Studie o zneužívání ve světě

[Neptun]

STUDIE O ZNEUŽÍVÁNÍ VE SVĚTĚ

ODBORNÉ TÉMATICKÉ VLÁKNO ZAHRNUJÍCÍ ROZMANITÉ STUDIE ZAMĚŘENÉ NA SEXUÁLNÍ ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ VE SVĚTĚ


odkaz a zdroj: enigmaticjournal.blogspot.cz

[Neptun]

Charakteristika dětí do 12 let vyšetřovaných kvůli podezření z pohlavního zneužívání v Salvadoru v Brazílii

Kriminalisté, lékaři a psychologové v třímiliónovém městě Salvador, celým jménem São Salvador da Bahia de Todos os Santos, což znamená Svatý spasitel v Zátoce všech svatých (no teda, tam se musejí dít věci!) analyzovali demografické a klinické charakteristiky dětí do 12 let (vida, někde mají rozum a za děti považují skutečně jen děti), u nichž bylo podezření, že byly pohlavně zneužity, a to v letech 2005-2010. Souhrn řady studií ukazuje, že v mnoha zemích bylo asi 8 % chlapců a 19 % dívek do 18 let obětí nějaké formy pohlavního zneužití.

Pohlavní zneužití dětí autoři brazilské studie chápou jako sexuální zážitky, ať už se stykem nebo bez styku mezi nezletilou a jinou osobou, nejméně o 5 let starší (milování se šestnáctiletého hocha s dvanáctkou tam tedy neřeší); nebo sexuální zážitky týkající se nezletilých v důsledku nátlaku, bez ohledu na věk agresora. Brazilské právo do r. 2009 rozlišovalo mezi znásilněním (silou vynucený tělesný kontakt se ženou) a "Násilné neslušné útoky". Dnes obsahuje pojem znásilnění dospělé osoby a dále znásilnění zranitelné osoby, což zahrnuje tělesný styk nebo jiné libido vyvolávající aktivity s dítětem do 14 let. Podezření na vykonané pohlavní zneužití má v Brazílii od roku 1990 ohlašovací povinnost Radě pro ochranu. Ta pak často pošle poškozené dítě na lékařsko-kriminalistické vyšetření. Vyšetření je nepostradatelné a nemůže být nahrazeno výpovědí obviněného.

Za uvedených šest let bylo v Salvadoru takto fyzicky vyšetřováno 2802 dětí. Jejich průměrný věk byl 6,6 roku. To znamená, když tam byly i dvanáctky, že v souboru musela být i spousta nemluvňat. Nejmladšímu vyšetřovanému bylo 19 dní, 5 % dětí bylo mladších 2 let (ale spousta dalších mrňousů to nejspíše neuměla nikomu říci), 33 % předškoláků, 39 % mladších školáků, 30 % starších školáků (10-11 let). 78 % vyšetřovaných dětí byly dívky, což odpovídá situaci jinde ve světě.

U 85 % případů vyšetřování následovalo poté, co proti někomu bylo vzneseno obvinění ze zneužití, u ostatních případů kvůli změnám na pohlavních orgánech dítěte. Obvinění bylo z 5% po přistižení páru in flagranti, ze 64 % po přiznání dítěte (většinou matce: 55 %, zřídka otci: 5 %), z 26 % po hlášení rodinným příslušníkem (většinou matkou bez předchozího přiznání dítěte), z 5 % po anonymním udání. 30 % případů zahrnovalo opakované zneužívání. V 7 % bylo zneužívačů několik. 94 % zneužívačů byli muži. 50 % zneužívačů bylo příbuzných dítěte: z toho ve 28 % to byl otec, ve 25 % nevlastní otec, v 19 % strýc, ve 13 % bratranec, v 5 % bratr a v 5 % dědeček. Mezi nepříbuznými bylo 55 % známých, 27 % sousedů, 2 % kamarádů, 2 % přátel ve smyslu milenců a jen 9 % cizích osob. Studie je pochopitelně založená na ohlášených případech. Autoři odhadují z dotazníků v populaci, že 80 % skutečných případů není ohlášených, protože pachatelem je blízká osoba, kterou rodina nechce vystavit stíhání. Bát se, že dítěti ublíží cizí úchyl na ulici, je přehnané i v divokém brazilském velkoměstě; většina případů zneužití se stane doma.

