Trendy kybernetického zneužívání dětí

[Dreanor]

ODBORNÉ TÉMA ZAMĚŘENÉ NA MAPOVÁNÍ, ANALÝZU A POPIS SOUDOBÝCH ZPŮSOBŮ ZNEUŽÍVÁNÍ DĚTÍ PROSTŘEDNICTVÍM MODERNÍCH TECHNOLOGIÍ, ZEJMÉNA INTERNETU, S CÍLEM STANOVIT OPTIMÁLNÍ STRATEGII V PREVENCI A BOJI PROTI KYBERNETICKÉ KRIMINALITĚ

Pro spolupráci a potřeby kriminální policie ČR, zejména odboru kybernetické kriminality.


odkaz a zdroj: virtualglobaltaskforce.com

[Plyšáček]

Počítačová mravnostní kriminalita (policie.cz)

Na stránkách Policie ČR v záložce Prevence je srozumitelný text věnující se osvětě. Uvádíme jako úvod pro vyjasnění terminologie.

Z hlediska českého právního řádu je za dítě považována osoba mladší osmnácti let. S ohledem na rozumový a psychický vývoj česká právní legislativa neumožňuje těmto osobám zcela volně se rozhodovat o tom, zda chtějí být pornograficky zobrazovány. To znamená, že jim nedovoluje fotografovat se a natáčet při aktivitách, které lze označit jako dětská pornografie.

Dětská pornografie
Definice
Definovat dětskou pornografii lze mnoha způsoby. Vždy se ovšem jedná o určitou formu znázornění, například v podobě fotografie či videozáznamu, sexuálních motivů či aktivit, ve kterém je zobrazeno jako sexuální aktér nebo objekt dítě. Vše za účelem vyvolání pohlavního vzrušení. Může se jednat například o snímky obnažených dětí zachycující polohy skutečného či předstíraného sexuálního styku nebo snímky obnažených dětí v polohách vyzývavě předvádějících pohlavní orgány. Český právní systém zakazuje zveřejňování, zprostředkování, nabízení, uvedení do oběhu a jiné zpřístupnění dětské pornografie. Zde je na místě podotknout, že i děti mohou být šiřiteli dětské pornografie.

Nelze opomenout i jiné způsoby páchání trestného činu šíření dětské pornografie. Typickým příkladem je fotografování dětí - modelů za účelem uplatnění v reklamě či pro zahraniční časopisy. Organizátoři těchto akcí oslovují zpravidla rodiny ve složité sociální či finanční situaci s příslibem nafocení dítěte pro takového účely. Za touto záminkou se však může skrývat produkce dětské pornografie. Pachatelé často nutí své oběti, aby lákaly i další děti ke spoluúčasti. V některých případech jde tato trestná činnost ruku v ruce s užitím omamných a psychotropních látek.

Kybergrooming
Kybergrooming představuje psychickou manipulaci realizovanou prostřednictvím internetu nebo mobilního telefonu. Zahrnuje jednání manipulátora, které má v oběti – dítěti vyvolat falešnou důvěru a přimět jej k určité aktivitě – osobní schůzce, focení, natáčení sebe sama. Cílem může být zneužití dítěte pro výrobu dětské pornografie. Typicky je vázán na chaty, instant messengery, internetové seznamky, sociální sítě, ale také třeba na různé internetové stránky s nabídkou modelingu, herní portály, apod. Kybergroomer se snaží o osobní kontakt. Dítě „uplácí“ dárky (mobilní telefon, tablet…), vydírá jej pořízenými snímky, pokračuje a zintenzivňuje manipulaci, která může vést i k osobnímu útoku na oběť. Jednou z forem kybergroomingu je i eroticky laděná komunikace a získání amatérských pornografických materiálů.

Sexting
V souvislosti se sextingem je zapotřebí upozornit na fakt, že ačkoliv osoby starší patnácti let mohou vyvíjet sexuální aktivitu, a pakliže je dobrovolná, nedopouští se tím trestné činnosti, zákonem jsou až do osmnácti let považovány za děti.

Termínem sexting označujeme vědomé a dobrovolné elektronické rozesílání a sdílení zpráv, fotografií a videí se sexuálním obsahem. Je třeba mít na paměti, že důvěrné zaslání takové fotografie nebo videa dává potenciálním útočníkům k dispozici citlivý materiál, který může sloužit jako nástroj k vydírání – zveřejnění záznamu na internetu.

Sexting podporuje šíření pornografie mladistvých a dětí.

Psychosociální aspekty
Obětí trestné činnosti dětské pornografie se může stát kterékoliv dítě. K ohroženým faktorům patří zejména ekonomické hledisko, sociální poměry a často také zkušenost se sexuálním násilím v dětství. Mezi zaznamenané následky zneužití dítěte k výrobě pornografie patří těžké formy traumatizace a disociální poruchy osobnosti.

Pachateli bývají osoby, které buď trpí nějakou sexuální deviací (pedofilie), mohou jimi být ale i osoby, které žádnou sexuální deviací netrpí a zásadním motivem jejich jednání je zisk. Často mezi sebou vzájemně komunikují prostřednictvím internetu nebo speciálních diskuzních fór.

Právní rámec
Případy trestné činnosti spadající do této oblasti se řeší individuálně. Záleží na druhu pořízeného intimního materiálu, na způsobu jejich pořízení atd.

Trestné formy jednání ve vztahu k dětské pornografii jsou obsaženy v trestním zákoníku. Ten upravuje speciálním ustanovením k trestnému činu šíření pornografie užší okruh případů, a to konkrétně výrobu a jiné nakládání s dětskou pornografií v § 192. Zahrnuje přísnější regulaci případů, kdy někdo přechovává fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě. Hrozbě vyšší trestní sankce se vystavuje ten, kdo vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, činí veřejně přístupným, zprostředkuje, uvede do oběhu, prodá nebo jinak jinému opatří fotografické, filmové, počítačové, elektronické nebo jiné pornografické dílo, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě, anebo kdo kořistí z takového pornografického díla. Dále trestní zákoník obsahuje speciální úpravu trestné činnosti zneužití dítěte k výrobě pornografie podle §193. Postihuje jednání pachatele, který přiměje, zjedná, najme, zláká, svede nebo zneužije dítě k výrobě pornografického díla nebo kořistí z účasti dítěte na takovém pornografickém díle.

Postup policie
Je běžné, že dítě, které se stalo obětí dětské pornografie, se obává nebo stydí svěřit se. Doporučuje se svěřit nejlépe osobě, které nejvíce důvěřuje. Může to být rodič, prarodič, učitel, obrátit se na některou z krizových linek, či přímo na policii. V případě zjištění, že se dítě stalo obětí tohoto druhu zneužívání, je zapotřebí reagovat na jeho sdělení, věřit mu. V každém případě je zapotřebí kontaktovat Policii ČR, ať již telefonicky na lince 158 nebo osobně na nejbližším místním oddělení. Kontaktovat lze i nejbližší státní zastupitelství.

V rámci přípravného řízení, kdy je zapotřebí zadokumentovat a zajistit důkazy, vyslechnout svědky, je přístup policistů k oběti velmi citlivý. Dítěti se nabídne možnost, zda chce hovořit (být vyslechnuto) s osobou stejného nebo opačného pohlaví. Výslech je veden mimořádně ohleduplně, s ohledem na pohlaví a věk dítěte a provádí jej vždy osoba speciálně k tomu vyškolená. Intimní otázky vyslýchající klade v nezbytně nutné míře. Protokolace zpravidla probíhá ve specializované výslechové místnosti, v příjemném prostředí, za přítomnosti pedagoga nebo pracovníka orgánu sociálně-právní ochrany dětí, přizvaných k součinnosti. U výslechu mohou být přítomni i rodiče, pakliže to okolnosti nevylučují. Může se jednat o časově náročný úkon, jelikož výslech je zapotřebí provést podrobně a úplně tak, aby nemusel být opakován a dítě nebylo vystavováno opakované traumatizaci.

Délka vyšetřování je individuální záležitostí. Je zapotřebí podrobně prověřit, o jak závažnou a rozsáhlou trestnou činnost se jedná. V této fázi je těžiště činností přeneseno na policii a další prováděné úkony se zpravidla již samotné oběti nedotýkají.

Oběť bývá zasažena psychickými obtížemi (http://www.policie.cz/obeti/psychichologické_dopady). Pokud u ní pozorujete projevy typu obav z budoucnosti, vymizení radosti, pocit opuštěnosti, stavy úzkosti, poruchy spánku, příjmu potravy či jiné somatické poruchy, pocity únavy, vyčerpání, pocity viny, uzavření se do sebe, odmítání nejbližších, vyhledejte odbornou psychologickou pomoc a podporu.

Podle zákona o obětech jsou děti vystavené této trestné činnosti zvlášť zranitelnou obětí. Jsou to oběti, které vyžadují maximální ohled na zacházení a podporu. Kromě práv, která zákon připisuje všem obětem trestných činů, právě jim náleží ještě další nároky ve formě speciálních práv (http://www.policie.cz/clanek/zvlast-zranitelne-obeti.aspx).

Při samotném oznámení, či v průběhu vyšetřovacích úkonů, může být psychickou oporou a nápomocí z řad policie odborně vyškolený krizový intervent. Neobávejte se požádat o jeho pomoc.

[Plyšáček]

Dovolím si zacitovat klíčové pasáže z jiných témat, kde v jistém předstihu zazněly myšlenky související s řešenou problematikou. Autoři mohou v dalších příspěvcích své postřehy, zkušenosti a znalosti více představit a rozvést.

Buď budeme naďalej tabuizovať sexualitu detí pred nimi samými a oni sa o tom budú dozvedať prostredníctvom internetu, ktorý ich naučí všetko to zlé, čo sexualita obnáša, bez hlbšieho zmyslu. Toto sa už bohužiaľ deje, že sme zaspali a nechceli si pripustiť, že sa to deje našim deťom. Však každý rodič si povie: "Môjmu dieťaťu sa to nemôže stať, že o sexe vie viac než by malo." Ale čo viac - oni už ten sex aj praktizujú, a pre rodiča, ak sa to nejakým spôsobom dozvie, bude šokom. A to len z toho dôvodu, že ignoroval túto tématiku detskej sexuality a nič neurobil preto, aby svoje dieťa pred touto hrozbou ochránil.

Deti ten sex doslova vyhľadávajú. Sú nevyspelé, nevedia nič o dlhodobých vzťahoch - ako majú fungovať. Sex im robí radosť zo života a nemajú problém isť aj s dospelým do sexuálnych hier. V prípade, že im na to niekto príde, dospelého budú súdiť a dieťaťu sa nič nestane. Bude sa s tým chváliť, že je skúsené, proste cool.

