Asceho výpisky z časopisů a jiné literatury

Do tohoto fóra patří vše, co se nehodí jinam. Představujte a sdílejte své koníčky, záliby, pište vtipy i filozofická zamyšlení netýkající se přímo problematiky dětí. Zakázané jsou spamy a jakákoliv vulgární vyjádření.
Uživatelský avatar
Asce
Administrátor
Příspěvky: 701
Registrován: 16.12.2015 18:13:48
Pohlaví: muž
Povolání: IT služby
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 13
Děkoval: 2294 x
Oceněn: 2138 x

Asceho výpisky z časopisů a jiné literatury

Příspěvekod Asce » 27.3.2017 10:13:22

Básničky o vysavači a dalších domácích pomocnících

Autorka předchozích úvah o psychologii dětí, PhDr. Michaela Peterková, vydala také rozkošnou knížečku básniček o různých domácích spotřebičích.

Obrázek

Anotace

Při čtení vtipných básniček se s dítětem zasmějete a zároveň se dozvíte zajímavé věci o pomocnících, které nám doma denně usnadňují život. Vše je napsané tak, aby i menší děti porozuměly tomu, jak vysavač, pračka, myčka, lednice, vrtačka a další pomocníci fungují. Autorka Michaela Peterková je psycholožka a do knížky včlenila i dodatky se zajímavými informacemi z dětské psychologie pro rodiče. U lednice se tak dočtete o rizicích citového chladu, u pračky o tom, zda je normální, když se děti perou.

Slovo autorky textů

Tahle knížka mě hodně bavila. Nad vymýšlením rýmů jsem strávila spoustu dlouhých večerů a nocí. Malířka Jindra Hubková do ní nakreslila krásné obrázky – starým dobrým akvarelem, žádné počítačové rychlokresby. Paní redaktorka Eva Mrázková z nakladatelství Edika si mimořádně pečlivou prací mnohokrát zasloužila svou výplatu. Tak se vám snad „Básničky o vysavači“ budou líbit!


Jako ukázku přikládám právě zmíněnou Básničku o vysavači

Chobot má a slon to není,
přeborník je v uklízení
a je věčně hladový,
vše, co potká, hnedle sní.

Hučí, syčí, chrčí, piští,
na kolečkách čile sviští.
Hned se vzbudí každý spáč,
když se pustí – vysavač.

Posbírej si kuličky,
korálky i kostičky,
ať vysavač nemá sáček
plný vyděšených hraček.

Zvládne vysát kopce špíny,
chutnají mu pavučiny,
zatoulaný, starý hrách,
tuhle nitka, tamhle prach.
Dívej, jak mu mizí v břiše
i drobečky z mikroplyše.
A co tenhle chuchvalec?
Ten si nechal na konec.

A to vše si uvnitř schová,
odpočne si a pak znova
šumí, funí, vysává,
prachu šanci nedává.



Autor: Michaela Peterková, Jindra Hubková
Nakladatel: EDIKA
Jazyk: Čeština
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Počet stran: 48
Uživatelský avatar
Asce
Administrátor
Příspěvky: 701
Registrován: 16.12.2015 18:13:48
Pohlaví: muž
Povolání: IT služby
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 13
Děkoval: 2294 x
Oceněn: 2138 x

Asceho výpisky z časopisů a jiné literatury

Příspěvekod Asce » 3.4.2017 21:24:44

Otcové a dcery

Publikováno v časopise Psychologie dnes, číslo 4/2017
Autor: Lenka Matoušková
Zkrátil a beze změny významu upravil Asce

Obrázek
Pro každé dítě je výhodné, pokud může vyrůstat s oběma rodiči. Možná se ale až příliš často v tomto kontextu uvažuje jen o matce. Pro optimální psychický vývoj dětí je zásadní i postava otce, neméně než matky. Otec svým počínáním významně ovlivňuje to, jak se dívka bude cítit jako žena a jaké partnerské a intimní vztahy bude v dospělosti navazovat. To, jak se ženám v životě a partnerství daří a nedaří, je pochopitelně ovlivněno celou řadou faktorů. Od těch vrozených, které souvisí například s temperamentem, až po ty sociální. Ty obsahují všechny vztahy, které ženy navazují – rodinné, přátelské, vrstevnické, pracovní. Je těžké určit, co či kdo přesně způsobil, že se v životě opakuje něco, co nechceme. Vliv otce přesto považuji za zásadní. Pokud je čtenářem muž, který má dceru, přála bych mu, aby uvěřil, že pro ni může být skutečně tak výjimečný a nepostradatelný.

