Susinka a jeho život

Osobní sdílení od členů, detailní popisy jejich životních osudů, vyprávění zajímavých příběhů, případně kazuistiky a příběhy z druhé ruky - příběhy zneužitých, životopisy slavných pedofilů ap.
Uživatelský avatar
Susinka
Uživatel
Příspěvky: 82
Registrován: 3.1.2016 8:09:57
Pohlaví: muž
Povolání: vše kolem elektriky
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 5
... až do věku: 40
Děkoval: 465 x
Oceněn: 227 x

Susinka a jeho život

Příspěvekod Susinka » 15.2.2016 11:18:08

Pár slov pro začátek


Jsem rozhodnutý, že mé životní příběhy zveřejním až po soudním ukončení mé kauzy. Ale řekl jsem si, že čas od času zveřejním trochu těch písmenek ve formě různých příhod nebo zamyšlení, které by neměly ohrozit moji osobu ani moji rodinu.

Pro informaci o mně jen tolik, že jsem ženatý, mám dvě dcery a od září 2015 jsem vyšetřován PČR za držení a distribuci DP.

Dotazy, připomínky, popřípadě komentáře k tématu vkládejte prosím sem: Diskuze k tématu Susinka a jeho život.
Uživatelský avatar
Susinka
Uživatel
Příspěvky: 82
Registrován: 3.1.2016 8:09:57
Pohlaví: muž
Povolání: vše kolem elektriky
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 5
... až do věku: 40
Děkoval: 465 x
Oceněn: 227 x

Susinka a jeho život

Příspěvekod Susinka » 15.2.2016 11:21:14

Zamyšlení - Jak to bylo na plese


Stojíš na pódiu, máš oblečenou slavnostní uniformu. Za tebou nervózně podupuje kapela, která je připravena rozpálit své vystoupení na sto stupňů, ostatně jako každý rok. Stojíš na tom pódiu, před sebou máš početnou, krásnou tombolu a menší sál, ve kterém se tísní skoro 200 návštěvníků vašeho plesu. Stojíš tam a máš mluvit, musíš ze sebe dostat v hlavě připravený proslov, koukáš do toho davu a najednou tě napadne, že z těch 200 lidiček, kteří tě většinou znají jako poctivého a bezúhonného občana, jsou tam tři osoby, tři ženy, které vědí, co jsi zač. Mluvíš do mikrofonu, vítáš, děkuješ a při tom přemýšlíš, co by asi bylo, kdyby všichni návštěvníci věděli, že jsi pedofil. Nu, asi bys tu nestál, pomyslíš si a děkuješ bohu za ty tři úžasné ženy, které o tvé pedofilii vědí a snaží se ti pomáhat. Je to tvoje žena a vaše dvě kamarádky.

Tvůj proslov je u konce, jdeš si sednout ke stolu a ples a skvělá zábava může začít. Máš dobrý pocit, na plese je plno, což znamená, že pokladna vašeho sdružení se zase po dlouhé době trošku naplní a budete moci pořídit dětem nové sportovní nářadí. Sedíš u stolu se ženou, popíjíš kofču a sodu a cítíš dobrý pocit ze všeho okolo a také cítíš lásku svojí manželky. Jen něco není jak má být, něco, co by asi všichni chlapi kolem tebe nepochopili.

Koukáš po očku k protějšímu stolu, sedí u něj parta tvých dobrých přátel a sedí tam i ONA, slečna E. Je to ještě dítě, je to dívka, nebo je to už opravdu slečna? Koukáš na ni, když v tom na tebe vykouzlí ten nejbáječnější úsměv, a ty se cítíš ještě lépe. Přemýšlíš, je to vůbec ona? Je to ta stále upovídaná a usměvavá dívenka, se kterou jsi blbnul v bazénu, se kterou jsi chodíval běhat, kterou trénuješ v kroužku, se kterou sis hrával, kterou tak rád posloucháš? Ano, je to ona, ale působí jako dospělá, krásné světlounce béžové šatky na ramínka, které končily v polovině jejich vysportovaných stehýnek, tělové punčochy, tmavé lodičky na jehlových podpatcích a decentní make up. Už to není holčička, dnes večer je to nádherná slečna, ale je to pořád ta, která je ve tvém srdci hned za tvojí ženou a dcerkami. Jen trošku dětskosti v ní je. To, jak nejistě chodí na podpatcích, působí roztomile.

Moc rád bys slečnu E vzal tančit, ale nejde to. Nechceš a nemůžeš si dovolit ubližovat svojí ženě, která ti dala šanci, ale dost těžce snáší všechny náznaky, které se týkají tebe a dívek. Možná by to nikomu nepřišlo divné, že tančíš s onou slečnou, když všichni ví, že s ní trávíš čas na soutěžích a na pravidelných setkáních, ale ty moc dobře víš, co tvoje žena cítí a že jí nechceš znovu ublížit.

Nakonec tancuješ jen se svojí milující ženou, která má z tebe radost, že jsi střízlivý a chováš se naprosto ukázkově. V tombole nevyhrajete žádnou cenu, na což přátelé prohlásí, že to bude asi štěstí v lásce, což podtrhneš velkou kyticí lilií, kterou sis připravil, abys ji dal ženě po půlnoci k Valentýnu. Dál se bavíte a tančíte, když si něco po půl druhé ráno všimneš, že je slečna E unavená a chystá se s rodiči domů. Na dálku se na sebe usmějete a ty jí v duchu popřeješ krásnou noc plnou sladkých snů. Když jste po ukončení plesu pouklízeli nepořádek a dali si něco ostřejšího na odchod domů, bylo už pět hodin. Spokojeně ses v posteli objal se svojí manželkou, popřáli jste si dobrou noc, dali polibek, a ty jsi ještě v koutku duše pomyslel na slečnu E a s čistým srdcem usnul.
Uživatelský avatar
Susinka
Uživatel
Příspěvky: 82
Registrován: 3.1.2016 8:09:57
Pohlaví: muž
Povolání: vše kolem elektriky
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 5
... až do věku: 40
Děkoval: 465 x
Oceněn: 227 x

Susinka a jeho život

Příspěvekod Susinka » 6.4.2016 10:09:22

Proč mám manželku?


Je to pravděpodobně letitá otázka, proč má pedofil ženu, proč má rodinu a je ženatý? Tím, že má ženu, je to ještě pedofil, nebo už není?

