republice jsou Československá pedofilní komunita (zkráceně ČEPEK), která působí na internetových stránkách pedofilie-info.cz, a komunita Pedonia (pedonia.com). Cílem těchto komunit je šířit povědomí o pedofilii, poskytnout informace, jak široké veřejnosti, tak dospívajícím či dospělým, kteří právě procházejí vnitřním coming outem, a pomoci jim tak smířit se svou sexuální odlišností. Na internetových stránkách působí jak pedofilové, kteří sdílejí své vlastní zkušenosti a příběhy, tak sexuologové, kterých se návštěvníci stránek mohou bezplatně a anonymně ptát. Cílem komunit je ukázat, že se s pedofilií dá vést normální a spokojený život, a také, že pedofilie neznamená zneužívání dětí. Velký důraz je kladen na nebezpečí, která může pedofil způsobit sobě nebo dítěti, pokud se dopustí nežádoucího či trestného chování, členové si navzájem pomáhají, aby těmto situacím předešli (Slovo úvodem, ČEPEK - Československá pedofilní komunita).
Komunita Pedonia se zaměřuje na heterosexuální pedofily, tzv. GirlLovers (milovníci holčiček). Na internetových stránkách jsou různá fóra, kde se mohou pedofilové svěřit či poradit.
Obě tyto komunity jsou legální a fungují v mezích zákona ČR. Usilují především o to, aby lidé, kteří se nebojí promluvit o své pedofilní touze, nebyli automaticky nahlíženi jako ti, kteří děti zneužívají. Být jako pedofil respektován neznamená právo na pedofilní seberealizaci v reálném sexuálním vztahu s dítětem. Respekt se zde má pohybovat na rovině uznání pedofilie coby vrozené erotické náklonnosti k dětem, ze které automaticky neplyne touha zneužívat děti. (Fafejta, 2016)
V minulosti existovala také internetová stránka boylover.net, která byla údajně největší online komunitou pedofilů, jak na svých stránkách uvádí komunita Čepek. Spuštěna byla v roce 2002 a počet členů stoupl během let až k 70 000. Jednalo se o stránku velmi podobnou, jakou provozuje komunita Čepek. Boylover.net měl však navíc široké mezinárodní zastoupení. Zlom nastal v roce 2007, kdy pro ochranu dětí začali spolupracovat s policiemi z různých zemí a vyhledávali potenciálně rizikové členy, o nichž zjišťovali osobní údaje. Po třech letech vyšetřování, tedy v roce 2010, zjistili, že se někteří členové dopouštěli sexuálního zneužívání dětí nebo výroby dětské pornografie. Nicméně média i policie prezentovali síť jako organizaci kriminálníků. Některá média uváděla, že se jedná o největší případ sexuálního zneužívání dětí v historii. Ze všech těchto zpráv mohla neodborná veřejnost posuzovat celou síť jako nelegální a nebezpečnou, internetová stránka poté zanikla (Záhada zmizení boylover.net, ČEPEK – Československá pedofilní komunita, 2011).


Škoda, že se tolik věnuje zaniklé komunitě pochytaných a že se více nezmínila o naší Odborné sekci. Ta natolik předstihla dobu a věnuje se tolika nezmapovaným oblastem dětské sexuality, že teprve budoucnost ukáže její výsostné místo na poli vědy. Pro svou obsáhlost a odbornost jsou v ní celé dlouhé diplomové a bakalářské práce zpracovány do třeba jen několika příspěvků.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7536 x

Coming out pedofila - bakalářská práce

Příspěvekod Plyšáček » 18.2.2018 8:44:16

COMING OUT



V rámci této kapitoly se budu zabývat coming outem, jeho fázemi, průběhem a jeho možnými následky.
Termín coming out se často používá v souvislosti s odlišnou sexuální orientací, převážně u homosexuálů. Stejným nebo podobným procesem si však procházejí i jiné sexuální menšiny, včetně pedofilních jedinců. Coming out je proces sebepřijetí a vyrovnávání se s odlišnou sexuální preferencí (Weiss a kol., 2010).
Solomon, McAbee, Åsberg a McGee (2015) definují coming out jako významný a občas složitý proces v životě sexuálních menšin, jehož prozrazení však může vést ke zlepšení pocitu duševní pohody.


Autorka se měla coming outem zabývat v celé své práci - proto je nazvána Coming out u pedofilních mužů. Když už tak činí v jediné kapitolce na 4 stránkách (vlastnímu coming outu pedofilů se věnuje však pouze na jedné a půl straně...!), mohla vypustit definici pod čarou (zde neuvádím) toho, co je tzv. sexuální orientace (na to měla celou předchozí část práce).

Přesnějším označením než sexuální orientace je však sexuální variace, jelikož tam spadají i všechny parafilie. Normálové jsou citliví na označování pedofilie za orientaci. Myslí si, že heterosexualita a homosexualita jsou rovnocenné a přirozené orientace a vše ostatní je nehodno existence.


Vnitřní a vnější coming out


Podle Weisse je proces coming outu „kognitivně-behaviorálním procesem, který zahrnuje rozpoznání, sebepřijetí a schopnost širší integrace sexuální orientace do své osobnosti. Jeho délka a intenzita je také určována tím, jak jeho orientaci akceptují nejbližší lidé (zpravidla rodiče)“ (Weiss a kol., 2010, s. 115).
Proces coming outu, kdy si člověk přiznává odlišnou orientaci sám sobě, se nazývá vnitřní coming out. Nejčastějším obdobím, kdy coming out začíná, je období puberty, v této době Weiss upozorňuje na riziko společenské diskriminace a psychopatologických jevů jako jsou deprese, sebevražednost či náklonnost k návykovým látkám. Podle výzkumu, který prováděl D’Augelli (2006), má 80% mladých lidí ze sexuálních menšin zkušenost se slovním napadáním a šikanou, 15% bylo dokonce fyzicky napadeno.
Během coming outu často nastane okamžik, kdy už jedinec nechce zůstat se svým tajemstvím sám. Hledá někoho, komu by se mohl svěřit. Kladná reakce na odhalení dodá sebedůvěru, zatímco odmítnutí vrátí vývoj o velký kus zpět. Jedna špatná zkušenost může potlačit i deset hezkých přijetí. (Procházka, 1994) Tato fáze se nazývá vnější coming out. Reakce rodiny bývá u vnějšího coming outu nejzásadnější, téměř každý příslušník sexuální menšiny však zažil nějaké negativní reakce ze strany rodinných příslušníků (Grov a kol., 2006).

Schorsche (1980, in Weiss, 2002) rozlišil čtyři způsoby, jak se jedinec vnitřně vypořádává, pokud zjistí svou sexuální odlišnost:
  1. Egosyntonní, souhlasný, představuje integraci parafilie do osobnosti. Jedinec se s parafilií smíří, má s její existencí nejméně konfliktů, většinou nevyhledává lékařskou pomoc (nejčastěji to jsou fetišisté, partnerští sadomasochisté).
  2. Částečný souhlas a kanalizace – parafilie je „chyba“, s níž se musí jedinec naučit žít a nechává ji projevit se jen v určitých situacích (v rámci masturbačních fantazií, průvodních fantazií při koitu) nebo v určitém přesně vymezeném kontextu. Parafilie je zde pro sebe přiznána, ale striktně zatajována před okolím. U těchto jedinců není vyloučeno nebezpečí, že jejich nároky na deviantní uspokojení se budou zvyšovat a oni své chování přestanou zvládat.
  3. Egodystonní, představuje odmítnutí parafilie. U některých jedinců jsou parafilní potřeby doprovázeny tak silným studem, strachem a pocitem viny, že se nemohou integrovat do osobnosti, výrazně ji neurotizují, nejsou akceptovány, jsou izolovány, prožívány jako zneklidňující a osobnosti cizí. Tito jedinci podle Schorsche (1980, in Weiss, 2002) potřebují lékařskou pomoc.
  4. Čtvrtým způsobem vyrovnávání se s parafilií je její úplné popření. Jde o nejsilnější formu odmítnutí, o úplnou eliminaci deviantních pudových potřeb z vědomí (Weiss, 2002).
Pouze část parafiliků je schopna plné akceptace faktu své parafilní sexuality. Je to možné především v případě jedinců, kteří jsou schopni alespoň částečně realizovat své parafilní potřeby sociálně přijatelným způsobem (Weiss a Brichcín, 1992).


Výrazně odlišné procesy - vnitřní coming out (sebepřijetí) a vnější coming out (svěření se, odhalení), směstnané do jedné malé podkapitolky? Citovaný Schorsche uvádí projevování parafilie v rámci masturbačních fantazií a nebo průvodních fantazií při koitu. Určitě nemusí jít jen o koitus, ale o jakoukoliv sexuální praktiku.