Lékařské vyšetření musí klasifikovat stav dítěte do jedné ze šesti kategorií: 1 – bez fyzických změn (67 %); 2 – nespecifické fyzické stopy (21 %); 3 – prokazatelné stopy po pohlavní aktivitě (9 %, což je více než v jiných studiích - Brazilci ho tam těm maličkým skutečně strkají!); 4 – poranění pohlaví nebo řitního otvoru následkem nehody (1 %); 5 – nemoc vyvolávající stopy podobné pohlavnímu zneužití (1%); 6 – ostatní. Jasné tělesné důkazy o zneužití byly potvrzeny jen u 9 % vyšetřovaných (248 dětí) - takovéto fyzické lékařské vyšetření je tedy pro důkaz zneužití málo vypovídající. Zatímco po poranění při nehodě následovalo vyšetření většinou do 24 hodin, po zneužití to trvalo v průměru 4 dny, takže mnohé známky poranění a biologické stopy zneužívače již zmizely. Autoři studie nepředpokládají, že by významný podíl nahlášení zneužití byl falešný. V podobné kanadské studii to bylo 6 % případů hlášených matkou a 2 % falešných obvinění přímo od dětí. Nemožnost prokázat obvykle fyzické stopy po zneužití nesmí ovlivnit další vyšetřování nahlášených případů.


odkaz; zdroj: www.topnews.in

podle Welington dos Santos Silvaa, Ubirajara de Oliveira Barroso-Júniora, Spanish Journal of Legal Medicine 2016;42:55-61 - DOI: 10.1016/j.remle.2015.06.003

[Neptun]

Turistika za sexem s dětmi

(child sex tourism = CST) - jak je častá a jaká přináší rizika Němcům

Shrnutí
Němečtí muži byli anonymně dotazováni v on-line studii v roce 2013, zda měli pohlavní kontakt s dítětem ve své vlasti a zda cestovali za pohlavním kontaktem s dětmi do ciziny. Z 8718 mužů jich 36 (0.4%) přiznalo CST. Tato skupina se lišila od domácích zneužívačů (n = 96; 1.1%) v pedofilním a asociálním chování a zkušeností s vlastním zneužíváním. Sociální těžkosti, pedofilní pohlavní orientace ani hypersexualita se u turistů (CST) příliš nevyskytovaly. Zato je charakterizovaly zkušenost s vlastním zneužitím, využívání prostitutek a předchozí odsouzení za násilí. Zjištění mohou pomoci preventivním opatřením proti komerčnímu pohlavnímu zneužívání zejména v rozvojových zemích.

Pozadí studie
Komerční sexuální vykořisťování dětí představuje významný globální problém. Podle Mezinárodní organizace práce (ILO) bylo v roce 2000 nuceno k prostituci a k produkci pornografie 1,8 milionu dětí. Další odhady zahrnují až 10 milionů prostitutek na celém světě. Odhaduje se, že každoročně se prostřednictvím dětské prostituce získá více než 5 miliard USD. Dětská sexuální turistika (CST), kterou Organizace spojených národů definuje jako "vykořisťování dětí pro sexuální účely osobami cestujícími na místní nebo mezinárodní úrovni za účelem sexuálních aktivit s dětmi", představuje část těchto příjmů. Jihovýchodní Asie, střední Amerika a Brazílie jsou označeny za země s dlouhou historií CST. Rozvíjejí se destinace v jižní Americe, na jihu, severozápadě a východě Afriky, v Indii a v Mongolsku. Uživatelé CST pocházejí převážně z rozvinutých zemí včetně Evropy a Severní Ameriky, dále z Ruska, Japonska, Tchaj-wanu, Austrálie a Nového Zélandu.