...produkce prostřednictvím webkamer a mobilních telefonů zažívá obrovský boom - přes veškerou prevenci. Někdy je osvěta dobře myšlena, ale chybně prováděna. Může sehrát i roli jisté "reklamy". Holka si řekne: "Jéje, to je dobrý nápad. To by mě nenapadlo."

Přitom nejde jen o pubescenty. Běžně se vyskytují případy šesti, sedmiletých dětí. Je to k neuvěření. Dospělý si řekne: "Tak ty děti ale k tomu musel někdo zmanipulovat, podplatit, musel je vydírat ap." Mnohdy jde o zcela dobrovolnou a vytouženou aktivitu mezi kamarády nebo malými partnery... Zvláště některá děvčata si tím odžívají podvědomou touhu exponovat genitál (lidově "ukazovat pipinu")... Takže zatímco si děti jisté přirozené průzkumné aktivity - hry na doktora, odžívaly "za stodolou", dnes si to "dávají" z pohodlí svého křesílka ve svém pokojíku - navíc nejsou tolik vystavené studu, jako dříve "v reálu". Mnohdy jdou rovnou do sdílení masturbačních technik.

Laická veřejnost by se o toto však raději více zajímat neměla. Někomu by se mohl děsivě rozplynout naivní "obraz nevinného a asexuálního dítěte". Minimálně bych vychovatelům doporučil dopřát dětem mládí bez webkamer, mobilů a dalších vyspělých technologií - zbraní. Nebo vyžadovat určitou míru dohledu a vymezení mantinelů.

Děti pak spojují technickou zvídavost se všemi druhy svých ostatních zvídavostí a pochopitelně také s různými pudově podmíněnými touhami, jako je např. evidentní potěšení malých dívek předvádět svůj genitál. To zkombinováno s jistým, od studu osvobozujícím odosobněním při přenosu dat na dálku, dětskou naivitou a bezstarostností, pak vytváří předpoklady k dobrovolné a dokonce radostné tvorbě materiálů typu DP samotnými dětmi.

Proto si myslím, že zde by měl zasáhnout stát a vytvořit taková pravidla, aby děti do jisté věkové hranice – osobně bych navrhoval 12 let věku, nesměly, ale ani nepotřebovaly, vlastnit takový mobilní telefon, který bude moci on-line přenášet data. Samozřejmě si uvědomuji, že existuje plno jiných zařízení a technologií. Ovšem použití mobilu je daleko nejjednodušší...

V řadě případů by pouze stačilo, aby rodiče, zodpovědní pracovníci škol, veřejných wi-fi, apod. byli dostatečně zběhlí v nastavování potřebných parametrů pro připojení k internetu...

...společnost dělá vše, aby děcka mohla uskutečnit to, co tu samou společnost pak šokuje.

Jinak předpokládám, že bude-li západní svět na stávající trajektorii, pak nějaké masturbační video bude pro naše potomky totéž, co pro naši generaci dívky v plavkách… V každém případě by se ale takové věci dít neměly a dospělá společnost by se při zacházení s technikou měla chovat zodpovědněji. Když už se však stane, dívenka se natáčí a video sdílí, nemělo by se z toho udělat vyšetřovací drama, které jí ve svém důsledku skutečně může ublížit.

Tenhle absurdní lov vytváří podmínky k páchání jiné trestné činnosti, mnohem horší než je pouhá konzumace DP. Myslím, že jsme teprve ne začátku takového lovu. Bude to čím dál tím aktuálnější. Sledování dětské pornografie je v dnešní době strašný risk - je jen otázkou času, kdy to přeroste v něco mnohem horšího. Pro pedofila bude bezpečnější zneužívat a nebo platit za sexuální služby s dětmi, než mít nějaký materiál v počítači...

...výroba dětské pornografie už není v první řadě motivovaná ziskem. Většinou ten, kdo zneužívá, to nahrává s představou nějaké pseudoslávy v různých komunitách - je to takové předvádění toho, co si můžou dovolit. Chtějí se prostě pochlubit svojí tvorbou, nečekají zisk.

...konzument je člověk, co je obětí svojí sexuality a dělá jen to, co je pro něj přirozené. Dělá to cestou, která vlastně nikomu neubližuje. Může to být člověk, co celý život zasvětil pomoci dětem, a o všechno přijde kvůli lovu na čarodějnice, který je zbytečný, ničemu nepomůže - porno se točí dál, děti jsou zneužívány dál, nic se nezměnilo, až na to, že konzument, ten poslední bezvýznamný článek celé této problematiky, je za mřížemi.

Chtělo by to změnit úplně celou strategii boje proti zneužívání a výrobě dětské pornografie. A ne zvolit cestu nejlehčí a myslet si, že se tak všechno vyřeší...

[Dreanor]

Nevhodné chování dětí na internetu - Stream a Periscope

Velmi často se stává, že dítě samotné se určitým způsobem na internetu nevhodně prezentuje. Internet odbourává určité hranice, které se dají velmi snadno překročit. Mnohokrát se stávalo, že se dítě nevhodně ukazovalo na své webkameře. V lepším případě to bylo svým vrstevníkům, v tom horším osobě, která je k takovému jednání zmanipulovala a pořízeného záznamu nějak využila. Už tohle je velmi velký problém, ale vše se posunulo ještě na mnohem vyšší úroveň, a to s příchodem aplikací, které umožňují živě přenášet obraz z videokamery přímo na internet. Jedná se o tak zvaný streaming.

STREAMING-Streaming (z anglického stream – proud) je technologie kontinuálního přenosu audiovizuálního materiálu mezi zdrojem a koncovým uživatelem. V současné době se streamingu využívá především pro přenášení audiovizuálního materiálu po internetu (webcasting). Webcasting může probíhat v reálném čase (internetová televize nebo rádio) nebo systémem Video on demand (např. YouTube). Pro streamování videa více uživatelům zároveň musí mít provozovatel k dispozici kromě obsahu také ještě streamovací server, který zajišťuje komunikaci s cílovými počítači a plynulé vysílání dat. (zdroj:Wikipedie)

Je mnoho aplikací, které něco takového umožňují. Jejich použití je pro dítě velmi snadné. Osobně se nejčastěji setkávám s aplikací jménem Periscope. Aplikaci si stačí z jejich oficiálních stránek stáhnout přímo do mobilu. Pak už jen stačí zapnout kameru a její obraz živě přenášet na internet. Odkaz na přímý přenos se vloží na na nějakou stránku a následně může kdokoliv tento přenos sledovat. Děti přes takové aplikace mnohokrát provádějí šílené věci. Velmi často se obnažují před stovkami přihlížejících, mnohokrát jsem se i s tímto osobně setkal. Otázkou zůstává, proč tohle vlastně dělají? Je to jednoduché. Velmi často bývají posedlé jakousi internetovou pseudoslávou. Dítě začne streamovat, odkaz hodí na internet, odkazu se chytí člověk, který tyto odkazy záměrně vyhledává, tento člověk začne odkaz přeposílat dál. To způsobí, že na živý přenos dítěte začne koukat živě mnoho osob. Obvykle se toto číslo pohybuje v řadu stovek. Dítě je samozřejmě překvapené tím, že je sledováno tolika lidmi. To ho nabudí k činům, aby si tuhle sledovanost udrželo. K tomu všemu přispívá i povzbuzování ze strany sledujících, kteří můžou přes aplikaci vysílajícímu psát.

Prostřednictvím toho může dítě o sobě prozradit mnoho informací, kterých může využít třetí strana, a dítě může být následně nějak poškozeno.

Tohle byl jen malý příklad nevhodného a nepromyšleného chování, kterého se dítě na internetu dopouští. Prevencí toho všeho by měla být obezřetnost rodičů. Rodiče by se měli více zajímat o to, co dítě na internetu provádí, a následně stručně dítě upozornit na nástrahy, které na internetu číhají.

[Medvídek]

Často se setkávám s názorem, že by rodiče měli více hlídat své děti na internetu. Ale moje otázka vždy zní: Jak to mají udělat?
Přece rodič nemůže nad dítětem celou dobu stát. Říká se, že je dobré používat programy, které mají děti na internetu "chránit". Ano, dobré to určitě je, ale program neuhlídá vše. Někdo si myslí, že když nainstaluje program, který nedovoluje navštěvovat některé stránky, tak že se nic nemůže stát. V tom případě záleží na dítěti. Vždy si může najít jiné stránky nebo aplikace například na sdílení videa, nebo ten zákaz bude respektovat. Asi každý dříve nebo později přijde na to, že každý program jde vypnout nebo obejít. Často k tomu stačí jen pár kliknutí.

Podle mého názoru je lepší s dítětem mluvit a říct mu popravdě, bez zbytečného okecávání, proč se něco nesmí dělat. Protože když si vzpomínám na sebe, co jsem na PC jako malý kluk dělal, tak když mi rodiče neřekli proč něco nemám dělat, nebo to očividně okecávali, tak jsem to hned musel jít vyzkoušet . Taky bych asi doporučil říct, že na internetu nikdo není zcela anonymní.

Takže moje rada zní: Mluvit. A mluvit pravdu!
A jak vždy říkávám já: radši ošklivou pravdu, než nádhernou lež. Alespoň v tomto případě to platí.

[Asce]

Často se setkávám s názorem, že by rodiče měli více hlídat své děti na internetu. Ale moje otázka vždy zní: Jak to mají udělat?...moje rada zní: Mluvit. A mluvit pravdu! A jak vždy říkávám já: radši ošklivou pravdu, než nádhernou lež. Alespoň v tomto případě to platí.

Milý Medvídku!

Jsem rád, že se zkoušíš zamýšlet nejen ze své pozice mladíka, ale i z pozice rodičovské. Já pochopitelně vím, jak jsem se v daném ohledu choval ke svým dětem, a nyní dokonce mohu vyhodnotit, jaké to mělo dopady. Nicméně pro tuto chvíli bych si své zkušenosti ponechal pro sebe, protože mne zaujala tvoje myšlenka na říkání pravdy, resp. lži, kterou bych zkusil rozvinout ze svého pohledu.

