Fíresova zamyšlení

Osobní sdílení od členů, detailní popisy jejich životních osudů, vyprávění zajímavých příběhů, případně kazuistiky a příběhy z druhé ruky - příběhy zneužitých, životopisy slavných pedofilů ap.
Uživatelský avatar
Fíres
VIP člen
Příspěvky: 127
Registrován: 22.1.2016 22:17:52
Pohlaví: muž
Povolání: Zatím studuji
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 16
Děkoval: 1213 x
Oceněn: 282 x

18. díl

Příspěvekod Fíres » 31.12.2016 9:16:44

Fíresovy Vánoce


Vše začalo brzy ráno...


Poslední týden se ve škole již příliš neučilo, a tak se mi podařilo domluvit, abych tam jeden den jít nemusel. Místo toho jsem se jel podívat s mamkou do práce. To by však nebylo tolik zajímavé, kdyby mamka nepracovala ve školce. :lol:

Ráno se mi tedy podařilo po zazvonění 4. budíku vstát a vyrazili jsme do školky. Nejprve jsem jen tak popocházel po třídě, občas se zastavil u nějaké skupinky dětí. Snad si nikdo nevšiml, že jsem si pořád sedal ke stolečku, kde si malovala skupinka holčiček... No, krom toho, že jsem si trochu popovídal s pár holčičkami, se toho příliš neudálo. Než přišla svačina...

Již při dřívějších návštěvách o mě projevila zájem jedna šestka - říkejme jí třeba Anetka. (Mimo jiné mi bylo vyprávěno, jak se pořád dotazuje: "Kdy zase přijde Fíres?".) Jak jsem již zmiňoval, nebyla výjimka, když jsem si sedal k dětem ke stolu. Tak se to semlelo, že jsem si podle Anetky musel sednout vedle ní. Jak Anetka dosvačila, chytla si mou ruku. Doslova si ji chytla a držela ji přitisknutou u sebe na bříšku.

Ve třídě byl ale jeden neposedný kutík, autista, tak jsem ho měl jako "asistent" hlídat. Jak jsem brzy zjistil, jediný způsob, jak ho udržet v klidu, bylo dát si ho na klín. Když našel na stole kousíček papíru, tak jsem ho pustil, aby to mohl jít vyhodit do koše. V tu chvíli se mi začala stěhovat na klín Anetka. Byl bych ji nechal, ale onen kutík se nevrátil, takže jsem si pro něj musel dojít. Když jsem se vrátil i s kutíkem, opět jsem si ho posadil na jednu nohu a Anetce jsem pokynul, že může na druhou. Tam se taky velice rychle zabydlela a stále si k sobě tiskla moji ruku. Takto jsme zůstali, než dojedl zbytek třídy, což samozřejmě chvíli trvalo. Nic zajímavého se v té chvíli nedělo, tedy až na Anetku sedící mi na klíně a tlupu holčiček kolem. :)

Posedíme, poležíme, pomazlíme


Anetka, snad jasnovidec, přinesla film, takže hned po svačině se šlo koukat. Nejdříve mi seděly na jedné noze Anetka a na druhé o něco mladší, říkejme jí třeba Petruška, která se ke mně od rána také poměrně měla. Anetka si k sobě tiskla ruku, Petruška hlavu a já se měl krásně.

Holky střídaly polohy, chvilku seděly na nohách obkročmo, chvíli snožmo, chvíli si sedly vedle a položili si na mě hlavu. Po nějaké době snad Petrušku film přestal bavit, nebo se již dost vymazlila a odběhla pryč. To umožnilo Anetce víc se projevit. Na klíně měnila polohy, chvíli ležela, mírně roztažené nohy padající přes mou pravou nohu a zakloněná hlavička přes levou, občas se zvedla a v této poloze se jakoby posadila, poté zase lehla, stále si držela moji ruku. Občas na mě koukala mamka. Když to šlo, tak jsem se ji pokoušel nevnímat.

