B. Potlačená pedofilie jakožto absence vnějšího coming outu
Pokud bych měl zcela volně přeložit anglické slovní spojení
coming out, vybral bych české slovo
odhalení. Nevím, co na to jazykovědci nebo LGBT, ale je mi to celkem jedno.
Pokud jde o vnitřní coming out, odhalujeme v sobě a sami sobě svůj velice důležitý aspekt osobnosti, tedy pravdu o své sexuální orientaci. Jedná se o obrovský krok na cestě sebepoznání. Přiznáváme si svoji pedofilii.
Pokud jde o vnější coming out, odhalujeme druhému člověku, obvykle někomu blízkému nebo několika lidem současně, velké tajemství - svěřujeme se se svojí sexuální preferencí. V našem případě, že jsme na děti. Tématu vnějšího coming outu jsme se na našem fóru věnovali již i v jiných tématech. V této kapitole se zaměřím na úvahy kolem potlačování zmíněného sebeodhalujícího procesu, abych nevybočil z hlavního tématu.
Nikdo nemůže druhému radit, zda se má či nemá se svojí pedofilií svěřit tomu nebo onomu člověku. Je to na zralé a moudré úvaze konkrétního jedince. Každý jsme jiní, každý máme jiné potřeby, jiné touhy sdílet své vnitřní stavy a emoce, každý jsme jinak nastavený, někdo je extrovert, jiný introvert, někdo je bláznivější a někdo zase bázlivější a má šílené děsy z toho, co když to na něj praskne, a podobně. Pedofilní orientace je však většinou tak silné a tíživé téma, že
nemá-li pedofil možnost s někým sdílet své niterné touhy, svoji tajenou lásku, může prožívat o to větší muka a bolest. Jak se někdy říká: "Sdílená radost - dvojnásobná radost, sdílená bolest - poloviční bolest." Pak také záleží na způsobu, jakým je ono odhalení přijato. Je-li neuvážené, v nesprávný čas či nesprávné osobě, může způsobit doslova životní katastrofu.
Již jinde jsem uváděl, že dle mého názoru (nenechejte se ovšem ovlivnit)
prvními a hlavními lidmi, kteří by mohli o naší pedofilii vědět, jsou naši rodiče. Je smutné, když si s nimi nerozumíme ani natolik, abychom jim mohli říci tak důležitou zprávu o jejich dítěti, nebo když jsou tak nevyzrálí či zmatení, že by se jednalo o příliš velký risk. Zde potom doporučuji intenzivní práci na urovnání vzájemných vztahů, vytvoření jisté důvěrnější a harmoničtější atmosféry v rodině, postupnou osvětu, a pak teprve eventuálně "přímý zásah". Více k tomuto v příspěvku
Rozhodování o coming outu před rodiči.
Ale prosím vás, kdo jiný by měl na prvním místě vědět o tom, že jsme pedofilní, než naši vlastní nebo nevlastní rodiče? Možná budu až poněkud radikální, když uvedu, že naši rodiče na to mají "právo". Mají právo to vědět - pokud nás nade vše milují a chtějí pro nás to nejlepší, měli by vědět, co si vlastně opravdu přejeme, jaký život si představujeme, proč si hledáme takovou partnerku či proč nikoho nehledáme a tak.
S tím odhalením rodičům je to dosti zapeklité. Když nás přivedli na svět, starali se o nás, možná by měli vidět i
hlubší souvislosti a případné přispění své výchovy k dané záležitosti. Je-li pedofilie dána od narození, souvisí jejich geny a rodičovství přímo s naším zaměřením. Neměli by se tedy vlastně na nás zlobit, ale spíše, pokud to považují za negativní zprávu, by se nám mohli
omlouvat za to, jaké nás zplodili. Pokud je dána výchovou, o to více by mohli cítit vinu za náš stav. Myslím, že nemá smysl hledat viníky. Je to tak, jak je, jak to bůh chce a z vyššího hlediska se nejedná o problém nebo vadu, ale o nesmírný dar. Ovšem s ním spojené
velké zkoušky a zodpovědnost nejen za svůj život.

odkaz a zdroj: www.plannedparenthood.orgTakže na prvním místě jsou naši rodiče, vlastní, případně nevlastní, potom možná sourozenci, prarodiče a další nejbližší lidé. Máme-li nějakého stálého partnera - partnerku, ti by to podle mě (opět pouze můj osobní názor, který nikomu nepodsouvám, a ani se nehodlám přít) měli vědět v prvé řadě. Pokud došlo k vnitřnímu coming outu až v průběhu vztahu, doporučuji to nejprve zpracovat osamotě, zjistit si dostatek informací, a pak jít za naší láskou. S tak hlubokým tajemstvím by byl vztah nesmírně nepravdivý a neautentický. Každý pohled, každé slovo by tajně "svědčilo" o skrytém bolu. O zatajování a tedy vlastně potlačování pedofilie před svou partnerkou více v příspěvku
Neptunův názor na coming out před manželkou a
Maatině reakci na něj.
Někteří pedofilové zmiňovali i pozitivní zkušenosti
s coming outem rodičům svého milovaného dítěte. S tímto mám jednu vskutku totálně neuvěřitelnou zkušenost, rozhodně bych to však nikdy nepovažoval za rozumné a nikdy bych to neudělal - dobrovolně.
Měli bychom také
zvážit celkovou psychickou stabilitu člověka, kterému se chceme svěřovat, protože se může stát, že po našem coming outu se z toho již nikdy pořádně nedostane a bude soustavně a trvale trpět a nebo to na nás vyzradí. Ale také možná záleží hodně na tom, jaký stupeň našeho sebepřijetí uvidí a zda bude vnímat naše štěstí či utrpení.
Nenajdeme-li odvahu se někomu svěřit nebo nenalezneme-li vhodnou osobu, se kterou můžeme své nitro sdílet, mohou nastat těžké duševní stavy. Skoro každý člověk, až na výjimky nějakých mnichů či poustevníků, má
potřebu sdílet svůj život (zejména pocity, touhy a myšlenky) s druhými. Stojí-li mezi ním a společností jistý nutný filtr "tajemství", nemůže to přinést nic dobrého. Buď se nadmíru přetvařuje (viz. podtéma C), nebo přijde ostatním zvláštní a jako podivín.
Mám za to, že pokud by se člověk za celý život nikomu nesvěřil, dříve nebo později toto samotářské sebedušení a popírání může vést k silně nevyrovnaným duševním stavům či pokusům o sebevraždu. Podle mě stojí za to zariskovat a
zkusit najít přijímající a přátelskou duši. A když ne hned reálného blízkého člověka, tak alespoň nějakého kolegu v pedofilní komunitě. I v tom vidím velký sebeuzdravující úlohu Pedonie.
Reakce k poznámkám o potlačenosti pedofilie pište sem, sdílení vlastních vnějších coming outů a názory na vnější coming outy do tématu
Coming out pedofila - názory, sdílení, diskuse.

odkaz a zdroj: www.adultaspergerschat.com