Já takovou věc vidím v širším kontextu. Tedy problematika brouzdání po webu s cílem nalezení sexuálního uspokojení (hledání porna či naopak vystavování svých intimních partií a další choulostivé aktivity), mi připadne totiž v lecčem podobná sexuální výchově na školách v té podobě, kterou někteří aktivisté v současnosti prosazují. Jak totiž zhruba zní ona pravda sdělovaná autoritou (rodičem, učitelem)? Mějme virtuálně před očima třeba nějakou mladší pubošku. Myslím, že nějak takto pro ni ta pravda vyzní:
"Víte, děti (ona se ovšem necítí jako dítě), na internetu (nebo v životě) je spousta příjemných, vysoce příjemných, vzrušujících záležitostí, aktivit a dobrodružství, které jsou ale určeny jen pro dospělé, a proto vy nic takového nevyhledávejte a nekonejte. Ve vašem dětském věku se věnujte přípravě na budoucí povolání a budoucí společenské role. Aktivity určené pro dospělé by vás mohly duševně poškodit."

Jak si to taková dívka asi tak přebere? No, řekne si, aha, tak ono to je skutečně tak úžasné, jak mi říkaly kámošky. Teď mi to potvrzují i autority. A ty řečičky o nějakém poškozování si, vy dospěláci, nechte pro mimina. A pak, vybavena oním potvrzením, že to, co tušila, je pravda, udělá přesný opak toho, co bylo autoritami zamýšleno.

Tak co teď? Blokace nefungují, pravdy také nefungují, zákazy už vůbec ne...

Vezmu to od konce:

• Zákazy: Samy o sobě nefungovaly, nefungují a fungovat nebudou nikdy, mladí prostě zkouší a potřebují zkoušet, co si mohou dovolit, co se stane při překročení hranic… A přístup si dnes mohou nalézt i mimo domov, kde není dost dobře onen zákaz kontrolovatelný.
• Pravdy: No, takové chladné, jako jsem podal výše, prostě fungovat nebudou už proto, že ta jejich neupřímnost je patrná na první pohled. Jak autorita ví, co koho poškodí v budoucnu? Již přítomnost se mění, budoucnost nelze jednoduše předpovědět. Dnešní producírování dospělých v lehoučkých plavečkách na pláži či v bazénu by před nějakými sto lety bylo nepředstavitelné – a naopak, děcka se zase běžně potulovala nahá. Dnes je to jinak a za dvacet let to klidně může být zas jinak. Nehledě na to, že pubošku to, co bude za dvacet let, vůbec nezajímá – to už ve svých očích bude stará hnusná bachyně a vlastně pro ni ten věk spíš ani neexistuje. Proč by na to, co by možná, opravdu jen možná, mohlo nastat, měla brát nějaký ohled? Lepší je, z jejího pohledu, vzít si tu první část „přednášky“ – to, že ty aktivity jsou příjemné.
• Dva příklady blokací z Asceho praxe IT odborníka:
  
  1. Nastavená blokace. Zákazník: „Já mám nastaveno blokování porno stránek, protože na tento počítač chodí i syn.“ Já: „Tak to je asi v pořádku, ne?“ Zákazník: „On je ale syn správce počítače, takže on se na porno dostane a mně přidělil účet s omezenými právy a rodičovskou kontrolou, takže já se na porno nedostanu, ale chtěl bych také. Mohl byste mi to nějak upravit?“ Resumé: Tak jestliže autoritou je syn a nikoliv rodič, těžko pak hovořit o nějaké výchově…
  2. Nenastavená blokace. Totálně zavirovaný PC. Já: „To víte, když chodíte na stránky s nejtvrdším pornem, nemůžete se divit, že občas chytnete nějakou nákazu.“ Zákazník: „Ale ne, na porno u nás nikdo nechodí. Já určitě ne, a synovi je teprve 15, toho to určitě ani nezajímá.“ Já: směji se a ukazuji výpis navštívených stránek, jejichž názvy jsou více než výmluvné, přesný čas stažení… Zákazník na pokraji zhroucení: „No, to byl syn sám doma… Ale pane bože, vždyť je to dítě…“ Já: „Je to kluk, buďte rád, že se zajímá o ženy, dnes to nemusí být tak úplně samozřejmé a hlavně že nemá díky pornu čas na fetování a mnohem horší lumpárny s kumpány…“ Resumé: Rodiče ustrnuli někde ve věku sedmi let svého syna, kdy s ním chodili pouštět draky. To je pak těžké působit na někoho, jehož osobnost vlastně vůbec neznáte, a ani se nezajímáte…

Co tedy? Já bych řekl, že nejdůležitější je svému dítěti se věnovat. Mluvit s ním o běžných věcech, zapojovat jej do chodu rodiny. A pak k tomu přidat od každého kousek – trochu omezení vysedávání u PC, trochu zákazů, trochu volnosti, včetně toho, že se připustí i nepatrně neřesti, o které coby rodič jako nevím. Dítě ve mně, rodiče, musí mít důvěru. Tak mohu odhalit, a to zavčasu, pokud by se potomek přeci jen blížil k nějaké šikmé ploše.

[Neptun]

Můj přístup k dcerám a počítači by snad Asceho potěšil. I když, napřed si dovolím s jedním bodem nesouhlasit nebo ho poopravit. Na počítač s internetem se z důvodu výuky - vypracovávání úkolů, anebo čistě pro zábavu, pouštějí i mladší děti než jsou pubošky a puberťáci, co o věci kolem sexu stojí a chtějí si je aktivně najít. Dnes už se mi to nestává, ale před lety jsem se na nějaké porno stránky proklikal při brouzdání po internetu, aniž bych ho vyhledával. Tedy vyhledával jsem ho, pochopitelně, ale v některých chvílích jsem se dostal i na obsah, který jsem nechtěl, protože jsem si zrovna hledal něco slušného, poučného. A který jsem nechtěl, aby viděly dcery, když jim bylo tak kolem deseti. Prostě se mohlo a možná i dnes může stát, že se dítě dostane na stránky, které ho vyděsí nebo zmatou, aniž by se o to aktivně zasloužily třebas neposlušností. Proto by měla fungovat dětská blokace internetu.

Když jsem - na popud manželky, sám bych to nechal být - nastavoval před lety blokaci nevhodných stránek, překvapilo mne, jak špatně to šlo, jak musel tenkrát uživatel mnoho umět a udělat. Očekával jsem nějakou obecně rozšířenou aplikaci od ministerstva školství. A nic funkčního jsem nenašel. Vláda děti prostě nechránila. Vláda šířila internet do škol, ale funkční dětský filtr nenabízela. Naštěstí jsem to s počítači uměl a dodnes umím víc než dcery (Asceho bod 1). Mohl bych jim omezovat práci s počítačem dodnes. Blokaci jsem přestal používat, když bylo jedné asi 13 a druhé 11 (Asceho bod 2).

Víc než blokování nevhodných stránek jsme řešili dobu strávenou na počítači. My se dětem věnovali, ale, holt když jsme nebyli celé odpoledne doma, děti pařily online hry do zblbnutí, tedy do příchodu rodičů. Tak jsem tam dal čítač, který dítě upozornil, že už bude mít dnešní hodinovou kvótu vyčerpanou a jestli to hned nevypne, že bude žalovat rodičům. Jen občas jsem od této aplikace dostal e-mail, že to dítě stanovený čas překročilo, a někdy jsem ještě dříve dostal zprávu od dítěte: "Dělám úkol ze zemáku, potřebuji být na počítači déle".

A pak jsme s manželkou ještě dělali občasnou kontrolu historie navštívených stránek. Trochu nevhodné šmírování, přiznávám. Občas jsme narazili na dost krvavou online hru. Většinou jen na hromadu módy. Nikdy na porno stránky. A to myslím, že to holky s počítačem neuměly, aby takový záznam vymazaly. Takže se výchova snad podařila.

[Medvídek]

Milý Asce.

Když jsem psal svůj minulý příspěvek, tak jsem nemyslel na porno a ani na pubošky - ty se o sebe postarají sami a pornem si neublíží, alespoň podle mě. Myslel jsem spíše na mladší holčičky. Myslel jsem na to, že je potřeba jim vysvětlit základní věci. Třeba, aby se nefotily ve spodním prádle (nebo úplně nahé) a neposílaly to někomu jenom proto, že to bude chtít nebo psát, že jim potom taky pošle svoji fotku. Nebo aby o sobě na internetu nezveřejňovaly všechny informace - kde bydlí, kam chodí do školy, kdy chodí ze školy atd... Podle mě je potřeba jim vysvětlit, že to jsou osobní informace, které můžou říct osobně kamarádce/kamarádovi, ale nemůžou je rozšiřovat po celém internetu. A jak jsem psal, vždy jim vysvětlit proč. Nám to vysvětlovali ve škole, ale asi až v 5. třídě a to už může být příliš pozdě.

Je potřeba si uvědomit, že ne každé dítě si uvědomí, že na internetu se každý může vydávat za každého. Mně to došlo téměř hned, když jsem se dozvěděl, že existuje nějaký facebook nebo emaily, ale někteří moji spolužáci to nechápou dodnes (15 let) a když jim to řeknu, tak mi to nevěří...

"Víte, děti (ona se ovšem necítí jako dítě), na internetu (nebo v životě) je spousta příjemných, vysoce příjemných, vzrušujících záležitostí, aktivit a dobrodružství, které jsou ale určeny jen pro dospělé, a proto vy nic takového nevyhledávejte a nekonejte. Ve vašem dětském věku se věnujte přípravě na budoucí povolání a budoucí společenské role. Aktivity určené pro dospělé by vás mohly duševně poškodit."

Tak takto bych to rozhodně neříkal. Když řeknu, že je něco jen pro dospělé, tak mi může být jasné, co se za dalších 5 minut stane. Podle mě je mnohem lepší říct, že to nemůže dělat nikdo. To je asi jako s kouřením. Když řeknu, že kouření je pro dospělé, tak si budou chtít připadat dospěle. Když místo toho řeknu, jak je to strašně nechutné, popřípadě ukážu pár odpudivých fotografií, tak to asi bude něco jiného. Takže se opět dostávám k tomu, co jsem psal.

Radši ošklivou pravdu, než nádhernou lež.

Ale samozřejmě každé dítě je trochu jiné a podle toho je potřeba s ním mluvit!

[Asce]

Radši ošklivou pravdu, než nádhernou lež.

Milý Medvídku!

