Diskuse k Asceho Střípkům

[Asce]

1) Perspektivní Jitku jsem pustil k vodě. Dnes bych si za to nafackoval. Jitka je i jako stará bába pořád velmi hezká, milá, pracovitá…
2) Co jsem prožíval při vztahu s Jíťou, to byla doslova muka - ovšem více než kompenzovaná opětovanou láskou, doslova životní láskou.

Jitka a Jíťa je tá istá osoba?

Ne, jde o dvě různé dívky, proto se i ve Střípcích držím (až na naprosto ojedinělé a nezaměnitelné výjimky) jmen v těchto citovaných tvarech.

ad 1) Jitka byla moje patnáctiletá spolužačka ze základní školy (jiná třída stejného, tedy devátého ročníku). Náš slibně se rozvíjející vztah jsem ale ukončil kvůli Alence, která z něj byla tak smutná, že jsem to psychicky nezvládal. Alenka se ode mne "osvobodila" o rok později - a z tohoto úhlu pohledu bráno, byl můj rozchod s Jitkou velmi chybným krokem. Lze si představit, kolik věcí by se, pokud by můj vztah k Jitce pokračoval, zcela jistě nestalo. Myslím, že můj život by se stal životem "normála", který by jen tu a tam zavzpomínal na suprový zadeček devítileté Ingrid či jiné mladinké přítelkyně ze svého rebelského dětství. Jitka byla velice hezká - a mimochodem také měla nádherně klenutý zadeček, byla štíhlá, typologicky Puria. Měla milou povahu, byla pracovitá. Toto vše jí vydrželo i do současného babičkovského věku - tedy i dnes vypadá její postava stejně, ba i v obličeji se jeví značně mladší, než je (samozřejmě už dávno ne jako puboška, leč přesto výrazně mlaději).

Ad 2) Jíťa byla účastnicí dětského tábora, kde já jsem byl vedoucím (jiného) oddílu. V okamžiku, kdy jsem ji poznal, jí bylo cca 11,5 roku. Typologicky byla také Puria. Tato dívka mne velice vzrušovala, a to až tak, že jsem obětoval slibně se vyvíjející vztah s vedoucí jejího oddílu, tedy mojí o 3 roky mladší spolužačkou Mili. Jíťu jsem dokázal "sbalit" - poměrně rychle mezi námi vznikl nádherný romantický vztah plný lásky (a zakázané erotiky). Vzhledem k tomu, že šlo o první dívku mé nejvyšší sexuální preference, se kterou jsem měl dokonaný láskyplně erotický vztah, z pohledu mé duše ji považuji za svou první (ve smyslu ztráty panictví), přestože reálně tomu bylo zcela jinak (v reálném slova smyslu jsem o panictví přišel v 15 letech). V mysli tak odlišuji soulož pro uspokojení chtíče (Květoslava, mých 15 let) a plynoucí ze spalujícího žáru lásky (Jíťa, mých 23 let).

[Snilko]

Ke střípku Učiliště, VII. část: Asceho úlety - druhá část příběhu o Léně.

Asce, to si všetky odpaňoval len sviečkou alebo šrobovákom? Nieje to škoda? Príjemnejšie by ti bolo použiť svoj penis, nie? Šrobovák si nahrieval? Ten konkrétny šrobovák si si nechal na pamiatku? Máš foto toho šrobováka?

Prírodovedný krúžok si založil kôli tomu, aby si si mohol užívať so svojimi žiačkami?

Na našem učilišti tuto myšlenku intenzivně rozšiřovala zejména jedna učenka, o které se později krátce zmíním. Ona sama odpanila hned několik spolužaček. Z nějakého důvodu si mne oblíbila a i když jsem o ni nijak nestál, občas jsme si spolu povídali. Věděl jsem tak různé podrobnosti. Hrozně se mi líbilo to, že onu akci nazývala „večer při svíčkách“. Musím uznat, že, na rozdíl od mého technického přístupu, ona to pojímala romanticky – vlastnímu aktu předcházela intimní atmosféra se skutečně zapálenou svíčkou (nikoliv tou stejnou), víno, něžné polibky, mazlení… Na závěr pak opláchnutou svíčku převázala růžovou mašličkou, aby měla dotyčná památku.

Robila ti s odpaňovaním akúsi konkurenciu? Prečo to robila? Bola lesbička? Odpaňovala len svoj ročník, alebo aj mladšie, prípadne staršie spolužiačky? Platili jej odpaňované dievčatá za to peniaze, alebo ona platila im? Mala z toho niečo ako živnosť? Chlapci ich nechceli odpaňovať?

Mohol by si o tom napísať viac podrobností?

Ďakujem

[Asce]

Ke střípku Učiliště, VII. část: Asceho úlety - druhá část příběhu o Léně.

Asce, to si všetky odpaňoval len sviečkou alebo šrobovákom? Nieje to škoda? Príjemnejšie by ti bolo použiť svoj penis, nie? Šrobovák si nahrieval? Ten konkrétny šrobovák si si nechal na pamiatku? Máš foto toho šrobováka?

No, nevím, co si mám myslet o tebou použitém slovu "všetky" Zatím jsme odpaňování šroubovákem (svíčkou) probrali jen u Lény, zatímco Romanku jsem odpanil penisem. No, pravda, ve druhém roce mého působení na učilišti se nám to jaksi "rozjede". Ale obecně se dá říci, že k odpaňování jsem používal tři metody: a) penis, b) nástroj a c)... Je možno říci, že to ad c) je pro mne nejrajcovnější, pak ad b) a na nakonec takové obyčejnější ad a). Já totiž ujíždím na tom, že mne neskutečně baví pozorovat dívky či ženy, co s nimi moje aktivity (hlavně masturbace) dělají. Platí to i pro dospělačky, kde si obzvlášť užívám, když je dotyčná vysokoškolačka s významným postavením (třeba lékařka). Ona má hluboké vzdělání, plno vědomostí, lidé si jí velmi váží - a ona přede mnou leží s rozcapenýma nohama, třese se a vzdychá (či naříká) zajatá svými pudy jako nějaké obyčejné zvíře...

