P. Janošová: Dívčí a chlapecká identita

[Plyšáček]

Pavlína Janošová

DÍVČÍ A CHLAPECKÁ IDENTITA

Grada 2008
Dívčí a chlapecká identita - vývoj a úskalí


odkaz a zdroj: www.knihypdf.sk

Problematika dívčí a chlapecké identity je jedním z nejaktuálnějších témat na hranici sociální a vývojové psychologie a psychologie osobnosti. Autorka předkládá detailní přehled o pohlavním vývoji a jeho alternativách v jednotlivých obdobích i o specifikách vývoje genderově "nestandardních" dětí. Ovlivňuje rodinná situace formování rodové identity? Co je to vlastně intersexualita? Jak moc jsme ovlivněni okolím a stereotypy, do jaké míry jsou poruchy identity dědičné?...

Z této knihy provádím selektivní výpisky pro potřeby komunity Pedonia. Reagovat můžete přímo zde. Případná diskuse bude po dokončení výpisků umístěna na závěr tohoto vlákna.

[Plyšáček]

Role muže a ženy v sociologické perspektivě

• chlapci jsou vystavováni poněkud jiným socializačním vlivům než dívky
• ačkoli se role mužů a žen v různých společnostech značně liší, v jejich tradičním pojetí jsou vždy vymezeny jako komplementární a tedy i pro sebe navzájem do značné míry nepostradatelné
• v čisté formě se s rodovým dimorfismem setkáváme v předliterárních kulturách; významný je však i pro mnohé z dnešních strukturovanějších společností, o čemž svědčí např. čínský princip rozdělení světa na jin a jang
• takto vymezené rodové role téměř nic nevypovídají o vnitřní identitě jejich nositelů
• práce dříve považovaná za typicky mužskou se stala v širším měřítku neméně „vhodnou“ i pro ženu
• společnost se začala členit a individualizovat, což vedlo k větší variabilitě také těchto rolí, které se musely změnám přizpůsobovat
• spolu s proměnou požadavků role muže a ženy se začala pozvolna proměňovat také představa o jejich ideální podobě
• mnohé funkce se staly nadbytečnými či bezúčelnými a naopak se v průběhu dějin k jejich obsahu přidávaly nároky nové
• aspekt pohlaví ve vědním přístupu - tytéž problémy vnímají muži i ženy z odlišné perspektivy
• muži většinou inklinují k jiným tématům než ženy, volí často jinou literaturu, jinak ji interpretují, jinak diskutují a mívají také jiné formy řešení
• rodová příslušnost je jednou z našich nejhlubších determinant, je jednou z vývojově nejstarších složek celkové identity
• v mnoha oblastech je u nás obousměrná sexistická diskriminace
• dilema ženy, jak sjednotit roli matky a s ní související požadavky s nároky profese, důraz na výkon
• možnost žen mít dítě, která je sama o sobě jistě biologickou výhodou, se obrací v sociální nevýhodu
• role matky bezesporu náročnější než role otce
• ženy jako skupina mají minimální podíl na rozhodování, tj. na moci
• ženy jsou obecně méně vychovávány k tomu, aby se u nich vytvořily vlastnosti, které jsou pro dosažení lukrativních profesí důležité
• postoj, v němž jsou rysy a činnosti, které jsou obecně považované za mužské, hodnoceny jako společensky důležitější
• mnoho děvčátek a žen patrně přijímá ženské vlastnosti zcela za své, jiné je možná budou hodnotit jako ideální leč nereálné a jiné je budou vnímat jako nezajímavé a budou se identifikovat spíše s obecně vysoce hodnocenými mužskými charakteristikami
• muži začali, alespoň na teoretické rovině, přijímat požadavky žen jako adekvátní a v zákonodárství došlo k některým změnám
• stereotypy v sobě obsahují předsudky, které vedou ke vzniku určitých společenských tabu a k přehlížení některých jevů
• je zřejmé, že pokud dochází k subordinaci jednoho pohlaví nad druhým, znamená to nevýhodu pro všechny

[Plyšáček]

