Maatin koutek

[Maataa]

Maatin výběr partnerů

Teprve v poslední době jsem přemýšlela, jaké chlapce a muže jsem zatím v životě měla po svém boku jako partnery. I když jsem už párkrát slyšela, že jsem byla dost promiskuitní, tak téměř všechny vztahy jsem měla založené na lásce (tedy z mé strany) a ne na sexu "ze sportu".

Ač se vzhledově lišili, spojovala je kombinace mužského a chlapeckého prvku. Pokud to byli mladíci kolem 15 let (mně bylo do 18 let), museli už mít i dospělé znaky. A pokud byli starší, museli mít něco z chlapců. Někdy to bylo ve vzhledu, ale častěji v povaze nebo chování. I když jsem si to neuvědomovala, dotýkalo se to mojí potřeby o ně pečovat na téměř mateřské úrovni. Jen jednou, s mým prvním sexuálním partnerem, jsem tu chlapeckou složku vnímala chybně - tento muž byl v jádru dětinský a hloupý. Jinak jsem po boku měla inteligentní chlapce nebo muže. Inteligence si cením a naštěstí mě téměř nikdy "hlupáci" nepřitahovali.

Když to vezmu zpětně, téměř všichni si nesli zranění z rodin, ať to bylo z rozvodu rodičů, úmrtí maminky, nebo od velmi dominantních sester. Myslím, že i oni u mě podvědomě hledali "mateřskou náruč" a ochranu před zlým světem. Také mě teď překvapilo, dříve jsem nad tím neuvažovala, že pro všechny, kromě jediného, jsem byla v té době maximálně druhá partnerka - většinou byli "dosud nepolíbení".

Kdybych v současnosti hledala partnera (což se ale neděje), mým ideálem by byl inteligentní muž od 30 (mladší ráda vidím, ale vztah si nedovedu představit) asi do 50 let, tmavovlasý s hnědýma očima. A komunikativní. To jsem jako mladá poněkud podcenila...
I když už dávno vím, že věk a nebo vzhled nejsou zásadní...

[Maataa]

Pedofilní láska z Maatina pohledu

Nejprve musím upozornit, že to je jen moje úvaha, nic vědeckého, tedy i pohled může být z obecného hlediska nesprávný. Pro zjednodušení této úvahy se zabývám muži s převažující pedofilní orientací.

Zamilovávání se
Jak to na mě působí, mechanismus zamilovávání se je téměř totožný s "normály", tedy většinou z nich. Jiná je pouze věková kategorie potenciální partnerky. Muži se zamilovávají především fyzicky - pohledem, kontaktem. A to jak "normálové", tak ostatní. Často zpočátku nejsou vůbec důležité povahové vlastnosti, inteligence, duše. Ty začínají být podstatné, když dvojice rozvíjí vztah a přemýšlí o společné budoucnosti. Což je u pedofilů problém. A to nejen ze společenských důvodů. Některé další důvody zkusím popsat níže.

Neznalost holčiček
Člověk se zamiluje do přitažlivé holčičky pro to, jak vypadá, ale vlastně o ní neví nic. Možná se mu i líbí, že je dětská, hravá, naivní a čistá. Nedokážu posoudit, nakolik jsou pedofilové duší dětmi, ale rozdíl v mentální úrovni může být velkou překážkou, pokud od holčičky očekávají i to, že se v něčem bude chovat dospěleji. Chce to velkou empatii především od dospělého, aby porozuměl světu holčičky a i tomu, jak se s věkem mění, nejen fyzicky (a přijal to). Že pětka ocení například poníka My little pony, ale devítka by se skoro urazila. A také že se malá naivní princezna časem může změnit ve vypočítavou potvůrku... A když toto dospělý přijmout nedokáže, tak těžko může vztah vydržet.

Mužská přelétavost
Muži byli stvořeni jako "rozsévači". Proto taky řada z nich střídá partnerky. Jedna přestala vyhovovat (zestárla, zošklivěla, okoukala se, duševně se vzdálila a nebo nepřiblížila), tak honem najít jinou. Někdo toto praktikuje celý život - je to snazší, než na vztazích pracovat a budovat je, opečovávat. Někdo založí oficiální rodinu a potom zahýbá, dokud to jde. Protože doba mužům přeje. Zatímco padesátiletá by těžko hledala nový vztah, padesátník (aspoň trochu udržovaný) ještě může lovit třicítky. Pedofilové podle mne fungují podobně. Holčička odroste a stále je na světě plno dalších k obdivování a obletování. A často je snazší najít novou malou, když větší už ztrácí půvab dětství.

Neschopnost přijmout běh času
Je to přirozené, každý stárne a mění se, nejen tělesně. Jistě téměř žádný "normál" nebuduje vztah s tím, že se těší, až z jeho partnerky bude časem padesátka a pak stařenka. Padesátnice ho nepřitahují a nezajímají. Mohou mu i připadat odporné. Jistě, některé vztahy se rozpadnou, když se žena změní třeba po dětech. Ale řada jich vydrží i přes změny, i když samozřejmě mladá dokáže třeba lépe rozproudit krev. A to mi tak trochu u pedo vztahů chybí, když už vzniknou. Jít spolu, i když holčička opustí preferenční věkové rozmezí a mění se. Ne vyhledat jinou, která je zase ve správném věku. Jako kdyby se mužů čas netýkal a i oni nestárli a neměnili se...