Šroubovák jsem nenahříval, později (již ne na učilišti) naopak dával do mrazáku. Nechal jsem si jej - inu jako šroubovák. Po dalších letech mi jej společně s mnohými dalšími nástroji zašantročil můj malý synáček, takže jsem musel prakticky vše nakoupit znovu. Z velké sady úžasných nerezových šroubováků s nádhernými průhlednými červenými akrylátovými rukojetěmi, které jsem při pobytu o jarních prázdninách používal na Lénu, mi zbyl jeden malý, kterým jsem jí počínal otvírat zadeček, a pak želízko ze středně velkého (to mám vedle sebe a používám jej dodnes k míchání čaje či kávy místo lžičky).

Prírodovedný krúžok si založil kôli tomu, aby si si mohol užívať so svojimi žiačkami?

Ne, přírodovědný kroužek jsem založil a vedl proto, že mne velice baví pracovat s mladými lidmi tak, že je zábavnou formou vzdělávám, odvádím od neřestí typu alkohol, kouření a drogy, rozšiřuji jim obzory, radím jim v jejich životních trampotách... Ovšem nejvíce mne to oslovuje tehdy, kdy jsem pro ně částečně autoritou a částečně jakoby jedním z nich. Potřeboval jsem tam spřízněné duše proto, že právě to "být jakoby jedním z nich" se jaksi tak úplně neslučuje se statusem učitele. Na kroužku jsem klidně držel nějakou členku za ruku, seděla mi na klíně, hladil jsem ji přes oblečení. Stejně tak jako ostatní kluci té své vyvolené. Toto samozřejmě pouze ve chvílích, kdy to nenarušovalo průběh schůzek - ty byly nejvíc o tom, že jsem něco vysvětloval, předváděl, radil, pracoval... Ale když byla chvilka a ostatní něco kutali samostatně, klidně jsem si spřízněnou dívku posadil na klín. Protože jsem chtěl, abychom byli kompaktní kolektiv, pečlivě jsem dbal na to, abych klukům - členům kroužku, nelezl do zelí. Tedy jakmile jsem zjistil, že dívka jaksi patří k nějakému členovi, stala se pro mne tabu.

Na našem učilišti tuto myšlenku intenzivně rozšiřovala zejména jedna učenka, o které se později krátce zmíním. Ona sama odpanila hned několik spolužaček...

Robila ti s odpaňovaním akúsi konkurenciu? Prečo to robila? Bola lesbička? Odpaňovala len svoj ročník, alebo aj mladšie, prípadne staršie spolužiačky? Platili jej odpaňované dievčatá za to peniaze, alebo ona platila im? Mala z toho niečo ako živnosť? Chlapci ich nechceli odpaňovať?

Ta dívka se jmenovala Karina a bude o ní ještě řeč, proto zde odpovím jen na některé otázky:

Jako konkurenci jsem Karinu nevnímal - už proto, že na většinu dívek z jejího harému bych "nedosáhl". Byly totiž zásadně z města školy, zatímco já se věnoval hlavně těm z internátu, protože jsem k nim měl snadný přístup. Ne, že bych se nikdy nezapletl s dívkami, které na internátu nebydlely, ale byly to jednak naprosté výjimky a obvykle na mé straně v takovém případě stálo štěstí v podobě obrovské náhody (viz příběh o Máše). Karina mne vyhledávala a často si se mnou povídala - to, co jsem se dozvídal, bývalo neskutečně vzrušující. Až jsem jednoho dne podle úsloví "kdo se moc ptá, moc se dozví" narazil na informaci, po které mi běhal mráz po zádech. Tvářil jsem se dál, že jsem její přítel, ale z hlediska učiliště jsem ji pomocí zákulisních intrik zničil. Domluvil jsem se s vybranými kolegy učiteli a nepustili jsme ji do druhého ročníku, přičemž, jak jsem předpokládal, ona tím pádem odejde (a opravdu odešla) pryč. Jsou věci, se kterými nechce mít co do činění ani rebel Asce...

Mladší kluci byli jelítka a starší buď již chodili se svými vrstevnicemi či jsem si je ohlídal (anebo také ne - dívek byl dostatek).

[Snilko]

Karina mne vyhledávala a často si se mnou povídala - to, co jsem se dozvídal, bývalo neskutečně vzrušující. Až jsem jednoho dne podle úsloví "kdo se moc ptá, moc se dozví" narazil na informaci, po které mi běhal mráz po zádech. Tvářil jsem se dál, že jsem její přítel, ale z hlediska učiliště jsem ji pomocí zákulisních intrik zničil. Domluvil jsem se s vybranými kolegy učiteli a nepustili jsme ji do druhého ročníku, přičemž, jak jsem předpokládal, ona tím pádem odejde (a opravdu odešla) pryč. Jsou věci, se kterými nechce mít co do činění ani rebel Asce...

Tak toto ma zaujíma. Môžeš to priblížiť teraz, alebo sa téme budeš venovať v Střípkoch, keď na ňu príde rad?

[Asce]

Karina mne vyhledávala a často si se mnou povídala... Až jsem jednoho dne podle úsloví "kdo se moc ptá, moc se dozví" narazil na informaci, po které mi běhal mráz po zádech... Jsou věci, se kterými nechce mít co do činění ani rebel Asce...

Tak toto ma zaujíma. Môžeš to priblížiť teraz, alebo sa téme budeš venovať v Střípkoch, keď na ňu príde rad?

Ano, bude o tom samostatný Střípek, proto nechci v tuto chvíli na vše odpovídat zde v diskuzi.