Fáze coming outu


Kromě vnějšího a vnitřního coming outu Weiss (2010) ve své knize rozlišuje pět fází coming outu:
Precoming out – jedinec si uvědomuje vlastní odlišnost, ale ještě ji neumí přesně pojmenovat a vyjádřit. Vznikají poruchy sebehodnocení. Na rozdíl od jiných sexuálních preferencí se tato fáze u pedofilie objevuje většinou až v pubertě, někdy však i před ní.
Vlastní coming out – jedinec si uvědomuje, že má jinou sexuální preferenci, než očekával a než jakou od něj očekává okolí. Proto to odmítá, brání se připustit si její existenci. V dalších obdobích dochází k přiznání sobě samotnému a pak i jinému člověku. Nejobtížnější součástí je svěření se se svou preferencí vlastním rodičům. Těsnější rodinné vztahy vedou k časnějšímu svěření a k příznivějšímu průběhu coming outu.
Fáze explorace – dochází k experimentování s novou uvědomovanou sexuální identitou, navazování prvních sexuálních vztahů.
Fáze partnerství – jedinec navazuje partnerské vztahy
Fáze integrace – nalezení a dotvoření hodnotového systému včetně začlenění sexuální orientace do všech důležitých komponent života (Weiss a kol., 2010).
Tyto fáze však neplatí stejně pro každou sexuální odchylku - u pedofilie například nemůže být fáze explorace a fáze partnerství naplněna, neboť jedinec nemůže legálně navazovat partnerské a sexuální vztahy s dětmi. Ostatními fázemi si však pedofilní jedinec může projít a dojít až k fázi integrace, tedy k začlenění sexuální preference do života.
Další fáze popsal Troiden (1989), který určil čtyři fáze coming outu, které dává do souvislosti s homosexuály či bisexuály. První fázi popsal jako zvýšení citlivosti vůči atraktivním atributům u protějšků stejného pohlaví. Tato fáze obvykle přichází v dětství nebo v rané pubertě. Ve druhé fázi Troiden (1989) popisuje zmatení identity během období dospívání, kdy jedinci sexuálně experimentují s protějšky obou pohlaví. Ve třetí fázi si jedinci začínají svou sexuální identitu uvědomovat, což je obvykle během pozdní puberty nebo rané dospělosti. V poslední fázi jedinec svou sexuální identitu přijme, začne navazovat partnerské vztahy a začne se svěřovat ostatním lidem. U tohoto rozdělení rovněž platí, že pedofil nemůže zcela naplnit fázi sexuálních experimentů.


Je mi sympatické, že se někdo pustil do tohoto "nevděčného" tématu. Ale nemohu si odpustit poznámku k autorce... Zřejmě ji to vůbec nebavilo, protože těch překlepů a chyb v právě citovaném textu bylo tolik (s úctou k našim čtenářům jsem opravil, aby nedošlo ke zmatení), že si myslím, že to po sobě ani nečetla. A vedoucí práce neupozorňuje na chyby v textu?

Líbí se mi, že zdůrazňuje, že 5 fází coming outu, uváděných Weissem, neplatí pro pedofily. Proč je zde tedy uvádí? Inu, má to smysl. Ale mohla se tomu věnovat více! Jsou i pedofilové, kteří uskuteční všechny fáze. Ovšem do závěrečné páté fáze integrace, kdy by mělo dojít k "začlenění sexuální orientace do všech důležitých komponent života", se zpravidla nevrhají. Za důležité komponenty života považuji i veřejné povědomí o orientaci daného jedince. A který pedofil by se pouštěl do veřejného coming outu? Takových je rozhodně málo!
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7536 x

Coming out pedofila - bakalářská práce

Příspěvekod Plyšáček » 20.2.2018 9:27:42

Přijetí pedofilních jedinců a předsudky ve společnosti



Pokud se pedofilní jedinec rozhodne svěřit se svou odlišnou preferencí někomu jinému, reakce může velmi ovlivnit jeho vývoj. „Pedofilní deviant“ je výraz zatížený předsudkem, nálepkou, znevážením. Pedofilní delikvent stojí nejen ve veřejném mínění, ale dokonce mezi odsouzenými muži ve vězeňské hierarchii opravdu nejníže. Je nejvíce šikanován a opovrhován (Brichcín, 2002). Všechny tyto předsudky ztěžují uvědomění a přijetí jejich vlastní sexuality, tedy vnitřní coming out a stejně tak coming out vnější.
Veřejnost si běžně utváří obraz o parafilním chování a prožívání na základě informací z médií. Média nám referují o selháních a deliktech jenom jistého zlomku osob postižených parafilií. Neplatí však, že „co deviant, to delikvent“. V médiích však bývá za pedofila označen každý, kdo sexuálně atakoval nezletilce (Brichcín, 2002).
Existuje mnoho pedofilních jedinců, kteří nespáchali žádný trestný čin, ale bývají prezentováni jako delikventi. I ten, kdo o sobě prohlásí, že je pedofil a chce bojovat za práva pedofilů proti jejich automatickému škatulkování coby „zneuživatelů dětí“, riskuje, že se dostane do neřešitelné rozepře s majoritními představami, podle kterých někdo tak nebezpečný nemá vůbec nárok mluvit o jakýchkoli svých právech a potřebách. Pokud člověk řekne, že pociťuje lásku k dítěti, je to automaticky spojováno se sexuálním zneužitím, přitom láska může mít mnoho podob (Fafejta, 2016).
Společnost vlastně od pedofilů předem očekává, že dítě zneužijí. Ne však ve smyslu, že by společnost po pedofilech skutečně chtěla, aby děti zneužívali, ale tím, že pedofilům zároveň nevěří, že by svou touhu dokázali překonat, je staví do sociálně velmi obtížné situace. Člověk přijetím nálepky naplňuje sociální očekávání. Společnost jedinci přisuzuje nálepku na základě svého přesvědčení, že jedincovo chování splňuje kritéria, na jejichž základě mu byla tato nálepka přisouzena. Podle Fafejty (2016) je lidská identita sociálně konstruovaná. To neznamená, že by jedincův charakter či touhy nebyly zároveň vrozené. Roli hrají jak vlivy sociální, tak vlivy biologické/genetické. A právě vlivy sociální jsou podle Fafejty (2016) v některých případech mnohem silnější, než si sami uvědomujeme.
Sexuální zneužívání dětí je jevem, který se dostal do povědomí nejen odborné, ale i laické veřejnosti. Do značné míry je to ovlivněno působením médií. V laické veřejnosti pak vzniká dojem, že se situace v této oblasti prudce zhoršuje, že sexuálního zneužívání dětí přibývá. Sexuální zneužívání dětí je v naší civilizaci považováno za závažný jev bez ohledu na to, s jakou frekvencí se reálně vyskytuje (Vaníčková, Provazník, Hadj-Moussová, 1997).
Objevují se různé aktivity, jak pedofilii zbavit předsudků, které se k ní vážou, a šířit osvětu mezi veřejností ať už ze strany samotných pedofilů, sexuologů či dalších lidí. Velkou vlnu diskuzí vyvolala například účast české pedofilní komunity Čepek (viz. kapitola Pedofilní komunity v ČR) v roce 2013 na každoročním karnevalovém průvodu sexuálních menšin Prague Pride, jehož tématem byl Coming out. Komunita měla za cíl poukázat na to, že nejen homosexuálové si procházejí vnitřním coming outem. V roce 2014 se však organizátoři Prague Pridu vyjádřili, že nechtějí, aby byla pedofilie spojována s LGBT, za což sklidili kritiku například v deníku Referendum (2014), nicméně komunita Čepek se i přesto průvodu účastní každý rok, jak uvádějí na svých internetových stránkách, s cílem šířit relevantní informace o pedofilii (rubrika: Účast na Prague Pride, ČEPEK – Československá pedofilní komunita). V roce 2014 byli účastníci na průvodu zatčeni policií, jak uvedl Fafejta (2014) na svém internetovém blogu. Policisté tvrdili, že letáčky, které aktivisté rozdávali, navádějí ke zneužívání dětí. Po telefonické konzultaci se sexuologem, který jim vysvětlil, že pedofilie neznamená zneužívání dětí, je propustili.
Podle Fafejty (2016) jsou na tom pedofilové v jistém smyslu obdobně jako před několika desetiletími gayové. Snaží se vysvětlit veřejnosti, že jim nejde jen o sexualitu, ale i o emocionální stránku. V tomto ohledu je situace pedofilů horší, neboť nemohou s dětmi navazovat partnerské vztahy, což ani není záměrem jejich hnutí. Otázkou je, jaké vztahy k dětem mohou být akceptovány (viz kapitola Kontakt pedofilů s dětmi a rizikové faktory).


V této podkapitole jsem očekával konečně nějaké relevantní informace ke coming outu u pedofilních mužů. Bohužel se stala jen povzdechem nad nelibým společenským postavením pedofilů a nějakou zmínkou o pochodu.

