Potlačená pedofilie

[Plyšáček]

Potlačená pedofilie

Vrhám se do hlubokých úvah ohledně pedofilie jako takové, jejího prožívání a zejména jejího vědomého i podvědomého potlačování.

Ačkoliv, s největší pravděpodobností, se člověk pedofilem rodí, celá dlouhá řada pedofilně orientovaných osob si svoji sexuální variaci nechce dlouhou dobu ani připustit. Nalhává si cokoliv, jen aby nemusel vstoupit do této "tajemné komnaty", nechce řešit tento obrovský problém. Hraje si sám se sebou na schovávanou, jen aby sám sebe vystál a aby vůbec dokázal přežít s tímto přiznáním. Je to marný boj s přirozeností duše, který tento naiva dříve nebo později prohraje.

Pro mne osobně je taková situace nepředstavitelná. Já vím o sobě od malička, že jsem pedofil, na holčičky, a plně to přijímám a jsem za to moc rád. O to šílenější je pro mne představa, že si to někdo přizná třeba až před čtyřicítkou. O jak velikou nevědomost se jedná, o jak obrovské sebepopírání... Takoví mohou být i nebezpeční.

Nepíši nic v tom smyslu, že každý správný pedofil by měl chodit po světě a rozkřikovat, že je na dětičky, ani, že by měl své touhy realizovat a začít zneužívat děti. Ale "tajit" něco tak zásadního a niterného o sobě sám sobě, to mi přijde vskutku šílené.

Na druhou stranu, v některých pedofilních komunitách najdeme i takové jedince, kteří pedofily nejsou, ale považují se za ně. Nevím, co jim to přináší. Pokud je mužova sexuální preference nevyhraněná a není čistokrevným pedofilem, dobrá. Ale pokud je pouze na pubertální a postpubertální objekty, nemá asi moc cenu hovořit o pedofilovi. Gynekofilům se líbí i mladé slečny. Občas se někteří tací zbytečně považují za devianta.

Tolik úvodem. Pusťme se tedy do zkoumání psychických bloků, které zapříčiňují potlačení uvědomění pedofilní orientace u jejich nositelů. Své případné postřehy, vhledy či názory můžete psát přímo do tohoto vlákna, jen prosím postupujme systematicky po jednotlivých podtématech. Poučné poznámky mohou přinést i ti "potlačení". Zejména zajímavá by mohla být sdílení o tom, jak kdo překoval své vnitřní bloky.

Zaměříme se zejména na tato dílčí podtémata:

1. Potlačená pedofilie jakožto absence vnitřního coming outu
2. Potlačená pedofilie jakožto absence vnějšího coming outu
3. Potlačená pedofilie a přehnaná hra na normála
4. Potlačená pedofilie a snaha vyhýbat se dětem
5. Potlačená pedofilie a vyhýbání se veškerým lákavým podnětům
6. Potlačená pedofilie a boj proti dětské přirozenosti
7. Potlačená pedofilie a přehnaná upjatost při prezentaci komunity

odkaz a zdroj: elvisitantepr.com

[Plyšáček]

A. Potlačená pedofilie jakožto absence vnitřního coming outu

Nejhlubším stupněm potlačené pedofilie je takový stav nevědomosti, že ani pedofil sám neví o tom, že je pedofil. Skoro se to zdá být nemožným, ale je takových více, než se zdá. Přitom nejde o to, zda rozumí správně onomu pojmu "pedofil". Jde především o to, že si neuvědomuje své sexuální preference, nepřipouští si odlišný objekt erotické přitažlivosti. Buď jej ani nenapadlo, že je jeho sexuálně motivační systém (SMS) nastaven jinak, než je "norma", nebo neměl dosud dostatek vhodných podnětů, aby dokázal rozlišit a prozkoumávat různé stupně přitažlivosti a vzrušivosti různých sexuálních podnětů, nebo je většinovou společností tak hypnotizován a utvrzován v tom, že pedofilie je "nelidská zrůdnost", že přes šílenou fobii své podvědomé impulsy neustále a trvale vytěsňuje a sám sobě neustále lže, že je v pořádku a že děti má rád, jako každý, že se mu i líbí, jako ostatně každému, ale že mu "nic neříkají". Přece není pedofilem, tím bestiálním predátorem, o jakých slýchává ve zprávách, při jejichž čtení mají i moderátoři dovoleno si odplivnout.

Jak se dítě mění v dorostence a ten v dospělého, přechází dětská sexualita do sexuality dospělých a každý v poněkud jiném věku si začne lépe či hůře uvědomovat své sexuální pudy, žádosti a preference. Zásadní otázkou je, nakolik vyspělou duší je, tedy nakolik dobře zná "sám sebe". Sebepoznání - stejně jako ve všech jiných oblastech života, je zde zcela klíčová otázka, a určuje vše - životní směřování, selekci přátel a partnerů, vnitřní psychické (duševní) prožívání, vztah k sobě samému, sebepřijetí, sex.

Čím dříve si pedofilně orientovaný člověk přizná svoji odlišnost, tím lépe pro něj, pro jeho příští osud i pro společnost. Zádrhel je v tom, že pokud je zde absence vhodné osvěty, mladý člověk se nechce vciťovat do role pedofila - takového pedofila, jaký je prezentován mainstreamem. Ono totiž každý se chce považovat za skvělého, povedeného, bez chybičky, dobrého a vzorného človíčka, který dělá jen radost rodičům a všem blízkým.