Poznámka:

Na jiném fóru, kde jsem Střípky začal sepisovat, jsem je měl zpracovány až k poslednímu výslechu svědka u soudu se mnou. Publikovány ale byly, myslím, jen po Mission Exocet. Tím zmíněným svědkem, jehož výpovědí Střípky aktuálně končí, byla Regina. Střípek jsem tenkrát nedopsal, protože jsem se u toho tak trošku psychicky sesypal. Problém této části Střípků, kde se nyní pohybujeme, je rozpor v tom, jak já jsem své aktivity vnímal v okamžiku, kdy se reálně odehrávaly, oproti tomu, jak byly podávány u soudu. Abych to řekl srozumitelně na fiktivním příkladu: Pokud bych někomu dal facku, a on u soudu řekl, že jsem mu dal facku, bylo by to férové. Udělal bych špatnou věc a musel bych být schopen přijmout přiměřený trest. Jenže někteří (1.) to podávali tak, že jsem je celá léta šikanoval a denně bil pěstí, zatímco jiní (2.) zas tak, že jsem byl úžasný a nikdy bych na ně ruku nevztáhl a pokud někdo tu facku přímo viděl, tak lže. To ad 1. bolí jen od některých (Léna), u jiných to chápu tak, že mě potřebovali očernit, aby sami zůstali andělsky čistí, což je přirozené a nelze se tomu divit (což bych zdůraznil obzvlášť pro pedofily, aby při případném průšvihu tím nebyli zaskočeni jako já). To ad 2. je psychicky mnohem náročnější unést, protože je pro mne nesmírně obtížné přijímat milosrdenství, zvláště pak od někoho, komu jsem opravdu ublížil (Passiflora).

Sepisování Střípků pro Pedonii (a pro sebe) je dramaticky náročnější nejen na psychiku, ale také na čas, než tomu bylo u první verze, kde jsem chtěl vypíchnout jen některé záležitosti. Zde jdu více do hloubky (stále ne až na dno, což ví ti, kteří znají některé informace "bokem"). To značí, že procházím své učitelské notesy, prohledávám své úkryty (nezapomeňme, že jsem byl ženatý a jsou věci, kterými se neradno chlubit) a nad, často poškozenými, fotografiemi či negativy se snažím vybavit si příslušné okolnosti. Do paměti se mi tak vrací i některé zdánlivě zapomenuté podrobnosti... Například u Dagmary (podle které mám ustanoven jeden ze svých svátků) jsem byl přesvědčen, že jsme se mimo výuku setkali jen jednou, přičemž jsme si jen významně hleděli do očí (v tomto duchu byl předpřipraven i odpovídající příspěvek, na který teprve přijde řada). A najednou objevím sice velmi poničenou, ale zcela jednoznačnou fotku, jak mi ta princezna sedí na klíně a docela hezky se k sobě máme. Inu, je to spoustu let a v aktivní paměti mají tendenci setrvávat jen ty vjemy, které nějak vybočují (tenkrát, při tom pohledu do očí, se stalo něco opravdu zvláštního a nečekaného)...

Například v původní verzi byl o Léně jen odstavec týkající se její výpovědi u soudu (půl strany A4), zatímco nyní je publikován poměrně úplný příběh (16 stran A4), a to ještě nevím, jak přepracuji onu zmíněnou výpověď, až na ni přijde řada. A to jsem navíc díky totální časové krizi nerozepsal ten báječný týden jarních prázdnin, ale jen jej uvedl v bodech coby součást poznámek. Takže pokud si někdo myslí, že Střípky mám připravené předem, tak jaksi z hlediska matematické logiky ano (byť by existovalo jedno písmeno příspěvku, pak příspěvek existuje), avšak reálně mne to stojí příšerné kvantum času. Proto je možné, že občas budu mít zpoždění, někdy budu muset něco vynechat...

S publikováním příběhu o Karině jsem také původně nepočítal (ale to ani o Eevě a dalších). Možná si někdo na základě toho, že jsem napsal, že jsem ji dostal z učiliště pryč, myslí, že jsem pěkný dobytek. Ale přátelé, jsou situace, například když nečekaně spadnete do žumpy, kdy nezbývá než volit ze dvou cest, které jsou obě značně extrémní, přičemž mezi nimi není žádná jiná. Tou druhou variantou, tou, kterou jsem nezvolil, bylo použít Karinu jako zbraň. Už by nebylo žádných zlovolných šéfů, hlavních ubytovatelek... byl by jen původně dotěrný, nyní ale rozšlápnutý hmyz či pár červíků úlisně se plazících u nohou... Čímž možná někdo pochopil, co bylo onou informací, kterou jsem se dozvěděl, ale nikdy se neměl dozvědět...

[Snilko]

K střipku: Učiliště VII. část: Asceho úlety

Aké dôvody si mal na to, aby si nezasiahol, keď si Eeva pýtala tvoju pomoc? Podľa toho, ako ťa mám načítaného, by som si myslel, že seansu by si ukončil a Eevu by si "riešil" v kabinete.

To pokračovanie bude určite veľmi zaujímavé.

[Asce]

K střipku: Učiliště VII. část: Asceho úlety

Aké dôvody si mal na to, aby si nezasiahol, keď si Eeva pýtala tvoju pomoc? Podľa toho, ako ťa mám načítaného, by som si myslel, že seansu by si ukončil a Eevu by si "riešil" v kabinete.

No, myslel jsem, že z mých jiných příspěvků je to vydedukovatelné. Jde o moji druhou úchylku. Tu, kterou bych skoro nazval sadismem. (Rozhodně bych nikdy nikomu neuřezával hlavy, či se tím snad vzrušoval, ale... zas úplně beránčí mé představy také nejsou). Dívat se na to, jak je mladinká žena (15 let) proti své vůli zneužívána svými spolužáky, ba dokonce vystupňováno tím, že Romanka z ní učinila něco na způsob výukového předmětu, byla pro mne neskutečná rozkoš, které jsem tehdy nebyl schopen odolat.

