Medvědí příběhy

Osobní sdílení od členů, detailní popisy jejich životních osudů, vyprávění zajímavých příběhů, případně kazuistiky a příběhy z druhé ruky - příběhy zneužitých, životopisy slavných pedofilů ap.
Uživatelský avatar
Medvídek
Uživatel
Příspěvky: 81
Registrován: 5.9.2016 20:06:53
Pohlaví: muž
Povolání: Zatím se učím
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 11
Děkoval: 230 x
Oceněn: 219 x

Medvědí příběhy

Příspěvekod Medvídek » 1.10.2016 8:47:38

Ahoj. Je mi 15 let. To, že jsem pedofil, jsem si uvědomil v průběhu hlavních prázdnin 2016. Chtěl bych tady psát svoje zkušenosti, zážitky, příběhy. První příběh bude o mně a o tom, jak jsem zjistil, že jsem pedofil a co jsem okolo toho prožil.

PŘÍPADNÉ REAKCE K Medvědím příběhům PIŠTE PROSÍM DO SAMOSTATNÉHO TÉMATICKÉHO VLÁKNA Diskuse k Medvědím příběhům.
Uživatelský avatar
Medvídek
Uživatel
Příspěvky: 81
Registrován: 5.9.2016 20:06:53
Pohlaví: muž
Povolání: Zatím se učím
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 11
Děkoval: 230 x
Oceněn: 219 x

Medvědí příběhy

Příspěvekod Medvídek » 1.10.2016 19:27:02

Něco málo o mně

Začnu tím, že chodím na gymnastiku. Nedělám to závodně, spíš jen tak pro zdraví a pro zábavu. Samozřejmě tam chodí hodně (občas až moc) holčiček a občas se převlékají jen tak na chodbě. Gymnastky jsou pro mne krásné, ale když vidím nějakou malou (například 6 let), která udělá nějaký cvik z mého pohledu jen s drobnou chybičkou, takže si toho někdo ani nemusí všimnout, a její trenérka začne (občas i sprostě) nadávat, že jestli chce někdy něčeho dosáhnout, tak že musí začít makat a né se takhle flákat. A ta trenérka vždy ještě dodá: ,, A jestli tě to nebaví, tak si seber věci a okamžitě vypadni domů!" Po těchto slovech mám vždy chuť té trenérce něco říct, ale nikdy jsem nic neudělal, prostě na to nemám. Všichni ostatní jen bez povšimnutí procházejí okolo. Z toho je mi docela smutno. Upřímně ty holčičky obdivuji, že ještě opravdu neodešly domů. A docela se jim divím, že je to pořád baví. Mně, kdyby někdo dvakrát takhle vynadal, tak bych asi šel domů a už se nevrátil.

A teď k mojí pedofilii. Už dříve jsem se na holčičky nenápadně díval, ale nic jsem si neuvědomoval. No zkráceně jsem to zjistil tak, že jsem jednou takhle narazil na porno stránky (né, že bych dříve nevěděl, že něco takového existuje, ale nikdy dřív jsem tam nebyl). No, netrvalo dlouho a zjistil jsem, že čím jsou ,,herci" mladší, tím víc mě to vzrušuje. A tak jsem na dark webu navštívil pár stránek s dp. No a potom jsem si začal zjišťovat informace.... No a narazil jsem i na Pedonii - už jen hezký vzhled stránky mě překvapil. Sice moje první cesta směřovala do audiovizuální sekce... ale to jsem to celé pořád považoval za jakousi ,,zábavu''. Ale na Pedonii jsem si později zjistil, co to vlastně pedofilie je, a začal to brát mnohem více vážně. Hodně věcí jsem si ujasnil o prázdninách. Celé prázdniny byly pro mě přechod mezi absolutním "nicnevěděním" až do fáze, kdy jsem si naprosto upřímně a bez legrace pedofilii přiznal.
Tak doufám, že jste to dnes pochopili.

Příště bych chtěl napsat něco více o sobě :)
Uživatelský avatar
Medvídek
Uživatel
Příspěvky: 81
Registrován: 5.9.2016 20:06:53
Pohlaví: muž
Povolání: Zatím se učím
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 11
Děkoval: 230 x
Oceněn: 219 x

Medvědí příběhy

Příspěvekod Medvídek » 4.10.2016 22:27:49

Příběh z gymnastiky

Upozorňuji, že si nic z toho nevymýšlím, všechno je pravda.