Já jsem to, že se mi líbí také dívenky, dívky, holčičky, prostě ty mladší a to pod 18 let, zjistil velmi pozdě, a to díky DP, které bylo v té době relativně přístupné. Bylo mi 25 let, byl jsem už nějakou dobu ženatý a má starší dcera byla na světě. Vlastně nevím, zda jsem pedofil, zatím stále nemám u sexuologa hotovou diagnózu, která by určila, co přesně jsem, nicméně se za pedofila považuji, prostě vím, co cítím. Ono zmiňované DP mě pak provázelo až do podzimu 2015, i když jsem několikrát smazal všechen stažený materiál, všechny kontakty a odkazy, tento půst jsem vydržel maximálně měsíc a musel jsem se k DP navrátit. Také ale musím podotknout, že jsem v celé té době sledovával i pornografii 18+, která mě také dokázala uspokojit.

Párkrát jsem diskutoval s některými vesměs mladými "pedofily" (ani jeden z nich nenavštěvuje sexuologii a tudíž na sebe nemá odborný posudek) a ti mi oznámili, že je sex se ženou neuspokojí, že je neláká, že jej nechtějí, a druhým dechem dodali, že vlastně sex nikdy neměli. Jak takový mladý muž vlastně zjistí, co ho uspokojí, když tu situaci vlastně ještě nezažil? Já nedokážu odpovědět, je to sugesce, rozmar mysli, řeknou si jsem pedofil, nic jiného mě nezajímá.... vážně nevím. Připomíná mi to mou příhodu s hermelínem - říkal jsem si, že když je něco plesnivé, přece to nemůže být k jídlu, a taky jsem ten sýr dlouho neochutnal, po nějakém čase mi ho moje teta nabídla, já ochutnal a od té doby ho "jím jako neuvázaný". Kdo pak těmto lidem řekne, co jsou zač? Kdo jim pomůže, když se jim to začne vymykat z rukou? Myslím, že odborná lékařská pomoc je to pravé řešení. Já osobně ze srdce lituji, že jsem tehdy, když jsem zjistil, co se mi líbí a na co moc rád a často koukám, nevyhledal odbornou pomoc a že jsem se s mým problémem nesvěřil manželce.

Moje žena se to bohužel dozvěděla až o několik let později, vlastně jsem jí to nechtěně naservíroval jako dárek ke dvanáctému výročí svatby. Dostat k takovému výročí darem domovní prohlídku a posléze zjistit, že ten kluk, se kterým začala chodit v šestnácti letech, ve dvaceti dvou s ním měla svatbu, má s ním dvě děti, tak že právě ten člověk je pedofil, to by asi byl šok pro každého. Nedivím se jejím reakcím, které měla tehdy na podzim 2015. Návaly vzteku, nekonečné proudy vyčítání a slz... Vlastně můžu být rád, že jsem tehdy nenašel kufry před dveřmi. Za všechno mluvilo její gesto, když jsem ji druhý den po návratu z předběžné vazby chtěl položit u snídaně moji ruku na její a ona s odporem v očích mlčky ucukla. Musím ale dodat, že mi několikrát řekla, že mě má stále ráda a že mi chce pomoct. Poté bylo rozhodnuto, že pokud budou moje dcery doma, já doma spát nebudu. První dva týdny jsem nocoval na ubytovně, ale to by bylo na delší dobu finančně náročné, proto mi naše společná přítelkyně (ona to už o mě všechno věděla) půjčila provizorní bydlení - nocování na jednom hospodářském stavení. V praxi to fungovalo tak, že jsem počkal, až dcerky usnou, rozloučil jsem se s manželkou, sedl na kolo, ujel cca 1 km a vstoupil do místnosti, kde bylo pár postelí, světlo a zásuvka, takže jsem si pustil rádio, zachumlal do spacáku a chvíli četl knížku. Ráno na zvonící budík jsem sebou vždy cukl, sedl na kolo, šlapal zase domů a poté následoval standardní den.

K mému velkému potěšení se ke mě postupně začala žena chovat "normálně", až mi jednu noc od ní přišla do mé provizorní nocovny SMS, ve které bylo napsáno: "CHYBÍŠ MI". Pár dnů na to jsme měli poprvé sex, byl to pro mě moc krásný zážitek, i když přímo po našem milování se žena rozbrečela. Jen jsem ji chytil, pevně obejmul a mlčel. V té době (konec října 2015) jsme se také dohodly, že už budu spávat doma, byl jsem za to velice rád, protože v mé "ubytovně" nebylo topení. Našemu sblížení pomohla i společná návštěva mojí psycholožky. Paní magistra se nakonec i divila, že ze strany mé ženy se náš společný život vrací do normálu dosti rychle, a naznačila mi, že jsem si tenkrát určitě vybral tu pravou. Pak už vše bylo "skoro" jako by se nic v tom září nestalo, tedy až na pár chvil, kdy si manželka musela "upustit páru", ale to byly jen chvilkové situace a pak byl zase hned klid. Jeden den jarních prázdnin jsme byli celá rodina v dětském zábavním centru, holky se rozutekly po atrakcích a my se ženou jsme si sedli na takový velký sedací pytel. Opřeli jsme se o sebe a mlčky koukali kolem sebe, jak všude běhají děti a jejich rodiče. Po chvíli se na mě manželka otočila a s úsměvem se mě zeptala, na koho prý koukám, na maminky, nebo na holčičky? Popravdě jsem odpověděl, že víc koukám na holčičky. Začali jsme debatovat o tom, co cítím, co prožívám, proč se mi ty dívenky líbí, a ona mě zase povídala o tom, že přece ty ženy jsou taky krásné. Celá debata se vedla oboustranně v pozitivním duchu a oba jsme nemysleli nic ve zlém, proto taky celé dopoledne bylo moc fajn pro celou naši rodinu.

Moje žena mi stále ještě neodpustila, nevím, jestli to někdy udělá, nicméně mi dala šanci, šanci na stejně skvělý rodinný život, jaký jsme si oba vždy přáli. A za to jsem jí moc vděčný, vážím si toho, co pro mě udělala, a z celého srdce ji miluji.