Kdybych seanci ukončil, co bych pak řešil v kabinetu? Nějaké to sáhnutí bylo mezi pubertálními učni normální. Kluk si sáhl, dostal od dotyčné facáka či pořádně vulgárně vynadáno a "jelo se dál". Nikdo by to nikam dál netahal. Je to součást - pardon, byla to standardní součást dospívání. A byly i horší věci - v pátek prakticky všechny vlaky s učni do jejich domovů jely ve stejný čas, takže byly totálně přeplněné. Osazenstvo tvořili i učni výlučně chlapeckých a "silových" oborů s poněkud omezeným IQ, zato značně nadržení - jako řezníci, zedníci, dlaždiči... Holky mi mnohokrát vyprávěly "story" odehrávající se při prodírání se s těžkými taškami v obou rukách zcela zaplněnou chodbičkou vlaku - kolikrát vůbec netušily, kolik rukou je naráz osahávalo, a mohly křičet, jak chtěly... Někdy to bylo opravdu na hraně. Ale nikdo to neřešil. Mimochodem, pustit tašku a ohnat se by přineslo dotyčné dívce hned dva problémy - nerozmáchla by se a tak jako tak by nevěděla, koho praštit. A kromě toho by o tu tašku s věcmi přišla...

To, co spolužáci dělali Eevě, již ovšem za hranou bylo také - agresorů bylo na ni víc, nemohla se bránit, svlékli jí kalhotky, osahávali přímo na holém přirození, trvalo to značnou dobu a účastnily se toho i dívky... Kdybych to "stopl", neuspokojil bych své choutky vidět přesně toto a "riskoval" bych, že to bude chápáno jako drsný, ale přeci jen pubertální výstřelek, Eeva poté rozdá pár facek, kopanců, nadávek - a bude po všem. Když jsem to nestopl, riskoval jsem zase to, že se to promění v můj průšvih, protože od toho, aby se takové (a jiné) věci nemohly stát, jsem tam přeci byl jako dozor vyslán. Co zvítězilo v mé hlavě, je ve Střípku popsáno...

[Livrey]

Ke Střípku: Učiliště VII. část: Asceho úlety

Aké dôvody si mal na to, aby si nezasiahol, keď si Eeva pýtala tvoju pomoc? Podľa toho, ako ťa mám načítaného, by som si myslel, že seansu by si ukončil a Eevu by si "riešil" v kabinete.

No, myslel jsem, že z mých jiných příspěvků je to vydedukovatelné. Jde o moji druhou úchylku.

Už z vystřihování článků z novin to bylo dostatečně patrné. Která je tvá první úchylka? Asi bych si taky měla očíslovat své úchylky, jistě by mi to ušetřilo hodně vypisování a vysvětlování, kdybych mohla ostatní odkázat na svůj rozkošný seznam.

Kdybych seanci ukončil, co bych pak řešil v kabinetu? Nějaké to sáhnutí bylo mezi pubertálními učni normální.

Takové seance ve větším počtu lidí v době, kdy byli žáci pod dozorem, snad normální nebyly. Mohl bys řešit, jestli to nebylo opakované, jestli z toho nemá velkou psychickou újmu - však ty bys to nějak okecal.
A pokud tohle bylo normální, tak jsem ráda, že jsem v té době byla ještě na houbách... nebo je to tím, že jsem se vyhnula učilišti?

To, co spolužáci dělali Eevě, již ovšem za hranou bylo také - agresorů bylo na ni víc, nemohla se bránit, svlékli jí kalhotky, osahávali přímo na holém přirození, trvalo to značnou dobu a účastnily se toho i dívky... Kdybych to "stopl", neuspokojil bych své choutky vidět přesně toto a "riskoval" bych, že to bude chápáno jako drsný, ale přeci jen pubertální výstřelek, Eeva poté rozdá pár facek, kopanců, nadávek - a bude po všem.

Kdybys nepředstíral, žes nic neviděl, musel bys to jako učitel dál řešit a poslat to výš, nebo kdybys jim vynadal ty, tak by sis to mohl nechat pro sebe?

[Asce]

Ke Střípku: Učiliště VII. část: Asceho úlety

Aké dôvody si mal na to, aby si nezasiahol, keď si Eeva pýtala tvoju pomoc? Podľa toho, ako ťa mám načítaného, by som si myslel, že seansu by si ukončil a Eevu by si "riešil" v kabinete.

No, myslel jsem, že z mých jiných příspěvků je to vydedukovatelné. Jde o moji druhou úchylku.

Už z vystřihování článků z novin to bylo dostatečně patrné. Která je tvá první úchylka?

Především musím říci, že mé chování bylo spontánní. Tedy já neřešil, proč se chovám, jak se chovám, a jen málo řešil, co bude dál. Nejspíš bych zasáhl tehdy, kdybych konání učňů vyhodnotil jako zdraví ohrožující nebo kdyby Eevu skutečně začali znásilňovat. Ne, že by se mi nelíbilo toto pozorovat, ale bylo by zcela nepochybné, že to by se nedalo nijak ututlat a byl by z toho obrovský problém. Neboli jakousi částečnou sebekontrolu jsem stále ještě v sobě evidentně měl, ale jen částečnou. Na takovouto situaci jsem nebyl vůbec připraven a opravdu to se mnou hodně zamávalo.

Dodal bych, že Livrey zcela jistě naráží na novinové výstřižky z příspěvku Dotyky zla a že to považuji za naprosto výstižný postřeh. Úchylky nijak nečísluji, klidně jsem mohl místo "druhá" použít slovo "další". Ovšem je pravda, že i toto by stálo za zamyšlení (obávám se, že členové Clubu Pedonia v tom mají jasno).

Kdybych seanci ukončil, co bych pak řešil v kabinetu? Nějaké to sáhnutí bylo mezi pubertálními učni normální.