Prostě normální den, cvičím si pro sebe, občas nenápadně pokukuji po holčičkách. Ke konci tréninku jsem si chtěl párkrát vyšplhat na lano. Ale protože tam někdo šplhá, tak se opřu o kladinu (na které nikdo není, ani se nechystá cvičit) a čekám.
Asi za 30 vteřin už je ta trenérka u mne a zvýšeným nepříjemným hlasem říká: "Ty na to jdeš cvičit?"
Ukazuje na kladinu, o kterou se opírám.
Tak říkám : "Ne, nejdu."
Ona zakřičí : "Tak co na to saháš?" Já odpovím klidným hlasem: "Promiňte, jen jsem se opřel."
Ona křičí přes půl tělocvičny: "Tak co se o to opíráš, když na tom necvičíš?!" Já: "Nekřičte na mne, nikdo tu necvičil, tak jsem se jen opřel, vždyť se nic neděje."
Ona: "Přestaň mi rozkazovat! Blokuješ tady nářadí úplně zbytečně! Holky tady chtějí cvičit!!"
Já, už trochu naštvaně: "Tak promiňte, ale šlo by to říct i slušněji. A nekřičte na mne pořád, vždyť se nic nestalo!"
To už stál v okolí hlouček lidí, nikdo nic neřekl, jen přihlíželi.
Ona: "Buď už zticha a vypadni!"
Já zvýšeným hlasem: "Přestaňte na mne křičet! Už odcházím."
Ona: "Okamžitě mi přestaň rozkazovat!!"
Já: "Pardon, já jen nechápu, proč tady křičíte."
...
To bylo křiku úplně zbytečně.
No, padlo i pár sprostých slov z její strany, tak jsem to ukončil se slovy: "Udělalo se mi špatně, musím na záchod." Otočil jsem se a odešel na záchod. Prostě scéna asi pro 10 lidí + holčičky, které mezitím přišly + rodiče (nevím koho).
Měl jsem chuť říct: udělalo se mi z VÁS špatně, ale to jsem si odpustil.
Závěr je takový, že s ní nejde rozumně mluvit, pořád jen křičí. Jednou se podobným způsobem hádala i s trenérem, který trénuje mne. Ale pravda je, že holky, které trénuje ona, cvičí opravdu nádherně. Jsou překrásné, alespoň mně to tak připadá. Rád bych někdy přinesl i pár fotografií. Ale nevím, jestli bude vhodná příležitost na focení. Možná někdy při závodech, to by se dalo udělat i pár kvalitních fotek.
Jednou se mi jedna holčička svěřila, že už jí to vůbec nebaví a že to dělá jen kvůli rodičům. Nevěděl jsem, co jí na to říct... Ale naprosto ji chápu, koho by bavilo se takto dřít a ještě si nechat nadávat. No, někoho asi ano.
Uživatelský avatar
Medvídek
Uživatel
Příspěvky: 81
Registrován: 5.9.2016 20:06:53
Pohlaví: muž
Povolání: Zatím se učím
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 11
Děkoval: 230 x
Oceněn: 219 x

Medvědí příběhy

Příspěvekod Medvídek » 16.10.2016 21:03:34

Jak jsem se přiznal spolužákovi

Opět normální den ve škole. Měli jsme mít odpolední vyučování, nic zvláštního se nedělo. O velké přestávce jsem šel na chodbu do prvního patra, kde je první stupeň - jen tak se projít, jako to dělám často. Občas i nějaká holčička hezky pozdraví (zvláštní, že většinou zdraví holčičky), což mě vždy potěší. Zajímavé věci se začaly odehrávat, když jsme měli jít na oběd a potom zpátky do školy.

Na obědě jsem si přisedl ke spolužákovi a on místo nějakého rozumného rozhovoru do mne začal hustit kdo s kým chodí, kdo se komu líbí atd... Vydržel jsem to a občas mu i na něco odpověděl. Ale při cestě z jídelny zpět do školy už jsem to nevydržel a řekl jsem mu, že mě to prostě vůbec nezajímá a ať si každý chodí s kým chce. V nějaké normální společnosti by bylo normální, že to někoho nezajímá. Ale v naší třídě je to jiné - tam se věci ve smyslu "Hele, támhleta se rozešla s támhletím" a podobně řeší pořád.

Mezitím jsme došli do školy, potichu jsme se přezuli a šli jsme do nějaké volné třídy čekat na začátek odpoledního vyučování. Našli jsme třídu, kde jsme byli jen my dva. On zavřel dveře a už to začalo... Začal o tom, kdo se komu líbí ( mluvil i o sobě) a potom se začal vyptávat na mě. Ze začátku jsem úspěšně odolával větami typu: "Z naší třídy nikdo." Potom: "Prostě z naší školy nikdo, tak už se mě Neptej!" (V této větě jsem mu dost lhal :)). Tak se mě začal vyptávat, jestli se mi líbí piercing, nabarvené vlasy atd... Samozřejmě jsem mu odpověděl záporně.

A asi po 30 minutách se zeptal, jestli se mi líbí spíš mladší nebo starší, no a já odpověděl podle pravdy - mladší. A to byl začátek konce. Pak už to bylo docela rychlé. Zeptal se (odhaduji, že jen tak "ze srandy"), jestli se mi líbí druhačky. No a já blázen mu odpověděl, že ano. Odpověděl jsem bez většího rozmyslu, jen tak automaticky.
On řekl zvýšeným hlasem : "Ty pedofile!"
A já na to rychle : "A víš vůbec, co to znamená?"
A on : "A ty se v tom jako vyznáš, nebo co?"
A já to nevydržel a začal jsem mu vykládat, co to pedofilie je, a na konci jsem mu řekl: "A ano, jsem pedofil!" Nejdříve se zasmál, myslel, že si dělám legraci.
Ale pak zvážněl a řekl : "Vážně?"
Asi bych se z toho ještě mohl vykroutit, kdybych řekl, že to byl vtip, ale vlastně už jsem ani nechtěl. Nevím proč, prostě jsem najednou měl potřebu, aby to věděl.
A tak jsem vážným hlasem řekl "Ano."
A on pochopil, že to není legrace. Tvářil se dost překvapeně. Chvíli byl úplně zticha (to se u něj moc často nestává). Ale potom se začal ptát na něco ohledně pedofilie atd... Řekl jsem mu všechno, co chtěl vědět, jen o Pedonii ani slovo. Myslím, že to přijal dobře. Věřím mu, že si to nechá pro sebe. Požádal jsem ho o to.
Uživatelský avatar
Medvídek
Uživatel
Příspěvky: 81
Registrován: 5.9.2016 20:06:53
Pohlaví: muž
Povolání: Zatím se učím
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 11
Děkoval: 230 x
Oceněn: 219 x