Richard Warshak, známý americký psycholog, nazývá otce „prvním mužem v životě dívky, jehož pozornost chtěla získat“ a tvrdí: „Cítí-li se dívka odmítnuta prvním mužem ve svém životě, totiž svým otcem, pak všechna další setkání s muži jsou viděna touto pozorovací čočkou, zamlženou obavami a podezřením.“ To, že dívka buď se svým otcem vůbec nežila, nebyla v kontaktu, nebo subjektivně vnímá, že otec v jejím životě scházel, jí může působit celou řadu vztahových, partnerských a milostných problémů.

Některé ženy jsou tak zraněny otcovým odmítnutím, selháním, nebo jeho úplnou ztrátou, že chybějící otcovu lásku začnou v dospělosti kompenzovat nadměrnou touhou po mužích. Lásku, kterou tyto ženy nezískaly od svého otce, hledají u jiných mužů. Neuspokojená přirozená potřeba něžných projevů lásky mezi otcem a dcerou vytváří v ženě prázdné místo. Místo hladové po lásce a dotecích, které se může projevit navenek jako promiskuitní chování, kterým podle Guye Corneaua, autora knihy Anatomie lásky, žena křičí do světa něco takového: „Miluji proto, abych se zbavila prázdnoty v sobě. Nabízím své srdce každému, kdo přichází, protože sama nevím, co si s ním počít.“

Opakem jsou ženy, které mají problém navázat jakýkoli důvěrný vztah s mužem. Cítí se velmi osamělé, odcizené, neumějí existovat v důvěrném vztahu s muži, často mají problém navázat důvěrný vztah i se ženami. Odmítají jakékoli flirtování, které jim připadá ponižující. Pokud jim muž dělá kompliment, neumějí ho přijmout. Norman Wright, autor knihy Navždy tátovo děvče, je přesvědčen, že to souvisí s jejich otcem – žena se naučila neočekávat žádnou lásku, vřelost, blízkost a důvěrný vztah. Všechny muže od sebe nakonec odežene. Nechce potrestat ve skutečnosti je, ale otce, který ji zklamal a zranil tím, že jí žádný skutečný citový vztah nenabídl.
Uživatelský avatar
Asce
Administrátor
Příspěvky: 701
Registrován: 16.12.2015 18:13:48
Pohlaví: muž
Povolání: IT služby
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 13
Děkoval: 2294 x
Oceněn: 2138 x

Asceho výpisky z časopisů a jiné literatury

Příspěvekod Asce » 10.5.2017 15:40:32

Již mnohokrát jsem říkal, že mám tendenci pohrdat dospělými ženami. Ovšem druhým dechem jsem vždy dodával, že ne všemi. Opovržení si v mé mysli zaslouží ty, které drobné kousky své ženskosti vypočítavě směňují za takovou mužskou pozornost, na kterou by jinak neměly nárok, neboť je na hony vzdálena samozřejmé galantnosti. Nemám na mysli sex, ale právě jen jakýsi opar ženství, skrze nějž jsou čerpány různé výhody. Zatímco mne by nějaký činovník ani nepřijal, stačí, abych místo sebe nastrčil úplně obyčejnou socku v podobě mé Druhé hospodyně (Ivča) a vše je vyřízeno. Mezi aktéry se nic nepatřičného neodehrává, ba ani nemá tendenci odehrát se, a přesto žena v dané situaci, třeba u úředníka po úřední době, uspěje nad očekávání dobře, zatímco já bych byl jednoduše vyhozen. Naproti tomu uznávám a vážím si těch žen, které úspěchu dosahují díky síle své osobnosti. Pro poněkud méně materialisticky založené čtenáře bych řekl, že hodnotou své duše. Přitom je pro mne lhostejné, zda ona duševní síla ze ženy vyzařuje někde u plotny, jako tomu bylo třeba u mé První hospodyně, anebo zda jde o charismatickou bojovnici, o které bych chtěl dále hovořit, a jakou byla Johanka z Arku.