Poznámka pod čarou
Tato úvaha je trochu zjednodušená, samozřejmě přelétavé jsou i některé ženy, některé také vybírají hlavně fyzicky a opouští stárnoucí muže.

[Asce]

Mužská přelétavost

Toto je taková běžná podpásovka. Já vůbec nejsem schopen zaznamenat rozdíl v přelétavosti mužů a žen. Podle mne je to prakticky stejné. Ovšem to, v čem je rozdíl, je chlubení se. Muži se svými "úlovky" mnohem častěji chlubí, někdy je to doslova jako posedlost. Znám takové případy, kdy se musí vytahovat, i když vědí, že se to pak dozví někdo, kdo by asi měl být takové informace ušetřen. Ženy se také někdy pochlubí, ale daleko méně často. V životě jsem často dělával vrbu. Troufám si proto tvrdit, že to umím posoudit.

Neschopnost přijmout běh času
...A to mi tak trochu u pedo vztahů chybí, když už vzniknou. Jít spolu, i když holčička opustí preferenční věkové rozmezí a mění se. Ne vyhledat jinou, která je zase ve správném věku.

Pominu to, že nechápu, jak to víš, a rovnou se pustím do diskuze. Jsem přesvědčen, že takto to není. Domnívám se, že i toto je u pedofilů stejné jako u "normálů". Tedy pokud bychom vzali jakési modelové případy:

• "Normál" si namluví svoji partnerku jako osmnáctku až dvacítku.
• Hebefil si namluví svoji partnerku jako jedenáctku či dvanáctku.
• Pedofil v užším smyslu "si namluví" dejme tomu nějakou tu šestku.

A to je podle mne ten celý rozdíl. Pak už vše závisí na osobnostních rysech obou zúčastněných. Zde jsme diskutovali muže pedofila. Tedy u něj to bude tak, jak se ke své partnerce připoutá. Klidně spolu prožijí spokojený celý život (znám takové hebefily). Anebo naopak půjde o přelétavého jedince, což ovšem není nic neobvyklého, ale právě toto jej nijak neodlišuje od "normála". Normál zdrhne té svojí dvacítce ve třiceti, pedofil své šestce v jejích deseti. Anebo také ne. Chci ukázat, že to, zda si muž začne po nějakém čase hledat mladší partnerku, nezávisí na sexuální orientaci, ale na povaze dotyčného. Analogicky by to bylo pro ženy, ale ty nebyly předmětem diskuze a navíc zde je místo věku v hlavní roli komplexnější kriterium - fyzická přitažlivost + majetek.

[Dreanor]

Mužská přelétavost
Rozvíjení vztahů je v případě pedofilů mnohem složitější než u "normálů" a udržení něčeho takového prakticky nereálné. Myslím si, že v mnoha případech by pedofil o rozvíjející se vztah stál, ale situace to nedovoluje.

Kdybych měl nějaké uvést, byly by to zřejmě tyto:

• Zásah její rodiny
• Holčička o vztah nestojí
• Vztah fungoval, ale v době dospívání holčička ztratila zájem
• Zásah orgánů činných v trestním řízení

Mohl bych se zde rozepisovat a vše dopodrobna rozvádět, ale myslím, že to není nutné. Chtěl jsem tím říct, že ona přelétavost u pedofilů může mít úplně jiné důvody než u "normálních". Proto bych se já osobně srovnání v tomto směru raději vyhnul.

[Asce]

Mužská přelétavost
Kdybych měl nějaké uvést, byly by to zřejmě tyto:

• Zásah její rodiny
• Holčička o vztah nestojí
• Vztah fungoval, ale v době dospívání holčička ztratila zájem
• Zásah orgánů činných v trestním řízení

...Chtěl jsem tím říct, že ona přelétavost u pedofilů může mít úplně jiné důvody než u "normálních". Proto bych se já osobně srovnání v tomto směru raději vyhnul.

To, co píšeš, Dreanore, jistě může být pravda. Ovšem já vyrozuměl, že Maataa má na mysli to, že pedofil svoji holčičku opustí sám a dobrovolně - tedy nikoliv pod jakýmkoliv tlakem, ale jen na základě toho, že mu přijde stará. V tomto duchu jsem také argumentoval.

[Maataa]

Pominu to, že nechápu, jak to víš, a rovnou se pustím do diskuze. Jsem přesvědčen, že takto to není. Domnívám se, že i toto je u pedofilů stejné jako u "normálů". 

Jak jsem psala v úvodu úvahy, moje názory nemusí být přesné, není to vědecká studie. Opravdu ráda se nechám přesvědčit, že v tomto nemám pravdu. Leč příběhy, které jsem tu od různých autorů přečetla, zmiňují spíše to, že holčička byla nahrazena mladší kamarádkou, sestřičkou nebo nějakou jinou známou, jinou žačkou apod... Vím, že občas to někteří dokážou, ale jejich životní příběhy tu zrovna nejsou.
To, že díky společnosti a legislativě je mnohem složitější pevný vztah s holčičkou navázat a udržet, je jisté, jak psal Dreanor.

[Neptun]

Jít spolu, i když holčička opustí preferenční věkové rozmezí a mění se. Ne vyhledat jinou, která je zase ve správném věku.

Tak v mém případě to bylo zhruba tak, že mě nechala moje puboška Katka, ač byla v mém nejpreferovanějším věku. Někdo jí něco nakukal nebo se pohoršoval, že se pro jedenáctku nesluší, aby sedala dospělému muži na klíně a držela se s ním za ruku nebo tak nějak. Po čtyřech měsících jsme se sblížili se šestiletou Maruškou pod Katčiným dohledem. Já Katce nezahnul s jinou.

