Povídkové pole Livrey

Prostor pro vlastní výtvory členů a jejich umělecká díla. Fotografie, výtvarná díla, literární tvorba - básně, povídky, pohádky ap., písně atd.
U literárních děl pozor na písemnou dětskou pornografii.
Uživatelský avatar
Livrey
Uživatel
Příspěvky: 15
Registrován: 19.1.2016 21:35:27
Pohlaví: žena
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 3
... až do věku: 25
Děkoval: 329 x
Oceněn: 81 x

Povídkové pole Livrey

Příspěvekod Livrey » 6.10.2017 18:34:18

MÉ NEPRAVIDELNÉ OSVÍCENÍ MÚZOU A SNAHA O ZOBRAZENÍ FIKČNÍ SKUTEČNOSTI
Uživatelský avatar
Livrey
Uživatel
Příspěvky: 15
Registrován: 19.1.2016 21:35:27
Pohlaví: žena
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 3
... až do věku: 25
Děkoval: 329 x
Oceněn: 81 x

Lesní vize

Příspěvekod Livrey » 6.10.2017 18:36:57

Ležela jsem uprostřed lesa. Byla jsem omámená a mírně zmatená. Pode mnou byl mech a bylo to tak příjemné, nemuset nic dělat a jen ležet. Skrz jehličí na mě dopadalo zažloutlé světlo. Něco bylo z dálky slyšet. Okamžitě jsem si namluvila, že to musí být dětský smích. Má hlava v oblacích mi tuto představu schválila. Však jen ať je na chvíli šťastná. Tak jsem se začala usmívat.
Urvané kosti stromů křupaly a drolily se pod malými nožkami. Teprve, až když se blížily, uvědomila jsem si, že zde ležím nahá. Trochu mě to vylekalo, ale zůstala jsem dál klidně ležet. Věděla jsem, že jakmile se pohnu, vše zmizí jako sama lidská mlhavá paměť.
Běžely rychle lesem, skláněly se před nebezpečnými větvemi, přeskakovaly bludné prahy. Šlo jim u toho o život. Možná proto se tak smály. To vše v sobě mělo vášnivou tepající energii.
Vyřítily se z lesa, div mě nezašláply. Nepřiběhly jen dívky, ale i jeden chlapec, menší než nejmenší z holčiček. Táhla ho za sebou ta největší z nich. Mohlo jí být devět. Mohla jsem to být já.
Běžela jako první, jako ta nejstarší. Všechny běžely v řadě za ní.
Nemohla jsem je ani spočítat. Některé z nich byly hodně rozmazané mým očím, jiné mi svými rysy přišly velmi povědomé. Myslela jsem si, že mi rozumí, dokud jsem se jim nezadívala do očí. Vypadaly tak zvědavě, přejížděly mě celou pohledem. Některé z nich se zarazily na mých prsou, ty ostatní zaujaly chloupky na mém těle. Byla jsem jiná než ony. Chápaly to, jenže si nepřipouštěly, že by i ony jednou mohly vypadat stejně. Chtěla jsem jim to říct a uklidnit je tím, že uvnitř můžou být pořád stejné. Pokud se nenechají rozbít okolním světem. Ale když byly tak blízko, všechna slova mi utekla pryč.
Začaly kolem mě obíhat. Hodně z nich mělo sukýnky, některé měly šaty a pár z nich i kraťasy. Kdysi jen zelený svět teď hýřil všemi barvami. Kroužek, po jehož obvodu mě obíhaly, se stále zmenšoval. A já ležela natažená uprostřed. Pro jednou se netočil svět proti mně ale se mnou. Byly jsme si tak blízko a přece…
Ta nejstarší mě celou přeskočila, malý kutík o mě klopýtl, ale vůdkyně ho zachytila. On i ostatní běžely za ní, zpět do hlouby lesa.
Tedy až na tu poslední. Mohlo jí být pět let, víc rozhodně ne. Běžela pomalu a stále zpomalovala. Celá zadýchaná se mi nakonec zastavila u hlavy a klekla si. Nehnula jsem ani brvou, jen jsem ji sledovala, jak lapá po dechu. Pomalu se začínala zklidňovat. Skláněla se hlavou k mému uchu až zašeptala: "Jsi blázen, drahá Livrey." Rychle mi vlepila pusu na tvář, se smíchem mě přeskočila a upalovala pryč.
Já jsem v překvapení otočila hlavu za ní. Celý svět se v tu ránu začal točit, vše bylo zelené, už nikde nebyla žádná holčička a já cítila, že padám. Nakonec byla kolem mě jen černočerná tma. Lapala jsem po dechu. Vše je pryč. Anebo to stále je někde uvnitř?
Uživatelský avatar
Livrey
Uživatel
Příspěvky: 15
Registrován: 19.1.2016 21:35:27
Pohlaví: žena
Líbí se mi: dívky a ženy
... ve věku od: 3
... až do věku: 25
Děkoval: 329 x
Oceněn: 81 x