Po čase se opět vrátila Petruška, aby mi pár minut poseděla a pak šla opět pryč. Anetce se sice příliš nechtělo se o mě dělit, ale nakonec na tu chvilku ustoupila. Asi v půlce filmu se rozhodlo, že půjdeme ven. Děti si daly na stolečky prostírání, aby kuchařka věděla, kam má nachystat polévku, a Anetka jako správná hospodyňka nezapomněla připravit prostírání i pro mě. +dej_srdce+

Dárečky


Tento rok jsem dostal nejkrásnější dáreček právě od těchto dvou holčiček - Anetky a Petrušky. To jsem ale trochu mimo - na Petrušku už je pozdě a Anetka se ještě neodvážila. Pokračujme tedy, ať se dozvíme, co že to je za dárek.

Když se šlo ven (na zahradu u školky), tak zatímco mamka pomáhala s oblékáním dětem, já jsem se šel obléct sám. Hádejte, kdo byl oblečený zároveň se mnou a ihned se hlásil o přízeň - Anetka. Vyskočila mi do náruče a jak měla hlavu vedle mé, tak jsem dostal malou pusinku na tvář. +vzdusny_polibek+ Ano, od holek jsem dostal od každé pusinku, sic jen malinkatou, téměř nepostřehnutelnou, ale letos nejhezčí dárek, co jsem dostal. +zamilovany+

No, pokračujme v příběhu. Držel jsem Anetku v náruči a koukal, zda to náhodou někdo neviděl. Když jsem se koukal na mamku, tak nejspíš nic neviděla. Ale kdo ví... Tak jako tak se po chvilce otočila a naznačila, že mám Anetku pustit na zem. Poté mě poslala i s těmi převlečenými ven.

Co se venku dělo, bez dozoru učitelek...


Děcka se mě pokoušela zkoulovat, honili jsme se - já je, ona mě. Děcka utíkala a já se je snažil chytnout a pak obráceně, nemyslete dvojsmyslně.. S Anetkou jsme blbli, byla to sranda.

Po chvíli přišla mamka, dostali jsme lehce vynadáno. Sice nenadávala, ale zmínila se o tom, že sněhem se nehází a nemáme běhat, protože to klouže... :oops: Tedy snažil jsem se trochu ovládat, ale když mamka zase odešla, děcka mě povalila na zem (v čele s Anetkou) a všichni se na mě vrhli. (No jo, nemám si brát Anetku do náruče, tak se po sobě budeme jenom válet. :D ) Uklidňovat situaci po tomto už začínalo být trochu složité. I když jsem vlastně spadl dobrovolně, nečekal jsem, že se na mě vrhnou úplně všichni. Naštěstí se mi podařilo vše urovnat před matčiným příchodem. Tím ale většina zábavy skončila. Anetka stále chtěla nahoru. Ale když jsem ji zvedal, nebo to vypadalo, že se k tomu chystám, tak mamka vždy lehce naznačila, že ne. (Anetka to neviděla.)

Když přišly i zbylé třídy, tak jsem na chvilku přišel k učitelkám. No nevydržel jsem tam dlouho. Chudák to Fíres, pořád oblepen holčičkami, nedají mu oddechu, snad ho brzy ušmudlají k smrti. Bohužel nemám na vybranou. Holky jsou v přesile a tak mě Anetka odvádí do jejich tajné skrýše v keři, kam můžou pouze vyvolení. Musel jsem umravňovat jednu rvačku, když tam vnikl "zloděj". A to byla další zakázaná věc, co jsem udělal, protože podle chování dětí se do toho keře jistě chodit nemělo. Naštěstí to mamka neviděla, nebo se o tom aspoň nezmínila.