[Plyšáček]

Milá Maato.
Děkuji ti, že se nad věcmi zamýšlíš a že nám zde sděluješ své názory. Mnohé ve tvém zamyšlení považuji za moudré a objevné. Pozastavím se nad některými body.

Pedofil má své romantické vztahy nesmírně komplikované a většinou strastiplné. Zamilovat se do malé holčičky, to si, zvláště v dnešní době, říká o obrovský malér. Když už se to jednomu stane, obvykle své hluboké city musí přede všemi úzkostlivě tajit, v mnoha případech i před milovanou osobou - pak je otázkou, o jakou lásku tedy vlastně jde, když ani není sdílená, má neustálé starosti s utajením, možná i sebeovládáním.

A nejhorší na tom všem je, že, i kdyby našel dokonalou holčičku, prožíval s ní čistou oboustrannou lásku a měl podporu celé společnosti, dříve nebo později mu holčička vyroste. Stane se dospělou, její tělo se nenávratně promění, a co je horší - duše panenky, ke které je pedofil ze své přirozenosti přitahován, se stává duší dospělé ženy, její charakter a chování se mění a obyčejně ani jeden z nich nedokáže v romantické lásce setrvat. Pedofilní komunity vyprávějí tolik smutných příběhů o dočasnosti vztahu pedofila s milovaným děvčátkem.

Girllover má ve svém životě řadu možností, přičemž žádná není jednoduchá a nezaručuje šťastný život. Záleží vždy na konkrétním, ryze individuálním rozhodnutí. Jeden se rozhodne sexualitu potlačit a celý život hrát hru na normála. Druhý se stahuje do ústraní a stává se podivným poustevníkem. Třetímu se podaří založit rodinu a své děti si užívá. Čtvrtému se přihodí to samé, ale své děti si užívá až moc - jemně je zneužívá s tichým souhlasem manželky. Pátý jde k sexuologovi a nechá se vykastrovat, jelikož má obavy, že by někdy někde selhal. Šestý se sedmým se vrhají do dětské skupiny, a zatímco šestému se podaří být úžasným vedoucím a děti povznášet a vzorně vést, sedmý začne nenápadně překračovat hranice a jednoho dne jej dostihnou jeho hrátky a jde sedět. Osmý vynaloží velké úsilí na přípravě pro celoživotní poslání, stává se učitelem a chová se civilně. Devátý ve svém srdci ob rok obměňuje tu "jednu jedinou, nade vše zbožňovanou", tiše se trápí, bojí se jakkoliv projevit, naříká nad nelítostným "zubem času". Desátý se zamiluje do dívky, která se mu nejen líbí, ale jsou si i duševně nesmírně blízcí, na společensky přijatelné úrovni s ní prožívá láskyplné přátelství, doprovází ji životem, počátky dospívání, a doufá, že jim jejich láska vydrží i v dospělosti.

Jistě bychom vymysleli řadu dalších podobných příběhů. Pestrost života je neuvěřitelná. Pokud chce tedy pedofil milovat láskou romantickou, má několik přípustných možností. Může se smířit s tím, že jeho polovička o tom pořádně ani neví a své potřeby realizuje večer osamotě při fantaziích. Může se smířit s tím, že láska bude "pouze" na přátelské úrovni. Nebo se naučí více se nepřipoutávat a "miluje" všechny holčičky kolem sebe (např. žákyně) do určité rozumné míry, k žádné se nepřipoutává natolik, že by trpěl neopětovaným či zakázaným vztahem. Jede si ve svém "harému" a hlídá si hranice. Poslední možnost, pro mne osobně v současnosti nade vše významná, nabízející mi obrovskou a náročnou výzvu, je ta, že se řízením osudu setká s holčičkou, která se mu nejen líbí, ale i s ní vzájemně rezonuje na duševní úrovni, získává si její srdíčko, respektuje její jedinečnost i postupné zrání a miluje její duši natolik, že s příchodem dívčiny puberty neopouští měnící se tělo, ale díky navázanému hlubokému vztahu z období romantického zamilování pokračuje po jejím boku až do společné dospělosti. Toto považuji za jisté "překonání pedofilova stínu", kdy si uvědomí, že láska není jen o fyzické přitažlivosti, ale o něčem více.

Maato. Zajímavě se zmiňuješ o tom, že dospělému žena také stárne... Jsem ale přesvědčen, že rozdíl mezi šestiletou a šestnáctiletou je z pohledu pedofila mnohem výraznější, než mezi šestnáctiletou a šedesátiletou z pohledu normála. Zatímco dospělá se stává "pouze" starší dospělou, vzhled malé holčičky bez druhotných pohlavních znaků je s dospělou ženou neporovnatelný. Ze sexuologického hlediska jde o naprostou proměnu tělesného designu a pedofil může doslova trpět pohledem na "to", co se z jeho nádherné sladké holčiny stalo... Zkrátka výzvou pro pedofily je právě to povznést se nad tělesnost a milovat srdcem. Vím, přátelé, je to těžké, když se ta čistá zářící víla mění mnohdy ve znuděnou konzumentku nebo panovačnou potvoru. Není nad to, když si muž může dovolit zasahovat do výchovy své vyvolené.