Jak dospíváme, většinou se dobrovolně loučíme se svými pohádkami a vysněnými zámky, ale stále chceme mít jisté kladné sebepojetí a alespoň trochu pozitivní výhled k zářným a šťastným zítřkům. Pubertální pedofil už tím, že je "jiný", psychicky většinou odlišný, zažívá nejrůznější typy konfliktů a neshod, zvláště se svými vrstevníky. A teď si má ještě přiznat sám před sebou, že jej vzrušují dětičky, respektive maličké ploché holčičky nebo maličcí hošíci s pindíky jako malíček. To je hodně silná psychická zkouška a někteří to dokonce řeší sebevraždou.

Má-li to štěstí, že je vyspělou duší, přirozeně intuitivně cítí, že láska k dětem není nic vadného, nic chorého, a že i s takovou sexuální orientací dokáže žít naplněný a spořádaný život. Ta představa, že bude muset v budoucnu někomu ubližovat, je zcestná a je spíše dogmaticky sugerovanou kolektivní domněnkou. Je nesmírným štěstím, když již jako mládě potká nějakého moudrého člověka, který jej probudí, poučí, v případě i vnějšího coming outu vhodně nasměruje, či je mu příkladem. Takovým vzorem mohou být i společensky známí a uznaní pedofilové - spíše již mrtví a s pověstí, že nikomu neublížili, tedy že nezneužili.


odkaz a zdroj: kalafudra.com

Jednotlivé fáze vnitřního coming outu (podle Plyšáčka):

1. vnímání pedofilie jinde nebo získávání informací o sexualitě a pedofilii
2. pociťování sexuálních impulzů odpovídajících pedofilnímu SMS
3. vědomé vnímání, uvědomování si vzrušení z dětských objektů
4. přiznání si své pedofilie, naprostý konec vlastního obelhávání
5. smíření se s daným odhalením a vyrovnání se s vlastní odlišností
6. realizace sexuálních fantazií v masturbaci bez výčitek nebo sublimace touhy do nesexuálních aktivit s dětmi

Body 1 a 6 jsou již jistým přesahem toho, co je nazýváno coming out, ale pro úplnou představu jeho začlenění do života jsem je záměrně uvedl.

Někdo si svoji pedofilii může začít uvědomovat již v okamžiku, kdy přestává být dítětem, někdo na to nikdy nepřijde. I tak nevyzrálí a nevědomí lidé mohou být. Stejně si spíše myslím, že úplné popření pedofilie ani není možné. I sebevětší tupec si všimne, že sexuje nebo masturbuje jinak, než je obvyklé. Ale celý život si to vykládá nesexuálním způsobem nebo tomu nechce říkat pedofilie. Může se celý život trápit, utíkat před dětmi, utíkat do kláštera, mít plno výčitek při každém sebeukájení, být hluboce frustrovaný ze sexu s dospělým, ale nikam to kloudně nevede.

Osobně si myslím, že dospělý pedofil, dokud si neuvědomí a nepřizná svoji pedofilii, žije jen napůl. Jede hodně po povrchu, stále hraje sám se sebou na schovávanou, pravou romantickou lásku neprožívá ("normály" s pedofilními sklony nebo zcela nevyhraněné pedofily teď neřeším) a čeká na okamžik vnitřního coming outu, aby se konečně probudil a začal žít naplno a naplňoval svůj osud (každý jiný).

Svůj coming out jsem měl velice pohodový, nenásilný a snadný, takže se k otázce potlačené pedofilie z vlastní zkušenosti moc vyjadřovat nemohu. O to více by mě zajímala vaše osobní sdílení.

Více k problematice coming outu bude v budoucnu v tématu Coming out pedofila - problematika.

Reakce k poznámkách o potlačenosti pedofilie pište sem, sdílení vlastních vnitřních coming outů do tématu Coming out pedofila - názory, sdílení, diskuse.


odkaz a zdroj: subscription.timeforkids.com

[Plyšáček]

B. Potlačená pedofilie jakožto absence vnějšího coming outu

Pokud bych měl zcela volně přeložit anglické slovní spojení coming out, vybral bych české slovo odhalení. Nevím, co na to jazykovědci nebo LGBT, ale je mi to celkem jedno. Pokud jde o vnitřní coming out, odhalujeme v sobě a sami sobě svůj velice důležitý aspekt osobnosti, tedy pravdu o své sexuální orientaci. Jedná se o obrovský krok na cestě sebepoznání. Přiznáváme si svoji pedofilii.

Pokud jde o vnější coming out, odhalujeme druhému člověku, obvykle někomu blízkému nebo několika lidem současně, velké tajemství - svěřujeme se se svojí sexuální preferencí. V našem případě, že jsme na děti. Tématu vnějšího coming outu jsme se na našem fóru věnovali již i v jiných tématech. V této kapitole se zaměřím na úvahy kolem potlačování zmíněného sebeodhalujícího procesu, abych nevybočil z hlavního tématu.