Když se tedy venku dostatečně "vymrzlo", tak se šlo na oběd. Samozřejmě jsem obědval tam, kde mi nachystala Anetka prostírání - tedy hned vedle ní. Snědli jsme polévku, já z dětského talířku, který mi paní kuchařka v nevědomosti nachystala na prostírání nachystané Anetkou. Než jsem vešel do třídy, tak slyším Anetku, jak říká kuchařce: "Tady bude dneska sedět Fíres." Moc se mi tam v tu chvíli nechtělo...
Na druhé byl guláš, ten jsem již dostal v dospělácké verzi. Když jsem vše snědl, tak jsem si ještě musel jít společně s Anetkou přidat.

Anetka dnes šla "po O" a rodiče si pro ni přišli poměrně brzy, tak to byla poslední společná chvíle. Škoda, že nespinkala. Děti se mohly před spaním dívat na film a já bych si již nějak jistě zařídil, aby Anetka aspoň před filmem nemusela být v postýlce ale u mě na klíně...

Tím skončily krásné chvíle ve školce. V době oběda přišla jiná paní učitelka, která nás vystřídala, a my jeli domů.

Hodnocení od mamky


Mamka mnohokrát probírala (s dalšími učitelkami, babičkami, tetičkami) mé chování - tedy naštěstí spíše chování dětí - děti se lepí na chudáka Fírese... :D Krásně se to poslouchá, když říká, že děti byly jako vyměněné - strašně hodné, že je to strašná pomoc, že si úplně odpočinula, že ho ty děti mají strašně rády, že se na něho lepí, to když se koukaly na film, tak to byl úplně v obležení, ale čím to bude, že jsou ty děti najednou tak hodné, co na něm ty holky vidí? - No jo, chlap, to jim ve školce chybí, to za to může, ten mužský element. Osobně jsem usoudil, že bude lepší nechat je v tomto omylu, než jim vysvětlovat, že děti cítí, že jsem vzdělaný VIP pedofil z Pedonie. :D

Večer se o tom mamka ještě bavila s taťkou a zmínila se i o tom, proč jí vadilo, že si beru Anetku do náruče. Řekla něco ve stylu, že bychom se jich neměli vůbec dotýkat, že vevnitř to ještě nějak jde, ale venku by to mohl někdo označit za pedofilii. Inu s tímto prohlášením v podstatě musím souhlasit. Kdybych viděl někoho dělat s holčičkami to co já, tak bych ho jistě označil za pedofila... Jen zde to bylo myšleno trochu jinak. :(

Aspoň z toho můžu vyvodit, že si naprosto nepřipouští, že by se mnou nemuselo být něco v pořádku. A vevnitř máme v podstatě všechno povoleno - samozřejmě kromě věcí, které mamce nepřijdou úplně normální, že by je šestnáctiletý kluk měl dělat s šestiletou holčičkou...
Uživatelský avatar
Fíres
VIP člen
Příspěvky: 127
Registrován: 22.1.2016 22:17:52
Pohlaví: muž
Povolání: Zatím studuji
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 16
Děkoval: 1213 x
Oceněn: 282 x

19. díl

Příspěvekod Fíres » 5.9.2017 22:19:05

Zamyšlení po dlouhé době


Zdravím vážení čtenáři.
Je tomu už přes rok, kdy moje tvorba na Pedonii začala pomalu slábnout, až postupně téměř ustala. Buďto nebyl čas, pak nebyla nálada, a možná že i jistý strach z reakce na to, co napíšu. Ano, snažím se nepřiznávat si to. A už vůbec jsem se o tom nechtěl zmiňovat zde, abych neovlivnil autentičnost reakcí, ale víc a víc ve mně sílil strach z reakcí ostatních.