Jak to bylo v minulých časech? Na jednu stranu slyšíme o mnoha ošklivých případech manželství z donucení, na druhou stranu zde byly volné vztahy, kdy se na vyspělost dívky tolik nehledělo a vztahu bylo přáno, byl-li oboustranně povznášející. Za hlavní problém dnešní doby považuji zmatení rolí. Muži často nejsou muži, ale sportovci, politiky nebo povaleči, případně honibrky nad luxusním péčkem (berte jako příklad a navíc nadsázku), ženy nejsou ženami, ale manekýnkami, sekretářkami pro všechno, klepnami nebo aktivistkami (berte vážně... tak ne, no...) Až budou muži chlapy a své jediné poskytnou oporu, sílu a pochopení, a až ženy budou dámami a svému jedinému nabídnou něhu, laskavost a pochopení, bude nám snad lépe. Pochopení je důležité v obou táborech. Pochopte to. A pak také Láska. Miluji, protože miluji, ne miluji, protože mě něco momentálně vzrušuje. Pak jde také o to, že celá lidská sexualita je šíleně zdegenerovaná. Ale to je na samostatné téma...


odkaz a zdroj: www.wminstitute.com

[Asce]

Opravdu moc krásně jsi to, Plyšáčku, napsal. Až tak, že vlastně ani pořádně nevím, jak to ocenit, protože to bych nejspíš musel celý tvůj text opsat a klanět se nad každým odstavečkem...

Učinil bych snad jednu poznámku. Tvůj text podle mého názoru dokonale vystihuje pedofily v užším slova smyslu, tedy ty jedince, kteří jsou přitahováni výhradně předpubertálními dívenkami. Hebefilové, zejména pak ti, kteří mají preferenční přesah až k dospělým ženám, to mají přeci jen malinko jinak.

A nejhorší na tom všem je, že, i kdyby našel dokonalou holčičku, prožíval s ní čistou oboustrannou lásku a měl podporu celé společnosti, dříve nebo později mu holčička vyroste. Stane se dospělou, její tělo se nenávratně promění, a co je horší - duše panenky, ke které je pedofil ze své přirozenosti přitahován, se stává duší dospělé ženy...

Vzhledem k tomu, že ale ani každý hebefil nemusí být obdařen stejnými dispozicemi jako já, raději to popíši sám na sobě:

Z mé pozice je klíčové, jestli malá dívenka, dejme tomu šestiletá, nějakým způsobem osloví moji duši (ve Střípku Teorie Asceho sadismu takové dívky nazývám "plnohodnotné"). Taková dívenka je totiž schopna ve mně probudit opravdovou lásku, nikoliv jen erotické choutky. Přirovnal bych ji ke vzácné květince, kterou jsem spatřil již jako sazeničku plnou radosti ze života, jež posléze zkrásní rozvíjejícími se poupaty (puberta), aby nakonec dorostla do plné krásy mladé ženy. Bylo by mi ctí takovou dívku provázet jejím dětstvím, pubertou i dospíváním. Pozorovat, ba v jistém smyslu být přímo účasten rozvoje její tělesné i duševní krásy. V každém okamžiku života by mi taková dívka mnoho dávala. A já, ať již v dané chvíli sám ještě jen mladým mužem či ošlehaný mnoha životními bouřemi, bych bral plnými hrstmi, protože bych věděl, že není většího daru, než kterého se mi právě dostává. Ty dary bych radostně opětoval tím, že bych své vyvolené byl průvodcem, rádcem, pomocníkem i ochráncem v její životní pouti. Rozhodně bych jí byl věrný a neměl bych potřebu ji opouštět pro jinou. Z mého pohledu je pedofilie preference první volby - a ta by již byla uskutečněna.

Pravda, nic na světě není dokonalé. Já mám jisté potíže s dospělými ženami. Některé jejich obecné povahové rysy mi opravdu zásadně vadí. Na druhou stranu je ale pravda, že nikdy v životě se mi nepoštěstilo výše popsaným způsobem nějakou dívku takto životem provázet od raného dětství až do dospělosti - u Alenky se mi to povedlo do jejích 14,5 let (členové Clubu Pedonia ovšem znají i choulostivé souvislosti).

Za důležité považuji to, že dívenka se tělesně ani duševně nemění skokově. Pokud by pedofil a jeho vyvolená spolu prožívali mnoho času, pak by jej ony dílčí změny nijak negativně neovlivnily. Omlouvám se za následující příměr, ale myslím, že by mohl být výstižný. Mnoho lidí si kupuje štěňátko. Je roztomilé - no, nepořiďte si ho. Ovšem ono později vyroste v pořádného hafana. Naprostá většina majitelů jej pak nenechá utratit - prostě jej milují i takového velkého. A o level výše je to podle mne u lásky k partnerce. Pokud ji opravdu miluji, pak takovou, jakou ta bytost je. Skutečná láska závisí na tom, jestli milují oba, a samozřejmě na jejich povahách. Ale existuje. Takže bych zbytečně neplakal nad přelétavostí pedofilů i holčiček, ale šel žít (tedy já už ne, ale vy mladí).

[Maataa]

Stane se dospělou, její tělo se nenávratně promění, a co je horší - duše panenky, ke které je pedofil ze své přirozenosti přitahován, se stává duší dospělé ženy, její charakter a chování se mění a obyčejně ani jeden z nich nedokáže v romantické lásce setrvat….
Vím, přátelé, je to těžké, když se ta čistá zářící víla mění mnohdy ve znuděnou konzumentku nebo panovačnou potvoru.