Přátelé, prosím, vzdejme společně, v souvislosti s výročím jejího svatořečení dne 16. května 1920, čest neobyčejné dívce, kterou byla

Johanka z Arku
Podle Wikipedie zpracoval Asce

Narozena: 6. ledna 1412, obec Domrémy, Francie
Úmrtí: 30. května 1431 (ve věku 19 let), město Rouen, Francie

Johanka se narodila v zámožné selské rodině těsně před počátkem třetí etapy stoleté války. Angličané v té době postupně ovládli severní Francii. Roku 1420 podepsali anglický král Jindřich V. a francouzský král Karel VI. smlouvu, na jejímž základě získal dědický nárok na francouzskou korunu po smrti Karla VI. anglický panovnický rod Lancasterů. Tím byly opominuty dědické nároky právoplatného následníka trůnu Karla (VII.). Po brzké smrti Karla VI. († 1422) se tak podle smlouvy dědicem trůnu stal nedávno narozený syn předčasně zesnulého anglického krále Jindřicha V. a dcery Karla VI. (Kateřiny z Valois) Jindřich VI. „Vyšachovaný“ právoplatný dědic trůnu Karel (VII.) se stáhl na jih od řeky Loiry a vzdal se aktivity. Tehdy se zrodil široký lidový odpor proti anglickým uchvatitelům.

Od svých 14 let slýchala Johanka hlasy a měla vidění, v nichž se jí zjevovali andělé a svatí. Modlila se k nim za záchranu Francie, neboť žoldnéřská anglická vojska drancovala a vypalovala její rodný kraj. Hlasy světců jí sdělily, že k osvobození Francie byla právě ona vyvolena Bohem. Inspirována těmito hlasy a díky síle své vlastní osobnosti, víře v Boha a přesvědčení ve své poslání, vystoupila veřejně se svými úmysly.

Počátkem března 1429, tedy ve svých 17 letech, odjela za Karlem (VII.). Svou přímostí a nezlomným přesvědčením o svém vyšším poslání ho přiměla k tažení na Orléans. Johanka dostala vojsko, byť malé, nechala si vyšít na korouhev květy lilie a slova Jesus Maria. Osvobodila nejen Orléans, ale i mnoho dalších měst. Klíčovým vítězstvím pro ni bylo dobytí pevnosti Tourelles a zejména města Meungu bráněného silnou anglickou posádkou s mnoha zkušenými veliteli. Nakonec od Angličanů vyčistila celé údolí řeky Loiry. Poté Johanka porazila anglickou armádu u Patay a odtáhla k Remeši, korunovačnímu městu francouzských králů. Po cestě mimo jiné dobyla i město Troyes, kde byla sepsána smlouva odpírající trůn jeho právoplatnému dědici, Karlu (VII.).

Dne 17. července se Karel v Johankou dobyté Remeši nechal korunovat na Karla VII. Tím získal v očích současníků rozhodující převahu nad svým anglickým soupeřem o trůn, nezletilým Jindřichem VI.

Johanka byla rozhodnuta pokračovat v boji až do úplného vyhnání Angličanů ze země. Mocně působila na vojáky i lid. Král Karel VII., který by býval bez Johanky a jejích vojenských úspěchů žádným králem nebyl, se však začal její popularity obávat. Proto jí začal svěřovat nedůležité, avšak o to nebezpečnější, až vojensky nesplnitelné úkoly. Na jaře 1431 hájila jen s malým oddílem proti přesile město Compiegne, kde byla díky zradě dne 23. května zajata Burgunďany, kteří byli spojenci Anglie.

Kouzlo Johanky na lid působilo jako mocný magnet, proto se Angličané rozhodli jednou provždy s žijící legendou skoncovat. Zajatou dívku od Burgunďanů koupili za 10 000 liber a odvlekli ji do Rouenu před anglický soud, který měl prokázat její spojení s ďáblem. V předem rozhodnutém procesu, který řídil francouzský biskup Petr Cauchon, byla odsouzena jako čarodějka a kacířka. Dne 30. května 1431 byla devatenáctiletá Johanka na rouenském náměstíčku Vieux Marché (Starý trh) upálena.