Situace v současné rodině, krize mužské role

• muži jsou výše ceněni společností a ženy rodinou
• zvyšování počtu hodin strávených v zaměstnání, vymizelo domácí kutilství
• děti otce většinou obdivují (je pro ně sváteční autoritou), ale často nemají příliš jasnou představu o jeho denních aktivitách
• děti jsou mnohem více přítomny při matčiných každodenních činnostech spojených s péčí o domácnost
• dívky se tedy učí v interakci s matkou spontánně (nápodobou a situačními instrukcemi) jednotlivým dovednostem a přijímají tak přirozenou cestou některé složky své rodové role, kdežto chlapci tuto možnost v interakci s otcem mají zřídkakdy
• k nejasnému vzoru otců a jejich roli při výchově dětí a v domácnosti přispívá i skutečnost, že se obvykle nepodílejí na běžných činnostech intimního charakteru, jako je příprava a ukládání ke spaní, hygiena apod.
• místo vztahu, tj. "být s otcem", musí chlapec přijmout pouze identifikaci s ním, tedy "být jako on"
• dívka buduje svou identitu ve vztahu k osobě rodově (genderově) stejné jako ona, vztah k matce je základním aspektem vztahu k svému rodu
• chlapec buduje svou identitu ve vztahu k osobě rodově odlišné, musí se spokojit s negativní identifikací s matkou - "nejsem jako ona"
• samotné mužství jakožto součást identity je v naší společnosti ve srovnání s ženstvím záležitostí pravděpodobně křehčí
• ženy se těší lepšímu zdraví a dožívají se delšího průměrného věku
• muži bývají častěji oběťmi různých závislostí, psychopatologií a psychosomatických chorob
• očekávání týkající se mužské role - představa o tom, že muž má být schopen ovládat své emoce, poradit si se svými problémy sám, očekávání tělesné a psychické nezdolnosti
• s osamělostí se poněkud hůře vyrovnávají muži, pocit nepochopení a odcizení sobě samému
• prakticky všude převládá přání mít syna než dceru, zvláště v případě prvorozeného dítěte
• dozvuk patriarchátu, alespoň v kulturním povědomí
• výchova chlapců se jeví v mnoha ohledech jako problematičtější
• v současnosti mnohdy nejsou k dispozici vzory, které by posilovaly základní archetypální mužské vlastnosti a které by mohly vést ke zdůraznění potřeby lepšího uplatnění u chlapců
• výchova chlapců je v současnosti převážně v rukou žen
• jsme civilizací, v níž otcové opouštějí své syny a ponechávají je v lepším případě v péči matek a placených profesionálů (jsou to skoro vždy ženy), v horším případě je nechávají napospas vrstevnickým skupinám
• hloubka feminizace školství je patrná v tom, že ani muži, kteří dětem k dispozici coby vzory jsou, často nedisponují typicky mužskými atributy a zájmy
• navíc se obvykle jedná o vzory méně dostupné mladším dětem
• problémové chování, v němž mají chlapci "navrch" po celé dětství a dospívání
• vnitřní konflikt chlapců s autoritou - součást normálního socializačního vývoje chlapců
• součástí chlapecké sounáležitosti s vrstevníky je prokazatelná míra nezávislosti na okolních požadavcích, zvlášť ztělesňuje-li autoritu žena
• mužnost, sebeprosazování, schopnost odvážit se jít do konfliktu a unést následky "se vztyčenou hlavou"
• mnozí čeští otcové pěstují u svých dcer maskulinní zájmy anebo jejich vzniku aspoň nebrání
• chlapci jsou častěji v citových podnětech ochuzeni
• chlapci se pravděpodobně přestávají dříve mazlit
• chlapci začínají brzy selektovat pocity, jimž "si dovolí" věnovat pozornost, od těch, které začnou tabuizovat a vytěsňovat
• otcové mívají obvykle rozpačitý postoj k manipulaci s novorozencem
• otcové rozvíjejí děti především po stránce intelektové a projevují větší rozpaky vůči dětským citovým projevům,
  méně často se s nimi mazlí
• zdá se, že jde spíše o vliv tradice než o menší potřebu takového kontaktu
• tím ovšem ochuzují nejen děti a jejich vztah k sobě, ale především sami sebe a hloubku svého prožívání vztahu k dětem
• u synů otcové více rozvíjejí samostatnost, soutěživost a fyzickou zdatnost, zatímco matky u dětí obojího pohlaví stimulují rozvoj femininních rysů, jako je vhodné chování (slušnost), citlivost, přívětivost, empatii apod.
• citový vztah a jeho projevy mezi otcem a dcerou - jejich vztah bývá již od počátku ovlivněn společenskými imperativy souvisejícími s obecným povědomím o incestním tabu, které hluboce ovlivňuje vnitřní pohnutky otců a následné chování vůči dcerám (ale i synům)
• konečným důsledkem bývá nezřídka obava z jejich vlastní eventuální sexuální reakce, k níž by u nich mohlo při mazlení s dětmi dojít
• samotná eventuální reakce těla, která neznamená nic nemorálního, může otce znejišťovat natolik, že se bližších tělesných projevů k dětem raději zřekne

[Plyšáček]

O rozdílech mezi muži a ženami

• existují životní období, kdy disponujeme svými rodově typickými vlastnostmi větší měrou, a období, kdy naopak některé z nich takřka či zcela zanikají
• definice mužství a ženství se neustále přetváří
• z historického hlediska si jsou muži a ženy dnes podobnější než v minulosti - tzv. labilizace a konfúze mužské a ženské role
• jedná se zejména o aspekt nezávislosti, zaměstnanosti, o podobnost v sexuálním chování (iniciace vztahu), o kuřáctví a konzumaci alkoholu, unisexuální odívání a úpravu zevnějšku
• rozdíly mezi muži a ženami jsou podstatně subtilnější než jejich podobnosti
• rovněž etnické a subkulturní rozdíly jsou mnohem nápadnější než rozdíly mezi muži a ženami uvnitř těchto skupin
• v našich obecných představách se objevuje tendence přiřazovat mužům a ženám polaritně opačné vlastnosti
• existence stereotypů vede k odlišnému očekávání, a tedy i k odlišné výchově děvčátek a chlapců, jejímž důsledkem je poněkud omezený rozvoj některých dovedností
• součinnost socializace a biologických dispozic - začíná nejpozději v okamžiku narození dítěte
• muži a ženy se mezi sebou pravděpodobně liší spíše v oblasti zájmů, koníčků a v charakteristikách mezilidských vztahů, tedy v tom, co je výchovou dobře ovlivnitelné, než v otázce osobnostních rysů a schopností
• dítě není pasivním příjemcem a konzumentem socializačních vlivů, ale také jejich filtrem
• za aktivní osobnostní filtr lze považovat osobní postoje dítěte, volní vlastnosti a motivaci
• některé vlastnosti se mohou rozvinout jen za určitých životních okolností
• muži a ženy se obecně liší mnohem méně, než se obecně soudí
• muži a ženy mají relativně silnou snahu (dle míry konformity) volit ta povolání, jež jsou obecně považována za typická pro jejich rod a která jim jsou zároveň prezentována jako pro ně vhodná
  
  
  
  

[Plyšáček]

O stereotypech

• stereotypy jsou apriorní (předem stanovené) představy o povahových rysech, způsobech chování a zvycích příslušníků určité skupiny, aniž by byla brána v potaz individualita jejích členů, jejich konkrétní životní situace apod.
• základní vlastností stereotypů je, že je nevytváříme na základě osobních zkušeností, ale získáváme je tradováním, verbálním i neverbálním zprostředkováním ostatními příslušníky naší společnosti
• stereotypy napomáhají orientaci v sociálním světě a jeho srozumitelnosti
• jsou zřejmě prvním orientačním nástrojem, který užíváme při setkání s něčím neznámým
• znalost stereotypu ovlivňuje chování těch, kterých se týká, a toto chování naopak působí jako potvrzení "pravdivosti" stereotypu, čímž jej upevňuje - sebenaplňující se proroctví
• díky stereotypům lze alespoň částečně předpokládat reakce druhých a často tak předejít mnohým nedorozuměním
• určení mužských a ženských oblastí činností a funkcí umožňovalo komplementární dělbu práce, která byla nutná pro chod celého společenství
• jiné jednání se očekává od mužů a jiné od žen (a také od generace starší a mladší), což umožňuje plynulou interakci bez předběžných domluv mezi lidmi
• množství předsudků, od nichž se velmi často odvíjí také intolerance k alternativám
• stereotypy přinášejí limity příležitostí životní seberealizace
• v méně typických situacích je důsledná realizace stereotypů nežádoucí nebo zcela dysfunkční
• lidé mají obvykle tendenci věnovat větší pozornost informacím, které do stereotypních představ zapadají, než těm, které jsou s nimi v rozporu
• obecně platí, že čím méně informací o konkrétním jedinci je k dispozici, tím více se ocitají ve hře typické představy
• jsme celkově stereotypnější v představách o lidech opačného pohlaví než o příslušnících pohlaví našeho
• rodiče se chovají méně stereotypně k dítěti téhož pohlaví než k dítěti pohlaví opačného
• méně stereotypní jsou ve svých očekáváních matky, jejichž zkušenost s dětmi bývá intenzivnější
• proměnlivost stereotypů z hlediska času a dějinného vývoje je celkově malá, protože jsou záležitostí tradice, která má sama o sobě unifikující a konzervační charakter