Plyšáčku, souhlasím, že v pubertě se mění chování holčiček. K tomu se teď vyjadřovat nebudu, možná někdy v jiné úvaze. Ale rozhodně nesouhlasím s tím, že se zásadně mění charakter. Trochu mi připadá, že to bereš černobíle – malá je nevinná s duší anděla, po pubertě dospělačka s odporným charakterem. Předně i školkové dívenky už umí být pěkné potvůrky, ubližují posměchem, ignorováním, citovým vydíráním. Umí lhát, podvádět, manipulovat okolí roztomilostí, slzičkami… S postupujícím věkem tyto schopnosti „vybrušují“ a doplňují dalšími praktikami, jako třeba pomluvami apod. Umí to na slušné úrovni již v mladším školním věku. Také konzum je zajímá často už od dětství, jen malé touží po něčem jiném. A dokážou se řádně nafouknout, když to nedostanou V pubertě se to především zvýrazní. Ta, která má dobrý charakter jako malá, většinou ho má i po pubertě.

Jsem ale přesvědčen, že rozdíl mezi šestiletou a šestnáctiletou je z pohledu pedofila mnohem výraznější, než mezi šestnáctiletou a šedesátiletou z pohledu normála. Zatímco dospělá se stává "pouze" starší dospělou, vzhled malé holčičky bez druhotných pohlavních znaků je s dospělou ženou neporovnatelný. Ze sexuologického hlediska jde o naprostou proměnu tělesného designu a pedofil může doslova trpět pohledem na "to", co se z jeho nádherné sladké holčiny stalo...

Podle toho, jak se vyjadřovali v mém okolí mladí muži při pohledu na staré ženy (např. na koupališti), tak je to podobné – měli fyzický odpor ke starým ženám. Přesto ale někteří z nich se svou partnerkou zůstanou i ve vyšším věku.

Za důležité považuji to, že dívenka se tělesně ani duševně nemění skokově. Pokud by pedofil a jeho vyvolená spolu prožívali mnoho času, pak by jej ony dílčí změny nijak negativně neovlivnily. Omlouvám se za následující příměr, ale myslím, že by mohl být výstižný. Mnoho lidí si kupuje štěňátko. Je roztomilé - no, nepořiďte si ho. Ovšem ono později vyroste v pořádného hafana. Naprostá většina majitelů jej pak nenechá utratit - prostě jej milují i takového velkého. A o level výše je to podle mne u lásky k partnerce. Pokud ji opravdu miluji, pak takovou, jakou ta bytost je. Skutečná láska závisí na tom, jestli milují oba, a samozřejmě na jejich povahách.

Asce, souhlasím a tvůj příměr se mi líbí.

[Maataa]

Jak je to s princeznami?

Nejednou jsem slyšela, že muži hledají princezny, které by mohli chránit jako rytíři a pečovat o ně jako o křehké bytosti. Zní to tak krásně...

Jen tomu nějak neodpovídá to, co vidím kolem sebe a nebo co jsem zatím sama poznala. Ve fázi zamilovanosti se to vidí ještě poměrně často, ale pak se to někam vytrácí. Očekává se postupně, že partnerka bude pečovat o muže, domácnost a dělat vše pro spokojenost partnera. Že bude taková "chápavá maminka" a krásná milenka v jednom.

Jak je uvedeno v odborné sekci ve vláknu P. Janošová: Dívčí a chlapecká identita, jsou na holčičky už odmalička kladeny vysoké nároky. Začíná to tím, že mají být fyzicky krásné. Docela mě mrzí, že už jako malé jsou hodnoceny dle fyzické krásy a určuje se již od dětství takto jejich hodnota a ovlivňuje se tím i jejich sebehodnocení a sebevědomí. I když to málokdo dospělý o nich řekne přímo, děvčátka to ví. A není důležité, jestli jsou inteligentní, hodná a šikovná - prostě stačí, že nejsou krásná, a jsou méněcenná.

I když se společnost za posledních 100 let dost proměnila, stále přetrvává staré dělení na klasické ženské práce a ty mužské. Proto také například dětské vysavače, žehličky, úklidové sety apod. mají obvykle holčičí barvy a řada z nich také holčičku na obalu. Ale k tomu se přidávají nové ženské práce.
Od dětství jsou holčičky i chlapci obklopeni tím, jaká je ideální holčička, dívka, žena. Krásná, svůdná, sebevědomá, vždy dobře naladěná. Vytírá, žehlí, pere, ale i seká trávu, vrtá vrtačkou nebo šroubuje akušroubovákem s úsměvem...

Vím, že je v módě rovnost pohlaví, ale v tomto vyrůstají i chlapci. Už teď si řada mužů s vrtačkou stěží poradí. A co teprve až dorostou "šroubovákové" holčičky. Jen mě tak napadá, co vlastně zbývá pro chlapce? Čím mají být mužní? Jen slovy a penisy?

Někdy si říkám, jestli jsem nezanedbala v dětství studium pohádek. V těch, které jsem viděla, občas princezna pracovala na zahradě a nebo po boku svého milého. Případně dočasně jako kuchtička v rámci maskování. Některá byla i chytrá, nejen krásná... Buď jsem je neviděla nebo bude třeba inovovat pohádky, aby se pak holčičky, až vyrostou, mohly cítit jako princezny i se šroubovákem v ruce. A ne jako "děvečky" pro všechno, které v dětství a během dospívání někdo napálil.

Jak si představujete ideální partnerku vy? Zkuste i v perspektivě toho, že by po vašem boku dospěla.

