Sertralin v psychiatrické léčebně

Osobní sdílení od členů, detailní popisy jejich životních osudů, vyprávění zajímavých příběhů, případně kazuistiky a příběhy z druhé ruky - příběhy zneužitých, životopisy slavných pedofilů ap.
Uživatelský avatar
Sertralin
Uživatel
Příspěvky: 92
Registrován: 5.1.2017 14:24:04
Pohlaví: muž
Líbí se mi: dívky a chlapci
... ve věku od: 4
... až do věku: 13
Děkoval: 157 x
Oceněn: 224 x

Re: Vyjádření k minulosti

Příspěvekod Sertralin » 5.11.2017 13:14:08

Při čtení tvé zajímavé reakce mi na mysli vyvstala spousta myšlenek. Pokusím se je co nejsrozumitelněji popsat. Jen u poloabstraktního textu tohoto typu jsou moje myšlenky rychlejší než ruce. Než sepíšu jednu myšlenku, tak už mi v mysli naskakuje tucet dalších.

Teddy Bear píše:Kto si? Čo zastávaš a preferuješ? A naučiť sa za týmito názormi stáť bezohľadu na to, čo si o nás myslí táto "(NE)DEMOKRATICKÁ spoločnosť, ktorá zo slova PEDOFIL urobila synonymum násilnika bez pripustenia toho, že to môže byť aj celkom inak.

Možná to spoustě lidem bude připadat absurdní, ale pedofilem se nechci nazývati. Už kvůli těm předsudkům společnosti mi to je krajně nepříjemné. Značná část neznalých osob si pod oznámením „jsem pedofil” představí, jako by člověk místo toho sdělil „Jsem úchyl, který pravidelně zneužívá děti”.
Možná to částečné sebepopření bude i také tím, že je to ještě stále pro mě velké sousto a nedokáži si to úplně připustit k tělu. Ano, vyhledávám fotografie a videa dětí, líbí se mi tělesně i duševně, dokonce mně i připadají sexuálně atraktivní, ale to je tak vše. Je pro mě těžké přijmout fakt, že se toto nikdy nezmění a i když budu starý, tak se mi budou stále líbit děti. Teď si to naštěstí neuvědomuji v takové míře, jelikož jsem vlastně ještě sám dítětem a preferované osoby nejsou ode mě až tak extrémně věkově vzdálené. Netuším, proč tomu tak je, ale stále cítím (i když v nižší míře než dříve) nepopsatelně zvláštní pocit frustrace, jako bych byl díky tomu nějakým způsobem špatný... Je zvláštní, že tento pocit pozoruji jen u sebe. Dokážu tolerovat ostatní, ale sám sebe zatím ani moc ne.

Teddy Bear píše:Preto ma troška mrzí, že sa snažíš svoju PEDOFÍLIU a teda svoju orientáciu a vlastne svoju identitu skrývať za to, že sa za seba hanbíš, ako by si ty robil niečo zlé. PREČO??? Život je príliš krátky na to, aby si ho alebo ktokoľvek z nás prežil sebatrýznením za to, čo ešte nepochopil niekto iný.

Možná se na tom částečně podepsala i má výchova, kde mi bylo do hlavy ustavičně vštěpováno to, že ten, kdo se příliš odlišuje od ostatních, je špatný. Nedokáži to přesně vysvětlit, ale někdy mi připadá, jako bych měl za svou odlišnost jistým způsobem trpět...

Teddy Bear píše:...rovnaké skratové konanie, ktoré sa stalo tebe.

Uznávám, že pokus o sebevraždu nebyl ideálním řešením, ale zkratovým jednáním bych to nenazýval.
Možná by se našlo lepší řešení, které by situaci mohlo trošičku zlepšit, ale já jej už skrze depresivní vnímání neviděl a ani asi nechtěl vidět. Těch příčin, proč skoncovat se životem, bylo mnoho a místo zlepšení se spíše jen vše zhoršovalo a hroutilo.
Také jsem nebyl typ člověka, který se s problémy svěřuje. Nechtěl jsem s nimi nikoho obtěžovat a ani jsem nedokázal o svých vlastních trápeních otevřeně hovořit. Vše jsem do poslední chvíle tajil a před okolím se přetvařoval, že jsem šťastný.

Moje sebevražda byla do titěrných detailů naplánovaná. S přihlédnutím k nízkému věku jsem to měl vymyšlené velmi dobře. Konkrétní datum, čas a místo jsem měl promyšlené několik týdnů předem. Při výběru způsobu jsem přemýšlel i nad tím, jak to udělat, aby s mým bezvládným tělem byla co nejmenší práce. Takže jsem úplně původní představu skoku pod vlak zavrhnul. Nechtěl jsem, aby někdo byl naštvaný kvůli velkému zpoždění vlaku a zároveň aby měl někdo nechutnou práci s odstraněním těla a případně vnitřností z kolejí. (Ano, až do tak morbidních detailů jsem při přemýšlení zacházel.)

Byl jsem svou vlastní smrtí skoro posedlý. Chtěl jsem to naplánovat co nejlépe tak, abych si to nemohl rozmyslet. Přibližně měsíc předtím jsem si byl jistý, že chci zemřít. Snažil jsem se připravovat na své konání psychicky. Pravidelně jsem se procházel přírodou a u toho poslouchal depresivní hudbu. Při návratu domů jsem to častokrát završil zhlédnutím filmu Místnost sebevrahů nebo filmu Pád třetí říše.

Rozhodně tímto nikoho nenabádám, jak to udělat. Snažím se nastínit představu toho, jak jsem tehdy smýšlel.
.
.
.
Děkuji za optimistický rozklad mě samotného. Jsem rád, když se najde někdo, kdo má pocity i citlivější smýšlení podobné tomu mému.

Zpět na “ŽIVOTNÍ PŘÍBĚHY”

Kdo je online

Uživatelé prohlížející si toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 hostů