Myslím, že nejsme v žádném rozporu. S tím, co píšeš, souhlasím. Jen jsem chtěl zvýraznit to, že záleží, komu onu pravdu říkáme. Taktéž jsem chtěl zdůraznit, že někdy ta pravda vůbec nemusí být ošklivá, ba naopak. Přičemž pokud ji autorita pod rouškou dobrého úmyslu odradit poučovaného od daného konání ošklivou činí falešně, může natropit víc škody, než kdyby mlčela. Tedy shrnuto, že ony pravdy se musí podávat tak, aby opravdu splnily svůj účel, což ovšem dle mého názoru ne každý umí. Pokud však vůbec chce investovat námahu, aby něco takového činil, popřípadě chápe, že je zapotřebí tak činit (viz mé příklady s pornografií). Pokud si vzpomenu na to, co by se při jisté dávce fantazie dalo nazývat něčím jako sexuální výchovou ve školách, které navštěvovaly mé děti, pak je, myslím, ono mé upozornění plně na místě. Prostě cosi odvykládat do hučící třídy a pak si odškrtnout splněné téma je přesně ta pravda, která se míjí účinkem. Ovšem ony to navíc byly spíše polopravdy, takže i mé druhé poučení, že falešná pravda je horší než nic, je dle mne také platné. Děti tu faleš totiž prokoukly. Takže pak měly tendenci nevěřit ani tomu, co bylo na výuce přeci jen dobré.

[Max]

Tiež už nepatrím medzi tú mladú generáciu a som z toho všetkého, čo sa stalo, v šoku. Toto, čo sa v súčastnosti odohráva medzi mládežou a deťmi, je z môjho pohľadu nepochopiteľné. Ako sa ten trend technológií vyvinul, kam to tie deti nasmerovalo.
Vďaka sociálnym médiám sa detská pornografia, ak to tak budeme brať, vrátila späť na verejne dostupný net. Ako som mal možnosť nedávno sa o tom presvedčiť, že napr. na FB sa deti (do 15 rokov) fotia v erotickom oblečení, poprípade hore bez a prsia si zakrývajú rukou. A toto majú na profilovej fotke bez hanby, bez toho, aby to niekoho poburovalo a začína to byť tolerované. Bežne sa o tom už hovorí aj na Youtube, kde o týchto už detských celebritách je bežný pokec so sexuálnym podtextom.

Ja som sa len tak zo žartu opýtal jednej mladej slečny, či už má všetko nainštalované v novom smartfóne. Ona na to: "Samozrejme, všetky sociálne siete som si tam dala". Na otázku, či pozná Snapchat, odpovedala "samozrejme" a začala mi vysvetlovať, ako to funguje. Normálne mám obavy, čo tá mladá slečna tak dlho robí v kúpeľni.

Ako už písal Asce, môžete sa snažiť rozprávať s dieťaťom o nástrahách internetu. No to veľmi nepomôže, aby sa týmto sexuálnym aktivitám zabránilo. Dieťa sa už necíti ako malé, ale pasuje sa do roly dospelej osoby, bez žiadnych životných skúseností. A potom sa čudujú, že sú šikanované od rôznych úchylných ľudí, že sa jej napr. vysmievajú, že nemá žiadne prsia. Proste ju totálne deprimujú. Iný prípad je, že bude konfrontovaná úchylom, ktorý ju bude vydierať, že fotky zverejní rodičom, ak neukáže toho viac atď...

Názorný príklad popísal na svojom Youtube kanáli jeden nie práve najschopnejší človek, tak trochu blázon. Ale stojí za to si pozrieť jeho video DNEŠNÍ MLÁDEŽ REAKCE NA FOTKY A VIDEO. Ďalšie video je tiež zaujímavé, kde sa matka dozvedela o svojej dcére, že sa predvádza úplne nahá vo videu. Nasleduje tam rozhovor medzi tým youtuberom a rodičmi maloletej.

[Plyšáček]

Marek Zouzalík: Dětská pornografie na internetu: existuje!?

6. února 2002
O internetu většinou média informují jako o místě, kde je možné nalézt od návodů na výrobu jednoduché trhaviny až po návod popisující sestrojení jaderné bomby. Ještě častěji však bývá označován za semeniště hříchu – za místo, kde lze nalézt nejrůznější formy pornografie, a to včetně sexu se zvířaty a dětské pornografie. Redakce serveru Technet.cz provedla test, který měl prokázat možnost nalezení a dostupnosti dětské pornografie šířené v digitální formě či prostřednictvím internetu a zároveň zmapovat formy její distribuce.

Najít na internetu dětskou pornografii není jednoduché. Většina z těch, kteří to zkoušejí, obvykle využívá vyhledávacích služeb, jako je Seznam, Google nebo AltaVista, s tím, že zadávají nejpravděpodobnější klíčová slova, za kterými by se mohla skrývat: „lolitas“, „schoolgirls“, „little pussy“ a obdobné výrazy prakticky v libovolném jazyce. To, co takto získají, jsou zpravidla odkazy na placené zahraniční servery, po jejichž spuštění se otevře někdy až několik desítek oken obsahujících reklamy či odkazy na další servery. Po odkliknutí odkazu na nějaký další server se zpravidla situace opakuje. Ve skutečnosti se jedná o způsob poměrně snadného vydělávání peněz na proužkové reklamě, a to pomocí tzv. sociálního inženýrství. Často některá z takto otevřených stránek obsahuje komponentu ActiveX, která přepíše telefonní číslo poskytovatele vytáčeného připojení uživatele na jiného poskytovatele, a to zpravidla sídlícího na jiném kontinentu. O takto vygenerované peníze se pak dělí provozovatel serveru, poskytovatel připojení a místní telefonní operátor, např. v některé ze zemí Jižní Ameriky. Jinou, neméně častou variantou je, že stránka obsahuje skript, který funguje jako trojský kůň a otevírá obsah počítače svému tvůrci. Pokud se uživatel cestou internetových vyhledávačů nakonec na nějaký zdroj, kde jsou bezúplatně fotografie či videa, dostane, nalezne zde zpravidla plnoleté dívky s culíky, mašlemi ve vlasech, rudými rty a s pečlivě vyholeným přirozením. Cesta pro získání skutečné a tvrdé dětské pornografie totiž vede úplně jinudy.

Distribuce digitálních fotografií a videosnímků v žádném případě neprobíhá prostřednictvím veřejných webových stránek a mnohdy prostřednictvím webových stránek vůbec. Důvod je prostý – nežádoucí pozornost ze strany poskytovatelů internetového webhostingu a orgánů činných v trestním řízení. Proto se k distribuci nejčastěji využívají veřejné FTP servery, kde v běžně přístupných či heslem chráněných složkách nic neříkajícího a také nic nenaznačujícího jména se nacházejí obvykle desítky souborů obsahující předmětné fotografie či digitální video. Umístění těchto složek se velmi rychle mění, a to jak z důvodu bezpečnosti vlastního „distributora“, tak i proto, že zvýšený provoz v určité části serveru neunikne systémovému správci takového serveru, který obvykle podobné soubory bez milosti smaže. Vlastní distribuce probíhá pak tím způsobem, že zájemci obdrží od nabízejícího odkaz elektronickou poštou. Existují i diskusní skupiny nebo tzv. chaty – tj. servery umožňující živé rozhovory, kde si uživatelé projevující zájem o tento typ materiálů odkazy vyměňují navzájem.

Redaktorům serveru Technet.cz se do několika takových diskusních skupin, šířených prostřednictvím elektronické pošty, a několika živých diskusí podařilo vstoupit a již během několika hodin získat první explicitní materiál. V této souvislosti musela redakce řešit otázku, kde je hranice mezi uměleckým aktem a pornografií. Po konzultaci s několika odborníky z oblasti trestního práva jsme došli k jednoduché, ale výstižné definici. Dílo lze označit za pornografické v okamžiku, kdy jeho prvotním záměrem je vyvolat pohlavní vzrušení. Tuto charakteristiku bezezbytku splňují snímky, na kterých je zobrazeno ztopořené mužské přirození či dívky a ženy v explicitních polohách. Za explicitní lze pak považovat skutečnost, že jeden z hlavních záměrů snímku je zobrazení zevních pohlavních orgánů.

Co jsme nalezli? Kromě případů, kdy jsou na fotografiích jen samotné dívky, patří mezi nejčastější obsah digitálních fotografií a videí orální sex, kdy mladé dívky ve věkovém rozmezí přibližně 5 – 14 let provádějí felaci dospělým mužům. Samozřejmostí jsou snímky, kde je s těmito dívkami provozován pohlavní styk, a to někdy i skupinový. V menším měřítku lze nalézt i dětskou pornografii, kde jen o něco málo starší chlapci souloží s mladými dívkami. Redakce získala nabídku na několik videotitulů, které již podle názvu nepatří k nejnevinnějším: „Very young girls get fuck with dad“ (dívky ve věku 10 až 12 let souloží se svým otcem), „Lolita and older man“ (dívky kolem 14 až 15 let souložící se staršími muži), „Small girls cumshot“ (dívenky ve věku 8 – 10 let provádějí felaci dospělým mužům) a Childrens hardcore (soulož mezi dětmi ve věku 12 – 13 let). Cena takového filmu je vzhledem k nezákonnosti obsahu téměř lidová, pouhých 800 korun za kazetu či CD-ROM.

Většina snímků s největší pravděpodobností pochází ze zemí bývalého SSSR, zejména Ruska a Ukrajiny. Výjimkou však nejsou materiály pocházející z Rumunska, zemí bývalé Jugoslávské federativní republiky, Japonska a některých zemí západní Evropy. Původ snímku lze určit podle některých detailů, které se na většině snímků nacházejí – např. podle elektrických a telefonních zásuvek, titulků knih v knihovnách či časopisů a novin na nočních stolcích. Je jen velmi málo pravděpodobné, že by se děvčátkům ve věku 5 – 10 let to, co s nimi muži dělají, skutečně líbilo. Tomu nasvědčují i výraz v jejich obličeji a oči, ze kterých většinou vyzařuje strach a ponížení. Výraz „starších“ dívek v některých případech vykazuje jisté vzrušení a nelze zcela s jistotou vyloučit, že se jim sex líbí. Mnohem pravděpodobnější je však varianta, že tyto dívky jsou pod vlivem nějakého omamného prostředku – alkoholu či drog. Snímek, který by vykazoval známky toho, že byl pořízen v České nebo Slovenské republice, se nám nepodařilo najít. To však neznamená, že zde taková díla nemohou vznikat a že zde nevznikají.