[Asce]

Jak je to s princeznami...
Od dětství jsou holčičky i chlapci obklopeni tím, jaká je ideální holčička, dívka, žena. Krásná, svůdná, sebevědomá, vždy dobře naladěná... Docela mě mrzí, že už jako malé jsou hodnoceny dle fyzické krásy a určuje se již od dětství takto jejich hodnota...

Ale to je zcela přirozené. Je to dáno samou podstatou života, jak se na Zemi vyvinul. Rozhodující je množení našich genů. Již není žádným tajemstvím, že spolupráce, ale i souboj genů za cílem pomnožení těch nejúspěšnějších, je primárním cílem života, alias Přírody. Lidské geny vymyslely naprosto geniální strategii, kdy svůj obal (naše tělo) vybavily mnohem dokonalejším samořiditelným a samoučitelným strojem (mozkem) než geny ostatních entit ("organismů"). Tím došlo k jejich (našemu) doslova explozivnímu pomnožení. Náš vyvinutější mozek umožnil našim genům obsazovat dosud neobsaditelné životní niky, využívat dříve nedosažitelné zdroje i lépe se chránit - a tím prudce zvýšit možnost reprodukce. Ovšem tak, jako si to lidé vypráví ve svých sci-fi pohádkách, kdy lidské dílo - roboti nakonec ovládli své tvůrce, podobně se celá záležitost vymkla zpod kontroly i lidským genům. Náš mozek je již natolik komplexní, že dokáže leckdy vzdorovat či obelstít základní programové teze, které do něj geny naprogramovaly. Cílem je buď a) to, aby bylo zvýšeno množství libých pocitů, které jinak byly určeny jen k tomu, aby byly motivací k chování, které stanovily geny, nebo b) aby byly libé pocity dostupné i "náhradním plněním", které představuje menší námahu. Příkladem ad b) je postarší žena s pejskem, kterou denně potkáváte v parku. Geny ji naprogramovaly tak, že v jistém věku (něco nad 40 let) se má stát ošklivou, prakticky neplodnou a zlou osobou, a to s cílem přetvořit ji na babičku = pomocnici s výchovou vnoučat, aby si její snacha "uvolnila ruce" k dalšímu plození. Tomuto pracnému údělu se však dá snadno vyhnout tím, že dotyčná si pořídí psa - o něj se stará místo o vnouče. Je to snazší, navíc pejsek poslouchá, neodporuje... Protože to, o co tu ve skutečnosti jde, je rovnováha mezi soubojem a spoluprací genů, je zřejmé, že ty, v rámci možností, neponechaly náhodě to, jak se budou navzájem rekombinovat. Tedy naše mozky jsou naprogramovány tak, abychom byli přitahováni krásnými osobami opačného pohlaví. Fyzická krása totiž není nic jiného, než vnější prezentace síly a vitality genů. Je pak logické, že muži budou vyhledávat mladé a krásné dívky (u žen je to analogické, jen ta kriteria jsou složitější, byť i tak plně logická).

V současné době, aniž si to uvědomujeme, probíhá vzpoura našich myslí proti našim genům. Ty totiž podcenily to, čemu se říká morálka. Nejprve tento konstrukt našich myslí byl pro geny výhodný - dodržováním jistých pravidel byly opět podpořeny reprodukční schopnosti (z našeho pohledu lidí, z pohledu genů jich samých). Nyní se naše civilizace ale dostává na jakýsi jiný level (záměrně neříkám vyšší), kde se již ale lidské chování příčí programovým tezím genů. Příslušníci naší civilizace mají méně potomků. Současně jsou obklopeni značným materiálním blahobytem. Spojení těchto dvou ne zcela nezávislých jevů pak vede k tomu, že tito jedinci již nemají potřebu udržovat dřívější dělbu práce, která byla ve své době vysoce efektivní a nezbytná. Dělení na mužské a ženské práce pomalu odeznívá. S ním i odpovídající společenské role. Je to pozvolný proces - boj mezi geny a lidskými myšlenkovými konstrukty. V současné době se tak nalézáme v jakémsi přechodovém období chaosu...

Kde je budoucí místo pro muže? Podle mne nikde. Mužský pohlavní chromozom Y prudce degeneruje. Jeho roli postupně přebírají jiné geny, a to včetně ženského chromozomu X. Lze si představit genovou manipulaci, kdy již nebude zapotřebí vůbec. A tím ani mužů s jejich tendencemi k válkám. Bude to jiný svět. Již dnes je to s mužstvím na pováženou. Mnozí nositelé penisu jsou ve skutečnosti jen jeho nositeli - ale ne chlapy. Poznáte to snadno - chlap bojuje, "nechlap" brečí. Poznáte to, když se pozorně podíváte třeba do parlamentu - že tam je málo žen? Omyl. Je jich podle mne více než 3/4. Pravda, většinou nezasedají přímo v lavicích, protože tam za ně lelkují jejich mužské loutky. Je to patrné, když některá žena přežene své ambice - za mnohé viz třeba paní Nagyová Nečasová... Trendem, zatím sice menšinou, avšak s jasně rostoucím podílem, který dokresluje mé myšlenky, jsou i nové zákony ohledně registrovaného partnerství a osvojování dětí, resp. jejich reálná aplikace. Dvě ženy si každá najdou muže, zplodí s nimi potomky, poté partnery odkopnou, zamezí jim v přístupu k dětem, byť se neštítí od nich pobírat alimenty, aby pak žily bez nich jako nová rodina. Naší civilizací štědře podporovaná. Muž byl zapotřebí jen coby reprodukční pomůcka. A do budoucna nebude ani to...