Medvědí příběhy

Příspěvekod Medvídek » 24.10.2016 21:36:43

Úvaha o pedofilii

Dnes, ale už i dříve, jsem se zamýšlel na tím, když bych měl možnost výběru, zda bych chtěl být pedofilem, nebo ne. Dospěl jsem k názoru, že bych ani nechtěl být normální. Pedofilie je podle mne krásná. Mít rád děti... Vždyť na tom není přeci nic špatného. Bohužel většina lidí si myslí něco jiného, ale to jen proto, že nechápou. Nechápou, kdo to vůbec pedofil je. Z vlastní zkušenosti vím, že hodně lidí, když se řekne pedofil, tak hned myslí na znásilnění a věci v tom smyslu. Myslím si, že každý normální člověk (nepedofil), který nějakého pedofila pozná, si musí uvědomit, že pedofilové jsou většinou hodní lidé. Normální člověk se většinou neumí věnovat dětem naplno, myslí při tom na jiné věci... Pedofil se dokáže oprostit od všeho jiného a věnovat se jim naplno. A děti to často poznají.

No, ale vrátím se k sobě. Jsou tu i důvody, proč pedofilem nebýt. Například mě nebaví si pořád něco vymýšlet, když se někdo začne vyptávat, jestli už mám holku, jak to, že ještě ne, které se mi líbí, a tak dále. Musím se vždy dost krotit, abych jim neřekl něco... co by asi nechtěli slyšet... Ale když bych byl normální, asi bych nikdy nepoznal pravdu o pedofilii, neviděl bych, jak děti dokážou být úžasné a... nevím co k tomu dodat. Nechtěl bych nic měnit. Mít rád děti je prostě neskutečně krásné.
Tak doufám, že to jde pochopit a že to není příliš nudné.
Uživatelský avatar
Medvídek
Uživatel
Příspěvky: 81
Registrován: 5.9.2016 20:06:53
Pohlaví: muž
Povolání: Zatím se učím
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 11
Děkoval: 230 x
Oceněn: 219 x

Medvědí příběhy

Příspěvekod Medvídek » 26.11.2016 23:51:16

Já, spolužák a zbytek třídy

Dnes bych vám rád sdělil, jak to vypadá se mnou a s mým spolužákem z předminulého příspěvku. Jednou jsem mu řekl, ať si přečte něco z Odborné sekce a poslal jsem mu odkaz. Udělal to, přečetl si toho dost, nebo lépe řečeno více, než bych chtěl, aby si přečetl. Kromě odborné sekce se začetl do GL sekce a narazil tam i na Medvědí příběhy. Došlo mu, že jsem to já, a věřte mi, že z toho neměl radost, že tady takhle píšu... Ale to nevadí. Říkal, že do Životních příběhů už radši chodit nebude. Zajímavější je asi to, že jsem mu říkal, ať si vše nechá pro sebe, takže přirozeně, už to ví celá třída. :) Občas prostě jen vyslechnu nějakou narážku, ale stejně na ní mám vždy nějaký vtipný argument. Ten spolužák se mě na chodbě (když prochází holčičky) ptá, která se mi líbí nejvíc, já vždy odpovím, že všechny. Občas, když se spolu bavíme, mě musí často upozorňovat, abych tolik nekřičel - nemusí to přeci slyšet všichni okolo.

Ach ta gymnastika

Čím více sleduji, co se děje okolo mne, tím více ten sport přestávám mít rád.
Přijde holčička na trénink a už od začátku jí nic nejde. (To se prostě občas stane, že člověk přijde a nic mu nejde). Kromě toho, že její trenérka se šíleně rozčílí a pošle ji posilovat, tak ona se jde napít, přijde její matka a začne jí nadávat, že jí na trénink nevezla proto, aby tam jako blbec další 4 hodiny posilovala, takže ať jde, omluví se a začne makat, nebo ať si jí nepřeje. To už holčička nevydržela, rozbrečela se a utekla na záchod.
Opravdu nechápu, proč by měla být na tréninku přes 4 hodiny - vždyť je to nezdravé se takto přetěžovat. A podle mne tím člověk ani nic nezíská. A nejde mi do hlavy, proč jí její matka tímto způsobem nadává? Proč jí radši nějak nepovzbudí? Fakt nechápu, jak může být někdo tak nesoucitný, jak se může takto chovat k vlastnímu dítěti... Je mi z toho špatně. Co si o sobě ty lidi myslí? Sami neumí ani kotoul vpřed a k ostatním se takto chovat... To jim jde, stát a nadávat, ale že by sami něco udělali, to ne.
Když jsem si občas s holčičkami povídal (nebo poslouchal jejich rozhovory), tak jsem zjistil, že je to většinou vůbec nebaví a že to dělají jen proto, že musí. Docela mě překvapuje, že se v dnešní době toto děje. No ale co s tím člověk udělá, že?
Uživatelský avatar
Medvídek
Uživatel
Příspěvky: 81
Registrován: 5.9.2016 20:06:53
Pohlaví: muž
Povolání: Zatím se učím
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 11
Děkoval: 230 x
Oceněn: 219 x