Dále je dětská sexuální turistika spojena s oblastí obchodu s dětmi a lidmi vůbec. Podle OSN obchodování s lidmi zahrnuje získávání osob násilím nebo podvodem, například pro nucenou práci nebo sexuální vykořisťování. Dětský fond OSN (UNICEF) uvádí, že nejméně 1,2 milionu dětí je každoročně obchodováno na celém světě, především za účelem sexuálního vykořisťování. Nedávná studie o obchodování s lidmi v USA se zabývá jejich dopady, příčinami, právními a ekonomickými důsledky a stručným popisem obchodníků s lidmi a obětí. Podle autorů je obchodování s lidmi spojeno s jinými zločiny, jako je podvod, vydírání, nátlak nebo znásilnění. Ale ve skutečnosti jde o samostatnou "nejrychleji rostoucí formu národního a mezinárodního obchodu a zločinu".

Zkoumání rozsahu obchodování s lidmi je brzděno definicemi a politickými aspekty, stejně jako nedovolenou a skrytou povahou tohoto fenoménu. Schauer a Wheaton zdůrazňují jak nutnost výzkumu obchodování s dětmi jako zvláštního aspektu obchodování s lidmi, tak závažný nedostatek údajů o "konečných spotřebitelích". Tyto informace jsou potřebné k rozvoji vhodných preventivních strategií proti komerčním formám sexuálního zneužívání jak v rozvinutých, tak v rozvojových zemích. Současné strategie prevence proti CST se zaměřují především na vzdělávání a zvyšování povědomí široké veřejnosti a odbornou přípravu odborníků v oblasti cestovního ruchu. Změny legislativy zemí, jichž se týká CST, znamená třeba odstranění požadavku dvojí kriminality, podle něhož by trestný čin musel být nezákonný jak v zemi původu, tak v místě, kde k němu došlo. Podle německého trestního zákoníku mohou být pro tyto trestné činy legálně obviněni němečtí občané, kteří spáchají sexuální trestné činy v jiné zemi. Avšak taková extrateritoriální doložka umožňující stíhání občanů za zločiny spáchané mimo jejich domovskou zemi neexistuje v každé zemi. Teprve v roce 2003 americká vláda přijala zákon PROTECT, který učinil pro obyvatele USA nezákonné cestování do cizích zemí za účelem sexu s nezletilými. Zákon PROTECT dále zahrnoval žádost o provedení opatření, která vedou k včasné identifikaci možných zneužívajících nebo osob, které jsou při cestování do cizí země vystaveny riziku zneužívání.

Předpokládá se, že CST by mohla být motivována pocitem anonymity vyplývající z pobývání v cizí zemi nebo mýty o kulturních nebo "přirozených" rozdílech v sexuální ochotě dětí v příslušných destinacích. V tomto kontextu George a Panko vytvořili model "ekosystému CST", který uvádí biologické, psychologické a situační faktory ovlivňující motivaci k CST. Dále rozlišují mezi "příležitostnými" a "klíčovými sexuálními turisty", a to na základě poznatků Klaina, že někteří jednotlivci na volnočasových nebo služebních cestách neplánovaně využívají CST, když když se jim naskytne příležitost, zatímco pro jiné je právě účelem cesty sexuální kontakt s dítětem ("klíčoví sexuální turisté"). Přestože se o charakteristikách obětí CST ví hodně, systematické hodnocení psychologických a kriminologických rysů pachatelů CST bylo doposud většinou opomíjeno.

Předchozí výzkum identifikoval různé osobnostní rysy, které se často vyskytují u zneužívačů dětí a které zvyšují pravděpodobnost, že se někdo dopustí sexuálního útoku na děti. Lze předpokládat, že tyto charakteristiky jsou relevantní i pro pachatele CST. Pedofilní sexuální orientace a antisociální chování byly popsány jako nejdůležitější rizikové faktory pro sexuální zneužívání dětí. Nicméně vlastní zkušenosti se sexuálním zneužíváním, hypersexualita a sledování dětské pornografie jsou další významné rizikové faktory pro sexuální zneužívání dětí.