No a teď si asi řeknete, že vážně asi nebudu pedofil. Já svoji manželku v žádném případě neberu jen jako rodičku a vychovatelku dětí, kuchařku, uklízečku, pradlenu, milenku. Mám ji jako lásku, životní partnerku, oporu, prostě životního partnera - právoplatnou manželku. Tento stav bych nerad měnil. Některé indicie z mojí daleké minulosti o mé pedofilní orientaci jsem si poslední dobou uvědomil a určitě se o nich někdy v budoucnu rozhovořím podrobněji. Teď jen vysvětlím moje city:

- holčičky, dívenky, dívky 5 - 15 let - moc se mi líbí, vždy se rád podívám, hledám krásu tam, kde ji ostatní nevidí
- do několika konkrétních dívenek (6-11) bych se rád zamiloval
- do dvou dívek (13 - 14 let) jsem zamilovaný
- moji ženu (34 let) - MILUJI
Uživatelský avatar
Susinka
Uživatel
Příspěvky: 82
Registrován: 3.1.2016 8:09:57
Pohlaví: muž
Povolání: vše kolem elektriky
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 5
... až do věku: 40
Děkoval: 465 x
Oceněn: 227 x

Susinka a jeho život

Příspěvekod Susinka » 11.4.2016 10:12:59

Rozhodnutí


Možná si budete myslet, že nemá cenu mluvit o tak všední věci, jako je rozhodování se. Rozhodujeme se stále, každou chvíli musíme udělat rozhodnutí. Většinou se jedná o rozhodnutí, které člověk ani nevnímá, prostě je dělá automaticky, protože patří k jeho životu. Jsou to ta každodenní rozhodnutí, třeba co si dá člověk k jídlu, zajde si dnes na pivko, na co se bude koukat v telce, a podobně. Jenže jsou i rozhodnutí, která můžou ovlivnit spoustu věcí - život tvůj a dokonce i život ostatních. O některých svých rozhodnutích bych se dnes rád s vámi podělil a byl bych rád, kdybychom o tomto tématu dále diskutovali.

V mém životě proběhla, tak jako u každého, spousta důležitých rozhodnutí a věřte mi, některých vážně a ze srdce lituji. To úplně nejhorší rozhodnutí, které vyšlo spíše z úsloví "S jídlem roste chuť", vám zatím bohužel nemůžu sdělit, ale určitě se ho během času dozvíte.

Další moje rozhodnutí, které hodnotím jako zlé, je věc, o které jsem se zmiňoval již v minulém článku. Jedná se o to, jak jsem se díky pornografii dostal až k DP, zjistil jsem, že se mi to vlastně líbí, že mě to vzrušuje. A jaké bylo mé tehdejší rozhodnutí? Prostě jsem v tom pokračoval, na DP se dál uspokojoval s tím, že to rozhodně nikomu kolem sebe neřeknu, ani ženě, ani rodičům. Proč bych to proboha dělal, však když si budu dávat pozor, vše bude v pořádku. A nějaká lékařská pomoc? Přece nejsem blázen, abych s tím chodil k doktorovi nebo někde o tom žvanil s psycholožkou. Takové bylo "bohužel" toto moje špatné rozhodnutí, které jsem přehodnotil na správnou cestu až o několik let později v jedné tmavé místnosti zvané cela předběžného zadržení.

Mezi další moje špatná rozhodnutí patří i jedno, které jsem udělal v době, kdy jsem na internetu dělal špatné věci, a těch lituji. Situace byla taková, že jsem na jednom slovenském serveru kontaktoval dívky, psal jsem si s nimi, povídal, a to za účelem získání intimních fotek. Zde musím poznamenat , že jsem nikdy nevyužil ani nechtěl využít vydírání nebo jiné násilí. A jednoho dne jedna dívka... úžasná, nádherná, zase jsem použil svoji pohádku... a plán vycházel do doby, než jsem se do ní zamiloval... Bohužel moje předchozí rozhodnutí o povídání "mé pohádky" této dívce už nešlo změnit. O této dívce a rozhodnutí se opět dozvíte někdy později.

Abych ale nehovořil jen o špatných rozhodnutích, vyzdvihnu také jedno dobré rozhodnutí, které možná dál pozitivně ovlivní můj život. Teď se o tom také nemůžu detailněji rozepsat, vycházelo to právě z mého nejhoršího rozhodnutí. Situace byla taková, že nešlo o moji dceru, ale byl jsem s jednou dívenkou u nás v obýváku, byla pod dekou v triku a kalhotkách. Já seděl vedle ní, hráli jsme si s panenkami a já věděl, že tato dívenka je zneužívaná. Také jsem se ji bohužel chystal zneužít. Když v tom se na mě ta dívenka otočila a říká " JÁ DNESKA NECHCI". A jaké bylo moje rozhodnutí? Dál jsme pokračovali v hraní si s panenkami, než si pro ni ... přijel. Musím se přiznat, že chvilku po tom odmítnutí mě to docela mrzelo, ale já bych v tomto případě nechtěl, ani si nedovolil, vzít si něco "bez dovolení". Teď se na tu situaci koukám dost pozitivně, protože jsem se rozhodl nezneužít, a to je podle mě moc důležité.

Ještě jedno mé rozhodnutí popíšu, už jsem se o něm jednou zmínil na Čepeku, ale snad to nebude vadit. Jednalo se o běžné rozhodnutí - jít se podívat do hospůdky na fotbal. Bylo to v době podzimu 2015, v té době jsem nocoval kousek od obce v jednom hospodářském stavení, kterých je v onom místě několik. Já jako každý večer sedl na kolo, ale místo do nocovny jsem zahnul k hospůdce. Fotbal skončil prohrou a já zase osedlal kolo a vyrazil jsem do mého nocoviště. Ale už z dálky jsem viděl bílý sloup dýmu z místa, kde stála moje noclehárna. Přijel jsem na místo, zjistil, že se jedná o stavení naproti tomu mému, a jediné, co se dalo dělat, bylo vytočit 150. Po uhašení se zjistilo, že majitel stavení uhořel. Já potom zalehl s výhledem na shořelou střechu a přemýšlel jsem. Mohl jsem toho pána zachránit, kdybych se nerozhodl pro hospůdku? Nebo by to skončilo ještě tak, že bych před požárem usnul, nevzbudil se, neměl by kdo volat 150, přeskočila by jiskra i na mé stavení a já bych uhořel také? Tohle už se bohužel nikdy nedozvíme, co by - kdyby. O čem všem ale může rozhodnout návštěva hospůdky - o životě / o smrti, určitě je to k zamyšlení.