Úlomky omluvy

Příspěvekod Livrey » 23.11.2017 22:04:58

Jeho silueta propíjí se do tmy. Odhodlaně kráčí ztichlou ulicí, musí kráčet rychle, aby se nevpil celý a znovu nevybouchl. Z ruky mu odkapává krev, stéká po bílém keramickém střepu, který křečovitě svírá. Všechno křičí a slova nejsou ničí. Hlavou se mu míhají střípky vzpomínek na jedinou, na které mu kdy záleželo.
Jak ležela nahá, do vzduchu kopala nohama a vše na ní se jen smálo, když v očích tančily panenky kolem ohníčků. Cvak – jiný obraz. Smutně sedí v koutě a dívá se, jak tančí s jinou. Cvak. Její štíhlá silueta vzdalující se do umýváren, vzduch nasycen jeho nikdy nevyřčenými slůvky „Miluji tě“. Cvak. Tábor skončil. Všichni šťastně a vesele odjeli domů.
„Šťastně,“ procedil mezi zuby. Zavinil vše. I tu trochu lásky promrhal maskováním, ale upřímně bylo to maskování, nebo jen rád šahal jiné na zadek? Proč si nárokoval něco, na co neměl právo? Proč od něj chtěla tolik? Slib věrnosti na celý život? Ha. Byla to jen hloupá naivní holka.
Nebyla, samozřejmě, že nebyla. Miloval ji, o to víc se nenáviděl.
Rozběhl se s touhou rozrazit si hlavu o nejbližší zeď. Na poslední chvíli se zarazil. Ani toho nebyl schopen, rozbrečel se jako malý chlapec, kterému někdo sebral lízátko. Ostatně tak se i choval, ne?
Dostal, co chtěl, ale chtěl ještě víc, chtěl napořád víc a za…? Za milý úsměv? Děti platí milými úsměvy. Kéž by byl malé dítě.
Běžel a přes slzy neviděl, zázrakem se dostal zpět domů. Všechny skříně byly otevřené, věci z nich byly vyházené. Kuchyně byla plná střepů z talířů, které rozmlátil, než utekl sám před sebou. Dával si pozor, aby holýma nohama šlapal přesně po nich.
Povolil sevřené prsty a již červený střep dopadl mezi ostatní. Sehnul se pro něj, ale místo aby se s ním zvednul, se vysílením svalil na zem. Už nebrečel. Všechna zlost i smutek byly ty tam. Zavřel oči a cítil jen nekonečnou prázdnotu v duši. V duši, která systematicky zrazovala vše, na čem jí záleželo. Byl daleko, daleko od světa, který byl plný rozbitých talířů. Stočil se do klubíčka. Když usínal, ve svém mlhavém vědomí ucítil, jak ho pohladila něžná ruka jeho lásky po zpocených vlasech.

Zpět na “OSOBNÍ TVORBA”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 hostů