Koops T, Turner D, Neutze J, Briken P, 2017: Child sex tourism - prevalence of and risk factors for its use in a German community sample. BMC PUBLIC HEALTH 17: 334.

[Neptun]

Turistika za sexem s dětmi - Metody studie a charakteristika vzorku

Výše citovaná studie byla provedena v rámci širšího výzkumného projektu. V rámci interdisciplinární sítě byl projekt zaměřen na vyhodnocení frekvence, příčin, okolností a negativních účinků sexuálních útoků na děti v různých prostředích za účelem zlepšení současných přístupů k prevenci. Údaje byly shromážděny v roce 2013 prostřednictvím anonymního on-line dotazníku, který hodnotí prevalenci pedofilních sexuálních zájmů a chování, stejně jako několik souvisejících rizikových faktorů pro sexuální zneužívání dětí u mužů v německé společnosti.

Účastníci studie byli dospělí němečtí muži (≥ 18 let), kteří byli kontaktováni s přihlédnutím k reprezentativnosti populace, pokud jde o věkovou a vzdělanostní úroveň. Všichni účastníci byli přijati prostřednictvím panelu pro průzkum trhu a bylo jim nabídnuto 20 € po dokončení průzkumu. Registrace na panelu pro průzkum trhu je dobrovolná a zahrnuje žádost o demografické údaje. Byli kontaktováni muži, kteří splnili kritéria pro zařazení studie. Byli informováni o cílech a úplné anonymitě studie.

Dotazník začalo vyplňovat 10 538 účastníků. Údaje o 1327 osobách (12,6%) byly neúplné, dalších 493 (4,7%) odvolalo souhlas k užití údajů a bylo z analýzy vyloučeno. Výsledkem byl vzorek 8718 mužských účastníků ve věku 18 až 89 let (medián= 43,5, odchylka = 13,7 roku). (Chcete-li studovat nějaký vzácný fenomén - a sexuální turistika za dětmi (CST) naštěstí je v rámci populace poměrně vzácná - musíte mít na začátku veliký vzorek osob.) Výsledný vzorek se lišil od celkové německé populace mužů s ohledem na věkovou a vzdělávací úroveň: má nadměrné zastoupení mužů s vyšším vzděláním a mužů ve věku od 30 do 49 let a nedostatečné zastoupení mužů s nižším vzděláním a starších 65 let. (Prostě primitivové a staříci nenavštěvují internetové portály.)

Byl odfiltrován vztah mezi věkovými kategoriemi, úrovní vzdělání a jejich vzájemnou interakcí na jedné a hlášenou konzumací dětské pornografie, sexuálním chováním či fantazií zahrnujícím děti na druhé straně. Přiřazení muže do skupiny bylo založeno na přiznaném předchozím sexuálním zneužívání dětí a předchozí zkušenosti s CST. Sto třicet dva účastníků (1,5 % vzorku) připustilo, že v minulosti sexuálně zneužilo dítě. Mezi těmito osobami bylo 36 osob (27 % účastníků, kteří přiznali sexuální zneužití dětí a 0,4 % celého vzorku), kteří využili CST. Z účastníků, kteří nepřiznali sexuální zneužívání dětí (n = 8586), absolvovalo školní docházku téměř 99 %, z toho 30 % v délce 10 let (srovnatelné se učňovským vzděláním) a 56 % po 13 letech = střední vzdělání).

