Fíresovy Vánoce
Vše začalo brzy ráno...
Poslední týden se ve škole již příliš neučilo, a tak se mi podařilo domluvit, abych tam jeden den jít nemusel. Místo toho jsem se jel podívat s mamkou do práce. To by však nebylo tolik zajímavé, kdyby mamka nepracovala ve školce.
Ráno se mi tedy podařilo po zazvonění 4. budíku vstát a vyrazili jsme do školky. Nejprve jsem jen tak popocházel po třídě, občas se zastavil u nějaké skupinky dětí. Snad si nikdo nevšiml, že jsem si pořád sedal ke stolečku, kde si malovala skupinka holčiček... No, krom toho, že jsem si trochu popovídal s pár holčičkami, se toho příliš neudálo. Než přišla svačina...
Již při dřívějších návštěvách o mě projevila zájem jedna šestka - říkejme jí třeba Anetka. (Mimo jiné mi bylo vyprávěno, jak se pořád dotazuje: "Kdy zase přijde Fíres?".) Jak jsem již zmiňoval, nebyla výjimka, když jsem si sedal k dětem ke stolu. Tak se to semlelo, že jsem si podle Anetky musel sednout vedle ní. Jak Anetka dosvačila, chytla si mou ruku. Doslova si ji chytla a držela ji přitisknutou u sebe na bříšku.
Ve třídě byl ale jeden neposedný kutík, autista, tak jsem ho měl jako "asistent" hlídat. Jak jsem brzy zjistil, jediný způsob, jak ho udržet v klidu, bylo dát si ho na klín. Když našel na stole kousíček papíru, tak jsem ho pustil, aby to mohl jít vyhodit do koše. V tu chvíli se mi začala stěhovat na klín Anetka. Byl bych ji nechal, ale onen kutík se nevrátil, takže jsem si pro něj musel dojít. Když jsem se vrátil i s kutíkem, opět jsem si ho posadil na jednu nohu a Anetce jsem pokynul, že může na druhou. Tam se taky velice rychle zabydlela a stále si k sobě tiskla moji ruku. Takto jsme zůstali, než dojedl zbytek třídy, což samozřejmě chvíli trvalo. Nic zajímavého se v té chvíli nedělo, tedy až na Anetku sedící mi na klíně a tlupu holčiček kolem.
Posedíme, poležíme, pomazlíme
Anetka, snad jasnovidec, přinesla film, takže hned po svačině se šlo koukat. Nejdříve mi seděly na jedné noze Anetka a na druhé o něco mladší, říkejme jí třeba Petruška, která se ke mně od rána také poměrně měla. Anetka si k sobě tiskla ruku, Petruška hlavu a já se měl krásně.
Holky střídaly polohy, chvilku seděly na nohách obkročmo, chvíli snožmo, chvíli si sedly vedle a položili si na mě hlavu. Po nějaké době snad Petrušku film přestal bavit, nebo se již dost vymazlila a odběhla pryč. To umožnilo Anetce víc se projevit. Na klíně měnila polohy, chvíli ležela, mírně roztažené nohy padající přes mou pravou nohu a zakloněná hlavička přes levou, občas se zvedla a v této poloze se jakoby posadila, poté zase lehla, stále si držela moji ruku. Občas na mě koukala mamka. Když to šlo, tak jsem se ji pokoušel nevnímat.
Po čase se opět vrátila Petruška, aby mi pár minut poseděla a pak šla opět pryč. Anetce se sice příliš nechtělo se o mě dělit, ale nakonec na tu chvilku ustoupila. Asi v půlce filmu se rozhodlo, že půjdeme ven. Děti si daly na stolečky prostírání, aby kuchařka věděla, kam má nachystat polévku, a Anetka jako správná hospodyňka nezapomněla připravit prostírání i pro mě.
Dárečky
Tento rok jsem dostal nejkrásnější dáreček právě od těchto dvou holčiček - Anetky a Petrušky. To jsem ale trochu mimo - na Petrušku už je pozdě a Anetka se ještě neodvážila. Pokračujme tedy, ať se dozvíme, co že to je za dárek.
Když se šlo ven (na zahradu u školky), tak zatímco mamka pomáhala s oblékáním dětem, já jsem se šel obléct sám. Hádejte, kdo byl oblečený zároveň se mnou a ihned se hlásil o přízeň - Anetka. Vyskočila mi do náruče a jak měla hlavu vedle mé, tak jsem dostal malou pusinku na tvář.
Ano, od holek jsem dostal od každé pusinku, sic jen malinkatou, téměř nepostřehnutelnou, ale letos nejhezčí dárek, co jsem dostal. 
No, pokračujme v příběhu. Držel jsem Anetku v náruči a koukal, zda to náhodou někdo neviděl. Když jsem se koukal na mamku, tak nejspíš nic neviděla. Ale kdo ví... Tak jako tak se po chvilce otočila a naznačila, že mám Anetku pustit na zem. Poté mě poslala i s těmi převlečenými ven.