Medvědí příběhy

Příspěvekod Medvídek » 22.12.2016 0:08:18

Já a třída, aneb jak to dnes vypadá na ZŠ

Dnes bych se chtěl zaměřit na to, jak to asi vypadá na základních školách. Moji rodiče mluvili s učitelkou z úplně jiné ZŠ a ta potvrdila to, co jsem říkal já.
Na začátku se přiznám, že jsem nikdy nečetl školní řád a proto jen odhaduji, co v něm je :) Snad všichni učitelé nás na začátku roku upozorňovali na to, že se nesmí používat mobilní telefony o hodinách a že to budou tvrdě trestat. Dnes běžná vyučovací hodina vypadá tak, že si půlka lidí hraje na mobilech a nikdo to neřeší. Je jenom jedna učitelka na škole, která za to dává poznámky. Stejné je to se cvičebním úborem. Za jeho zapomenutí by měl být zápis do třídní knihy, ale opět to nikdo neřeší. Když někdo nemá úbor, tak si sedne na lavičku a hraje si na mobilu, nic víc. Občas to dojde až do takových extrémů, že žák sprostě řve na učitele a vyjde z toho bez poznámky. Během výuky se běžně prochází po třídě, baví se. Jen čekám, kdy si během hodiny zapálí cigaretu. Oni už kouří i o přestávkách ve třídě. Jen otevřou okno, aby se to vyvětralo (stejně to tam pak hrozně smrdí), učitelka ten smrad nekomentuje. Občas přijdou do školy evidentně opilí, ale učitelé to asi nevidí, nebo nechtějí vidět.

To, co tady popisuji, dělají moji spolužáci - já nikdy - já mám dobré vztahy s učiteli a respektuji je. Navíc kouřit nebo pít alkohol by mě nikdy ani nenapadlo. Moji rodiče říkají, že do té třídy nepatřím, ale kam bych potom patřil?
Včera nás suplovala naše třídní na angličtinu, tak nám zadala nějakou práci na celou hodinu. Všichni (včetně mě) to měli docela rychle hotové. Já sedím hned před učitelským stolem, všichni ostatní až úplně vzadu :) Asi 10 minut před koncem hodiny se moji spolužáci prostě zvedli, zvedli židle a odešli ze třídy. Učitelka za nimi vyběhla, že kdo se okamžitě nevrátí zpátky, tak mu napíše neomluvenou hodinu. Tak se tedy se sprostými nadávkami vrátili. Ale za cca 2 minuty odešli znova. Ve třídě jsem zůstal jen já a učitelka. Tak jsme na sebe asi 10 vteřin koukali (já čekal, jak bude reagovat) a pak řekla: "Tak pojď, půjdeme domů, tohle nemá smysl, kdo se s nima má furt hádat?" Samozřejmě udělali jako vždy hrozný bordel na chodbě. No co k tomu dodat, prostě idioti.

Teď něco ke spolužačkám. Se spolužačkami se nebavím, ani je nepozdravím, protože by mi stejně neodpověděly. Oni se pozdraví mezi sebou, potom si nasadí sluchátka, hlavu ,,zanoří" do mobilu a probere je až přicházející učitel. Každou přestávku je to stejné. Ale úplně nejhorší na celé věci je to, že oni sedí vedle sebe a místo toho, aby si povídaly, tak si píšou zprávy na Facebooku. To jsem fakt nikdy nepochopil. Proč? Proč bych něco někomu psal, když sedí vedle mě?? Normálně mluvit s nimi nejde. Když začnu větu: "Prosím tě, mohla bys..." Dostanu odpověď: "Vypadni a nezdržuj!" Občas dostávám pocit, že jsem ve škole pro psychicky postižené. Ale učitelka mě vždy uklidní, že ten pocit má občas taky, hned jak vejde do školy. :D S mými spolužačkami se nikdo nebaví, prostě to nejde.

V televizi mluvili o šikaně učitelů. Můj názor je ten, že kdyby učitelé měli větší práva a ředitelé se nesnažili takovéto věci tutlat, ale řešit je, tak by se to nedělo.
Co vy na to? Velice by mě zajímal váš názor na tento příspěvek.
Uživatelský avatar
Medvídek
Uživatel
Příspěvky: 81
Registrován: 5.9.2016 20:06:53
Pohlaví: muž
Povolání: Zatím se učím
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 11
Děkoval: 230 x
Oceněn: 219 x

Medvědí příběhy

Příspěvekod Medvídek » 22.1.2017 20:01:40

Problémy, které vidím u učitelů na ZŠ

Je více věcí, na které bych se chtěl zaměřit, hlavně na (podle mne) největší chyby, které učitelé dělají. Samozřejmě nechci říct, že to dělají všichni, jen chci říct, že to dělá většina těch, kteří učí mne a moji třídu.