Účastníci s přiznaným sexuálním zneužitím dětí v minulosti byli mírně mladší a méně vzdělaní než zbytek. Dvě skupiny mužů týkající se výzkumné otázky jsou následující:
Skupina 1: účastníci, kteří přiznali jak spáchání sexuálního zneužívání dětí, tak CST (CST; n = 36)
Skupina 2: účastníci, kteří přiznali spáchání sexuálního zneužívání dětí ale ne CST (nonCST, n = 96).
Průměrná věková úroveň skupin je podobná, sexuální turisté byli trochu méně vzdělaní: CST (n = 36) věk: 39.8 roku (SD=11.67), základní devítiletá škola: 11 (30.6%), desetiletá škola: 12 (33.3%), alespoň střední škola: 11 (30.6%) x nonCST (n = 96) 41.3 roku (SD=13.40), 13 (13.8%), 33 (35.1%), 47 (50.0%).

Přiřazení do skupin
Dřívější zneužívání dětí bylo zjišťováno pomocí zkráceného (24 otázek) Explicitního dotazníku o sexuálních zájmech (Explicit Sexual Interest Questionnaire = ESIQ), jehož spolehlivost a vhodnost pro výzkum byla dříve prokázána. Vnitřní konzistence pro tento vzorek byla přijatelná až dobrá. Dotazník obsahuje tři položky, které hodnotí sexuální fantazie ("Považuji za erotické vidět tělo XY skrze oblečení", "Vzrušuje mě, když si představuji, že mě XY stimuluje", "Považuji za erotické si představit sex s XY") a sexuální chování ("Sexuálně jsem pohladil XY","Líbal jsem se s jazykem s XY","Mám radost, že se XY dotkla mých intimních partií"). Za XY vždy dosaďte muže, ženy, předpubertální chlapce a dívky (≤12 let). Všechny položky mají dvojný formát odpovědi (pravda/nepravda) a vztahují se ke zkušenostem, které člověk měl jako dospělý. Účastníci byli také dotazováni na využívání dětské prostituce ("Zaplatili jste někdy dítěti za sexuální služby?"). Všichni jednotlivci, kteří buď potvrdili dětskou prostituci nebo alespoň jedno sexuální chování s chlapcem nebo dívkou, byli označeni jako sexuálně zneužívající děti. Konečné rozřazení do skupiny 1 nebo 2 bylo založeno na odpovědi na základní otázku na CST („Už jste někdy cestovali do zahraničí kvůli sexu s dítětem?“).

Sociodemografické charakteristiky
Účastníci byli dotazováni, zda byli v romantickém vztahu s dospělým, který trval déle než 2 roky, když byli samotní dospělí. Dále jedna položka hodnotila zkušenosti účastníků s vlastním zneužíváním ("Měl jste sexuální kontakt s dospělým před věkem 14 let?").

Pedofilní sexuální zájem a chování
Pedofilní sexuální zájem byl měřen sexuálními fantaziemi zahrnujícími chlapce a / nebo dívky podle dotazníku ESIQ. Kromě sexuální zkušenosti s chlapci nebo dívkami vyhodnocenými ESIQ byly shromážděny údaje o tom, zda účastníci využívali dětskou pornografii. ("Už jste někdy po svých 18 letech sledovali pornografické zobrazování dětí, např. nahé pohlavní orgány dětí, abyste se sexuálně vzrušili?")

Muži, kteří přiznali sexuální zneužívání, byli dotazováni, jestli se dopustili útoku pod vlivem alkoholu. Navíc byli dotazováni, jak moc je pravděpodobné, že znovu sexuálně zneužijí dítě mladší 12 let na stupnici od 0 do 100. Účastníci byli též dotazováni, zda si někdy pomysleli, že vyhledají odbornou pomoc kvůli svému sexuálnímu zájmu o děti.

Hypersexualita
Kafka definuje práh hypersexuality jako sedm nebo více orgasmů za týden. Aby bylo možné zhodnotit celkový počet orgasmů, byl použit standard podle Sexual Outlet Inventory (SOI), který se ptá, kolik orgasmů měl muž během obvyklého týdne během posledního měsíce, bez ohledu na to, zda masturbací, pohlavním stykem, polucí nebo jinak.