Když si Karel VII. zajistil vládu nad takřka celou Francií, požádal o obnovení církevního procesu a prohlásil Johanku za oběť justičního omylu. Nu, zaplať Bůh, ale přesto - jaké to pokrytectví, pane králi… Johanka byla rehabilitována světským soudem v plném rozsahu. Papež Pius X. ji 18. dubna 1909 prohlásil za blahoslavenou a papež Benedikt XV. ji svatořečil 16. května 1920.

Svatá Johanko z Arku, čest a sláva na výsostech tvé památce!

Obrázek
Socha Johanky z Arku na Place des Pyramides v Paříži

Zdroj původního (neupraveného) textu a obrázku: Wikipedie: Jana z Arku

Poznámka

Johanka napsala v březnu 1430 dopis českým husitům. Bylo to v době, kdy vrcholily husitské spanilé jízdy do okolních zemí. V dopise jim vyčítá, že podlehli „bezbožným a nedovoleným pověrám“, ničí a zabíjejí. Nabízí jim ale i pomoc v případě jejich zájmu o obrácení zpět k víře. Je neuvěřitelné, že i tento dopis byl o rok později, při „procesu“ s Johankou, přes své jasně protikacířské ladění, inkvizitorem Johannem Niderem zahrnut mezi podklady obžaloby.

Asceho odplivnutí

Občas mi lidé vyčítají, že se navážím do žen. Nu, přátelé, je to nezřídka pravda. Ovšem do některých mužů se nenavážím jen proto, že si nezaslouží ani to, abych se jimi vůbec zabýval. Pokud mi na mysl přijde například jistý neznámý zrádce z Compiegne, biskup Petr Cauchon, či král Karel VII., tak si zkrátka jen odplivnu…

Film Joan of Arc, Kanada, 1999

Podle serveru 7den.cz upravil Asce

Slavnou legendu o venkovské dívce, která slyšela boží hlasy a dokázala v rozvrácené Francii 15. století vnuknout slabému králi vůli po znovusjednocení země, sama vzburcovat vyčerpané královo vojsko a postavit se do první bojové linie, natočilo více filmových studií. Až štáb tohoto filmu konečně napadlo místo zasloužilých umělkyň vybrat dívku téměř stejného věku jako byla skutečná Johanka, sedmnáctiletou Leelee Sobieski. Její nevinná, ještě dětská tvář (která je prý podle dochovaných portrétů skutečné Johance až nápadně podobná) je doprovázena udivující odvahou (téměř všechny scény, včetně jezdeckých a bojových, točila sama) a hereckou suverenitou, takže chvílemi máte pocit, že sledujete skutečnou, historickou postavu Johanky z Arku.

Pro české diváky je zajímavá i skutečnost, že film se za podstatné účasti české produkce natáčel téměř celý u nás. Za čtyři měsíce náročného natáčení (často v krutých mrazech) se početný štáb přesouval mezi Křivoklátem, Pernštejnem, Chebem, Loktem, Landštejnem, Žebrákem a Točníkem. Na Barrandově vyrostly kulisy Johančiny rodné vesnice. V komparsu si zahrály stovky českých statistů, ale i našich zkušených, mezinárodně uznávaných kaskadérů, šermířů a jezdců.

Obrázek
Zdroj: Pinterest: 17 Best images about LEELEE SOBIESKI
Uživatelský avatar
Asce
Administrátor
Příspěvky: 701
Registrován: 16.12.2015 18:13:48
Pohlaví: muž
Povolání: IT služby
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 13
Děkoval: 2294 x
Oceněn: 2138 x

Asceho výpisky z časopisů a jiné literatury

Příspěvekod Asce » 26.5.2017 21:17:49

Bez jablka
Autoři: Losekoot Michelle, Říha Miloš
Rok vydání: 2016
Počet stran: 224
Typ, vazba: Kniha, paperback

Obrázek

Anotace

Kdo platí na rande? Kdo koho vlastně žádá o ruku a kdo opravdu zdržuje, když se odchází z bytu? Novou metou ve vztahu je znát navzájem své heslo k počítači, muži mají krémy proti vráskám a ženy dělají kariéru. Miloš a Michelle se v tom chaosu snaží zorientovat. Žijou totiž v generaci dnešních třicátníků, tedy v první generaci, která si v životě nastavuje svá vlastní pravidla. A tím, že spolu nespí, k sobě mohou být upřímní. Jejich krátké tematické sloupky, které už rok vycházejí na Bezjablka.cz, jsou ironickým povzdechem nad tím, jak by dnešní svět vypadal, kdyby Eva tenkrát nepodala Adamovi jablko a Adam si do něj nekousnul. Jak by vypadal svět, ve kterém muž a žena mluví otevřeně o všem, co se v jejich životech změnilo?