Nikdo nemůže druhému radit, zda se má či nemá se svojí pedofilií svěřit tomu nebo onomu člověku. Je to na zralé a moudré úvaze konkrétního jedince. Každý jsme jiní, každý máme jiné potřeby, jiné touhy sdílet své vnitřní stavy a emoce, každý jsme jinak nastavený, někdo je extrovert, jiný introvert, někdo je bláznivější a někdo zase bázlivější a má šílené děsy z toho, co když to na něj praskne, a podobně. Pedofilní orientace je však většinou tak silné a tíživé téma, že nemá-li pedofil možnost s někým sdílet své niterné touhy, svoji tajenou lásku, může prožívat o to větší muka a bolest. Jak se někdy říká: "Sdílená radost - dvojnásobná radost, sdílená bolest - poloviční bolest." Pak také záleží na způsobu, jakým je ono odhalení přijato. Je-li neuvážené, v nesprávný čas či nesprávné osobě, může způsobit doslova životní katastrofu.

Již jinde jsem uváděl, že dle mého názoru (nenechejte se ovšem ovlivnit) prvními a hlavními lidmi, kteří by mohli o naší pedofilii vědět, jsou naši rodiče. Je smutné, když si s nimi nerozumíme ani natolik, abychom jim mohli říci tak důležitou zprávu o jejich dítěti, nebo když jsou tak nevyzrálí či zmatení, že by se jednalo o příliš velký risk. Zde potom doporučuji intenzivní práci na urovnání vzájemných vztahů, vytvoření jisté důvěrnější a harmoničtější atmosféry v rodině, postupnou osvětu, a pak teprve eventuálně "přímý zásah". Více k tomuto v příspěvku Rozhodování o coming outu před rodiči.

Ale prosím vás, kdo jiný by měl na prvním místě vědět o tom, že jsme pedofilní, než naši vlastní nebo nevlastní rodiče? Možná budu až poněkud radikální, když uvedu, že naši rodiče na to mají "právo". Mají právo to vědět - pokud nás nade vše milují a chtějí pro nás to nejlepší, měli by vědět, co si vlastně opravdu přejeme, jaký život si představujeme, proč si hledáme takovou partnerku či proč nikoho nehledáme a tak.

S tím odhalením rodičům je to dosti zapeklité. Když nás přivedli na svět, starali se o nás, možná by měli vidět i hlubší souvislosti a případné přispění své výchovy k dané záležitosti. Je-li pedofilie dána od narození, souvisí jejich geny a rodičovství přímo s naším zaměřením. Neměli by se tedy vlastně na nás zlobit, ale spíše, pokud to považují za negativní zprávu, by se nám mohli omlouvat za to, jaké nás zplodili. Pokud je dána výchovou, o to více by mohli cítit vinu za náš stav. Myslím, že nemá smysl hledat viníky. Je to tak, jak je, jak to bůh chce a z vyššího hlediska se nejedná o problém nebo vadu, ale o nesmírný dar. Ovšem s ním spojené velké zkoušky a zodpovědnost nejen za svůj život.


odkaz a zdroj: www.plannedparenthood.org

Takže na prvním místě jsou naši rodiče, vlastní, případně nevlastní, potom možná sourozenci, prarodiče a další nejbližší lidé. Máme-li nějakého stálého partnera - partnerku, ti by to podle mě (opět pouze můj osobní názor, který nikomu nepodsouvám, a ani se nehodlám přít) měli vědět v prvé řadě. Pokud došlo k vnitřnímu coming outu až v průběhu vztahu, doporučuji to nejprve zpracovat osamotě, zjistit si dostatek informací, a pak jít za naší láskou. S tak hlubokým tajemstvím by byl vztah nesmírně nepravdivý a neautentický. Každý pohled, každé slovo by tajně "svědčilo" o skrytém bolu. O zatajování a tedy vlastně potlačování pedofilie před svou partnerkou více v příspěvku Neptunův názor na coming out před manželkou a Maatině reakci na něj.

Někteří pedofilové zmiňovali i pozitivní zkušenosti s coming outem rodičům svého milovaného dítěte. S tímto mám jednu vskutku totálně neuvěřitelnou zkušenost, rozhodně bych to však nikdy nepovažoval za rozumné a nikdy bych to neudělal - dobrovolně.

Měli bychom také zvážit celkovou psychickou stabilitu člověka, kterému se chceme svěřovat, protože se může stát, že po našem coming outu se z toho již nikdy pořádně nedostane a bude soustavně a trvale trpět a nebo to na nás vyzradí. Ale také možná záleží hodně na tom, jaký stupeň našeho sebepřijetí uvidí a zda bude vnímat naše štěstí či utrpení.

Nenajdeme-li odvahu se někomu svěřit nebo nenalezneme-li vhodnou osobu, se kterou můžeme své nitro sdílet, mohou nastat těžké duševní stavy. Skoro každý člověk, až na výjimky nějakých mnichů či poustevníků, má potřebu sdílet svůj život (zejména pocity, touhy a myšlenky) s druhými. Stojí-li mezi ním a společností jistý nutný filtr "tajemství", nemůže to přinést nic dobrého. Buď se nadmíru přetvařuje (viz. podtéma C), nebo přijde ostatním zvláštní a jako podivín.

Mám za to, že pokud by se člověk za celý život nikomu nesvěřil, dříve nebo později toto samotářské sebedušení a popírání může vést k silně nevyrovnaným duševním stavům či pokusům o sebevraždu. Podle mě stojí za to zariskovat a zkusit najít přijímající a přátelskou duši. A když ne hned reálného blízkého člověka, tak alespoň nějakého kolegu v pedofilní komunitě. I v tom vidím velký sebeuzdravující úlohu Pedonie.