Oponent práce Mgr. Lucie Krejčová navrhovala ocenění dobře. Já jsem pro dostatečně. O coming outu se z celé práce dozvídáme poskrovnu. Až v její výzkumné části jsou jistá zajímavá data.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7536 x

Coming out pedofila - bakalářská práce, výzkum

Příspěvekod Plyšáček » 24.2.2018 8:14:01

Charakteristika výzkumného souboru

Jedná se o vzorek 27 pedofilů orientovaných heterosexuálně, homosexuálně i bisexuálně. Respondenti byli osloveni skrze dvě webové stránky pedonia.com a pedofilie-info.cz, kde byl po domluvě s administrátory webových stránek umístěn náborový leták pro Mezinárodní výzkum pedofilních preferencí. Skrze tyto webové stránky je možné s komunitou komunikovat a po uveřejnění inzerátu na webových stránkách se někteří dobrovolníci přihlásili do výzkumu. Ve druhé řadě byli osloveni jedinci z psychiatrických léčeben zaměřených na ochrannou sexuologickou léčbu delikventních jedinců, konkrétně z Psychiatrické nemocnice Bohnice a z Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod, cílem bylo rovněž získat jedince na dobrovolné bázi. Jednalo se tedy o účelový výběr, neboť vzorek nezastupuje jednotlivce, ale vymezenou sociální skupinu a jsou předem dána kritéria, která musí účastníci splňovat. Základními podmínkami pro účast na výzkumu byla pedofilní nebo i hebefilní či efebofilní sexuální preference. Jako kritérium stačilo, že si svou preferenci sami uvědomují - ...k účasti nebyla třeba žádná psychiatrická diagnóza.

Výzkumný soubor tvořilo 27 pedofilních mužů ve věku od 19 do 56 let. Věkový průměr byl 33,96 let. Tři respondenti uvedli, že jsou ženatí, dva rozvedení, pět uvádělo, že má v současné době partnerku či partnera, sedmnáct respondentů je svobodných bez partnera či partnerky. Šest respondentů má děti. Podle dostupných dat 12 respondentů je zaměstnaných, 3 nezaměstnaní, 3 jsou studenti vysoké školy a 9 bylo v době výzkumu hospitalizováno v ochranné ambulantní léčbě v psychiatrické nemocnici Bohnice či Havlíčkův Brod.

Z rozhovorů vyplývá, že větší část respondentů jsou nekuřáci. Většina respondentů uvedla, že alkohol si dají spíše výjimečně, 9 respondentů od alkoholu naprosto abstinuje. 3 respondenti uvedli, že se v minulosti potýkali s problémy s alkoholem a 6 respondentů mělo v minulosti zkušenosti s drogami. V době výzkumu žádný respondent neuváděl potíže se závislostí.

Ve výzkumném souboru je 15 respondentů orientovaných heterosexuálně, 7 homosexuálně a 5 bisexuálně. U bisexuálních respondentů se orientace liší u primární a sekundární preference. Sexuální zkušenost s dospělou ženou či mužem uvedlo 20 respondentů, pouze 7 jich žádnou sexuální zkušenost nemá. 14 respondentů uvedlo, že se během života zamilovali i do dospělého protějšku. Pouze jeden respondent má v anamnéze sexuální trauma, kdy ho sexuálně zneužívali vychovatelé a vychovatelky v dětském domově, kde vyrůstal.

Věkový průměr nejnižší věkové hranice u preference heterosexuálních respondentů je 6,67 let. Průměr nejnižší věkové hranice u preference homosexuálních respondentů je 9,14 let, u bisexuálních respondentů 8,8 let. Nejvyšší věková hranice u pedofilní preference je v průměru u heterosexuálních jedinců 11,86 let, u homosexuálních 12,42 let a u bisexuálních 13,2 let.

Z 27 respondentů se 15 respondentů v minulosti dopustilo deliktu, 12 respondentů se dopustilo sexuálního zneužití dítěte, 5 respondentů bylo usvědčeno z držení dětské pornografie, někteří byli usvědčeni z obojího. 12 respondentů se žádného deliktu nedopustilo. Výzkumný vzorek se z části skládal z jedinců, kteří byli v době výzkumu hospitalizováni v psychiatrické léčebně. 12 respondentů bylo usvědčeno ze sexuálního zneužívání (někteří v kombinaci s držením dětské pornografie) a byla jim nařízena ambulantní ochranná léčba. Jeden respondent byl odsouzen ke 3,5 roku ve vězení. Třem respondentům byla nařízena ochranná ambulantní léčba za přechovávání dětské pornografie. Z respondentů, kteří se deliktu nikdy nedopustily, žádný v ambulantní ochranné léčbě nebyl.

23 z 27 respondentů navštívilo minimálně jednou sexuologa, téměř všichni tedy absolvovali klinický pohovor s odborníkem. Někteří respondenti navštívili respondenta z vlastní vůle, některým byla ambulantní ochranná léčba, v jejímž rámci se setkávali se sexuologem, nařízena, neboť se dopustili sexuálního deliktu. Jednalo se o 13 respondentů... Pouze 4 respondenti sexuologa nikdy nenavštívili. Respondenti, kteří byli v ambulantní ochranné léčbě, užívali po dobu léčby nebo i po jejím skončení prostředky ke snížení hladiny testosteronu buď ve formě léků či injekcí. Jeden respondent podstoupil v rámci léčby chemickou kastraci.

Většina respondentů si svou sexuální preferenci začala uvědomovat již v pubertě. 9 respondentů uvedlo, že u se u nich první signály začaly objevovat dřív, než si svou sexuální preferenci uvědomili. 9 respondentů si vybavuje dvě různé fáze vnitřního coming outu. V první fázi začali vnímat první signály, ale ještě si svou pedofilní preferenci neuvědomili, nepřiznali, nebo nevěděli co tyto signály znamenají. Ve druhé fázi si svou preferenci defitinitivně uvědomili a přiznali. Jedná se o dvě různé fáze, které Weiss a kol. (2010) nazvali pre-coming out a vlastní coming out. Naopak 3 respondenti vypověděli, že už od raného věku s jistotou věděli, že jsou něčím odlišní. Někteří nedokázali určit přesnou dobu, kdy se začaly objevovat první signály, ale vědí, v kolika letech si svou preferenci uvědomili. Další fázi, kdy se jedinci svěřují s preferencí ostatním (vnější coming out) si prošlo 19 z 27 respondentů. 8 respondentů si vnějším coming outem neprošlo, nebo to v rozhovorech neuvedli. Dva respondenti průběh svého coming outu během interview vůbec neuvedli, jeden respondent zmínil pouze svůj vnější coming out.

Obrázek

V následujících příspěvcích uvedu odpovědi na 5 výzkumných otázek:
  1. Které podněty vedly k počátkům vnitřního coming outu?
  2. Jaké pocity měli respondenti v průběhu svého vnitřního coming outu?
  3. Svěřili se respondenti se svou preferencí někomu dalšímu, případně komu?
  4. Jaké byly reakce okolí na vnější coming out respondentů?
  5. Způsobila respondentům jejich sexuální preference nějaké problémy?
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7536 x

Coming out pedofila - bakalářská práce, výzkum

Příspěvekod Plyšáček » 25.2.2018 7:37:14

1. výzkumná otázka:
Které podněty vedly respondenty k počátkům vnitřního coming outu?


V rámci této otázky mne zajímalo, v jakém životním období a na základě jakých podnětů si respondenti začali svou sexuální preferenci uvědomovat. Na základě výpovědí vyšlo najevo, že si devět respondentů vybavuje dvě různé fáze vnitřního coming outu. V první fázi začali vnímat první signály, ale ještě si svou pedofilní preferenci neuvědomili či nepřiznali. Ve druhé fázi si svou preferenci definitivně uvědomili a přiznali. V této výzkumné otázce se zaměřuji na počáteční podněty, které vedly k vnitřnímu coming outu. Na základě výpovědí byly vytvořeny 4 kategorie, z nichž každá zastupuje podněty, které představovaly první signály k vnitřnímu coming outu:

  1. Erotické fantazie
  2. Zamilovanost
  3. Navazování partnerských vztahů
  4. Erotický zážitek
Jedenáct respondentů uvedlo, že prvním podnětem, kdy si svou pedofilní preferenci začali uvědomovat, bylo, že začali o dětech eroticky fantazírovat. Fantazie byly často doprovázeny masturbací. Ve fantaziích se většinou objevovaly cizí děti, které respondenti náhodou potkali, někdy fantazírovali o dětech, se kterými byli v nějakém osobním kontaktu.