První věcí je, že velmi často nedodržují slovo nebo zapomínají, co řekli před dvěma dny. Nejvíce je to vidět na tom, když učitel někomu řekne něco ve smyslu, že pokud řekne ještě jedno sprosté slovo, tak dostane poznámku. Ten dotyčný ho totálně ignoruje, o nějakém respektování nemůže být ani řeč. Potom mu řekne stejnou větu ještě 5x, potom mu řekne poslední varování, opět 5x. Tak přece - když řeknu poslední varování, tak to neříkám proto, abych to ještě několikrát opakoval! To se potom učitel nemůže divit, že ho žáci ignorují, nerespektují. Protože pokud žáci mají alespoň trochu inteligence, tak jim dojde, že se jim nic nemůže stát. Že učitel bude stále dokola opakovat poslední varování, ale dál nic. Takže oni se baví, nadávají si a nikdo jim nic neudělá. Takže proč by poslouchali, když nemusí?

Já také vedu skupinku dětí v jisté tělovýchovné organizaci. A když někdo nedává pozor, baví se, atd... tak ho napomenu. A když už řeknu poslední varování (to nedělám moc často), tak jenom jednou, potom už následuje trest, například 10 kliků. Samotných 10 kliků není velký trest, ale když si někdo nedá říct a dostane těch 10 kliků 5x za sebou, tak už si to potom raději rozmyslí. Zatím se mi nestalo, aby to někdo odmítl udělat.

Podle mne by to tak mělo fungovat i ve škole - s tím rozdílem, že místo 10 kliků by byla poznámka. Také by si to po pěti poznámkách možná rozmysleli. A když ne, tak by prostě dostali třídní důtku, potom ředitelskou a postupně trojku z chování. Prostě a jednoduše, pokud by dostal poznámku každý den (a nebyl by to totální blázen), tak by si to brzy rozmyslel. Dalším příkladem je, když jedeme někam na akci a dáme si sraz například na autobusové zastávce u školy a odchod se stanoví například na 8:00, ještě dostaneme upozornění, že nečekáme, protože nám jede autobus. Většinou to dopadne tak, že tam čekáme ještě 15 minut, protože se půlka třídy někde fláká. Když bychom v 8:00 odjeli tím autobusem, kterým to bylo naplánované, tak nevím, co by ti ostatní dělali, ale třeba by se naučili chodit včas.

Tak, teď k tomu zapomínání. Já také často zapomínám, ale vím to a proto mám sešit, do kterého si věci píšu, abych na ně nezapomněl. Když učitel někomu zadá referát/prezentaci a zapomene, komu ho zadal (nikdo ho nevypracuje), tak je to trapné a akorát to ještě více snižuje jeho autoritu. Další věcí je, že učitelé často vykládají klidně čtvrt hodiny něco úplně od tématu nebo nám vysvětlují, že se musíme učit, abychom udělali přijímačky. A potom si stěžují, že nestíháme. Oni sami to zdržují. Kdyby pořád dokola neříkali ty stejné věci - například jak je pro nás 9. třída důležitá atd., stihli bychom toho mnohem více.
Uživatelský avatar
Medvídek
Uživatel
Příspěvky: 81
Registrován: 5.9.2016 20:06:53
Pohlaví: muž
Povolání: Zatím se učím
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 11
Děkoval: 230 x
Oceněn: 219 x

Medvědí příběhy

Příspěvekod Medvídek » 13.2.2017 23:01:51

Jarní prázdniny 2017 - I. část

Toto vyprávění rozdělím na dvě části. První část bude hlavně o lyžování, druhá hlavně o zvláštním snu, který se mi tam zdál.

Dnes bych vám chtěl vyprávět, co jsem prožil o jarních prázdninách. Celý týden jsme byli na horách. Původně tam měla být i moje čtyřletá neteř, ale ta si vlastní nešikovností při jízdě na bobech zlomila nohu, takže nejela. Doteď mi není jasné, jak si mohla při bobování zlomit nohu, ale prostě už se stalo.
První tři dny jsem tam sám lyžoval, s rodiči jsem chodil na procházky atd... Čtvrtý den po obědě přijely do penzionu dvě krásné holčičky. Hanička - 6 let a Johanka - 8 let. Hned poté, co si vybalily věci, jsem si s nimi musel popovídat a zjistil jsem, že ani jedna z nich ještě nestála na lyžích. Tak jsem jim řekl, že s tím musíme něco udělat, že si přeci nemůžou nechat ujít tolik zábavy. Něco jsem jim povyprávěl a když k nám přišla jejich matka, ony jí sdělily, jak rády by si vyzkoušely lyže. Tak jim řekla, že proč ne, vybavení si půjčí a hned zítra můžou jít na to. Potom jsme si zahráli karty a když šly spát, zjistil jsem, že dospělí se domluvili, že od 22:00 budou hrát karty :) S radostí jsem se přidal. Hráli jsme asi až do 2:30 a celkem úspěšně se snažili neprobudit celý dům :)

Další den si opravdu půjčily všechno vybavení a matka jim zaplatila na hodinu instruktora. Jak lyžovaly jsem neviděl, ale prý jim to šlo dobře. Hned odpoledne šly na lyže znovu. Já jsem se nabídl, že je naučím jezdit na pomě. Ony souhlasily, jejich matka také, a tak jsme šli. V první chvíli na sjezdovce jsem ani nevěřil, že nikdy předtím nelyžovaly. Na pomě jim to docela šlo, jediný problém byl s vystupováním. Poprvé jsem jel sám, že jim ukážu, jak se to dělá, a spíš jsem jim ukázal, jak se to nedělá, protože na výstupu nebyl sníh a já s tím nepočítal, protože jsem se díval na ně a né před sebe... takže jsem si tam akorát namlátil, ale to se stává. Ony to (narozdíl ode mne) zvládly hned na první pokus. Hrozně se jim to líbilo, vůbec nechtěly odejít. Ukončili jsme to, až když Hanička každou druhou jízdu upadla a já ji musel pořád zvedat (a sebe taky).