[Plyšáček]

Rodová stereotypie v dětství, vliv masmédií

• stereotypy jsou pro děti vodítkem, jež jim pomáhá vytvářet konkrétnější představy o vlastní budoucnosti
• pocit jistoty, který vyplývá z vědomí přináležitosti k jedné ze skupin
• dětské uvažování není přibližně do konce předškolního věku schopné přijmout relativitu nějakého jevu
• většinu informací děti tohoto věku hodnotí podle jednoduchého formálního konstruktu "buď-anebo", jakoukoliv další alternativu ještě zpravidla nejsou schopny přijmout
• dvoudomá genderová stereotypie tedy přesně vyhovuje jejich rozumovým schopnostem
• v průběhu dětství si osvojujeme příslušnou rodovou roli, identifikujeme se s ní a přijímáme většinu z jejího obsahu jako nediskutovatelný axiom
• nejprve dojde k tomu, že si dítě osvojí základy role, a teprve mnohem později o ní dokáže přemýšlet
• děti se často přizpůsobují prostředím, v nichž se pohybují
• tendence dětí ke schematizaci, která je pro ně srozumitelnější než alternativní, a tedy složitější rozumové konstrukty
• televize poskytuje silně stereotypní obraz o obsahu mužské a ženské role především svou filmovou tvorbou
• namísto rozvoje vlastního tradičního kulturního potenciálu pouhá pasivní konzumace západní kultury a postupná adaptace příjemců na její hodnoty
• masmediální vliv si obvykle málo uvědomujeme - masmédia svým předkládaným materiálem působí většinou na lidskou emocionalitu, jeho "poselství" však není podrobeno následné rozumové reflexi, takže bývá přijímáno víceméně nevědomky a nekriticky
• nepřímé vlivy, které se zakládají na emocionálním působení, bývají většinou silnější než přímé výchovné vlivy, jimiž apelujeme především na rozumové pochopení situace a jejích následků, například domluva dítěti
• nejvýraznější stereotypie ženské role se týká reklamních spotů
• v televizních pořadech pro děti je stereotypie zdůrazňována silněji než v pořadech určených dospělým
• televizní pořady určené dívkám dospívajícího věku se takřka výhradně zaměřují na vztahy ke druhému pohlaví
• děti se identifikují s atributy, jež považují za vlastní své skupině
• v oblasti tisku fotografie žen většinou znázorňují nejen jejich obličej, ale často celou postavu, zatímco fotografie mužů obvykle představují pouze portrét obličeje
• preference dětí mladšího školního věku kopírují obvykle spíše aspekt jejich rodové identifikace, v dalších letech stoupá zájem o mužské hrdiny
  
  
  

[Plyšáček]

Základní pojmy a jejich význam

• Diamond člení lidský sexuální profil na 5 složek:
  1. genderový vzorec, který vypovídá o konkrétní podobě femininity a maskulinity jedince a jejích vnějších projevech prostřednictvím příslušné genderové role
  2. reprodukce, tj. rozmnožovací schopnost
  3. pohlavní identita, jež se týká základního prožitku příslušnosti jedince k mužům a ženám
  4. vzrušivost a fyziologické mechanismy, které se vztahují k sexuální aktivitě a k funkcím pohlavního ústrojí
  5. sexuální orientace, jejíž určení závisí na "objektu", k němuž je jedinec sexuálně přitahován

• pohlaví - pojem pohlaví je užíván tam, kde se hovoří o biologických rozdílech mezi mužem a ženou
• toto označení zahrnuje v podstatě všechno, co odlišuje muže a ženu na biologické úrovni
• jedná se o rozdíly, které jsou z kulturně-společenského hlediska a jeho vývoje konstantní, které existovaly a existují ve všech minulých i současných lidských seskupeních a společnostech
• o vlastnostech týkajících se pohlaví se někdy hovoří jako o "samčím" a "samičím"
• pohlaví chromozomální, týkající se konkrétní varianty karyotypu
• pohlaví gonadální, dané typem pohlavních žláz - testes (varlata) nebo vaječníky (ovaria)
• pohlaví vnějších genitálií
• pohlaví vnitřních genitálií (děloha, prostata, pochva ap.)
• hormonální pohlaví, hladiny mužských a ženských hormonů
• psychosexuální mozková centra predisponující jádrovou pohlavní identitou, jedná se o biologicky dané "nastavení" pro emocionální souhlas s přináležením k mužům a ženám
• fenotypické pohlaví (sekundární pohlavní znaky - ňadra, typ ochlupení, rozložení tuku, kosterní rozdíly, apod.)

• rod, gender - pojem rod (anglicky "gender")vyjadřuje rozdíly mezi muži a ženami, jejichž podstata spočívá v kulturních a sociálních vzorcích chování
• termín gender lze přeložit také jako sociální pohlaví
• rodové rozdíly mají v historickém a společensko-kulturním kontextu proměnlivý charakter a jejich podoba je v různých společnostech velmi rozmanitá
• v souvislosti s rodem hovoříme o "ženském" (o ženskosti či femininitě) a o "mužském" (mužskosti, mužnosti, maskulinitě)
• mužsko-ženská komplementarita je sociálním konstruktem
• tento pojem je užíván pro mužskou a ženskou identitu, která vyplývá ze sebeprožívání, tvrzení a chování jedince - na rozdíl od identity stanovené na základě jeho anatomické výbavy

• rodová role, genderová role - rodová role je souhrnem představ o tom, jací muži a ženy ve skutečnosti jsou, i popisem obecně sdílených přesvědčení o tom, jací by muži a ženy měli být
• vnější vyjádření rodové identity - jedinec v této roli vyjadřuje to, kým se cítí být, i to, jak chce být druhými vnímán
• normativní složka každé role s sebou nese také společenský tlak na přijetí požadavků, které z ní vyplývají