„Ve 14-15 letech, když kluci donesli časopis, tak jsem nesledoval prsa, zaměřoval jsem se jen na obličej (hledal jsem dětskost) a štíhlé drobné postavy, ne prsa, ne zadek. A tam jsem si připustil, že je něco jinak.“ (Respondent č. 17, heterosexuál, 48 let, v době výzkumu hospitalizován)
„Šli jsme s kolegou z práce, šla tam hezká holčina, bylo jí aspoň 11, v té době jsem prohlásil, že z ní bude hezká holka. Kolega mi řekl, že to není normální. Ta holka mě docela vzrušila, měl jsem o ní i sexuální fantazie večer.“ (Respondent č. 20, heterosexuál, 45 let, v době výzkumu hospitalizován)
„Lákat děti mě začaly až kolem 20. roku, na koupališti jsem je viděl a obhlížel, pak když jsem večer masturboval, tak jsem měl představy, že se s nimi mazlím. Pak také v autobusu a metru jsem se koukal.“ (Respondent č. 18, heterosexuál, 42 let, v době výzkumu hospitalizován)

Pět respondentů si pedofilní preferenci začalo uvědomovat po tom, co se zamilovali do výrazně mladšího protějšku.

„To jsem si začal uvědomovat až tak ve 21. Zamiloval jsem se do kluka. Uvědomil jsem si to.“ (Respondent č. 10, homosexuál, 24 let)
„Když jsem se zabouchl do souseda, který vizuálně vypadal na 12 a bylo mu 14. Sledoval jsem ho, toužil jsem po jeho přítomnosti.“ (Respondent č. 11, homosexuál, 37 let)
„S prozřením souviselo, už když jsem se okolo 14 let zamiloval do mladší sestry spolužáka, bylo jí devět let.“ (Respondent č. 23, heterosexuál, 24 let)

Pět respondentů uvedlo, že v době, kdy jejich vrstevníci navazovali partnerské vztahy se stejně vyspělými protějšky, jim se stále líbily menší děti, případně s nimi navazovali vztahy.

„Uvědomil jsem si to, když se mi začaly líbit mladší holky, když jsem vyrostl, poslední vztah s vrstevnicí jsem měl v pěti letech.“ (Respondent č. 1, heterosexuál, věk 38 let)
„Spolužáci začali navazovat vztahy s opačným pohlavím a mě to pořád táhlo ke stejnému pohlaví. Stárnul jsem a líbili se mi pořád stejně staří kluci.“ (Respondent č. 5, bisexuál, 30 let)
„Věděl jsem, že jsem jiný, že se zajímám o mladší holky. V patnácti jsem chodil třeba s 11letou. Ve dvanácti mě zajímaly i 8-9leté. Nikdy jsem nekoukal výš, než byl můj věk.“ (Respondent č. 14, heterosexuál, 35 let)
„Ve dvaceti jsem si uvědomil, že jsem na mladé holky, poznal jsem to podle party, mám asi dvacet kamarádek puberťaček. Většinou vztah s puberťandou trvá cca 1 měsíc. Kdyby mě ale sváděly, tak jdu od toho. Chodím na místa, kde se zdržují. V ideálním světě bych se koukal na nahou, možná bych ji i pusinkoval.“ (Respondent č. 13, heterosexuál, 29 let)

Tři respondenti si svou preferenci uvědomili až poté, co měli sexuální kontakt s dítětem. Jeden respondent se v 18 letech dopustil sexuálního deliktu se syny své známé.

„Až jsem to udělal v osmnácti. Byli to mojí mamky kamarádky synové. Chodil jsem tam, je to napadlo. Prasklo to tak, že to řekli mámě. Dělali jsme to víckrát. To byla moje jediná zkušenost. Když jsem jezdil s kolotočem, jezdili tam kluci na autíčka, nikdy mě to nenapadlo.“ (Respondent č. 22, bisexuál, 19 let, v době výzkumu hospitalizován)

Druhý respondent měl erotický zážitek okolo 15 let se sousedem, jemuž bylo v té době 11 let.

„Bydlel jsem tehdy na sídlišti v Písku, kamarádil jsem se s adoptovaným mladším klukem, ten kluk mě osahával, mně se to líbilo a také jsem ho osahával. Holek jsem si nikdy nevšímal.“ (Respondent č. 19, homosexuál, 56 let)

Třetí respondent (Respondent č. 6, heterosexuál, 41 let) prožil klíčový zážitek ve 12 letech, kdy parta holek z mateřské školky čekala u domu, jedna z nich si vyhrnula sukýnku a předváděla se. Jeden respondent (Respondent č. 16, heterosexuál, 21 let) nemá pedofilii jako primární preferenci a není tudíž klasifikován jako pedofil, má ale pedofilii jako sekundární preferenci, při PPG měření se u něj reakce na děti objevily. Jelikož byl zadržen za držení dětské pornografie, byla mu soudem nařízena ambulantní ochranná léčba. Jeden respondent neuvedl žádný konkrétní podnět, který ho vedl k vnitřnímu coming outu, jelikož si byl svou preferencí vnitřně jistý již od dětství.

„Bylo mi patnáct let, když jsem si řekl, že jsem homosexuální pedofil. Na adaptačním kurzu. Když mi bylo devět let, zaslechl jsem téma homosexuální pedofil, už jsem věděl, že se mě to týká.“ (Respondent č. 12, homosexuál, 20 let)

Velká část respondentů uváděla podobné atributy, které se jim zdají u nedospělých protějšků atraktivní (například bezprostřednost, spontánnost), naopak často uváděli podobné atributy, které jim vadí u dospělých protějšků (například sebevědomost). U mnoha respondentů se v počátku vnitřního coming outu projevila nevědomost. Často uváděli, že je nenapadlo, že by se mohlo jednat o pedofilii, což mělo za následek, že trvalo i několik let, než si pedofilní preferenci uvědomili a přiznali.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7536 x

Coming out pedofila - bakalářská práce, výzkum

Příspěvekod Plyšáček » 4.3.2018 19:37:34

2. výzkumná otázka:
Jaké pocity měli respondenti v průběhu svého vnitřního coming outu?


V rámci této výzkumné otázky jsem se zabývala pocity, které doprovázely průběh vnitřního coming outu respondentů. U devíti respondentů všem pocitům zpočátku předcházela nevědomost, kdy nevěděli, že se jedná o pedofilní preferenci, nebo co pedofilní preference znamená nebo jaká jsou možná rizika. Z dat vyšlo najevo, že žádný respondent neprožíval během vnitřního coming outu čistě pozitivní pocity. Pouze tři respondenti zažívali během vnitřního coming outu neutrální pocity, většina však uvedla převahu negativních pocitů. Tyto pocity byly rozděleny do tří kategorií:

  1. Nejistota a pochybnosti
  2. Popření
  3. Strach z rizika sexuálního deliktu
Pět respondentů uvedlo, že když si začali uvědomovat, že jsou nějakým způsobem odlišní, převažovaly u nich pochybnosti o sobě samých nebo o reakcích okolí. Zažívali také pocity strachu a studu.

„Jednou jsem byl na přednášce o sexuologii, věděl jsem, že je něco špatně, chtěl jsem přednášející popsat situaci. Nedostal jsem se však ke slovu a dál už nepátral ani si nepořizoval studijní materiály.“ (Respondent č. 19, homosexuál, 56 let)
„Cítil jsem se blbě. Věděl jsem, že pedofilové jsou, ale nevěděl jsem, co tahle deviace obnáší. Začal jsem si říkat, jestli opravdu jsem normální nebo ne… Přitom v té době jsem partnerku měl, která byla asi o 2 roky mladší než já. Byl jsem s ní asi 2 roky.“ (Respondent č. 20, heterosexuál, 45 let, v době výzkumu hospitalizován)
„Ve dvaceti jsem si to přiznal, styděl jsem se a bál jsem se.“ (Respondent č. 18, heterosexuál, 42 let, v té době hospitalizován)
„Cítil jsem se nejistě, nechápal jsem, co se děje a proč, hledal jsem informace na internetu a našel legální komunitu, která funguje, hodně mi to pomohlo, nenapadlo mě, že se může něco stát, pocity byly rozporuplné, měl jsem strach kvůli informacím z médií, pomohly mi příběhy lidí.“ (Respondent č. 2, heterosexuál, 24 let)

Jeden respondent čistě pochybnosti sám u sebe neprožíval, ale cítil se nejistě ohledně reakce svého okolí.

„Cítil jsem se sice dobře, ale bál jsem se někomu svěřit.“ (Respondent č. 26, heterosexuál, 29 let, v době výzkumu hospitalizován)

Pět respondentů zažilo během vnitřního coming outu pocity popření, svou sexuální preferenci si nepřipouštěli, mysleli, že se ještě změní nebo že ji sami dokáží změnit. Čtyři respondenti prožívali negativní pocity a pedofilní preferenci si přiznali až po letech.