Večer jsme zase hráli karty, s dospělými taky, zase do 2:30, takže mě ráno nevzbudil budík a museli mě vzbudit holčičky. To je velice příjemný pocit, když mě budí dvě krásné holčičky - narozdíl od budíku. Tak jsem rychle vstal, naházel do sebe tři krajíce chleba, převlékl se a šlo se na to (lyžování). Řekl jsem, že jestli chtějí, tak je vezmu na trochu větší sjezdovku. Obě dvě s nadšením souhlasily, ale jejich matka byla proti - bála se, aby se nezranily. Nakonec řekla, že když se postarám o Johanku, tak ji tam vzít můžu. Hanička zůstane u té menší. Tak jsem šel s Johankou sám. Vysvětlil jsem jí, co a jak má dělat. Když jsme vyjeli nahoru, řekla mi, že vystupování zde je mnohem jednodušší, protože tam je sníh, žádný umělý povrch. Šlo jí to krásně. Když jsem jí jednou něco vysvětloval, co by mohla zlepšit, tak mi poděkovala a já jí na to řekl: "Mně neděkuj. Ani nevíš, jak jsem rád, že si můžu zalyžovat s takovou hezkou holčičkou" :D. Na to se hezky usmála a nic neříkala. Nakonec přišla i matka s Haničkou. Té to šlo také lépe, na výstupu ani jednou nespadla. Končili jsme, až když jsme byli totálně unavení. Večer probíhal stejně, jako ten minulý.

Další ráno jsme se dohodli, že půjdeme na výlet. Holčičky ale chtěly ještě lyžovat. Tak jsme dopoledne šli. Asi náš největší fyzický kontakt proběhl, když já jsem jel jako první, ony za mnou, a já nedával pozor a upadl jsem. Hanička spadla na mne a tak jsme se po sobě chvíli váleli na zemi, než jsme zjistili, jak se vlastně z té pozice vstává :D Hmm, docela příjemné. :) Všichni jsme se docela pobavili. Na výletě se nic zvláštního nepřihodilo, asi jen to, že jsme se vrátili až za tmy.
Uživatelský avatar
Medvídek
Uživatel
Příspěvky: 81
Registrován: 5.9.2016 20:06:53
Pohlaví: muž
Povolání: Zatím se učím
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 11
Děkoval: 230 x
Oceněn: 219 x

Medvědí příběhy

Příspěvekod Medvídek » 29.3.2017 23:12:39

Jarní prázdniny 2017 - II. část

Potom jsem řekl, že si udělám něco k večeři. Předvedl jsem své nejlepší kuchařské umění. :) Měl jsem ohřát v hrnci s vodou instantní jídlo. Z obalu jsem zjistil, že se to má vařit v půl litru vody 5 minut. Vzal jsem hrnec, odhadl půl litru vody, nalil to tam, nasypal obsah pytlíku a dal na sporák. Johanka mě upozornila, že se to má dávat do horké vody... Vařil jsem místo 5 minut půl hodiny. Očividně holčičky mé vaření bavilo a možná ještě více moje poznámky k němu. Potom jsme se najedli a já se rozhodl, že půjdu na večerní lyžování. Holčičkám jsem slíbil, že příští rok je vezmu s sebou (hrozně motivující :D). Tak jsem šel. Vrátil jsem se za dvě hodiny. To šly holčičky zrovna spát. Prý předváděly pantomimu a bylo to zajímavé. S dospělými jsem hrál zase několik hodin karty. Teď už k tomu snu.

Opravdu nevím, proč se mi toto zdálo, obzvláště po několikahodinové hře karet s dospělými. Vím, že toto by se v realitě určitě nestalo. Byl to sen, který jsem neovládal, jen sledoval.

Sen začínal ráno. V penzionu jsem byl jenom já a Hanička. Nevím, kam zmizeli ostatní... Společně jsme šli do kuchyně a nasnídali se. Potom jsme si jen tak povídali. Fyzický kontakt mezi námi zatím nebyl žádný, ten přišel až později. :) Aby byla nějaká zábava, tak jsme začali hrát karty. Občas jsme se dotkli při předávání karet, nic víc. Tak jsme nějakou dobu hráli (je to zvláštní, ale najednou byl večer) a postupně jsme seděli stále blíž a blíž k sobě. Po krátké chvíli jsme seděli úplně u sebe. Ona se opřela svým krásným ramínkem o mne. Já jí začal hladit po vláscích. Od hraní karet jsme postupně upustili. Dívali jsme se jeden na druhého a hezky si povídali. Potom jsme se přesunuli do jednoho z pokojů. Sedli jsme si naproti sobě na jednu z postelí. Postupně jsme seděli úplně u sebe a osahávali se. Byla nádherná. Za chvíli už jsme neměli na sobě vůbec nic. Nejdříve jsme se navzájem prohlédli a pak... Potom jsme se o sebe třeli tak dlouho, dokud jsme nedostali společný orgasmus. :oops: To byl také konec tohoto snu. :D