Reakce k poznámkám o potlačenosti pedofilie pište sem, sdílení vlastních vnějších coming outů a názory na vnější coming outy do tématu Coming out pedofila - názory, sdílení, diskuse.


odkaz a zdroj: www.adultaspergerschat.com

[Plyšáček]

C. Potlačená pedofilie a přehnaná hra na normála

Každý člověk, tedy i pedofil, je jedinečný. Jsou tací, které bychom od pohledu tipli, neboť oblézají prolézačky a s balíčkem bonbónů a našpulenou pusou lákají malé dětičky k seznámení. Nebo potkáme děti na školním výletě a nemůžeme si nepovšimnout učitele ověšeného malými lolitkami. Takoví peďáci jsou buďto lehkomyslní, naivní či "profláknutí". Exhibování při hrátkách s dětmi je může svým způsobem vzrušovat a naplňovat. Není jich mnoho. Asi patřím trochu mezi tyto.

Pak zde máme zlatý střední proud, do kterého bychom mohli zahrnout ty pedofily, kteří se snaží nikterak nevybočovat, zbytečně na sebe neupozorňovat, ale přitom se chovají vcelku přirozeně, dětí se nebojí, neustále se nerozhlížejí, zda je někdo nepozoruje, a dokáží si život vcelku užít a na slušné úrovni a se smysluplným přínosem dokáží naplnit své předurčení.

V této kapitole se zaměříme na zvláštní sortu pedofilů, kteří se usilovně přetvařují, maskují a hrají si na naprosto normální. Měli byste z nich pocit, že jsou ještě více na ženy než většinově orientovaní. Hned zkraje uvedu, že to, že si někdo hraje na normála a své pedofilní sklony úzkostlivě potlačuje, ještě neznamená, že není dětem nebezpečný nebo že je nezneužívá. Mohou být chvíle, například za dveřmi bytu, kdy se z herce stává zrůda a děti se třesou, kdykoliv si sáhne na poklopec.

Kdo a proč si tedy hraje na ty největší normály na světě? Mohou to být jedinci úzkostliví, mající děs z toho, že by "to" na ně prasklo, že by padli v podezření a že by se tato pohana okamžitě rozšířila do celého světa. Mohou to být intrikáři a podvratné živly, a mezi pedofily je jich mnoho (pedofil je mnohdy velice inteligentní), zcela záměrně kolem sebe vytvářejí atmosféru zásadového, spolehlivého, mravného spoluobčana, který by ani mouše neublížil, natož dítěti, který ale vždy upřednostní společnost nějaké vyvinuté zmalované dámy, co je na sex.


odkaz a zdroj: azadqadin.az

Dlouhé pasáže Příručky pedofila navádějí, jak o sobě vytvořit pověst normála - dočteme se, že je dobré sehnat si nějaké porno (rozhodně ne dépéčko) a nechat jej někde omylem ležet, jak koketovat a naoko svádět, jak randit bez hrozby sexuálních požadavků a o podobných zákeřných a podlých praktikách a manipulacích. Osobně mám zato, že k těmto postupům inklinují spíše jen zoufalci a bezcharakterní osobnosti. Některé praktiky bych ještě toleroval jakožto vhodnou bezpečnostní prevenci, ale jakmile si začne zahrávat s jinými lidmi a navazovat známosti jen pro alibi, nejedná eticky.

Co má takový člověk ze svého života? Nejen, že o některých oblastech svého života nehovoří a mnoho ze svých osobních a niterných prožitků nesdílí, ale on si přímo hraje na něco, co je mu třeba odporné, a dělá ze sebe někoho, kým vůbec není. Zákonitě musí zažívat jisté odcizení sobě samému. Tímto v sobě zabíjí zbytek toho krásného, co v něm přetrvává. Pedofil je často velice citlivý, něžný, empatický, soucitný, plachý a s uměleckými vlohami a cítěním. Pokud se ale rozhodne hrát roli drsného, přisprostlého a povrchního svůdce žen, řada lidí mu na to může radostně skákat, ale jeho duše nebude šťastná. Svůj život promarní v bezduché hře na dalšího šedého amorfního "chlapa". Místo toho, aby žil slušným životem a svými sklony a touhami vhodně obohacoval život společnosti, stává se otrokem svého vlastního přesvědčení, jak by chtěl, aby jej ostatní viděli, a vlastně "žije život někoho jiného". Tato snaha může mnohdy souviset s nepřijetím sebe sama a s potlačováním pedofilie a jejího vnitřního přiznání (viz kapitola A).