Samotné získávání a držení dětské pornografie trestné není, ale pokud se jedná o výrobu či distribuci, je situace jiná a pachatelům hrozí poměrně vysoké tresty. Sexuální zneužívání dětí a ohrožování jejich mravní výchovy zákon trestá velmi důkladně. Odhalováním distribuce dětské pornografie na internetu a dalšími druhy tzv. informační kriminality se zabývá speciální odbor Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování Policejního prezídia České republiky, který též spolupracuje prostřednictvím Interpolu se zahraničními policejními jednotkami. Podle informací, které nám od důstojníků tohoto odboru zprostředkovalo tiskové oddělení Policejního prezídia, jsou distribuční kanály pečlivě monitorovány. Policisté průběžně infiltrují diskusní skupiny i on-line chaty a v případě, že obdrží nabídku na podobný typ explicitního materiálu, vzápětí reagují. Každý pachatel po sobě zanechává mnoho stop, a je to jen otázka času a spolupráce s jinými subjekty, zda se jej podaří dopadnout. Mnoho uživatelů se totiž mylně domnívá, že internet je zcela anonymní, a přestávají být zcela obezřetní. Konkrétně se jedná o spolupráci s poskytovateli internetu, která je podle policistů dosti různorodá. Zatímco některé společnosti vycházejí policii bez problémů vstříc, někteří poskytovatelé se k žádostem o spolupráci staví přinejmenším laxně a prakticky tak průběh vyšetřování maří – protože v některých případech se jedná o minuty. Když však všichni spolupracují, dostaví se i výsledek. Dobrým příkladem může být případ z konce minulého roku. V jednom jihočeském městě se totiž podařilo dopadnout pachatele ve věku kolem 30 let, který na webové stránky dětskou pornografii umístil. Tento pachatel měl sice poměrně dobré technické znalosti a byl víceméně opatrný - policii se jej však podařilo usvědčit na základě nepřímých důkazů.

[Asce]

K příspěvku Marek Zouzalík: Dětská pornografie na internetu: existuje!?, původní materiál z 6. února 2002

Cituji: "Samotné získávání a držení dětské pornografie trestné není..." Toto již dávno neplatí. Pochopitelně, že tato činnost, a to jak aktivní (získávání), tak pasivní (držení), trestná je.

Cituji: "...obsahuje komponentu ActiveX, která přepíše telefonní číslo poskytovatele vytáčeného připojení uživatele." Zde pro jistotu doplním, že za účelem značného zisku pro majitele takovýchto útočných stránek, pochopitelně na úkor dotyčného zvědavce, který za dané připojení bude muset (to opravdu, bez pardonu) tvrdě zaplatit. Tak tento strašák už je také dávno za námi. Vytáčené připojení se již léta nepoužívá. Naštěstí. Dnes máme jiné hrozby, o těch ovšem článek nepíše - ani nemohl - v jeho době ještě tyto hrozby neexistovaly.

"Distribuce digitálních fotografií a videosnímků v žádném případě neprobíhá prostřednictvím veřejných webových stránek a mnohdy prostřednictvím webových stránek vůbec." No, tak kupodivu občas i probíhá. Ale dejte si pozor. Nejčastěji jde o služby provozované tajnými službami USA, které pak elektronické stopy návštěvníků zasílají i do příslušných dalších států. Někdy to funguje tak, že zatímco v USA je trestné vše, v Evropě vás "nechají žít", pokud jen nakukujete, ale neregistrujete se a neplatíte za odběr. Ale ruku do ohně bych za toto tvrzení nedal. Raději se takovému DP vyhněte obloukem...

Distribuce DP je dnes také daleko sofistikovanější, i když pravda, stále se používají i článkem zmíněné kanály. Ale hlavním sídlem diskutovaných aktivit je darkweb, zejména pak prostřednictvím služby Tor. V mezičase byly oblíbené i torrenty, ale těm již zvoní také umíráček.

To, že internet není anonymní, s tím bych se ztotožnil. Není anonymní, ani když vám různé anonymizéry tvrdí opak. Zde totiž záleží na tom, o co konkrétně jde. Kvůli pár rozmazaným fotečkám nebude v pozoru celá FBI, ovšem kdybyste plánovali bombový útok, to by byla jiná. Samozřejmě si toto můžete zobecnit i na DP - pokud založíte distribuční centrum, dříve či později, podle rozsahu, se se svou svobodou rozlučte... Není tajemstvím, že rozličné tajné služby jsou dokonce provozovateli několika uzlů sítě Tor a svými financemi podporují (či podporovaly) její rozvoj...

[Neptun]

Chlupaté nohy prozradí zločince

Na mnoha fotografiích a videích s dětskou pornografií jsou částečně zobrazeni i muži zneužívající dítě. Pokud není tvůrce takového DP úplně lehkomyslný či dementní, vyvaruje se zobrazení obličeje či jiných částí těla, které lze snadno identifikovat. Často ale můžeme na takových záběrech vidět nohy dotyčného muže. Chlupaté nohy. Indonésští programátoři vyvinuli počítačový systém na rozpoznávání osob podle vzoru ochlupení na nohou. Trochu se to podobá zkoumání otisků prstů. Identifikace má tři stupně: předpřipravení obrázku, výběr specifických nápadných znaků metodou Haar Wavelet Transform level 1 decomposition a porovnání s jinými snímky pomocí klastrování metodou nejbližšího souseda. Mezi snímky neznámých osob z DP mohou být zamíchány snímky nohou podezřelých osob. Při testování softwaru na 400 snímcích pravého lýtka systém vykazoval 83% přesnost rozpoznání konkrétního muže. Časem možná bude takový systém použitelný jako důkaz u soudu. Holení ochlupení tuto metodu vyloučí.

[Plyšáček]

Když nabídnete dítěti na internetu za sex pět tisíc, přijde na schůzku, varuje expert (lidovky.cz)

Příští týden začne Krajský soud v Ústí nad Labem projednávat případ útočníka, který prostřednictvím sociálních sítí zneužil 163 dívek. Sám se vydával za dívku, pod důmyslnou historkou z nich pak vylákal jejich intimní fotografie. Následně své oběti pod pohrůžkou zveřejnění snímků donutil, aby natočily pornografická videa. Expert na problematiku sexuálního zneužívání dětí na sociálních sítích Martin Kožíšek upozorňuje, že s takovým jednáním se na internetu setká téměř desetina dětí.

Martin Kožíšek spravuje projekt Seznam se bezpečně! portálu Seznam.cz, který má děti učit základním bezpečnostním pravidlům při pohybu na internetu a používání sociálních sítí. Díky své odbornosti se také dostává do kontaktů s policií, která případy internetového zneužívání rozkrývá.

Podle Kožíška jsou děti na první pohled překvapivě často otevřené tomu, aby s neznámým člověkem na internetu zabředly do hovoru se sexuálním podtextem. Od toho pak vede krátká cesta k poskytnutí intimních fotek.
„Chlapci to dělají sami a dobrovolně, protože se na internet chodí seznamovat. Rozhovor sami aktivně stáčí k sexuálním tématům. Pošlou první fotku, aniž by jim útočník sám od sebe něco nabídl,“ říká Kožíšek v rozhovoru pro Lidovky.cz.

Lidovky.cz: Když se podíváte na základní kontury případu sexuálního predátora z Děčína, překvapuje vás něco?
Měla by být zarážející ta četnost. Ale z mojí zkušenosti vím, že u posledních pachatelů, které se nám daří odhalovat v rámci podvodných jednání, což znamená vydávání se za někoho jiného, lákání fotografií, bylo obětí několik desítek. Není překvapením, že se útočník vydával za dívku. Je to jeden z nejčastějších scénářů, kdy se útočník vydává za vrstevníka stejného pohlaví. Vydává se za dívku, oslovuje nezletilé dívky, získá z nich intimní materiály a pak je vydírá.

Lidovky.cz: Pachateli je v současné době 22 let, je to obvyklé stáří?
Nejčastějšími útočníky jsou lidé ve věku mezi 17 až 25 lety. Znají sociální sítě, znají komunikační nástroje a někdy vědí, jak za sebou zametat digitální stopy. V tomto případě je překvapující, že se to přehouplo přes hranici 150 poškozených. Většinou to bývá tak, že pokud je dítě vydíráno, tak ne že by to oznámilo hned, ale minimálně zavolá na linku bezpečí, svěří se někomu z okolí nebo napíše do poradny. Ale že se tu 150 dětí neobrátí na nějakou instituci, je zvláštní.

Lidovky.cz: Jaký je profil takového útočníka, který na sociálních sítích láká z dětí či mladistvých jejich intimní fotografie?
Je to většinou svobodný člověk se středoškolským vzděláním ve věku 17 až 25 let. Bohužel, nechci tím nikoho diskriminovat, jsou to většinou homosexuálové. Heterosexuální útoky na dívky z pozice muže jsou méně časté. U starších pachatelů je to někdo se základním vzděláním, ale ty jde většinou jednoduše odhalit, protože trestnou činnost páchají dost na oko. Přijdou do nějakého prostředí a napíšou, že hledají dívku v určitém věku za peníze. Takové nabídky jsou rychle odhaleny.

Lidovky.cz: Co jde naopak na první pohled odhalit těžko?
Mladší útočníci k tomu používají nástroje jako efekt zrcadlení. Je to metoda, kdy říká dítěti jen to, co chce slyšet. Říká, že je stejně starý, pochází ze stejného města nebo poslouchá stejnou muziku. Až vznikne důvěra, tak přechází k intimnějšímu tématu. U mladých lidí je zajímavé to, že v prvních 20 větách stočí hovor na sex. Existuje velká statistika ze služby Lidé.cz, kdy jsme zhruba na deseti tisíci zablokovaných účtech zjistili, že v prvních dvaceti větách je zhruba 60 procent dětí, které komunikují se neznámým člověkem na téma sex.

‚Existuje komunita, v níž pedofilní útočníci sdílejí zkušenosti‘

Lidovky.cz: Lze alespoň odhadnout, kolik takových útočníků se mezi lidmi pohybuje?
Já vám můžu říct jen to, na co ve své praxi narazím denně. A to na 30 lidí, kteří lákají z dětí intimní materiály pod nějakou smyšlenou přezdívkou. Zhruba kolem 150 dětí pak souhlasí s nějakou schůzkou za účelem vydělání si peněz. Facebook je víceméně jen nástrojem, kde útočníci s obětmi většinou komunikují. Nebo to je Skype. Popřípadě se útočníci vyskytují ve skupinách, kde se pohybují mladí lidé. To jsou školní skupiny, skupiny fanoušků zpěváků nebo skupiny sloužící jako seznamka ve věku od 12 do 20 let.

Lidovky.cz: Existují celková čísla u dětí, kolik z nich se na internetu setkalo s atakem sexuálního predátora?
Když jsme dělali výzkum s Univerzitou Palackého v Olomouci, který byl na vzorku přes 20 tisíc dětí, tak nám 8 procent dětí anonymně napsalo, že na internetu zažilo vydírání se sexuálním podtextem. Deset procent dětí má zkušenost s tím, že někdo cizí zveřejnil jejich intimní fotku na internetu.