Ona Pedonie mi výrazným způsobem změnila život. Uvedl jsem zde o sobě mnohé věci, které nikdo jiný neví, a mnoho členů na mě působí jako jistý vzor/autorita. Je to přirozené, že člověk se chce před těmito lidmi "ukázat", chce od nich pochvalu. Naopak negativní reakce dokáže člověka dosti rozhodit. Je to zvláštní, jak člověku dokáže takový web, kde píše anonymně, kde jsou lidé, jejichž názor pro něj nemusí nic znamenat, "přirůst k srdci." Už jen čtení v něm dokáže probudit mnoho emocí. Když pak něco přidá nebo mu dokonce jeho příspěvek někdo okomentuje, může to být naprostá kanonáda na jeho city.

Jak jsem psal výše, původně jsem se o tom nechtěl zmiňovat, původně jsem si to ani nechtěl příliš připouštět. On upřímný názor, ač mě dokáže rozhodit, může být zprvu nepříjemný, je pro mě mnohem důležitější, než aby mi někdo něco zamlčoval či dokonce nalhával. Psychické potíže, které mi to může způsobit, jsou dočasné, zato věci, které se můžu dozvědět, mi můžou kladně pomoct v mnoha budoucích situacích. Proto nechci, aby byly tímto mým vylitím pocitů nějak ovlivněny vaše budoucí reakce.

Ale už tu zase plácám hlouposti, o kterých jsem dnes ani mluvit nechtěl. Mám připravených několik dalších dílů Zamyšlení (některé dokonce už pár měsíců :oops: ) a teď jsem se konečně dokopal k tomu je zveřejnit (tak doufám, že se mi to podaří). První se měl objevit na Pedonii už včera, ale v jedenáct v noci jsem usoudil, že to bude lepší nechat na dnešek. No, a dnes jsem se dostal k tomu, že v prvním příspěvku raději vylíčím nějaké moje úvahy.

Přes prázdniny jsem jaksi ustal i s pročítáním nových příspěvků a k přečtení toho, co mi za ony dva měsíce uteklo, jsem se dostal až při cestování do/ze školy. Tak se mi do této chvíle podařilo přečíst veškeré nové příspěvky v Životních příbězích. Zajímavý byl pocit, který při tomto pročítání mám. Nevím, zda je kladný či záporný, nedokáži jej ani nijak jinak popsat.

Tento pocit ve mně však dokázal otevřít spoustu dalších pocitů a tak nějak se mi vybavily všechny krásné momenty, které jsem za posledního půl roku s holkami zažil. Mimo jiné mi to dodalo impuls k popsání situací, které jsem snad ani neměl v plánu zveřejnit, ale také mě to dovedlo k mému vnímání pedofilie.

Tedy mám tendenci se někomu svěřit o své orientaci, a tak mi scénář mého svěření občas probíhá hlavou. Vzhledem k tomu, jak kladně vnímám svůj kontakt s holkami, jak mi připadá, jak to ony kladně prožívají, nedokáži se vcítit do kůže normála, kterému se někdo svěří, že se mu líbí holčičky. Uvědomuji si, jak pro mě může být nebezpečné, kdyby se to dozvěděla špatná osoba, jaký je na toto ve společnosti obecný názor, ale právě proto vidím, že si nedokáži reálně promítnout první reakce/pocity toho člověka. Já nedokáži pořádně vidět člověka, který se mi s tímto svěří, jako špatného. Pořád si dokáži představit, co by si lidi pomysleli, kdyby se něco stalo a vyplulo to na povrch, ale začínám mít pocit, že když se někomu svěřím, tak mě bude vnímat v pohodě a začínám přeskakovat úsek, kdy si ten člověk musí uvědomit, že pedofil nemusí automaticky ubližovat.

To by mělo být pro dnešní Zamyšlení vše a já vřele doufám, že se zde za týden objeví první Zamyšlení z prázdnin.

Svoje komentáře k mým příspěvkům, k tomuto tématu, prosím, směřujte sem
Uživatelský avatar
Fíres
VIP člen
Příspěvky: 127
Registrován: 22.1.2016 22:17:52
Pohlaví: muž
Povolání: Zatím studuji
Líbí se mi: dívky (GL)
... ve věku od: 2
... až do věku: 16
Děkoval: 1213 x
Oceněn: 282 x

20. díl

Příspěvekod Fíres » 12.9.2017 22:43:17

Prázdniny 2017 - Tábor I.