Já býval dříve velmi rychlý střelec v rozhodování a důsledky jsem si vždy uvědomil pozdě, až nešly ovlivnit. Nyní veškeré moje každodenní rozhodování provádím tak, že na první místo postavím moji rodinu - ženu a děti, a až na druhé místo mě a moje potřeby, a ještě se nad tím chvilku zamyslím. Myslím, že takhle mi to funguje a vyhovuje, protože ony jsou pro mne vším.

Moc vám všem přeji, aby vaše rozhodnutí byla správná a abyste si určili své priority a dělali co nejméně těch špatných.
Uživatelský avatar
Susinka
Uživatel
Příspěvky: 82
Registrován: 3.1.2016 8:09:57
Pohlaví: muž
Povolání: vše kolem elektriky
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 5
... až do věku: 40
Děkoval: 465 x
Oceněn: 227 x

Susinka a jeho život

Příspěvekod Susinka » 9.5.2016 12:22:05

Když nechcete ublížit, ale přesto to uděláte


Další "mini" zamyšlení o činech a důsledcích, které se týkají mě a mé rodiny.

Je to jedna z nejhorších situací v životě - někoho si vážíte, někoho máte rád, milujete ho a, ač nechtěně, mu svým konáním ublížíte. Neměl jste to v úmyslu, ale prostě se to všechno tak semlelo a ta osoba trpí taky, i když za tvé činy nemůže.

Jak už o mně víte, v minulosti jsem páchal trestnou činnost, a to skoro všeho druhu, kolem DP. Ano, dělal jsem to jen já, já si užíval, ale bohužel teď kvůli mně musí trpět celá rodina. Proč vlastně lidé kolem mě trpí, když já jsem ten, co páchal trestnou činnost?

Už domovní prohlídka byla pro ženu ponížením, policejní auta před domem a také zabavená elektronika se dětem vysvětluje špatně, ale to není to nejhorší, kvůli čemu by měly trpět. Pro ženu už samotné zjištění, co jsem zač, a postupné otázky a odpovědi byly dost zdrcující. Vlastně ani já si nedokážu představit ten šok, zklamání a bolest, kterou jsem jí způsobil. Bolesti a slzám ale nebylo zdaleka dost. Je hodně nepříjemné pro matku a nepochopitelné pro děti, že přijde paní ze sociálky a ptá se jich na tatínka a různé další věci, takže už netrpí jen žena, trpí už i děti. I když mi žena dala druhou šanci, ještě mi neodpustila a nevím, jestli to někdy udělá. Neustálá nejistota, co bude dál, praskne to na něj, co budu dělat, když ho zavřou do vězení nebo do ústavu - tohle všechno jsou též útrpné otázky, které se mé ženě honí hlavou. Momentálně žijeme stejný rodinný život, jako by se nic nedělo, ale to trápení si neseme každý v sobě.

Hodně těžkou bolest způsobí dozajista i výslech na policii... Co může zanechat na psychice starší dcerky, když žena přijde z výslechu ubrečená? Bohužel tohle jsme si museli jako rodina také vytrpět. Jsem moc rád, že tomuto výslechu na PČR byla ušetřena má mladší dcera.

Je nádherné ráno, probuzení s polibkem, rodinná snídaně plná úsměvů a vtipkování. Po cestě už jsem nervózní. Na místě jsem šel k výslechu jako první já, v místnosti byla mimo vyšetřovatelů přítomna i právnička toho člověka, který má co do činění s holčičkou, "kterou jsem NEzneužil". Já řekl popravdě všechno tak, jak se stalo - 45 minut stresu. Potom si vzali na výslech starší dcerku a já zůstal s manželkou ve vestibulu. Nejprve jsme se spolu bavili, sem tam i nějaký vtip, ale potom na manželčinu otázku, "Co se dnes dozvím nového?", jsem ji řekl něco, o čem ona nevěděla a tím jí zase ublížil. Žena se na mě naštvala, zase ten její vražedný pohled - už ho znám a vím, kdy se na mě zlobí a kdy ne - tohle umí dávat hodně najevo. I jak se tváří i jakým způsobem mluví i jak se chová.

Potom přivedli starší dcerku, vypadala zprvu dost "vyjukaně" a hned si vzali s sebou ženu. Já se dcery nevyptával, jen jsem se jí zeptal, jestli tam měli tu lampičku a svítili ji do očí, a na to se rozesmála, že prý ne a už jsme se normálně bavili o jiných věcech a pak už byla klidná a v pohodě. Manželku tam měli asi hodinu, už když scházela dolů, viděl jsem, že toho asi dost probrečela u výslechu. Poznám to na ní. Celý jsem se klepal, jak to bude mezi námi dál, ale cestou k autu, cestou k nákupáku a při čekání na oběd a při obědě a dál byla zase normální, jen při obědě se na mě zamračila a lehce mi dala pěstí do hrudníku. Ale její chování ke mně bylo zase jako to ráno - milá, přívětivá, mluvná. Ona si vážně zaslouží svatozář. Ale vím, že jsem jí ublížil a že se vnitřně trápí a nechci si představit, co asi prožívají moje dcery.

Já osobně se snažím nedávat na sobě nic znát, vystupuji jako spokojený manžel a šťastný otec - prostě navenek "happy", ale vnitřně to ve mě vře a dost trpím. Ano, já mám trpět, já si to zasloužím, ale proč proboha trpí i ti, kteří za to nemůžou??? Je to bohužel tak, kdysi jsem se rozhodl dělat něco špatně a budu toho litovat asi až do konce svého života. Ublížit těm, které miluji, jsem vážně nechtěl - zas je tu to špatné rozhodnutí, které mohlo rozbít vše, na čem mi záleží. Pokud se podaří zachovat naše manželství a společný život bez poskvrny, bude to jen díky toleranci a velké oběti mé milované ženy.

Přátelé, zamyslete se prosím nad tím, co činíte, abyste i vy za čas nenechali trpět nevinné.
Uživatelský avatar
Susinka
Uživatel
Příspěvky: 82
Registrován: 3.1.2016 8:09:57
Pohlaví: muž
Povolání: vše kolem elektriky
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 5
... až do věku: 40
Děkoval: 465 x
Oceněn: 227 x

Susinka a jeho život

Příspěvekod Susinka » 5.9.2016 12:58:16

Jak je to se mnou? Co vlastně jsem?