Asocialita
Srovnatelně s předchozím výzkumem bylo předchozí porušování zákona nebo předchozí odsouzení bráno jako ukazatel antisociality. Účastníci museli uvést, zda byli souzeni za majetkový trestný čin (například krádež, loupež), za násilný trestný čin (např.těžké ublížení na zdraví) a/nebo za sexuální čin (sexuální napadení, znásilnění, sexuální zneužívání dětí); otázky byly formulovány tak, aby se odpovídalo ano/ne.

Statistická analýza
zahrnovala chí kvadrát, t-test, Fišerův přesný test a Bonferroniho sekvenční korekci. Ošetření odlehlých hodnot se týkalo počtu orgasmů za týden. Byla spočítána výběrová odchylka a protože analyzovaná podskupina zneužívačů dětí může být nenormální (zde ovšem myšleno statistické rozdělení hodnot), odřízly se hodnoty ležící za třemi standardními odchylkami. Tím pádem jenom účastníci s nejvýše 12 orgasmy za týden byli zahrnuti do analýzy. Nakonec se ty faktory, které vyšly signifikantně, srovnaly logistickou regresí s CST (jestli účastník za sexem cestoval nebo ne).

[Neptun]

Turistika za sexem s dětmi - Podrobné výsledky a diskuse

Charakteristiky a rizikové faktory

Výsledky srovnání rizikových faktorů mezi CST (sexuální turisté, 36 mužů) a nonCST (zneužívající děti v tuzemsku, tedy v Německu, 96 mužů). Muži ze skupiny CST byli sami mnohem častěji sexuálně zneužiti v dětství (72 %) oproti skupině nonCST (25 %). Pedofilní sexuální představy zahrnující chlapce byly signifikantně častější u skupiny CST (50 %) oproti nonCST (37 %) (ale nikoli dívky: 58 % vs. 54 %). Skutečné sexuální chování zahrnující chlapce bylo signifikantně častější u skupiny CST (64 %) oproti nonCST (39 %) (ale nikoli dívky: 61 % vs. 72 %). = Vyšší procenta u skutečného chování oproti představám znamená, že kdekdo zneužil dítě, aniž by měl obecně pedofilní sklony. Více účastníků CST konzumovalo dětskou pornografii (78 % vs. 34 % u nonCST). Těžko říci, zdali je to příčina nebo následek jejich turistiky. Muži CST dále častěji užívali dětskou prostituci (78 % vs. 5 %). Zřejmě čtvrtina turistů zneužila dítě v zahraničí, které nebylo "profesionální" prostitutka /prostitut. Muži CST odhadovali, že opět zneužijí dítě, se stejnou pravděpodobností jako nonCST. CST častěji uvedli, že vyhledají odbornou pomoc kvůli svému sexuálnímu zájmu o děti (44 % vs. 15 %). Turisté mírně častěji zneužívali děti pod vlivem alkoholu (39 % vs. 21 %). Hypersexualita nebyla častá (7 % vs. 16 %).

Asociální chování: Dřívější majetkový trestný čin přiznalo 31 % CST oproti 10 % nonCST. Násilný čin přiznalo 56 % CST oproti 7 % CST. Sexuální trestný čin spáchalo 38 % CST oproti 10 % nonCST.

Diskuse

V této studii se 132 (1,5 %) německých mužů, kteří se podíleli na průzkumu, přiznalo, že alespoň jednou zažilo sexuální styk s dítětem. Toto procento je v souladu s předchozími studiemi. Třicet šest účastníků (0,4 %) uvedlo aktivity CST v minulosti. Odhadování prevalence mužů, kteří zneužívali dítě je obecně obtížné, protože většina údajů zahrnuje pouze ty, které se dostaly do konfliktu s právním systémem a nezachytily tak nezjištěné sexuální útoky. Z tohoto důvodu jsou srovnávací informace o dětských sexuálních turistech ještě vzácnější. Bernard shledal, že 51% ze 73 pedofilních aktivistů (členů pracovní skupiny pedofilie) cestovalo do zahraničí za sexem, ale zjevně tyto údaje nejsou vhodné pro generalizaci, protože vzorek pravděpodobně sestával z mužů se zvláštním sexuálním zájmem. Výsledky této studie by proto mohly poskytnout první orientaci ohledně prevalence užívání CST u německých mužů, a být reprezentativní pro moderní západní zemi.