odkaz a zdroj: howtogettheguy.com

Přijdou vám moje slova přehnaná? Pokusím se pro příklad uvést pár smyšlených úvah, které takovému potlačenci mohou prolétnout hlavou během několika okamžiků... "Kam si jen položím tu deku? Támhle je nějaká školka, tam určitě ne, půjdu na druhou stranu pláže. Ještě by někoho napadlo, že mě přitahují děti. Ach jo, ta deka se mi vůbec nelíbí. Taková divně kostkovaná. V obchodě mě moc lákala taková pastelová, modrožlutá, ale v dnešní době... nebudu na sebe přece upozorňovat. Hele, tamhle leží nějaký exot na dece s medvídky a má kolem sebe několik nahých holčiček. To bude asi ten šílený Plyšáček... A něco si tam zakresluje do sešitu... Že by právě studoval...? Voda je studená, ale půjdu do ní, aby se mi náhodou hned nepostavil. ... Jej, do koho jsem to vrazil? Holčička! Probůh ne. To jsem tomu dal. Jistě si hned budou všichni myslet, že jsem ji chtěl osáhnout. Rychle se otočím, zašklebím se, jako že mě umazala, a pryč od ní... Musím se pořádně rozhlédnout, kdo všechno si toho všiml. No, asi támhleta paní v těch puntíkovaných plavkách. Fuj, ta má hrozná prsa. Ale v rámci utajení se na ni budu hodně dívat, jak jen vylezu na deku, aby bylo každému jasné, že mě prostě bere... Kde se tu vzal ten míč? Aj, běží sem k němu nějaká holka, tak kolem 10 let. Volá na mě? Lidi, to snad ne!!! Já jí nic neudělal. A nechci, aby mě s ní někdo viděl. Co volá? Prosí mě, abych jí ten míč hodil zpátky na břeh. Ale kdeže. Takhle se nechat napálit! Sice bych si s ní moc rád pohrál, i ta spálená ramínka bych jí důkladně promazal, ale nenechám se přece nachytat. V dnešní době, všude samý pedobijec! Tak na ni zavolám, ať mě nechá plavat, že na takové malé ploché holky nemám náladu. Voda je studená, rychle na deku. ... Tedy ona je ale vážně šeredná... Ta deka. Naopak ta dívenka byla tak sladká. Ale nic. Sice leží hned vedle, ale budu se pro jistotu dívat na tu vyvinutou na druhé straně, podle plánu. No jo, ale ona... ona ta mladá leží vedle. Co když někdo neví, že přišla až po mně a bude si myslet, že jsem si k ní přilehl já a záměrně? Raději hned sbalím deku a poponesu ji támhle k tomu odpadkovému koši, tam zatím moc lidí není..."

Takhle žít, to by mě tedy nebavilo! Těmto ztraceným případům by mohla docela dobře pomoci komunita jako Pedonia nebo vhodný otrkaný pedokamarád. Kdo si hraje na přehnaného normála, nemá ani právo označovat se titulem pedofil.


odkaz a zdroj: buzzfeed.com

[Plyšáček]

D. Potlačená pedofilie a snaha vyhýbat se dětem

Tato potlačenost může značně souviset s typem C a rozebereme ji spíše v podkapitole E. Pedofilova snaha vyhýbat se společnosti dětí může vycházet z mnoha důvodů. Jednak si může uvědomovat svoji nebezpečnost a nevyzpytatelnost svých reakcí, jednak může hrát přehnanou hru na děsně normálního. Může předvádět podrážděné reakce vůči dětem, naříkat či nadávat na jejich radostnou spontaneitu, hluk a nepořádek. Tyto jeho odmítavé reakce mohou pramenit z vědomé snahy nepadnout v podezření, i z neuvědomovaného strachu z vlastních reakcí. Raději se pak stahuje z blízkosti dětí a trpí tak dvojnásob. Je zde sice příležitost zažít něco nádherného a žádaného, nenachází však odvahu k setkání. Upřednostňuje bezpečí a šedou každodennost před vzrušující příležitostí k jedinečnému prožitku.

V této kapitole chci zejména zdůraznit oprávněnost a smysluplnost potlačování, jednalo-li by se o jedince s komplikovaným psychologickým profilem. Je velice dobře, pokud pedofilové nezvladatelní, s nepředvídatelnými impulzy, lidé s nekultivovanou sexualitou a s násilnickými sklony vytuší svoji nebezpečnost pro děti a jejich společnosti se dobrovolně zřeknou. Lépe držet se stranou a žít život svobodného občana, který nikomu neublížil, než si zahrávat, pokoušet osud, za každou cenu odbourávat potlačenost a spadnout tak do kriminální činnosti.

Ještě se zmíním o zbytečném zalézání do kanálů... Je-li pedofil psychicky vyrovnaný, zná jasně své reakce na děti, touží být v jejich společnosti a má k tomu vhodné příležitosti, měl by jich využít. Jde i o zodpovědnost vůči svému předurčení. Pokud je jeho životním údělem milovat děti, chce být s nimi a ví, že jim neublíží, měl by jít a věnovat se jim, jak nejlépe dokáže. Pedofilie není vadou, je to jedinečná dispozice. Pouze její nezvládnutí může znamenat zhoubu a zlo pro dítě. Zároveň však zmíním, že záleží na individuálním založení daného jedince. Může se stát, že sexualita a touha interagovat s milovanými bytostmi u něj není prioritní. V tom případě může jít raději s kamarády za zábavou nebo meditovat osamotě. Každý si svůj osud řídí sám.


odkaz a zdroj: www.shutterstock.com

[Plyšáček]

E. Potlačená pedofilie a vyhýbání se veškerým lákavým podnětům

Na pedofila v tomto světě číhá nejedno lákadlo. Podnět, který může potěšit, probudit nebo zcela ovládnout jeho sexualitu. U lidí nezvladatelných je zcela na místě, když se vyhýbají dětem a lákavým podnětům. Nikdy neví, jak by mohli v nebezpečné situaci nečekaně reagovat. Mnozí pedofilové cíleně vyhledávají takové situace, kde se mohou dostat do bližšího kontaktu s dětmi a neškodná a zcela bezproblémová interakce s dětmi je může naplnit a "uspokojit" na dlouhou dobu.