Zdroj obrázku a textu anotace: Knižní klub, kniha Bez jablka

Ukázka z textu knihy - téma stereotypy

Michell:

Kdo má být nahoře?

Část mého života mi někdo vysvětluje, že princezna jen leží na gauči a princ se o vše postará. (To mám z pohádek.) Druhou část života mi někdo vysvětluje, že princ jen leží na gauči a naopak princezna se o vše postará. (To mám z porna.) Třetí část života mi někdo vysvětluje, že se u toho máme střídat, že se na tom gauči dá dokonce sedět společně. Jsem z toho laň, genderově správně řečeno.

Jsem z toho laň obzvláště v situacích, když:

  1. plánuji v rámci menstruačních bolestí sebevraždu,
  2. mám podélně zaparkovat,
  3. si uvědomím, že se mi vždy bude zvětšovat prdel a ne prsa,
  4. zjistím, že tanga stojí víc než pánské trenýrky.
A zrovna tak vidím na mužích, že nechápou, že:

  1. protáhnout vodní meloun dírkou velikosti třešně na vás nechá následky,
  2. chodit na podpatcích by měl být samostatný studijní program na vysoké škole,
  3. nalíčit si obě oči stejně je v rámci prostorového vnímání náročnější než parkování,
  4. existuje lososová, nachová a petrolejová barva.
Tak si sedíme na tom gauči, snažíme se střídat, ale někde v hloubi duše víme, že tys šlohla jablko a tys do něj kousnul a že tím končí všechny otevřené konverzace, pochopení a empatie.

Miloš:

Je Bůh žena?
Není, protože kdyby byl, tak:
  1. na stromech by místo ovoce rostly kabelky,
  2. neexistovala by televize, protože život sám o sobě by byl jedna velká telenovela,
  3. Facebook by nebyl modrý, ale růžový,
  4. menstruovali by muži,
  5. muži by vypadali jako Rambo nebo Rocky.
Jenže je bůh muž?
Nemůže být, protože:
  1. člověk má v žilách krev, a ne pivo,
  2. podle žádného náboženství není možno dosáhnout spásy konzumací vepřových žebírek,
  3. papež zcela evidentně není žena v bikinách,
  4. v politice přeci jenom nějaké ty ženy jsou.
Snad je to trochu banální,
ale mám dojem, že tyhle stereotypy o mužích a ženách tu nejsou náhodou. Nevěřím všem těm genderovým vyprávěním o zaměnitelnosti mužských a ženských rolí. Není na škodu, když se pak muži baví zženštilostí ženství a ženy zesměšňují chlapáctví mužů. To všechno se totiž dohromady skvěle doplňuje, vytváří to podhoubí pro vzájemné špičkování. Probouzí to onen erotický třas, který nezřídka končí těmi nejprimitivnějšími pohyby. A tak to nejspíš musí být, protože jinak by člověk na světě vůbec nebyl. A pokud to takhle vymyslel Bůh, ať už je čímkoliv, tak to vymyslel proklatě dobře. Anebo ne?

O autorech knihy:

Michelle Losekoot studovala Literární akademii, po práci v médiích se začala věnovat marketingu. Pracuje na volné noze, na internetu je známá jako blogerka a nadšená uživatelka sociálních sítí. V roce 2013 vydala v e-knižní podobě novelu Květinostesk.

Miloš Říha studoval sociologii a v současnosti pracuje jako ředitel Skautského institutu. Autorskou kariéru začal jako básník, v roce 2011 mu vyšla kniha Duše skladem. V roce 2014 pak kniha jeho rozhovorů se zajímavými osobnostmi s názvem Skautská vize.

Zdroj ukázky z knihy a informací o autorech: Časopis Psychologie dnes, leden 2017
Uživatelský avatar
Asce
Administrátor
Příspěvky: 701
Registrován: 16.12.2015 18:13:48
Pohlaví: muž
Povolání: IT služby
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 13
Děkoval: 2294 x
Oceněn: 2138 x

Asceho výpisky z časopisů a jiné literatury

Příspěvekod Asce » 21.7.2017 14:33:55

Tentokrát nepůjde o ukázku z Asceho bohaté sbírky, ale o pozvánku ke knize, která teprve nedávno vyšla, takže si ještě svoje místečko v mém srdci, či knihovně, či obojím nestačila vydobýt...