• rodová identita, genderová identita - rodová identita je vnitřní a ryze privátní složkou lidské osobnosti
• tvoří ji genderové atributy, které jedinec prožívá jako jemu vlastní
• ačkoli je genderová identita součástí našeho Já, nemusí se některé její komponenty navenek nijak projevit
• genderová role naopak často zahrnuje i vnější projevy, s nimiž se jedinec příliš neztotožňuje
• určitá část rodové role zpravidla bývá prožívána jako nesouhlasná se sebepojetím, jako ego-dystonní
• mnozí jedinci se ztotožňují s vlastnostmi, které podle celospolečenského pojetí odpovídají spíše profilu příslušníků opačného pohlaví
• genderová identita je, podobně jako celková identita, potenciálně specifická, jedinečná

• jádrová pohlavní identita - emoční souhlas s příslušností k jednomu či druhému rodu
• nejhlubší součástí ženské a mužské identity
• jednou z prvních sebeidentifikačních charakteristik dítěte
• vytvářením (jádrové) pohlavní identity jedinec překračuje jednoduché kognitivní povědomí o vlastním biologickém pohlaví a psychicky se s ním identifikuje
• Smolík řadí komponenty, jež se podílejí na celkové mužské a ženské identitě, v tomto sledu:
  1. biologické pohlaví
  2. jádrová pohlavní identita, která znamená základní vědomí jedince o příslušnosti ke skupině mužů a žen
  3. pohlavní identita v širším smyslu slova, která se týká toho, jak jedinec sám sebe prožívá a definuje jako příslušníka této skupiny (v našem pojetí se jedná o genderovou identitu)
  4. genderová role, jíž je vyjádřena psychosexuální identita v chování
• na rozdíl od identity genderové, která je do značné míry tvárná, jádrovou pohlavní identitu v průběhu života nelze měnit
• má blíže k pojmu "pohlaví" než k pojmu "rod"

[Plyšáček]

Pohlavní vývoj před narozením a jeho alternativy

• velká rozmanitost způsobu života Homo sapiens, která souvisí s jeho chudou instinktivní výbavou - nutnost složité výchovy
• lidský rod je díky své kulturně-společenské pestrosti a individuálním výchovným vlivům mnohem rozmanitější než ostatní živočišné druhy
• na vznik mužské a ženské identity a jejich variant působí individuální faktory biologického rázu i velmi rozmanité vlivy sociálního prostředí
• předpoklady vývoje jádrové pohlavní identity a příčiny její poruchy, nejvýznamnější biologické determinanty,
  chromozomální výbava a hormonální vlivy a jejich odchylky
• jádrová pohlavní identita je z největší části výsledkem biologických determinant
• můžeme předpokládat, že jádrová pohlavní identita i sexuální orientace jsou, tak jako sexualita, podmíněny instinktivně
• mužská ani ženská identita nemají přímou vazbu na chromozomální pohlaví jedince ani nemusí odpovídat přítomnosti gonád, tedy varlat a ovarií
• zřejmý je však vliv hormonální, který v průběhu prenatálního vývoje zasahuje do budoucího zaměření jádrové pohlavní identity (v některých případech patrně i do sexuální orientace)
• podle některých teorií je sexuální orientace přímo součástí pohlavní identity

Intersexualita (hermafroditismus)

• anatomická struktura není zcela ženská ani mužská
• praví hermafrodité se vyznačují tím, že v jejich těle jsou přítomna jak diferencovaná ovaria s folikuly určenými pro pozdější vyzrávání vajíček, tak vyvinutá testes se seminiferními kanálky
• nepravý hermafroditismus (pseudohermafroditismus) se naproti tomu týká těch jedinců, u nichž existují náznaky mužského i ženského pohlaví, přičemž nehraje roli, zda se jedná o vnější nebo vnitřní pohlaví
• intersexuální jedinci tvoří přibližně jedno procento v populaci, jedinců, jejichž genitál obsahuje mužské i ženské prvky, je asi 0,018 procenta populace
• ze sociologického pohledu narušuje existence intersexuality původní dichotomní pojetí sociálního mužsko-ženského světa
• sociální odezva, které se dostává dítěti, jehož pohlavní orgány nezapadají do běžné "normy" děvčete či chlapce
• jakékoli zjevné postižení dítěte se odráží také v sebepojetí rodičů, někdy se objevuje tendence hledat "vinu",
  pocit studu, rozpaky
• sociální reakce na odlišnost dítěte ovlivňuje také jeho sebepojetí
• v podstatě ale neexistuje žádný objektivní důvod méněcennosti nestandardně vypadajícího genitálu
• situace poněkud složitější, pokud je narušena jeho funkčnost nebo citlivost
• někteří jedinci se rodí s vyhraněnější dispozicí (se silnějším pudem) pro přijetí konkrétní pohlavní identity, zatímco jiní se mohou rodit s poněkud větší tvárností vůči výchově k této identitě
• široké možnosti genderové seberealizace, atmosféra plurality umožňuje obohacování při setkávání s lidskou rozmanitostí

[Plyšáček]

Pohlavní vývoj v prvním roce života

• do dalšího dějství vstupují vlivy psychosociální, které budou s většími či menšími výkyvy hrát ve vývoji jedince rozhodující roli po celé dětství
• charakter a významnost biologických faktorů a vlivů ze sociálního prostředí, které formují sexuální vývoj, se v jeho průběhu tak prolínají, že není možno, jak dříve bývalo běžné, oddělovat vývoj somatosexuální od psychosexuálního
• jednou z prvních otázek rodičů po narození dítěte bývá dotaz na jeho pohlaví
• od tohoto okamžiku se o něm již nehovoří jen jako o miminku, ale jako o chlapečkovi nebo o děvčátku
• pohlaví je první determinantou, která bude výrazně ovlivňovat sociální vlivy, jimž bude dítě v budoucnu vystaveno
• dívky a chlapci čelí odlišnému společenskému očekávání, liší se jejich výchova a obvykle také prostředí, které jim rodiče a další blízcí vytvářejí
• vědomí, že se jedná o chlapce či o dívku, velmi záhy ovlivňuje to, jak je dítě rodiči vnímáno
• často v předpokládaných rozdílech přehánějí
• některé rodiče dokáže znejistit, pokud se o jejich dítěti lidé vyjadřují v osobnostních rysech typických pro dítě opačného pohlaví
• stereotypní vidění, pravidlo schematismu - čím méně informací a zkušeností lidé o dítěti mají, tím více u něj předpokládají existenci vlastností typických pro skupinu, do níž dítě patří (zde k danému pohlaví)
• socializace dítěte směrem k odpovídající chlapecké či dívčí roli - dochází k ní daleko předtím, než si dítě začíná uvědomovat svou identitu
• kruhově uzavřený proces
• převládá přání rodičů mít syna
• touha po dceři narůstá v případě, že je již v rodině alespoň jeden syn
• rodiny s dcerami jsou poněkud početnější a mezi dětmi jsou menší věkové rozdíly než rodiny, kde je prvorozený syn
• důvody této preference mohou být povahy náboženské
• touha rodičů po potomku svého pohlaví
• dítě je posléze většinou přijímáno rodinou kladně bez ohledu na jeho pohlaví
• žadatelé o osvojení dítěte - většina rodičů se domnívá, že děvčátka představují nižší riziko výchovných potíží
• děti samy se často domnívají, že rodiče mají raději dcery než syny, protože dcery bývají považovány za milejší než chlapci
• nejen že rodiče vychovávají dítě směrem k jeho genderové roli, ale také dítě samo začíná velmi záhy určitým způsobem diferencovat mužský a ženský svět
• prvním krokem na cestě k tvorbě rodové identity je odlišení mužů a žen
• dvouměsíční děti dokáží rozeznat mužský a ženský hlas
• půlroční dítě věnuje jinou pozornost mužským a ženským obličejům
• děti od 9 měsíců dokáží zařadit ženský hlas k ženskému obličeji a rozlišit muže od žen podle délky vlasů a stylu oblečení