Výskyt rizikových faktorů se v některých ohledech lišil mezi uživateli CST a ostatními zneužívači dětí. Hlavní rysy skupiny CST byly: vlastní zkušenost se sexuálním zneužíváním, sexuální styk s chlapci, konzumace DP a antisociální chování. Obě skupiny nevykazovaly rozdíly v hypersexualitě a v zájmu o holčičky (v představách i činech). Vyšší míra antisociálního chování může být předpokladem pro zapojení do CST. Je možné, že cestovat do jiné země kvůli sexuálnímu styku s dětmi představuje značnou překážku, a proto je pro překonání této překážky potřeba více antisociálních tendencí. Studie Leeho prokázala vyšší míru antisociality u zneužívačů dětí ve srovnání s exkluzivními spotřebiteli dětské pornografie.

Pokud jde o budoucí strategii prevence turistiky za sexem s dětmi, je důležité, že - navzdory antisociálním charakteristikám - uživatelé CST uvedli vyšší vnímanou pravděpodobnost dalšího sexuálního násilí v budoucnu, ale také častější myšlenky na hledání odborné pomoci. Jednou z možných interpretací by mohlo být, že uživatelé CST vnímali svou nižší sebekontrolu, což by také odpovídalo vyšší míře antisociálního chování pozorované v této skupině. Dále by se mohli cítit více znepokojeni nedostatkem sebekontroly. Nicméně je také možné, že uživatelé CST mysleli častěji na odbornou pomoc, protože byli častěji odsouzeni za trestné činy nebo proto, že byli již pod mandátní léčbou. Tato otázka však musí být podrobněji prozkoumána v budoucích studiích, protože by mohla být důležitým cílem preventivních programů zaměřených na muže, u nichž existuje riziko užívání CST, protože se zdá, že jsou ochotnější zapojit se do léčby.

Vlastní zkušenosti se zneužíváním v dětství mezi nyní sexuálně zneužívajícími jsou dobře zdokumentovány. Tato charakteristika se zdá být významná u uživatelů CST. Samozřejmě, že většina obětí sexuálního zneužívání dětí se nestává sexuálním pachatelem a jiné studie nenalezly spojení mezi sexuálním zneužíváním dětí a ranými zkušenostmi.

Ačkoli regresní analýza potvrdila vliv vlastních zkušeností se sexuálním zneužíváním a předchozího odsouzení za násilný trestný čin jako prediktory CST, některé rozdíly stále zůstávají nevysvětlitelné, a je třeba zjistit další relevantní rizikové faktory, které vedou k CST u mužů. Kromě toho by měly být shromažďovány dodatečné informace o okolnostech, za kterých by uživatelé CST využívali dětskou prostituci kromě CST.

Tato studie má několik omezení. Jednak byly skupiny použité pro statistickou analýzu poměrně malé, a proto je lze omezeně generalizovat pro celou populaci. Ale vzhledem k tomu, že CST je pravděpodobně relativně vzácným fenoménem a celý zkoumaný vzorek je velký, nová zjištění jsou významná. Za druhé, shromážděné informace vycházejí pouze z vlastního přiznání. Takové údaje nejsou úplně spolehlivé, zejména pokud jde o trestné činy, ale neexistuje alternativa k anonymnímu posouzení takových důvěrných údajů. CST, stejně jako vlastní zkušenosti se sexuálním zneužíváním, byly posouzeny pouze jako ano/ne, přičemž různé formy sexuálního chování se nebraly v úvahu. Vzhledem k široké škále témat zahrnutých v průzkumu však nešlo zvýšit úroveň podrobnosti. Vzhledem k formulaci otázek nelze vyloučit, že i další účastníci průzkumu cestovali do jiné země za účelem CST, ale pak k zneužití prakticky nedošlo. Je také možné, že někteří muži, kteří sexuálně zneužili dítě, se odmítli účastnit, zvláště poté, co byli informováni o účelu studie. Dále by při zodpovězení otázek mohlo hrát roli, co je společensky žádoucí, protože sexuální zneužívání dětí a pedofilie jsou spojeny se silným stigmatem v naší společnosti.