„Styděl jsem se, vytýkal jsem si to a snažil jsem se toho nějakou sebekázní zbavit, mazal jsem nashromážděná videa, až po letech jsem to začal řešit.“ (Respondent č. 4, bisexuál, 43 let)
„Dělal jsem vedoucího na pionýrských a vodáckých táborech, byl jsem instruktor, měl jsem tam dívky kolem 2. třídy. Uměl jsem to s dětmi, bylo mi 15, v té době jsem si ani nepřipouštěl, že by bylo něco špatně, chodil jsem se stejně starou holkou. Když mi bylo přes 20, líbila se mi 12letá holka, ale to, že jsem pedofil, jsem si nepřipouštěl.“ (Respondent č. 17, heterosexuál, 48 let, v době výzkumu hospitalizován)
„Cítil jsem to i dříve, ale nepřiznával jsem si to, bral jsem to jako část své osobnosti. I díky dalším preferencím (dospělé ženy) jsem se z toho necítil špatně.“ (Respondent č. 3, heterosexuál, 29 let, v době výzkumu hospitalizován)

Pouze jeden respondent prožíval neutrální pocity poté, co si svou sexuální preferenci přiznal.
„Původně jsem si myslel, že jsem homosexuál, říkal jsem si, že se to změní, 16-17 let jsem si říkal, že se mi nelíbí ani holky ani kluci, vyšlo mi z toho, že jsem homosexuální pedofil nebo efebofil, nějak jsem to neprožíval.“ (Respondent č. 5, bisexuál, 30 let)

U jednoho respondenta se objevily i myšlenky na sebevraždu.

„Ve 12-ti letech jsem pořád nechápal, jak se někomu můžou líbit dospělí. Myslel jsem si, že se ještě nenašla ta pravá. Doma se o sexuálních otázkách vůbec nemluvilo. Když jsem dostal ve 13 letech knížku o dospívání, byl jsem v šoku. Chtěl jsem se zabít.“ (Respondent č. 11, homosexuál, 37 let)

U šesti respondentů převládaly během vnitřního coming outu myšlenky na potenciální rizika jejich sexuální preference a začali se cítit nejistí ohledně kontaktu s dětmi.

„Nejrizikovější jsem byl ve věku kolem 13 – 17 let, protože už tehdy byly náznaky mojí zvláštnosti, ale nikdo mě neinformoval. Když si to zpětně uvědomuji, mohl jsem kdykoli na ulici potkat někoho, kdo by se mi líbil a udělat malér. Ve 25 letech jsem se zamiloval do kluka a chtěl jsem to mít pod kontrolou, bál jsem se, že to neustojím a udělám hloupost.“ (Respondent č. 7, homosexuál, 28 let)
„Měl jsem pocit, že je to úplně nepoužitelný do života. Od doby, co jsem si to uvědomil, si držím odstup od malých kluků. Nevím, jak se v dané situaci chovat.“ (Respondent č. 10, homosexuál, 24 let)
„Napsal jsem rovnou dotaz na zpovědnici. Necítil jsem se dobře, jen jsem si asi řekl, že bych se asi s těmi dětmi neměl stýkat. To trvalo asi tak týden.“ (Respondent č. 12, homosexuál, 20 let)
„Ve fantaziích nejsou ti kluci, co je znám, protože to by bylo nebezpečné. Ale ten kluk, kterého jsem měl strašně rád, se mi tam dostal. Pak jsem si to zakázal. Teď si představuji ty, co neznám, pouze někde zahlédnu.“ (Respondent č. 9, homosexuál, 33 let)

Dva respondenti si svou preferenci a rizikovost uvědomili až poté, co se dopustili sexuálního deliktu.

„Věděl jsem, že to není úplně v pořádku, ale nevěděl jsem, že je to těžký zločin. To byl pro mě šok, vůbec jsem si to neuvědomoval. Polehčující okolnost byla ta, že jsem se k tomu přiznal. Výpověď moje souhlasila s tím, co říkaly děti. Teď si myslím, že bych se měl odstěhovat od sousedů, kterým jsem obtěžoval děti.“ (Respondent č. 21, bisexuál, 48 let, v době výzkumu hospitalizován)
„Po tom, co jsem to udělal, už se bojím, už tam nebudu chodit.“ (Respondent č. 22, bisexuál, 19 let, v době výzkumu hospitalizován)

Pouze tři respondenti prožívali během vnitřního coming outu neutrální pocity. Jeden respondent si svou preferenci uvědomil během dospívání v dětském domově.

„Bral jsem to jako normu. Vyrůstal jsem v tom.“ (Respondent č. 25, bisexuál, 42 let, v době výzkumu hospitalizován)

V průběhu vnitřního coming outu u respondentů výrazně převažovaly negativní pocity. Respondenti uváděli, že se necítili dobře, u většiny z nich se objevovaly pocity strachu a studu. Žádný z respondentů se během počátku vnitřního coming outu nedokázal se svou pedofilní preferencí plně smířit, mnozí ji chtěli změnit. Pouze jeden respondent vnímal svou preferenci neutrálně. Velkou roli při vnitřním coming outu hrála informovanost, mnozí respondenti se styděli a báli se, dokud o pedofilii nezjistili více informací. Někteří respondenti si uvědomovali potenciální rizika sexuální delikvence, někteří si je uvědomili až poté, co se deliktu dopustili.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7536 x

Coming out pedofila - bakalářská práce, výzkum

Příspěvekod Plyšáček » 8.3.2018 9:28:03

3. výzkumná otázka:
Svěřili se respondenti se svou preferencí někomu dalšímu, případně komu?


V rámci této výzkumné otázky se zabývám vnějším coming outem. Jak bylo uvedeno v tabulce 6, vnějším coming outem si prošlo celkem devatenáct respondentů. Osm respondentů si vnějším coming outem neprošlo nebo to v rozhovorech neuvedli. Na základě osob, jimž se respondenti svěřovali, jsem vytvořila čtyři kategorie:

  1. Rodina
  2. Přátelé
  3. Partneři
  4. Rodiče dětí
Nejpočetnější skupinu tvoří rodinní příslušníci. Celkem sedmnáct respondentů se se svou sexuální preferencí svěřilo někomu z rodiny, pouze dva respondenti se nikomu z rodiny nesvěřili. Čtrnáct respondentů se svěřilo alespoň jednomu z rodičů, tři uvedli, že na to rodiče přišli sami.

„Vědí to všichni, rodiče, bratr, nechlubím se tím, ale když člověku můžu důvěřovat tak se svěřím. Rodiče na to přišli sami, já to potvrdil.“ (Respondent č. 5, bisexuál, 30 let)
„Ví o tom maminka, bylo to asi rok po tom, co jsme řešili vztah s tou 9letou holčičkou. Našla povídky o klukovi, který je pedofil, byl jsem rád, že jsem to někomu řekl, bál jsem se, že to nikdy nebudu moct nikomu říct.“ (Respondent č. 2, heterosexuál, 24 let)

Osm respondentů uvedlo, že se svěřili alespoň jednomu sourozenci.

„Zneužil jsem dívku, takže se to dozvěděla sestra, přiznal jsem jí to. Bratr dvojče to taky ví. Přátel moc nemám, hodně jsem jich kvůli léčbě ztratil.“ (Respondent č. 18, heterosexuál, 42 let, v době výzkumu hospitalizován)

Některým přátelům se svěřilo deset respondentů. Jeden respondent se svěřil pouze přátelům a nikomu jinému.

„Nesvěřuju se matce ohledně sexuality, ona se stará víc, než by měla. Z rodiny nikdo neví, vědí to někteří přátelé.“ (Respondent č. 8, bisexuál, 25 let)

Pět respondentů uvedlo, že se se svou sexuální preferencí svěřili svým partnerkám, ať už minulým nebo současným.

„Co jsem v léčebně, nejdelší vztah trval dva roky. Byl to normální vztah, spali jsme spolu. Zalhal jsem jí, řekl jsem jí, že jsem měl psychické problémy. Pak jsem šel s pravdou ven.“ (Respondent č. 20, heterosexuál, 45 let, v době výzkumu hospitalizován)

Čtyři respondenti se svěřili rodičům dětí, se kterými byli v osobním kontaktu. Jeden respondent se po uvědomění své pedofilní preference svěřil vedoucímu skautského tábora, na který jezdil.

„Znal jsem 11letého kluka, měl jsem ho fakt strašně rád, rodiče mi ho svěřovali, neměli na něj čas. Od jeho 12 – 14 jsme bez kontaktu, řekl jsem to jeho mamince, protože jsem myslel, že to pochopí, ale ona ne.“ (Respondent č. 9, homosexuál, 33 let)

Mnoho respondentů uvádělo, že se svěřili na stránkách pedofilních komunit, většinou tam ale vystupovali anonymně. Osobně se respondenti nejčastěji svěřovali rodinným příslušníkům, přátelům či partnerkám, tedy osobám, které jsou pro ně nejbližší. Někteří se svěřili až poté, co se dopustili sexuálního deliktu a jejich pedofilní preference tak vyšla najevo.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7536 x

Coming out pedofila - bakalářská práce, výzkum

Příspěvekod Plyšáček » 9.3.2018 18:38:23

4. výzkumná otázka:
Jaké byly reakce na vnější coming out respondentů?