Svůj kalich hořkosti
Autor: Johannes Mario Simmel
Rok vydání: 2017
Počet stran: 576
Typ, vazba: Kniha, pevná

Obrázek

Anotace

Nesmírně silný a působivý román, připomínající svým námětem Nabokovu Lolitu, se snaží dobrat samého dna lidství a kořenů, i těch nejmučivějších, jež svým způsobem poznamenají každý život, zvlášť když jeho utrpení bylo tak velké…

Tragický osud slavného filmového herce z Hollywoodu, který byl nezapomenutelnou hvězdou už v dětství a který příliš pozdě a draze musí zaplatit za svou první opravdovou lásku – lásku bohužel zakázanou, nedovolenou. Šokující příběh muže, nevěrného manžela, svůdce nezletilé dívky, která mu byla svěřena do výchovy a jež s ním – drahým a milovaným – později čeká dítě…

Ukázka z listování textem

Obrázek

Asceho poznámka

Tak jako se mi nelíbila Lolita od Nabokova, tak se mi nejspíš (soudě po přečtení prvních stran) nebude líbit ani tento román. Ti hlavní hrdinové, jako by byli slaboši, kteří nesmírně po něčem touží, a když to naleznou, tak se strachy z toho pokálí...

Nevím, snad mám důvod, aby se mi tyto knihy nelíbily. Jako kdyby mi něco připomínaly - možná můj vlastní kalich hořkosti...
Uživatelský avatar
Asce
Administrátor
Příspěvky: 701
Registrován: 16.12.2015 18:13:48
Pohlaví: muž
Povolání: IT služby
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 4
... až do věku: 13
Děkoval: 2294 x
Oceněn: 2138 x

Asceho výpisky z časopisů a jiné literatury

Příspěvekod Asce » 7.9.2017 18:04:49

Přemíra zákonů škodí lidské slušnosti

Autor: PhDr. Michaela Peterková
Článek včetně zdrojů a diskuse: http://www.michaelapeterkova.cz


Začneme mírně politicky, ale ve třetím odstavci už zase přeskočíme do psychologie.

"Předkládám návrh zákona o zřízení povinných přístřešků pro kola. Každý zaměstnavatel by povinně pro své zaměstnance musel zajistit místo, kde si tito bezpečně uloží svá jízdní kola. Kdo by to neudělal, dostal by pokutu."
"Někdo po tomto opatření volá?"
"Masivně ne. Ale lidem to přece pomůže!"
"To je pravda. Návrh přijímáme, zákon bude."

Poslední dvě slova neplatí (alespoň doufám), ale takovýto návrh se kdesi v politickém soukolí skutečně objevil. Nic proti bicyklům a možnostem jejich uložení. Osvícení zaměstnavatelé tuto potřebnou službu v rámci svých možností dávno poskytují. Prostě proto, že chtějí. Ukážeme si ale, že snaha uzákonit lidské ohledy vede k naprosto jiným efektům, než jaké byly zamýšlené.

Byla mateřská škola, fungovala jako všechny ostatní, byly v ní radosti i starosti. Mezi jednu z těch starostí se počítaly občasné epizody, kdy si někteří rodiče nestihli vyzvednout dítě do běžné doby, po kterou školka funguje.
Takže paní učitelka musela v takovém případě čekat, až si pro tu dočasnou sirotu někdo přišel a sama se tak zdržela v práci. Tu někoho napadlo, že by se to mohlo vyřešit tím, že by rodiče za pozdní vyzvednutí svých dětí platili pokutu. V rozumné výši, samozřejmě. Znělo to rozumně, tak to zavedli a rodiče na to byli na nástěnkách i osobně upozorněni. Pozdní příchody rodičů měly být od té chvíle reliktem nekulturní minulosti. Jenže nebyly. Stalo se něco úplně jiného: Množství případů, kdy si rodiče přišli pro své děti po zavírací hodině, po zavedení pokut narostlo.