[Plyšáček]

Pohlavní vývoj v batolecím období

• dochází k viditelnému rozvoji rozdílů v chování děvčátek a chlapečků
• dítě je v batolecím a předškolním období velice vnímavé k pozorování a zpracovávání informací o genderových rozdílech
• okolo prvních narozenin je již zjevné, že si většina dětí více hraje s hračkami, které jsou obecně považovány za typické pro příslušníky jejich pohlaví
• děvčátka si častěji hrají s panenkami či plyšovými zvířátky, záliba v oblékání a krášlení
• chlapečci tráví oproti nim více času s kostkami, jednoduchými skládačkami a autíčky
• počátkem druhého roku se u chlapců začíná objevovat větší množství agresivních projevů a výraznější preference pohybově aktivních her, jsou průbojnější a častěji se projevují konfliktním způsobem
• v průběhu druhého a třetího roku se hra chlapců a dívek odlišuje ještě výrazněji
• u dívek se přízeň k dívčím hračkám vytváří pozvolněji
• chlapci začínají také brzy projevovat větší nezávislost, začínají posléze trávit více času s vrstevníky mimo domov
• rodiče dcerám obecně nabízejí větší podporu, jsou vůči nim empatičtější, více se jich dotýkají a mazlí se s nimi
• v dalších letech jsou matky ke svým dcerám sdílnější než k synům
• dívky se na rozdíl od chlapců snaží více vyvarovat přestupků v chování
• chlapcům je věnována větší pozornost při jejich motorickém vývoji
• dívky jsou rodiči více rozvíjeny po stránce verbální
• rodiče začínají podporovat hru s konkrétními dívčími či chlapeckými hračkami přibližně v téže době, kdy se začíná odlišovat hra chlapců a dívek, tedy okolo jednoho roku věku
• často se tak děje neuvědomovanými a nenápadnými náznaky
• diferencované reakce se s věkem dětí stupňují, rodiče synů začínají projevovat souhlas či nesouhlas s hrou jejich potomka dříve než rodiče dcer
• děti, které mají staršího sourozence opačného pohlaví, nejsou ve svých zájmech tolik genderově vyhraněné jako děti ostatní
• roli hraje větší rozmanitost hraček, jimiž jsou obklopeny, ale také blízký vzor někoho, kdo si s nimi hraje
• rodiče se zdráhají koupit chlapečkům dívčí hračky
• chlapci mají poněkud užší okruh přípustných aktivit než dívky
• otcové poměrně zamítavě reagují na synovy hry typicky dívčí (posměšnými poznámkami, odnětím hračky, mračením,...)
• děti s poruchou pohlavní identity si vytvářejí zájmy navzdory sociálnímu tlaku, a tedy patrně v souladu se svým "netypickým" intuitivním prožíváním

[Plyšáček]

Počátky pohlavní identity

• vědomí sounáležitosti s vlastním pohlavím je jednou z prvních konkrétnějších složek identity lidského jedince
• proces rodové socializace probíhá na několika rovinách a v několika fázích
• raná zkušenost, že se lidé nějak liší, rozdíl mezi muži a ženami
• kategorie, podle nichž děti přiřazují muže a ženy do genderových skupin, jsou zpočátku velmi nepřesné a rigidní
• nejvýznamnějším milníkem v genderovém vývoji dítěte je okamžik, kdy je schopno zařadit podle pohlaví sebe a druhé
• nejprve se naučí odlišovat dospělé muže a ženy, teprve později jsou schopny určit pohlaví dětí
• je to proto, že rozdíly mezi nedospělými chlapci a dívkami nejsou tak výrazné
• navazuje zjištění dítěte, že i ono do jedné z těchto skupin patří
• dvě třetiny dvouletých dětí se podle fotografie umí správně označit
• kolem čtvrtého roku dospívají k poznání, že pohlavní příslušnost je atribut dlouhodobý
• často se domnívají, že je záležitostí zvyku či nějakého předchozího rozhodnutí
• mnohé děti ještě nemají dostatečné informace o podstatě pohlavních rozdílů, o rozdílech tělesných
• dítě si posléze uvědomí, že pohlaví je nezměnitelná danost a je s ní třeba počítat i do dospělosti
• důležitým posunem v porozumění podstatě pohlavních rozdílů je zjištění, že muži a ženy se tělesně liší
• rozšiřuje se i povědomí dětí o dalších činnostech, prostředích a předmětech, které jsou obecně považovány za "mužské" a "ženské"
• porozumění genderovým rolím souvisí také s rozvojem řečových dovedností
• řeč obsahuje genderové kategorie a také odlišnou gramatiku pro obě pohlaví
• dítě má určité ambice plnit svou genderovou roli odpovídajícím způsobem - "být správný kluk" či "správná holčička"
• dítě není pouze pasivním příjemcem informací o rodových rozdílech, také ono samo má potřebu co nejvíce se o atributech své role dozvědět
• pozorování blízkých vzorů, které začíná záhy napodobovat
• tendence účastnit se stejných činností s dětmi téhož pohlaví
• děti jsou v této době velmi citlivé především na informace a projevy příslušníků vlastního pohlaví
• vytěsňování informací, které jsou s představami dítěte v rozporu
• k osvojování příslušných znalostí, zálib a postojů, jež se váží ke genderu, dochází mnohem dříve,než je dítě schopno uvažovat o jejich významu a smysluplnosti
• jakékoli pozdější nejistoty, týkající se pohlavní identity, jsou spojeny se silnými obranami a úzkostmi
• omezení rozvoje dispozic, které jsou danou společností považovány za nevhodné pro příslušníky jeho pohlaví
• čím dříve k socializačním tlakům dochází a čím jsou striktnější, tím méně mohou být korigovány myšlením a postoji samotného dítěte
• stereotypní chování v jedné oblasti nijak výrazně nekoreluje se stereotypním chováním v oblastech jiných

