jani2 píše:Moja malá začala s krútením a šuchaním na brušku niečo po roku. Zo začiatku ma ani len nenapadlo, že je to masturbace, až nedávno si šupla handrového zajka medzi nohy a, ako vraví manžel, znásilňovala ho. Vždy to robila len pred spaním v postieľke (...a to som bola vždy natešená, ako pekne sama zaspáva). Kým to robila v postieľke, tak mi to nevadilo. Ale najnovšie si na gauči hodila medzi nohy pokrčený časopis a išla. Vždy, keď som ju pri tom chytla a pretočila naspäť, strašne sa hnevala, bola spotená a prišla mi ako keby nafetovaná.
Pred týždňom sme boli u psychologičky (malá je predčasniatko) a tam som sa o tom zmienila. A ona odporúča, aby sme v žiadnom prípade nezakazovali, netrestali, ale že to treba odbúrať, vraj to môže prejsť do horšieho a častejšieho mastrubovania. Povedala prípad chlapca, ktorý to robil na návšteve na gauči, na otcovej hlave... Vravela som jej, že keď ju pretočím na chrbátik, že okamžite ide zas na bruško, či mám pri nej nebodaj pri zaspávaní ostávať. A vraj áno. Takže momentálne zaspávame spolu. Položím ju na chrbátik, chytím ju okolo pása, pritúlim. Zo začiatku sa jej to neľúbilo, krútila sa mi v rukách a chcela na bruško, ale vždy som ju len pevnejšie stiskla a vyprávala jej rozprávočku. Po týždni už prestala chcieť ísť na bruško, ale zas si na mňa pri zaspávaní zvykla... Ale, podľa mňa, to je to menšie zlo.
carymary píše:Naše dcera dělá něco podobného a už jsem z toho docela vyřízená. Začala také asi kolem 8 měsíců, teď je jí 15 měsíců a dělá to stále. ...Je sice pravda, že když začala lézt, tak se to zlepšilo, ale postupně si našla způsob v kleče a zase v tom jede častěji. Zkouším jí dle rad zabavit jinou činností, ale praktikuje se to dost těžko... Přijde mi, že se s tím hodně uklidňuje. Hodně to začne dělat, když se vzteká, že něco chce nebo naopak nechce, nebo když je unavená. V kočárku už to dělá méně, ale když to dělá i tam, tak se od toho odpoutat téměř nedá.
kristyn.g píše:Když jsem byla malá, tak jsem to taky dělala. V noci jsem rajtovala na plastovém obličeji plyšového medvídka. Dělala jsem to asi do 5-6 let, než jsem "pochopila"... Pak jsem se za to jen styděla. Doteď jsem si myslela, že jsem asi byla nějaké divné dítě, ale docela se mi tedy ulevilo, že jsem normální.
lucia31 píše:K infarktu ma skoro doviedla, keď sa na nedeľnej omši zvalila pri dlhej kázni na prednú lavicu... Dobre, že nie rovno pod oltár! Doteraz nechápem, ako bleskurýchlo som k nej skočila, aby nebolo neskoro...
akras píše:Ahoj, my to máme také. Dělá to naštěstí pouze v autě v autosedačce - někdy více, někdy méně - asi podle toho, jestli je unavená a nudí se. Taky se snažím odreagovat, domlouvat... Ale párkrát už jsem houkla, protože když jedeme třeba dvě hodiny autem a furt "tlačí" (jak tomu říkáme), tak je to fakt na bednu. Jinde to zatím nedělá. Zabere to, když je pak třeba na pipince červená. Jednou ji to i pálilo při koupání, tak jsme jí řekli, že to má z toho, že je vedro a jak si pipinku otírá o kalhotky... Tak pak to chvíli fungovalo, že si na to vzpomněla, že to pak bylo nepříjemné. Teď to dělá trochu méně a sama se chválí, že netlačila.
Máme už to fakt od miminka - vím, že jsem to řešila už před tím, než jí bylo půl roku. Jako miminko začala takhle krčit nožičky a tlačit, rudnout, až se "utlačila" ke spánku. Vypadalo to fakt divně - v podstatě kdykoliv byla v kočárku, tak to dělala. Pak to na chvíli zmizelo, ale znova začalo. A to už nám jsou skoro tři a půl.
Ona si při tom až tak nesahá přímo mezi nožičky, spíš tak jako podsouvá pánev a podle mě stahuje svaly pánevního dna (což je na jednu stranu dobré posilko)...