Moje kauza doufám už spěje ke konci (uvidíme k jakému), čeká mě ještě vyšetření u soudního znalce (sexuologie a psychologie) a poté půjde můj spis ke státnímu zástupci. Já sám vlastně nevím, co jsem ... jsem opravdu pedofil? Ano, já se tak cítím, ale ještě nemám to pomyslné razítko k heterosexuální pedofilii, to mi pravděpodobně udělí až onen soudní znalec.

Jak se vlastně takový pedofil, který stoprocentně neví, jestli je pedofil, vlastně cítí? Co prožívá? S ohledem na to, co jsem si před rokem prožil (zadržení, domovní prohlídka, výslech, noc v cele, vysvětlování manželce) a s ohledem na svoje, doufám že úspěšné, ambulantní léčení mohu říct, že již nechci nikdy vidět nebo hledat DP. Kdyby mě ho někdo poslal, jdu s tím okamžitě na PČR. Nechci být nikdy příčinou pro zneužití dítěte a ani žádné dítě žádným způsobem zneužít (i když jsem to nikdy neudělal). Nechci již nikdy dělat nic nezákonného, co by ohrozilo moji rodinu, mě a nebo někoho z mého okolí.

Jsem tedy pedofil, když popírám samou podstatu pedofilie, tedy (odlehčeně) sexuální náklonnost k dětem? "ASI" jsem. Nesporné je to, že se mi holčiny, dívenky, slečínky, šmudlinky, bambulky moc moc líbí a moc rád se dívám (ale nevyhledávám nahotu) a moc rád se usmívám a v jejich přítomnosti je mi moc "fajn" (moje žena ví, že se dívám, a přesto mě poslala s holkami samotného na koupaliště). Snažím se nevnímat je jako sexuální a erotický cíl, prostě se snažím hledat krásu tam, kde ji dospělí muž nevidí takovou, jaká je. Zřejmě tím potlačuji svoji sexuální deviaci, ale tahle cesta mi přijde ta pravá v mojí situaci otce, manžela a vedoucího mládeže (tu mládež mi asi zakážou). A také se přiznám, že mi tento stav vyhovuje. Vlastně jsem takto prožil celé léto plné výletů, prodloužených víkendů a dovolených, kde se nacházely děti. Za tu dobu jsem nepocítil sexuální potřebu se nad dětmi ukájet nebo potřebu jiných praktik týkajících se dětí. Stačil mi manželský sex, u kterého jsem vždy myslel na ženu.

Přišel jsem na to, že když se budu na ty sladké bytůstky usmívat, dostanu ten nejkrásnější dárek, co od dítěte můžu dostat - není to nahota, není to DP, není to žádná zvrhlost - je to dětský úsměv ... nic jiného také od dětí nemůžeme a nesmíme chtít.

Budu rád za názory a také se omlouvám všem za svoji nečinnost.

Dotazy, připomínky, popřípadě komentáře k tématu vkládejte prosím sem: Diskuze k tématu Susinka a jeho život.
Uživatelský avatar
Susinka
Uživatel
Příspěvky: 82
Registrován: 3.1.2016 8:09:57
Pohlaví: muž
Povolání: vše kolem elektriky
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 5
... až do věku: 40
Děkoval: 465 x
Oceněn: 227 x

Ze Susinkova zápisníku

Příspěvekod Susinka » 21.11.2016 6:28:02

Ze Susinkova zápisníku


Vážení přátelé, chtěl bych se s vámi podělit o několik příhod a úvah, které se týkají mého dětství - cca do 5. třídy.

Už od útlého dětství byl můj život ovlivněn sexem a dejme tomu i pornografií. Pravděpodobně to mělo určitý (spíše negativní) vliv na moje pozdější sexuální aktivity, ale pedofilie už byla ve mně, a to aniž bych to věděl. Pokusím se zavzpomínat na dobu školky a školy a trochu popsat mé tehdejší zážitky.

I. část: Předškolačka s pindíkem

Krásná srpnová neděle, vinobraní skoro u konce a jedné osmnáctileté slečně se právě narodil malý Susinka. Psal se začátek osmdesátých let a všichni byli spokojeni - moji rodiče i prarodiče, se kterými jsme společně bydleli v domku na jihomoravském venkově. Za tři roky se pak narodila moje sestra a já začal chodit do školky. A právě odtud si pamatuji útržek děje, který už trošku se sexualitou souvisí.

Nejednalo se ale o koukání spolužačkám pod sukýnky, ani o očumování pipinek na záchodě. Jedna starší a asi o 15 kilo těžší spolužačka, Bětka, si na mě zasedla - brala mi hračky, šťouchala do mě a vůbec prováděla jakousi „školkovní šikanu“. A tak jsem se rozhodl se jí pomstít. Vzal jsem si papír a začal kreslit. Po nějaké chvíli si mé kresby všimla soudružka učitelka a se zděšením v obličeji se mne zeptala, co jsem to nakreslil. Odpověděl jsem, že je na mě Bětka škaredá, a proto jsem ji nakreslil nahatou, aby se styděla. No, kreslit nahaté holčičky – a hlavně: s pindíkem mezi nohama, to soudružka učitelka nedokázala rozdýchat. No jo, já jsem tenkrát nechápal rozdíly mezi pohlavím kluka a holky, ale to prostě soudružce učitelce nevysvětlíte…. Takže tenkrát šli naši poprvé kvůli mně na kobereček.

Čas pomalu plynul, já si užíval bezstarostného dětství, a to až do doby, kdy jsem se dozvěděl, že se stěhujeme do města (spíše městečka). Nebyl tam žádný vinohrad, žádný sklep, žádné pole, žádná zahrada. Okolo jen paneláky a sídliště. Tenkrát to byl pro mne coby malého předškoláka šok, ale musel jsem si pomalu zvykat. Odkroutil jsem si poslední rok ve školce, během kterého jsem skoro nic neprovedl, a po prázdninách strávených u babičky v mém bývalém bydlišti se ze mne stal prvňáček. Vyfasoval jsem na krk klíče od bytu a začal svoji školní docházku. V té době otec koupil videopřehrávač, a tak u nás začaly kolovat jednohlasně nadabované filmy. K naší radosti jsme měli i několik kazet pohádek. Sice jsem měl zakázáno pouštět si televizi a video sám, i když jsem to uměl, ale tento zákaz jsem porušoval vždy, jakmile jsem přišel ze školy a nikdo nebyl doma.