Takové seance ve větším počtu lidí v době, kdy byli žáci pod dozorem, snad normální nebyly. Mohl bys řešit, jestli to nebylo opakované, jestli z toho nemá velkou psychickou újmu - však ty bys to nějak okecal. A pokud tohle bylo normální, tak jsem ráda, že jsem v té době byla ještě na houbách... nebo je to tím, že jsem se vyhnula učilišti?

To, co se odehrávalo na tom plácku v parku, zcela jistě nebylo normální ani tehdy. Už proto, že se toho aktivně zúčastnily i dívky. V kabinetu jsem probíral (a dedukoval), proč se tak asi stalo - a podobně jako u jiných abnormálních situací, byl zde souběh několika okolností.

Normální bylo, že kluk k holce přiběhl a podle odvahy jí plácl přes zadek, sáhl mezi nohy či na prsa. Ona zaječela, rozběhla se za ním a za nadávek si to s ním vyřídila ručně. A byl klid. Anebo ječela jen jako, což dotyčný vycítil, takže si opět něco dovolil... a za pár dní se vodili za ruce a za dalších pár dní... však víte co. Učni bývali (a bývají) prostší, takže takové přímočaré chování bývalo normální. Dnes je to jiné - místo plácnutí přes zadek přijde rovnou sms či jiná zpráva s výzvou k sexu (a nezřídka od dívky).

To, co spolužáci dělali Eevě, již ovšem za hranou bylo také - agresorů bylo na ni víc, nemohla se bránit, svlékli jí kalhotky, osahávali přímo na holém přirození, trvalo to značnou dobu a účastnily se toho i dívky... Kdybych to "stopl", neuspokojil bych své choutky vidět přesně toto a "riskoval" bych, že to bude chápáno jako drsný, ale přeci jen pubertální výstřelek, Eeva poté rozdá pár facek, kopanců, nadávek - a bude po všem.

Kdybys nepředstíral, žes nic neviděl, musel bys to jako učitel dál řešit a poslat to výš, nebo kdybys jim vynadal ty, tak by sis to mohl nechat pro sebe?

Musel bych to řešit tehdy, pokud bych zvážil, že se jednalo o závažný přestupek proti školnímu řádu, avšak nikoliv natolik závažný, že bych to měl navíc nahlásit na policii, popřípadě nadřízenému s tím, že on to jménem učiliště nahlásí na policii. Nezapomeňme, že jsme v jiné době, a tehdy bylo zvykem (avšak i tehdy proti předpisům), že pokud učeň udělal něco za hranou, vyřídilo se to "důraznou domluvou". Například ojediněle se stalo, že učeň vyštěkl na pedagožku "ty krávo" (třeba když se mu nelíbilo, že byl potrestán srážkou z kapesného). Dostal facku (buď od ní, pokud si netroufla, tak od třídního učitele, apod.). A tím vše skončilo. Dnes se buď učitel nechá šikanovat nebo tahá učně po soudech za urážku na cti...

A jelikož Eeva tuto událost nechtěla nechat jen tak, donutila mne, abych to řešil. Což se také stalo. Všichni žáci byli potrestáni, dva hlavní iniciátoři (jeden chlapec a jedna dívka) dost tvrdě. Eeva souhlasila s tím, že událost nepředáme nikam dál - ostatně byli to její spolužáci a měla je jinak jako kamarády ráda. Jistě si uměla také představit, jak by se k ní všichni v kolektivu poté chovali. Zákonitosti party jsou jasné - radosti i průšvihy se řeší uvnitř, kdo vynese něco ven, je zrádce...

[Snilko]

K príspevku Jíťa

Myslím, že môj názor na to, že si s Jíťou skončil, poznáš. Podľa mňa si mal ostať s ňou v kontakte ako "kamarát z tábora", to by sa určite dalo ustáť a aj vtedajšia spoločnosť by to akceptovala. V liste, ktorý ti poslala, bolo neskutočne krásne vyznanie lásky.
Vždy ma mrazí, keď si čítam ten príspevok. Je to veľmi silný príbeh.

[Asce]

K příspěvku Jíťa

Podľa mňa si mal ostať s ňou v kontakte ako "kamarát z tábora", to by sa určite dalo ustáť a aj vtedajšia spoločnosť by to akceptovala. V liste, ktorý ti poslala, bolo neskutočne krásne vyznanie lásky.

No, trochu mi tvůj text připomíná to, jak tehdejší dobu v socialistických státech chápali kongresmani USA: Jak vás může šikanovat nějaká politická strana? Tak přeci vstoupíte do jiné. Nebo ji nebudete volit. A kromě toho, proč se neobrátíte na soud?

Bylo zkrátka vše jiné. Neříkám, že vždy horší. Děcka školou povinná tehdy zlobila podobně jako dnes - pro učitele, který si neuměl zjednat autoritu, ani tenkrát nebylo povolání nebeskou procházkou. Ovšem v každém případě byl mezi žáky a pedagogy daleko větší odstup než dnes. Homosexuální chování (nejen pohlavní styk) dospělých gayů teprve nedávno přestal být trestným činem. Drtivě převládalo "normálové" chování. Proto například soudružku učitelku na škole v přírodě vůbec nenapadlo, proč by měly být holky na pokoji zamčené - co by se jim asi tak mohlo stát? Že by je někdo okradl? Ale každý ví, že žádné cennosti nemají...
Nemohl bych nikdy oficiálně figurovat jako Jítin kamarád...

Poznámka:
I tehdy existovalo zneužívání dívek mladších 15 let, včetně těch nejmladších. Ale o tom se nesmělo moc mluvit - sám tedy nevím, jestli těchto činů bylo skutečně méně než dnes, či zda vše jde jen na vrub zamlčování.

[Gabriel Svoboda]

I tehdy existovalo zneužívání dívek mladších 15 let, včetně těch nejmladších. Ale o tom se nesmělo moc mluvit - sám tedy nevím, jestli těchto činů bylo skutečně méně než dnes, či zda vše jde jen na vrub zamlčování.