[Plyšáček]

Identifikace dítěte s rodiči

• rodiče odpovídají různě na projevy svých synů a dcer a zprostředkovávají jim také různé podněty
• u chlapců bývá užíváno trestů a jiných negativních zpětných vazeb, vztahujících se k jejich genderově "nevhodnému" chování, zjevně častěji než u dívek
• přehnaně maskulinní (hypermaskulinní) projevy, pod nimiž se může skrývat obava, aby nebyli přistiženi při nějaké typicky ženské činnosti
• jinou obrannou reakcí je zdůrazňování hostility ke všemu, co je označeno za femininní
• proces utváření pohlavní identity a přijetí genderové role provázen truchlením - přijetím jedné alternativy se musí dítě vzdát ostatních variant a výhod s nimi spojených
• u dětí batolecího a později předškolního věku jsou to častěji otcové, kdo klade ve výchově větší důraz na genderovou roli
• u chlapců podporují otcové především statečnost, mužnost, soutěživost, tělesnou houževnatost a sebevědomí,
  u dcer oceňují ženskost, atraktivitu, citlivost a sociální oblíbenost
• matka má větší možnost poznat, a tedy i respektovat genderovou individualitu dítěte než otec
• v této době se začíná měnit vztah otců a matek k synům a dcerám
• rodiče často pociťují (většinou ne příliš uvědomovaně) vůči potomku stejného pohlaví větší výchovný závazek v oblastech, jež nějak souvisejí s genderovou rolí a s jeho budoucností
• v pozadí stojí i fakt, že stejnopohlavní potomek se stává snadnějším "terčem" rodičovských projekcí a představ o tom, jakým by se jednou měl stát člověkem
• syn se pro některé otce stává další možností splnění jejich vlastních neuskutečněných ambicí, jakousi novou životní šancí
• nejen že se tedy synové identifikují s otci, ale také otcové se identifikují se svými syny
• identifikace rodičů s dítětem přináší i četná rizika - přenos vlastních zkušeností z dětství do představ o výchově potomka
• zdařilá socializace je charakteristická tím, že si jí socializovaný jedinec není vědom
• děti ve svých projevech napodobují vedle obou rodičů také další blízké osoby
• po narození symbiotický vztah k matce
• ve vztahu k matce se s rozčarováním, že nikdy nebudou moci být stejní jako ona, potýkají chlapci - to je pro ně zdrojem citového traumatu
• nejistota, eventuálně úzkost, která se k traumatu váže, vede k určité změně ve vztahu k matce, k určitému odstupu od ní
• tendence chlapce odpoutat se a vymanit ze závislosti na ní může být provázena deidentifikací
• deidentifikaci může provázet pocit ztráty i nevědomá agrese vůči matce, která jakožto identifikační vzor z hlediska orientace ve vlastní budoucnosti chlapce "selhala"
• může nastat identifikace komplementární - v jejím pozadí hraje jistou roli tradiční představa o vzájemné komplementaritě mužské a ženské role, identifikace syna odpovídá zčásti partnerskému vzorci
• postupný příklon chlapce k mužskému světu
• pocit chlapecké či mužské sounáležitosti a solidarity
• problém nastává, není-li v dosahu chlapce přiměřený mužský vzor pro identifikaci
• chlapci, kteří nemají příležitost vyrůstat v dostatečné blízkosti dospělého muže, s nímž by se mohli identifikovat, musí možná více vystačit s rekonstrukcí mužské role na základě deidentifikace s matkou
• děvčátka přijímají zjištění základní podobnosti s matkou a s dalšími osobami ženského pohlaví bez větších potíží a jejich identifikace s maminkou tím spíše ještě zesílí
• identifikace dcery s matkou je vesměs kontinuální a často ústí do koaliční vazby, neprochází tak hlubokými zvraty, jako je tomu u identifikace syna
• dcery se však vlivem jejího nekonfliktního průběhu stávají méně separované a závislejší na postojích matky
• zatímco chlapci jsou více ztotožněni s mužskou populací na obecné úrovni, dívky déle setrvávají v intenzivnější identifikaci s vlastní konkrétní matkou
• také děvčátka se ovšem vymezují vůči mužům a prožívají vůči nim svou komplementaritu
• intenzivní citový vztah k otci
• otec je pro holčičku muž, který jí může zahrát roli prvního obdivovatele a potvrdit její hodnotu ve smyslu ženskosti
• děvčátka si často již od batolecího věku zakládají na svém vzhledu
• tyto situace mohou rodiče, zvláště otcové, využít k podpoře jejich pozitivního sebepojetí, pokud jim projeví uznání v podobě malého komplimentu
• určité procento otců se vůči dcerám již od raného dětství zdráhá takto projevovat
• příčinou této skutečnosti může být malá pozornost, kterou někteří muži věnují vzhledové stránce
• v pozadí však může být též pocit nepatřičnosti a přesvědčení, že by se takto otcové k dcerám chovat neměli
• tyto projevy rodičů však působí pozitivně pouze pokud jsou míněny upřímně a sděleny bez předstíraných afektů

[Plyšáček]