Tato výzkumná otázka zkoumala, jak okolí respondentů přijalo jejich pedofilní preferenci poté, co se rozhodli se někomu svěřit. Na základě výpovědí jsem vytvořila tři kategorie reakcí, které se u různých skupin lidí objevovaly.

  1. Pozitivní reakce
  2. Negativní reakce
  3. Smíšené reakce
Dva respondenti uvedli veskrze pozitivní reakce od všech lidí z okolí poté, co se dopustili deliktu, nenarušilo to ani jejich důvěru u blízkých, kteří mají děti.

„Informace o pedofilii jsem nehledal, nepovažoval jsem se za zneužívače dětí, nikomu jsem se nesvěřoval, držel jsem to v sobě, narazil jsem na dětskou pornografii, přišla na mě policie za přechovávání, dostal jsem roční podmínku. Začal jsem vyhledávat informace, svěřil jsem se přátelům i rodičům. Kamarád se začal zajímat a chtěl poznat, jaké to pro mě je, bavíme se o tom, vyhledává si informace. Rodina podržela hrozně moc. Bratr mě nechává hlídat neteře.“ (Respondent č. 3, heterosexuál, 29 let, v době výzkumu hospitalizován)
„O preferenci ví rodiče – ti mě podporují, některé bývalé partnerky s kterými jsem v kontaktu doteď, komunikují se mnou i jejich partneři a komunikují se mnou, i když mají dcery, dále švagrová, z okruhu práce se to dozvěděli, ale tam se nevrátím.“ (Respondent č. 17, heterosexuál, 48 let, v době výzkumu hospitalizován)

Pozitivní reakce se objevovaly u přátel a kamarádů. Žádný respondent neuvedl u kamarádů negativní reakce. Šest respondentů uvedlo čistě pozitivní reakce u kamarádů. Dva respondenti uvedli, že jsou pro ně kamarádi největší oporou.

„Největší oporou je pro mě kamarádka, se kterou mám napůl vztah. Mluví se mnou, je to asi jediný člověk, který o mně ví úplně všechno, je starostlivá.“ (Respondent č. 5, bisexuál, 30 let)

Pozitivní reakce se objevily i u všech partnerek respondentů. Pět respondentů uvedlo, že se svěřilo s preferencí svým partnerkám, a všichni uvedli, že jejich reakce byly pozitivní.

„S mojí ženou jsem měl hodně silný a nevyrovnaný vztah, od začátku o mně věděla, že jsem na holčičky, přesto jsme v průběhu času měli velice dobrý sexuální život – pro ni i nesmírně naplňující. Chválila si mne, že přede mnou měla mnoho mužů, ale se mnou že je sex nejuspokojivější. Pro mne však nebyl … Po šťastném rozvodu vycházíme, dá se říci, dobře.“ (Respondent č. 1, heterosexuál, věk 38 let)
„Máme výborný vztah spolu. Ona to ví, řekla mi, že jsem udělal chybu. Že jsem to neměl dělat, ale pochopila to.“ (Respondent č. 22, bisexuál, 19 let, v době výzkumu hospitalizován)
„Partnerka o mé sexuální preferenci ví. Podporuje mě, věří mi, že léčbu dodělám, je mi oporou. Párkrát se mě zeptala, jak to mám s dětmi, řekl jsem, že chci mít dospělou partnerku. Byl jsem šťastný, sice v léčebně, ale šťastný. Jezdila za mnou každý víkend, já na propustku s ní.“ (Respondent č. 20, heterosexuál, 45 let, v době výzkumu hospitalizován)
„Manželka mě chápe a podporuje, ale nerada se o tom baví. Nemyslí si, že jsem nějaký zvrhlík, a můžu se jí se vším svěřit, i když na všechno nemáme stejný názor. Ví, co cítím k jedné malé holčičce, nebere ji jako konkurenci.“ (Respondent č. 4, bisexuál, 43 let)

Jediný respondent (Respondent č. 16, heterosexuál, 21 let), který má pedofilii jako sexuální preferenci, oznámil své partnerce, že byl zadržen za přechovávání dětské pornografie, údajně nijak nereagovala. Jeden respondent uvedl, že je pro něj největší oporou dvanáctiletý chlapec a jeho matka.

„Vybrané důležité osoby, které mají vědět, tak ví. Například rodiče těch dětí. S tou poslední nejvřelejší vztah. Berou mě za syna, tak mě to tak těší.“ (Respondent č. 12, homosexuál, 20 let)

Negativní reakce uvedlo pět respondentů u rodinných příslušníků. Z toho u čtyř respondentů negativně reagovali rodiče.

„Osobně mně to nikdy u nikoho nepřineslo nic špatného. Kromě rodičů, to bylo těžký, dodneška to nezpracovali.“ (Respodent č. 10, homosexuál, 24 let)
„Ví to jenom matka. Ta to ze začátku hodně špatně nesla. Trošku jsme o tom mluvili před těma dvěma lety. Poznala to kvůli tomu sousedovi, vždyť já spal dvě hodiny denně.“ (Respondent č. 11, homosexuál, 37 let)

Jeden respondent se rodičům nesvěřil s pedofilní preferencí, svěřil se pouze se svou homosexuální orientací.

„Rodičům jsem to řekl, když mi bylo 15 let. Jen to, že jsem na kluky. Otec si to dává za vinu, myslí, že mě ovlivnilo, že jsem s ním byl sám. Otci to vadí. Matka mu za to vynadala. Nechtěla, abych se stýkal s bratrem. Už se to uklidnilo, ale častokrát mi kvůli tomu dělá scény a činí mi obtíže.“ (Respondent č. 12, homosexuál, 20 let)

Jeden respondent se z rodiny svěřil pouze sestřenici, neboť se reakce zbytku rodiny obává.

„Ví to jen sestřenice z rodiny, byl to pro ni šok, nekomunikovala, ale začala se mnou komunikovat. Zbytek rodiny to neví a já jim to říkat nechci, jsou věřící, těžce by to rozdýchávali. Řekl jsem jim, že jsem na diskotéce zmlátil dva chlapy.“ (Respondent č. 20, heterosexuál, 45 let, v době výzkumu hospitalizován)

Smíšené reakce zaznamenali tři respondenti u rodinných příslušníků.

„Máma byla zklamaná, ale když řekla, že to mám od narození, tak se to urovnalo. Otec s ním držel od začátku, má pro mě pochopení. Scházíme se spolu, všechno dobrý, jsou mi oporou.“ (Respondent č. 21, bisexuál, 48 let, v té době hospitalizován)
„Rodina to ví od té doby, co to ruplo, odsoudila mě jen dcera. Největší oporou je mi synovec, teď mu bude 16 let. Voláme si.“ (Respondent č. 25, bisexuál, 42 let, v době výzkumu hospitalizován)
„Dozvěděla se to sestra potom, jak jsem zneužil tu první dívku, pak jsem ale zapíral, ale sestře jsem to řekl. Že cítím, že mě ty holky přitahují. Sestra říkala, proč jsem jí to neřekl. Řekl jsem jí, že jsem se za to styděl a bál jsem se, že ji ztratím. Moc se na mě zlobila. Pak se ke mně ale chovala normálně. Jsem s ní denně v kontaktu, podporuje mě a drží mě. Zlobila se, že jsem jí to mohl říct a že by mi dřív pomohla. Bratr to taky ví, ale nevěřil, že jsem to udělal. Rodině jsem to zahrál tak, že si myslím, že mi to znalci našli, že bych to mohl udělat, ale neudělal. Jen sestra ví, že si to přiznávám.“ (Respondent č. 18, heterosexuál, 42 let, v době výzkumu hospitalizován)

Ve výpovědích respondentů převládaly převážně pozitivní reakce, nicméně kromě dvou respondentů se každý respondent s nějakou negativní reakcí ve svém okolí setkal. Negativní reakce pocházely vždy od rodinných příslušníků, nejčastěji od rodičů. Žádný respondent neuvedl negativní reakce od přátel. Pozitivní reakce uváděli respondenti i u partnerek či manželek. Téměř každý respondent uvedl alespoň jednoho člověka, v němž má oporu. Jeden respondent (Respondent č. 8, bisexuál, 25 let) uvedl, že nejdůležitější je, jak to člověk bere sám, a že je důležité vědět, že existují další takoví lidé. Žádný respondent neuvedl, že by ho negativní reakce okolí výrazně ovlivnily.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7536 x

Coming out pedofila - bakalářská práce, výzkum

Příspěvekod Plyšáček » 11.3.2018 7:46:04

5. výzkumná otázka:
Způsobila respondentům jejich sexuální preference nějaké problémy?