Lidovky.cz: Jaký sociální status má takový typický internetový útočník?
Mohou to být učitelé, policisté, jsou to i lidé s vysokoškolským vzděláním. Mohou to být lidé z IT firem, vysoce postavení manažeři. Zpravidla to nejsou lidé, kteří by na první pohled působili divně. Znají práci s dítětem a jejich psychologii. U ajťáků to je tak, že využívají dobré nástroje, aby zamazali digitální stopy nebo působili věrohodně. Dokáží si vytvořit falešný profil, který má datum založení, spoustu fotografií a spoustu přátel.

Lidovky.cz: Jde o útoky samotářů, nebo o sobě takoví lidé vědí?
V Česku existuje stránka čepek, česká pedofilní komunita, kde si tito lidé vyměňují zkušenosti. Popisují, jak postupovat, aby vás nechytila policie. Žádná jiná skupina, která páchá trestnou činnost, není tak organizovaná právě jako skupina, která zneužívá děti. Chodí na stání k soudu, dělají si zápisky, aby věděli, kde ten člověk, který byl odhalený, udělal chybu.

Lidovky.cz: Odpověď lze tušit. Ale když se zeptám přímo, jakou mají takoví sexuální predátoři na internetu motivaci k útokům na děti?
Paradoxně to není sex s nimi. Vědí, že kdyby přišli na schůzku, tak to dítě by tam vidělo někoho jiného. Útočníkům stačí z dítěte získat intimní fotografii nebo video. Jsou to takzvaní sběrači. Dětem by neublížili, i když jim ubližují tím, že po nich chtějí intimní materiál. Vytváří si složky v počítači, doplňují si sbírku a myslí si, že nepáchají trestnou činnost, protože tomu dítěti fyzicky neublíží. Po čase, pokud to dítě nechce posílat další, tak se je snaží vydírat tím, že je použijí veřejně, pokud mu nepošle další. Ale vydírání je méně obvyklé, protože pachatelé tím, že mají nějakou sociální zdatnost, vzdělání a znají podobné případy, vědí, že by jim hrozil paragraf od 6 do 12 let vězení. Potom je tu sorta útočníků, kterým říkáme pedofilové. Ty opravdu zajímá, jak se dítě má, jak vyrůstá nebo jaký má prospěch. Skutečně si s nimi chtějí jen povídat.

Podle dat chlapci posílají chlapci své fotky dobrovolně

Lidovky.cz: Jak si vlastně vysvětlit ten zlomový moment, kdy dítě nebo mladistvý poskytne někomu cizímu svou intimní fotku?
Chlapci to dělají sami a dobrovolně, protože se na internet chodí seznamovat. Rozhovor sami aktivně stáčí k sexuálním tématům. Pošlou první fotku, aniž by jim útočník sám od sebe něco nabídl. Když chlapci napíše hezká dívka, tak je to minimálně podezřelé, protože dívky jsou většinou v seznamování pasivní. Ale když mu napíše, chlapec je rád, že mu napsala. Pak se podívá na její (útočníkův) profil, uvidí hezké fotky a útočník mu poté také pochválí pěkné fotky. Pak si řekne o nějakou aktuální fotku a kluk se potom sám zeptá, co na ní má být. To je klasický scénář.

Lidovky.cz: A u dívek?
U nich se hodně používá sociální inženýrství jako zrcadlení, kdy si pachatel dává práci s tím, aby z ní získal nahou fotografii. Málokterá dívka by sama od sebe poslala něco dobrovolně, opravdu musí být zamilovaná, nebo to musí pod tlakem. Případů vydírání je málo. Dochází k němu ve výjimečných případech, kdy si je útočník jistý, že by to oběť neoznámila.

Lidovky.cz: V kterou denní dobu nejčastěji dětí čelí útokům na internetu?
Většinou to bývá buď ráno, než jdou do školy. Potom je to někdy kolem jedné až třetí hodiny, než přijdou domů rodiče. A potom je to ve večerních hodinách od 23. hodiny až později. Co se týká roční doby, jsou to prázdniny a Vánoce. O prázdninách mají děti nejvíce volného času, sociální sítě používají víc. A na Vánoce si potřebují vydělat na dárky, takže častěji komunikují s lidmi na internetu sami a dobrovolně. V této souvislosti jsme dělali pokus, za který jsme to pak mimořádně schytali. Oslovovali jsme děti s nabídkou, jestli si nechtějí vydělat peníze. Naše nabídka se týkala sexu. 22 procent dětí nad tou nabídkou uvažovalo. A když tu cenu vyšroubujete na 5 tisíc korun, tak to dítě na tu schůzku přijde.

Lidovky.cz: Jak může rodič na svém dítěti poznat, že se na internetu stalo obětí sexuálního predátora, který ho vydírá kvůli erotickým fotografiím?
Rodina si toho zpravidla nevšimne. Obvykle změnu stavu přičítá tomu, že dítě je vyčerpané, má spoustu aktivit a že třeba méně jí, dají za vinu například pubertě. Rodiče většinou zatlačí až ve chvíli, kdy dítě přestane chodit do školy a zhorší se mu prospěch. Obvykle to tedy zjistí až ve velmi hraniční chvíli. Málo dětí má vztahy s rodiči nastavené tak, aby jim řekly, že jsou vydírány na internetu, protože někomu poslaly nahé fotky. Je to hlavně z důvodu, že se bojí sekundární viktimizace, že jim rodiče vynadají.

‚Vyhledávání obětí podle věku, velikosti i barvy vlasů‘

Lidovky.cz: Existuje nějaké všeobecné doporučení, jak pečovat o dítě, u něhož vyjde najevo konfrontace s takovým útočníkem? Mám na mysli, jak se o něj následně postarat.
Je to pak práce pro psychologa, ale děti se to často snaží řešit samy. U obětí, se kterými jsme v kontaktu, většinou narážíme na to, že nedokončí školu, rodina se rozpadne nebo musí navštěvovat školu v jiném městě. Často pak mají problém s navázáním vztahů.

Lidovky.cz: Je náš případ sexuálního predátora z Děčína argument k tomu, aby založení účtu na Facebooku bylo pro dítě do nějakého věku podmíněné tím, že by na něj měli přístup i jeho rodiče?
Hodně rodičů řeší prevenci už od mala, kdy je dítěti třeba pět let. To ale podle mého názoru nemá smysl, protože v té době nebude kontaktováno. Ve chvíli, kdy se přehoupne přes deset let, už ale ani nemusí chodit do nějakých rizikových skupin. Většinou si to dítě najde útočník sám. Sociální sítě dnes umožňují vyhledat si někoho podle věku, zájmů, velikosti nebo barvy vlasů. Útočník tak má ideální nástroj, jak si vyfiltruje konkrétní ideální oběť.

Lidovky.cz: Jak tedy mohou rodiče své dítě v takovém prostředí bránit?
Můj jeden známý policista dává k dobru historku, kdy jedna rodina investovala spoustu peněz do toho, aby ochránila dítě tím, že mu koupila software, který zakazoval sprostá slova, erotické stránky a další věci. Ale první, co to dítě udělalo, bylo, že začalo komunikovat ve finštině, kde slovo sex je sukupuoli. A tímhle způsobem se pak k tomu sexu samozřejmě dostalo. Zakazování není správná cesta.

Lidovky.cz: Co je tedy správná cesta?
Je to o nastavení vzájemné důvěry. Nebál bych se nastavit rodičům takové podmínky, aby měli přístup ke všem účtům do 13 let dítěte. Už jen ten pocit, když dítě ví, že rodič může kdykoliv vstoupit do komunikace, by pro něj mělo být dostatečným motivátorem k tomu, aby nechodilo na rizikové stránky.

Lidovky.cz: Jsou vůbec české děti dostatečně seznámeny s tím, jaká rizika jim na internetu hrozí?
U nás je jedna z nejlepších prevencí v Evropě. Je to zejména zásluha krajů nebo organizací fungujících při univerzitách. Je tu opravdu velká vzdělanost, co se týče podobných témat. Hlavně bych ocenil Moravu, protože tam jsou díky krajským koordinátorům prevence zajímavé programy. Když tam přijedeme někam na školu, tak děti vědí, co mají dělat. Vědí, jak si mají ověřit fotku, kam mají nahlásit, kdyby se jim něco stalo, nebo znají číslo na linku bezpečí.

[Asce]

To je tak, když expert je expertem možná na elektronickou komunikaci, potažmo sociální sítě, avšak moc expertem není na psychologii a sexuologii... Podle mého názoru některými svými výroky (ne všemi) mate již tak naprosto zmatenou většinovou společnost.

... děti (jsou) na první pohled překvapivě často otevřené tomu, aby s neznámým člověkem na internetu zabředly do hovoru se sexuálním podtextem. Od toho pak vede krátká cesta k poskytnutí intimních fotek.
Chlapci to dělají sami a dobrovolně, protože se na internet chodí seznamovat. Rozhovor sami aktivně stáčí k sexuálním tématům. Pošlou první fotku, aniž by jim útočník sám od sebe něco nabídl.

Většinová společnost by konečně měla pochopit, že děti jsou úplně stejně sexuální bytosti jako dospělí, a to tím více, čím více je dospělácká společnost přesexualizovaná, což ona navíc dává bez jakýchkoliv zábran na odiv. Ba domnívám se, že bude daleko hůře. To, co již v některých západních zemích běží od mateřské školy, a i u nás na vyšších stupních základní školy, a co se nazývá sexuální výchova, dává jasně na srozuměnou, že je ve skutečnosti nikoliv poučením, ale skutečnou výchovou k sexu. Titíž "osvícenci", kteří tyto věci fanaticky do škol prosazují, pak (z mně naprosto nepochopitelného důvodu) předpokládají, že děti se po takové průpravě budou na sociálních sítích chovat asexuálně. Když to shrnu, tak musím konstatovat, že na dítě odevšad vyskakují věty dospěláků o nádheře sexu, ve škole mají otevřeně hovořit o své masturbaci, učí se nasazovat kondom, je jim podsouváno, že by si měly vyzkoušet, zda by se mohly zamilovat do stejného pohlaví, totiž aby se prý správně identifikovaly, atd, atd. - a poté, opravdu poté, se většinová společnost diví, že se děti, které nemívají ještě vybudované příslušné zábrany a navíc v současnosti trpí nedostatkem neškodných adrenalinových aktivit, vrhají po hlavě do dobrodružství na netu.