Teorie vzniku pohlavní a genderové identity

Identifikační teorie

• identifikace se stejnopohlavním rodičem v batolecím věku
• dítě je fascinováno genitáliemi a libými pocity spojenými s masturbací
• v batolecím období si děti začínají všímat biologických rozdílů mezi chlapci a dívkami
• zjištěním zásadní odlišnosti mužů a žen u nich dojde k emoční krizi, která se odehrává ve vztahu k oběma rodičům
• v rámci obrany před nejistotou si chlapec k matce vytváří silný citový vztah, který dočasně získává infantilně erotický ráz
• kvůli svému erotickému vztahu k matce se však chlapec začíná obávat otce
• v jeho nevědomí se objevuje představa, že by za něj mohl být otcem potrestán kastrací
• v pozadí kastrační úzkosti je skryta fantazie, že také dívky měly dříve penis
• chlapec vede určitý čas s otcem boj o matčinu přízeň, který je ve Freudově terminologii nazýván Oidipovým komplexem
• vzešlý intrapsychický konflikt však nakonec vyřeší tím, že se vzdá partnerského nároku na matku a přijme jako identifikační vzor otce
• otec přestává být rivalem a stává se vzorem
• identifikace s otcem se projevuje také převzetím jeho hodnot a úsilím být jako on, jeho napodobováním
• poté, co se chlapec ztotožní s otcem, je také schopen utvořit sexuální partnerství s dalším člověkem podobným jeho matce - s dívkou či ženou
• strach mužů z nedostatečné mužskosti, který se projevuje též hostilitou k homosexualitě, homofobií
• otec je synem vnímán také jako potenciální agresor - ztotožněním s ním se tedy chlapec stává utlačovatelem
• mužství se pro něj stává celoživotním úsilím, které přináší nutnost neustále projevovat a dokazovat ostatním jeho nezdolnost
• po odmítnutí mateřského vzoru začíná pro chlapce matka představovat infantilizující nebezpečí, protože by jej mohla svými láskyplnými projevy před ostatními pokořit
• chlapec si začíná vůči svým citovým potřebám vytvářet obrany a odmítat, především před ostatními lidmi, veškeré projevy něžnosti, ať jsou poskytovány kýmkoli
• chlapec tím, že odmítá matku, odmítá zároveň i její mateřské rysy: péči, soucit, jemnost
• tytéž vlastnosti chlapec začne potlačovat i v sobě samém, v obavě, aby jej neusvědčily z nedostatečné mužnosti
• s osvojením mužské identity souvisí pohrdání zapovězenými ženskými vlastnostmi, a odtud i ženami jako takovými
• v naznačené perspektivě ostrého dvoupólového vidění bývá jakékoli ne-mužské chování považováno za ženské, pro muže tedy za potupné
• u dívek vede zjištění anatomických odlišností k psychické krizi, k závisti mužského genitálu, penisu a k pocitu méněcennosti
• dívka pokračuje v anaklitické identifikaci s matkou
• také dívky tedy prožívají kastrační komplex, avšak v jiné podobě než chlapci
• jejich vnitřní trauma bývá provázeno hněvem na matku, kterou spojují s příčinou tohoto nedostatku
• vztah k ní je navíc komplikován zjištěním, že matka prožívá intimní vztah s otcem, tedy s někým, kdo penis má
• tyto pocity děvčátka řeší postupným opouštěním citového, eroticky zabarveného vztahu k matce a vytvořením silného citového vztahu k otci
• ten je podvědomě považován za někoho, kdo by dívce penis, protože jej sám má, mohl aspoň na symbolické rovině poskytnout
• její touha vlastnit penis je postupně nahrazována touhou po dítěti
• děvče však ví, že rození dítěte je podmíněno přijetím ženské role a toto přání se stává motivem k akceptaci jejího ženství
• podle Freuda je identifikace chlapce s mužskou rolí silnější než identifikace dívčí s rolí ženy
• u mnoha žen dojde k úplnému přijetí ženské identity až prostřednictvím porození potomka, pokud možno mužského pohlaví
• Freud opominul fakt, že existuje velké procento dětí vyrůstajících s jedním rodičem, které s přijetím vlastní pohlavní role nemají žádné výraznější potíže
• kvalita rodinného prostředí má vliv spíše na budoucí partnerské a rodičovské chování dítěte než na jeho pohlavní identitu
• děti se velkou měrou identifikují též s rodičem opačného pohlaví a také s dalšími vzory z okolního sociálního světa, které jim připadají atraktivní
  

[Plyšáček]

Teorie sociálního učení

• tato teorie vychází z předpokladu, že pohlavní identita dítěte a genderová role se vytvářejí na základě výchovných zásahů jeho rodičů a vychovatelů
• lidé mají tendenci reagovat na stejné chování chlapců a dívek různým způsobem
• děti jsou svým okolím odměňovány za projevy, které přináleží jejich rodovému stereotypu, a sankcionovány za chování nevhodné
• přijímání pohlavní role probíhá prostřednictvím posilování (formou odměn a trestů), pozorování (sledování činností a reakcí druhých lidí) a napodobování
• nejedná se pouze o působení ze strany dospělých autorit, ale také o reakce ostatních dětí, které začínají být velmi brzy na neobvyklé projevy druhých citlivé a reagují na ně odmítavě
• kultura zprostředkovává přijatelný obraz struktur dané společnosti
• intenzita citového vztahu mezi dítětem a dospělým hraje také svou roli
• vliv má ovšem i chybění kýženého vzoru chování
• tato teorie vznikla na základě behaviorismu, jsou zde opominuty interindividuální vrozené dispozice
• děti se učí své rodové roli prostřednictvím každodenního pozorování a nápodoby vzorů před pubertou spíše neuvědomovaně
• pokud děti nejsou v průběhu dětství podněcovány k žádoucímu chování citově významnými osobami, mají větší šanci, že se u nich rozvinou vlastnosti a zájmy, k nimž samy ze své přirozenosti inklinují

Kognitivně vývojová teorie

• základním předpokladem této teorie je, že vývoj genderové identity prochází souběžně týmiž stadii jako vývoj kognitivní a vývoj morálního myšlení
• jedinec je schopen reagovat na vnější stimuly (informace nebo situace) podle toho, jak jim rozumí
• znamená to, že u daného jedince nemohou být podněty z okolí zpracovávány odpovídajícím způsobem, pokud nedosáhl jisté úrovně rozumových schopností

Teorie genderového schématu

• genderová schémata lze definovat jako teorie či organizované znalostní struktury o mužích a ženách
• nadřazené schéma zahrnuje všechny obecné informace, které děti potřebují, aby zařadily objekty, chování,
  vlastnosti a role k mužskému či ženskému světu
• poznatky o rozdílech mezi muži a ženami
• podřazené schéma doplňuje předchozí obecné představy o detailnější informace, které se týkají vlastního pohlaví
• pravděpodobnost užití genderových schémat se zvyšuje za těchto podmínek
  • jsou-li pro jedince genderové rozdíly důležité
  • zastává-li jedinec tradiční hodnoty a představy
  • vnímá-li určitou situaci jako ohrožující
  • pokud má málo času na zpracování nových informací vztahujících se k genderu
  • mají-li závěry, ke kterým jedinec dospěje, jen malý význam pro druhé

[Plyšáček]