Podle grafu ve studii Pornography and Sex Crimes in the Czech Republic (Diamond, Jozífková, Weiss) tehdy bylo více pohlavních zneužití než dnes:



Mimochodem je z toho grafu zřetelně patrné, v kterých letech jsi působil na učilišti.

----------

Když už ti píšu, napadla mě ještě jedna věc. Po přečtení velké dávky Střípků najednou jsem si nemohl nevzpomenout na našeho soukmenovce Kubu, který se z pozice odsouzeného zneužívače snažil radit potenciálním zneužívačům, aby to nedělali, a to těmito slovy:

Myslíš si, že bude opravdu nějak extra romantické a krásné, když dosáhneš toho, že před tebou bude prkenně ležet nahé dítě, ty se jej budeš dotýkat a ono se bude netečně dívat do stropu a myslet na to, ať už ta divná nudná věc konečně skončí? Pokud neskončíš hned na policii, tak máš velkou šanci, že dosáhneš právě akorát výše popsaného, protože pravděpodobnost, že narazíš na malou nymfomanku, kterou ty erotické hrátky budou zajímat déle než pět minut (než naplní svou zvědavost), je velmi malá. A v případě, kdy sexuální kontakt zahájíš ty, tak je šance minimální.

Možná to nevíš, ale většina lidí, kteří se dopustili sexuálního kontaktu s dítětem z něj nakonec byli zklamáni, protože to neprobíhalo jako v jejich fantaziích. Fantazie jsou prostě něco úplně jiného, můžeš mít jaké chceš, ale musíš mít na paměti, že je to jiný svět a že to, co si vysníš, není v této realitě možné.

Zdá se mi, že tvoje zkušenosti tomu nějak neodpovídají a že jsi vždy narazil na malou nymfomanku a naplnil sis své fantazie — žádné prkenné ležení holčičky a čekání na konec divných nudných aktivit se nekonalo. Nebo se mýlím?

[Asce]

Mimochodem je z toho grafu zřetelně patrné, v kterých letech jsi působil na učilišti.

Graf je zajímavý, ovšem mé působení na učilišti zde nevidím (vím, že jsi to myslel v legraci). Mé skutky byly nakonec všechny klasifikovány jako pohlavní zneužívání, a to v předmětných letech peak nevykazuje...

Když už ti píšu, napadla mě ještě jedna věc. Po přečtení velké dávky Střípků najednou jsem si nemohl nevzpomenout na našeho soukmenovce Kubu, který se z pozice odsouzeného zneužívače snažil radit potenciálním zneužívačům, aby to nedělali:

Myslíš si, že bude opravdu nějak extra romantické a krásné, když dosáhneš toho, že před tebou bude prkenně ležet nahé dítě, ty se jej budeš dotýkat a ono se bude netečně dívat do stropu a myslet na to, ať už ta divná nudná věc konečně skončí?...

Zdá se mi, že tvoje zkušenosti tomu nějak neodpovídají a že jsi vždy narazil na malou nymfomanku a naplnil sis své fantazie...

Gabrieli, zde musíš rozlišovat. A to je přesně to, o co se na Pedonii snažíme - říkat pravdu a popisovat reálný život. Holčičky, pochopitelně i malé slečny, se zamilovávají a milují úplně stejně jako dospělé ženy. Samozřejmě, že je plno rozdílů plynoucích z fyzických i psychických odlišností, ale v hrubém obrysu platí to, co jsem řekl. Holčičky navíc nemají plno zábran, které později v dospělosti získají. U nich nelze použít dospělácká měřítka, ale kdybychom je přeci jen aplikovali, lze říci, že značná část z nich jsou pěkně perverzní stvoření. Nemyslím to nijak hanlivě, jen naznačuji, že si neuvědomují plno souvislostí svého chování, a tudíž často jednají zcela bez zábran a nechají se přimět k aktivitám, které by nejedna dospělá žena odmítla. Toto vše má ale jeden důležitý předpoklad: Holčička (dívka) tě miluje. To, o čem hovoří Kuba, je dle mého názoru to, když si nějaký pedofil děvčátko koupí (umluví jej, dává dárky,...). Ale to je něco úplně jiného, než já popisuji ve Střípcích. Navíc je zcela mylné domnívat se, že já si svým žitím plnil nějaké představy. Já prostě žil. Nezřídka životem neřízené střely...

[Snilko]

Asce, mohol by si napísať, alebo aspoň sa pokúsiť napísať, ako ťa ovplyvnili homosexuálni pedofili? Alebo pedofilní homosexuáli? Ako ťa to poznamenalo?

[Snilko]

K střípku Účiliště VII část: Asceho úlety
Naozaj veľmi zaujímaví Střípek. Karina bola teda poriadne nebezpečná. Nečudujem sa ti, že si sa Kariny potreboval zbaviť. A aj telocvikár mal dôvod nadělat si do kalhot. A ináč asi nič nové pod slnkom. Policajti sami porušujú niekedy zákony, len aby nachytali ľudí, ktorých chcú. To isté sa deje aj dnes. Polícia si prevádzkuje pedoweb s DP a lovia tam "nebezpečných" pedofilov s obrázkami. Skôr by sa mala zamerať na výrobcov, ale to nieje až také jednoduché. Asi preto polícia ide tou ľahšou cestou.

[Asce]

Asce, mohol by si napísať, alebo aspoň sa pokúsiť napísať, ako ťa ovplyvnili homosexuálni pedofili? Alebo pedofilní homosexuáli? Ako ťa to poznamenalo?

Myslím si, že ti pánové mne opravdu ovlivnili. Sice ne často, ale přeci jen někdy jsem při masturbaci v takovém rozpoložení, kdy se mi v mysli sejde sadismus či masochismus se vzpomínkami na popisované události (nejen oni pedofilové, ale i Nekamarád). Pak si představuji, jaké by to bylo, kdyby ty hrátky pokračovaly, pochopitelně bez toho nepříjemného, co bylo v reálu. A také pak mám myšlenky na to, jaké by to bylo, kdybych byl v aktivní roli - tedy byl agresorem, neboli, řekněme, "praktikujícím" homosexuálním pedofilem.