Příběhy z prázdnin a konce minulého školního roku nebudou podávány v chronologickém pořadí, naopak spíše půjdeme časem víc a víc zpátky. Jednak je to z důvodu, že předpřipravené mám spíše události z poslední doby a přeházením mohu aspoň trochu ztížit svou identifikaci; z toho důvodu můžou být taky některé nepříliš podstatné informace pozměněny.

Nejprve se vrhneme na jeden ze dvou táborů, kam se mi podařilo letos nachomýtnout. V našem příběhu bude důležitá hlavně jedna slečna, kterou můžeme nazývat Zuzka.

Na onom táboře jsem byl ještě minulý rok jako účastník. Vedení táborem opravdu žije a hned po skončení jednoho tábora už vymýšlí program na příští rok. Jistě je ve vedení i několik soukmenovců. Tomu také odpovídá kvalita tábora.

Asi nikoho nepřekvapí, že jsem doufal, že se mi podaří mezi vedení dostat. Bohužel stejně tak, jako je naplněná kapacita tábora, tak je přebytek lidí i ve vedení, každý nový instruktor je pečlivě vybírán a mně se tímto výběrem projít nepodařilo.

I přes to jsem letos tábor několikrát navštívil. Trochu zklamání bylo, že slečna, kterou jsem si minulý rok oblíbil, letos nepřijela. :( Svou pozornost jsem tedy směřoval na odhadem 11-12letou Kristýnku. Pohledná blondýnka s dlouhými vlásky, nosí brýle a je velmi chytrá.

Při prvních, poměrně krátkých návštěvách jsem si povídal hlavně s Kristýnkou, ale při jedné návštěvě vidím, jak na mě nějaká slečna míří gumičkou - Zuzka. S hnědými vlásky svázanými do dvou culíků je velice pěkná, hubená, podobného věku jako Kristýnka. Na rozdíl od ní však mnohem živější. Zajímavé je, že pokud vezmu v potaz Asceho rozdělení, tak Zuzka na mě působila jako jasně neplnohodnotná, zato Kristýnka byla pravý opak.

Původně jsem sice plánoval krátkou návštěvu, ale to odpoledne se na tábořišti moc věcí nedělo, tak jsem se jaksi zdržel o něco déle. Samozřejmě jsem trávil čas různě, ale asi největší část jsem byl u Kristýnky v chatce. Zkuste hádat, kdo byl Kristýnčin spolubydlící - Zuzka. Takže jsem je tam měl po chvilce obě.

Již si dopodrobna nepamatuji vše, co se tehdy dělo, ale dostali jsme se k tomu, že Zuzka začala dělat mrtvou. Nebylo to poprvé, co jsem se do podobné situace dostal, takže jsem zcela automaticky nasadil masáž srdce - třicet stlačení a pak samozřejmě dva vdechy.

Většinou člověk obživne, už když se o dýchání z úst do úst zmíním, nebo jakmile se začnu naklánět. Zuzanka však byla mnohem mrtvější mrtvola. Inu, postupoval jsem tak, jak nás učili na spoustě přednášek, které jsem na základce zažil. Zaklonil hlavu, zacpal nos a pomalé přibližování k obličeji. Dvacet čísel, deset čísel, pět centimetrů od jejích úst. Co teď? Očekával jsem, že už dávno uhne. Fouknout, jak nás učili, by asi nebylo nejvhodnější. Pusa, či dokonce polibek nepřicházely v úvahu. Chtěl jsem se dostat mezi vedení - už to, že jsem celé odpoledne zavřený se dvěma holkami v chatce, je dost risk - nepotřebuji udělat něco, kvůli čemu začne někdo moje chování víc rozebírat. To bych se mohl s šancí jít do vedení rozloučit.