Jedinci s výborným sebeovládáním a kultivovanou sexualitou mohou volit životní dráhu, jež jim dovolí maximálně uplatnit svůj dar, lásku k dětem, vhodným a společensky přijatelným způsobem. Jedná se o špičkové pedagogy, dětské psychology, pediatry, vedoucí volnočasových skupin ap. Tito profesionálové by měli neustále dbát na přísné dodržování morálních zásad a rozhodně by neměli úmyslně navozovat takové situace, kdy by se k dětem a jejich intimní sféře přiblížili více, než je vhodné a společensky akceptovatelné. Rozhodně tedy jako učitel nebudu násilím držet houf holčiček bez možnosti dojít si na malou potřebu před výletem, abych je potom mohl v lese šmírovat, počurané převlékat nebo po návratu sprchovat. Má-li učitel klavíru hlavu plnou prstokladů na buchtičce své žačky, měl by tyto noty rychle zavřít a vyhledat odbornou pomoc nebo jít vyučovat do domova důchodců. Pediatr, který je pro neustálou erekci nucen nosit zapnutý plášť, své kompetence rovněž nemá podloženy.


odkaz a zdroj: lj.rossia.org

Mnoho pedofilů nemá to štěstí, že najdou pohádkovou práci, ve které se navíc budou naprosto ovládat. Jedná se o nenápadné spoluobčany, kteří jsou vděčni i za to, že mohou jít do práce kolem základní školy. Myšlenky na hezkou školačku, co se za nimi možná ohlédla, je provází celým šedým dnem a vyvrcholí při večerní masturbaci. Zahlédnou-li babičku s vnukem, jak čurají u stromu, těší se celý den na to, až se o to budou moci podělit na pedochatu. Mnoho podobných drobných příběhů se odehrává každý den. Pokud jakožto neškodné podněty pedofilovi pomohou k větší spokojenosti a bezúhonnému životu, díky za ulice ke školám a stromy na ulicích připravené k počurání.

Režisér Život nám nabízí nespočetné množství příležitostí k neopakovatelným prožitkům. Musíme si však stále kontrolovat své impulsy a uvědomovat si zrádnost naší nádherné sexuální variace. Stačí jen kráčet městem a dobře se dívat. I drobná příhoda nebo setkání může potěšit a naplnit na dlouhou dobu. Jistým nešvarem u pedofilů je snaha vše si zdokumentovat. Nestačí jim jen sledovat dívenky, jak si s rozkoší nechají stříkat vodu z fontány mezi stehna. Nestačí jim povalovat se na dece vedle nudistické rodiny. Oni zkrátka musí vzít do ruky fotoaparát nebo mobil a "děsně nenápadně" cvakají jak pominutí. Je znám i případ, kdy to dotyčný po zákroku otce na pláži nepřežil. Tato snaha po zvěčnění lákavého podnětu je nicméně zcela pochopitelná. On člověk nemůže jen tak všeho nechat a honit nad zajímavým úkazem. Jednak si chtějí lákavý podnět zachytit a odnést do soukromí, jednak je jim jasné, že ta jejich "vyvolená" každým dnem stárne a že zítra již bude vypadat jinak, než dnes. Těmto lovcům doporučuji více se ponořit do přítomného okamžiku a vychutnat si kouzlo nečekaného a k osobnímu doprožití a "vyrovnání" hladin energií využít vzpomínky nebo špičkového materiálu, který nabízí Pedonia.

[Plyšáček]

F. Potlačená pedofilie a boj proti dětské přirozenosti

Takový pedofil, bojující sám se sebou, na prvém místě samozřejmě se svou orientací, to vůbec nemá jednoduché. Kolem sebe má tolik lákavých podnětů... Vždyť děti jsou skoro všude! Na ulicích, v parcích, u vody, v obchodech, v kočárcích, v televizi, zvláště v reklamách... a školy jsou jimi přímo napěchované! Pokud se tedy takový pedofil rozhodne radikálně potlačovat svou přirozenost, je ve vnějším světě jako na trní.

Na jednu stranu může vnímat a vidět, že děti nejsou žádní svatoušci a že mají své spontánní erotické projevy, na stranu druhou chce vyznávat naivní mainstreamový názor, že dítě je tvor asexuální. Toto zastaralé a zpátečnické dogma mu pomáhá zůstávat v přesvědčení, že děti jsou andílci, kteří sexu vůbec nerozumí a kterým by i letmý dotek v mezinoží způsobil doživotní otřes. Bojuje proti přirozeným projevům dětské sexuality a chce děti stále vidět v pozici nevyzrálých bytostí, které mají pohlaví jen na čurání. Setká-li se u dětí jemu blízkých (příbuzných, žáků) s jakýmikoliv projevy sexuality, přísně a agresivně je může napomínat, zesměšňovat a tupit. Ne, že bychom se s podobným chováním nesetkávali u "normálů" (samozřejmě mnohem častěji), ovšem u potlačeného pedofila má toto nutkavé chování jiný rozměr...


odkaz a zdroj: sherwoodresidence.com

Viděno očima pedofila, takové dítě, co se projevuje sexuálně (například se nepřiměřeně mazlí, různě, jakoby omylem, kontaktuje kalhoty v oblasti penisu, nejrůznějšími způsoby spontánně masturbuje na veřejnosti, exhibuje před přítomnými ap.), si "přímo říká o ukojení". A velkým lákadlem pro takového pedofila je zapojit se do "hry" a pohrát si či dítě efektivně zklidnit. Nemůže jej přece nechat se takto trápit. "Vždyť ona ani pořádně neví, jak si to důkladně udělat. Mou povinností je pomoci bližní své..." A malér je zde.