Další výzkum by měl podrobněji prozkoumat uživatele CST, aby získal znalosti o jejich charakteru a životních podmínkách. Následné studie by se měly konkrétněji zaměřit na konkrétní aspekty CST (cíle, strategie přístupu k dětem, druhy sexuálního kontaktu) a také na psychologické faktory (např. kognitivní deformace, samoregulace) a sexuální trestné činy, které spáchali ve své domovské zemi. Zahrnutí různých zdrojů informací kromě vlastních zpráv o sobě by mohlo být užitečné.

Závěry

Současná studie je první, která vyhodnotila prevalenci a různé rizikové faktory pro CST ve velkém vzorku populace. Prvním krokem bylo nahlédnutí do vlastností těchto mužů. Jak je uvedeno v Úmluvě o právech dítěte, země by měly vytvořit vhodné preventivní strategie proti zneužívání dětí v prostituci nebo jiných nezákonných sexuálních praktikách. Světová zdravotnická organizace (WHO) rozšířila své preventivní aktivity proti týrání dětí tím, že pomáhá při provádění těchto strategií a poskytuje pokyny. Organizace však poukazuje na to, že epidemiologické studie týkající se prevalence dětského týrání vyžadují, aby zdůrazňovaly závažnost tohoto tématu. Tato studie byla provedena v souladu s tímto cílem. Existují důkazy, že uživatelé CST tvoří určitou a možná i vysoce rizikovou skupinu mezi zneužívači dětí, kteří by mohli být zasaženi vhodnými strategiemi prevence.

[Max]

Zřejmě čtvrtina turistů zneužila dítě v zahraničí, které nebylo "profesionální" prostitutka /prostitut.

To by znamenalo, že 25 percent turistov nevyhľadáva priamo "kinderbordel". Namiesto toho stretávajú rôzne deti, ktoré sa pravdepodobne samé ponúkajú na tieto sexuálne služby. Tak to potom vyzerá, že ktokoľvek, kto navštívi tieto krajiny, má veľkú pravdepodobnosť, že na tieto deti narazí. A už je len na danej osobe, či podľahne alebo odmietne tieto sexuálne služby. A nemusí sa jednať o pedofila...

[Neptun]

Psychosexuální pozadí mladíků nebezpečných dětem

Sociální pracovníci v Anglii, sdružení v Local Safeguarding Children Board (LSCB), vyjádřili obavy z určité skupiny mladíků ve věku 13 až 18 let představujících nebezpečí pohlavního zneužití dětí (Youth-Who-Pose-Sexual-Risk = YWPSR). Z jejich anonymních údajů o historii konkrétních mladíků, sledovaných sociálkou, kteří se pak v dospělosti dopustili zneužití dítěte, vzešla tato předběžná studie.

Osmdesát procent sledovaných mladíků bylo šetřeno kvůli nevhodnému sexuálnímu chování již před dosažením 14 let; 25 % mladíků bylo samo pohlavně zneužito, většinou do 11 let; 47 % bylo někdy hledáno (na útěku z domova); 42 % bylo vyloučeno ze školy; 36 % mělo problémy s učením; 11 % se pokusilo o sebevraždu; 66 % mělo nízké sebevědomí a byli sociálně izolovaní, bez přátel.

Lepší sociální práce s podobně rizikovými mladíky by mohla snížit počet budoucích zneužívačů dětí.

Williams R, Pritchard C, 2017: An analysis of the psychosocial backgrounds of Youths (13-18) Who-Pose-Sexual-Risk to children. JOURNAL OF SOCIAL WORK 17: 659-677.