Co mi zbývalo - musel jsem se jednoduše odtáhnout a zkusit ji oživit nějak jinak. Tak jsme se dostali do toho, že jsme já s Kristýnkou Zuzku lechtali. Překvapilo mě, jak Zuzka skoro až spolupracovala. Tak ze zvědavosti jsem ji začal lechtat na noze a docela rychle jsem postupoval směrem vzhůru se zřejmým cílem. Zajímalo mě, když byla málem ochotna k líbání, kam až mě pustí. Řekněme kousek za úrovní kolen - když pochopila, kam mířím, prudce srazila nohy k sobě. Víckrát jsem se o nic nepokoušel - přece jenom jsem už nebyl na nejsilnějším ledě a na tenčí se mi pouštět nechtělo. Nedlouho poté jsem pak musel začít Kristýnku v lechtání krotit - opět jsem nepotřeboval, aby nějaký vedoucí šel zjistit, proč ty holky v té chatce, kde je Fíres, tak strašně piští...

Zatím jsme se ovšem úplně nedostali k věci, díky které Zuzka pravděpodobně ovlivnila můj život více, než jakýkoliv jiný účastník tábora. Zuzka mě totiž viděla na nějaké akci, kde jsem měl luk, a tak začala s tím, jestli by si mohla zastřílet. Moje odpověď byla jednoduchá: "Když si to domluvíš s hlavním vedoucím, tak můžeš."

Problém byl, že ten den nebyl hlavní vedoucí tak nějak k dispozici. Čekal jsem tedy až do večerky. Bohužel čas pro zeptání nebyl, tak jsem si šel aspoň užít krásný táborový zvyk - dávat dobrou noc, kdy se táborníci udržující tuto tradici společně s (pedofilní) částí vedení objímají. Objetí s Kristýnkou a poté se Zuzkou bylo opravdu neobyčejně silné, dlouhé a krásné (u Zuzky jsem si i sáhl na zadeček :oops: ).

Pak jsem se přidal k vedení na poradu s plánem si s nimi chvíli popovídat. O pár hodin později jsem usoudil, že přijít domů kolem druhé hodiny ráno není zrovna ideální (navíc se mohla Zuzka ráno konečně zeptat hlavního vedoucího na střílení), takže jsem přenocoval na tábořišti.

Ráno se poté opravdu vytvořil prostor. Zuzka se zeptala a po chvilce už bylo střílení domluveno. Krátce nato jsem tábořiště opustil a jel domů.

Dle domluvy jsem se ještě ten den vrátil na tábořiště i s luky, odstřílelo se, a pak byla krátká večerní scénka, která ukončila celou táborovou hru (tím odpadly pravidelné večerní scénky a večer byl volný). Večer se tedy sedlo k ohni a zpívalo - vedle mě Zuzka, oheň,... - toto jsou moje nejoblíbenější chvíle na táboře... Následovalo dávání "dobrou noc".

Tak jsem vlastně jen díky Zuzce zažil další krásný večer. Ten den jsem ještě chvíli poseděl s vedoucími, kde hlavní vedoucí naznačoval, že příští rok jsem ve vedení taky. Pak jsem zamířil domů a na tábořišti se objevil až těsně před odjezdem táborníků. Rozloučil jsem se s většinou z nich (hlavně Kristýnkou a Zuzkou). Po jejich odchodu jsem se bavil s hlavním vedoucím a bylo mi přímo řečeno, že se k nim brzy připojím. +blazen+

Zajímavé bylo, když jsem se později dozvěděl, že velký faktor v rozhodování byly právě luky, které byly jen díky Zuzce...

Svoje komentáře k mým příspěvkům, k tomuto tématu, prosím, směřujte sem

Zpět na “ŽIVOTNÍ PŘÍBĚHY”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 hostů