Takoví potlačenci mají rádi ideologie, které je drží zpátky a které jakékoliv sexuálně podbarvené konání u dětí vysvětlují asexuálně. Může se jednat o texty zastaralých psychologických knih, některých rádoby populárně-naučných článků či texty z pera nebo klávesnice jiných potlačených pedofilů. Nechtějí přijmout fakt, že děti nejsou asexuálové, že i ony mají svoji sexuální složku, která se může specificky projevovat navenek. Díky svému zaměření však citlivě vnímají jakýkoliv jemný podnět a snaží se mu čelit. Jeho vysvětlení zakládají na rozumových konstrukcích a pomocí dogmat se přemlouvají, že "to dítě tomu nerozumí, dělá to zcela nevědomě, nemá z toho žádné libé požitky, spíše má jen zdravotní problém" ap...


odkaz a zdroj: esxfl.info

V přímé interakci s dětmi, zvláště vlastní preferenční řady, se chovají přehnaně puritánsky. Jsou jakýmisi "matkami představenými", které s bičem v ruce hlídají novicky, aby usínaly s rukama na peřině nebo nosily pás cudnosti. Jak se kluk zatáhne za pinďu, řvou na něj jako šílení, jak si holčička promne buchtičku, dostává přes "špinavou fuj" ruku. Na klín si ji raději nebere, pokud by chtěla sedět obkročmo, rozlítí se nad její sprostotou. Dokonce řadě nesexuálních projevů přikládá sexuální význam. Díky své nadrženosti vidí vše skrze červené brýle erosu, avšak zdůrazňuje svoji vyhraněnost vůči "neslušnému" chování dětí a hraje si na správného dospěláka, který poctivě hlídá dar sexuality, který je určen jen pro zasloužilé odrostlíky. Co by si děti co měly užívat něčeho tak slastného... Ty mají chodit do školy, nevinně si hrát (na doktory ovšem ne, raději ani na zubaře) a hlavně musejí poslouchat. Díky pocitové odměně z nově objevené sexuality by třeba zcela přestaly poslouchat a cucavý cukřík by již tolik nemotivoval...

Celé je to spletitá problematika. Až mě začíná vzrušovat... Závěrem se pokusím vyjádřit to ještě poněkud jinými slovy. Pedofil si často neví rady se svou náklonností k dětem. Na jednu stranu by moc rád zažíval intimní a romantické chvíle se svými miláčky. Na stranu druhou si je vědom celospolečenského názoru na pedosexuální aktivity a je obeznámen s tím, že pohlavní zneužití může mít na dítě dlouhodobý traumatizující dopad. Raději chce děti globálně vnímat jako tvory bez jakýchkoliv sexuálních potřeb - pro svůj vnitřní klid tedy bojuje s dětskou přirozeností, jejíž projevy nechce vidět, ačkoliv je často více než vidí, děti může nepřiměřeně děsit puritánskými postoji a může svádět vnitřní boj nejen se svou pedofilií, ale i s intuitivním poznáním, že dítě je, stejně jako jakékoliv jiné mládě, jako jakýkoliv jiný saveček, tvor se sexuálními dispozicemi.


odkaz a zdroj: www.imgup.cz

[Plyšáček]

G. Potlačená pedofilie a přehnaná upjatost při prezentaci komunity

Mnoho pedofilů není součástí žádné pedofilní komunity. Existují různé menší "buňky" - party "kamarádů" se společným zájmem - dětmi, v horším případě zneužíváním dětí - ty však nebudeme nazývat komunitami. Také bychom se asi stěží dočkali toho, že by se nějak "veřejně prezentovali". Budeme zde tedy řešit pouze způsoby prezentace internetových pedofilních komunit. Pro ČR (ale i SR a svět) jsou to PEDONIA a ČEPEK. Postřehy zde uváděné se nemusí týkat ani jedné z nich. Ve světě je více podobných komunit, navíc toto je pouze drobné zamyšlení nad efektivitou různých strategií prezentace.

Většina pedofilů řeší některý z předchozích typů potlačenosti. Ti nejodvážnější a nejaktivnější, kteří na osobní úrovni nejsou nikterak potlačeni, vstupují do komunit na internetu. Ty můžeme rozdělit na legální a nelegální. Ty nelegální zde příliš analyzovat nebudeme, jelikož jsou utajené a o potlačenosti u nich rozhodně hovořit nemůžeme - jejich "členové" se zpravidla věnují nelegálním aktivitám - nabídkou dětské pornografie (dp), prostitutek, radami, jak bezohledně zneužívat ap.

Podívejme se na situaci mezi "slušnými" pedofily, kteří najdou impuls a odvahu ke vstupu do komunity. Převážná většina se jen zaregistruje, obvykle anonymně přes Tor, zjistí, že žádný "bonus" neobjeví, a táhnou zpět do "podsvětí". Výjimeční jedinci se usadí, navazují přátelské vztahy s ostatními souputníky a tvoří příspěvky, kterými oslovují veřejnost nebo sdělují intimní stavy. Ti potom tímto vytvářejí obraz komunity navenek. Jde o to, nakolik je daný obrázek autentický a zda vypovídají celou pravdu či zda záměrně klamou.


odkaz a zdroj: zde

Obrázek o pedofilech vytvářejí pro veřejnost zejména média. Málokomu z řadových spoluobčanů se poštěstí, že by se znal osobně s člověkem, který se mu svěří s tím, že je na dětičky. Jelikož média chtějí vzrušovat, vybírají si zejména takové zprávy, které zvednou tlak a tak... si lidé většinou myslí, že pedofil je zrůda, co znásilňuje děti, zavírá je do sklepů, přepadá je na ulicích, šmíruje je na plážích ap. Ne, že by to žádný z nich nedělal, rozhodně to však není pravidlem a rozhodně to není vyvážený a pravdivý obraz o pedofilech jako celku. Většina pedofilů dětem nikdy neublíží, pracuje s nimi a dělá s nimi věci, které se dětem líbí. A jen v některých případech jde o erotiku či sex.