Co se venku dělo, bez dozoru učitelek...
Děcka se mě pokoušela zkoulovat, honili jsme se - já je, ona mě. Děcka utíkala a já se je snažil chytnout a pak obráceně, nemyslete dvojsmyslně.. S Anetkou jsme blbli, byla to sranda.
Po chvíli přišla mamka, dostali jsme lehce vynadáno. Sice nenadávala, ale zmínila se o tom, že sněhem se nehází a nemáme běhat, protože to klouže...
Tedy snažil jsem se trochu ovládat, ale když mamka zase odešla, děcka mě povalila na zem (v čele s Anetkou) a všichni se na mě vrhli. (No jo, nemám si brát Anetku do náruče, tak se po sobě budeme jenom válet. 
) Uklidňovat situaci po tomto už začínalo být trochu složité. I když jsem vlastně spadl dobrovolně, nečekal jsem, že se na mě vrhnou úplně všichni. Naštěstí se mi podařilo vše urovnat před matčiným příchodem. Tím ale většina zábavy skončila. Anetka stále chtěla nahoru. Ale když jsem ji zvedal, nebo to vypadalo, že se k tomu chystám, tak mamka vždy lehce naznačila, že ne. (Anetka to neviděla.) Když přišly i zbylé třídy, tak jsem na chvilku přišel k učitelkám. No nevydržel jsem tam dlouho. Chudák to Fíres, pořád oblepen holčičkami, nedají mu oddechu, snad ho brzy ušmudlají k smrti. Bohužel nemám na vybranou. Holky jsou v přesile a tak mě Anetka odvádí do jejich tajné skrýše v keři, kam můžou pouze vyvolení. Musel jsem umravňovat jednu rvačku, když tam vnikl "zloděj". A to byla další zakázaná věc, co jsem udělal, protože podle chování dětí se do toho keře jistě chodit nemělo. Naštěstí to mamka neviděla, nebo se o tom aspoň nezmínila.
Když se tedy venku dostatečně "vymrzlo", tak se šlo na oběd. Samozřejmě jsem obědval tam, kde mi nachystala Anetka prostírání - tedy hned vedle ní. Snědli jsme polévku, já z dětského talířku, který mi paní kuchařka v nevědomosti nachystala na prostírání nachystané Anetkou. Než jsem vešel do třídy, tak slyším Anetku, jak říká kuchařce: "Tady bude dneska sedět Fíres." Moc se mi tam v tu chvíli nechtělo...
Na druhé byl guláš, ten jsem již dostal v dospělácké verzi. Když jsem vše snědl, tak jsem si ještě musel jít společně s Anetkou přidat.
Anetka dnes šla "po O" a rodiče si pro ni přišli poměrně brzy, tak to byla poslední společná chvíle. Škoda, že nespinkala. Děti se mohly před spaním dívat na film a já bych si již nějak jistě zařídil, aby Anetka aspoň před filmem nemusela být v postýlce ale u mě na klíně...
Tím skončily krásné chvíle ve školce. V době oběda přišla jiná paní učitelka, která nás vystřídala, a my jeli domů.
Hodnocení od mamky
Mamka mnohokrát probírala (s dalšími učitelkami, babičkami, tetičkami) mé chování - tedy naštěstí spíše chování dětí - děti se lepí na chudáka Fírese...
Krásně se to poslouchá, když říká, že děti byly jako vyměněné - strašně hodné, že je to strašná pomoc, že si úplně odpočinula, že ho ty děti mají strašně rády, že se na něho lepí, to když se koukaly na film, tak to byl úplně v obležení, ale čím to bude, že jsou ty děti najednou tak hodné, co na něm ty holky vidí? - No jo, chlap, to jim ve školce chybí, to za to může, ten mužský element. Osobně jsem usoudil, že bude lepší nechat je v tomto omylu, než jim vysvětlovat, že děti cítí, že jsem vzdělaný VIP pedofil z Pedonie. Večer se o tom mamka ještě bavila s taťkou a zmínila se i o tom, proč jí vadilo, že si beru Anetku do náruče. Řekla něco ve stylu, že bychom se jich neměli vůbec dotýkat, že vevnitř to ještě nějak jde, ale venku by to mohl někdo označit za pedofilii. Inu s tímto prohlášením v podstatě musím souhlasit. Kdybych viděl někoho dělat s holčičkami to co já, tak bych ho jistě označil za pedofila... Jen zde to bylo myšleno trochu jinak.
Aspoň z toho můžu vyvodit, že si naprosto nepřipouští, že by se mnou nemuselo být něco v pořádku. A vevnitř máme v podstatě všechno povoleno - samozřejmě kromě věcí, které mamce nepřijdou úplně normální, že by je šestnáctiletý kluk měl dělat s šestiletou holčičkou...