A tehdy se to stalo. Přijdu takhle jednou ze školy, hodím aktovku do kouta, letím k videu a na něm leží kazeta podobná té, na níž byly pohádky. Nebyl jsem daleko od pravdy - byly to pohádky, ovšem „pohádky“ pro dospělé. A já koukal a koukal. Nechápal jsem, o co přesně v ději jde, ale v podvědomí mě to přivádělo k neznámému pocitu. Něco, co jsem nikdy nezažil, ale dívat se na to bylo tak nějak zvláštně krásné. Teď po letech to nedokážu přesně popsat, ale pamatuji se, že se mi to líbilo. Na druhý den jsem promítání zopakoval s tím, že jsem si zkusil dát ruku pod trenýrky a pokusil se udělat to, co ona paní ve filmu dělá tomu pánovi. Dostavila se erekce a totálně neznámý, ale úžasný pocit vzrušení.
Kdybych to tenkrát věděl, nafackoval bych si, protože tohle byl začátek mé závislosti na pornografii a masturbaci.

Moje tajné promítání probíhalo zhruba několikrát do měsíce, přičemž tu a tam se vynořily i nové kazety. V průběhu mé 3. třídy se naši rozešli a otec se odstěhoval i s videem. V té době, tedy i bez promítání, jsem míval ruku pod trenýrkami a neobratně se uspokojoval poměrně často. Občas se objevovaly sny a posléze i myšlenky na různé sexuální hrátky se spolužačkami. Jelikož jsem byl ale velmi nesmělé "trdlo", k žádnému deliktu ani nevinnému láskyplnému vztahu tenkrát nedošlo.
Nebyly mobily, počítače, smartphony, foťáky, internet ani sociální sítě. Byl jsem normální venkovský kluk, který většinu času trávil s kamarády na hřištích, na stromech, na výpravách, ale současně jsem byl nejspíš i jiný, protože jsem předčasně narazil na něco, co mělo ještě nejmíň 5 let počkat. Cítím, že mě to vážně negativně ovlivnilo.

Dotazy, připomínky, popřípadě komentáře k tématu vkládejte prosím sem: Diskuze k tématu Susinka a jeho život.
Uživatelský avatar
Susinka
Uživatel
Příspěvky: 82
Registrován: 3.1.2016 8:09:57
Pohlaví: muž
Povolání: vše kolem elektriky
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 5
... až do věku: 40
Děkoval: 465 x
Oceněn: 227 x

Susinka a jeho život

Příspěvekod Susinka » 8.12.2016 6:27:18

II. část: Tři náhledy do Susinkova školního věku

Ateliér

Celé dětství jsem moc rád jezdil ke svému strýci. Velký starý dům, obrovská zahrada, stodola plná překvapení, ale hlavně velmi zajímavý ateliér. Strýc byl amatérským malířem a modelářem, takže jeho ateliér byl plný obrazů, modelů letadel a mnoha dalších, pro mne úžasných, věciček. Mne ovšem nejvíce fascinovaly velké plochy zdí, které byly vyzdobeny výstřižky z pánských časopisů. Z hlediska dnešní doby asi nic světoborného, ale v období před převratem a navíc pro Susinku, coby devítiletého kluka poznamenaného pornem, byl toto hotový ráj. Na oněch fotografiích vlastně ani nešlo o pornografii, ale spíše o lehké erotické obrázky - ale i ty mi tehdy pro potěchu oka, ruky a... a vůbec... opravdu stačily.

Striptýz

Třetí třída, škola v přírodě. Jedna velká chata v Orlických horách uprostřed lesů a krásné přírody. Nějaké to učení, ale spousta dětských her, výletů a zážitků, které může devítiletý kluk prožít. V té době sice nikdo nevěděl o mých tajných aktivitách se sebeuspokojováním, ale několika spolužákům jsem se svěřil s tím, že se mi tu a tam zdávají poněkud nevšední sny, ve kterých vystupují ženy.

Při jednom odpoledním odpočinku, který pro nás nějak moc odpočinkem nebyl, jak už to v klučičích partách bývá, inspirováni oním líčením snů, mě spolužáci začali různě popichovat. Jestli bych se prý ukázal holkám nahý. Holky bydlely hned v protějším pokoji, tedy jen přes chodbu. Já, hrdina ovlivněný filmy pro dospělé, z nichž jsem pochopil, že nahota je normální, jsem klukům řekl, že to pro mne nebude žádný problém. Jenže spolužáci akci vyšperkovali poněkud více, než by mne bývalo napadlo. Když jsem se svlékl a byl již docela nahý, chytili mě, abych se nemohl hýbat, dotáhli mě k už otevřeným dveřím a zburcovali celou chatu. A já tam zatím stál, nahý, pěkně vystavený a naprosto neschopný jakkoliv svůj nápad vzít zpět. Byl jsem v těch dveřích doslova přikován několika páry rukou kamarádů. Spolužačky se uculovaly či přímo chichotaly a různě pošklebovaly. Hrdina Susinka ale už nebyl hrdina a snažil se ukončit toto divadlo, ale nešlo to. Ovšem za krátkou chvilku do davu vtrhla učitelka, celou akci k mé radosti rozprášila – a k již menší radosti si celý náš pokoj od ní vysloužil noční pochod lesem a speciální úklid do konce pobytu.

Po této příhodě jsem na kamarády sice nezanevřel, ale už jsem se nikdy s intimními záležitostmi nesvěřoval.

I nemoc se ve dvou lépe táhne

Život běžel dál v obyčejných všedních kolejích, takže kromě mé osobní „ruční zábavy“ se nic dalšího neudálo, a to až někdy do 5. třídy. O své sestře jsem se již zmiňoval. Pro připomenutí - je o 3 roky mladší než já.