Předškolní věk

• občasný pobyt v jiném prostředí než domácím a interakce s jinými lidmi než s nejbližšími znamená pro dítě předškolního věku značný sociální přínos
• identifikace dítěte s rodiči a sourozenci je nyní doplňována a přetvářena ztotožněním s dalšími vzory
• děti ve věku 3-4 let začínají registrovat rozdíly ve výhodách a nevýhodách mužské a ženské role
• v 6 letech již má dítě přehled o běžných rozdílech mužské a ženské role
• porušování těchto pravidel děti postupně začínají hodnotit jako nepřípustné
• je pravděpodobné, že jejich kritika vyplývá také z potřeby popřít existenci výjimek
• snaha chovat se podle toho, jak si představuji "správné" jednání ostatních příslušníků vlastního pohlaví, se začíná objevovat poněkud dříve u chlapců
• u dívek tato potřeba narůstá pomaleji
• mužská role je v naší společnosti ceněná výše než role ženská
• v obecném povědomí existuje představa, že nedostatečné mužské, či dokonce femininní projevy degradují mužskou roli
• již od batolecího věku začínají děti vyhledávat především společnost vrstevníků téhož pohlaví
• dívky začínají upřednostňovat společnost jiných děvčátek dříve než chlapci, přibližně po druhém roce
• u chlapců se tyto tendence objevují až po třetím roce
• mezi 5.-6. rokem děti věnují přibližně 70 % svých sociálních kontaktů dětem téhož pohlaví a častěji se také na ně usmívají
• tendence ke kontaktu se stejnopohlavními vrstevníky je patrně dána dětskou potřebou upevnit ve skupině svou rodovou identitu a roli, je však i výsledkem přirozeného vzájemného výběru dětí podle zájmů a způsobu komunikace
• děvčátka bývají celkově poněkud zralejší v sociálních a prosociálních dovednostech a také v řečových schopnostech
• děti si za společníky ve hře vybírají také ty vrstevníky, kteří procházejí podobným stadiem ve vývoji pohlavní identity
• stejná zralost v této oblasti je u dětí dokonce silnější motivací než společné zájmy, protože často podmiňuje obdobné postoje
• pohlavní příslušnost je pro preferenci dětí důležitějším ukazatelem než např. příslušnost etnická
• děti si vybírají partnery pro hru na základě pohlavní příslušnosti tehdy, když mají možnost volit mezi větším počtem kamarádů
• pokud mezi nimi není nikdo stejného pohlaví a podobného věku, spokojí se s nemenším nadšením i se společností dětí opačného pohlaví
• vrstevníkům opačného pohlaví dají často také přednost před interakcí s dětmi stejnopohlavními, ale znatelně staršími nebo mladšími
• chlapci se mezi sebou podporují v maskulinních zájmech
• rozdíly v aktivitách chlapců a děvčat jsou často nápadné právě až za přítomnosti ostatních dětí
• největší vliv má dětská skupina na dodržování genderových zásad v případě vzhledu
• chlapci u svých kamarádů hůře hodnotí dívčí prvky oděvu než dívčí zájmy či záliby
• u děvčátek tak silný požadavek na vzhled a chování v zásadě neexistuje
• dívky s chlapeckými zájmy - na rozdíl od chlapců s femininními zálibami - se většinou nesetkávají s odmítáním druhými
• unisexuální skupiny jsou často v mateřských školách nepřímo podporovány také interiérem třídy - v jejích prostorách vznikají dívčí a chlapecká teritoria (např. koutek s kuchyňkou a panenkami, nebo stolky blízko police se stavebnicemi)

[Plyšáček]

Pedagogický vliv mateřské školy

• nedostatek mužských vzorů na všech úrovních školství
• učitelky mají, obdobně jako matky, tendenci podporovat spíše femininní chování nejen u děvčat, ale také u chlapců
• chlapci dokáží na sebe lépe upoutat pozornost učitelek než dívky
• dívky si hrají s oblibou s panenkami a s hračkami, které k panenkám patří
• oblíbené fantazijní hry (hry "na něco"), hra na nakupování a vaření, tedy na domácí činnosti
• rády se též oblékají do různých šatů a zdobí
• u chlapců vítězí dopravní prostředky všeho druhu, stavebnice, figurky pravěkých ještěrů a jiných zvířat či napodobeniny fiktivních televizních hrdinů
• hračky zbraní a nápodoba nějakého zaměstnání
• rozdílný způsob hry chlapců a dívek přispívá k odlišnému rozvoji jejich kognitivních schopností a dovedností
• experimentace s příslušnou rolí
• fantazijní hra dívek má sociálně vztahový charakter
• děvčátka při své hře více komunikují se svým partnerem, ať již jím je další osoba nebo hračka, která většinou představuje živou bytost
• prohlubují tak své verbální schopnosti a vcítění vůči druhým
• hra s technickými hračkami komunikaci v zásadě nevyžaduje, zato však při ní chlapci více uvažují o technických záležitostech a u stavebnic pracují s prostorovou představivostí
• zatímco panenky dávají možnost péče, zbraně jsou příležitostí ke konfliktu
• k typickým chlapeckým činnostem patří pohybové činnosti, které někdy provází též určitá míra agrese
• jakési téměř ritualizované, většinou nevážné pošťuchování, které bývá často provázeno smíchem - zřejmě částečně pudový základ
• riziko ztráty prestiže v chlapecké skupině

Proměny vztahu rodičů a předškolních dětí

• v polovině předškolního věku jsou činnosti dětí většinou v souladu s příslušným rodovým stereotypem, takže rodiče ani necítí nutnost zasahovat do jejich projevů
• pozornost rodičů se zvyšuje, jen pokud se dítě nějak silněji odkloní od kýženého způsobu chování
• děti začínají objevovat svět vztahů mezi muži a ženami
• sledování partnerských a rodičovských rolí, vzájemné interakce mezi rodiči
• ve srovnání s rodinou před sto lety chybí hlubší zkušenost se situací v širším příbuzenstvu

Nové výchovné trendy

• svoboda dětí v tom, aby mohly projevovat své pocity bez ohledu na svou pohlavní příslušnost
• výchova vedená tímto směrem by měla dítěti umožnit rozvoj dispozic a ambicí bez ohledu na to, zda se jedná o vlastnosti či dovednosti tradičně hodnocené jako maskulinní či femininní
• konečným cílem není úplně odstranit jakékoliv stereotypie z chování a uvažování
• naučit se všímat si vlastních stereotypů a předsudků
• pro děti batolecího a předškolního věku je stereotypie důležitým opěrným bodem při orientaci v jejich sociálním prostředí i v představách o vlastní budoucnosti
• děti jsou schopné akceptovat z rodově netypických podnětů takové, které jsou pro ně osobně přijatelné
• konvenční diskurzivní zkušenosti týkající se genderu jsou v nás zasunuty hlouběji, než zastánci nových přístupů předpokládají