Jestliže dítě samo aktivně stáčí hovor k sexu, posílá první fotku, aniž je o to žádáno, lze ještě onu druhou stranu rozhovoru v daném případě označit jako útočníka či dokonce za predátora? Obě slova totiž předpokládají, že primární aktivita pochází právě od toho, kdo je takto onálepkován, což je v rozporu s popisovaným jevem. Přitom pomocí pedonského pojmu "pedosexuální aktivita" by vše nabylo zcela jednoznačných kontur. Dítě svedlo dospělého k pedosexuální aktivitě, která je ovšem i za této okolnosti trestným činem, tudíž dospělý měl odolat vábení. Tečka. Žádné matení veřejnosti nebezpečnými predátory. Jasný popis situace. Zdůrazňuji, že v tomto odstavci diskutuji výhradně děj dle citace - nehovořím zde o případech vydírání či jiného nátlaku, kde bezpochyby pojem "útočník" či "predátor" na místě je.

Jaký sociální status má takový typický internetový útočník?

Mohou to být učitelé, policisté, jsou to i lidé s vysokoškolským vzděláním. Mohou to být lidé z IT firem, vysoce postavení manažeři. Zpravidla to nejsou lidé, kteří by na první pohled působili divně. Znají práci s dítětem a jejich psychologii. U ajťáků to je tak, že využívají dobré nástroje, aby zamazali digitální stopy nebo působili věrohodně. Dokáží si vytvořit falešný profil, který má datum založení, spoustu fotografií a spoustu přátel.

Podle mého názoru prostě a jednoduše tím, kdo chce s dětmi konverzovat na sexuální témata či dokonce je na dálku zneužívat, může být naprosto kdokoliv. Motivem může být sexuální variace pedofilie, ale také nemusí. Může totiž docela dobře jít jen o posílení si vlastního pošramoceného ega tím, že dotyčný někoho ovládá. Neustále se podivovat, jaký společenský status útočníci mají, je stejné, jako se podivovat kolik modrookých je mezi vysokoškoláky, resp. v druhém případě kolik jich nosí pokrývku hlavy. Pravda, u zmíněných pedagogů či ajťáků, ale nalezli bychom jistě i další povolání, může ke snižování zábrany takto se chovat přispět i pokušení vyzkoušet si své dovednosti jiným, výrazně adrenalinovým, způsobem.

Jde o útoky samotářů, nebo o sobě takoví lidé vědí?

V Česku existuje stránka čepek, česká pedofilní komunita, kde si tito lidé vyměňují zkušenosti. Popisují, jak postupovat, aby vás nechytila policie. Žádná jiná skupina, která páchá trestnou činnost, není tak organizovaná právě jako skupina, která zneužívá děti. Chodí na stání k soudu, dělají si zápisky, aby věděli, kde ten člověk, který byl odhalený, udělal chybu.

Hm... Tohle mi přijde jako doslova vycucané z prstu. Že by si na Čepeku vyměňoval někdo takové zkušenosti mi přijde nepravděpodobné. Mazaly se mnohem nevinnější příspěvky či memoáry. Pan Kožíšek má nejspíš bujnou fantazii. Čepek mi přijde stejně organizovaný jako třeba Rajče.cz, kde bychom, mimochodem, nalezli "podnětné" materiály daleko spíše, než na Čepeku. Tedy registrace a přispívání. Žádnou organizovanost z hlediska páchání byť jen nemorálních věcí, natož trestné činnosti, zde rozhodně nespatřuji. A chodit si dělat zápisky k soudu... O tom také docela pochybuji, protože pokud vím, tak projednávání trestných věcí, kde oběťmi jsou děti, jsou neveřejná. Zde prosím o stanovisko někoho fundovanějšího, než jsem já.

Jakou mají takoví sexuální predátoři na internetu motivaci k útokům na děti?

...Potom je tu sorta útočníků, kterým říkáme pedofilové. Ty opravdu zajímá, jak se dítě má, jak vyrůstá nebo jaký má prospěch. Skutečně si s nimi chtějí jen povídat.

"Říkáme pedofilové..." Co to jako je? Pedofil je přeci odborný sexuologický termín. Konstatování vypadá tak, že pokud se zajímáte jen o to, jak se dítě má, jak vyrůstá, jaký má prospěch, jste též útočníkem. Pravda, předpokládám, že se zde myslelo to, že dotyčný se maskoval za někoho jiného, než kým je, což rozhodně není chvályhodné, ale označit to rovnou jako útok, mi přijde nepřiměřené. Pak snadno dojde k matení veřejnosti, která si automaticky představí ono výše zmiňované vydírání a jiné násilí.

[Max]

Čo sa týka súdnych pojednávaní, tak tie sú väčšinou verejné. Poznám jedného a viem, že ich bolo viac, ktorí chodili na verejné pojednávanie, u ktorých boli obžalovaní páchatelia zo zneužívania detí. Čo sa týka výsluchov detí, tak tam je verejnosť vykázaná z miestnosti a až následne vpustená po dokončení výsluchu maloletých obetí. Taktiež je zaujímavé sledovať pojednávanie o prechovávaní DP a veci s tým spojené.

No a ohľadom výmeny informácií, zabezpečenia, tak na tom nevidím žiadny problém, keď niekto chce mať viac súkromia a nechce byť odhalený, čo je pochopiteľné. Proste nik nechce skončiť s nálepkou peďáka v nepriateľskej spoločnosti.

Vie mi niekto vysvetliť, čo tým sledujú, že ten sex pretláčajú na každom rohu deťom? Myslím na školách a tak podobne. Nenaplňuje to už náhodou skutkovú podstatu zneužívania detí obťažovaním a ohrozovania mravnostnej výchovy?

[Gabriel Svoboda]

Panu Kožíškovi jsem napsal tuto reakci:

Vážený pane Kožíšku,

rád bych reagoval na váš rozhovor pro Lidovky.cz, který vyšel dne 8. prosince 2017 a ve kterém jste uvedl:

„V Česku existuje stránka čepek, česká pedofilní komunita, kde si tito lidé vyměňují zkušenosti. Popisují, jak postupovat, aby vás nechytila policie. Žádná jiná skupina, která páchá trestnou činnost, není tak organizovaná právě jako skupina, která zneužívá děti. Chodí na stání k soudu, dělají si zápisky, aby věděli, kde ten člověk, který byl odhalený, udělal chybu.“

Kde jste přišel na to, že ČEPEK je skupina, která páchá trestnou činnost? ČEPEK je komunita nekriminálních pedofilů a jeho webové stránky jsou podle Policie ČR legální ( http://www.pedofilie-info.cz/web-ceskoslovenske-pedofilni-komunity-je-podle-policie-cr-legalni/ ). V minulosti se mezi členy zcela ojediněle vyskytli ti, kteří byli nakonec odsouzeni za pohlavní zneužití, ale šlo o případy, kdy dotyčný se zneužíváním začal a jeho převážnou část spáchal předtím, než přišel do komunity. Komunita na něj naopak zapůsobila tak, že se zneužíváním přestal.

Někteří pedofilové se pochopitelně zajímají o zabezpečení svých elektronických zařízení a utajování informací před okolní společností, tedy i před policií, ale to proto, že společnost by je odsoudila za pouhou pedofilii, přestože pedofilie není trestným činem a není ani nemorální. Jakékoliv policejní obvinění, byť by bylo okamžitě staženo a prokázáno jako zcela nedůvodné, by totiž na pověst pedofila měla fatální dopad.

Neznám v Československé pedofilní komunitě žádného pedofila, který by přes internet pravidelně komunikoval s cizími dětmi. Nicméně je možné, že někteří to ojediněle dělají, a proto musím reagovat i na tento Váš výrok:

„Potom je tu sorta útočníků, kterým říkáme pedofilové. Ty opravdu zajímá, jak se dítě má, jak vyrůstá nebo jaký má prospěch. Skutečně si s nimi chtějí jen povídat.“

Z jakého důvodu takovým lidem říkáte útočníci? Co konkrétně dělají nemorálního či dokonce trestného? Pokud jste to myslel tak, že se dotyčný vydává za někoho jiného (což ovšem jistě neplatí ve všech případech, dítě může dobrovolně vědomě komunikovat i s cizím dospělým mužem), pak to jistě není chvályhodné, ale opravdu je podle Vás přiměřené označit to za útok?

S pozdravem

Gabriel Svoboda

[Max]

Zneužívanie cez internet v Rusku

Časť 1



Nasťa má 15 rokov, žije s matkou a predáva svoje telo na tvorbu detskej pornografie. Jej známi alebo aj rodina nemajú predstavu o tom, že ona si takto bokom na seba zarába. Nerobí to preto, že by bola vo finančnej tiesni, ale že proste pre 15 ročných po škole nie je veľa možností, ako sa zamestnať. Túto prácu ako pózujúca modelka si našla v skupine na sociálnej sieti VKontakte. (VK je ruská sociálna sieť podobná Facebooku.) Ona nie je sama, ktorá takto pózuje pred objektívom kamery. Na VK sú deti vo veku 12 a viac ročné, čo si takto privyrábajú. (Niektoré to robia z donútenia pre peniaze a niektoré pre zábavu.) Nasťa začala pracovať ako modelka asi pred piatimi mesiacmi. Za jednu nahú fotku si zarobí asi 10 rubľov a ak si nechá napísať správu pre niekoho konkrétneho na svoje telo, dostane za takú fotku 25 rubľov. Videá ako striptíz alebo onanovanie sú za 150 rubľov. Nasťa prezradila, že za deň si dokáže zarobiť asi 1500 rubľov. „Vy tam len sedíte a zarábate peniaze a nerobíte prakticky nič.“ Peniaze potom míňa na oblečenie atď... Taktiež hovorí, že má rada svoju prácu a že je potešená za komplimenty od klientov.

Cena samovytvorenej pornografie sú približne rovnaké na trhu a pohybujú sa medzi 5 až 20 rubľov a za video si pýtajú aj niekoľko stoviek rubľov. Nie je známe, koľko detí tento nový fenomén sociálnej expanzie využíva - no je predpoklad, že je to dosť veľké číslo. Ruské úrady sa snažia proti tomuto fenoménu bojovať rôznymi prostriedkami - napr. vytváraním falošných skupín na VK a ďalšími pascami proti zneužívačom detí na tieto účely. V týchto skupinách sa nachádza niekoľko tisíc registrovaných užívateľov, ktorí s týmto materiálom obchodujú.

Redakcii sa podarilo naviazať kontakty s 10 deťmi, ktoré si takouto formou privyrábajú peniaze. Deti boli overené zo sociálnej siete VK, tie redakcia kontaktovala prostredníctvom Skype. Niektoré deti sa vyjadrovali, že životné okolnosti ich donútili k týmto praktikám, aby pomohli rodine do rozpočtu aspoň niečo získať.