Tato výzkumná otázka měla za cíl zjistit, zda respondentům jejich pedofilní preference přinesla v životě nějaké potíže, ať už osobního nebo společenského charakteru. U patnácti respondentů se vyskytly společenské problémy následkem spáchanému deliktu. Třem respondentům byla nařízena ambulantní ochranná léčba, neboť byli usvědčeni z přechovávání dětské pornografie.

„Kvůli fotkám jsem se dostal do Havlíčkova Brodu. Měl jsem fotky puberťaček, 12-13 let. Měnil jsem je s kamarády, zatkli nás víc. Začal jsem s tím ve 26. Párkrát jsem masturboval u těch fotek. V Havlíčkově Brodě uzavřeli diagnózu hebefilie.“ (Respondent č. 13, heterosexuál, 29 let)

Jak už bylo výše uvedeno, jediný respondent má pedofilii jako sekundární preferenci, jemu byla rovněž nařízena ambulantní ochranná léčba kvůli přechovávání dětské pornografie.

„Byl jsem zadržen za držení dětské pornografie, moc to nekontroluji, ale něco jsem měl v počítači, asi mě práskl spolubydlící. Znám stránku, kde jsou děti ve vysoce sexuálních pózách, je to až nechutný, ale něco z toho jsem měl v sadě a přišlo mi to vzrušující. Poslední dobou to ale shledávám nechutné, stahoval jsem hlavně starší než 35 a mezi 9-14. Ale hlavně dost neselektivně - hledal jsem, co se dalo.“ (Respondent č. 16, heterosexuál, 21 let)

Jedenáct respondentů bylo minimálně jednou usvědčeno ze sexuálního zneužívání dětí a byla jim nařízena ambulantní ochranná léčba. Jeden respondent byl odsouzen ke 3,5 roku vězení, když se po užití drog dopustil sexuálního obtěžování.

„V době deliktu jsem měl poprvé pervitin a THC. Byl jsem na diskotéce, tam jsem se opil a zdrogoval. Vyhodili mě ve 12 v noci, bloudil jsem po městě, nechtěl jsem jít domů. Čin jsem provedl v 7:30 (nadýchal jsem ještě 3 promile). Nevím, zda byli lidi kolem. 12 let jí bylo. Chytil jsem ji do kravaty zezadu a chtěl ji zatáhnout do křoví. Nic jsem ale nestihl, protože jí okamžitě přispěchali na pomoc.“ (Respondent č. 14, heterosexuál, 35 let)

Tři respondenti se opakovaně dopustili sexuálního zneužívání na dětech a dostali se do ústavní péče vícekrát.

„Mám za sebou tři trestné činy, stejně provedené. Všechny tři jsem znal. Znovu se nedostat do problému se mi daří čtvrtým rokem. Byl jsem tři roky v Bohnicích, tři roky v Havlíčkově Brodě, teď zase 3 roky v Bohnicích. Havlíčkův Brod byl lepší, lepší propustky, víc času s rodinou.“ (Respondent č. 26, heterosexuál, 29 let, v době výzkumu hospitalizován)
„V Havlíčkově Brodě jsem teď po sedmé, ve 2010 to bylo 22 měsíců, pak byl trest zrušen na odvolání. Další hospitalizace tak 7 měsíců průměrně. Dobrovolně jsem byl ve 2014, kdy jsem měl úzkosti. Pudilo mě vyrazit do ulic, úzkosti byly z toho.“ (Respondent č. 15, heterosexuál, 26 let, v době výzkumu hospitalizován)

Jeden respondent po opakované recidivě podstoupil chemickou kastraci.

„Teď po kastraci je to jednodušší. Předtím jsem nemyslel na nic jiného, než jak ji dostat, byl jsem zaměstnán svou sexualitou víc, než jsem si dokázal uvědomit. Teď po kastraci je hezká, ale jako oběť mě neláká, nejsem tím tak posedlý, nedělá mi problém odpoutat tu pozornost.“ (Respondent č. 17, heterosexuál, 48 let, v době výzkumu hospitalizován)

Pět respondentů během interview uvedlo, že by si zpětně přáli sexuálnímu deliktu zabránit.

„Přál bych si vrátit čas a víc se zajímat o deviaci a nenechat ji dojít až do takové míry, že jsem na tu holku sáhl.“ (Respondent č. 20, heterosexuál, 45 let, v době výzkumu hospitalizován)
„Přál bych si zdraví pro celou rodinu, aby šlo vrátit, co jsem udělal.“ (Respondent č. 21, bisexuál, 48 let, v době výzkumu hospitalizován)
„Myslím, že jsem Lucince a některým žákyním ublížil. Teď to chci odčinit. Doufám, že svými znalostmi.“ (Respondent č. 1, heterosexuál, věk 38 let)

Osm respondentů uvedlo, že by svou pedofilní preferenci změnili, kdyby to bylo možné. Sedm z nich se dopustilo deliktu a byla jim nařízena ambulantní ochranná léčba. Často zmiňovali, že by chtěli být „normální“.

„Chtěl bych nebýt pedofil, chtěl bych, aby se mi líbily dospělé ženy.“ (Respondent č. 17, heterosexuál, 48 let, v době výzkumu hospitalizován)
„Chtěl bych změnit tu deviaci, aby mě nevzrušovaly holčičky, abych byl normální.“ (Respondent č. 18, heterosexuál, 42 let, v době výzkumu hospitalizován)
„Přál bych si být normální heterosexuální chlap. Chtěl bych žít normální život, mít rodinu.“ (Respondent č. 20, heterosexuál, 45 let, v době výzkumu hospitalizován)
„Chtěl bych si najít partnerku a žít normální život.“ (Respondent č. 21, bisexuál, 48 let, v době výzkumu hospitalizován)
„Přál bych si, abych nebyl homosexuální pedofil.“ (Respondent č. 25, bisexuál, 42 let, v době výzkumu hospitalizován)
„Přát bych si nebýt pedofilem a mít nový život.“ (Respondent č. 26, heterosexuál, 29 let, v době výzkumu hospitalizován)
„Chtěl bych vědět, proč se to ve mně takhle zlomilo, a přál bych si, abych v dítěti neviděl sexuální objekt.“ (Respondent č. 27, heterosexuál, 46 let)

Mnoho respondentů uvedlo problémy, které jim preference způsobila. Vždy se jednalo o sexuální delikt sexuálního zneužití nebo přechovávání dětské pornografie. Mnozí z nich si dopad svého chování neuvědomovali a uvědomili si ho až poté, co byli usvědčeni z přestupku či trestného činu. Většina z nich se deliktu dopustila pouze jednou. Jeden respondent byl odsouzen k 3,5 letům vězení, většině ostatním respondentům, kteří se dopustili deliktu, byla nařízena ambulantní ochranná léčba. Jeden respondent prodělal chemickou kastraci. Pět respondentů uvedlo, že svého činu litují a chtěli by mu zabránit, osm respondentů uvedlo, že by si přáli nemít pedofilní preferenci.
Uživatelský avatar
Plyšáček
Administrátor
Příspěvky: 3595
Registrován: 16.12.2015 20:40:20
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 1
... až do věku: 10
Děkoval: 1964 x
Oceněn: 7536 x

Coming out pedofila - bakalářská práce, výzkum

Příspěvekod Plyšáček » 17.3.2018 9:42:51

Závěr výzkumu Kristýny Šulcové



Cílem tohoto výzkumu bylo přiblížit životní situaci, kdy lidé s pedofilní preferencí procházejí vnitřním a vnějším coming outem. Z dostupných dat vyšlo najevo, že ačkoliv se mezi jednotlivými coming outy vyskytly podobnosti, každý respondent měl svůj proces coming outu značně individuální.

K počátečnímu uvědomění pedofilní preference u respondentů docházelo u většiny respondentů v období puberty (10-16 let). Z dat vyšlo najevo, že vnitřní coming out byl u mnoha respondentů rozdělen do dvou fází, které Weiss a kol. (2010) popsali jako pre-coming out a vlastní coming out. Troiden (1989) rovněž zmínil dvě různé fáze, kdy jedinec během dětství či rané puberty nejprve začíná vnímat první podněty a až v jiné fázi si uvědomí svou sexuální identitu. Vnitřní coming out tak u některých respondentů trval i několik let, neboť moment, kdy si respondent definitivně přiznal a uvědomil svou preferenci, se u mnoha respondentů objevil až v rané dospělosti (17-25 let). Někteří respondenti si svou preferenci uvědomili až v dospělosti (30 let, 36 let), někteří naopak uváděli, že k uvědomění došli již v dětství. Tři respondenti proces svého vnitřního coming outu během interview neuvedli.

