Dospělé ženy řadím do tří skupin podle toho, jak reagují na následující vtip:
Otec se vrací z práce a vidí, jak jeho děti sedí v pyžamech před domem a hrají si v blátě s prázdnými krabičkami od pizzy a číny. Vrátka na ulici jsou otevřena dokořán, zrovna tak dveře od auta, uvnitř leží pes čerstvě vyválený v blátě a nikde stopa po druhém psu.
Muž vejde do domu a uvidí doslova spoušť. Lampa převrácená a běhoun skrčený u zdi. Uprostřed pokoje hlasitě hraje televize a jídelna je zaházena hračkami a různými díly šatníku. V kuchyni ve dřezu hromada nádobí, rádio hraje na plné pecky. Zbytky snídaně rozházené po stole, na prostírání se povaluje kočka. Lednice otevřená, psí žrádlo na podlaze, rozbitá sklenička pod stolem a u zadních dveří uplácaná hromádka písku.
Muž rychle vyběhne schody, stoupaje na další hračky a šlapaje po oblečení. Ale nehledí na to, hledá svou manželku. Bojí se, že se jí něco vážného stalo.
Vidí, jak dveřmi koupelny prosakuje voda. Nakoukne tam a vidí mokré ručníky na podlaze, rozlité mýdlo v hromadě špinavého prádla a mezi tím vším se vinou kilometry toaletního papíru. Zrcadlo a stěny jsou pomalované zubní pastou.
Rychle se otočí a spěchá do ložnice, kde najde svou manželku, ležící v posteli a čtoucí knihu. Podívá se na něj, usměje se a zeptá se ho, jak se celý den měl.
On jen polkne a vyhrkne: "Co se tu dnes stalo?"
Manželka se usměje a odpoví: "Pamatuješ se, drahý, jak se mě každý den, když se vracíš z práce, ptáš: Co jsi, do prdele, celý den dělala?"
"Ano," odpověděl muž nejistě.
"Tak dnes, dnes jsem nedělala nic!"Do první skupiny řadím ženy, které si při poslechu tohoto vtipu povzdechnou, do druhé skupiny řadím ženy, které se tomuto vtipu zasmějí, a do třetí skupiny řadím ženy, které, pokud mají pocit, že je toho na ně hodně a jejich práci a úsilí nikdo neocení, tak tento vtip s lehkostí a úsměvem v něm popsaném převedou do praxe.
Tady je bohužel nutno poznamenat, že mezi první a druhou skupinou z praktického hlediska neexistuje rozdíl a že žádnou ženu patřící do třetí skupiny jsem za svůj život zatím bohužel nepotkal. Takže přikročím k jinému dělení žen, a to na skupinu matka, manželka a zbytek světa.
Matka. Ať už je jakákoliv, ať už má jakékoliv přednosti a nedostatky, je to prostě maminka. Žena, která mi dala život a provedla mne jeho začátkem. A moje maminka byla ta nejlepší na světě.
Jak dobrou jsem měl maminku jsem si naposledy připomenul, když jsme se s manželkou zúčasnili kurzu pro manžele, jehož součástí byla lekce "vztah k rodičům". Mimo jiné jsme měli naše rodiče obodovat podle otázek typu jako moc se o nás zajímali, jak moc nás podporovali v našich zájmech a koníčcích, kolik toho věděli o našich tajných snech a plánech do budoucna, jak moc respektovali naši osobnost, nakolik byli spravedliví k nám a našim sourozencům a pod. Mamince jsem dal 24 bodů z 25 (neprošla bodem "Uměla jednoznačně stanovit pravidla v rodině a trvat na jejich dodržování"). Pro srovnání, nejhůře dopadl tchán. Dostal od manželky 1 bod z 25 (a to za "Dokázal rodinu materiálně zabezpečit").
Manželka. Žena, která se rozhodla se mnou spojit svůj život. Žena, která vyrostla na jedné zapadlé slovenské vesnici, kde se od děvčat očekávalo, že kývnou prvnímu klukovi, který si pro ni přijde, a svůj život stráví péčí o děti a domácí hospodářství. Žena, která se tomuto systému vzepřela a odmítla několik nabídek ke svatbě. Tu poslední den před tím, než si měla jet zkoušet svatební šaty. K ničemu tragickému nedošlo, jen si chtěla se svým nastávajícím vyjasnit několik věcí ohledně jejich budoucího společného života. A když jí řekl, že na tyhle otázky bude dost času po svatbě, tak mu v klidu odpověděla, ať si je tedy po svatbě řeší s někým jiným a odešla.
A také je to pro mne žena, které žádný z těch kluků ani nápadníků přede mnou nestál za to, aby se s ním vyspala. Je to pro mne žena, která ví, co od života chce. A i když nám život nadělil hodně těžkých situací a břemen, a i když i mezi námi bylo hodně konfliktů a nedorozumění, a i když už jsem jednou vážné přemýšlel o tom, jak zformulovat žádost o rozvod, je to pro mne stále žena, kterou velmi miluji a za kterou jsem vděčný.
A co se mých sexuálních preferencí týče, tak dospělé ženy vnímám jako přitažlivé a sexuálně atraktivní, pokud jsou malé postavy a vypadají mladší, než doopravdy jsou. Nutno říct, že takových žen jsem za svůj život potkal hodně málo. Vlastně jen tři. A tu nejhezčí jsem si vzal
Zbytek světa. To, jako moc odlišně vnímám svoji manželku a ostatní ženy jsem si naposledy uvědomil, když jsem se účastnil
výzkumu sexuálních preferencí. Ležel jsem v tunelu, probíhalo měření magnetické rezonance a do sluchátek mi pustili audio nahrávku popisující sexuální aktivity s dospělou ženou. Musel jsem v tu chvíli vynaložit opravdu hodně velké úsilí na to, abych nedostal záchvat smíchu, nezačal se hýbat a nenarušil tak průběh vyšetření. Když jsem pak v následujícím pohovoru dostal otázku, proč mi ta audio nahrávka přišla tak komická, musel jsem nad tím chvíli přemýšlet, načež jsem odpověděl, že kdyby za mnou v reálném životě přišla dospělá žena s nabídkou sexuálních aktivit, tak záchvat smíchu by nejspíš byla jediná reakce, na kterou bych se v takovou chvíli vzmohl. Současně jsem si ale také uvědomil, že přijít za mnou s návrhem na sexuální aktivity manželka, reagoval bych sexuálním vzrušením.
Vlastně by se dalo říct, že ostatní ženy kolem mne nejsou ženy. Jsou to pro mne kolegyně v práci, úřednice na úřadech, prodavačky v obchodech, učitelky ve školách, sestřičky a doktorky v nemocnicích, atd. Ale žena je pro mne na světě jenom jedna.
Závěrem pak už jen dodám, že si žen vážím a že si svět bez nich nedokáži představit. A že každá žena kdysi byla malou holčičkou, která měla své sny a přání. Jenom některé už na to zapomněly. A mnohé svým snům už dávno přestaly věřit. A na úplný závěr přidávám jednu scénu z animovaného filmu
Shrek 4.