Poté už se nic zvláštního nedělo. Další den už jsme jeli domů. Ráno jsme se jen nasnídali, rozloučili a jeli domů. A já byl smutný. Takové šikovné holčičky, tolik bych je toho mohl naučit. :cry: To není jako moje neteř, která si při první příležitosti něco zlomí. Ale já také nejsem zrovna dvakrát nejšikovnější, takže nemám co říkat. :)
Uživatelský avatar
Medvídek
Uživatel
Příspěvky: 81
Registrován: 5.9.2016 20:06:53
Pohlaví: muž
Povolání: Zatím se učím
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 11
Děkoval: 230 x
Oceněn: 219 x

Medvědí příběhy

Příspěvekod Medvídek » 7.5.2017 13:34:03

1. stupeň ZŠ

Do první třídy jsem nastoupil společně s třemi dalšími dětmi ze školky, kam jsem chodil. Možná to zní zvláštně, ale jeden byl (a stále je) můj kamarád, druhý - ehm... jak bych to nazval... - řekněme, že to byl (a stále je) psychicky narušený člověk a neměli jsme se rádi. Toho třetího jsem si nikdy moc nevšímal. Od 1. do 3. třídy jsme měli stejnou třídní učitelku. Ona mě nikdy neměla zrovna v lásce, protože... zkrátka mi nevěřila. Jednou jsem například dostal poznámku za to, že mi spolužák vyrazil z ruky kus železa, ten trefil jiného spolužáka do hlavy a ten musel na ošetření. Se svými spolužáky jsem, až na pár výjimek, žádné výrazné problémy neměl. To spíš s tou učitelkou. Jednou během výtvarné výchovy mě jeden spolužák schválně polil nechutně barevnou vodou od temper. Tak jsem na něj zařval, co je to za vola a že se neumí chovat, a... dostal jsem za úkol 20x napsat větu "Nebudu mluvit sprostě". Naštěstí nezmínila, že to nesmí být napsané na počítači :D.

Čím jsme byli starší, tím byli moji spolužáci čím dál více proti mně, protože jsem prostě nebyl jako oni. Oni všichni měli mobily, sluchátka, přehrávače, mluvili sprostě atd... zkrátka nic pro mne. Mobil jsem neměl (protože na co by mi byl na 1. stupni mobil?), sprostě jsem nemluvil, jejich humor jsem nechápal (a dodnes nechápu). Potom si na mne začali vymýšlet úplné nesmysly. Například jednou o přestávce jsem se učil, protože jsme měli další hodinu psát test. Na začátku hodiny se jeden spolužák přihlásil a řekl, že jsem ho o přestávce prý škrtil. Já jsem propukl v hrozný smích, protože mě pobavilo, jak vůbec může něco takového říct, když jsem se doopravdy vůbec nezvedl ze židle za celou přestávku. Pro učitelku to taková zábava nebyla. Když jsem se dosmál, tak se mě zeptala, proč jsem to dělal. Odpověděl jsem otázkou: "A co jako?" "No to škrcení," odpověděla mi. A já: "Já jsem celou dobu seděl tady v lavici, klidně se zeptejte kohokoliv - všichni to viděli." A to byla moje chyba, protože když se zeptala, tak půlka třídy neviděla nic a ta druhá půlka "viděla", jak jsem ho prý škrtil. No opět jsem dostal poznámku. Dost ponižující situace. Myslel jsem, že ho snad vážně po vyučování uškrtím... Ale to ne, umím se ovládat. Podobných situací se stalo více. Pokusili se mě i fyzicky napadat, ale to měli vždycky smůlu. Například si mysleli, že když si na mě tři počkají v šatně a budou se tvářit drsně, tak vyhrají... Ani náhodou...

Když jsme šli do 4. třídy, tak naše učitelka odcházela na jinou školu (nevím, z jakého důvodu) a my jsme dostali novou, mladou učitelku, která zrovna vyšla z vysoké školy a my jsme byli první, koho učila. Tam už to bylo trochu lepší - ta už mi trochu víc věřila, ale spolužáci se neměnili. Poznámek jsem dostával značně méně, celkově se situace pro mne začala zlepšovat. Byla jen jedna situace, kdy nade mnou "fyzicky" zvítězili. Nějaký chytrák mi nalepil židli lepidlem a prostor za zadními lavicemi namočil vodou. Chvíli jsem seděl na židli, pak jsem vstal... Lepidlo nestihlo zaschnout, ale kalhoty jsem měl totálně ušpiněné od toho lepidla. Někdo v zadní lavici se začal nehorázně smát a zároveň utíkat na chodbu. Já jsem se rozběhl za ním, uklouzl po mokré podlaze a hlavou vletěl přímo na to ostré litinové topení... Zajímavá situace. Krev se rozstříkla všude, ale, je to divné, já si toho nevšiml. Vstal jsem a namlátil jsem tomu, který to udělal, a teprve potom si všiml, že mám ruce od krve a z hlavy mi pomalu odkapává krev. Chvíli jsem se zamyslel. "Proč mám ruce od krve, když mě nic nebolí?" Brzy mi to došlo. Když to učitelka viděla, zděsila se a říkala, že jde zavolat záchranku. Tak jsem jí zastavil, že to snad nebude nutné, že mi vlastně nic není. (Pravda, trochu se mi začínala točit hlava.) No, tak jsme šli za paní ředitelkou, která řekla, že to se musí zašít a že zavolá rodičům. Táta přijel rychle. Odvezl mě, už ani nevím kam, jen si pamatuji, jak jsem tam popoháněl sestřičku s tím, že už končí přestávka a já musím zpátky do hodiny :D Konec hodiny jsem ještě stihl. To byl výraz ve tváři toho spolužáka, co to způsobil ++v++ .