Jak je to možné? Vysvětlení spočívá v tom, jak se na včasné či pozdní vyzvedávání dívali rodiče původně a jak po zavedení sankce. Dřív se snažili chodit včas (i) proto, že brali na učitelky ve školce ohled. Uvědomovali si, že když dorazí později, připraví tím učitelku o její čas, a to nechtěli. Když se ale zavedly pokuty, ohleduplnost vymizela - vždyť si to přece zaplatí, když přijdou později, tak co. Tato studie, kterou provedli Uri Gneezy a Aldo Rustichini v izraelských mateřských školách, ukázala, že kde byly dřív lidské ohledy, tam spolu se sankcí nastoupil primitivní kalkul.

Tato studie i mnohá zkušenost ukazují, že rozličné zákony a všeliká nařízení, jež se snaží regulovat oblasti mezilidských ohledů a slušnosti, vedou k vymizení přirozené morálky a zhoršení chování. Učí lidi spoléhat se na předpisy a ne na svou hlavu (nebo spíše na své srdce). Pokud bude všechno dobré chování nařízeno, člověk se přestane chtít chovat dobře a zakrátko tady budeme mít skupinu opravdu strašlivých bytostí, které se nespoléhají na vlastní morální navigaci a ztratily stud a špatné svědomí, neboť tyto pocity je nově možné zobchodovat.

Podobná opatření také negativně dopadají na ty, které měla chránit. Učitelky se ve školce zdržely častěji. Povinné kvóty na zastoupení žen v politice vedou k zesměšňování těch, které jsou na kandidátkách jen kvůli těm kvótám, a bohužel i těch, které tam jsou proto, že chtějí a umějí. Povinná inkluze hendikepovaných žáků často zhorší jejich vzdělávací podmínky a skrz prsty se pak na ně dívají i někteří učitelé a ředitelé škol, kteří před tím nařízením spoustu hendikepovaných dětí normálně přijímali. Představte si, jak by to dopadlo, kdyby se zavedlo povinné vzájemné zdravení znepřátelených lidí nebo povinné uvolňování místa starším lidem v MHD, obé samozřejmě opatřené sankcemi za neprovádění.

Zmíněná izraelská studie odpovídá i na případnou připomínku, že opatření se dá přijmout na zkoušku a pokud se neukáže jako užitečné, tak se zruší a vše bude jako dřív. Nebude. Když v dotčených školkách po nějaké době sankce za pozdní vyzvedávání děti zrušili, množství pozdě přicházejících rodičů se na původní, "předsankční" úroveň nesnížilo: zůstalo stejně vysoké, jako po zavedení pokut.

Ačkoli si to mnozí předkladači pravidel, kteří prostě chtějí být něco platní, myslí, tak všechny bolesti světa nejdou řešit shora. Ve skutečnosti se většina potíží udrží na přijatelné úrovni nebo vyhojí mnohem lépe bez jejich asistence.

Aktuální poznámka paní psycholožky:

Tipli byste si, kolik je aktuálně v ČR platných zákonných norem? Malá nápověda: Je jich víc, než bylo v roce 1948, kdy šlo o cca 50 tisíc norem. Tak kolik by to mohlo být dnes? O nějakých třicet tisíc víc? O sto nebo dvě stě tisíc, když máme tolik snaživých zákonodárců? Nebo se odvážete a tipnete, že je to o milion víc? Tak to byste byli pořád ještě při zdi. V roce 2010, kdy se dělalo poslední velké sčítání paragrafů, to hodilo 1.600.000 zákonných norem a dnes jejich počet šplhá ke dvěma milionům. Tzv. podzákonných norem, což jsou různé vyhlášky a řády, bude ještě mnohem víc. Věří vůbec ještě někdo tomu, že je to všechno možné pojmout a dodržovat? Teď před volbami se všechny strany předhánějí v plánech, co nového zavedou a udělají. Mně by se líbilo, kdyby někdo spíš řekl, co zruší a co NEudělá.

Poznámka Asceho:

Paní doktorka mi mluví doslova z duše! Často svými neuměle poskládanými slovíčky a jen intuitivně, na základě svých životních zkušeností, hlásám podobné názory. Jsem rád, že si mohu říci, že aspoň tu a tam neplácám úplné hlouposti...

Zpět na “JINÁ TÉMATA A VOLNÁ DISKUSE”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 hostů