I když je to nemilé, zřejmě tak potvrzuji představu, že pokud byl někdo vystaven šikaně či jinému jednání, které na něm zanechalo nepříjemné psychické následky, má tendenci sám se takového agresivního chování později dopouštět na podobně slabých (oslabených) jedincích, jako byl on sám v době, kdy byl cílem agrese. Tedy že oběť se později sama stává agresorem. Zdůrazňuji, že hovořím o tendenci, nikoliv o jednoznačnosti - každý člověk má možnost rozhodování a může své chování korigovat.

V mém případě se ovšem ona zmíněná tendence projevila ve druhém roce mého působení na učilišti, kdy jsem utnul šikanování jednoho chlapce kolektivem jeho spolužáků, ale s tím, že jsem jej pak zneužíval sám. On si mne navíc velmi oblíbil, a tak jsem si vyzkoušel plno homosexuálních hrátek. Vzhledem k tomu, že nejsem homosexuál, šlo z mé strany vysloveně o hru, zábavu a hledání hranic, kam až můžu zajít.
Poznámka: Toto je zcela odlišná situace od mého vztahu k Passifloře, se kterou jsem také různě experimentoval, ale současně ji měl velmi rád, přičemž pokud by se v mém životě jako kometa neobjevila Regina, je velmi pravděpodobné, že bychom se postupně stali partnery v plném významu toho slova.

K střípku Účiliště VII část: Asceho úlety

Policajti sami porušujú niekedy zákony, len aby nachytali ľudí, ktorých chcú. To isté sa deje aj dnes. Polícia si prevádzkuje pedoweb s DP a lovia tam "nebezpečných" pedofilov s obrázkami. Skôr by sa mala zamerať na výrobcov, ale to nieje až také jednoduché. Asi preto polícia ide tou ľahšou cestou.

Ukazuje to na jistou krizi demokratických hodnot v části západní civilizace. Jde o to, že v některých státech je zákonné (a z dané věci vzniklé důkazy soudně přípustné), aby policie a obdobné státní sbory se nevyprovokovaně chovaly tak, že obdobné jednání by u jiných osob bylo trestné. U vyprovokovaného jednání je to logické - pokud lupič v bance ohrožuje rukojmí, může být policistou zastřelen, přestože jinak je zastřelení člověka trestným činem. Ovšem u nevyprovokovaného jednání jde, podle mne, přinejmenším o sporné, ale spíše o krajně nemorální jednání těch, kteří by měli stát na straně občanů, kteří se dosud ničeho nedopustili. Bohužel, něco jiného ukazují právě případy pedowebů provozovaných státními institucemi (USA), ale i různých nevládních činovníků, kteří se na internetu vydávají za děti a aktivně vyhledávají dospělé osoby, které se na jejich nabídky komunikace napálí. Celé mi to přijde jako krize hodnot. Bohužel, mnoho lidí je svým životem značně frustrováno, a pak se jim jasný "nepřítel", zde konkrétně pedofilové, náramně hodí pro vybití si svých vlastních komplexů. Státní orgány řady zemí tohoto zneužívají, aby pomalu, leč jistě, utahovaly šrouby svobody, kterou se však samy neustále ohánějí...

[Gabriel Svoboda]

Ke střípku Učiliště, VII. část: Asceho úlety:

Na našem učilišti platilo, že žáci museli sedět v lavicích podle abecedy. Tedy nemohli si vybrat, kdo s kým chce nebo nechce sedět. Pokud bylo potřeba udělat nějakou výjimku, musel si to třídní učitel vymoci – a obhájit, přímo u zástupce ředitele pro teoretickou výchovu.

Museli žáci sedět podle abecedy bez ohledu na pohlaví, nebo seděli chlapci od A do Z a dívky od A do Z? Neumím si představit, že by škola pubertální či adolescentní dívce nadiktovala, že musí sedět vedle chlapce, nebo naopak. Ve školách, kterými jsem prošel já, učitelé určovali zasedací pořádek jen na prvním stupni a často posadili i chlapce k dívce (a oba zúčastnění to brali jako trest) - nicméně děti na prvním stupni se spíše ještě podvolí a normálové navíc mívají představu, že děti v tomto věku jsou asexuální. Ovšem u starších dětí už by si to učitelé nedovolili - sice občas udělali nějaké zásahy do zasedacího pořádku, ale nikdy neposadili chlapce k dívce (jedině výjimečně na konkrétní hodinu, když bylo třeba mimořádně sdílet učební pomůcku ve dvojici). U dětí všech věkových kategorií, od prvňáků po adolescenty, platilo, že kdo by si dobrovolně sedl vedle žáka opačného pohlaví, by se tím automaticky přiznal k tomu, že se mu dotyčný líbí, a stal by se terčem posměšků. Teprve až poslední rok či dva před maturitou jsme byli natolik vyspělí, že si občas dobrovolně sedl chlapec k dívce a nikdo - ani oni dva, ani ostatní spolužáci - v tom neviděli nic milostného. Ale to se stávalo jen v mimořádných situacích, když třeba chlapci zrovna chyběl jeho obvyklý spolusedící a dívce její obvyklá spolusedící, tak se sesedli dohromady. Jinak v normálním zasedacím pořádku (v pubertálním a v adolescentním věku), když byli všichni žáci přítomni, nikdy neseděli chlapec a dívka spolu.

Ke střípku Učiliště, V. část: Přírodovědný kroužek

Mimochodem, když už jsem zmínil sprchu - velmi mne vzrušovalo, když mi některé dívky (jak jsem později vyrozuměl, tak s iniciativní Ivetčinou „nápovědou“) navrhovaly, abych při jejich sprchování byl ve sprchách s nimi. Šlo by to. Jenže jiné holky při vyslovení takového nápadu ječely, protože by se styděly.