Tehdy mne i sestru nemoc skolila společně, a tak nám mamka v obýváku u televize roztáhla pohovku, kde jsme pak „vegetili“ spolu. Sestřina noční košilka občas dovolila ukázat něco, co by mi mělo zůstat skryté, což od ní nebylo tak úplně fér, protože mě to docela „bralo“. Přemýšlel jsem a přemýšlel…. Trvalo to asi dva dny, než jsem se odhodlal. Sestře jsem pak navrhl, aby si lehla na záda, roztáhla nohy a já že jí dám pusu tam, kam se nesmí a ona pak udělá to samé mně. Sestřička chvilku rozvažovala, ale pak řekla, že na navrhovanou hru přistupuje a udělá to, co chci. Samozřejmě jsem v té době neměl přesnou představu o anatomii ženského pohlaví, a proto jí na onom místě přistála jenom lehká dětská pusa. Pak jsem se otočil na záda já, sundal spodek pyžama… Tu se najednou ozval hluk z kuchyně. V poslední chvilce jsme se rychle zachumlali do peřin a tak zamaskovali svoje konání, takže náhle příchozí mamka nic nepoznala. Pak už jsem, asi i ze strachu, nikdy žádný podobný návrh sestře nepodstrčil a ani jsme se o tom spolu nikdy nebavili.

Chtěl bych upozornit čtenáře, že toto není žádný návod na zneužívání, je to pravdivá příhoda tehdy deseti až jedenáctiletého chlapce, který neměl žádné tušení, co je to sexuální zneužívání, a už vůbec ne, že z něj jednou vyroste pedofil.

Dotazy, připomínky, popřípadě komentáře k tématu vkládejte prosím sem: Diskuze k tématu Susinka a jeho život.
Uživatelský avatar
Susinka
Uživatel
Příspěvky: 82
Registrován: 3.1.2016 8:09:57
Pohlaví: muž
Povolání: vše kolem elektriky
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 5
... až do věku: 40
Děkoval: 465 x
Oceněn: 227 x

Susinka a jeho život

Příspěvekod Susinka » 3.4.2017 6:57:22

III. část: Kdo hledá, najde

V době, kdy jsem chodil do 5. třídy, si moje mamka našla přítele. Ten se u nás brzy zabydlel. Byl o deset let mladší než moje mamka a naopak o devět let starší než já. Tohoto člověka dál popisovat nebudu, protože na něj nemám nejlepší vzpomínky - o několik let později totiž mojí mámě dost ublížil.

Ovšem díky této osobě se mi opět otevřel pomyslný kohoutek s tím, co mi s odchodem otce dost chybělo. Přítel matky si kupoval porno časopisy. Různě je ukrýval, ale já je vždy našel. A určitě je vám jasné, že nezůstalo jen u čtení. Jak jsem psal, masturbace byla nedílnou „družkou“ nejen mého dětství, puberty, dospívání, ale pak i reálného života v manželství.

Kromě toho se mi usilovným hledáním v babiččině domě podařilo odhalit další úlovky. Ani pečlivá úschova ve skříni pod velkou vrstvou dek, přikrývek a povlečení nebyla překážkou mého objevitelského úsilí. Tyto časopisy sice nebyly pornem, nicméně i tak v nich bylo pro mě něco moc zajímavého. Šlo o dva časopisy Reflex. V jednom z nich byl článek o africkém kmeni, opatřený dvěma fotografiemi nahých místních domorodek ve věku 10 - 13 let. V dalším exempláři zase článek o J. Saudkovi - zde bylo zobrazeno několik jeho aktů, ve kterých byly prezentovány mladé dívenky. Koukal jsem na ty fotky s nadšením, přičemž samozřejmě – tak jako obvykle při podobných příležitostech, nezůstalo jen u koukání.

Mohla by to pro mne být tehdy indicie, že je něco špatně? Nejspíš ne. Ve věku 10 let se asi nic podobného neřeší. Ale v období po zatčení jsem nad touto událostí přemýšlel. Mimo jiné jsem hloubal i nad tím, co mne tehdy jako dítě vcelku nezajímalo - kdo a proč ty Reflexy tak pečlivě schoval.

Třetí nález se datuje spíše do období mé puberty, možná chviličku před ni, ale časově úplně přesně tuto událost již zařadit neumím. Na půdě mezi hromadou haraburdí, které se sem občas „uklízelo“, jsem našel ručně psaný deník. Bohužel se mi nikdy nepodařilo zjistit, komu patřil. Zda mojí tetě, která tu kdysi bydlela, či jejímu nynějšímu manželovi, který sem za ní jezdíval a který má tak úžasný atelier. Nebo ho snad psali oba dva? Zvláštní totiž je, že písmo deníku nebylo jednotné. Obsah deníku je značně neobvyklý. Byly to povídky – erotické až pornografické, jejímiž hrdinkami byly většinou dívky ve věku 13-15 let. Tehdy jsem to vítal jako milé zpestření všedních dnů, v současnosti je to spíše důvod k zamyšlení.

Dotazy, připomínky, popřípadě komentáře k tématu vkládejte prosím sem: Diskuze k tématu Susinka a jeho život.
Uživatelský avatar
Susinka
Uživatel
Příspěvky: 82
Registrován: 3.1.2016 8:09:57
Pohlaví: muž
Povolání: vše kolem elektriky
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 5
... až do věku: 40
Děkoval: 465 x
Oceněn: 227 x

Susinka a jeho život

Příspěvekod Susinka » 3.5.2017 6:52:18

Susinkova přítelkyně


Asceho předmluva

Přátelé. Na základě dohody s přítelem Susinkou vkládám do jeho příspěvku něco jako předmluvu. Prosím, přijměte toto řešení s pochopením.

V minulých příspěvcích Susinka popsal své seznámení se žákyní deváté třídy ZŠ. Pro jistotu ihned připomenu, že dotyčné již bylo 15 let, tedy ze zákona je plně způsobilá k intimním radovánkám. Něco takového jsem Susinkovi velice přál, protože podle mne toto dokonale řeší jeho životní problém. Musím odmítnout názor, že mu to přeji na základě toho, že vrána k vráně sedá, alias toho, že Susinkova deváťačka je věkově totéž, co Asceho prvandy na učilišti (tehdy měla ZŠ totiž jen 8 ročníků). Nikoliv. Já si skutečně myslím, že jde o velice podobné řešení, jaké jsem popsal v jednom ze svých Střípků - totiž, že na základě jednání, které by většina mravokárců zrovna nepochválila, dojde ke zlepšení atmosféry mezi nejbližšími daného hlavního aktéra. Situaci ve své rodině Susinka v diskuzi velmi dobře popsal. Plyne mi z toho, že se se svou ženou mají rádi, avšak vzájemně se doslova, byť nikoliv schválně, psychicky týrají. Susinka nedostává to, co by potřeboval, a žena, která by mu to poskytnout mohla, má z nějakého důvodu v sobě k tomuto blok. Předpokládám, že ale současně ví, že tím upíráním ubližuje, ale zkrátka asi (oproti mému původnímu názoru) nemůže jinak. Jde o disharmonii, která má potenciál v ostatních ohledech krásnou rodinu nakonec rozbít a navíc svést Susinku na scestí.