Jak je to s tím sexem... Již z definice pedofilie je zřejmé, že pedofila děti vzrušují sexuálně, že je miluje, ale je k nim i přitahován. Pokud pedofil, odborník nebo zvědavec z řad veřejnosti navštíví pedoweb, očekává, že se zde bude řešit i sexualita. Na vedení komunity potom je, aby určilo a přísně dozorovalo dodržování stanovených pravidel a nepřekračování slušných mezí. To, že se věnujeme i otázkám, jak na nás děti působí ze sexuálního hlediska a po čem ve svém nitru třeba toužíme, není vytvářením negativního sebeobrazu, nýbrž jen potvrzením toho, že pedofil je pedofilem. Důležité je však to, aby ti osvícenější nebo zkušenější (třeba i díky negativním zkušenostem z minulosti, kdy selhali) vedli souputníky pozitivním směrem od zneužívání k prospěšnému životu pro děti.


odkaz a zdroj: thefederalistpapers.org

Nemá smysl přesvědčovat společnost o tom, že pedofil na děti kouká jen z dálky, že se jimi vlastně ani moc nezabývá, že má skoro raději ženy dospělé a že na sex s dítětem ani v intimních okamžicích nepomyslí. Ano, ti potlačení si to tak nalhávají sami sobě, a pokud se potom dostanou ke slovu v diskusích na pedowebu, vytvářejí zajímavé zápletky, které lidem mohou zamotat hlavy. "Tak je to pedofil, není to pedofil? Vždyť je to docela sympatický chlapík. Miluje děti, ale touží vlastně po vztahu s dospělou, hladí rád vlásky, pipinky jsou pro něj fuj..." Netvrdím, že tito radikálové lžou nebo že úmyslně klamou. Jde však o to, že buďto jsou sami velice potlačení a nepřipouštějí si vlastní podstatu, nebo v žádném z rozhovorů nezmíní tu skutečnost, že jsou jedním z méně obvyklých podtypů pedofila a že mnozí pedofilové to mají jinak, že oni sice pipinky nepreferují, ale jiní se nebaví skoro o ničem jiném, že oni netouží po sexu s dítětem, ale jsou i tací, kteří jim dávají dennodenně zabrat ap.

Přeji si, aby se v naší říši o pedofilii, sexuálním zneužívání, ale i o dětské sexualitě smělo svobodně hovořit a abychom společnými silami vytvářeli co nejpřesnější a nejúplnější obraz o pedofilech. "Jsou takoví, a je dobře, že jsou takoví, ale jsou i odlišní, a s tím musíme počítat." Naším úkolem je i na základě sebeprezentací jednotlivých členů hluboce pochopit podstatu pedofilie a naznačit různé cesty vedoucí ke štěstí a celospolečensky prospěšnému jednání. Tedy ne bojovat proti chybnému mediálnímu obrazu přehnaným druhým extrémem, rovněž vylhaným, nýbrž uchopením problematiky seriózním způsobem, přiznáním i negativních stránek pedofilie a spoluprací s odborníky, kteří se na to cítí a kteří ještě mají potenciál růstu.


odkaz a zdroj: www.news.com.au

Nepřeji si, aby zde byli pedofilové napadáni a banováni kvůli tomu, že se zmíní o tom, že je nějaká holčička vzrušila nebo že se jim vyskytla v masturbačních fantaziích. Nebudeme zde řešit, zda je vhodné psát o tom, že malé děti jsou pro nás sexy. Pokud pro tebe děti nejsou sexy, buď nevíš, co ono označení znamená, nebo nejsi pedofil a laskavě do toho nemluv. Časté "komplikace" rovněž způsobují nevyhranění pedofilové, kteří soustavně zdůrazňují, že milují i dospělé ženy nebo muže. Snad za každým odstavcem v médiích by mělo stát:
"Pedofil děti miluje, to však neznamená, že je musí sexuálně zneužívat. Někteří jsou kriminálníky, jiní špičkovými odborníky pracujícími s dětmi a pro děti. Někteří mají se svou orientací soustavně potíže, jiní jsou spokojení a dokáží navázat harmonický milostný vztah i s dospělými jedinci. Pedofilů je více, než tušíte. Více naleznete v Pedonii."

Každá komunita ve společnosti má ale také jistý morální kredit a jistou úroveň vyspělosti a způsobu projevu. Nepřeji si, aby díky nevhodným dotazům do našeho výzkumu pronikaly pornografické prvky. Některé dotazy mají zůstat nezodpovězeny nebo "uspokojeny" v soukromí.

Tento i předchozí příspěvky prosím berte jako má osobní zamyšlení nad problematikou potlačenosti pedofilie. Jelikož jsme probrali poslední kapitolu, vlákno je určeno k volnému sdílení všem. Těším se na každý příspěvek.


odkaz a zdroj: www.taringa.net