Podněty, na základě nichž si respondenti začali uvědomovat svou pedofilní preferenci, se mezi jednotlivými respondenty podobaly. Mnoha respondentům se začaly objevovat v hlavě erotické fantazie s výrazně mladšími protějšky, než byli oni sami. Další část respondentů se zamilovala do výrazně mladšího protějšku. Někteří respondenti se začali lišit od svých vrstevníků, kteří začali navazovat partnerské vztahy se stejně vyspělými protějšky, zatímco jim se pořád líbily malé děti. Pro část respondentů byl prvním signálem pedofilní preference erotický zážitek, důsledkem kterého zjistili, že je děti eroticky přitahují. Mnoho respondentů uvedlo, že si v počátcích svého vnitřního coming outu vůbec neuvědomovali, že se může jednat o pedofilní preferenci, přestože se u nich objevovaly výše zmíněné signály.

Pocity, které doprovázely vnitřní coming out, byly u všech respondentů převážně negativní. Respondenty doprovázaly pochybnosti a pocity nejistoty, někteří si uvědomovali možná rizika pedofilní preference a báli se kontaktu s dětmi, nevěděli, jak se k nim mají chovat. Někteří chtěli svou pedofilní preferenci úplně popřít. Jak uvádí diagnostický manuál DSM-V (2015), jedinci s pedofilní poruchou často prožívají subjektivní nepohodu (např. pocity viny či hanby). Pocit studu byl u respondentů jedním z nejčastěji zmiňovaných pocitů.

Na základě dostupných dat se domnívám, že během procesu celého vnitřního coming outu hrála u respondentů velkou roli neinformovanost. Respondenti si uvědomovali, že jsou nějakým způsobem odlišní, a vnímali počáteční podněty, ale nevěděli, s čím se ztotožnit a kam se zařadit. Mnoho respondentů uvedlo, že jakmile zjistili, že se jedná o pedofilní preferenci a mohli si o ní zjistit více informací, nebo když zjistili, že nejsou jediní, zmizely i některé negativní pocity. Čtyři způsoby, které uvedl Schorsche (1980, in Weiss, 2002) jako způsoby vyrovnání se s odlišnou preferencí se u respondentů objevovaly, mnohokrát se u nich však jednotlivé fáze během nějakého časového rámce prostřídaly. Například, když z fáze odmítnutí parafilie přešli do fáze částečného souhlasu či do fáze smíření (Schorsche, 1980, in Weiss, 2002).

Vnějším coming outem si neprošel každý respondent, ale zhruba dvě třetiny respondentů ano. Někteří uvedli, že se nikomu nesvěřili, protože se bojí negativních reakcí. Když se respondenti rozhodli někomu svěřit, jednalo se převážně o rodiče a rodinné příslušníky. Další početnou skupinu tvořili přátelé a partnerky či manželky. Žádný respondent neuvedl, že by své partnerce svou preferenci tajil. Někteří respondenti se svěřili rodičům dětí, se kterými byli v osobním kontaktu.

Důležitým momentem každého vnějšího coming outu je reakce okolí. Podle výpovědí respondentů se objevily jak reakce pozitivní, tak negativní, a někdy smíšené. Pouze dva respondenti uvedli, že se s negativní reakcí nesetkali, ostatní respondenti se setkali s negativní reakcí minimálně u jednoho člověka. Negativní reakce se objevovaly především u rodinných příslušníků, nejčastěji u rodičů. Několik respondentů uvedlo, že se s tím rodiče nesmířili nebo byli zklamáni. Jak uvedl Grov a kol. (2006), reakce rodiny bývá u vnějšího coming outu nejzásadnější, ale téměř každý příslušník sexuální menšiny se setká s nějakou negativní reakcí ze strany rodiny.

Pozitivní reakce přicházely převážně od přátel a od partnerek respondentů. Smíšené reakce se objevily také u rodinných příslušníků, často reagovali zpočátku negativně a s postupem času se s preferencí respondenta smířili.

Žádný respondent neuvedl, že by ho negativní reakce výrazněji ovlivnily. Žádný se nesetkal s agresivními reakcemi nebo se slovním napadáním. D’Augelli (2006) uvádí, že se příslušníci sexuálních menšin ve většině případů s podobnými reakcemi minimálně jednou setkají, na rozdíl od jiných sexuálních menšin, například homosexuálů, však nemohou pedofilové svou preferenci projevovat veřejně, a tudíž o jejich parafilii vědí pouze lidé, kterým se sami svěří. Z cizích lidí se respondenti svěřovali pouze lidem z pedofilních komunit či ostatním pacientům v psychiatrických léčebnách, v případě, že byli hospitalizováni.

Jelikož se nábor respondentů při původním výzkumu prováděl i v psychiatrických léčebnách, bylo mezi respondenty mnoho jedinců, kteří se dopustili sexuálního deliktu. V některých případech se jednalo o trestný čin přechovávání dětské pornografie, v některých o sexuální zneužití dítěte. Těmto respondentům byla následně soudem nařízena ambulantní ochranná léčba a byla nastolena opatření, aby se podobné chování již neopakovalo. Někteří respondenti uváděli, že během deliktu nevěděli, že se dopouštějí trestného činu, a následky svého chování si plně neuvědomovali. Mnoho jich uvedlo, že svého činu lituje a chtěli by ho vzít zpět.

Několik respondentů uvedlo nespokojenost se svou parafilií. Uvedli, že by chtěli žít „normální“ život bez pedofilní preference, že by si přáli, aby je děti eroticky nepřitahovaly. Jak uvedli Weiss a Brichcín (1992), pouze část parafiliků je schopna plné akceptace své parafilní sexuality. Větší šanci smíření se svou parafilií má respondent, který může alespoň částečně realizovat své parafilní potřeby sociálně přijatelným způsobem, což u pedofilních jedinců možné není. I z tohoto důvodu je zákaz držení dětské pornografie velmi diskutabilní otázkou.

Sexuální delikvence byla největším problémem, kteří respondenti v souvislosti se svou pedofilní preferencí uváděli, u mnoha případů však pramenila z nedostatečné informovanosti. Domnívám se, že neinformovanost veřejnosti o pedofilii celý proces coming outu pedofilům znesnadňuje. Vzhledem k prevalenci pedofilie ve společnosti, která se odhaduje zhruba až na 5% v mužské populaci (Seto, 2009), je velmi pravděpodobné, že se ve společnosti vyskytuje mnoho pedofilů, kteří svou parafilii tají, a je jisté, že mnoho jedinců má vnitřní, případně i vnější coming out před sebou. Větší informovanost o skutečné podstatě pedofilie může usnadnit coming out vnitřní i vnější. Jak bylo výše zmíněno, během vnitřního coming outu se mnoha respondentům ulevilo poté, co si o pedofilii mohli zjistit více informací. Vnější coming out je pro pedofilní jedince náročný z velké části i kvůli předsudkům, které s k pedofilii vážou a které mohou komplikovat odhodlání se někomu svěřit. Jak uvedl Brichcín (2002), v médiích bývá za pedofila označen každý, kdo sexuálně atakoval nezletilce. Ve veřejnosti vzniká pak dojem, že každý pedofil je delikvent. Několik respondentů uvedlo, že po vnějším coming outu si jejich blízcí začali vyhledávat o pedofilii informace.

Nejhorším důsledkem této neinformovanosti se může stát, že si pedofil neuvědomí možná rizika sexuální delikvence a dopustí se deliktu, aniž by si uvědomoval, že páchá trestný čin, jak uvedlo i několik respondentů. Weiss a kol. (2005) uvádějí, že osvětové edukativní působení v podávání informací o protiprávnosti sexuálního zneužívání dětí je základní strategií pozitivní prevence páchání deliktů. Toto si dávají za cíl i pedofilní komunity, které poskytují všechny základní informace o pedofilii včetně možných rizik. Několik respondentů uvedlo, že jim pedofilní komunity během coming outu velmi pomohly v mnoha ohledech, většinou se k nim však dostali až poté, co si sami začali aktivně vyhledávat informace nebo jim byly doporučeny sexuologem.

Domnívám se, že ačkoliv v posledních letech roste snaha rozšířit povědomí o pedofilii (např. dokumentární film Danielův svět, pochod Prague Pride), je důležité znalosti o pedofilii dále zvyšovat i mezi širokou veřejností.


Zatímco teoretická část bakalářské práce se tématu coming out pedofilů pouze nepatrně dotkla, empirická část se úspěšně věnuje této problematice a na pestrém výběru respondentů dokládá individuální charakter sebeobjevování a odhalování vlastního nitra u pedofilně orientovaných jedinců. V našem odborném tématu se problematice coming outu pedofilů můžeme nyní směle věnovat do větší hloubky.

Jakékoliv osobní názory, rady, příběhy a otázky pište do diskusního tématu ve fóru GL témata - Ostatní:
Coming out pedofila - názory, sdílení, diskuse

Zpět na “PEDOFILIE”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 hostů