Je navýsost filozofickou otázkou, proč si lidé na sebe upletli bič v podobě morálky, která jde proti jejich biologické přirozenosti. Možná jde o nějakou konkurenční výhodu, která je natolik zdatná, že zajistila doslova explozivní expanzi lidského druhu, a která ovšem – jak již to u přírody bývá, ctí jen majoritu, zatímco na okrajové proudy nebere zřetel. Nevím. Proto nikdy nekývnu na názory podsouvající to, jak by se asi cítila podváděná žena, kdyby to prasklo. Ani na to, že takové věci se nedělají. Podváděná žena by se jistě cítila špatně a nevěra je zcela běžná, byť kde kdo hlásá nějaké morální pravdy. Řešení, kdy Susinka něžně opečovává vstřícnou mladinkou dívčinu, chrání jeho samotného před tím, aby vyvedl nějakou nepředloženost, i celou jeho rodinu. Ono mít tatínka, potažmo manžela ve vězení, by také asi nebylo nic moc…

Jak Susinka psal v posledním příspěvku, tak se s onou svojí Karolínkou nakonec přeci jen rozešel. Jednak on sám měl značné výčitky svědomí, že podvádí svoji manželku, a také Karolínka začala koketovat s mládencem přeci jen pro ni přiměřenějším, v podstatě s vrstevníkem. A tak se dohodli, že nadále již zůstanou jen přáteli na popovídání si přes chat. Přiznám se, že mi to bylo líto, ale takové věci se prostě stávají. Když tu – a dále vám to již popíše Susinka sám, a to pomocí mailu, který mi poslal.

Poznámka:

V následujícím dialogu nebudou opravovány hovorové výrazy, slovosled ani opakující se slova. Jde o autentickou výpověď starší pubošky. Je nejen cenná, ale i doslova rozkošná (ta výpověď i ta holčina).



Ahoj Asce!

Ó, jak je ten dnešní propršený den pro mne krásný! Nelením a hned ti podávám další hlášení. Hádám, že to, co ti chci napsat, bys neuhádl. Ostatně já také ne. Ale abych to podal věrně, raději ti přepíši dnešní chat s Karolínkou.

K: Ahoj Susinečko, jak se máš?

S: Krásné ráno Karolínko, no u mě to docela jde, a co ty, co škola?

K: No, jde to a škola jako vždy nic moc…

K: Susinečko, můžeš pro mě něco udělat?

S: Děje se něco? Jinak tvoje přání je předem splněno.

K: Ne ne, nic se neděje. Jen se chci zeptat, jestli bys mohl za mnou prosím přijet tento pátek? Ulila bych se ze sportovek.

S: Určitě přijedu, ale děje se něco, někdo ti ublížil?

K: Ne, nic se neděje, vše je OK, jen…

S: Jen?

K: No, já Tadeáše moc miluju, je to hodnej kluk, ale ty mi chybíš. Stydím se to říct, ale on to neumí jako ty. A já bych to… No, víš… chtěla…

S: Moc rád to pro tebe udělám, jen se chci ujistit, zda nebudeš mít problém s Tadeášem.

K: Nic se nedozví, bude to naše tajemství.

S: Dobře Karolínko, ještě ti to během dne potvrdím.

K: Dobře, budu strašně ráda a mám tě moc ráda!

S: Já tebe taky a chybíš mi…

…o pár hodin později:

S: Karolínko, naše rande platí. Takže v 13:00 na našem místě. Už teď se těším!

Ten pátek byl včera. A tak už jsem i já pochopil, co mají někteří lidé na mysli pod pojmem "přátelství s bonusy". Chvilku jsem na Karolínku čekal, skoro už se mi do hlavy draly chmurné myšlenky, že jedu takovou dálku, přičemž ona si ze mne jen vystřelila. Ale když se pak objevila, srdce mi poskočilo samou radostí snad až do krku a bušilo jako splašené. Karolínka se totiž rozběhla a vrhla se mi kolem krku. Následovalo něžné objímání s vášnivými polibky – vlastně to vypadalo, jako bychom se ani nerozešli. Chvíli jsme si povídali, láskyplně se na sebe dívali, drželi se za ruce, ale pak jsme již zamířili do mého vyhřátého auta.

Dál si to asi umíš představit. Najít ten její mini poštěváček dá práci, ale stojí to za to. Mých prstů si užila do sytosti, a když byla podruhé, ještě mi do ucha zašeptala, jestli bych jí to nemohl udělat jazykem. Krásná, byť v autě dost náročná výzva, avšak myslím, že jsem ji zvládl na jedničku. Bylo vidět, že si to užila dokonale.

Dohodli jsme se, že v podobném způsobu „přátelství s bonusy" budeme dál pokračovat. Polibek na rozloučenou byl plný vášně a příslibů věcí příštích. Já měl pak celou cestu domů co dělat, abych zvládl upršené počasí s kluzkými silničkami plnými zatáček a ještě si vychutnával krásnou dívčí vůni, která mi ulpěla na prstech…



Asceho stručný doslov

Já to říkám opakovaně – život dokáže být občas naprosto neuvěřitelný. A samozřejmě držím palce, ať je tvůj vztah s Karolínkou nadále takový, aby naplňoval slastí nejen vaše těla, ale především duše. A takto nabytou životní radost dále šiřte okolo sebe. Jako takový malý plamínek naděje pro ty, na které se zatím nedostalo…

Dotazy, připomínky, popřípadě komentáře k tématu vkládejte prosím sem: Diskuze k tématu Susinka a jeho život.

Zpět na “ŽIVOTNÍ PŘÍBĚHY”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 hosti