[Plyšáček]

...už jako malé jsou hodnoceny dle fyzické krásy a určuje se již od dětství takto jejich hodnota... děvčátka to ví. A není důležité, jestli jsou inteligentní, hodná a šikovná - prostě stačí, že nejsou krásná, a jsou méněcenná.

Nemůžeme brát podobná vyjádření jako obecnou pravdu. Nemůžeme generalizovat. Někdy tomu tak není. Ale je pravdou, že krásní lidé mají v tomto světě výhodu vzhledu.

Rozhodující je množení našich genů... Lidské geny vymyslely naprosto geniální strategii, kdy svůj obal (naše tělo) vybavily mnohem dokonalejším samořiditelným a samoučitelným strojem (mozkem) než geny ostatních entit ("organismů")... V současné době, aniž si to uvědomujeme, probíhá vzpoura našich myslí proti našim genům...

Asce, ty ses dnes pustil do náročné filozofie genetiky. Mnoho tvých pohledů mi nápadně připomíná názory radikálního materialisty Richarda Dawkinse. Ten řeší šílené teorie, s kterými nemohu ani maličko rezonovat, že lidské bytosti jsou "stroje" na přežití genů. Více k tomu píši v tématu Vzorný pedofil.

Mužský pohlavní chromozom Y prudce degeneruje. Jeho roli postupně přebírají jiné geny, a to včetně ženského chromozomu X.

To nevím. Ale domnívám se, že celé lidstvo jistým způsobem degeneruje a zároveň přechází na vyšší vývojovou úroveň. Už jen proto, že jsme masivně přemnoženi, nalezneme mnoho krásných lidských jedinců jako nikdy dříve, ale i mnoho ubohých a chronicky nemocných a poškozených zoufalců. Muže bych nezatracoval. A ženy také ne.

[Neptun]

Rozhodující je množení našich genů.

Móc hezký popis reality. Ale nevím, jestli se to takhle má učit ve škole. Přeci jen mozek a člověk fungují jaksi přirozeněji, když o své pravé podstatě nevědí. Některé mozky se tomuto sebepoznání brání.

K princeznám. Kašlu na ně. Jsem já snad nějaký rytíř? Ne, jsem intelektuál dělnicko-rolnického původu. Chci mít něco jako selku. Jako dospělou i jako holčičku. Měla by být pěkná, ale ne krásná, křehká a načančaná. Může být mírně baculatá, měla by být upravená, ale spíš hodná, pracovitá, aby se o mne (děti, zvířata, chalupu) starala. Ať se jako malá učí vařit a šít. Já jí dám dohromady kamna a šicí stroj. U nás doma je dělba práce a vůbec společenských rolí v pořádku. A holčičky přítelkyně mám také celkem praktické. Katce jsem dal k narozeninám nůž, ne šperky.

[Maataa]

Tak tu máme konec června a prázdniny...

Přeju vám, ať je prožijete radostně s láskou, ale i s úctou k holčičkám.

[Maataa]

Mazlení s rodiči versus PSA

Nedávno jsem měla diskuzi o tom, zda mazlení s vlastními dětmi, které jsme praktikovali, není nevhodné. Jednalo se o "troubení" na krk dítěte (přimačkávání rtů a vyfukování vzduchu). Známým to přišlo nevhodné vzhledem k tomu, že krk bývá erotogenní zónou. To mě vedlo k tomu, že jsem začala uvažovat nad tím, co je a není vhodné a zda to není PSA (pedosexuální aktivita)...

Když se to tak vezme, tak v podstatě jakákoliv část těla může být erotogenní zónou. A proto většina fyzického kontaktu (objetí, pohlazení, pošimrání, pusinkování) je potenciálně erotická. Snad kromě podání ruky...

Myslím, že je proto potřeba rozlišovat to, jaký podtext nebo "náboj" danému kontaktu dává ten, kdo ho provádí, a co mu to přináší. Hlazení po zádech může být uklidňující od rodiče, ale erotická stimulace od partnera. A tak je to skoro se vším. Pohlazení po vlasech od partnera může být velmi vzrušující, ale od rodiče projev pochvaly, uklidnění a rodičovské něhy. Myslím, že dítě velmi dobře pozná, jaký dotek ten druhý vysílá. Pokud vysílá dospělý erotický signál a vnímá danou situaci sexuálně, pak tyto dotyky jsou PSA.

Samozřejmě nemyslím, že by rodič měl, byť bez postranních úmyslů, hladit dítě (nebo jakkoliv stimulovat) na genitálu. Ale postoj, že se rodič nemá dotýkat na potenciálních erotogenních zónách, mi připadá přehnaný. To by potom totiž znamenalo bezkontaktní rodičovství a to je již prokázáno, že děti při nedostatku mazlení strádají. A samy děti si určují, co jim v daném věku je či není příjemné a na rodičích (a dalších blízkých) je, aby to akceptovali.

[Plyšáček]

Milá Maato.
Děkuji za další podnětnou a zajímavou sazeničku do pestrého koutku. Souhlasím s tvým přístupem. Jen pro jistotu zmíním některé drobnosti.

...v podstatě jakákoliv část těla může být erotogenní zónou...