14 ročná Jana sa zdôverila s tým, že ma chorého otca a už 3. mesiac predáva svoje telo po večeroch za nejakých 500 rubľov za noc. Je si vedomá, že jej zákazníci sú pedofilne orientovaní a taktiež chlapci v jej veku. Tato práca ju zmenila, keď si uvedomila, že všetko je na predaj a že pedofilné osoby si radi za toto zaplatia. Jana hovorí: „Mali by byť za mrežami, ale ja ich nemôžem udať – potrebujem peniaze.“

15 ročná Vika predáva svoje telo za 300 rubľov. „Moji rodičia sú zavislí na alkohole a ja si nemôžem ani spomenúť, kedy boli naposledy triezvi. A ja potrebujem pre seba a svoj bežný život peniaze. Túto prácu považujem za dočasnú, nakoľko som si uvedomila, že je to tam plné hnusných zvrhlíkov.“ Vika nepredpokladá, že by bola identifikovaná - nakoľko ma falošný účet na VK a platby prijíma cez on-line peňaženku (Qiwi) a tú má registrovanú na tel. číslo, ktoré nie je napísané na jej meno. „A ak ma aj spoznávajú z fotiek, ja im odpovedám, že je to len Photoshop.“

16 ročná Dáša už predáva svoje telo viac ako rok a podľa jej slov ju to baví. Priemerný zárobok týchto dievčat sa pohybuje na úrovni 10 000 rubľov za mesiac. Inna je 14 ročná a hovorí, že zarába len 1000 rubľov mesačne. „Chcela som si nasporiť peniaze na nový počítač, nakoľko moji rodičia nemajú dostatok peňazí na to, tak som sa rozhodla, že budem predávať svoje fotky.“ No po prehodnotení sa rozhodla túto formu práce ukončiť pre nízky zárobok.

Zdroj: meduza.io

[Max]

Zneužívanie cez internet v Rusku
Časť 2
Podvodníci s dp v sociálnej službe Vkontakte
Zdroj: joj.sk

Podľa dievčat, máloktorý klient kupuje ich obsah pre seba. Oni za to síce zaplatia, ale neskôr to predávajú ďalej, ďalším záujemcom pod falošným profilom. Redakcii sa podarilo vyhľadať podvodníka, ktorý si takto vytvoril falošný profil zhruba pred mesiacom. A začal predávať snímky dievčat, ako keby to bol originálny profil dievčaťa. Napr. ponúkal nahaté fotky 13 ročného dievčaťa, na ktorom si zarobil 1000 rubľov. "Nepoviem vám presne, koľko ľudí toto robí, no je ich určite viac. Kúpil som 10 fotiek a následne ďalej predal za 100 rubľov. Nie je to veľa. Ale za to, že len prepošlem fotky ďalej, je to celkom dobré.“

Dan je jeden s tých, čo predáva DP prostredníctvom VK. Chodí do normálnej práce, kde zarobí bežne 25 000 rubľov. No a vo voľnom čase predáva DP za asi dvojnásobok toho, čo zarobí v bežnej práci. Má skupinu ľudí, kde ponúka tento materiál. „Ja sedím doma, mám skupinu ľudí, ktorí majú veľký záujem o DP, a zarábam viac ako priemerný človek tejto zeme.“ Ale taktiež zdôrazňuje, že on sa nezaoberá vytváraním DP - on s tým len obchoduje. Časy, keď sa dp vytvárala v štúdiách, sú už dávno preč. Má obavu, že by sa mohol ocitnúť vo väzení, ale zatiaľ nepočul o tom, že by niekto za toto bol s dlhodobého hľadiska odsúdený. Zatiaľ neplánuje ukončiť túto činnosť, ale práve naopak - snaží sa zvýšiť svoj zisk desetinásobne, na 700 000 rubľov mesačne.



Neexistuje spôsob, ako zabrániť tomuto trendu obchodovania s deťmi na sociálnej sieti. Na VK sú tucty skupín s tisíckami predplatiteľov obchodovania s materiálom dospelých žien, ale väčšina skupín ponuka na predaj aj vytvorenú detskú pornografiu. Administrátori toto ale tolerujú a nemažú ponuky na dievčatká vo veku 7+.
Správcovia sa aj snažia bojovať proti týmto skupinám, ale nie je v ich silách odstrániť deti z tých skupín. Aj keď to mažeme, je ich tam toľko, že to proste nie je možné. Tvorcovia týchto skupín inkasujú províziu za obsah, ktorý tam zverejňujú. Platia si reklamu na svoj obsah pre ďalších nových záujemcov.


Profesionálny kupci
Redakcia oslovila niekoľko klientov a oni sa vyjadrujú, že majú založené falošne účty na VK a pristupujú do nich prostredníctvom anonymizéra, Tor prehliadača. Predpokladajú, že ich identitu nikto neodhalí. Stretávajú sa v týchto skupinách s podvodníkmi, ktorý len preposielajú už zakúpený materiál. Nakoľko by oni mali záujem si zaplatiť aj reálne maloleté dievča... no je tam veľa týchto podvodníkov.

Jeden z kupcov DP hovorí, že je lepšie sa spojiť priamo s dodávateľom DP na anonymných častiach internetu, kde je veľa takých webov venovaných týmto činnostiam. A na objednávku vám tvorcovia prostredníctvom anonymných webov ponúknu rôzne možnosti videí, fotografií, atď., za ceny od niekoľko desiatok dolárov až po stovky dolárov za videá. Jeden zdroj pornografického priemyslu informoval, že dopyt po profesionálne natočenej DP v posledných rokoch dramaticky klesol. V období rozkvetu DP, začiatkom roka 2000, sa natočilo toľko materiálu, že by zaplnili terabajty dát, a preskúmať každú fotku, video by trvalo roky, dodal informátor. A ešte vysvetľuje, že veteránom sa nepáči domáci obsah, predávaný maloletými v sociálnych sieťach. Ich výrobná hodnota nestojí za veľa, je príliš nízka.



Zdroj: meduza.io

[Max]

Zneužívanie cez internet v Rusku
Čast 3
Príliš mladý na trestné stíhanie


Každý dospievajúci, ktorý hovoril s redakciou, sa vyjadril, že s istotou nenesú žiadnu trestnoprávnu zodpovednosť za výrobu vlastnej pornografie. Pavel Domkin, právnik, ktorý sa zúčastnil 50 súdnych procesov ohľadom nezákonného šírenia a výroby detskej pornografie, potvrdil, že do 15. roku nie sú trestne zodpovední a následne môžu byť trestne stíhaní až od dovŕšenia 16. roku života. Po dosiahnutí tohto roku im hrozí trest 10 rokov odňatia slobody bezpodmienečne alebo 15 ročný trest zakazujúci vykonávať akúkoľvek prácu s deťmi.

Podľa ruského ministerstva spravodlivosti najvyššieho súdu stalo pred súdom v roku 2016 až 200 páchateľov, súdených za trestnú činnosť výroba a rozširovanie DP. Jediný podozrivý bol oslobodený a ďalších 6 osôb bolo určených ako nevhodných na súdny proces pre nízky vek. Domkin hovorí, že sudcovia rozdávali podmienečné tresty obžalovaním z rozširovania DP, ale trend sa už začína meniť za posledné 3 roky a podozriví môžu očakávať ťažké časy.

Domkin hovorí, že tieto prípady sú typické pre Rusko, pretože justičný systém nedisponuje technickými znalosťami odhaľovať identitu významnejších obchodníkov a distribútorov DP. Namiesto toho sa polícia zameriava na sociálnu službu, kde je možné identifikovať páchateľov.

Osoba blízka ruského ministerstva vnútra potvrdila redakcii, že vyšetrovanie DP je často o náhode a je dosť náročné identifikovať týchto ľudí a dokázať im, že spáchali trestný čin. Vyšetrovanie začína, ak dôstojník narazí na niečo podozrivé v on-line priestore alebo ak má k dispozícii informácie o konkrétnom prípade. Polícia vie o neplnoletých, ktorí predávajú domácu DP. Oni sa snažia zamerať na dospelé osoby, ktoré donútili neplnoletých vytvárať DP. "Ak sa stretneme s týmto druhom domácej DP, my len informujeme rodičov." "Ruské úrady blokujú tisíce internetových stránok s DP a majú na stole 500 prípadov trestných činov DP", oznámil výkonný riaditeľ BIL Denis Davydov. Zhruba asi 100 prípadov je závažných, u ktorých dochádza k zneužívaniu detí od 4 do 7 rokov. Davydov hovorí, že nezákonný obsah sa šíri najmä na sociálnej sieti VKontakte. DP sa šíri pomocou jednoduchých textových dokumentov, obsahujúcich zoznam odkazov na on-line weby.

Jednou zo skupín, ktorá bojuje s DP na internete je "Bezpečnostná internetová liga" a spriatelená organizácia vlády založená v roku 2011 podnikateľom Konstantinom Malofyevom. Súčasťou organizácie ligy sú všetky telekomunikačné spoločnosti. Hlavnou úlohou BIL je sledovanie Internetu, BIL ďalej identifikuje DP a spolupracuje s orgánmi činnými v trestnom konaní a federálnym úradom cenzúry Roskomnadzor. BIL je známa tiež tým, že navrhla ruskú „internetovú čiernu listinu“, ktorú vláda od doby jej existencie rozšírila o formy extrémizmu a jeho prejavov.



Hovorca VKontakte Jevgenij Krasnikov povedal redakcii, že sociálna sieť každý mesiac vykonáva niekoľko stotisíc blokov takého obsahu a spolupracuje s policajnými agentúrami podľa zákonov. Krasnikov dodal, že VKontakte kontroluje nielen pornografiu nahranú na stránku, ale tiež sleduje všetky zdieľané odkazy, ktoré presmerujú používateľov na externé webové stránky. Taktiež si uvedomujú zvláštny zmysel pre humor o DP, a preto sme opatrní rozlišovať tieto diskusie, aby nedošlo náhodou k loveniu čarodejníc - napr. ako zmienka o Lolite a následného blokovania a iných absurdných situácií.

Zdroj: meduza.io

Domkin píše:
...tieto prípady sú typické pre Rusko, pretože justičný systém nedisponuje technickými znalosťami odhaľovať identitu významnejších obchodníkov a distribútorov DP

O tomto pochybujem, že by Rusko nemalo technické prostriedky na odhaľovanie totožnosti výrobcov DP, ktoré sa uploaduje na dark web, nakoľko to nezáleží ani tak od Ruska, ale na tomto sa podieľa medzinárodný vyšetrovací tím, ktorý spolupracuje a pomáha významným spôsobom odhaľovať práve túto trestnú činnosť.