Nějak si neumím představit, že by toto některé dívky navrhovaly veřejně. Veřejně to asi bylo, když u toho byly i jiné dívky, které s tím nesouhlasily, tedy asi dívky mimo tvůj "harém". Takový návrh, aby pan učitel dělal dozor v dívčích sprchách, se snad nedá ničím racionálně zdůvodnit, ne? (Kromě jediného důvodu - že pan učitel je úchyl ... čímž bys ovšem byl prozrazen.) V jaké situaci byl takový návrh pronesen?

[Asce]

Ke střípku Učiliště, VII. část: Asceho úlety:

Na našem učilišti platilo, že žáci museli sedět v lavicích podle abecedy. Tedy nemohli si vybrat, kdo s kým chce nebo nechce sedět...

Museli žáci sedět podle abecedy bez ohledu na pohlaví, nebo seděli chlapci od A do Z a dívky od A do Z? Neumím si představit, že by škola pubertální či adolescentní dívce nadiktovala, že musí sedět vedle chlapce, nebo naopak.

Zasedací pořádek byl podle abecedy. Toť vše. Jak to vyšlo, tak to vyšlo. Zkrátka to, jestli vyjde kluk vedle holky či nikoliv, nehrálo žádnou roli.

Mimochodem, tento systém kladl mnohem menší nároky na psychicky slabší jedince. Pokud necháš rozesazení volný průběh, zbyde ti vždy několik jedinců, kteří jsou neprůbojní - s nimi nikdo sedět nechce a ani oni sami se neumí s někým domluvit. Pak je v každé třídě jeden až několik žáků, se kterými naopak chce sedět více než jeden další, takže tito se pak hádají. Pokud je zasedací pořádek zadán direktivně, tyto záležitosti zcela odpadnou. Mimo hru jsou také genderově laděné posměšky, případně i další s tím spojené trampoty. Zkrátka vše je rozhodnuto vyšší mocí a nedá se s tím nic dělat.

Ke střípku Učiliště, V. část: Přírodovědný kroužek

...velmi mne vzrušovalo, když mi některé dívky ... navrhovaly, abych při jejich sprchování byl ve sprchách s nimi. Šlo by to. Jenže jiné holky při vyslovení takového nápadu ječely, protože by se styděly.

Nějak si neumím představit, že by toto některé dívky navrhovaly veřejně. Veřejně to asi bylo, když u toho byly i jiné dívky, které s tím nesouhlasily, tedy asi dívky mimo tvůj "harém". Takový návrh, aby pan učitel dělal dozor v dívčích sprchách, se snad nedá ničím racionálně zdůvodnit, ne? V jaké situaci byl takový návrh pronesen?

Bylo to v různých "ad hoc" skupinkách dívek, které mne tu a tam obklopovaly při mém dozoru na chodbách. Jelikož šlo o náhodné dynamicky se tvořící sešlosti, byly v nich dívky, které se mnou už nějakou erotiku zažily, pak také ty, které by též rády nějaký ten adrenalin (na internátu se doslova kousaly nudou), dále takové, které by chtěly, jenže se styděly to přiznat, ale samozřejmě i ty, pro které by něco takového bylo nepředstavitelné.

Fígl byl v tom, že ve sprchách žádný dozor nebyl. Tedy já bych zde nic nedozoroval, já bych byl jen jaksi navíc - právě kvůli tomu adrenalinu. Se sprchami to fungovalo tak, že v určený čas se dívky shromáždily u vychovatelny, dostaly klíč a odešly do sprch. Poslední jej pak vrátila, vychovatel zkontroloval, zda je vše OK (a poté v určenou dobu předal klíč chlapcům). Já bych se vloudil k dívkám až později, v době, kdy už by byly uvnitř - některá dívka by mne třeba na zaklepání dodatečně vpustila. Toto by samozřejmě teoreticky holkám fungovalo i s nějakým mládencem, avšak byla zde jasná "autoochrana" - mládence by ráda uvítala jedna, snad dvě dívky, ostatní by to nepřipustily. Pro mne jich byla více než polovina.

[Snilko]

K střípku Učiliště, VII. část: Asceho úlety

Na našem učilišti platilo, že žáci museli sedět v lavicích podle abecedy. Tedy nemohli si vybrat, kdo s kým chce nebo nechce sedět...

Ak sa volal vysoký žiak Adámek, sedel vpredu, naopak, ak sa volal nízky žiak Žigo, sedel úplne vzadu a tým pádom mohol mať dosť zlý výhľad na tabuľu. Riešili sa aj takéto situácie?

[Asce]

K střípku Učiliště, VII. část: Asceho úlety

Na našem učilišti platilo, že žáci museli sedět v lavicích podle abecedy. Tedy nemohli si vybrat, kdo s kým chce nebo nechce sedět...

Ak sa volal vysoký žiak Adámek, sedel vpredu, naopak, ak sa volal nízky žiak Žigo, sedel úplne vzadu a tým pádom mohol mať dosť zlý výhľad na tabuľu. Riešili sa aj takéto situácie?

Ano, ve zcela výjimečných situacích se podobné případy řešily. V tebou uvedeném námětu by se asi zvažovalo, kde konkrétně onen vysoký žák Adámek sedí, a zda opravdu přes něj není výhled. Tedy pokud by na něj připadlo místo v prostřední řadě, tak nejspíš ano, pokud v krajní (levé či pravé) řadě, tak nejspíš ne. Žák malého vzrůstu Žigo by se pravděpodobně neřešil. Pamatuji si, že takové případy přicházely do úvahy u lidí s velmi výraznými očními vadami - na dobrozdání lékaře.

V každém případě změna zasedacího pořádku byla výjimečná záležitost a bylo zapotřebí o její potřebnosti přesvědčit nadřízeného. Takže který kantor by se do toho asi tak hrnul, že...