Do školky a do práce jezdíme autem každý den půl hodiny. Někdy to nedělá a někdy, sotva vyjedeme, tak tlačí až do konce. Někdy mi to přijde, že než že by to dělala z nějakých slastných pocitů, tak spíš, že už je to takový zlozvyk (jako kousání nehtů...), který se těžko odnaučuje... No, nevím. Doufali jsme, že to třeba přestane, až koupíme větší sedačku, která už se nepoutá mezi nožičkama. Dělá to sice méně, ale rozhodně se toho výměnou autosedačky nezbavila.
Ale vždycky si říkám, že hlavně, že je jinak zdravá... Snad ji to pustí, než půjde do školy.
pavla8 píše:Mám 7 měsíční holčičku, která se věnuje v podstatě jen tomu jednomu - vleže na zádech si zkříží nožičky, zvedne ruku před sebe a přitahuje soustavně nožičky k bříšku. U toho se vždy zapotí a je jako v transu. V 6 měsících se začala přetáčet na bříško, tak jsem myslela, že se bude dál snažit někam se dostat, ale je to asi 14 dní, kdy se naučila křížit (tak tomu říkáme) i na bříšku. Odpoutat pozornost se nám moc nedaří - když se nad ni nakloníme, chytne naši hlavu a kříží si dál. Je pravda, že má i světlé chvilky, kdy si třeba hraje s nohama, ale je to minimálně. Rovněž hračky ji moc nezajímají - nanejvýš si nějakou vezme do ruky a kříží si dál. Někdy mám až strach, že takto se nic nenaučí, nepoleze atd., když pořád jen kříží. Podle doktora je vše v pořádku, je zdravá a šikovná a mám ji nechat být. Má první dcera se tomu věnovala taky, ta ovšem až okolo 3 let a trvalo to do 5-6, kdy pochopila, že se to dělá jen v posteli. Dokonce si na to stěžovala i paní učitelka ve školce, ale já to tehdy neřešila a přešlo to.
bobeska píše:Tak k tomuto mám opravdu co říct. Dcera začala přibližně v 9. měsíci, když se začala plazit. A dělala to všude, kde jsem ji položila na zem. Říkala jsem si, že jakmile začne lézt po čtyřech, přejde to... hahaha. Jakmile se dceři zachtělo, nechala rozjet nožky, šup na břicho a už se "šoupala". Ve dvou letech nastoupila do jesliček na dva dny v týdnu a začali jsme řešit, aby se jí děti nesmály. Udělali jsme domluvu, že se "šoupat" smí, ale jen doma a ve své postýlce.
Dnes jsou dceři 4 roky, chodí do školky a je úplně normální. Akorát občas pronese doma, že jde do pokojíku se šoupat, že ji máme nechat. Přijali jsme to tak, že objevila brzo svou sexualitu. Zakazovat se to určitě nemá, časem nám to přestane určitě oznamovat. Ale přiznám se, že ze začátku před pravidly mi to lezlo pěkně na nervy!
Takže se držte a buďte rády, že dcery jsou zdravé!
leilunka píše:Dcera začala v 6 měsících. Jen tak trčila jednu nohu do boku a k tomu ruku - párkrát denně. Teď to ale vygradovalo tak šíleně, že nohy už zkříží a dělá to snad většinu dne. Už jsme z ní úplně na nervy. V autosedačce, když jedeme autem, i když ji mám na podvozku na procházce, v kočáru venku, v křesílku, na zemi,... prostě všude. Už sem na ni i zakřičela. Nic nepomáhá. Absolutně ji nezajímají hračky, hrazdičky, nic. Jen se otočím a prostě jí nevěnuji pozornost a už má nohy překřížené a je jak v transu. Nejhorší je to v tom kočárku. Když měla hluboký, tak jsem ji víc hlídala a dávala jí tu nohu pryč. Sice jsme jely se řevem, ale alespoň nebyla tak divná na pohled. Jenže teď má sporťák dopředu a nevidím na ni. Kolikrát jsou proti nám lidi a čumí do kočáru. A já si říkám, co čučí. Mrknu na ni a já tam vezu skrčence s nohama zkříženýma a zas jede... Je mně z toho hrozně smutno a úzko, ale já vážně nevím, co s tím. Celý den na to koukám a hrozně mě to děsí. Ještě dodám, že ani neleze, plazit začala až nedávno, k ničemu se nemá, protože si jede jen to svoje a nic jiného ji nezajímá.

odkaz a zdroj: www.ugomon.ru