Ano, každý člověk je jinak nastaven a různě se vyvíjí. Jsou však obecně známé zóny, které mají jedinci ženského pohlaví podobné a jedinci mužského pohlaví podobné. U holčiček to je i oblast krku. Pokud chtějí někoho (hlavně muže, který se jim líbí) dráždit, snaží se jej (chybně) šimrat zepředu na krku (pod bradou). Usuzují, že muž je stejně vzrušivý jako ony. Dráždit dívčí krk, navíc ústy (sexuálním nástrojem), bych lidem moc nedoporučoval - pokud se nechtějí oddávat PSA. Pokud tam není záměr dospělého a zároveň dítě to sexuálně nevzrušuje, nejedná se o PSA. Jinak... potěš bůh. Na rovinu - sexuje celý vesmír. Každý den, každou vteřinu. Když se ztišíte, můžete to i slyšet.

A samy děti si určují, co jim v daném věku je či není příjemné...

Dětem jsou PSA v mnoha případech nesmírně příjemné (to zde s Maxem často opakujeme, aby si veřejnost opravila mylnou domněnku). Nemůžeme od nich čekat, že se vymezí a udrží interakci, která má být asexuální, v čisté rovině.

K definici PSA máme více v Odborné sekci. PSA není pouze interakce, při které dospělý záměrně vzrušuje sebe nebo dítě, ale i taková interakce, při které dochází nezáměrně (spontánně) a třeba i nevědomky k sexuálnímu vzrušení či uspokojení jednoho či druhého či obou. Druhý o tom vůbec nemusí vědět (dospělý o svém vzrušení obvykle ví, i když to může popírat, vůbec ale nemusí vědět o vzrušení dítěte). Navíc hranice mezi "vzrušením z blbnutí" a sexuálním vzrušením je velice nejasná. Neklaďme však rovnítko mezi pedosexuální aktivity a pohlavní zneužití dítěte (proto máme dvě odlišná terminologická sousloví). Vše je vysvětleno v odkazu výše.

Mazleme se s dětmi, blbněme s nimi. Genitálům se vyhýbejme, erotogenních zón se přímo nebojme, ale také je kdovíjak záměrně nestimulujme (zvláště svými erotogenními zónami).

[Maataa]

Nedávno tu byl článek o tom, že čím dál více žen v boji o děti používá nařčení ze zneužívání dětí otcem. Věnují se tomu i skupiny na internetu, kde si radí, jak postupovat. Snad jsou, ty "úspěšné", pak i hrdé na to, jak to dokázaly.

K čemu to ale vše nakonec povede? Když nepočítám poničené vztahy dětí těchto matek s jejich otci, což už samo o sobě je závažné, tak především ke značnému snížení důvěryhodnosti tam, kde skutečně ke zneužívání docházelo. Jednoduše řečeno se bude časem na tato obvinění koukat jako na "další výmysl nějaké hysterky"...

Bude sice méně křivě obviněných mužů, ale častěji, zvláště pokud se situace bude podobat modelu běžně používanému lhářkami, se bude tvrzení o zneužívání zlehčovat. A kdo to nejvíce odnese? Samozřejmě děti.

Takže ony lhářky pro svůj vlastní pocit vítězství nad "bývalým" nejen rozvrací vazby s otci, ale i napomáhají zneužívání dětí v rodinách. Kdyby si to aspoň uvědomovaly... (bráním se napsat "nány pitomé").

[Asce]

Nedávno tu byl článek o tom, že čím dál více žen v boji o děti používá nařčení ze zneužívání dětí otcem... Takže ony lhářky pro svůj vlastní pocit vítězství nad "bývalým" nejen rozvrací vazby s otci, ale i napomáhají zneužívání dětí v rodinách. Kdyby si to aspoň uvědomovaly...

Milá Maato!

Nevím, nakolik píšeš dle znalostí konkrétních situací, a na kolik jde o obecnou úvahu. Já na základě svých životních zkušeností mohu říci, že diskutované ženy si přesně uvědomují, co dělají. Nejsou to tedy hloupé nány, ale bezcitné bestie. Co se týká jejich dětí, tak o to, aby zničili jejich vztah s otcem, jim totiž přesně jde. Co se týká jiných dětí a jejich osudů, tak to je nezajímá - maximálně jako drb k potlachání s kamarádkou. Ženy jsou dokonce schopny - v případě, že neuspějí s tím, aby dítě bylo svěřeno do jejich péče - zaútočit přímo na ono dítě. V tom nejběžnějším případě jde o osočování dítěte ve smyslu toho, jak je špatné, když podporuje tak zavrženíhodnou osobu, jako je jeho otec (vyjadřuji to maximálně kulantně). Zkrátka pomsta má přednost. Lidé, které já označuji "odborníky" (či Asceho babičkami), by to ovšem označili jinak: ženy jsou emocionálněji založeny.

Poznámka:
Aby bylo jasno - nijak zde nevyzdvihuji muže. Jen říkám, že ženy nejsou vždy těmi andělskými bytostmi, za které jsou masivně vydávány. Zkrátka muži a ženy se liší v prostředcích k dosahování svých cílů. Proto se mi nelíbí zákony, které toto nereflektují, takže jednoznačně vyviňují či netrestají takové jednání žen, které je společensky stejně nebezpečné, jako je analogické, byť jinými prostředky vedené, jednání mužské.

[Maataa]

Milý Asce,
úvaha byla obecného rázu s nástinem možné budoucnosti. Je mi jasné, že ty, které do těch lží jdou, vědí dobře, co dělají svojí vlastní rodině. Za "nány" je považuji proto, že buď nedohlédnou možné důsledky pro cizí děti, nebo že razí filozofii "po nás ať přijde potopa".