Co se týká holek (holčiček), tak z toho, co si já pamatuji, jsem se o ně nikdy nijak zvlášť nezajímal. Moji rodiče ale vyprávěli, že v 1. třídě jsem je fyzicky bránil před agresivními spolužáky, ale to si já nepamatuji vůbec.
Na druhém stupni se vše změnilo, ale o tom až příště...

Dodatek: I přes to všechno, co se ve škole dělo, se mi tam líbilo, poznámky mě příliš netrápily. Možná je to i dobře, že se toto dělo. Zocelilo mě to. Na druhém stupni jsem jim to všechno vrátil...

PŘÍPADNÉ REAKCE K Medvědím příběhům PIŠTE PROSÍM DO SAMOSTATNÉHO TÉMATICKÉHO VLÁKNA Diskuse k Medvědím příběhům
Uživatelský avatar
Medvídek
Uživatel
Příspěvky: 81
Registrován: 5.9.2016 20:06:53
Pohlaví: muž
Povolání: Zatím se učím
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 11
Děkoval: 230 x
Oceněn: 219 x

Medvědí příběhy

Příspěvekod Medvídek » 27.5.2017 20:21:21

2. stupeň ZŠ

Na druhém stupni jsme dostali novou třídní učitelku. Nikdo nás tam neznal a pro mne tedy začaly mnohem lepší časy. Poměrně rychle jsem si vybudoval dobrou pověst. No, dobrou pověst je slabé slovo, vlastně jsem si získal úplně nejlepší pověst. To, co jsem řekl, tak platilo. Moji spolužáci postupně zjistili, že už na mne nemají ani "diplomaticky", a cokoliv proti mně podniknou, tak se obrátí proti nim. Zároveň ale začínali být stále drzejší vůči učitelům i ostatním dospělým. Dokonce jsem byl "demokraticky zvolen" jako zástupce do školního parlamentu (nikomu se nechtělo to dělat, tak zvolili mne). Někdy v pololetí sedmé třídy dostal jeden spolužák (ten jediný inteligentní) nápad, že bychom mohli vytvořit webové stránky toho parlamentu. Zeptali jsme se ředitele, jestli si myslí, že je to dobrý nápad, a ten nám to odsouhlasil. Tak jsme během pár týdnů něco sesmolili, s pomocí správce sítě to zakomponovali do stránek školy a bylo hotovo. Díky tomu mě učitelka povýšila na předsedu parlamentu. Takto jsem získal téměř absolutní důvěru od učitelů i od ředitele. To mi dalo moc vrátit všechno svým spolužákům i s úroky. Moji spolužáci toto moc dobře věděli, a proto se snažili moji pověst všemožně pošpinit. Za zmínku stojí jedna příhoda, kdy se jeden spolužák rozhodl, že mi "hackne" ty webové stránky :). Tak si na internetu přečetl něco o DDoS útoku (jedná se o přetížení určitého cíle obrovským množstvím požadavků, stoprocentní ochrana proti tomu neexistuje), domluvil se s pár ostatními, kteří do toho šli a spustili to... Naštěstí je to po pár minutách přestalo bavit, protože stejně nerozuměli tomu, co jim to píše. Málem s tím mým webem vzali celý web školy a nevím co všechno. Nikdy jsem nepřišel na to, kdo to způsobil, každopádně se nic nestalo, protože jim nikdo neřekl, že když vypnou ten program, co si stáhli z internetu, tak ten útok přestane a vše se obnoví do původního stavu :). Všechny jejich pokusy o cokoliv proti mně byly neúspěšné. Postupně se rozhořela bitva já proti nim. Oni se mě snažili postupně psychicky zdeptat, já jsem je nahlašoval učitelům za všechno, co kde provedli. Od začátku bylo jasné, že tuto pomyslnou válku proti mně nemůžou nikdy vyhrát, obzvlášť když ředitel je na mojí straně. Kvůli mně už dostali pěkných pár ředitelských důtek a dvojek z chování. Oni už stejně porušili snad všechny školní řády. Kouřili ve třídě o přestávkách, dokonce o vánoční besídce chlastali rum, jako kdyby to byla voda, házeli věci z oken atd... Ani fyzické útoky na mne neměly žádný význam, oni byli vždy úplně bez šance. Na konec roku mám ale připravenou ještě jednu věc, ale to nebudu prozrazovat, protože ještě sám nevím, jestli mi to vyjde :D

Holky se tohoto neúčastnily, koukaly do svých mobilů a to jim stačilo. Mobily měly i během hodin a to, že dostávaly pětky, jim nevadilo - však oni nějak prolezly. O holkách bohužel nemám co víc napsat.

Myslím, že do konce tohoto školního roku se určitě ještě něco zajímavého přihodí, tak uvidíme :)

Zpět na “ŽIVOTNÍ PŘÍBĚHY”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 host